Temná Brána: Splněno! Návrat!, Kapitola 4.

Kakashi se potopil pro ten šperk.
Nejdříve se zorientoval a jak pátral po dně, tak náhle ho uviděl a vzal ho do ruky a v tom se zarazil, protože ten náhrdelník byl těžší, než se zdálo a s každým dalším tempem se váha zvětšovala.
Když už si myslel, že to nezvládne, tak prorazil vodní hladinu a kupodivu náhrdelník získal původní váhu.
„Úkol jsi splnil,“ oznámila Zkáza Kakashimu.
„Děkuji, ale ten váš náhrdelník…“ nedokončil, protože Zkáza mu odpověděla:
„Toho si nevšímej a připni mi ho, prosím, na krk,“
„Dobře.“ Řekl Kakashi a udělal to co po něm chtěla.
Sundala mu masku a políbila ho.
Kakashi byl překvapen a nechal se unést vášní a polibek opětoval…
Když se od sebe odtrhli, tak Kakashi si opět nasadil masku.
„Tohle zůstane jenom mezi námi, platí?“ řekla Zkáza.
„Jak si přejete.“ Potvrdil Kakashi.
Zkáza z toho polibku byla otřesena, protože je to dlouho co se líbala s mužem.
Kakashi na tom byl podobně a nějakým způsobem nemohl zapomenout na její teplé rty, které byly tak vstřícné…
Ale na myšlenky nebyl čas ani správné místo, protože už zase seděli na svých místech.
„Kakashi splnil úkol.“ Oznámila Zkáza poněkud zastřeným hlasem.
„Výborně, tak a ještě Naruto a Naděje a jsme na sto let opět v klidu.“ Řekl Smrt a podivně se podíval na Hinatu.
Ta se začervenala.
„Přeji štěstí s posledním úkolem.“ Popřál Chouji.
„Děkuji.“ Poděkoval Naruto a byli pryč.
„Naruto, teď ti vysvětlím poslední úkol, který musíš splnit!“ řekla Naděje.
„Jistě, ale nechci žádné vejce nebo podobný typ úkolu.“ Stěžoval si Naruto.
„Neboj, tentokrát přijde něco jiného,“ při těch slovech si Naruto oddychl.
„Poslední pátý úkol je, že musíš vyšplhat na tu skálu a tam leží kniha, ve které jsou záznamy o všech lidech a ta kniha je pro mě důležitá!“ vysvětlila úkol Naděje.
„Tak dobře, já jdu.“ Řekl Naruto a začal šplhat.
Skála byl téměř kolmá a samý výběžek nebo ostrá hrana. V některých částech musel využít i chakru, aby se vůbec udržel.
Asi po dvaceti minutách šplhání se dostal na avizované místo.
Čekal ho šok.
Kniha byla velká skoro jako on.
„Tenhle úkol je nemožný.“ Říkal si pro sebe Naruto a v tom ho něco napadlo.
Vytvořil klony, kterým radil, co mají dělat.
Čtyři klony chytli roh knihy a ostatní měli za úkol pomocí Rasenganu ničit nebezpečné hrany či výstupky.
Aktivovali chakru a šlo se.
No šlo se není správný výraz, spíš se loudali a šlo to velmi pomalu, ale nakonec se to povedlo a byli všichni na zemi.
A kniha přežila bez větší úhony a zrovna když knihu pokládali na zem, tak se zmenšila na svou původní velikost.
„Co to má znamenat?“ zeptal se naštvaně Naruto, když nechal zmizet klony.
„Nevím asi to má co dělat s tím, že mi byla ukradena a zloděj na ni uvalil jakési velikostní jutsu.“ Osvětlila situaci Naděje.
„Ahá a to se stává jak často?“ zajímal se Naruto.
„To se stalo poprvé.“ Řekla Naděje.
„Jo tak.“ Opáčil Naruto.
„Ale důležité je, že jsi ten úkol splnil.“
„Máte pravdu,“ řekl Naruto.
A už opět byli v jídelně.
„Naruto zvládl i poslední úkol.“ Řekla Naděje s úsměvem na rtech.
„Párada!“ řekl Chouji.
„Taky myslím a tímto vás propouštíme, jste volní. Musím vám pogratulovat ke splnění všech úkolů a je mi ctí vám říct, že na dalších sto let máte od nás pokoj a varuji vás sice tady uplynul jen jeden večer a půl, tak v reálném světě uplynulo pět měsíců, každý měsíc na jeden úkol.“ Řekla Matka Příroda.
Ostatní kývali na souhlas.
„Cože?“ divili se ninjové.
„Je to tak. Tady čas plyne jinak než v reálném světě.“ Řekl Osud.
„Celá vesnice si kvůli nám musí zoufat.“ Řekla Hinata.
„Rashta vás vyprovodí a bylo nám všem čest, že jsme poznali, tak výjimečné lidi a na oplátku, když budete v úzkých stačí zašeptat naše jména a hned jsem u vás.“ Kladl jim na srdce Smrt.
„To si zapamatujeme.“ Řekl Kakashi, ale vůbec se mu jaksi nechtělo odejít a mohla za to jedna členka…
Po rozloučení se jim opět vrátili všechny zbraně.
Rashta je vyprovodil a řekl:
„Děkuji a možná se ještě uvidíme…“
„Sbohem.“ Rozloučili se a šli do vesnice.
Tak je uvítali jako hrdiny a když se podívali směrem na hrad, tak už to opět byla stará zřícenina, která vůbec nenasvědčovala, že je to místo setkání lidí, kteří si říkají Temná Brána…
„Vítám vás mezi živými.“ Řekl Tsumaru a čtyři lidé byli v šoku…
Celá vesnice jakoby omládla…
„Co se to s vámi stalo?“ zajímal se Naruto.
„Nevíme ráno se probudím a cítím se jako před deseti lety, určitě to způsobilo něco co jste vykonali.“ Hádal Tsumaru.
„Už vás nebudeme zdržovat a je našase se vydat domů.“ Řekl Tsumaru.
„Domů už trefíme sami.“ Řekla Hinata, když Tsumaru otvíral ústa.
„Jak myslíte. Sbohem a mockrát děkujeme!“ řekla sborově celá vesnice.
Opravdu trefili domů po několikadenní cestě, kdy se nemuseli zdržovat, tak si celou cestu neodpočinuli a Kakashi pořád musel myslet na Zkázu.
Zastavili se před bránou Konohy a tam nikde nikdo.