NFFORPG - Kirigakure no Sato
V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden
Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:
Takův prasečí společník:
Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.
.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx
Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shadowbendy
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Lungster
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4
Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden
Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak )
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank
- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu
- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových
- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy
Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Tako Jahiro
Tým A
Plavba lodí
Chlapec jen sedel na přídi a odpočíval. Pokaždé, když vyčerpal tolik chakry vypadal nemocně. To byla nejspíše nějaká rodinná genetická vada, kterou jeho pokolení mělo, ale nebylo to nic s čím by si čas nedokázal poradit. Proto ho ani nepřekvapilo, když se k němu přidala Mikayo, která u něho poklekla a jako starostlivá nemocniční sestřička se mu pokusila změřit teplotu rukou. Tako se jen mile pousmál. Mikayo byla vždy odměřená a chladná, jako by si nikdy nechtěla nikoho pustit do svého života, ale to, že se právě dotýkala jeho čela a pokoušela se žertovat naznačoval, že si mezi sebou pomalu utvářejí nějaké pouto.
"Ty pokročilé lékařské techniky stojí hrozně moc chakry i když se dělají správně, takže takhle dopadnu skoro pokaždé, když se je snažím zlepšovat, ale není to tak hrozné, jako posledně, Mikayo-sensei."
Dokonce použil její opravdové jméno a pronesl ho tak vděčně, jak jen mohl. Chtěl jí nějak poděkovat, ale nijak přímo. To neměl ve zvyku. Chtěl jí tím dát najevo, že si váží její starosti a i to, že je rád, když za ním přišla.
"Představte si, že jsem nikdy nechtěl být lékařským ninjou. Chtěl jsem být šermířem, ale kupodivu, geny jsou geny, takže jsem neměl na vybranou. Jenomže to bych nebyl já, abych si alespoň částečně neprosadil svou, takže teď máte v týmu Lékařského šermíře, což zní opravdu pitomě, když si vezmeme v potaz, že jako Medik bych se neměl nechat zasáhnout a jako šermíř musím k nepříteli blíž."
Mírně se pousmál nad vtipností osudu, ale v jeho řeči nezazněla ani jedna stížnost. Tako nebyl jeden z těch, kteří by fňukali nad nespravedlností osudu. Prostě je bral tak, jak chodili. Však ono to jednou ponese ovoce, když se k tomu bude správně přistupovat.
"A co vám Mikayo? Splnil se vám nějaký sen z mládí? Pokud vám teda nevadí, že se ptám."
Prohodil k ní konverzačním tónem lidí, kteří spolu náhodou sedí pod krásnou hvězdnou oblohou a kdyby nebyla Mikayo jeho sensei, určitě by jí vyjmenoval hned několik souhvězdí i s příběhy, které se k nim vázali. Na tohle holky vždy letěli, ale protože to byla jedna z jeho balících technik, nechal to raději plavat. Alespoň se o to nemohl pokoušet hned.
Mikayo Yuki
Sensei týmu A
Moře
Mikayo si povzdychla. „Já váš trénink sledovala a Tako odešel v pořádku. Je ve svojí kajutě, tak ho nechci rušit.“
„Mikayo?“ ozvalo se od vchodu do podpalubí.
Modrovláska se otočila a vzhlédla k mladému námořníkovi. „Ten tvůj žák se vypotácel ven a je bledej jak stěna. Víš, co se děje?“
Dívka povytáhla obočí a vydala se na palubu. „Díky, žes mi to řek,“ pravila ještě k mladíkovi a namířila si to rovnou k Takovi. Snažil se vydýchávat, ale opravdu vypadal vyčerpaně a bíle. Kunoichi si k němu přiklekla a opatrně mu položila ruku na čelo. „Hej, Tako, to jsem nevěděla, že trpíš mořskou nemocí,“ popíchla ho trochu, aby nemyslel na to, jak je mu špatně.
Satsuki Min, tým D
Běžela a běžela a běžela. Konečně míjela místo startu. Nikdo nemohl říci, že by se tvářila nějak nadšeně. Měla před sebou další kolečko nebo i dvě a k tomu se přidávaly skaliska, která se je snažila zabít. Povzdechla si. Tohle opravdu neměla zapotřebí, ale aspoň kluci byli na stejné vlně, dokonce i jednonožka.
Běžela svým tempem a občas se i pokochala krajinou. Sensei jí nic na tohle nemohla říci, klidně by se začala s ní hádat, jen aby si uhájila svoje. Avšak na druhou stranu se nechtěla proletět. Mezitímco přemýšlela nad různými scénáři, které se asi nikdy nestanou, doběhla k nejhorší části. Pohlédla na obry z kamene a utrousila pořádnou nadávku. Měla tohle opravdu zapotřebí, ztrhat se z kůže, být celá od potu a ještě určitě další věci. Pohlédla znova na skály. Chtěla se otočit a vybodnout se na to, ale musela pokračovat, přeci nemohla být horší než ti bužikničemové. Protáhla si ruce, sykla bolestí, jelikož zapomněla na to, že si idiotsky rozřízla ruku, a pustila se do dalšího zdlouhavého nenáviděného šplhání.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Seiichi Oshitari
Tým C
Misia/ prístav
Nijako ho neprekvapilo že ho sensei tak jednoducho našiel, veď sa ani neskrýval len chcel byť chvíľu sám. Mal sklonenú hlavu a ani sa neodvážil na senseia pozrieť keď k nemu hovoril. Snažil sa s formulovať odpoveď na to čo sensei rozprával. "Nikto Vás o to nežiadal aby ste po mne pátrali" odsekol ako odpoveď, nemohol si pomôcť a urobil to už automaticky. Pohľadom zablúdil ku dlahe na ruke a následne na malú chvíľu na tvár senseia. Aj keď to bolo len pár sekúnd mohlo byť na jeho tvári vidieť smútok. Jeho okolie malo pravdu, on sa nikdy na ninju nehodil. Nech sa snažil akokoľvek vždy s toho vyšiel ako ten najhorší. Začínal rozmýšľam nad tým že urobil chybu že chcel byť ninjom. Zdravou rukou si dal dole čelenku a nechal ju dopadnúť na zem. To muselo stačiť ako odpoveď keďže sám už jej nebol schopný. Rozbehol sa smerom preč z prístavu s úmyslom ísť domov. Po tvári mu tiekli slzy, bolelo ho že opúšťa svoj sen. Snažil sa sám seba presvedčiť že im bude bez neho lepšie. Nemyslel na dôsledný ktoré by mohli nastať jeho rozhodnutím.
Tenshi Wakiya, tým A
Tenshi bloudila chodbou sem a tam a hledala sensei. Zastavila se na chvíli a hleděla do útrob lodě. Přemýšlela, kde by ji mohla nalézt. Přece nemohla z mizet, třeba mohla jít nahoru. Naštěstí se Suzume objevila sama od sebe, ale nevypadala zrovna šťastně, ani posádka za ní.
"O-mlouvám se! Nechtěla jsem být tak hlučná!" pořádně se uklonila. Opravdu nechtěla udělat takový rozruch. Občas prostě platilo pravidlo, že co je malé není vidět, ale je slyšet.
