Elite Six - 5. kapitola - Morituri

Elite Six - 5. kapitola - Morituri

„Nemohli byste toho nechat?“ procedil Revan skrz zuby. „Máme totiž návštěvu.“ A opravdu. Ze stínů chodby se pomalu začalo něco vynořovat. Byl to Orochimaru. A za ním, napůl skryt ve stínech, Sasuke Uchiha.

„Ale my máme návštěvu,“ podivil se s úsměvem Orochimaru. „A za co za ní vděčíme?“
„A není to jedno,“ ušklíbl se Sasuke a pomalu z pouzdra vytahoval svojí katanu. „Aspoň bude zábava!“

„Satake,“ sykl směrem k příteli Revan.
„Já vím, jeden chybí,“ kývl na znamení souhlasu a svým byakuganem prohledával okolí. „Nevidím ho.“
„Sakra,“ shrnul to Ichigo.

„Víte, že je neslušné si šeptat mezi sebou,“ zasyčel jim za zády Orochimaru. Všichni tři se se škubnutím otočili a nevěřícně se dívali na nepřítele.
„Kdy se tam k čertu dostal,“ přemýšlel v duchu Revan. „Vypadá to, že od našeho posledního setkání se ještě víc zlepšil.“
Ichigo se otočil zpátky k ústí chodby, aby hlídal nejmladšího Uchihu, ale ten už tam nestál. Teď stál přímo před ním. A všechno co z něho viděl, byli krvavě rudé oči, které ho pohlcovaly. Aniž si to uvědomili, byli v obklíčení.
„Ichigo,“ křikl varovně Satake.
Ten se s trhnutím probral a tak tak se stačil vyhnout ráně. Satake, Ichigo a Revan si stoupli zády k sobě a povytahovali zbraně.
„Dělá mi starosti, kde je ten poslední,“ zavrčel koutkem úst k ostatním.
„Mě se ptej,“ odsekl mu Ichigo.
„Nechá…,“začal Satake, ale dál se nedostal, jelikož Orochimaru spolu se Sasukem zaútočili.
Z Orochimarových rukou vystřelilo klubko obřích hadů a okamžitě se vydali k našim třem hrdinům.
„Proč vždycky hadi,“ mrmlal si pod vousy Satake a připravil jednoho o hlavu. Poté si všimnul jednoho, jak se opatrně krade za záda Revana. Šáhl si za záda, zalovil v kapsičce a v ruce se mu objevili shurigeny. Prudce se napřáhl a hodil. Revan jenom ucítil, jak mu něco proletělo kolem ucha. S trhem se otočil a na zdi za sebou uviděl přibodnutého hada se shurigeny v hlavě. Podíval se po Satakem a děkovně kývl hlavou, ten to ale ani nepostřehl, jelikož měl dost práce se třemi hady, kteří útočili pro změnu na něho. Revan pootočil hlavou ještě víc doprava a uviděl Ichiga bojujícího se Sasukem.

Sasuke zaútočil na Ichiga ve stejnou chvíli, v jakou poslal Orochimaru na zbylé dva svoje hady. Věřil, že to ty dva na chvíli zaměstná a on si zatím vyzkouší svojí sílu na tomhle. Věděl, že zesílil, ale chtěl se přesvědčit. Napřáhl svou katanu a zaútočil.
Ichigo věděl, že má před sebou silného soupeře. Sáhl si na záda, tak tak stačil tasit a už u něho byl nepřítel a zkoušel jeho umění boje. Jejich meče se srážely s takovou razancí, až z nich odlétávaly jiskry. Výpad jednoho zarazila obrana druhého a naopak. Byli si rovnocennými soupeři. Pro oko smrtelníka se jejich boj stal nepřehledný. Ale přesto jeden z útoků Sasuke našel svůj cíl a na rameni Ichiga se objevila hluboká sečná rána.
„Jsi dobrý,“ procedil mezi zatnutými zuby.
„Ty taky nejsi špatnej,“ odvětil mu s úsměvem Sasuke a připravoval se na další útok. „Ale tady jsi skončil!“
Jejich meče se zkřížily a jejich obličeje byli od sebe na pár centimetrů. Ichiho dokonce cítil jeho dech na tváři, pak si uvědomil, že bude muset nejspíš použít jinou techniku, jestli ho chce porazit. Pokrčil kolena a mocným odrazem se dostal dost daleko od Sasukeho, aby stačil vykonat veškeré přípravy. Zavřel oči a soustředil se. Chvíli se nic nedělo, ale pak kolem něho začal vířit vzduch, který sebou vzal písek a kamení ležící všude kolem.
„Ban kai,“ tahle dvě slova se vydrala z jeho úst a vír kolem něho zhoustl. Bylo možné rozeznat jenom obrysy postavy.

