Beznaděj...
Beznaděj...
Jaké to slovo mělo teď význam? Pro ni velice zásadní.
Někteří beznaděj popisovali jako stav, ve kterém si člověk neví rady s dalším počínáním, stav, ve kterém člověk dělá vše, jen aby se zabavil, nebo nedělá nic, stav, ze kterého vás vždy vytáhli přátelé, ti kteří nezradí.
Zemřeli...
Přímo jí v náručí. Teď už neměla nikoho, kdo by jí pomohl.
Z úst se jí vydral zdech plný zoufalství. Ačkoli nechtěla, slzy si našli cestu napovrch. Stekly po rozpálených tvářích a dopadly na kolena, o které si opírala hlavu.
Z tolika lidí na zemi museli zemřít právě oni. Proč? Tolik lidí si smrt zasloužilo, ale poklidně žili, kdežto ti, kteří si zaslouží žít, jsou mrtví.
Beznaděj...
To slovo dostávalo nový rozměr.
Cítila se uvnitř tak prázdná... To hřejivé místo, ta část těla, která vždy patřila jen jim... Bylo teď tak prázdné a studené. Ne... Bylo ledové, jeho ledovost ji řezala všude a pálilo více než oheň a násilně se dralo napovrch v podobě průzračných slz, které jí způsobovaly takovou bolest.
Kolena si rukama objala ještě pevněji, snad aby se jí srdce nerozervalo na milion kusů. Cítila tu ránu, která jí v hrudníku tepala s další vteřinou, které srdce bilo, stále více a více se otevírala, jakoby chtěla ven, rozervat jí hrudní koš a vůbec celé její tělo, chtěla se dostat ven, napovrch a všem vzkázat, co cítí. Ruce svůj stisk ještě zesílily.
Beznaděj...
Vidět přátele padnout a přes veškerou pomoc jim nedokázat ulehčit. V té situaci je jen jediné řešení, které by jim dokázalo ulehčit, ale ona si to nechtěla přiznat, chtěla mít aspoň naději, že...
Další a další slzy jí máčely kolena a ona se je již nesnažila zadržovat. Slýchávala, že tím se bolest utlumí, byly to lži. Bolest byla stále větší, uvědomovala si, že je sama, že jí nikdo nepomůže. Ale už to nešlo zastavit, ani kdyby chtěla.
Představa, že po dnešku se bude vracet do prázdného bytu, že na ni nebude nikdo čekat, že nebude žádný hřejivý a harmonický domov, že ji nebude mít kdo obejmout, byla zničující.
Pevně zatnula zuby. Brek již utlumit nešel, ale nechtěla vzlykat nahlas.
Kdyby tu teď byli, sedli by si vedle ní, každý z jedné strany a pevně ji objali se slovy: „Všechno bude dobré, uvidíš.“ A povzbudivě by se usmáli.
Ne... Po dnešku už ten pocit nezažije. Svýma uslzenýma očima vzhlédla k měsíci, který jasně zářil na noční obloze. I ten pitomý měsíc měl společnost milionů hvězd!
„Nawaki... Dane...“ Její nářek zanikl ve větru, který jí nahrnul blonďaté vlasy do brekem zarudlého obličeje.
No... to jednou, když se Kaori zase nudila ve škole s vražednou náladou... xD
Trošku jsem se zamyslela nad tím, jak asi Tsunade bylo, když jí Dan a Nawaki umřeli. Asi strašně...
Zase jedna povídka, do který jsem se trošku víc vcítila a vložila do ní i vlastní pocity... Takže kritika vítána xD
*.- krásná povídka ou jé další! To je takové procítěné o o Krása
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
ježiš to je naprosto úžasné, nelze vyjádřit slovy je to prostě nádherné...takhle se tsunade určitě musela cítit. je to dokonalé
Nejiho zbožňuju a vůbec všechny [img]http://***/game/images/characters/4/medium.jpg[/img]
Zázraky se dějí každý den.
Často přímo vedle nás.
Protože se ale většinou díváme jen jedním směrem mnohé z nich přehlédneme. Někdy však máme štěstí. Potkáme někoho kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle uvidíme, kde byla celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimly. Občas nám životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veseljší a dokonce štastnější. Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl.
Někdy to dokonce anděl je. I když má na sobě džíny a vytahané tričko....(Thomas Brezina)
Sakra, tam bylo takovejch obratů, že já bych nevymyslela ani hrstku z toho. A každopádně se tohle vyplatilo. Myslela jsem si sice před koncem, že je to Sakura, který umřel Naruto a Sasuke, ale nakonec to teda byla Tsunade.
Ale tohle je vážně senzační dílko, četlo se to se zatajeným dechem a strašně rychle jsem to hltala, protože to jinak nešlo
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
To je vážně krásný, hodně procítěný, senzační... Mě se to moc líbilo ve FF rozhodně pokračuj a s tou školou jsme si podobné, já taky ve škole vždycky něco spisuju a pak taky dostávám sprdy od (mu)čitelů
Díky moc (u mě za 5)
Tak z tohohle vážně umírám!!
Crashi-ik: Děkuji moc n_n A s tou školou... njn, kyž se tam člověk nudí, tak co má dělat? xD
Snowsheep: Taky moc děkuji, tvůj koment vážně moc hezky zahřál u srdíčka... n_n
_______________
Jsem hrdým členem FC Naruta, FC Sasoríííka n_n, FC Minata a FC Kobylky v pyžámku
FC Kishimoto Masashi xD
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Jáááj seznam mých FeFes xDD
Lááásky n_n
_________________
Jáááj seznam mých FeFes xDD
Jsem hrdým členem FC Naruta, FC Sasoríííka n_n, FC Minata a FC Kobylky v pyžámku
FC Kishimoto Masashi xD
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Juuuu krása. Poviedky o tsunade sú síce vždy o tom istom, ale je zaújamvé sledovať ako to každý napíše tým jeho osobitným štýlom. A ten tvoj sa mi velmi páčil...
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Upřímně doufám, že ti nikdo neumřel a že to byla pouze depka ze školy/vztahů/čehokoliv.
Protože... Tahle FF je vážně úžasná. Skvěle si vystihla její pocity. (Tak doufám, že se necítíš úplně stejně... )
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny