Jsme oba stejní?

,, Už tě nepotřebuji, jsi pro mě bezcenná" řekl slizký Orochimarův hlas dívce, jenž se krčila u stěny a držela rozbité střepy talíře.
,,A-ale Orochimaru-sama," snažila se vymluvit, ovšem nepovedlo se.
Orochimaru k ní jen přišel, pohladil jí po tváři a následně vrazil facku. Dívce začala téct z úst a nosu krev, ale ani nepípla. I přes všechno, co jí udělal, mu nedokázala vzdorovat, a tak tam jen seděla a čekala, co bude následovat. Lépeřečeno, ona to věděla, tohle provedl ne s jedním dítětem, ale myšlenka, že by jí měl udělat to, co ostatním jí děsila. On k ní ale měl trochu bližší vztah, než k předchozím dětem, a proto jí jen sekl do ruky, vzal její krev a vpíchl jí zpět nějakou upravenou látku. Hrozně to bolelo, ale dívka byla statečná. Orochimaru se zvonu jen usmál, vzal jí za kousek látky, kterou měla na sobě, a vyhodil jí ven. Venku byla hrozná zima, a ke všemu to byl les smrti......
Byla už sice jounin, což bylo v jejich 12-ti letech velmi dobrá pozice, ale byla vyhladovělá, zesláblá a byla jí zima. Odplížila se tedy ke stromům, kde si rozdělala provizorní oheň, ale silný vítr jí ho sfoukl.
,, Nemůžu tady zůstat," řekla si a podívala se na své vyzáblé nohy a promrzlá chodidla. ,, Ještě to zvládnu.... nejsem daleko od Konohy," řekla si a pomalým tempem se prodírala přes smrtící houštiny.
,, Konečně," řekla si, když vylezla z dalšího lesa, který se nacházel na skále Hokage. Někdo tam byl. Byl to muž, odhadovala kolem 40-ti let a z očí mu tekly slzy. Dívka na něho zavolala, jestli by jí nepomohl, načež se muž ale otočil, pohlédl na ní uslzenýma očima, něco položil vedle sebe a skočil dolů.
,, NÉÉÉ!!" zakřičela ještě dívka, ale to už byl muž dole, mrtvý. Chtěla se jít podívat, co to nechal vedle sebe, ale podlomily se jí nohy, zavrávorala a upadla do bezvědomí.

Když se probudila, první, co spatřila, byl býlí strop, pravděpodobně nemocnice. Chtěla se zvednout, ale ostrá bolest, která jí následně projela celým tělem, jí upoutala zpět na lůžko. Okamžitě k ní přiběhla sestřička a podala jí sérum, které jí ztišilo bolest. Znova se položila na postel a sestřička jí sundala kyslíkovou masku.
,, Jak se cítíš?" zeptala se mile.
,, Ujde to," odbyla jí.
,, A jak se jmenuješ?" pokračovala v konverzaci sestřička.
,, Já jsem Anko, Mitharashi Anko," řekla. Se sestřičkou to trochu cuklo. ,,Kdy mě pustíte domů?" zeptala se Anko. Sestřička napřed jen zaraženě hleděla, ale potom řekla, že to jí poví doktor a rychlým krokem odešla.

,, Hokage, Hokage" volala na celou chodbu na postaršího muže, který se právě o něčem bavil s jedním doktorem.
,, Co se děje?" odpověděl znuděně Saturobi.
,, Našla se dcera mrtvé Mitharashi," řekla udýchaně sestřička. ,
, Cože?" nemohl uvěřit tomu co slyšel Saturobi.
,, Ano, to je ta, kterou našli u toho Sakumova dopisu," řekla a sklopila oči dolů.
,, Hm.... to je velice zajímavé...... Zajdu za ní," řekl Saturobi a zmizel.
,, Chudinka malá," řekla si sestřička a dál se věnovala své práci.