Sasuke cítil obrovskou dušení energii a došlo mu, že jeho protivník nebude z cukru. Vzduch se začal pomalinku uklidňovat a v jeho středu bylo možno spatřit Ichiga čím dál zřetelněji. Když se písek a kamení usadili úplně, Sasuke si uvědomil, že před ním stojí úplně někdo jiný. Někdo silnější a rychlejší než dřív. Nebylo to jenom tím, že se mu změnilo oblečení a zbraň, kterou si ležérně opíral o rameno. Bylo to jeho postojem. Byl klidný a vyrovnaný. Byl to postoj někoho, kdo prošel mnoha boji a vyšel z nich jako vítěz. Postoj někoho, kdo porazil mnohem silnější protivníky, než byl on sám.

„Tak to bude zajímavé,“ ucedil Sasuke a po jeho těle se rozšířila prokletá pečeť, celého jeho tělo pokryla značkami. Cítil příliv nových sil, ale nevěděl, zda to na něho bude stačit. Přemýšlel, jestli by neměl použít další stupeň, když tu na něho Ichigo zaútočil. Byl mnohem rychlejší než předtím a také mnohem silnější. Jejich zbraně se opět potkali a síla úderu posunula Sasukeho o pořádný kus dozadu.

Mezitím Revan spolu se Satakem vyřídil všechny hady a teď stály proti jejich pánovi.
„Nejste špatní,“ pochválil je a ani teď mu z obličeje nezmizel úsměv.
„Já mu ten škleb snad budu muset odpárat,“ vztekal se v duchu Revan, jelikož mu ten úsměv lezl krkem. V dlani vytvořil rasengan a rozběhl se směrem na protivníka.
„Revane, počkej,“ vykřikl varovně Satake, ale bylo pozdě.
Orochimaru se jeho útoku bez problému vyhnul a nechal ho proběhnout kolem. Revan nestačil zastavit a v plné síle udeřil do zdi chodby. Ozval se obrovský výbuch a zdi se kolem začaly hroutit.
Satake čapnul Revana a rozběhli se spolu směrem od výbuchu, bohužel si vybrali směr hlouběji do komplexu chodeb. Ani se neohlédli. Orochimaru se jenom ušklíbl a zmizel.

Sasuke s Ichigem byli tak zabrání do boje, že výbuch skoro přeslechli. Ale nemohli si nevšimnout dvou utíkajících lidí směrem k nim, kterým se za zády hroutil strop chodby.
„Ichigo, utíkej,“ křikl Revan, když probíhal kolem něho.
Ichigo hodil pohledem po Sasukem, ale ten už byl pryč. Zlostně usykl a rozběhl se za Revanem a Satakem. Doběhl je těsně po té, co vběhli do místnosti. Zastavil se u nich. Předklonil se, opřel si dlaně o kolena a prudce oddechoval. Pak se napřímil a zpražil oba dva pohledem: „Kterej z vás to udělal?“
„Na mě se nedívej,“ kroutil hlavou Satake.
„Revane, ty horká hlavo,“ kroutil pro změnu tou svou Ichigo, ale pak pozornost zaměřil na své okolí. Byli v obrovské místnosti, strop byl neuvěřitelně vysoko a na stěnách byli složité obrazce.
„Kde to jsme,“ zeptal se Satake a také se rozhlížel kolem.
„Ve svém hrobě,“ ozvalo se za nimi. Všichni se otočili. Jako noční můra tam stáli Orochimaru se Sasukem a jakoby toho nebylo dost i Kabuto.
„Ten nám tady scházel,“ zabručel Revan. Věděl, že tenhle je taky dost nebezpečný. Jeho lékařská jutsu byla dobře známá.
„Orochimaru-sama, to jsou ti, o kterých jste mluvil,“ zeptal se zájmem Kabuto a pozorně si naší trojici prohlížel.
„Ano, to jsou oni a jsou velmi silní,“ přisvědčil.
„Tak to se mi budou hodit na pokusy,“ utrousil jen tak mezi řečí.
Ani jednomu z těch, o kterých se bavili, se to nelíbilo. Věděli moc dobře, co ten brejlovec se svými pokusnými morčaty dělá.
„Ten v té černé je můj,“ řekl Sasuke a ani nečekal na souhlas. Kabuto se spolu s Orochimarem překvapeně na něho podívali. Sasuke totiž už dlouho neprojevil o někoho takový zájem. Jejich pohledy se vrátili zpátky k nepřátelům a pozorně si prohlíželi Ichiga. Ten jim ovšem nevěnoval jediný pohled. Všechny jeho smysly byly zaměřeny na Uchihu a čekal na jeho první tah.
„Ichigo, hlavně v klidu,“ snažil se ho uklidnit Revan.
„Ty máš, co mluvit,“ zašklebil se Satake, čímž si od Revana vysloužil loktem do žeber.
A pak se seběhlo několik věcí naráz.