"Jen, že máme hotovo a...no, já jsem Taka tak trochu sejmula, ehm...stala se totiž nehoda, no a jestli se na něj radši nekouknete...jako on se léčil, ale kdyby to bylo, um, závažnější, tak aby jste se na něj možná koukla..." celou dobu se zakoktávala a u slova nehoda dokonce i zrudla. Vyloudila ze sebe úsměv a pozorovala sensei s rukama spojenýma za zády. V tu chvíli vypadala jako pejsek, který čeká, až ho páníček poplácá po hlavě a řekne mu, že je hodný kluk, v tomhle případě holka.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Pomalu našlapoval na strmý povrch skaliska. Nechtěl, aby se mu zase kvůli jeho zbrklosti stala nějaká nehoda. Hlavu měl úplně prázdnou, protože byť sebemenší ztráta koncentrace mohla znamenat obrovský průšvih. Když medik dorazil asi do čtvrtiny své cestu dolů, uslyšel vedle sebe zapraskání lámajícího se kamene. Prudce sebou trhnul a svůj pohled upřel na Kaijua. Ten už visel na kunai zabodnutém v jedné z štěrbin skalnatého masivu. „Hlavně se nepřizabij,“ řekl naprosto vážným hlasem.
Když se Ieyasu ujistil, že je jeho kolega v pořádku, pokračoval ve slézání. Čas od času si akorát otřel zpocené čelo hřbetem ruky a pomalu, zato však jistě a bezpečně, se přibližoval písčité zemi.
Neskutečně se mu ulevilo, jakmile došlápnul na pevnou zem. Bylo příjemné zase stát na stabilním povrchu. Trochu se uvolnil a asi minutu odpočíval. Teď velice litoval, že zapomněl na čutoru, poněvadž měl ohromnou žízeň. S trochou přemáhání se opět dal do běhu. Třeba na cestě narazí na nějaký potok. S touto myšlenkou se rozeběhl směrem do stínu blízkého lesa.
Nejbližší potůček našel až po dlouhé cestě. V klidu si opláchnul zpocený obličej a řádně se napil. Na krátkou chvíli běžel podél tohoto uzoučkého vodního toku, když si nakonec uvědomil, že stojí u malé studánky nedaleko jejich tábora. První okruh měl téměř za sebou. „Tak ještě aspoň dvě kolečka,“ zamumlal si sám pro sebe a dal se na cestu.
Fun Kotoshi
Tým C
Sklad
Když se, samozřejmě zbytečně, otočil hlavou směrem k Miki a otevřel pusu s úmyslem začít nadšeně rozebírat pár posledních dnů, kdy už byli geniny a dál se nepotkávali na akademii, přerušil ho Shingo svým klidným hlasem. Po vyslechnutí senseiova úkolu tiše písknul a zatvářil se, jakoby vzpomínal.
Mezitím, co Shingo mizel vztříc Seiichimu, Fun se v klidu opřel o nejbližší ze sloupků podél cesty vedoucí kolem skladu, zhluba se nadechl a spustil.
"Od včerejška máme misi typu D." Začal a z jeho hlasu byla cítit nechuť z toho, jak se doposud všechno vyvíjelo.
"Nosili jsme do tmy bedny z jednoho skladu do druhýho, ale v noci jich pár z jednoho ze skladů zmizelo. Byl zamčenej a tak..." Pokusil se o stručné shrnutí.
"Zatím jsme na nic nepřišli." Dodal a tiše zašeptal, jakoby mluvil jen sám pro sebe. "Akorát jsem stihl vykoupat jednoho rybáře..."
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Mikayo Yuki
Sensei týmu A
Moře
Mikayo byla samozřejmě zvědavá, takže i když opustila místnost, zůstala stát za dveřmi a nenápadně po-zorvala své svěřence skrz okénko ve dveřích. Takův postup byl velmi dobrý a díky němu se Tenshi mohla efektivněji soustředit na své chyby.
Zanedlouho tak trénink dokončili.
Během závěrečných minut se však mladík vysvléknul a modrovláska sebou trhla, jak si uvědomila, že si ho prohlíží.
Až příliš pozdě si všimla, že Tako opouští místnost, a tak jen odskočila od dveří a dělala, jakože nic, div si nehvízdala. „Uh… Jo,“ kývla a nechala ho projít. Ještě chvilku sledovala jistou část jeho těla, než zabočil za roh.
Když se oba žáci uklidili do kajut, Mikayo se odebrala na palubu, kde pozorovala moře. V její hlavě běhaly ale naprosto jiné myšlenky. ‚Seš jeho sensei!‘ vynadávala si v duchu. ‚Neměla by na něj koukat jináč než jako na studenta. Pět let je sice málo, ale zkušenostní rozdíl je markantní. Uvědom si to!‘[/i]
Její myšlenkové pochody přerušil až šílený řev. Dívka prudce otevřela oči a rozeběhla se za hlasem.
Jakmile se ocitla na chodbě, spatřila Tenshi, které výkřik patřil. Byla naprosto v pořádku!
Stejně jako modrovláska se polekala i část posádky, která naklusala do podpalubí v obavách, že někde prasknul plášť a teče do lodě. Velmi rychle pochopili, že malá kunoichi způsobila planý poplach a šklebě se se zase vrátili na svá místa.
Mikayo si povzdychla a založila si ruce na prsou. [b]„Tenshi, na lodi se takový poplachy nedělaj. Můžeš udělat katastrofu,“ napomenula ji. „Co potřebuješ a kde je Tako?“
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože - Den druhý
Kaiju po těch skaliscích postupoval opatrně, aby si opět něco neudělal. Zrovna, když si myslel, že to horší být nemůže, uviděl před sebou skálu.
,,To si ze mě děláte p****, ne?" zakřičel hoch. Bohužel mu nic jiného, než to vylézt nezbývalo, tak se dal do pohybu. Teď musel být extrémně opatrný, protože jediná chyba mohla znamenat jeho smrt a on si nemohl dovolit umřít, ne tady a ne teď. Doma má sestřičku, která čeká na jeho návrat. Začal pomalinku šplhat. Šplhal pomaleji než ostatní, protože nechtěl spadnout. Když se blížil ke čtvrtině skály, uslyšel něco pod sebou. Pevně se uchopil a podíval se pod sebe, uviděl tam toho medika. Nevěnoval mu moc pozornosti a tak se otočil zpět a pokračoval ve šplhání. Čím víš byl, tím víc opatrnější byl. Šplh mu šel zatím dobře, blížil se k vrcholu. Když měl položenou ruku nahoře, uslyšel zvuk, který slyšet nechtěl. Zkontroloval všechny čtyři body, kterých se držel rukama a nohama, ale žádný nepraskal. Podíval se pod sebe a spatřil to. Medikovi se utrhl jeden kámen a málem spadnul dolů. Ale jen málem. Kaiju vyšplhal nahoru a rozhlédnul se.
Nebyl dost vysoko, aby viděl na druhou stranu ostrova, ale mohl si udělat menší obrázek toho, jak je ten ostrov velký. Nechtěl se dívat pod sebe, protože by se mu tam nechtělo, ale i tak se tam podíval. Viděl Satsuki, šplhající dolů a tak bělovlásek na nic nečekal a vydal se za ní.
Nyní byl ještě pomalejší, než při šplhu nahoru. Neustále se někde zastavoval, aby zkontroloval cestu a mohl si odpočinout. Když se dostal do tři čtvrtě skály, Satsuki byla již dole, šlphal velice pomalu a opatrně. 'Ať si říkají co chce, sem opatrný, nechci umřít.' řekl si v duchu. Když to dořekl, kousek skály se mu pod rukou ulomil. Začal padat volným pádem a neměl se o co zachytnout. Vytáhnul z kapsy kunai a zapíchnul ho do skály. Což ho zastavilo a oddálilo to jeho smrt.
,,Tohle bylo ochlup." oddechl si. Nezajímal se, jestli ho někdo viděl, zajímalo ho jenom to, že je v pořádku. Chytnul se nějaké skály, aby mohl pustit kuani. Pokračoval směrem dolů a teď ještě opatrněji. Další volný pád zažít nechtěl. Trvalo mu dvacet minut, než byl dole, na pevné půdě.
