Kitsune úvod 001

Budu vám vyprávět příběh, který nemá dobrý začátek. A jaký bude konec? Vůbec netuším

Tento svět nebyl příjemné místo. Lidé se museli shlukovat do vesnic, osad a měst. Kvůli svému bezpečí nikdo po setmění nevycházel, i někteří shinobi se báli pohybovat v noci venku, protože noc patřila pouze bláznům a nočním tvorům. Tito tvorové naštěstí jen velmi zřídka útočily na vesnice, ale samoty napadaly většinou tak dvakrát za noc.
Okolo vesnice skryté v listí se rozprostíral obrovský les. Tento les byl odnepaměti obýván mnoha nočními tvory. Tito noční tvorové většinou přes den spali a trávili své oběti. K těm méně obávaným patřili Strygy, jako jakýsi poddruh upírů s více vyvinutým smyslem pro používání různých druhů genjutsu. Naopak k nejobávanějším nočním tvorům, jak se říkalo všem tvorům kteří se odlišovaly od lidí, byl liškodlak jakožto stvoření s neuvěřitelnou silou. Byl nadán schopností potlačit svůj hlad a chovat se až překvapivě inteligentně. Jeho zásoba chakry zdála se být neomezená, ale pověsti pro strašení malých dětí vyprávěly o tom, jak liškodlak dokázal ze své chakry živit pekelný oheň po tři dny a tři noci, aby spálil svého nepřítele a tak si mohl být jistý že tento nepřítel proti němu už nikdy nepovstane.
Tato noc končila a spolu s ní odcházelo i vytí vlkodlaků. Když nastal úsvit a sluneční paprsky se dotkly prvních střech Skryté listové vesnice, začaly se otevírat těžké okenice, aby do pokojů za nimi, které byli i nyní prosyceny pachem strachu, pustili trochu světla a čerstvého vzduchu.
„Dobrý den paní Yamanako. Neviděla jste mého otce?“ křičelo malé neznámé dítě, které v tuto dobu nemělo na ulici ještě zdaleka co dělat.
„Naposledy včera večer v hospodě U Zvířeného listí,“ odpověděla mu s úsměvem, „doufám že ho tam najdeš, hospodský je dobrý člověk, určitě by ho tam nechal přespat.“
„Děkuji vám,“ prohlásilo dítko a otočilo se na druhou stranu kde se nacházela zmiňovaná hospoda.

Když slunce na obloze hřálo už více než půl hodiny, otevřely se brány Skryté listové vesnice dokořán a všude zavládl čilý denní ruch. Kolem náměstí kde bylo tržiště bylo asi nejvíce živo. Když se náhle a s povykem začal zástup lidí u jedné z mnoha ulic které do náměstí vstupovaly rozestupovat. Na náměstí hned zavládl chaos.
„Co se to tady děje?“ zeptal se člen ANBU který právě procházel okolo měl povinnost prozkoumat situaci a případně ji řešit. Stál nad mužem zahaleném do černého pláště který i s jeho majitelem ležel na zemi.
„Vstaň a řekni co mi chceš sdělit,“ zeptal se znovu ANBU. „Nerozumím ti,“ a s těmito slovy se sklonil k neznámému, který se na zemi otočil aby si mohli promluvit. Všichni lidé, kteří stáli tak daleko, aby viděly co se skrývá pod pláštěm udělali podvědomě krok dál od hrůzy roztrhaného těla pod pláštěm. Pouze ANBU měl dost odvahy přiblížit svou hlavu k rozervanému obličeji a poslechnout si poslední slova umírajícího. Zatímco Neznámý velmi pomalu a potichu mluvil obličej člena ANBU blednul.
„... udělej to ...*kašel*... pro mě prosím,“ požádal Neznámý o něco co lidé neslyšely. Člen ANBU přikývl vytáhl z pochvy svou stříbrnou katanu.
„Zemři se ctí člověče,“ s těmito slovy Neznámému položil hrot katany na srdce a zatlačil takovou silou, že se ozval náraz kovu na kameny dlažby pod teď již mrtvým tělem. V tuto chvíli přiskákalo z boku pět dalších členů ANBU.
„Spalte to tělo a pořádně.“ rozkázal člen ANBU zatímco si otíral krev z katany. „Já musím hned za Hokagem.“

Mezitím se v kanceláři Hokageho probíral plán na potlačení nočních tvorů, přičemž byl výsledek pouze takový že se rada na ničem neshodla.
„To je mrzuté,“ ujal se slova Yondaime. „Nad tímto problémem jsme promarnily už dvě generace shinobi a nevypadá to že by se to mělo v nejbližších letech změnit.“
„Podle mého názoru se s tímto problémem měli potýkat už Zakladatelé,“ neodpustil si jeden ze členů rady.
„Kdyby tehdy Zakladatele na tomto místě nezastavily právě vlkodlaci, nikdy by žádná Skrytá listová vesnice nebyla,“ odvětil mu v klidu Sandaime. Po jeho slovech nastalo v místnosti ticho jako v hrobě, tedy přesně až do chvíle kdy za Yondaimem skrze zavřené okno proskočil člen ANBU. Rada se na něj podívala s krajním opovržením.
„Jak si dovoluješ rušit zasedání Rady?“ zeptal se člen Rady.
„Omlouvám se, ale mám velmi špatné zprávy, které jsem se před chvilkou dozvěděl od umírajícího muže,“ podíval se na členy rady, jenže umírající lidé bylo něco tak běžného a špatné zprávy něco tak častého že to radu vůbec nevyvedlo z klidu a tak ANBU pokračoval.
„Právě jsem se dozvěděl že tento muž viděl asi pět tisíc vlkodlaků na jednom místě.“
„Zajímavé, pokračuj prosím ať se dostaneme konečně k jádru toho co nám chceš sdělit,“ povzbudil ho Sandaime, ale bylo vidět že celá rada napjatě poslouchá.
„Ten muž tvrdil že mezi nimi byl jeden Liškodlak,“ přičemž to poslední slovo pouze vydechl jako by se bál jej vyslovit. Nastalo ticho, ale nebylo to předchozí ticho kdy si všichni rozmýšlely co řeknou, toto bylo ticho posvátné hrůzy.
„Dnes v noci určitě zaútočí, ani Liškodlak je nedokáže udržet dlouho jednotné,“ řekl do ticha Yondaime.

Kdyby snad někdo toužil po pokračování tak ho mate zde: http://www.konoha.cz/?q=node/23061