Venku mezitím Luchia spolu s týmem 7, tedy jeho částí, likvidovala nepřátele.
„Nechápu, kde se pořád berou,“ ozval se jí u ucha ženský hlas, který patřil Sakuře.
„Jo, jsou jak houby po dešti,“ ušklíbla se na ní a probodla dalšího. „Kde je Kakashi?“
„Nevím, někde kolem,“ pokrčila rameny a udeřila vší silou do země. Zvuční ninjové se v tu chvíli propadli snad až do středu země.
„Doufám, že si někde nečte tu svou úchylárnu,“ křikla zpátky.
„To by si mohl zkusit a to tóč, co by pak zažil, bych mu nepřála,“ oddechovala prudce Sakura. „A kde je Naruto?“
Luchia zrudla a lhala, jako když tiskne: „No, myslím, že někde támhle.“
„Hmm,“ zafuněla Sakura, takže si nevšimla její reakce.
Dívky bojovaly bok po boku a snažili se přátelům získat co nejvíc času. Luchiin pohled při jedné otočce padl na vzdálený kopec a přišlo jí, že na něm někdo stojí. Ale neměla dost času, aby si tu postavu mohla prohlédnout pořádně. Dotírali na ní zvuční ninjové. Najednou byli všude. Před nimi i za nimi.
„Sakra, kdy se jim to povedlo,“ zavrčela vztekle Sakura, ukazujíc na fakt, že jsou v obklíčení a zároveň se přitiskla zády k Luchie.
„Někdo je dobře vytrénoval,“ usoudila a stiskla pevněji své zbraně.
„Co teď,“ zeptala se Sakura. „Nějaký nápad?“
„Zrovna na něm pracuju,“ utrousila.
„Ale rychle, nelíbí se mi ty jejich pohledy,“ popoháněla ji.
Luchia se nadechovala, že jí řekne něco moc pěkného o její inteligenci, ale ani k tomu se nedostala. Země se otřásla. Luchia spolu se Sakurou stěží udrželi rovnováhu. Ale pak se jejich pohledům naskytl zvláštní jev. Zvuční ninjové začali jeden po druhém padat k zemi. Z jejich těl vytryskávaly gejzíry krve, jako by je někdo trhal na kusy. Rozervaná hrdla či roztržené hrudníky nebyli výjimkou. Byli mrtvý dřív než, dopadli na zem.
„Ježiši,“ zašeptala zděšeně Sakura.
„Co se to děje,“ nechápavě kroutila hlavou Luchia a rozhlížela se kolem sebe.
„Luchio, podívej,“ ozvala se Sakura a ukazovala směrem ke vchodu do komplexu.
Středem bitevního pole si kráčela osamělá postava. Neviděli jí do obličeje, ale obě si uvědomily, že za tu spoušť na bojišti může ona. Rozhlížela se kolem sebe, ale pak prudce zvedla hlavu a ztuhla. Vteřinu či dvě zůstala absolutně nehybná a pak se rozběhla do komplexu.
Luchia i Sakura se obě strašně lekly, když se jim za zády objevil Kakashi. Ten si, ale nevšiml naštvaných pohledů a prohlížel si bojiště: „Vídím, že jste to zvládly i beze mě.“

Sasukeho katana se střetla se zbraní Ichiga. Pak se od sebe opět vzdálili, kroužili jeden kolem druhého a hledali slabiny v obraně. Oba už měli několik sečných zranění. Ichigo krvácel z rány na rameni a na boku. Sasukemu stékala krev do pravého oka a na hrudi se mísila s krví z rány na paži. I přes zranění bylo na obou vidět, jak je to baví. Ani jeden z nich nenarazil už dlouho na tak silného protivníka. Ale i přesto všechno byla vidět únava, vkrádající se do jejich útoků.