Došel k vodě a opláchnul si obličej. Když se opět kouknul do vody, uviděl tak trochu krve. Podíval se na své ruce s všiml si malá ranky, kterou si tam někdy způsobil. Té ovšem nevěnoval sebemenší pozornost. když se napil z láhve, pokračoval v běhu kolem ostrova.
Jahiro
tým A
Loď
Tako polonahý, se svými mokrými svršky v ruce, prošel chodbou ke dveřím své kajuty a cestou kývl na Mikayo, kterou cestou minul.
[b]“Možná si to bude muset potřebovat ještě párkrát procvičit, ale jinak to umí.”
Ohlásil výsledek Tenshinina tréningu a vstoupil do své kajuty, kde za sebou zavřel dveře. Konečně si mohl povzdechnout a dlaní si podepřel čelo. Možná, že měl rád ženy a jejich křivky, ale když měl zodpovědnost, muselo jít všechno stranou. To, co se stalo dole byla sice nehoda, ale bylo to podruhé, co se něco takového stalo. To bylo nedůstojné a ničilo to jeho reputaci. Bunchan se na něho soucitně podíval, protože mu bylo jasné, co chlapce tíží, ale nenašel slova, kterými by ho povzbudil. Proto jen vyskočil na postel a uvelebil se v dekách, kde po chvilce spokojeně usnul.
”Ještě párkrát se něco takového stane a moje reputace půjde k čertu...”
Pravil tiše a došel k posteli, kde se usadil. Měl právě hodně času. Dokud ho nebude Mikayo potřebovat, nebo se nedostanou na místo, měl prakticky všechen čas jen sám pro sebe. Chlapec chvilku přemýšlel co bude dělat, ale opravdu jen chvilku, protože jeho tréningový plán byl plně nabytý a Tako nebyl jeden z těch, který by si raději zdříml, než aby využil času k sebe-zdokonalení. Dotonové techniky, ani Kenjutsu tu trénovat nemohl, proto mu zbývalo jen pár technik, všechny lékařsky zaměřené. Na většinu z nich by nejspíše potřeboval svitky a pacienty. Pomalu pozvedl svou dlaň, sepnul prsty do roviny a napustil svou dlaň chakrou. Modrá aura pomalu obalila jeho dlaň a nad konečky prstů se zužovala. Chakrový skalpel, jak onu techniku všichni nazývali, byl sice užitečnou pomůckou medika, ale na aktuální úrovni, kterou Tako ovládal, bylo stále lepší použít normální skalpel. To bylo celkem nepřijatelné, protože po použití skalpelu musel pacienta sešívat a celý proces zabral mnohem více času, což si v bojových podmínkách nemohl nikdy dovolit. Jenomže kdyby si zdokonalil svou techniku, nemusel by pacienta ani otvírat, aby mohl operovat a v kombinaci s lékařským jutsu, což by byla obrovská výhoda. Tako si prohlížel svou ruku a poté techniku zrušil.
”Znám další postup, ale...nemám tady podmínky pro tréning. Jak já to...”
Vstal a začal přecházet po místnosti, tiše si mluvíc sám pro sebe. Nakonec své oblečení rozvěsil po pokoji, aby uschlo a oblékl se do suchého.
”...posledně jsem řezal vepřové do polévky, ale...teď bych nemohl. Musím řezat pod vrstvou.”
Pravil tiše a rozhlédl se, jako kdyby hledal inspiraci v okolí. Stěny se zdály, jako ideální tréningová plocha, ale špatně by se Kapitánovi odvděčil za pohostinnost, kdyby mu takhle řezal do lodi. Navíc si nebyl jistý, jestli by tréning na dřevě vůbec zvládl, už kvůli hustotě dřeva. I když právě to by byl nejspíš ten nejlepší tréning. Každopádně, řezat do lodi bylo tabu. Tako ještě chvilku přecházej po kajutě a nakonec se vydal z kajuty ven, na palubu, kde se zastavil na přídi a chvilku pozoroval obzor.
Bylo uklidňující sledovat nekonečný obzor. Vyvolalo to v něm však pocit samoty, který ho občas svíral a odvrátil pohled zpět k životu na lodi. Rychle spolkl svírající pocit a vydal se k námořníkovy, který vypadal nejméně vytíženě.
”Ahoj, možná byste mi mohl pomoct. Potřeboval bych...nějakou trubku a kusy látky u kterých by nevadilo, že bych je rozřezal.”
Vylíčil svou potřebu námořníkovi, který s tím naštěstí neměl problém. Zavedl Taka do lodního skladu, kde byla hromada haraburdí a nechal tam Taka samotného, protože se musel vrátit ke svým povinnostem na palubě. Tako chvilku prolézal haraburdí, než našel ve staré truhle kusy potrhaného ošacení, pro jistotu si toho vzal více a zlomenou tyč, na které byl kovový válec, který sloužil k jejímu vyztužení. Tako se chvilku pral se dřevem, než se mu podařilo válec sundat, ale nakonec měl vše, pro co přišel a mohl konečně začít s tréningem. Vrátil se tedy do své kajuty a rozprostřel hadry po zemi. Chlapec si klekl a provlékl kovovým válcem dva pruhy jinak barevných látek, kde každá vyplňovala jednu polovinu válce. Udělal to hlavně proto, protože, když musel řezat uvnitř, musel se trefit s naprostou přesností, aniž by na to viděl a nesměl naříznout nic jiného, než to co bylo potřeba. To nebylo vůbec nic snadného a k použití na pacientovy to chtělo do detailu znát lidské tělo.
Tako soustředil svou chakru do pravé dlaně, která opět modře zazářila a chakrovou čepelí podnikl první pokus řezu skrz pevný předmět. Jakmile se chakra dotkla kovu, udělalo to na jeho povrchu nepatrný škrábanec, ale dovnitř se chakra nedostala.
”Tak tohle bude chvilku trvat.”
