FA mise - Staň se lepším malířem a ninjou!

Chcem sa nolede poďakovať za túto misiu a za jej rady. Myslím, že som sa niečo naozaj naučila a moje obrázky budú teraz vyzerať inak, čo sa týka hlavne toho tieňovania. Bol pre mňa trochu problém toto vymyslieť, pretože som zvyknutá na predlohy, čo by som chcela zmeniť. Chcela som vyskúšať niečo iné než portréty, ktoré stále kreslím. Počas misie som sa učila tieňovať práve na týchto portrétoch a toto vytieňovať bolo pre mňa zasa trochu obtiažnejšie. Myslím, že na to koľko som tomu dala času, to mohlo vyzerať aj lepšie, ale aj tak som s tým celkom spokojná.
Tak ešte raz ďakujem! Počas misie som si vyskúšala veci, ktoré by mi normálne možno ani nenapadli. Pri plnení mojej prvej misii na konohe som si to celkom užila.

Poslední dobou mě postava Orochimaru velice fascinuje. Obrázek jsem nazval Filozof, protože Orochimaru mi svým počínáním připomíná antické filozofy pátrající po pravdě, jsoucnu, významu bytí a snažící se pohltit všechnu moudrost, akorát po svém způsobu a svou filozofií.
Mise pro mě byla obtížnou výzvou, hodně jsem si musel nastudovat postupy na youtube, protože krestlit v PTSai moc neumím a co se týče stínování štětci, kreslení pramínků vlásků a detailnosti, tak jsem na tom nebyl nejlépe - ne v elektronické kresbě, a tak pro mě mise byla velice přínosná už jen tím, že vznikla a dala mi možnost si vyzkoušet, co ve mně je. Když to budu rozvíjet, tak mi to třeba jednou půjde hezky, akorát se budu muset naučit ještě výsledné úpravy obrázků, jak to dělají profíci (světelné efekty, jas, kontrasty, etc.)
Za misi velice děkuji.

Komix inspirovaný stejnojmenným filmem Game night (Noční hra)

Zatím mám hotovou jen tuhle první stranu, načtrnuté mám asi čtyři. Myslíte, že mám pokračovat, nebo se na to vykašlat?

Všimla jsem si mise a jelikož jsem na to makala nějakou tu dobu a nejspíš u toho rupla pár nervů, přidávám

Jsem zpět s další stranou! Popravdě jsem trošku nervózní, moc komixy nedělám a vůbec ne se zbraněma a únoscema

Každopádně plánuji nakreslit ještě třetí stranu, jak zadala Noleda v komuntáři, bohužel asi víc nestihnu... Dělám na tom poctivě každý den a i tak opravdu ta jedna strana vyjde na jeden týden...

Ke třetí straně (která ovšem nebude poslední stranou komixu, pouze poslední stranou vloženou k misi) napíšu požadovaný komentář k splnění mise

EDIT: Nejspíš třetí stranu do konce mise nestihnu kvůli škole, navíc jsem si nabalila ještě další věci... Do mise jsem se chtěla přihlásit až po splnění úkolu, což jsem nezvládla. Mrzí mě to, ale to neznamená, že nebudu s komixem pokračovat

Prvně chci tuto výšivku věnovat třem osobám:
1. Yuki Kaze-san: Za to že mi neustále dělá betu v FF sekci.

2. Corisan: že jsem mohl použít její FA do mise.

3. Ivanitko: Za pomoc v nouzi na AnimeFestu 2017

Toto je předposlední výšivka pro Konohu.

Nadále budu se věnovat jen psaní FF pro Konohu.

Rozměr: 42x25 cm
Čas: 5966 minut (99 hodin, 26 minut).
Další výšivka: Kurama a Kushina
Další výšivka rozměr: 180x100 cm, plátno 200x120 cm.

Snad v době dokončení bude ještě Konoha fungovat. Předpokládaný čas práce je cca 5 - 8 let.

Tato výšivka neprojde už pravidly pro vložení.

Další výšivka souběžně s Kuramou a Kushinou: Asuna a Zekken. Ze SAO 2
Rozměr: A3
Čas: Cca 100 hodin s pozadím.

