Ohnivá vůle se nevzdává! Báseň a porada, část 2.

Když byli všichni ubytováni, tak si Minato šel promluvit s kapitánem lodi o délce cesty, zastávkách a podobně.
Všichni tři genini se vydali na palubu a obdivovali moře, které viděli poprvé a připadalo jim strašně velké…
„Je to nádhera, že?“ rozplýval se Itachi.
„Ano, je a ten vzduch. Je tak čistý a zároveň slaný a víte proč?“ zeptala se Lina, která zdědila po otci červené vlasy a zelené oči. Na Akademii byla jedna z nejchytřejších studentek, když opomeneme Kankurovu dceru.
„Ne, nevíme!“ utrhl se na ní Yahiko, který jaksi inteligencí nevynikal.
„No, jak svítí slunce, tak se z oceánu odpařuje voda, která má v sobě sůl a proto cítíme i sůl.“ Pochlubila se svými znalosti Lina a Itachi na ní mohl oči nechat.
„Mladá dámo, vy jste nejen hezká, ale i chytrá.“ Řekl bocman posádky.
„Děkuji a vy jste?“ zeptala se zdvořile Lina.
Itachimu se nelíbilo jak ten chlap na ní tak divně civí.
Než mohl chlap odpovědět, tak se tam objevil Minato s tím, že za chvíli bude oběd.
„Už jdeme.“ Řekli sborově genini.
U jídelního stolu se sešli: Ovashi, Minato, Lina, Itachi, Yahiko a kapitán lodi, jménem Kazuma.
„Tak mi vyprávějte něco ze svého života, prosím, Hikaru-sama pořád vzpomíná na vašeho otce, který po všechny ty roky zůstal pro něho drahocenným přítelem.“ Řekl Ovashi.
„Mého otce by to potěšilo a co vám mám vyprávět?“ svolil Minato.
„Třeba vaši nejobtížnější misi.“ Navrhl Kazuma.
„Tak dobře, ale varuji vás, že to není nic extra. Takže jednou mě Linin otec poslal na zdánlivě jednoduchou misi, ve které šlo o to, abych nepříteli zasadil úder tak, aby to vypadalo na útok byl veden jejich nepřáteli, ale zvrtlo se to a já musel vymyslet náhradní plán, který jsem neměl a když už to vypadalo ztraceně tak…“ nedořekl Minato, protože do jídelny vtrhl ten stejný chlap, který nazval Linou mladou dámou.
„Promiňte, že ruším, ale na levoboku jsem zahlédl jakési plavidlo, ale neodpovídá na žádné naše signály.“
„Tak mi ji ukažte a určitě mi to musíte dovyprávět.“ Řekl Kazuma a odešel se svým bocmanem podívat na tu loď a samo sebou je ostatní následovali.
„Máte pravdu, je tam plavidlo, ale nepoznám čí je to loď.“ Prozradil kapitán.
„Ale já ano!“ řekla Lina znenadání.
„Ty?“ divil se kapitán, ale jak viděl usmívající ho se Minata, tak pochopil, že ta holka nemluví do větru, ale že to vážně umí.
„Ninpou: Daisan no Me!“ řekla Lina a z vlasů, které měla dlouhé se pomocí chakry vytvořilo třetí oko a svou chakrou přemístila oko na požadované místo.
Na první pohled neviděla nic zvláštního. Přečetla si jméno té lodi a pronesla ho nahlas.
„Kapitáne?“
„Ano?“
„Znáte loď, která se jmenuje Yasei?“ chtěla vědět Lina.
„Bohužel znám a teď jsme ve velkém průšvihu.“ Řekl Kapitán sklíčeně.
„Jak to?“ zajímal se Minato.
„Ta loď je prokletá a kdo ji jen zahlédne smrti do tváře pohlédne.“ Citoval jeden verš z básně, kterou si vymysleli na tu loď.
„Vážně?“ teď se divil Itachi.
„Jo a je k ní i báseň, ale je nebezpečné o ní mluvit, ale prý se v ní skrývá klíč k tomu, aby se loď stala opět neškodnou, ale nikdo na to nepřišel.“ Prozradil kapitán.
„To mi připomíná hádanku, kterou luštil můj otec a jeho přátele.“ Zavzpomínal Minato na tu hádanku, kterou si pamatoval.
„Je to možné, mám ji napsanou, ale číst vám ji nebudu…“ nedořekl.
„Kapitáne! Loď se přibližuje.“ Hlásil to jeden ze členů posádky.
„Pokud je máme zastavit a pokud je ta vaše teorie správná, tak se dáme do luštění.“ Navrhl Minato a všichni souhlasili a mezitím Lina zrušila své jutsu, které ji naučil její otec.

Suna

„Něco mi to připomíná.“ Neodpustil si Naruto.
„Jo mě taky.“ Přidal se k Narutovi Nagato.
„Tak jaké máme možnosti?“ zeptal se Gaara.
„No to nevím, ale musíme je nějak varovat, ne?“ řekl Sasuke.
Suna byla ustanovena místem, kde se sejdou, aby probrali možné nebezpečí a další potřebné kroky k vyřešení na stalé situace. A všichni měli starost o své potomky.
„Semixi, řekni nám něco o našich nepřátelích.“ Vyzval ho Nagato.
„Jak jsem již řekl Gaarovi, tak nepřítel je vážně nebezpečný a nic ho nedokáže zastavit, ale slyšel jsem, že předtím, než nepřítele zabijí, tak mu položí báseň a tu pokud nevyluští tak je, jak vy říkáte, synem smrti.“ Vysvětlil Semix.
„Básnicí nepřátelé?“ při té představě se všichni na sebe podívali a div se nezhroutili.
„To je špatné a znáš tu báseň nebo co to je?“ řekl Sasuke a pořád koukal na Semixe jakoby spadl z Marsu.
„Ano znám, ale nevím jak nám to pomůže, když vaši potomci jsou tam a my tady.“ Řekl Semix.
„No to je sice pravda, ale musíme se tam vydat než bude pozdě.“ Řekl náhle Naruto.
„Tak na co čekáme?“ kontroloval Gaara.
„Na nic a ty nám po cestě tu báseň řekneš. Určitě to není nic těžkého, když jsme vyluštili tu hádanku.“ Podotkl Naruto.
„My to zvládnem!“ přidal se Sasuke.
„A od čeho jsme Kage?“ připomenul Nagato a všichni, teda až na Sasukeho, si vzpomněli na presidián a na bitvy, kterými prošli.

Moře – loď Hoshi

Hleděli na tu básničku jak uhranutí, ale nemohli přijít na správnou odpověď, která samozřejmě v té knize nebyla. Básnička, byla sice krátká, ale zněla takhle:

„No, tohle je teda vážně těžké.“ Povzdechl si Minato a už mu mozek šrotoval na plné obrátky.
„Ne, nezbytně.“ Řekl Itachi jakoby se nechumelilo.
„Jak to?“ chtěl vědět Yahiko.
„Probereme si ty pasáže a uvidíme, co nám vznikne,“ napověděl jim Itachi a dodal: „Mám totiž o té odpovědi jistou představu, ale nevím jestli je správná a proto, chci si celou hádanku projít ještě jednou a ujistit, že je moje odpověď bezchybná.“
„Páni! Itachi jsi vážně hlavička,“ navíc hrozně hezká, myslela si v duchu tu poslední větu Lina.
„Že jo? A to vidíš až teď?“ divil se Itachi, který byl přesnou kopii svého otce a kupodivu se tam našly i známky Itachiho staršího.
„Nechte toho a pustíme se do toho, co vy na to bando?“ přerušil je Minato.