Znát teorii bylo sice dobré, ale praktické cvičení bylo mnohem složitější. Navíc to Tako trénoval na kovu s látkou, což bylo navíc nesmírně těžké. Kůží chakra pronikla snadno, ale s kovem to bylo složitější. Dobrou hodinu to Tako zkoušel stále dokola a prakticky se nepohnul z místa. Jeho skalpel dělal stále škrábance do povrchu kovu a s proniknutím chakry skrz kov se nepohnul z místa. Tako si promnul krk a protáhl se. Technika byla naštěstí více náročná na manipulaci s chakrou, než na množství chakry, ale to neznamenalo, že by to po hodině trénování nebylo znát. Něco dělal špatně a věděl to. Chvilku přemýšlel a nakonec to zkusil jinak. Málem se plácl do čela, že ho to nenapadlo dříve. Prvně formoval chakru do skalpelu a až poté se pokoušel řezat. To bylo špatně. Prvně si musel chakru připravit, pomalu ji nechat proniknout předmětem a až tam chakru zformovat do čepele. K tomu ale musel přistoupit trochu jinak, aby to prvně viděl. Vyndal si ze sumky papír, který používal na origami a opět rozžehl techniku. Cílem bylo, aby prošel materiálem bez porušení a zformoval čepel až za ním. Pomalu přiložil ruku k papíru, ale místo toho, aby chakra prošla skrz, rozlila se po papíru do všech stran a Tako musel ruku zase oddálit. Bylo jasné, že musí chakru vědomě prostrčit skrz a tak se soustředil přesně na to. Na druhý pokus to zase nebylo až tak zlé. Chakra pronikla papírem skrz, ale dřív, než stihl zformovat čepel, opět nad ní ztratil kontrolu. Na třetí pokus se mu to konečně povedlo, ale když svou čepel vyndaval ven, papír zevnitř prořízl. Byl to sice chybný výsledek, ale byl to konečně nějaký pokrok. Další kdo ví jak dlouhou dobu trénoval s papírem, než si byl konečně jistý, že mu to jde, ale stále se na to musel plně soustředit a postupoval přitom velmi pomalu a velmi opatrně. Nyní se konečně mohl přesunout na práci s trubkou, kde se chtěl naučit správný odhad hloubky řezu, aby při operaci pacientovy ještě více neublížil. To, že by to považoval jako zbraň, bylo naprosto vyloučeno. V boji by to využil jen tehdy, kdyby byl protivník dávno mrtvý, nebo absolutně paralizovaný. Tak jako tak si musel dát přestávku. Když byl uprostřed tréningu, nevnímal prakticky nic kolem a už vůbec nevnímal čas, který při tom strávil. Cítil na sobě chakrové vyčerpání, takže musel trénovat několik hodin. Na mysl mu sice přišla pilulka, ale kdyby se oddělal hned, byl by na misi absolutně nepoužitelný. Proto chvilku chodil po pokoji, aby zahnal únavu, než se konečně dal do finální fáze tréningu. Rozžehl chakru v ruce a pomalu pronikl kovem. Uvnitř, těsně za hranicí materiálu zformoval čepel a prořízl látku. Dával si velký pozor na to, jak je trubka tenká a zaoblená, takže když vyndal skalpel, byl si jistý, že kov uvnitř nepoškrábal. Navíc by to cítil. Pomalu posunul pruhy látky ven, aby zjistil, jak si stál a povzdechl si. Červenou látku sice rozřízl, ale nepovedlo se mu to až do konce. Proto opět rozžehl techniku a zkusil to znovu. Nyní musel řezat ještě hlouběji. Protože tahle technika byla jen o odhadu a znalostech, bylo ji nutné jen natrénovat. Tako musel přesně vědět, kde začíná i končí jeho čepel, aby mohl odhadnout hloubku řezu. Nějakou dobu trvalo, než tímhle způsobem konečně uspěl. Párkrát protnul i druhou látku, ale nakonec to vychytal, takže se vydařili i další pokusy, kde jinak upravil množství barevných látek. Jak jednou věděl jak to funguje, nebyl to problém aplikovat.
Tako by rád trénoval i dál, ale nedostatek chakry ho donutil ustat. Pomalu se zvedl a musel se opřít o stěnu, jak se mu zatočila hlava. Chvilku zůstal opřený, než se pomalu vydal z kajuty ven. Jednou rukou se přidržoval stěny a opravdu pomalu otevřel dveře, vyšel ven a zamířil chodbou na palubu, kde si chystal odpočinout na čerstvém mořském vzduchu. Trochu ho překvapilo, když vyšel na palubu a uviděl západ slunce. Opravdu nečekal, že trénoval tak dlouho. Překvapení pomalu vystřídal pocit uspokojení, protože to znamenalo, že se mu jeho množství chakry tréningem opět navýšilo. Pomalu se dovlekl na příď, kde se usadil do tureckého sedu a pokoušel se uvolnit za pomoci dechového cvičení. Rozhodně vypadal dost pobledle a vyčerpaně, jako kdyby ho náhle přepadla mořská nemoc.
Miki Yuki
Přístav
Když tam tak stála jeden kluk co si ji všiml jako první hned se k Miki hlásil. Někde sme se už potkali, ale nemůžu si vzpomenou kde. zapřemýšlela a trochu zamžourala na Funa,ale jen tak malinko k nerozpoznání. "Eh ahoj...no už to tak vypadá"pousmála se. Další červenovlasý klučina ani nepozdravil či se představil a kamsi utekl. "Hmm co to?..."podívala se za ním když utekl dál, aby ho nebylo tolika vidět.Poté promluvil brýlatý pán nejspíš sensei týmu.Potvrdil taktéž,že jsou tým C. Červenovlasá dívka byla dvakrát utvrzena, že dorazila na dobré místo kam byla poslána. Áááh takže Fun-san se jmenuje, trochu si vybavila klučinu z akademie.Hned potom chlápek odešel hledat zbylé dva členy týmu. "Ještě dva členy? Náš tým je čtyřčlenný? Já myslela že tými byvají obvykle po třech členech plus sensei"podivila se nad tím co řekl sensei. Za nějakou chvíli dorazil další klučina. No páni já jsem snad v klučičím týmu či co. Ale neva třeba bude lepší sranda., prolítlo jí hlavou a trochu se ušklíbla. "Ahoj já jsem Miki a byla jsem přiřazena do týmu C tedy vašeho týmu.No je to možný že jsme se už setkali"opětovala představí se, když se jí představil Isamu. "No estli to nejsou ti zbývajicí členové našeho týmu tak takový brýlatý pán asi sensei šel je vyhledat" obrátila se na Isama.
Satsuki Min, tým D
"Si ještě rozmyslím." počastovala ho úšklebkem. Prohlédla si znovu skály. Moc se jí do toho nechtělo, ale možná více se nechtěla proletět. Spolka nadávku a vydala se na pospas svému osudu. Nelezla nejrychleji, ale bezpečně ano. Občas si vypomohla rukama a někdy se zapřela o výklenek a vytáhla se. Po dnešním dni bude spinkat jako zabitá, teda pokud je nechá Mia vůbec se vyspat. Lezla dále a jen počastovala kluky pohledem. Povytáhla obočí, když spatřila budižkničema s dřívkem místo nohy. Musela uznat, že se snažil, nebo ho sensei vypeskovala a prostě musel jít běhat. Uchechtla se a pokračovala dále. Vyhoupla se na špičku a sedla si na chvíli. Výhled byl úchvatný, jen škoda, že se musela pokračovat. Skočila na nižší výklenek a shlédla dolů. No, tohle se jí nezamlouvalo. Výšky úplně nemusela, naštěstí se jí nedělalo z nich špatně. Zaslechla nějaké prasknutí a koukla nahoru. Evidentně si Ieyasu rád zahrával se životem. Protočila oči a pustila se do sestupu. Nebyl úplně nejlehčí, možná by radši zase šplhala nahoru. Sestupovala dál a dál. Jednu nohu sem, druhou tam, ruka se pustí a noha podklouzne. Vypískla a rychle chňapla po nějakém výčnělku. Sice se chytla, ale stáhlo jí to pár kapek krve a rozříznutá ruka. Porozhlédla se kolem sebe. Když našla něco, kam si mohla stoupnout, skočila. Dopad byl jako kdyby člověk dopadl na skálu. Prohlédla si ruku a zaklela. Tohle opravdu nepotřebovala. Ránu nechala ránou a radši pokračovala. Měla neblahý pocit, že její vypísknutí pánové slyšeli a budou si z ní utahovat. To by ale museli být totální idioti a nesměli by mít rádi svůj život. Usmála se pro sebe, jejich strach jim to nedovolí.
Konečně se dostala na místa, kde jen mohla skákat ze skály na skálu, konečně něco bezpečnějšího. Dole se napila vody. Přes ty skály musela lézt hodiny, hodinu určitě. S vědomím, že za hodinu a něco je spatří znova se rozeběhla vstříc svému osudu.
Tenshi Wakiya, tým A
Když mlha zmizela, zjistila, že kouká úplně někam jinam, než stál Tako. Otočila se na něj a jen zářila. Chlapec na ní ukázal povzbudivé gesto a odešel. Mávla mu zatím na rozloučenou. Pohlédla na své mokré oblečení a odfrkla si. S myšlenkou na suché a teploučké oblečení se vydala do kajuty, cestou sebrala ještě ponožky a boty. Aspoň něco zůstalo mimo dosah vody.
