2. šance - kapitola 2 - stahují se mračna

Ťuk , ťuk , ťuk . Ozval se otravný zvuk na dveřích hokáge.
„Dále“. „Tsunade můžu s vámi mluvit??“ Vešla Dívka do místnosti. „Ale jistě Sakuro, co potřebuješ? “ Podivila se Tsunade ale tušila co jí její studentka chce.
„Chtěla jsem se jen zeptat kvůli čemu je vyhlášen ve vesnici stupeň S, všichni obyvatelé jsou nervózní a v nemocnici přibývá zbytečných úrazů kvůli zbrklosti lidí.“ Řekla se smutným výrazem Sakura.
„ Máme informace že se Konohu chystá napadnout vesnice skrytá v kamenní. Není to jisté ale nesmíme nechat nic náhodě.“ Informovala Tsunade.
„Cože?!“ Vkřikla Sakura a v duchu si pomyslela. „ Sotva mi umře jeden kamarád, už se chystají další oběti.“ Dívka bez rozloučení a se slzami v očích vyběhla z místnosti.
„Počkej!“ Vykřikla Tsunade ale nemělo to cenu , Sakura už byla dávno v tahu .
„Je toho na ní moc, poslední dobou to nemá lehké.“ Pomyslela si pátá při pohledu z okna a hledící na Sakuru prchající ulicemi.

V skryté Kamenné byla omnoho lepší nálada. Tsuchikage si v pohodě hovil ve své kanceláři a čekal na odpověď z Mlžné.
„Je to tady.“ Objevil se posel. „ Dobře, nech mi tady dopis a počkej za dveřmi.“
„Hmm myslím že to by šlo .“ Usmíval se Tsuchikage. „Myslím že tělo toho jinchurikyho jim můžu klidně přenechat, stejně už je k ničemu , se smrtí toho skrčka zemřel i démon který ho měl udržet při životě, to tělo jim bude k ničemu.“
„Dobře můžeš jít dovnitř.“ Oslovil big boss podřízeného. „Vyřiď Mizukagemu že to tělo jsi můžou klidně nechat, a že armády se setkají zítra v ranních hodinách v lese před Konohou.“
„Jistě, bude, všechno bude.“ (kdo viděl film Václav jistě si vybaví ) Odpověděl posel a zmizel.

„Proč…. Proč… Proč si sakra musel umřít Naruto!“ Vykřikla Sakura když doběhla k hrobu padlého kamaráda
. „ Teď, když tě Konoha potřebuje nejvíc tu nejsi!“ Začala se dívka opět topit v slzách.
Náhle se něco pohnula v křoví za hrobem. „ Kdo je tam?“ Ulekla se Sakura ale v zápětí se hned uklidnila.
„ To sem jen já Sakuro.“ Ozval se potichu truchlivý hlásek. „Hináto , co tady děláš?“Podivila se Sakura. „To co ty, vzpomínám na Naruta.“ Řekla Hináta a rozbrečela se taky. Obě dívky teď stály u náhrobního kamene a plakaly .

„Tak kde jsou ty shinobi z Mlžé?!“ Divil se jeden z netrpělivých joninů vesnice skryté v kamení. „Jednotky co zůstali za námi hlásili že se k nim již ninjové z mlžné přidali.“ Ohlásil jeho dobře informovaný přítel.
„Dobře , počkáme až dorazí k nám poté se nenápadně rozmístíme kolem vesnice a zaútočíme na jejich nejslaběji hlídané stanoviště.“ Ohlásil nejvýše postavený ninja ve skupině svůj plán.

Mezitím Sakura již dorazila domu a ulehla k spánku.
„Kde to sem, proč je tu tolik vody.“ Udivila se dívka. Vypadalo to jako by byla v nějakém sklepení. Náhle uslyšela něčí tajemný. Trochu vyděšená se blížila poničenou chodbou do místnosti odkud slyšela ten tajemný hlas.
Když už se blížila k oné místnosti zaslechla něčí konverzaci. „Ten hlas , to je Naruto!“ Pomyslela si. „Ale s kým si to povídá ?“ Sakura nenápadně pohládla do místnosti. Naruto tam seděl, pokrčené nohy si držel rukama a hleděl do země. Na jeho obličeji bylo vidět že je nešťastný.
„Co tam tak posedáváš ty ubohý chlapečku.“ Ozval se tajemný hlas provokativním tónem.
„A co mam podle tebe dělat , sem jen duše bez těla.“ „Takhle nemluv, copak to je tvoje cesta ninji ?!“ Vykřikla Sakura zpoza rohu.
„Sakuro?“ Vykulil Naruto oči. „Co tady děláš ? Uvnitř mě.“
„Nevím, prostě jsem tu.“ „Počkat uvnitř tebe ?? Pak ten hlas je…“
„Jo je to Kyuubi .“ Skočil jí Naruto do řeči.
„Ale to už je mi stejně k ničemu , když sem mrtví.“ Popotáhl Naruto smutně .
„Bláhový člověče.“ Přihlásil se lišák opět o slovo. „Proč si myslíš že jsi mrtví?!“
„Protože mě Sasuke zabil , proč asi!“ Ohnal se genin po démonovi.
„Ha ha.“ Pousmál se lišák. „Cožpak si myslíš, že kdybys mrtví že bys tu byl a hádal se tu semnou?“
„Cože?!“ vyhrkl Naruto a Sakura naráz.
„Přemýšlej, kdybys zemřel ty zemřel bych i já. Moje zdraví je na prvním místě pro nás pro oba. Když zemřu já zemřeš i ty , proto se nejdřív musím regenerovat já a následně můžu regenerovat tebe. Sasukeho útok byl smrtelný, to nepopírám, a protože mířil tím svím tupým mečíkem na pečeť, zasáhl i mě. A proto se nemohli zahojit tvá zranění dříve.“
Oba mladí ninjove zírali na Kyuubiho s otevřenou pusou.
Když se však chtěla Sakura Kyuubiho na něco zeptat probudila se.
„Znamená to snad že… To ne , byl to jen sen.“ Pomyslela si dívka, ale z plného srdce si přála
aby to sen nebyl.