Naruto - Dar z nebes (6.kapitola)

06. kapitola - Druhý útok. Nový úkol.

Tsunade posedávala ve své kanceláři, nervózně koukala na noční, bojující vesnici a čekala, kdy jí Kakashi nebo Shikamaru dojdou říci jakoukoli zprávu. S přibývajícím časem se stále více bála. Bála se o vesnici. Bála se o obyvatele, kteří právě opouští vesnici horským průsmykem. Bála se o ninji, o její přátele, kteří bojují, aby ochránili nejen ji, ale i celou vesnici, jejich domovy a rodiny. Strach otřásal celým jejím tělem a ještě víc ji vyděsily dveře, které se právě rozletěly. Prudce se otočila i se svou kancelářskou židlí a uzřela vyděšenou ženu, která úprkem spěchala k ní a v náručí třímala malé prasátko.
„Tsunade-sama. Mám pro vás hrozivé zprávy.“
Vydechla, když vrazila do kraje stolu.
„Shizune … uklidni se, posaď se a všechno mi řekni.“
Poručila tvrdým hlasem a vůbec na sobě nedala dát známky jakéhokoli rozhození. Shizune učinila, jak jí Tsunade poručila. Usadila se na židli a vydechla.
„Tak. A teď spusť.“
Postrčila ji Tsunade, opřela se o stůl a nastražila uši.
„Všechny vesnice ve všech zemích byly napadeny. A to ve stejný čas, ve kterém napadly nás.“
Vydechla jedním výdechem Shizune a lapala po dechu. Její vyděšená tvář hleděla na Tsunade, jako na nějakou modlu, od které čeká zázrak. Ta chvíli nereagovala, jelikož z nervů a nedostatku spánku měla teď v hlavě totální guláš a vůbec nic nepobírala. Uvědomila si vážnost situace. Oči jí vyjely z důlků a udiveně pohlédla na vyděšenou Shizune a klidného Tontona.
„Cože?! Kdo za tím stojí?!“
Zvedla se ze židle a pěstmi bouchla do stolu, div, že se nezlomil.
„Nevím, Tsunade-sama. Nejspíše ta samá organizace, která napadla i nás.“
Krčila se Shizune v křesle a nervózně dusila chudáčka Tontona.
„Žádají nás o pomoc.“
„Máme vlastní problémy. Nemůžeme si dovolit postrádat jakoukoli jednotku.“
Shizune přikývla.
„A co tedy budeme dělat?“
„Stále čekám na zprávu z bojišťí. Nemám potuchy, co se tam dole děje.“
Otočila se zpět k oknu a pohlédla na rozhořčenou Konohu. Položila dlaně na okno do výše hlavy a otřela se o čelo.
„Musí to být hrozné, bojovat tam dole.“
Podotkla Tsunade a posmutnila. Tsunade za chvíli hrobové ticho, které nastalo v kanceláři, prolomila. Otočila se zpět k Shizune a počala poroučet:
„Shizune, přiveď mi Shina a jeho tým. Mám pro ně nový úkol.“
Shizune kývla a i s Tontonem zmizela ve dveřích, které za sebou nervózně zabouchla. Tsunade se otočila zase k oknu, nasadila smutný výraz a vydechla.

„Choji! Za tebou!“
Křikla Ino, když právě odrazila jehlice, které se jí měly zabodnout do těla a ukončit tak její odpor vůči útočícímu vojsku Deštné vesnice. Chouji se otočil a svýma mohutnýma rukama zaplácnul dva ninji, kteří na něj právě běželi.
„Oh, díky Ino.“
Poděkoval Chouji a mávl na Ino, která stála asi deset metrů od něj.
„Poděkujete si potom! Teď je musíme odrazit, aby se nedostali ke hlavní budově!“
Křičel Shikamaru, stojíc mezi Choujim a Ino a svým stínovým jutsu škrtil šest nepřátel. Je jich stále víc a víc. To nemůžeme udržet. Potřebujeme posily. Pomyslil si Shikamaru a nervózně zaskřípal zuby.
„Shikamaru. Za chvíli mi dojde chakra! Potřebujeme posily!“
Informoval jej Chouji.
„To mi povídej.“
Odbyl jej Shikamaru a do svých stínových rukou chytal další a další nepřátele.
„Shinranshin no Jutsu!“ (心乱身の術 – technika rozrušení těla i mysli)
Ozvalo se od Ino. Nepřátelští ninjové v okruhu tří metrů se začali mydlit mezi sebou a navzájem se zabili.
„Tak a je to. Už mám chakru jen na pohyb.“
Cekla Ino a vytasila kunai.
„Gatsuuga!“ (牙通牙 – ostrý tesák)
Zpoza se vyřítily dva, okolo se točící víry a smetly dav ninjů, jako bowlingová koule kuželky.
„Kibo!“
Vykřikl Chouji, který se útokům bránil také už jen kunaiem.
„Akorát v čas.“
Broukla Ino a odrážela další přívaly ninjů, jak skutečných, tak klonů.
„Kuchiyose no jutsu … Mushi ashousan!“ (口寄せの術 – přivolání,むしあしょうさん – broučí kyselina dusičná)
Ozvalo se opět zezadu. Před trojici se snesl mrak hmyzu a zahalil zbytky armády. Nešlo nic vidět, jen slyšet. Byl slyšet ohromný řev umírajících ninjů.
„Shino!“
Vykřikla radostně Ino a vyčerpáním padla na kolena. Už byl klid, jen zpoza Shina, který stál uprostřed uličky, ve které se právě boj odehrával, se ozýval řev a byly vidět výrony modré chakry.
„A … to … to je předpokládám Hinata.“
Dedukoval Shikamaru a snažil se zaostřit na postavu, která bojovala proti hrstce ninjů.
„Ne, to je Hanabi. Máme ji jako náhradu za Hinatu.“
„A kde je Hinata?“
Tázal se Shikamaru.
„U východní brány se svým novým týmem.“
Konstatoval smutně Kiba, který přiklusal na Akamarovi k Shinovi.
„Nový tým? Jaktože, že já nic nevím?“
„Je to čerstvá událost. Godaime-sama o tom rozhodla teprve dnes odpoledne. Po úspěšné misi, která proběhla s Rin, Ayame-sama a Yondaimem-sama a také po přimluvení se Ayame-sama, se Godaime-sama rozhodla, že Hinatu přidělí do týmu s Rin a Ayame-sama. Teď společně s Rin brání východní bránu.“
Vysvětloval Shino.
„Jen ony dvě?“
Divil se Shikamaru.
„Ano, jen ony dvě. Jsou na to dost silné.“
Konstatoval Kiba a svěsil obličej.
„Hej! Nezdá se vám, že to tu ještě neskončilo?! Hanabi tam sama bojuje s …“
Řvala Ino, když v tom pohlédla na černovlasou Hanabi, jak stála vedle Shina. Udiveně na ni hleděla a umlkla.
„Není tak blbá, Ino. Kdybych věděl, že to nezvládne, pomohl bych jí.“
Konstatoval Shino. Ino se zamračila a prohlédla si Hanabi od hlavy k patě a naopak. Byla oděna do černých kalhot, přes které až po kolena visel na dvě části rozstřižený, jedna vzadu a jedna vepředu, konec bílého trika bez rukávů. S rukama sepnutýma u pasu se Hanabi uklonila na pozdrav.
„A proč tu vlastně jste?“
Vrhl otázku do ticha Shikamaru.
„Jdeme vás vystřídat. Máte se okamžitě dostavit k severní bráně, která je již zabezpečena, a vyzvednout Kakashiho tým. Dostanete novou misi, která má nejvyšší prioritu.“
Objasnil Shino.
„Nejvyšší prioritu? Proč já se vše dozvím až poslední?“
Tázal se sám sebe Shikamaru. Shino pokrčil rameny. Vyměnili si se Shikamaerm pohledy, ten pak pokynul na Choujiho a Ino a vyrazili k severní bráně.

