Ohnivá vůle se nevzdává! Povinnost, část 6.

Jak probíhaly událostí posledních dílů na moři, tak se v Konoze schylovalo k další velké události…

Konoha

Akara Ivari, sestra Akary Kaze, právě mířila do kanceláře hokageho, když v tom potkala svoji lásku Inoshiho, syna Saie a Ino, který právě nedávno dovršil dvacíti let.
„Ahoj,“ pozdravila ho Ivari a na bez dalších průtahů se políbili.
„Taky tě rád vidím,“ řekl Inoshi, když se odpoutal od jejích rtů.
„Kam máš na mířeno?“ zeptala se ho.
„Ále, do kanceláře. A ty?“
„Také, a jsem zvědavá, co po nás bude chtít.“

„Jsem ráda, že jste došli a tady ty dva mladé muže vám nemusím představovat, ne? To je dobře a teď vám nastíním, co po vás budu vyžadovat.“
Dalšími v místnosti byli nerozlučná dvojčata Shimaki a Shimaru. Náhoda tomu chtěla, že právě se Shimakim - před dvěma měsíci - ukončili dvouletý vztah a teď chodila s Inoshim.
„Mise se týká toho, že naši spojenci v Suně potřebují naši výpomoc s jejich nápadem na zlepšení vesnice. Gaara sice požádal Naruta, ale ten tu není…“
„A proč tady vlastně není?“ přerušil ji Shimaki.
„Má jiný úkol. A mám vám vzkázat od vašich rodičů, že vás mají rádi a už se na vás těší.“
„Musíte to, Hinata-sama, říkat tak veřejně?“ ohradil se Shimaru, ale na druhou stranu byl potěšen. Stejně tak i Shimaki.
„Děkujeme a další rozkazy?“ ozval se Inoshi.
„Ano, vyrážíte ještě dnes a ještě je tu jedna povinnost, kterou musíte vykonat. Půjde s vámi moje dcera na další výměnu.“ Sotva to dořekla, už se otevřely dveře a v nich stála již zmiňovaná osoba.
Hinatina druhorozená dcera Miharu, dokonalý obraz Hinaty. Jak vyrůstala, tak podoba mezi matkou a dcerou narůstala, že Naruto, když měl slabou chvilku, tak se v oslovení pletl, ale potom si to hned uvědomil a zabrblal: „Ty dvě si ze mě dělají srandu, ale stejně je obě miluji.“
„Pojď jsem,“ požádala svou dceru Hinata. „Tak proto jsem chtěla, aby Ivari šla s vámi. Sice se umí o sebe dobře postarat, ale jsem radši, když je ve skupině ještě další kunoichi. Seznámení nechám na vás. Stejně myslím, že se znáte.“

Suna

„Už se na ty svoje rošťáky těším,“ sdělila svému manželovi Temari.
„Já taky, ale oni jsou tak hyperaktivní, že nevím po kom to mají,“ ušklíbl se Shikamaru a Temari ho za to nakopla, ale hned se mu omluvila polibkem.
„Tak tohle bych bral častěji,“ řekl Shikamaru.

Ame

„Ano, jsem těhotná,“ potvrdila Karin Juugovi.
„Udělala jsi mě nejšťastnějším mužem pod sluncem,“ pochlubil se a vzápětí ji políbil. Jako kdyby se neměli dožít zítřka.
„A já jsem nejšťastnější žena,“ přidala se k Juugově radosti.
„Už to ví?“
„Kdo?“ chtěla vědět Karin.
„No přece Konan.“
„Ta to věděla okamžitě, ne nadarmo se jí říká Všudybylka,“ řekla Karin.
„Jakže?“ divil se Juugo a když se dozvěděl proč, tak se dal do takového smíchu, že se pod ním málem probořila podlaha.
„Karin?!“ ozvalo se za nimi.
„Ano?“ a když viděla, kdo tam stojí, tak se i Juugo ohlédl a popadl ho další záchvat smíchu.
„Nevím, co je tady k smíchu, ale tohle jsi mu říkat nemusela. Já myslela, že to zůstane jenom mezi námi, Hinatou a Matsuri,“ tímto proslovem dala Juugovi k tomu, aby se už potřetí v křečích svalil smíchy na zem.
„No tak jsem děsná v tom, že chci vědět co se šustne a taky nechci, aby to někdo další věděl!“
„A co? Že jsi drbna a šmírák? Nebo to, že jsi Všudybylka?“ zeptal se Juugo, který se nutil zůstat v klidu.
„Jo přesně, ani Nagato to neví a tak to zůstane.“
„Slibuju!“ a opět se dal do smíchu.

Moře – loď Aka

„Tak takhle to vše bylo?“ chtěla vědět Kaze.
„Ano, bylo, ale musím říct, že bez svých přátel a Hin, bych to nezvládl. Pořád musím myslet na to, že jsem zabil svého senseie,“ tuhle událost si bude pořád vyčítat.
„Není to vaše vina, ale toho zmetka Madary!“ rozohnila se Kaze. Tohle Naruto nečekal, ale byl nesmírně rád, že si Minato našel takovou ženu.
„Nevykej mi, ano? Připadám si staře jako Sandaime a to nechci, ano? Říkej mi prostě Naruto nebo jak se ti zlíbí.“
„Ano, pokusím se,“ řekla Kaze.
„Byl bych ti vděčný a chci, abys nikomu neříkala to, co jsem ti povídal, slibuješ?“
„Ano, slibuju, že to nikomu neřeknu, Naruto-sama.“
„A tu příponu taky vynech, ano?“
„Hai!“

Moře – loď Hoshi

Lina, Itachi a Yahiko se dali okamžitě do hledání té hádanky, ale nejdřív se podívali na autora a skutečně tam bylo malým písmem napsáno jméno: Nari Keichi.
„Je to až neuvěřitelné, že se pořád musí luštit nějaké hádanky a taky by mě zajímalo kam na to autoři chodí?“ podal řečnickou otázku Itachi.
„Nevím, že by do rybníka?“ zazněla odpověď.
„To se ti povedlo, ale Itachi má pravdu. Nezdá se vám, že je tady hádanek a tajemství nějak moc?“ přidala se Lina a podívala se Minatovým směrem, ale ten pořád čuměl na meč.
„Nezažalujeme autorku?“ vyhrkl Yahiko.
„Ne, to bych neriskovala a hlavně se dejme do práce, ať to konečně dokončíme.“
„Jasná zpráva, Šéfe,“ řekl Itachi.
„Tak to tedy beru, Šéfe,“ napodobil Itachiho Yahiko.
„Tak, drahouškové, teď to roztočíme, ne?“ vložila se i Lina do jejich šíleností.
„A můžeme i zítra?“ optal se Yahiko.
„Ne, včera je pozdě něco začínat a dnes je nejlepší doba, ale zítra je už pozdě.“ Itachiho verze.
„A co v sobotu večer nebo v neděli ráno?“ přisadil si Yahiko.
„Necháme blbostí a věnujme se práci, ano?“ usměrnila je i sebe Lina.
„Mám ji!“ zvolal vítězně Yahiko.
„No sláva a co v ní je?“
„Tak si to, Lin, přečti sama.“
Yahiko jí předal knihu a Lin s Itachim už měli nosy v knize a četli.