Tíha duše 05: Nová mise

Pro všechny...

Dostala jsem od cinkl, jakožto původní autorky schválení, že mohu napsat pokráčko této série, která se mi líbí a doufám, že jsem jí tedy nějak nepoškodila. Já vím, že ty první dílky byly temné a melancholické. Napadlo mě tohle, tak snad se bude zamlouvat a případnou kritiku hažte na mě, ano?? Já věděla, že se domluvíme. :)

Sasuke nerad, ale vstal od ní, protože by nebylo moudré pokračovat. Aime byla zklamaná, že nepokročili dále.
„Omlouvám se.“ Nikdo by nepředpokládal, že by se Sasuke za něco omlouval.
„Nic se nestalo. Omlouvat bych se měla já, když jsem tak nešikovná.“ Zasmála se Aime.
Následně se rozloučili a vydali se každý svým směrem.
„Je to zvláštní člověk.“ Utrousila Aime.

Další den jim Kakashi řekl, že druhý den se bude konat mise, která by měla být založena na tom, postarat se o dvojici, která má zajistit mír ve své zemi, jako daimjóvé.
Dívka se jmenovala Ayuki a její snoubenec Iwaki. Bylo jim oběma přes dvacet.
„Velice nás těší, že budeme pečovat o tak významnou společnost, jako jste vy dva.“ Řekl Kakashi. Naruto opět již jako obvykle nažhavený, koukal se všude kolem, zdali tady nejsou nějací nepřátelé.
„Naruto, přestaň blbnout a představ se!“ uhodila na něj Sakura.
Sasuke a Aime si toho nevšímali, znali své místo a chovali se podle toho. Mimoto si Sasuke skutečně dával pozor, kvůli nepříteli. Poznal, kdy je řada, aby se představil. „Jsem Uchiha Sasuke a jsem rád, že vás poznávám a je mi ctí, vás doprovázet.“
Aime byla naprosto stejně založená, jak Sasuke a proto se uvedla stejně. „Jsem Akasuma Aime, i když se zdá, že jsme děti, umíme se o sebe postarat a vás budu chránit i svým životem.“
„To je potěšující vědět. Nemusíte být vůči nám formální, klidně nám říkejte jmény.“ Promluvil Iwaki.
„Musím souhlasit se svým snoubencem.“ Ayuki byla krásná a kimono jí slušelo, zvláště, když bylo v barvě plovoucí vody, její zlatavé vlasy dotvářely dojem, že osvětlují modré kimono.
Iwaki neměl tak skvostné kimono, ale jeho tvář vyzařovala přirozenou autoritu i jeho celkový postoj. Možná proto se Sasuke a Aime cítili proti nim jako nic, Narutovi to bylo jedno, Sakura měla oči jen pro Sasukeho a Kakashi jako profesionál se spíše věnoval úkolu než podobným věcem.

První dva dny se nic nedělo, cesta probíhala hladce, směřovali do země Světla. Iwaki si vysvětloval původ jejich Země takto:
„Když bohyně Amaterasu vyšla na světlo ze své jeskyně, jako první paprsky dopadly na tu část Země, kde později vznikla Země Světla a jelikož se Amaterasu líbila tato část území obdařila ho věčným světlem, kde světlo je zdrojem míru a klidu. A prý její potomek je i potomek našeho otce, který byl zároveň daimjó a chtěl být i šógun, ale to se mu nepovedlo. Jinak jsme totiž bratr a sestra.“
„To je velice zajímavé,“ řekl Kakashi.
„Také myslím,“ souhlasil Iwaki.
Aime se do toho příběhu zaposlouchala, v tom si vzpomněla na otce, který jí kdysi vyprávěl o bohyni Amaterasu a jejím povedeném bratru a manželovi Susano’ovi, který byl nezkrotný a dělal si co chtěl. Jednoho dne to ovšem přehnal a znesvětil její chrám, že se do něho vykálel. Amaterasu zuřila a odešla do jeskyně, odkuď odmítala odejít, ale bohyně svítání, Ame no Uzume zatančila a Amaterasu vyšla ven…
„Aime?“ slyšela svoje jméno.
„Ano?“
„Musíme jít.“ Sdělil jí Sasuke, který byl také myšlenkami jidne.
Aime zahnala myšlenky na otce a jeho krásné a poutavé vyprávěním které ji pokaždé uspaly.