„Aaaaa! … Rasengan!
Ozvalo se kdesi z hůry a na tříčlennou skupinku ninjů se najednou zřítila Narutova postava. Zvedl se obrovský mrak prachu. Přihlížející Sakura a Mia se daly do kašlání. Mrak opadl a na hromadě vyčerpaných, nebo znehybněných ninjů stál Naruto a posměšně se škrábal na zátylku.
„Trochu jsem se nechal unést.“
Kecnul.
„Tak, mládeži. Tady naše práce skončila. Brána je zabezpečena, nyní se přesuneme do centra města ke Gaiovu týmu a třem týmům z Nayoko klanu.“
Vyzval k odchodu Kakashi, když v tom je na odchodu zastavil něčí hlas a přibližující se tříčlenný tým.
„Počkejte! Nikam nechoďte!“
Ozývalo se z uličky, která vedla k centru vesnice.
„H? … Ino?“
Vyhrkla Sakura, jakmile rozpoznala Ininy blonďaté, dlouhé kadeře. Ino a Chouji, v čele s Shikamarem, doběhli až ke Kakashimu.
„Co se děje, děcka?“
Tázal se velmi klidným hlasem Kakashi.
„To, kdybych věděl. Máme vás tu všechny vyzvednout a dostavit se ke Godaime-sama.“
Vysvětlil Shikamaru. Kakashi začal dumat, proč by si je Tsunade volala zrovna teď, když je celá vesnice v pohotovosti.
„Tak, jdeme, děcka.“
Mávnul na ně rukou a zmizel ve střechách.
„Ach, ne. Zase běh.“
Stěžovala si Ino.
„Jen pojď.“
Pobídl ji Naruto a společně s ní jako poslední vyskočili stejnou cestou, jako ostatní.

Tsunade stále stála u okna a s lehkým úsměškem sledovala, jak se situace ve vesnici postupně uklidňuje. V tom do její kanceláře vkročila sedmičlenná skupinka udýchaných ninjů.
„Jsme tady, Tsunade-sama. Co jste potřebovala?“
Šel hned k věci Kakashi.
„Nebudu chodit kolem horké kaše, nemáme času nazbyt.“
Všech sedm příchozích se nasáčkovalo do místnosti a postavilo se do řady.
„Donesla se nám zpráva, že za celou touhle blbou hrou stojí organizace, v jejímž čele stála bývalá velitelka Deštné …“
Sakura ji přerušila:
„Počkat, řekla jste bývalá?“
Podivila se.
„Ano, bývalá. Našli jsme její ohořelé ostatky v ulicích naší vesnice. Ale to teď není důležité. Chci po vás, abyste okamžitě dostavily na střet hranic Travnaté a Deštné vesnice. Budou tam na vás čekat týmy z ostatních zemí a společně provedete odvetu na Amegakure. Velení je domluveno. Kakashi, velitel ze Země Země, velitel ze Země Blesku a velitel ze Země Větru, budete velet celé akci, jsou to tví staří známí, tak doufám, že se domluvíte.“
Vysvětlovala Tsunade.
„A, Tsunade-sama …“
„Není čas na otázky, Mio! Tady máte vše potřebné a běžte! Rovnováha všech zemí závisí na vás!“
Křičela rozhořčená Tsunade, hodila po Kakashim svitek s instrukcemi a otevřela okno.
„Hodně štěstí. Běžte!“
Doslova je vyhnala ze své kanceláře. Všech sedm vyskočilo z okna a dalo se směr severozápad k určenému rozcestí.