Zde je i odkaz na Yamanaku od Corisan: https://konoha.cz/?q=node/114901

Z počátku vyšívání mě to bavilo, postupem času jsem si začal říkat co mě to vlastně napadlo, jít takhle do komplikované výšivky. Hledání barev bylo taky otřesné než jsem vybral podle mě správné barvy, trvalo to zhruba dvě hodiny, pouze na část vlasů a tváře. Měl jsem období kdy jsem vyšíval i 5,5 hodiny za den. Pak bylo taky kdy jsem vyšíval jen 1 minutu, to bylo když jsem měl blbou náladu, nebo úplnou nechuť cokoliv dělat. Už jsem chtěl několikrát nechat výšivku nedodělanou, jít dělat jinou. Byla by škoda ju nechat otevřenou, alespoň jsem zkusil vyšít i náročnější stínování. Vůči mé první výšivce jsem pokročil dost daleko. První byla pouze obrys postavy (Kurama), u druhé (Orochimaru) už jsem vyšíval celoplochově. Tam mi zase neseděli bavlnky, špatná barvová stálost, nakonec jsem sehnal kvalitní bavlnky se kterými jsem spokojený. U Temari jsem zjistil že používám správný typ bavlnek. Pořád jsem měl ostré přechody barev. U Fuu přechody byly plynulejší, ale pořád to nebylo ono. Teprve u Ino jsem spokojený s přechodem barev, ale ještě mám nedostatky ve vzájemném míchání barev. Pak je tu prvně i pozadí, u předchozích nebylo žádné.
Při této misi jsem si uvědomil že nemůžu se omezovat jen na Naruta, musím vyšívat i jiné anime. I když už nebudu moct zde zveřejňovat žádné nové díla kvůli pravidlům.
Možná toto nebyl primární účel mise, ale tak se dá taky pochopit zlepšení se. Budu mít víc možností ve vyšívání anime stylu.

tahle postava se mi asi nejvíce povedla,když jsem to kreslila tak jsem měla dobrý pocit celý mi šel jeho oblečení,a jeho oči mi vůbec nešli,mnebo spiš ten jeho pidi šarignan,ale jinak mi to šlo on není ani tak sam o sobě těžkej,a ten znak listové vesnici mi vubec nešel,ale určitě když něco kreslím tak začínam bud očima nebo vlasama pak jdu na zbytek obličeje,a pak jdu na krk a jako finale oblečení.

Salut!!!
Všimla som si túto veľmi zaujímavú misiu a tak som sa rozhodla, že ju dám

Kimimara som sa rozhodla namaľovať preto, lebo niekoľkým z vás sa páčil môj prvý Kimimaro s kvetmi. Môj výber techniky ovplyvnili moje obrázky, na ktorých boli Kisame, Zetsu a Kakuzu (boli robené temperou...a detaily fixou). Zároveň som sa chcela hecnúť .

Snáď uznáte ( ° W ° )

Love & Peace

K tomuhle mě inspirovala minulost konan,yahika a nagata.Při křesleni sem pocitovala hlavne smutek,protože sem si vzpomnela na jejich život,jak to meli težke a proč zemřeli.

Podle mne sem to pokazila kdyz sem tam napsala jejich jmena,ale libi se my ty šplouchance (nebo jak to nazvat) od vodovych barev.

Tento fanart je nakreslený moji sadou odstínů šedých fixů.
Chtěla jsem tohle téma pojmou trochu více graficky a minimalisticky a má tedy znázornit Naruta a Kuramu ve chvíli, kdy se rozhodli spolupracovat, protože pro mě osobně to byl jeden z nejoblíbenějších momentů v shippudenu.

Edit Poštolka: Obrázek byl špatně zařazený, dej vědět, jestli jsi ho myslel do mise, nebo jen tak do galerie.

Viděla jsem film s Borutem kde byla tahle scéna a opravdu se mě dotkla až u srdce. Vzpomněla jsem si na Narutovi cesty, na všechny vtipné i smutné chvíle, které zažil a já s ním, na všech 720 dílů a na to jak se příběh neuvěřitelně posunul dál a teď je tu jeho syn, vážně jsem v tu chvíli měla slzy na krajíčku, sevřelo se mi hrdlo a nechala jsem všechny ty nostalgické vzpomínky plynout. (A ještě to všechno umocnila ta dojemná a silná hudba.)
Nejtěžší pro mě byly názvy, snažila jsem o precizní kopii, nepřetáhnout a správně vystínovat, to pro mě bylo nejdůležitější.
Pak nepatrné rozdíly mezi Narutem a Borutem.
Pocity se mi během kreslení střídaly, v jednu chvíli jsem se culila, pak zase nadávala, ale v závěru mám z toho dobrý pocit, lépe kreslit neumím a na mě je to vysoký výkon. ;-D
Převážně jsem se u toho hlavně bavila!!!

S vypětím všech sil, skřípání zubů, propadání depresí a silnou vůlí (nerozbít klávesnici/myš/tablet) se to konečně podařilo.