„Iwaki-san?“ zkusila se navázat hovor.
„Ano?“
„Mohu se zeptat na jednu osobní věc?“
„Podle toho, čeho se to bude týkat, ne, klidně se ptej.“
„To vám nevadí, že si berete svoji sestru?“
„Tak o tohle ti jde,“ zasmál se Iwaki. „Ne, vůbec ne, šlechta se řídí jinými zákony a navíc je to v rodinách daimjóů běžné. Ještě něco tě zajímá?“ Aime byla ohromena jeho autoritou a přirozeným vystupováním, možná proto si nevšimla hrozícího nebezpečí.

Sasuke jako obvykle bedlivě sledoval okolí a působil velmi uvolněně, Naruto jako vždycky lítal sem tam a Sakura se ho snažila zkrotit. Kakashi si povídal s Ayuki o politické a pozemkové situaci. Jediný Sasuke byl na stráži.
V tom se z křoví vyřítilo několik shurikenů, které Sasuke díky Sharinganu odrazil, jenže než skončil další sada kunaiů se vynořila z jiného směr. To už odrazil Kakashi. „Výborný postřeh, Sasuke.“
„To nic nebylo.“ Naruto opět zuřil, že všechna pozornost je věnována Sasukemu a ne jemu.
Do toho se objevili nepřátele, kteří spustili: „Vydejte nám vaše svěřence a nic se nikomu nestane.“ Kakashi a ostatní vytvořili kolem sourozenců štít.
„Je mi líto, ale budeme muset odmítnout vaši tak velkorysou nabídku.“ Kakashi se ujal slova.
„Pak neručím za zranění.“
„A já neručím, že se mí studenti budou držet zpátky.“ Podotkl Kakashi.
„Moc si nefanděte, vy děti, co si hrají na ninji.“
„Jako bych tohle někde slyšel.“ Řekl Naruto, který si vzpomněl na Zabuzu a Haka.
Ani nemuseli nic říkat a útok proběhl velice rychle. Během celého boje si Aime opakovala: Tohle zvládnu, jednou tě porazím!

Ani ne do půl hodiny bylo po všem a Tým sedm utržil jen malé škrábance a modřiny, na té druhé straně to bylo horší, skoro všichni byli mrtví, až na velitele.
„Řekni mi, kdo vás najal?“
„Tss, Kopírkovi to říkat nebudu!“
„Ale řekneš.“ Kakashi se již hodlal použít hypnózu, ale Iwaki zasáhl.
„Mám něco, co by vám pomohlo, sérum pravdy. Naše rodina se tak trochu věnuje medicíně.“ Podal mu malou lahvičku, kde bylo sérum.
„Děkuji.“ Kakashi donutil šéfa, aby to vypil. Sérum účinkuje do několika sekund.
Aime se nestačila divit, jak to všechno probíhá.
„Náš vůdce je…“ než to stačil dopovědět, jeho tělo se začalo otřásat a z pusy mu vytékala bílá pěna do minuty byl mrtvý! Aime se podívala tomu muži do očí a spatřila tam odpověď. A ta se jí vůbec nelíbila. Mlčela, protože kdyby to prozradila nevěděla by, co by se stalo pak. Rozhodla se, že to prodiskutuje se Sasukem, ale až budou sami.

Ten čas, když se ten večer všichni kromě Sasukeho uložili ke spánku, počkala si, až tvrdě usnou a pak se odhodlala teprve s ním promluvit.
Usoudila, že hodina a půl je dostatek času. Vstala a šla k Sasukemu, který se koukal do plamenů.
„Mohu na chvilku?“ zeptala se.
„Jasně, jen pojď.“ Řekl Sasuke, který ji zabalil do deky a přitáhl blíž k sobě. Kdyby to viděla Sakura asi omdlí.
„Proč nespíš?“
„Nemůžu, víš jak ten muž zemřel?“ Sasuke kývl. „Vím, kdo je najal.“
„Kdo je to?“ zajímal se.
„To ti nemohu říct, protože nechci, aby to jméno někdo znal.“
„A tak to potom ano, ale když bys chtěla, jsem tady a můžeš mi kdykoli říct.“
„Díky, jsi moje opora.“
„Nemáš zač a už spi.“
„Dobře.“ Usnula mu rovnou na rameni.
Jenže ten večer ještě někdo poslouchal…