V kajutě se svlékla a chvíli se tam pohybovala nahá, než vyndala suché oblečení a ručník. Převlékla se a upravila si vlasy. Vlasy, ty ji zase budou schnout hodiny. S povzdechem si sebrala mokrou hromádku a srovnala ji přes opěradlo židle. Další věc, která bude schnout hodiny. Sedla si na postel a nazula si boty. Co teď? Najít sensei?" Promnula si oči, načež se vytáhla na nohy. Pokrčila rameny a vyšla z kajuty.
"Senseii!" zvolala do útrob lodě.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Mise plná pomerančů
Tako Jahiro
Tým A
Loď
Tako se pobaveně zašklebil, když se Mikayo odvrátila a musela párkrát cuknout hlavou, aby ze své profesionální tváře vytřásla city. Bylo opravdu zábavné pozorovat, jak ledová královna roztává a hned zase tuhne, jako by v sobě měla zabudovaný samo-ochlazovač. Tako, ale věděl, že ten mají v těle zabudované všechny ženy a není ani tak daleko od vražedného módu. Mikayo nadále pokračovala a Tako jen přikývl. Bylo jasné, že pokud tady nikdo neovládá Genjutsu, nemůže se proti němu ani nijak naučit bránit.
'Akademie by měla přehodnotit výuku...' Projelo Takovy hlavou, když si uvědomil, jak se tam toto odvětví zanedbává, nebo alespoň obrana proti němu. Teoretický základ je v reálném boji opravdu slabou útěchou. Mikayo pokračovala a Tako se nedokázal ubránit dalšímu úšklebku. Tréning kontroly chakry bylo nejtrénovanější odvětví jeho života a i když bylo i nadále dost důležité na tréning, nebylo potřeba mu to připomínat.
"Každá moje technika vyžaduje stoprocentní kontrolu mé chakry, takže bych řekl, že v tom nejsem zrovna amatér, ale průběžný tréning nic nezkazí. Na druhou stranu, rád pomohu tenshi s chůzí po vodě..."
Mírně se odmlčel, když viděl, kam se to dostali a jeho koutky mírně cukly nahoru, jako kdyby jeho zvrhlé představy neměli nikdy konce.
"Alespoň se budeme moct důvěrněji seznámit...s našimi dovednostmi, samozřejmě."
Opět se mírně ušklíbl, i když se snažil tvářit seriózně, což mohlo vyvolat skoro mylný dojem.
"Ty máš teda štěstí, Kawai-chan. Mě to sensei-jiji donutil trénovat na smradlavé močce, ve staré plovárně."
Mírně se uchechtl nad svou vzpomínkou. Na starého senseie vzpomínal s jistým pobavením, i když ho tenkrát nenáviděl. Takovo ego a senseiův masochismus nešli spolu zrovna ruku v ruce, ale i tak to dalo chlapci výcvik, který potřeboval. Škoda, že to tentokrát nedokázal ocenit. Mírně sebou cukl, jako kdyby se vytrhl z nějakých myšlenek a pohlédl na Tenshi.
"Tak se do toho dáme?"
Přátelsky se usmál a rukou ji pokynul, že má přednost.
Tenshi Wakiya
Snažila se tvářit provinile a stále hleděla na sensei a čekala na lekci o tom, jak by měla dávat pozor a podobně, což slyšela asi tak milionkrát na akademii. Naštěstí kázání nepřišlo a vysvětlení bylo od Taka. Snažila se dávat pozor, ale jen z toho byla více zmatená. Usmála se a odkývala jeho vysvětlení. V tuhle chvíli by všechno odkývala. Pozornost přesměrovala na Mikayo. Tako si řekl něco o genjutsu, jen tu byl problém, nikdo z nich genjutsu neuměl, takže z toho sešlo, místo toho přišel na řadu trénink pro Tenshi. Následovala tým s Bunchanem v náručí. Došli do podpalubí, kde bylo pěkně vody. Tohle se jí vůbec nelíbilo. Úkol byl velice jednoduchým, jen Tenshi se nechtěla namočit.
"Jo, to mám ale štěstí..." hleděla na vodu. Nechtěla se namočit. Povzdechla si. Položila Bunchana na zem a šla si zout boty a sundat ponožky. Aspoň nějaká její část oblečení musela být v suchu.
”Tak, můžeš začít vysvětlovat." usmála se milounce na Taka.
Tako Jahiro
Chlapec přikývl a pravou rukou si pročísl své vlasy, jako kdyby si chtěl schovat trochu času, na to, aby vymyslel co říct a nasadil přemýšlivý výraz, který nebyl daleko k povzdechu.
"Tak... . Technika chůze po vodní hladině vychází z techniky chůze po stromech. Jedná se tak jen o zlepšení kontroly tvé chakry. Na rozdíl od pevných předmětů, kde musíš vychytat správný poměr chakry na tvé chodidla, je voda proměnlivá a ráda mění svou hustotu. Proto musíš přesný poměr chakry v chodidle stále upravovat a vyrovnávat ho podle povrchového napětí hladiny. Je to tréning tvé koncentrace a ovládání chakry, ale v podstatě jde jen o to, naučit svou mysl, aby to dělala automaticky sama. Takže, plná koncentrace a neustále zkoušení. Pusť se do toho."
Tako se snažil mluvit srozumitelně a opatrně se vyhýbal všem termínům, které by jinak použil, ale které by mohli znít až moc odborně. Pozvolna se vyzul z bot i ponožek, aby neznečišťoval vodu a pro ukázku vstoupil na vodní hladinu. Až tam dokončil svůj výklad, takže jasně ukázal, že není potřeba, aby vodní hladině věnoval svou pozornost, protože jeho podvědomí to dokázalo za něj.
Tenshi Wakiya
Sledovala každý Takův pohyb, aby náhodou o nic nepřišla. Jak dál Tako vysvětloval techniku, tím víc Tenshi byla ztracenější. Jen chůze po stromě jí dala zabrat, a teď to mělo být po vodě. Povzdechla si. Pohlédla na Bunchana a hleděla v něm nějakou útěchu, nebo výmluvu, jen aby nemusela se tohle učit. Odevzdaně hleděla na vodní plochu a začala se pořádně soustředit na chakru a svá chodidla. Nohou se dotkla plochy a hned ji stáhla. Určitě se tohle učila za trest určitě.
"Jdu na to. znova se začala soustředit na chakru a vstoupila na vodu. Stála na vodě! Sice malou chvíli, ale stála. Jedna noha se zbortila do vody, druhou se pokusila udělat krok vzad, ale osud chtěl, aby druhá noha podklouzla po prknech. Pád do vody následoval výkřik.
"Hnusná voda! třískla pěstmi do vody a vstala. Ještě kopla uraženě do nebohé vody, která nemohla za její nešikovnost.
Tako Jahiro
Chlapec ji sledoval s pozorným, ale klidným výrazem, který tak často nosili senseiové po generace. Tako se sice musel hodně přemáhat, aby se nerozesmál, nebo alespoň neplácl do čela, když se dívka zřítila do vody. Naopak se přinutil ke klidnému a milému tónu.
"Trpělivost je a soustředění je klíčem k úspěchu. Nespěchej a zkoušej to dál. Zvládneš to."
Poslední povzbuzení zdůraznil a podal ji ruku, jako oporu pro zvedání se.
Tenshi
Hleděla na svého dočasného senseie a jen na něj házela nemilé pohledy. Trpělivost, jedna z věcí, která ji chyběla a to nemluvě o soustředění. Soustředila pouze s lukem, když mířila. Pomocnou ruku přijala a vyhoupla se na nohy. Chytla lem sukně a trochu ji vyždímala, beztak měla špatný pocit, že tam skončí znova. Opět nádech a soustředění na tok chakry. Stoupla jednou nohou na vodu, poté druhou. Rukama si pomáhala udržet rovnováhu. Chvíli tam stála, načež se odvážila udělat krok. Krok se nepovedl, ale tentokrát aspoň zůstala na nohách. Sice byla ponořená, ale aspoň něco zůstalo relativně v suchu. Užuž se chtěla začít rozčilovat, avšak dala na slova Taka a pustila se do dalších neúspěšných pokusů.
