Hlášky

„Bude hic, Cecilko, hic bude. Václavka řídící to ladí do sopránu.”

Když bacíte bacila kladívkem, tak je s ním samozřejmě ámen.

"Mohl bych se zeptat na to samé... Obtěžovala ses sama jít na území nepřítele... To chce odvahu. Musíš být docela zoufalá."

Malo by nám to byť známe

Môj avatar

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem :ksakura:

Japončina a rodná reč

Som zástanca prepisu japončiny do rodného jazyka, taký je aj všeobecne uznávaný úzus. Slovenčina a čeština sú prekrásne a bohaté jazyky, s ktorými sa treba maznať, aby nám nezakapali. Potom vieme, ako bez problémov skloňovať atď. Riadim sa odbornými publikáciami a Prasátkovými článkami v sekcii JAPONŠTINA V originále nádherne artikuluje Kisame

Múdrosti

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
- Maminko, zab ho, bojím se ho!
- Proč? Nosí peníze.

2.
Pak jely vlaky do války.
Vojáci sedí, nohy z dobytčáků,
na klíně prázdné esšálky.
Dvě hrdličky, dvě hrdličky
houkaly vroucně nad střechami vlaku.

Že smutnějšího není nic
než ztratit domov. Žádná cizí pýcha,
byť k tobě skláněla se sebevíc,
tvé trápení, tvé trápení
tak jako matka něžně nezadýchá.

Básnická sbírka

Aaa, keď už Kompot naškrtla Nikolu, tak toto ho vraj pripomína

„Nikdy som nikoho neľúbila, ale teba mám rada. Ale viac ako teba milujem slobodu. Ale ty nemôžeš žiť bezo mňa tak, ako ja nemôžem žiť bez teba.“

Môj avatar

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem :ksakura:

Japončina a rodná reč

Som zástanca prepisu japončiny do rodného jazyka, taký je aj všeobecne uznávaný úzus. Slovenčina a čeština sú prekrásne a bohaté jazyky, s ktorými sa treba maznať, aby nám nezakapali. Potom vieme, ako bez problémov skloňovať atď. Riadim sa odbornými publikáciami a Prasátkovými článkami v sekcii JAPONŠTINA V originále nádherne artikuluje Kisame

Múdrosti

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

- "Naaa koooneee!"
- "A kde by sme ich vzali?"
- "No tak utekajme."
film

Tos nevěděla moudřejšího, než k P. se vdát?

2. Od té chvíle, co s ním vyšla po oddavkách z kostela, přestal jí říkat „Lenko“ a jí tykat, takovou měl pro ni čest, že jinak ji neoslovoval než „vy“ a „mlynářko“.

3. Stydívám se k smrti, slýchám-li, že ta či jiná se vdává, poněvadž hocha si oblíbila a od něho upustit nechce, a nikoli aby sloužila starým jeho rodičům, či mladší jeho bratry a sestry vychovala, neb zanedbané mu povznesla hospodářství.

kniha

(Kdo jste ji četli, tak nejspíše v rámci středoškolské literatury. Sama jsem sice s radostí přečetla od dané autorky děl více, ale mám dojem, že to dnes není úplně mainstream. Druhou hlášku přidávám z ranku těch, kde mě zaujalo, jak jinak fungovala komunikace dříve)

Edit: Pardon, zapomněla jsem aktualizovat, tak to asi přenechám někomu jinému. Zadávejte, kdož chcete.

(Karolína Světlá - Kříž u potoka)

Tak tedy zadám

"... generál Laudon jel v noci skrz vesnici, ve své bílé čepici, a narazil narazil na dvoučlennou hlídku. 'Stůj! Kdo tam?!' zvolal. 'Patrola,' odpověděl Radecký. 'Jaká?' - 'Vojenská.' - 'Kdo ji vede?' Na to Radecký hlásil: 'Ritmistr Jan Josef Václav Antonín František Karel Radecký.' - 'Himl Laudon!' rozčílil se Laudon, 'kolik vás tam je?' A když Radecký vysvětlil, že všechna jména patří jemu, nařídil mu generál, aby si vybral jen dvě, a ostatní mu zakázal. 'Vyberu si Josefa a Václava, ty já mám nejradši, ty já mám rád.'"