O pár metrů dál bojovali svůj boj Revan s Kabutem. Kolem Kabutových rukou vířila chakra. Revan věděl, že tato technika je velmi nebezpečná. Proto si snažil mezi nimi udržet bezpečnou vzdálenost.

Satake mezitím opět likvidoval hady, které na něho posílal Orochimaru, aby mu zabránil pomoct Revanovi.
„Proč vždycky hadi,“ funěl v duchu a pomocí techniky 64 úderů posílal hady, zpět odkud přišli.
„Klan Hyuuga, že,“ ušklíbl se Orochimaru. Ale dál se nedostal, jelikož ho Satake zasypal útoky, bojového stylu klanu Hyuuga. Orochimaru se jim však bez problému vyhýbal a ani teď mu z obličeje nezmizel úšklebek.

Revan udělal chybu v obraně a utržil prudkou ránu doprostřed hrudi. Bezděky vykřikl, odletěl a zastavila ho až stěna místnosti. Ztěžka se svezl na kolena a prudce oddechoval. Uslyšel kroky mířící k němu a chtěl zvednout hlavu, ale místo ní pohnul levou rukou. Zarazil se a zkusil to znovu opět se stejným výsledkem.
„Nenamáhej se,“ ozvalo se nad ním. „Proházel jsem ti nervová zakončení. Nemůžeš teď bojovat. Ale jsi velmi dobrý. Málo kdo mi vydrží vzdorovat, tak dlouho.“ (není to někomu povědomé )
„Jdi k čertu,“ procedil s námahou přes rty Revan. Soustředil se a pokusil se pohnout nohou, ale místo toho zvedl hlavu. Nad sebou spatřil Kabutův obličej, na kterém hrál lehký úsměv.
„Ty škleby jsou snad nakažlivý,“ mihlo se mu hlavou a přemýšlel, jak se z tohohle dostane. Kabuto se k němu sklonil, vzal ho za přední díl oblečení a zvedl si ho do výšky očí.
„Tak co s tebou,“ ušklíbl se a ukázal mu druhou ruku s připravenou chakrou.

Ichigo překvapením vykřikl a zadíval se na meč, který měl zabořený mezi žebry. Naštěstí nezasáhl žádný důležitý orgán a ani žádnou tepnu. Sasuke se ušklíbl a prudce z něho svou katanu vytáhnul. Ichigo se chytl za krvácející ránu a padl na zem.
„Jsi dobrý, ale já jsem lepší,“ ozval se nad ním Sasukeho hlas. Ale Ichigo neslyšel jenom hlas, slyšel i křik ptáků. Myslel si, že se mu to zdá, ale i tak zvedl hlavu a došlo mi, že ten křik vychází z toho světla, které se zformulovalo v nepřítelově ruce. Podvědomě vycítil, že tato technika je velmi nebezpečná.
„Jak už se řeklo, tohle je váš hrob,“ řekl Sasuke a napřáhl svou ruku.