Protože je to moc dlouhý psaní

U mě už je jasné, kdo je pro mě největším hrdinou zasluhující vzdát nejenom hold.
-Je mi jasné, že i tak dílo obsahuje spoustu chyb a nesrovnalostí, ale já jsem spokojená. Vyždímala jsem ze sebe všechno, vypustila duši a proto vám teď píšu jako duch ze záhrobí
--Někdy v budoucnu se k tomuto dílku ještě vrátím a přepracuji ho jako MEME, abych pak sama viděla svůj postup a to nejenom proto, že jsem před tím byla téměř barvoslepá, ale i proto, abych se podívala (a nejenom já), co víc ze sebe dokážu vykřesat.
Pro tentokrát považuji dílo za hotové a i když by na nich šlo něco upravit, nemůžu to udělat. Je lepší to zavčasu stopnout, protože pak bychom se Nejiho mezi Sakurami ani nedočkali (Znám se. Bych pak začala znovu a protože by mě netlačil žádný termín, nikdy bych ho nedokončila).

-Nejvíce hrdá jsem na jeho vlasy. Jo ty vlasy - ach - jejich předlohou totiž byly ty moje a tak jsem mu musela sebrat kondicionér , aby jich neměl tolik, tak snad se mi to podařilo.
Oči byly kapitolou sami o sobě. Hrůza děs běs. Málem jsem se z nich osypala a ještě na tom budu muset zapracovat.
Je to jiný zvláštní, netradiční úhel pohledu a tak díky všem těm mužům, co se kvůli němu nechali vyfotit (zachovávám jejich anonymitu, s dovolením).
Další je pozadí, které mělo být původně tmavé, ale řekla jsem si "Sakra, já se už ponurých, tmavých a šedivých obrázků už nakreslila, že je potřeba trochu té radosti a barevnosti." A nenapadlo mě nic jiného než rozkvetlé Sakury. Na pozadí i větvičky v popředí jsem též použila referenční obrázky, protože jediné podobné, co u nás roste je třešeň a to až někdy v létě - díky strýčku Google

--A to nejenom proto, že je Březen, kdy Sakury rozkvétají, ale i proto, že je to trochu romantické a pomíjívé - jako život sám.

Na závěr budu pět ódy na Noledu a Corisana za neocenitelné rady a poznatky. Moc moc díky za elán a chuť to dodělat. Mákla jsem si a bavilo mě to!

A úplně nakonec - Nechci body. Ztratila bych tím fleka v Hyuugovic vile. Raději je daruji na dobročinné účely :-D

Toť vše, díky za přečtení

Má drahá, úžasná, neopakovatelná Noledko
Díky moc za misi. Možná jsem se nesnažila vytrvale tři měsíce, ale... přesto jsem díky tvojí misi chňapla do ruky vodovky častěji, než by tomu bylo bez ní.

Moje cíle: Zlepšit se s vodovkami - žádný konkrétní fígl, ale celkově. Tady je třeba jak práce s velkými zapíjenými plochami, tak piplačka s nejmenším štětečkem. Nebo práce s barvami - že tam nenechám první odstín, co mi vyjde, ale že ho vyladím z několika světlých vrstev nad sebou. Druhým cílem bylo zlepšit se v zachycení krajiny, a to takové krajiny, která vyvolává nějaké emoce nebo se přímo podílí na vyprávění příběhu.

Parametry obrázku: A5, akvarelový bloček, co jsem dostala k Vánocům , asi tak 15 roků staré anilinky od Koh-i-nooru a asi pět různých štětců. Foťáček starý jen 14 let, ale bohužel už mi odchází (proužkování), zkusím sehnat skener. Edit: přidána naskenovaná verze.

P.S. Nevím, jestli to nakonec splnilo účel. Asi ten obrázek není nejlepší. Když si vzpomenu na některé starší obrázky, u Táboráku jsem se urcitě nadřela více s pózováním, u Štědrého dne se světlem... ale někam jsem se určitě posunula

