Kroniky Vzduchu: Díl 2-Větrné Oko

Když se Jaden vrátil z Akademie jako ninja, začal s Ranimem trénovat své Kekkei Genkai.
Oba stáli na zahradě za pekárnou.
„Aby jsi mohl ovládat Větrné Oko Jadene, musíš se naučit koncentrovat na chakru, obsaženou ve vzduchu, když to dokážeš, budeš moci ovládat vzdušné proudění a to je klíčem k ovládnutí Větrného oka, rozumíš?“ Vysvětlil Ranimo Jadenovi.
„Celkem ano.“ Odvětil Jaden.
„Učit se to by pro tebe mělo být jednodušší, protože se obvykle začína z výukou už v 10 letech…Dobrá, tak začnem, zavři oči a soustřeď se na vzduch kolem, zhluboka se nadechuj a vydechuj… soustřeď se na Vzdušnou chakru, proudící tvým tělem, tu lehkost a rychlost…
Jaden zavřel oči a soustředil se, pocítil, jak se zbystřují jeho reflexi a začal vnímat všechnu tu chakru kolem sebe… byl to skvělí pocit.
„A teď se soustřeď a pohni vzduchem.“ Řekl Ranimo.
Jaden vydechl, otevřel oči, uvolnil se a naznačil rukou pohyb vlny…zvedla se větrná vlna, která směrem pohybu Jadena rozhýbala koruny stromů na zahradě.
„Páni!“ byl ohromen Jaden a nemohl se dočkat až se naučí další věci.
„Výborně! Základ jsi pochopil, teď už musíš jen své schopnosti rozvíjet a brzo dokážeš i tohle…“ řekl Ranimo a hned na to prudce švihl rukou s dvěma prsty vztyčenými, jako by chtěl někam ukázat, jeho pohyb následovala prudká vlna větru, která byla ostrá jako čepel a přepůlila stromy, stojící o podál. Jaden na to koukal s otevřenou pusou.
„To by měla být dostatečná motivace k tréninku, ale ještě tě naučím způsob, jak používat Větrné Oko, k boji na blízko, musíš koncentrovat Větrnou chakru ve svém těla, díky tomu budeš rychlejší a silnější…tak, zaútoč na mě Jadene!“ vyzval ho Ranimo.
„Cože!? přece na tebe nebudu útočit dědo!“ zděsil se Jaden.
„Bojíš se snad, že by s tebou tvůj starý děd zametl?“ zeptal se s poťouchlým úsměvem Ranimo Jadena, aby ho přiměl k výpadu.
„Chmpf! Tak jo! Připrav se dědo!“ urazil se Jaden a rozběhl se na Ranima a namáchl se rukou, že ho srazí k zemi…ale Ranimo se bleskurychle přesunul za Jadena a prudkým ale ladným pohybem ruky ho vyvedl z rovnováhy a srazil k zemi.
„Jau!“ rozplácl se Jaden na trávě. „Jak jsi to udělal?“ divil se Jaden, jak ho mohl Ranimo tak rychle porazit, aniž by si všimnul jediného jeho pohybu.?!
„Tak jak jsem řekl, abys to udělal ty!“ vysvětlil mu Ranimo, který z výkonem svého vnuka nebyl zjevně moc spokojen.
„Dobrá, vzpomeň si co jsem ti právě říkal a zkus to znovu…ale teď jsem na řadě já!“ řekl Ranimo a zaútočil na Jadena, jako předtím on na něj.
Fajn, koncentrovat se na Vzdušnou chakru a nechat jí proudit svým tělem…myslím že to mam! Pomyslel si Jaden a připravil se na výpad.
Ranimo zvedl ruku, jako matoucí tah a skrčil se aby Jadenovi podrazil nohy…Jaden udělal hvězdu stranou, vykryl kop Ranima a chytl ho za ruku a zkřížil mu jí za zády.
„Výborně! Učíš se rychle!“ řekl Ranimo. „Díky dědo!“ odpověděl Jaden, který byl trochu vedle z toho, jakou rychlostí se najednou pohyboval, z pohledu pozorovatele nebyl vidět jediný pohyb mezi těma dvěma.
„Teď už víš jak na to, takže jsi dnes významně pokročil Jadene. A teď už jdi spát, zítra můžeme pokračovat.“ Slíbil Jadenovi Ranimo.
„A Jadene, zítra pro tebe budu mít překvapení, řekl bych že pro tebe užitečné.“ Dodal tajemně Ranimo.
„Ok, a děkuji za trénink dědo! Dobrou.“ Poděkoval Jaden a odcházel.
„Dobrou chlapče!“ volal za ním Ranimo.
Ten kluk to má v genech! Neústupný a vytrvalí! Jako jsi byl ty,Utako.