Tako Jahiro
Sledoval dívku jak se snaží a neustále z hlavy vytloukal představy, které u něj mokré oblečení, přilepené na jejím těle, vyvolávalo. Bylo hrozné co dělala představivost, až se dokonce musel podívat jinam a párkrát zatřást hlavou, aby se odreagoval. Po studu u něj však nebylo ani vidu. Nestyděl se za to, že má rád ženy a jejich křivky.
Tenshi
Stání na vodě a padání do ní se neustále opakovalo, už začalo z toho stávat rutina. Pomalu ale jistě ji opouštěla trpělivost. Nohy ji mrzly a byly celé vrásčité. Těšila se na teplé ponožky a její boty. S touhle představou se rozhodla dát do toho vše a prostě zvládnout techniku. Pořádně se nadechla. Poslední pokus, nebo se o něj šla pokusit. Maximálně se soustředila a stoupla na vodu.
"Vidíš to? Vidíš? Stojím." pořádně se zasmála. Udělala krůček k Takovi, potom další a další a překvapivě nespadla.
"A dokonce chodím bez problémů! stále se radovala. Našla odvahu a pokusila se o více kroků naráz, než jeden s minutovou přestávkou jako batole, které se učí chodit, což neměla dělat. Rozvlněná voda a její pochybné soustředění si vybralo svou daň. Noha se jí ponořila a ona se zase řítila k zemi. Pád byl doprovázen vypísknutím.
Chyť mě!
Tako Jahiro
Tako se marně bránil představám, ale náhlý výkřik uspěl tam, kde Tako selhával a prudce se otočil, aby stihl jen tak tak cuknout rukama a zachytit Tenshi. Bylo to opravdu měkké přistání. Zejména pro Takovo ruce, které podpírali Tenshinu hruď.
"He?"
Vydal ze sebe, protože mu něco nemohlo v mysli docvaknout a dvakrát pokrčil prsty na rukou, jako kdyby to bylo právě něco, co by mu pomohlo k pochopení. A pak mu to došlo. S leknutím odskočil od Tenshi, jako kdyby dostal opožděnou elektrickou ránu a nechal tak dívku spadnout do vody. Když pochopil, co se tím způsobil, natáhl jen bezmocně ruku a zatvářil se, jako kdyby očekával potíže, kterým se nedá utéct.
Tenshi
Padala a padala, a nakonec pád ustal. Pohlédla na záchrance a usmála se, avšak pocítila tlak na určitých místech. Když jí došlo jak ji Tako chytil, zrudla jako zralé rajče. Tohle vůbec nepředpokládala. Tlak povolil a najednou se rozmázla do vody. Pohlédla na něj z vody, poté na jeho ruku a znova na něj. Postavila se bez jeho pomoci a rukou si otřela vodu z obličeje. Tvářila se jako anděl pomsty, malý roztomilý mokrý anděl. Kalhotky by možná ještě přežila, ale tohle bylo překročení určitých zábran.
"Ty," ukázala na něj, "zdrhej." pronesla výhrůžně. Měla problém se soustředěním, ale v tuhle chvíli byla maximálně soustředěna, že leckdo by jí záviděl. Mít u sebe luk, už by dělala z Taka jehelníček. [i]Luk...[/b] problesklo Tenshi jedno jediné slovíčko. Měla sto chutí si pro něj dojít do kajuty a omlátit mu ho o hlavu, poté co by z něj byl jehelníček, ale ten byl daleko. Spojila prsty a protáhla se je s křupnutím. Tako měl jen pár vteřin a na vysvětlení nebo zachránění si život útěkem.
Tako Jahiro
"A K****..."
Zaklel tak jadrně, jak by se normálně neodvážil a o krok ustoupil, jak se z vody zvedala tahle mokrá příšera. Jen jediný pohled na ní stačil, aby se začal bát o holý život a jak se k němu sápala, začal pomalu couvat. Na útěk se však nedal. Tím by si to nejspíše ještě zhoršil.
"Já..já fakt nechtěl...Tenshi! Byla to nehoda..."
Pokoušel se vysvětlit a vyskočila mu husí kůže od zvuku, který najednou vydali její klouby.
Tenshi
Stála před Takem se sklopeným pohledem k zemi. K jeho smůle si zvolil osud bez pokusu o malou šanci na přežití, jelikož omluvu zcela ignorovala.
"Sám si vybral..." pronesla slabým temným hláskem. Podívala se na něj skrz vlasy a děsivě se usmála. Pokrčila ruku, zaťala ji v pěst a poté udeřila nebohého chlapce. Rána, kupodivu k Tenshině velikosti, byla silná, přesná a mířená na břicho, k Takově štěstí. Sledovala Taka jak letí a u toho se chechtala. Kdo ví, kde se to v ní vzalo.
"Ti dám nehoda!" a rozešla se k němu.
Tako Jahiro
Tako se ani nebránil. Nemohl, protože sám tušil, že by to teoreticky mohlo být oprávněné a ránu přijal. Jenomže ta byla trochu něco jiného, než čekal a když si uvědomil co se děje, odrážel se od vodní hladiny jako žabka, dokud nenarazil do zdi po které se svezl a nakonec zůstal ležet na hladině, držíc se za břicho a mírně posténávající.
Tenshi
Byla pouze pár kroků od sténajícího Taka. Z části ho litovala, ale z části si užívala jeho utrpení. Dobrodila se k němu, dřepla si a srovnala sukni, aby nedošlo k další nehodě. Snažila se zůstat naštvaná, ale jak ho tam viděla ležet. Srdce jí trochu roztálo.
"Promiň, nechtěla jsem dát takovou ránu. Chceš něco?" optala se milounce, i když to mohlo být těžko uvěřitelné po ráně, kterou mu uštědřila. Opravdu mu nechtěla dát moc velkou ránu, původně chtěla facku, ani nevěděla, jak se to zvrtlo.
Tako Jahiro
Kawai-chan, která se ze vteřiny na vteřinu proměnila v anděla pomsty, což jí na roztomilosti neubralo, se najednou změnila zpět a začala se mu omlouvat.
"To je dobrý..."
Vysoukal ze sebe přidušeným tónem, stále se držíc za břicho.
"V klidu trénuj..já..já se jen trochu zchladím."
Dodal tiše, vodní hladina se pod ním rozevřela a po chlapci zbyly jen bublinky.
...
Tako postával u kraje bazénku a sledujíc Tenshin tréning, odkapávala z něho voda. Bylo to sice již zhruba dvacet minut od incidentu, ale břicho ho mu to stále připomínalo a oblečení ne a ne uschnout. Byla jen jediná možnost. Chlapec se pomalu vysvlékl jen do kalhot, aby tak Kunoichi nějak nerozptyloval a rozložil své jednotlivé komponenty výstroje horní části těla po zemi. Na světlo se tak dostala jeho vytrénovaná postava, kde byly křivky jeho svalů výraznější, díky kapkám vody, které po nich stékaly. Ne, že by byl Tako nějaký kulturista, ale tvrdý tréning udělal i s jeho postavou své. Na břichu se mu navíc značil obtisk pěsti, jako památka na nešťastný sled událostí, ze kterého si odnesl vzácnou vzpomínku. Stát se tohle s Mikayo, Tako by už nežil a to vůbec nezáleželo na tom, jestli za to mohl a nebo ne. Ženský strkali svoje přednosti všude první a pak se divili, že se sem tam stane taková (ne)šťastná náhoda. Usedl tedy do tureckého sedu, se zády rovnými, jako prkno, přiložil dlaň na břicho a ta se mu po chvilce rozsvítila zelenou aurou léčitelské techniky.