Nakonec jsem to stihla. Bylo to o fous, ale má nejoblíbenější trojice z Naruta je konečně dodělaná. Myslím, že název v podstatě vystihuje všechno. Hrozně mě baví kreslit rozdíl mezi minulostí a přítomností a Sanninové mě k tomu vyloženě vybízejí. Tahle mise mi pomohla se zase jednou znovu vrátit k počítačové grafice, kterou jsem v posledních několika letech dost zanedbala. Byla celkem fuška se v tom zase zorientovat, ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila. Celkem velký problém byl, znovu si celkově zvyknout na práci na počítači a s grafickým tabletem. Bylo to už opravdu dlouho, co jsem před touto misí dělala něco na počítači. Navíc jsem v té době dělala v gimpu a pak jeden obrázek v medibank, zatímco jsem obrázek na tuto misi dělala v sai. Moje největší příprava byla, že jsem si v době termínu na misi udělala ještě dva obrázky právě v sai, abych se s tím alespoň trochu naučila. Také jsme musela nainstalovat nové ovladače na tablet, aby mi fungoval přítlak (něco, co jsem v gimpu skutečně řešit nemusela xD). Takže mé největší zlepšení bude pravděpodobně v naučení se zacházet v sai. Také určité obnovení a vylepšení mé celkové schopnosti malby v PC.

(Formát A3, tužka.)

Díky, Noledo, za úžasnou misi! Díky všem za rady! Mám pocit, že jsem se v anatomii hodně zlepšila. Dřív jsem dělala ruce mnohem menší, gumovější a hlavně tak, jak jsem si je představila. Nebo nohy, držení těla a různé pozice taky nebyly nic moc. Teď, po nekonečném studování všemožných kostí, kloubů, svalů atd. můžu říct, že je to se mnou lepší.

Jak mise běžela, častěji jsem koukala do výloh galerií a občas navštívila nějaké muzeum, když bylo po cestě (ne že bych to předtím nedělala, ale v posledních měsících se to stalo mnohem častější aktivitou mého žití než kdy bylo). Pokaždé jsem na senzační malby, většinou olejové, hleděla s otevřenou pusou, ať už byly konkrétní či abstraktní.
(Vždycky budu obdivovat stíny a zrcadla, jak perfektně kopírují tvary lidského těla )

K námětu obrázku: protože jsem ho vymýšlela docela narychlo, nenapadlo mě nic lepšího, zajímavějšího. Ale přece jen tam je nějaká ta souvislost s mými pocity a myšlenkami o anime: hrozně jsem si přála, aby se někdy Kaguya s Narutem přátelili, ne aby se nakonec všichni navzájem zabili (vím, jak to dopadlo, ale uznejte, že to chvíli vypadalo, jako by tam měli skončit všichni). Tak tady jsou, spolu na klidném rybníce (pravděpodobně jiná dimenze podle těch nejspíš evropských baráčků), rybaří a Naruto se směje, že Kaguya ulovila Kisameho Tudíž to (minimálně z určitého úhlu pohledu) nejsou jen náhodně vybrané postavy v náhodné situaci.

Nervů jsem u toho ztratila spoustu (tohle je zatím maximum, co je v mých silách). Asi nejnáročnější pro mě byly ruce. Během kreslení jsem odmítala dělat cokoliv jiného, než pracovat na obrázku. Málem se mi povedlo zlomit i tužku, byla jsem naštvaná na čas a na pozice postav. Nakonec jsem to přece jen nějak zvládla.

Můj první vložený obrázek na internetu, který jsem vytvořila já
Sasuke mi šel tak nějak od ruky sám. pozadí ale šlo hůř než jsem čekala přesné tvary objektů mi nikdy nešli, tak jsem se rozhodla zaměřit na detailnost. Na začátku to vypadalo že je ta "detailnost" na nic a že nemá na obrázek žádný účinek, ale nakonec to po několika nepovedených pokusech to šlo a snaha zvítězila Teď když si prohlížím své minulé práce, myslím si, že jsem se dost zlepšila. hlavně ve stínování

Pôvodne som sa neplánoval do tejto misie hlásiť, lebo som nemal predstavu, ako by som posunul hranice svojich schopností. Možno dokončiť nejaký obrázok, na ktorý som z nejakého dôvodu nemal nervy (našli by sa zo dve – tri), ale ktorý z nich by bol na takej úrovni? Koncom decembra som čítal mangu Ghost in the shell 2 od Masamune Shirowa a vtedy som dostal nápad s obrázkom zobrazujúcim bojovú scénu s rozfázovaným pohybom ústrednej postavy. To mi prišlo jednak inovatívne a jednak by ma to donútilo naštudovať si kreslenie dynamických bojových scén (jeden z dropnutých obrázkov vybuchol práve na tom).
Ako obeť som si vybral Saradu, čo znamenalo naštudovať si aké kostýmy pre ňu ktorý autor používa (nie je to rovnaké) a ktorý by sa najviac hodil do môjho obrázka. Ďalšou úlohou bolo vymyslieť kompozíciu, čo nebol zasa až taký problém, avšak ... aj tá najlepšia kompozícia mi zmizne spred očí v okamihu, ako ich otvorím. A so zatvorenými tak akosi neviem kresliť (hoci ku koncu misie som to „na nečisto“ vyskúšal a neuveriteľne mi to pomohlo s jedným kompozičným problémom). Začiatkom januára prišla ťažká tvorivá kríza, kedy som sa jednak sústredil na písanie FF-iek do výzvy a jednak som nebol schopný zobrať do ruky ceruzku, hoci som to mal celý čas pred nosom na stole. Rozbehol som sa znova v posledných dvoch týždňoch a po práci na náčrtoch som to dnes poobede celé prekreslil „naostro“ (ale zasa som mal problém sa k tomu dokopať).