Když šel Jaden vracel příští den z Akademie, kde dostal informaci, že má pozítří přijít na zaváděcí setkání, ani si nevšiml, že ho sleduje jeden stín na střeše.
Tak to je Jaden co? S jeho Kekkei Genkai z něho bude vynikající „Stopař“.

Jaden dorazil domu a když už chtěl pozdravit svým obvyklým „Čau dědo!“ a třísknutím dveřmi, si to rychle rozmyslel, protože v obývací místnosti stál s jeho dědou ještě jeden muž, kterého Jaden neznal.
„Dobrý den.“ Pozdravil Jaden slušně a změřil si návštěvníka pohledem.
Měl dlouhý šediví kabát až k botám a černé rukavice, v obličeji tajemný úsměv a na čele pásku se znamením Konohy. Byl to ninja.
„Ahoj Jadene, dovol abych ti představil mého starého přítele, Sashiho Kawaru.“
„Těší mě!“ pozdravil Jaden muže, „A tohle je můj vnuk Jaden, Sashi.“ Představil oba Ranimo.
„Já vím.“ Řekl tajuplně Sashi, co měl stále svůj záhadný úsměv.
„Sashi, Jadene, je specialista na utajení a špionáž v Konoze a je také zakladatelem bývalého výcvikového střediska „Stopařů“.Vysvětlil Ranimo Jadenovi.
„Stopařů?“ zeptal se Jaden trochu podezíravě.
„Nedivím se chlapče že jsi ten název ještě neslišel,“ odpověděl Jadenovi hbitě Sashi, než stihl Ranimo jen otevřít ústa.
„je to jenom krycí název, takzvaný „Stopař“ je ninja, který je odborníkem na získávání a ochranu důležitých informací v Konoze. Samozřejmě musí být také mistrem utajení,aby mohl vykonávat to, pro co byl vycvičen.“ Objasnil Jadenovi Sashi.
Jaden ho poslouchal, ale zatím netušil co přijde za chvíli.
„Fajn, ale proč bývalým ?“ zeptal se Jaden Sashiho obezřetně.
Sashi se usmál, teď spíše spokojeně než tajemně, „Protože nebyl dostatek ninjů, kteří by byli schopni být kvalitními „Stopaři“, proto jsem toho nechal a dělám tu práci sólo.“ Řekl Sashi a měl opět ten svůj tajemný úsměv. „Ale doufal jsem že se to změní.“ Řekl náhle.
Jaden už začínal chápat.
„Proč já? Myslíte že budu výjimka?“ ptal se Jaden, kterému už došlo, kam tímhle rozhovorem jeho děda a tajemný Sashi míří.
„Ano myslím, protože máš schopnosti které jsou výjimečné a jako dělané pro to, co tě můžu naučit a…nemyslím že by to uškodilo tvému snu stát se nejmocnějším ninjou v Konoze.“ Uzavřel Sashi.
Jaden nad tím přemýšlel, Sashi měl pravdu a rozhodně by se mu líbilo umět se pohybovat nepozorovaně…
„Rozmysli si to. Jestli budeš souhlasit, přijď zítra za mnou a neboj nebude to tvoje povolání jako je například ANBU. Vím že nejsi moc typ na poslouchání rozkazu,“dodal Sashi s úsměvem.
„dělám to jen proto, protože nechci, abys mrhal svým talentem a proto, že jsi vnuk mého přítele.“ Uzavřel Sashi a zmizel.
Ranimo se podíval na Jadena: „Do ničeho tě nenutím chlapče…rozmysli se a zítra uvidíš.“ Usmál se a odešel do pekárny.
Večer Jaden přemýšlel o návrhu, který mu dal Sashi.

Ráno se Jaden přiřítil do kuchyně na snídani, naházel ji do sebe a už byl pryč.
Takže souhlasí, poznal Ranimo, zasmál se a šel obsluhovat zákazníky.