Tenshi
Dřepěla ve vodě a sledovala Taka. Moc v pohodě nezněl, ale nehodlala se s ním přít hlavně v takové situaci.
"Dobře, jdu dál trénovat... Stoupla si a šla na okraj, aby se jí lépe stouplo na vodní hladinu. Než začala, zkontrolovala nebohého chlapce.
Jela jeden pokus za druhým a občas hodila očkem po Takovi. Určitá její část se chtěla omluvit, ta další chtěla zůstat naštvaná. S rozpolcenými myšlenkami dále pokračovala v tréninku. Pomalu a jistě tomu přicházela na kloub. Občas zkusila drobné krůčky rychleji za sebou, občas jen prostě stála a soustředila se. Po dvaceti minutách zaregistrovala nějaký pohyb a prudce se otočila. Otočka ji vyvedla z míry, avšak nějakým zázrakem se nepropadla do vody. Oddechla si a pohlédla na polonahého Taka. Chvíli na něj civěla jako idiot, poté zrudla a rychle se odvrátila. Tentokrát už skončila ve vodě. Jen zaklela a snažila se nezabloudit očima ke svalům na chlapcovým břiše. Zhluboka se nadechla a pokoušela se nemyslet na něj. Pustila se dále do díla.
"Koukej, už to začínám pomalu ovládat!" houkla na něj.
Tako Jahiro
Ruka mu po chvilce zhasla a chlapec pohlédl na Tenshi. Opravdu jí to šlo, což bylo skvělé a donutilo ho to k úsměvu. Tako rozhodně čekal, že tu zkejsnou delší dobu.
"Dobrá práce, Kawai-chan. Tak přejdeme k druhé a poslední fázi tréningu. Setrvej na místě a soustřeď se."
V rychlosti poskládal pečetě.
"Kirigakure no Jutsu!"
Z vody se najednou zvedla hustá mlha, přes kterou si Kunoichi nemohla dohlédnou, ani na špičku svého nosu a z dálky, kde se nejspíš Tako nacházel se ozvalo tiché "Puf!".
Voda se najednou rozvířila a začali se po ní šířit vlny, které se rozbíjeli o stěny v místnosti. Udržení se na vodní hladině bylo rázem mnohem složitější a protože to Kunoichi nemohla vidět, musela to vycítit a přizpůsobit se, což bylo přesně to, čeho chtěl Tako docílit. Navíc nechtěl nikomu ukazovat, svůj Kidlič, kterým teď pohyboval ve vodě, aby ji rozvlnil. Chlapec měl v plánu, aby jeho styl boje zůstal utajen až do té doby, než bude muset natvrdo bojovat a zatím se schovával jen za maskou doktora.
Tenshi
Užívala si pocit chůze po vodě. Tahle věc ji jen tak nepřestane bavit.
"D-děkuji.." Nesměle sklopila oči k vodě. Na přezdívku si stále nezvykla a neměla to ani v plánu. Ona není roztomilá! Jen klukům evidentně trvalo delší dobu pochopit tak triviální věc. Zhluboka se nadechla a čekala na pokračování. Přemýšlela, co by to mohlo být. Pár nápadů měla, ale mlha ji nenapadla, ani si nevšimla, že se zvedla. Na sucho polkla a připravila se na boj. Tako se nikde neobjevil, za to vlny se řinuly odnikud.
"Tohle je od tebe podlý!" Vynaložila veliké úsilí, aby se aspoň chvíli udržela na vodě. Bojovala dlouho, avšak boj prohrála. Přestala se soustředit a levá noha se ji ponořila. Ozvalo se vypísknutí následované větším šplouchnutím.
"Ach jo," ozval se povzdech, "a tak jsem se snažila se udržet..." Tvářila se jako hromádka naštěstí a propalovala pohledem svého největšího nepřítele, vodu.
Tako Jahiro
"Pokud tě rozhodí výbuch, který rozvíří vodu, jsi snadnej cíl a já o tebe takhle přijít nehodlám! Znovu!"
Ozvalo se z mlhy a vlny neustávaly.
Tenshi
"Cože?! Znova?!" Zaklela. Potřebovala něčím zamaskovat své rozpaky. Bylo to moc hezké, když někomu na vás záleželo. Usmála se pro sebe a šla na další kolo. Chvíli tam stála a držela rovnováhu, poté se rozhodla udělat první krok. Noha se jí začala zanořovat, avšak všimla si toho včas a přidala více chakry, poté udělala další krůček. Když si dala lajnu sem a tam aspoň dvakrát, skočila zvesela do vody. Ještě více mokrá být beztak nemohla.
"Už můžeme skončit? Dokonce jsem se i párkrát prošla! I svižnější chůzí! hlásala šťastně výsledky.
Tako Jahiro
Voda se ustálila a mlha opadla. Na souši stál Tako s oblečením v náruči, který Tenshi jen ukázal palec nahoru, otočil se a prostě odešel s Bunchanem v patách. Zamířil do své kajuty, kde se chtěl převléknout.
Mikayo Yuki
Sensei týmu A
Moře
Mikayo věnovala Tenshi dost otrávený pohled. Nerada se opakovala. „Poslouchej…,“ načala, ale naštěstí se do vysvětlování pustil Tako a byl více než dobře informovaný, o tamní politicko-náboženské situaci, čímž modrovlásku dost překvapil.
Překvapená zůstala, dokud si neuvědomila, jak ji oslovil. „Jo, máš recht,“ otočila se k němu zády a párkrát poklepala hlavou, aby vyhnala červeň ze tváří. „A přestaň mi vymejšlet takový psí ména.“
Mikayo si povzdechla a když si byla jistá, že se ovládla, obrátila se zpět. „A teď ty tréninky. Tako, techniku pro zrušení silnějších genjutsu sice umim, ale neumim ty silnější genjutsu. Začátkem by ale moh bejt trénink kontroly chakry. Takže poďte za mnou.“
Zastavili se až v podpalubním prostoru, který představoval menší lázeň. „Tady bys moh pomoct Tenshi naučit se chození po vodě. Co ty na to?“
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na Ostrie Noža, Deň 2.
Už som čakal, že sa preletím cez ostrov a tým pádom ho aj obkrúžim, no to sa nestalo. Nerad som sa nechal spomaľovať svojím handicapom, no snáď keď sa dostaneme do Suny sa ten problém aspoň z časti vyrieši, alebo možno úplne. Obrátil som sa, no nikto tam už nebol, museli vyraziť. Vyrazil som aj ja. Preskakoval som zo stromu na strom v lese, aby som ich dobehol čo najrýchlejšie. Nakoniec som došiel až ku skalám, ktoré spomínala Mia. Ieyasu ju už zdolával. Nečakal som ani sekundu a pripojil som sa k nemu. Je pravda, že takýmto tempom sa rýchlo vyčerpám, no nemohol som čakať. Uvoľnoval som konštantné množstvo chakry do nôh aj do rúk a začal som liezť na horu. Po pár minútach som sa pozrel dolu. Strašidelný pohľad, ak by som spadol, pravdepodobne by som bol na fašírku. Malý moment môjho pozorovania okolia a započul som praskanie skaly. Ieyasu musel zle stúpiť, alebo čo, no po chvíli sa zotavil.