Pomôcky: skicár, ceruzka, guma, pravítko a pdf verzia publikácie HOW TO DRAW MANGA Illustrating battles + vybrané kapitoly Boruta na naštudovanie si Saradinho odevu a proporcií.

... ... mal som začať prekresľovať už dopoludnia ...

Na poslednú chvíľu som sa rozhodla, že sa zapíšem na misiu a že uverejním milovaného Zabuzu.

Prečo som vôbec volila túto postavu, je vlastne veľmi jednoduché. Páči sa mi jeho osobnosť, jeho vzťah s Haku-om. A páči sa mi jeho postoj keď zomieral. "..but I wish, I could go, where you have gone." Zakaždým ma tá hláška dostane. Môžem ju počúvať v japončine..v angličtine...stále dookola a nikdy neomrzí.
Chcela som vystihnúť teda Zabuzov strápený, ale zároveň pokojný výraz. Kresliť dve (takmer protichodné) emócie bol pre mňa jeden z chalange-ov, ktoré som pôvodne neplánovala. Pozrela som si všetky tie také "emotívnejšie" bitky v Narutovi a predsalen som sa musela rozhodnúť pre túto tématiku.
K samotným prekonávaniam samej seba..
Krv som kreslila, maľovala, pregumovávala a čo ja viem čo všetko robila hádam milionkrát. Až som mala zo seba také nervy, až som pár výtvorov povyhadzovala do smetí. (Ale to sa snáď stáva každému.)
Ďalej mi dali dosť zabrať zbrane, ktoré som pred touto misiou nikdy nemala odvahu kresliť. Mrzí ma, že tam ten lesk nie je poriadne vidno, ale nakoľko je to A3, nemohla som to skenovať.
"Úžasné" bolo pre mňa kresliť roztrhané obväzy a čelenku. Na tom som sa nasmiala najviac, lebo mi to vôbec nešlo tak, ako som chcela. Ale čo som mohla, to som do toho dala.
A posledné bolo pozadie. Plánovala som ho pôvodne nejak viac komplikovane. Hlavným bodom bolo, že malo snežiť a to, že Zabuza mal byť v štýle fotiek z 2. svetovej vojny. Chodím v poslednom čase na veľa prednášok o druhej svetovej vojne a veľmi podobné pocity pri tom prežívam..tak preto ten starodávny nádych. Čo sa týka snehu.. Počas kreslenia som zistila, že je to nad moje schopnosti a tak som pracné kreslenie vločiek odložila na neskoršie práce a sústredila som sa na ostatné detaily a samotný dojem. (Toť, musela som "sneh"(nie veľmi podarený) dorobiť v PC (sľubujem, nabudúce to bude lepšie.))
Toto zasnežené pozadie som volila preto, lebo mňa osobne to privádza k hlbším myšlienkam zakaždým, keď začne snežiť. Keď vyšla misia a ja som sa rozhodovala, čo začnem kresliť, zrovna vonku snežilo a celým procesom kreslenia som sa zakaždým vžila do úlohy Zabuzu a prežívala som jeho pocity.
V poslednom čase sa cítim veľmi podobne ako on-zmiešane. Sneh a ten pokoj, ktorý vidím v "Haku-ovi" ma dostáva naspäť do rovnováhy, z ktorej som pred časom ušla.

Neviem, či spĺňam všetky pravidlá a či vidno nejaké zmeny v porovnaní s mojimi predošlými dielami, ale každopádne som si misiu užila a pri nej som si mohla oddýchnuť od každodenného chaosu, ktorý ma sprevádzal už asi 3 mesiace.
Takže Noleda, Ďakujem.

PS: Na kreslenie nebola použitá predloha, kreslila som na A3, ceruzkami a krv som dorábala frabičkami a fixkou.

Komentujte, hodnoťte. Poteším sa každej kritike. (viem, že je čo zlepšovať.)