Počkat, řekl ať za nim přijdu, ale neřekl kam. To bude nejspíš nějaká hádanka. Vzpomněl si Jaden na rozhovor ze včerejška.
Tak jo, kdybych byl odborník na utajení, kde bych měl asi základnu?
Zamyslel se Jaden…a skončil zrakem na kamenných tvářích Hokage…
No jasně! Tam kde mě budou nejmíň hledat! Zajásal v duchu Jaden a rozběhl se ke kamenným tvářím Hokage.
Když byl nahoře, chvíli tam prozkoumával okolí, než našel zamaskovaný vstup na hlavě druhého Hokage.
Odklopil víko a slezl dolů po dřevěném žebříku, který tam byl připravený.
Když se dostal až nakonec, zjistil, že hlava druhého Hokage je dutá a je zařízená jako pozorovatelna. U stolu u svíce seděl Sashi.
„Čekal jsem tě trochu dřív, ale to nevadí. Tak začneme!“ poznamenal Sashi.
Jaden se ušklíbl. On mě čekal! Pomyslel si ironicky.
„To budeme cvičit tady? Není tu moc místa.“ Zeptal se Jaden Sashiho, co k němu kráčel místností 10 metrů širokou a 10 metrů dlouhou.
„Jistě že ne!“ odsekl mu Sashi. „Pojď se mnou.“ Vyzval ho.
Šli po skále s kamennými tvářemi Hokage po zadní stěně dolů, až došli na malé tréninkové zařízení, které zřejmě původně sloužilo k výcviku „Stopařů“.
„Tak jo Jadene, umíš chodit potichu?“ zeptal se najednou Sashi Jadena.
„No, ještě jsem to pořádně nezkoušel ale snad jo.“ Odpověděl nejistě Jaden .
„Tak to zjistíme, vidíš tamhleten strom? V jeho koruně sedí veverka, dostaň se k ní blízku na deset centimetrů, aby si tě všimla až tehdy co na ní bafneš!“ Zadal Sashi Jadenovi úkol-pravda, zněl trochu nesmyslně.
Jaden vyvalil oči: „Na deset centimetrů?!“ divil se.
Jak se mam dostat do koruny stromu, aniž bych udělal nějakej zvuk a ještě bafnul na veverku?!
„Nemělo by to být moc těžké ne?“ zeptal se Sashi, a vytáhl obočí.
Tak jo! Jestli chci být nejlepší ninja z Listové, tak tohle dokázat musím!
Určitě to musí mít něco společného s mým Kekkei Genkai, takže jak použít vzduch, abych nebyl slyšet?
Jadenovi svitlo. Větrné Oko může použít k tomu, aby se rychlostí dostal na strom a k tomu aby se tím nadlehčil a nemohl udělat rámus.
„Bude to ještě dnes?!“ zeptal se netrpělivě Sashi.
„Ještě dřív!“ odpověděl Jaden s úsměvem. Soustředil se na Větrnou chakru a…zmizel…vlastně nezmizel, jen se pohyboval tak rychle, že nebylo skoro možné pro netrénované oko ho vidět. Co by jste chtěli? Začal cvičit teprve včera!
Ale stačilo to aby splnil úkol co mu zadal Sashi. Bafnul na veverku z deseti centimetrů, aniž by si ho předtím všimla.
„To ušlo,“ poznamenal Sashi v klidu.
„myslím že tě můžu naučit pár technik.“
Jaden se rozzářil.
„Super!“ zajásal.
„ A které to budou?“ dozvídal se s výrazem, jako když by v jídelně dávali jeho oblíbenou pizzu.
„Prozatím bude stačit Ninpou Fuusajin, to by jsi měl umět hned, když je to větrné jutsu.“ Prozradil mu Sashi.
„Aha, á…k čemu je dobré?“ zvídal Jaden.
„K obraně, především. Vytvoří tlak, který mění okolí na prach a tím zpomaluje nepřítele.“ Vysvětlil Jadenovi Sashi.
„Tak, dělej všechno po mě a soustřeď se…“ Sashi uděla pár pečetí a pronesl: „ Ninpou Fuusajin!“ zvedl se vítr a začal vířit písek. Jaden cítil že se mu těžko pohybuje, jakoby zpomaleně.
„Ty to můžeš překonat, nebo zrušit Jadene, protože máš moc nad vzduchem, stačí chtít!“ zavolal na Jadena Sashi.
Jaden se soustředil na okolí a na houstnoucí vzduch…napřáhl ruce do předu jakoby se snažil do něčeho zatlačit a máchl jimi do stran jako když otvírá dveře. V tu chvíli vítr ustál.
„Výborně Jadene! Takhle jsem to myslel! Uvidíš, že postupem času pro tebe kontrolovat vzduch bude jako čistit si zuby!“ pochválil Jadena Sashi a obdařil ho povzbudivým úsměvem.
Jaden se taky usmál, měl radost z toho co dnes dokázal.
„To by pro dnešek stačilo, až budeš chtít, stav se zas a budeme pokračovat.“ Rozloučil se Sashi a zmizel…Jak jinak.
Jaden se vydal domů. Zítra měl zaváděcí schůzku s ostatními Genini a musel na ní být fit.