Druhá
Když jsem byla malá, tak jsem byla první. Měla jsem nejvíc kamarádů. Byla jsem neodvážnější. Tehdy jsem jí potkala. Uplakanou holku, které se všichni smáli. Rozhodla jsem se to změnit. Přijala jsem jí mezi své přátele. Ukázala jsem jí, jak být šťastná. Jak se smát. Nejlepší kamarádky. Možná by to tak i zůstalo. Ale kvůli němu ne. Hloupé dětské lásky.
Zamilovali jsme se obě do jednoho kluka. Toho nejhezčího. Z přátelství se stala rivalita. Hádali jsme se. Někdy i prali. A to všechno kvůli někomu, kdo nás neměl rád a vlastně ani nevěděl, že existujeme. Obě dvě jsme k němu vzhlíželi. Byl krásný, chytrý, … no prostě skvělý. Tehdy jsem se bála jedné věci. Co kdyby si vybral jí?
Nevybral. Nevybral si ani jednu. Ale i přesto jsem na ní byla naštvaná. Jak to, že ona se dostala do jeho týmu. Pravda ještě s tím idiotem, ale přesto. S ním. Jak tehdy zazářila štěstím a já jsem začala nadávat a vztekat se. Stejně mi to nepomohlo. Tehdy jsem poprvé v životě byla druhá.
Být druhá jsem měla i do budoucna. Tehdy na chuuninské zkoušce. Zachránila jsem jí spolu s Shikou a Chojim a vlastně i pár dalšíma lidma život. Přesto jsem to udělala jen proto, co udělala ona. Nevzdala se. Já bych to na jejím místě udělala. Začala bojovat, i když věděla, že nemůže vyhrát. Vzdala se kvůli tomu něčeho. A proč? Aby je ochránila. Sasukeho, Naruta… Kvůli nim. Ne kvůli sobě, ale kvůli nim. Přestože sama nevyhrála boj, tak všichni věděli, že je pravý vítěz. Sakura, která rozkvetla.
A kvetla dál. Začala se učit lékařské techniky. Byla dobrá. Vlastně vynikající. Slyšela jsem Tsunade, jak jednou řekla, že nikoho s takovým talentem snad kromě Shizune neviděla. Tehdy to bolelo. Snažila jsem se. Být stejně dobrá jako ona. Dohnat jí, být stejným mistrem. Nemohla jsem. Neměla jsem tu sílu. Ona ano. Byla čím dál přesnější a lepší, zatímco já jsem zůstala skoro na místě. Utíkala dopředu a mě nechávala za sebou. Druhou.
Ale já se nevzdám. Nebudu už navždycky druhá. Budu dál dřít a jednou, jednou tě předběhnu. A ty se budeš muset dívat na moje záda. Ty budeš druhá. A já budu ta první. A pak ti to nandám. Vysoké čelo!
Takhle nějak by se mohla cítit Ino. Tedy alespoň podle mě. Jinak se moc, ale opravdu moc omlouvám Tallovi. Přemýšlela jsem o tom našem projektu, ale bohužel mě napadly poněkud jiné myšlenky, takže jsem začala psát tohleto. Gomen nasai.
To bylo...krásny Tohle nemohla, tohle snad musela cítit Ino
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Páni, to bylo fakt super! jasných 5 hvězdiček, jinak to nejde....
líbilo se mi to vážně se mi to doost líbilo
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Až na ta zatrápená ji a jí je to skvělé
A Tall a ty? Vida, jak vidím, mám s ním stejný vkus na autory
Jestli si to můžu vyložit, tak že čteš moje povídky ráda, tak děkuji
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...