Sarutobi zaklepal a vešel dovnitř. Anko se snažila dostat z všemožných hadiček, ale bolest jí to moc neusnadňovala. Saturobi se nad tím jen pousmál. Pamatoval, jak její matka byla stejná, jako ta dívka, kterou teď má před očima. Anko si ho konečně všimla, a trochu se zklidnila. Poznala v něm Saturobiho, 3th Hokage, který vzal úřadování po smrti 4th, žlutého blesku z listové.
,, Ty jsi Mitharashi Anko?" zeptal se opatrně, ale byl poměrně zaskočen její reakcí.
,, Jo, kolik lidí se mě na to k sakru ještě bude ptát?"
,, Já chci pryč z týhle díry!" vztekala se.
Saturobi jen zakroutil hlavou a dál se vyptával. "Dobře, tvé dřívější zážitky nechme na potom.... " začal, ale Anko ho přerušila.
, Ne, chci vědět, kde je moje matka... už přes 6 let jsem jí neviděla," řekla a začala trochu panikařit. S
aturobi věděl, že jí to někdy bude muset říct, ale takhle, když sem zrovna po tolika letech přišla...... .
,, Je mi líto Anko, ale tvoje matka je mrtvá, byla zabita Orochimarem, když se tě pokoušela hledat," řekl Saturobi a sklopil oči. Anko jako by se zastavil život. Před očima jí najednou problesklo tolik vzpomínek na maminku, na jejího učitele a tyrana, na bývalé kamarády, až nakonec znova upadla do bezvědomí.
,, Proboha Anko"! zakřičel Saturobi a opatrně ji položil na postel. Najednou se ale otevřeli dveře a v nich stáli dva doktoři, kteří právě přivezli na pokoj nového pacienta.
,, Bože , to je Kakashi," zašeptal Saturobi. Opravdu, byl to malý Kakashi, který se právě vrátil z mise. No, on vlastně nebyl malý, byl u ANBU a bylo mu 13. Kakashi jen bezhybně ležel na posteli a díval se do stropu nepřítomným pohledem. Saturobi si k němu sedl a chytl mu nepatrně ruku. Kakashi se na něj otočil, a z jeho očí mohl vyčíst, že se něco stalo, a to něco nebude zrovna příjemné, pro něj.
,, Tak to vyklopte Hokage" zachraptěl Kakashi. Saturobi si jen povzdechl a začal.
,, Kakashi, tvůj otec... no... tvůj otec.... včera spáchal sebevraždu." Kakashimu se rozšířili oči a otevřela pusa. Tuhle informaci teda nečekal. Jeho otec... Sakumo Hatake, ninja, který obětoval úspěch mise za životy svých přátel, ten který je zachránil, a taky ten, kterého všichni, i jeho přátelé , odsuzovali. Kakashi na něj vyjeveně zíral. Nebyl schopen vydat jedinou hlásku.
,, Zemřel včera, spadl ze skály," sdělil mu dál. ,, Taky tady pro tebe nechal dopis." Kakashi jen třesoucíma rukama a skleněnýma očima vzal dopis Saturobiho, který následně odešel. Kakashi rozevřel obálku a začal číst.

Milý Kakashi, moc se ti omlouvám. Tuhle věc jsem nechtěl udělat kvůli tobě, ale tu hanbu už jsem dále nesnesl. Bylo to pro mě psychické mučení, když jsem musel snášet obviňování za to, že jsem nechal žít své přátele a nesplnil misi. Musím, sice nerad, ale ukončit svůj život. Už se nikdy neuvidíme, ale já doufám, že na mě budeš vzpomínat v dobrém. Tvůj táta

Z Kakashiho skleněných očí začal najednou proudit vodopád nezadržitelných slz, které se řinuly po jeho smutné tváři a dopadali na dopis.
,, Tati, proč?" zašeptal. ,, Tati, řekni proč?" zařval a tentokrát se rozbrečel.
Anko se na něj jen nechápavě dívala. ,, Že by byl tohle ten kluk, kterému umřel ten chlap na skále?" přemýšlela. Nakonec vstala, přišla k němu a položila mu ruku na rameno.
Kakashi ji ale okamžitě strhl ze sebe a propíchl ji vražedným pohledem. Anko mu ho oplatila a kdyby tam nepřišla sestřička, asi by se porvali.
,, Slečno Mitharashi, už nám tu pěkně rušíte personál i pacienty, propouštíme vás do domácího léčení."
Anko byla ráda, že může z té bílé díry pryč, sbalila se, věnovala další nevrlý pohled Kakashimu a vyskočila oknem.
,, Ach jo, stejná jako její matka, bohužel že se jí nedožila," řekla a sklopila oči.
,, Co se stalo s její matkou?" začal se zajímat Kakashi.
,, Její matka umřela, když byla na výpravě za jejím hledáním. Ona totiž byla donedávna u Orochimara."
Kakashi si teprve teď uvědomil, že ta holka mu chtěla pomoct, a on jí takhle odbyl. ,, Kdy už budu moct jít domů?" zeptal se sestřičky.
,, Nemáte vážná zranění, takže večer bychom vás mohli pustit," řekla sestřička a odešla.
Kakashi chvíli přemýšlel, ale když nic nevykoumal, řekl si, že počká do večera. Večer ho opravdu pustili a on se jen tak potuloval po ulicích Konohy. Došel k mostu, kde mívali sraz s jejich bývalým senseiem a týmovými kamarády a podíval se pozorně. Někdo tam byl, a shodou okolností to byla ta dívka z nemocnice, Anko. Kakashi se za ní pomalu přiblížil a položil jí ruku na rameno. Anko s sebou cukla, ale když uviděla toho, kdo to je, trochu se zklidnila. Ovšem nasadila zase svou kamennou tvář.
" Co tady vůbec děláš?" zeptala se.
,, Na to jsem se chtěl zeptat já tebe," řekl a trochu se pokusil o úsměv. ,, Já jsem se chtěl omluvit za to, co jsem udělal v nemocnici, asi víš, jak se musím cítit," řekl.
Anko jen stekla po tváři slza, kterou jí ale Kakashi otřel. ,, Nezajdeš na ramen?" zeptal se.
,, Ráda," řekla a v tu chvíli oba zmizeli. Za 5 minut jste je už mohli spatřit u Irikatchi ramenu, jak se povídají a místama se i smějí. Kdo ví, třeba tohle opravdu přeroste z kamarádství na lásku.....