Růže ...skrytý posel andělů 10

Ráno se probudím a vidím vedle sebe prázdnou postel, ustelu tu svojí a vykouknu z okna.Stojí tam pod střechou a čte si knížku, fakt blázen. Hodím na sebe něco teplého a vyjdu ven.Dojdu až k ní.
„Bože Riko, co tu děláš?“ zeptám se jí a sednu si vedle ní.
„Nevidíš?Čtu si knížku od Jirayia.“ Řekne a mě spadne huba na zem- Rika velká drsňačka a čte si hentaiku.
„Si děláš srandu, co si prosím tě večer dělala?“ zeptám se a začnu se smát. Rika se totiž zčervená.
„No víš, já se tam trochu sblížila s Kibou.“ Řekne a zčervená ještě víc, teda pokud to ještě jde.
„Jo tak trochu?“ zeptám se směju se
„No tak trochu víc.“
„Jak víc?“
„Jako to no víš jak to a pak to a to no a ještě tamto s tímhle a tamtím.“ Řekne zcela vyčerpávající informace ze kterých mi jde hlava kolem.
„Jasně chápu, takže to začalo nevinním francouzákem a skončili jste v posteli.“ Dodám pro vysvětlenou a Riky rudá tvář mi dosvědčí že to tak opravdu bylo.
„No já taky měla aférku s Nejim.“ Řeknu v klidu a stoupnu si.
„Kam jdeš?“ zeptá se a pomalu přestává rudnout.
„Za Itachim.“ Odpovím jí a vyrazím
Vyběhnu rovnou k Itachimu. Zabouchám na dveře a čekám až mi někdo otevře. Za chvíli se otevřou dveře a v nich stojí očividně nevyspalý Itachi. Ale nejspíš se někam chystal, má na sobě podivný oblečení. Jakmile mě uvidí dokonale ho to probudí.
„Co tu chceš?“ vyštěkne na mě a já nemám daleko k omdlení.Takže on si jako bude ještě vyskakovat?
„Co si jako o sobě myslíš?Co takhle mi říct co do tebe vjelo?“ nechám si to líbit a cítím že mám sto chutí mu ublížit.
„A co ti na to mám říct? Nic mi prostě není! Neser se do mě a jdi si za svým Nejim!“ odpoví mi stejným tónem.
„Proč bych za ním měla jít? Prostě s mým kamarádem se něco děje a chci vědět co!“
„Jo ... prostě seš zaostalá a nevidíš co vidět máš!“
„Sakra a co mám jako vidět?“
„Tyvoe rozhlídni se a zkus to uhádnout!“
„Já ti na náký rozhlížení kašlu!“
„Děláš špatně... ale víš co? Tohle mě docela na tobě štve, vidíš jen co vidět chceš a hraješ si na chudinku!“
„Na chudinku?To jako ani omylem! Víš moc dobře co jsem a co dovedu!“
„Zapomínáš že jsem tvůj kamarád a těm se neubližuje.“ Řekne víc chladněji
„Nedokážu tě zabít a laskavě toho nevyužívej! Přišla jsem zjistit co je s tebou!“
„Nic se mnou není a říkám ti podruhý, dej ode mě ruce pryč a vykašli se na mě.Máš Nejiho tak se mu věnuj. Jsi ubohá!!!!!!!“ poslední dvě slova vykřikne. Cítím jak se mě zdvihá vlna zlosti a znamení září. Itachi to zaregistruje.
„Takovou radost ti neudělám abych se nechal zabít.“ Řekne, zavře dveře a odejde, cestou mi ještě dá bombu do břicha a to mě dorazí. Spadnu na kolena, nedokážu ho zabít, buším do země.
„( na tomto místě se měli nacházet nadávky všeho druhu...ale pro vaše dobro si je raději domyslete sami ) !Vypadni a za Nejim si půjdu!“ křičím ale to už se mi ztratí z dohledu.