Pak se ozval výbuch a místností se mihl stín. Ichigo ucítil, jak ho někdo zvedl a obrovskou rychlostí odnesl pryč od nepřítele. Prudce otevřel oči, ale neviděl nic jiného než prach. Ten se ale pomalu usazoval a on mohl vidět osobu, která mu zachránila život.
„Ichigo, už zase ti musím zachraňovat zadek,“ ozval se známý hlas, ale on už ji poznal.
Zvířený prach se už všechen usadil a on si mohl prohlédnout celou situaci. Orochimaru a jeho lidi stáli několik metrů od nich a měřili pohledem nově příchozí. Pak zachytil koutkem oka pohyb. Satake právě pomáhal Revanovi se zvednout a ten se vztekal na celé kolo: „Až toho parchanta dostanu do rukou, tak mu vymlátím mozek z hlavy.“
Pak stočil svůj pohled zpátky na ní. Od jejich posledního setkání se vůbec nezměnila. Měla na sobě černý kožený kabát, který jí sahal skoro až na zem. Tmavě rudé vlasy jí padaly do půli zad.
„Ichigo,“ napůl se k němu otočila a on znovu viděl její smaragdový pohled. Ani její oblečení se nezměnilo, pořád nosila kožený korzet a dlouhé kožené kalhoty, oboje obepínalo její štíhlé tělo jako ruce milence. „To je ten zmetek, o kterém si mi vyprávěl.“
„Jo, to je on,“ přisvědčil s bolestným úsměvem. Otočila se k němu teď už celým tělem a přeletěla jeho zranění svým pohledem. Poté zalovila ve vnitřní kapse svého pláště a vytáhla z ní lahvičku se stříbrnou tekutinou. Opatrně mu jí podala a pronesla: „Nevyplýtvat!“
„Neboj,“ ucedil a opatrně si nalil pár kapek do rány. Ta se začala okamžitě hojit a zároveň cítil, jak se mu vrací síla, ale také věděl, že si to pak vybere svou daň. Pomalu se zvedl a protáhl si svaly. Podíval se po ní a ušklíbl se: „Díky.“
Usmála se a svou pozornost věnovala znovu nepříteli: „Pomož ostatním.“
Ichigo přiklekl k Revanovi a ten se zeptal: „Ty jí znáš?“
„I tak by se to dalo nazvat,“ řekl a dal mu pár kapek. „Jmenuje se Morituri. Potkali jsme se na jedné mojí misi. Jednou se nám jedna ztracená duše zatoulala do jiného světa a já dostal za úkol jí dovést zpět. Tak jsem se vydal po její stopě a dostal jsem se do jejího světa.“
„Ona je z jiného světa,“ dovil se Revan a opatrně vyzkoušel svoje nervy. K jeho překvapení se všechny chovaly jako předtím. „To je úžasný. Co to je?“
„Esence z vlkodlaka,“ odpověděl Ichigo.
„Cože,“ zeptal se šokovaný Satake.
„V jejím světě žijí lidé a démoni,“ začal vysvětlovat. „Žijí tam lidé, upíři a vlkodlaci. A žijí v jakém si míru.“
„Tím chceš říct, že ty bytosti opravdu existují,“ zeptal se Revan. „Myslel jsem, že to jsou jenom pohádky pro děti.“
„Jak vidíš, tak ne,“ ujistil ho Ichigo. „A navíc ona má sílu všech třech ras. A jestli se naštve, tak to něco zažijeme.“

„Zasáhla jsi do našeho boje,“ přerušil jejich diskuzi Sasuke a zlostně si ji měřil.
„Neboj, za chvíli budete pokračovat,“ ušklíbla se v odpověď. Otočila se na Ichiga a ostatní a zeptala se: „Tak co jak jste na tom?“
„Dobrý,“ usmál se na ní, hodil jí lahvičku a ta zmizela na své místo. „Jak ses sem dostala?“
„Zavolala mě Tsunade, že se vám prý bude hodit pomoc,“ odpověděla a sundala si kabát. Na jejích zádech se houpala dvě překřížená pouzdra s katanami. Ichigo nad tím jenom zakroutil hlavou, do teď nechápal, jak je ten kabát dokáže zakrýt, aby nebyly vidět. Pak strnula a zavětřila: „Ichigo, cítím tady démony.“
„Cože,“ divil se Revan.
„No, dalo by se říct, že jeden stojí támhle,“ mávl rukou směrem k Sasukemu Satake.
„Pěkný tetování,“ pronesla s úsměvem a dívala se přitom na Sasukeho. Ten se ale změnil do druhého stupně prokleté pečetě.
„Tak to bude sranda,“ zavrčel Revan.
„Proč,“ zeptala se Morituri. Pohledy všech se obrátili zpátky na ní a nevěřili vlastním očím. Už tam nestála ta samá osoba, jako před chvíli. Místo zelených očí se na ně dívali červené s úzkými zorničkami. Na zádech jí vyrostla černá andělská křídla. I nehty na rukou se jí prodloužili.
„No neříkal jsem vám to,“ pronesl Ichigo se založenými rukama na hrudi.
Mezitím se Sasuke vydal směrem k nim a pozorně si ji prohlížel. Tušil, že nebude jen tak obyčejná. Ona k němu udělala taky pár kroků a usmála, čímž odhalila prodloužené špičáky.
„Ty jsi démon,“ zeptal se zájmem.
„Dalo by se to tak říct,“ odvětila. Chtěli se na sebe vrhnout, ale oba se zarazili na místě a podívali se směrem k jednomu z vedlejších vchodů do místnosti.
„Ježíši, co zas,“ nechápal Revan.
Morituri se ušklíbla a pronesla: „Věděla jsem, že je nás tady víc.“
Ze stínu chodby se vynořil Naruto. Kolem něho vířila démoni chakra, zatím jenom s jedním ocasem, oči měl zrudlé vztekem. Démon se v něm bouřil, cítil další démony a chtěl s nimi změřit své síly.