Nyu-sou: 2

Sasukeho rozhodnutí

„Rozhodl jsem se, že se do Konohy už nevrátím,“ řekl těžce a s velkou námahou.
Sakura se na něj zmateně podívala a oči se jí zaleskly slzami. Doufala, že jí odpoví cokoli jiného, přestože tak trochu věděla, že Sasuke nemá v plánu se vrátit. Prudce vstala a rozčíleně se na něj podívala.
„O čem to mluvíš?!... Proč by ses neměl vrátit?... Je to přece tvůj domov… Kam teda chceš jít?... Po těch letech, co jsme doufali v tvůj návrat…“ opakovala neustále Sakura a rychle chodila po jeskyni sem a tam, jako by doufala, že se tím alespoň trochu uklidní.
Sasuke se na ní nepodíval, místo toho pokračoval: „Zradil jsem svojí rodnou vesnici. Zradil jsem své přátele a to je neodpustitelné, přestože jsem k tomu měl důvod. Teď už se tam nemůžu vrátit- prostě to nejde.“
„Ale…Ale…To přece nejde. Naruto i já na tebe celou dobu čekáme. Tvůj odchod v nás zanechal prázdná místa a celou dobu jsme věřili…“ Sakura se v půlce kroku zastavila. „Že se vrátíš.“ V jejím hlase Sasuke slyšel zklamání, zlost, beznaděj i paniku. Sakura se na něj otočila. „Ty se musíš vrátit. Je to tvůj domov a všichni jsme důvod tvého odchodu chápali, přestože jsme ani trochu nesouhlasili… Jestli odejdeš, znovu mi tím zlomíš srdce a já nejsem tak silná, abych to vydržela.“
Stoupl si a znovu se objali. Sakura ho tentokrát políbila, což toužila udělat už přes deset let. Sasuke jí polibek opětoval a pravou rukou jí hladil po dlouhých hebkých vlasech. Jejich polibek jako by trval věčnost a oni přestali myslet na stále sílící poryvy větru tam venku.

„Jak jsi se rozhodl?“ zeptala se ho druhého dne poté, co spolu strávili noc.
Sasuke jí teď nedokázal říct ne, takže chvilku mlčel, aby si vše důkladně promyslel. Sakura mu odpustila, ale dokáže mu odpustit i Naruto? Čím víc myslel, tím víc se ve svých myšlenkách ztrácel. Sakura ho pozorně sledovala a její oči ho hypnotizovaly. To mu moc nepomohlo. Nakonec se rozhodl tak, jak mu radilo srdce.
„Dobrá, vrátím se společně s tebou do Konohy,“ souhlasil s ní a přemýšlel, jestli dělá dobře. Sakura se usmála a pevně ho objala.
„Naruto bude mít neuvěřitelnou radost,“ ujistila ho po chvilce ticha a Sasuke měl na chvíli pocit, že mu snad čte myšlenky. „Nejdřív bych ale začala jenom u Naruta. Určitě si toho máte hodně říct, takže bych byla pro setkání mezi čtyřma očima,“ pokračovala dál a Sasuke musel uznat, že má pravdu.
Sakura plánovala dál jejich setkání a Sasuke jen přikyvoval, protože se rozhodl jí v ničem neodporovat. Chvílemi přestával vnímat její hlas a vzpomínal na Naruta. Vybavoval si ty nejšťastnější chvíle života, spojené právě s obličejem jeho největšího přítele. V hlavě se mu promítaly vzpomínky jako nějaký film a on znovu viděl jejich rozesmáté obličeje, když byli ještě děti. Naruto byl vždy šťastný, stejně tak jako lidi v jeho nejbližším okolí. Když dál porovnával sebe a Naruta, došel k závěru, že vedle něj musel vypadat jako suchar.
Tyhle vzpomínky byly tak vzdálené a zároveň tak blízké, když se rozhodl pro návrat domů…
Tok jeho myšlenek narušil přísný hlas Sakury, která si uvědomila, že jí neposlouchá. Vyčítavě se na něj podívala. „Poslouchal jsi mě vůbec?“
„Samozřejmě,“ zalhal rychle Sasuke a ona, přestože mu moc nevěřila, dál pokračovala v rozebírání plánu. Tentokrát jí už věnoval pozornost a došly k závěru, že se Sakura vrátí do Konohy sama a přivede Naruta na smluvené místo. Tam na ně bude čekat Sasuke a budou si moci nerušeně promluvit.

Sněhová vichřice pokračovala dál a odřízla je od vesnice. Rozhodli se proto, že zůstanou ještě jeden den ve svém úkrytu a potom vyrazí směr domov.
Povídali si a Sasuke chtěl znát každý detail jejího vyprávění. Povídala mu o velké svatbě Naruta a Hinaty. O tom, jak musela hledat snubní prsteny, které Naruto ztratil den před svatbou, nebo o tom, že si Naruto prosadil ramen do svatebního menu.
S každým slovem litoval víc a víc, že nemohl být s Narutem. Chvilku přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby nikdy neodešel, kdyby jeho bratr nikdy nevyvraždil klan…