,,Dávaj si pozor, určite sa chceš dožiť poobednajšieho tréningu," zakričal som naňho, čím som ho aj informoval o tom, že toto ani zďaleka nieje na dnešok všetko. Zabralo to nejaký čas, ale nakoniec som sa na horu dostal a tam už bol aj Ieyasu. Ani tam som nestrácal čas a ihneď som začal šplhať dole.
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu
Už se chtěla vydat pryč,když uslyšela Yuriho jak na ní volá."Heh co se zase stalo..."Pomyslela si trpce Mia a upřela na svého studenta kyselý pohled.Ten se o chvíli později změnil na dosti zmatený pohled,když jí Yuri začal líčit svůj plán na misi ve skryté písečné."Ehmm...aha no....uvidím co se dá dělat."Zamumlala Mia v odpověď.
Zmatená tvář se zkřivila v škleb,když ji mladík objasnil své obtíže s dřevěnou nohou a během."A to budeš nepříteli co tě doběhne též vysvětlovat ,že potřebuješ víc času?Takhle to nefunguje,každý má svoje znevýhodnění...ať už to je noha či chorá mysl."Odvětila stříbrnovláska ,ale pak smířlivě pokrčila rameny."No dobrá ty humle,pro tentokrát ti trochu slevím ,protože chci ,aby jsi byl schopný odpoledního tréninku.Ale čtyři hodiny si strč ke svým červotočům,to by zvládla i tvoje babička."Uzavřela rozhovor a popohnala mladíka ať už konečně vyrazí.
"To vážně pohlaváři z mlžné schválili misi v suně pro geniny?Heh když jsem teď sensei,možná bych se měla zajímat i o podobné kravoviny no hurá..."Pomyslela si nakonec ,když Yuri zmizel z dohledu.
Isamu Kenji
Tým C
přístav
Za svůj život neviděl podobnou kancelář. Maximálně pracovnu Mizukage. Dokázal si to ale přibližně vybavit z toho, jak si to představoval a jak to už dříve viděl. Tokiharu mluvil o nějakém klientovi, který na něj měl čekat. To je divný... Ten chlap tu měl být. Možná se někde zdržel. Nebo čeká jinde. To je jedno. "Jasně, určitě vám to vrátíme. Děkuju moc," řekl a vydal se ven. Pak mu jen mávl na pozdrav a zmizel pro něj v mlze.
Něco tu nehraje. Ale něco, co je tak moc očividné. Třeba nám tyhle papíry pomůžou zjistit, kdo všechno by to mohl být. Nic nebylo vidět. Mlha ho trochu mátla, a tak se snažil jít, jako celé své životy chodili občané Kirigakure no Sato, pomocí svých instinktů a jiných smyslů. Dorazil na místo, kde byla mlha řidší. Bylo to molo, kde předtím odpočívali, když nosili bedny. Zaslechl Funa, jak se zase něčemu smál a něco vyprávěl. "Našel jsem nějaké dokumenty, které by nám mohly- Ahoj, řekl, když dorazil před sklad, kde stál Fun a Miki. Ta holka chodila na akademii do souběžného ročníku, to jsem si jistej. Přece jen, Funa jsem tam takhle potkal taky. "Ahoj," řekl trochu nervózně vzhledem ke své povaze člověka, co se "prvního" kontaktu bojí, "já jsem Isamu, jsem členem týmu C. My se asi známe jen od vidění, že?" Oni ji k nám teda přeřadili... Co by tu jinak dělala, když jí Fun doteď něco vysvětloval...?
Už od počátku svého života žil převážně ve vnitřním světě, a tak měl v hlavě dost otázek. Vyprazdňoval ji od nich pomalu.
"Kde je Shingo a Seiichi?," zeptal se jich.
Musel se opět dostat do obrazu. A už měl něco, podle čeho mohli možná pokročit.
Shingo Kira/Tokiharu
Tým C
Přístav
Tokiharu šel do zpátky do své kanceláře a cestou se bavil s Isamem. Když došel do své kanceláře, přišel ke stolu a začal se probírat dokumenty. Po chvilce hledání našel, co potřeboval. Jakožto jeden z hlavních správců přístavu Kirigakure no Sato měl přístup k seznamu jmen těch, kteří měli k dispozici klíče k tomuto skladu. Vytáhl papír hustě popsaný jmény a profesemi osob, které měly možnost se dostat do skladu, a podal ho Isamovi.
"Prozatím vám to nechám, ale prosil bych poté vrátit," řekl Tokiharu a pomalu vyprovodil Isama ven z kanceláře. Koukal se, jak mizí v mlze a chvíli stál ve dveřích. Už se chystal zpátky, když ale zaslechl vzdálené upadnutí něčeho na zem. Možná se mu to zdálo, možná to bylo skutečné, ale něco v něm hlodalo a říkalo mu, aby se na to šel podívat. Chvíli přemýšlel, a nakonec se vydal to zkontrolovat.
Shingo poslouchal Seiichiho a přemýšlel, jak mu odpovědět, když tu se náhle zezadu ozvala dívka. Shingo se otočil a pozdravil ji, ovšem Seiichi se rozhodl utéct. Shingo za ním nijak nepospíchal.
"Ano, pokud hledáte tým C, tak je to opravdu tento tým," řekl jí a chvíli se na ni zamyšleně díval.
"Fune, udělěj mi laskavost a vysvětli tady Miki, co právě děláme. Já jdu najít zbylé dva členy," řekl a vyšel ze skladu. První, co potřeboval vyřídit, byl Seiichi, a tak se ho vydal hledat. Neměl zrovna chuť bloudit přístavem, tak provedl proměnu ve psa, a vydal se po jeho pachové stopě. Když ho našel, přeměnil se zpět a rázným krokem k němu přistoupil.
"Poslyš, já nepochybuji o tvých schopnostech - kdyby jsi žádné neměl, tak bys tady se mnou nebyl. Nejsi méněcenný. Vezmi si Funa, který trpí slepotou, a stejně je schopný se jí vyrovnat. Ovšem nyní, a je to nepříjemná pravda, tě opravdu musím považovat za přítěž. Ovšem nikoli kvůli tvé ruce, ale kvůli tvému přístupu. Ano, jsi zraněný. Ano, v tuto chvíli pravděpodobně nepodáš výkony, které jsou rovny výkonu zdravého člověka. Ale to neznamená, že nic nedokážeš. I když dovedeš udělat jen málo, i to je přínos. Co ale není přínos je, když musím pátrat, kam jsi se ztratil, a tím odkládat hledání beden, což je momentálně prioritou. Proto potřebuji vědět jedinou věc: chceš s námi i při svém stavu pracovat nebo si místo toho chceš odpočinout a zotavit se? Máš dvě možnosti, a chci slyšet jen to, jak jsi se rozhodl."
My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-
Ieyasu Kitabatake
Tým D
„Heh, doufám, že mě nenaprášíš Mie-san,“ uchechtl se medik a obdařil Satsuki širokým úsměvem. V duchu si několikrát za sebou řekl, co musí dělat, aby nespadl ze skály. Když si byl jistý, že vše pečlivě překontroloval, pomalu se rozešel naproti kamennému masivu. Jakmile nohu položil na vertikálně položenou překážku, uchytil se na ní svými chodidly za pomoci neustálého uvolňování téměř konstantního množství chakry. Asi deset metrů vysoko šplhal pomalu a nejistě, poté se však osmělil a dal se do pomalého výklusu po strmé překážce.
Zhodnotil situaci a uvědomil si, že šplhat v tuhle dobu je vlastně ideální. Žhavé slunce totiž nelítostně pálilo vše, co nebylo ve stínu obřího skaliska. Ieyasu byl velice rád, že právě nemusí běžet po rozpáleném písku kolem skal. Tak jako tak se ale hrozně potil, což se nedalo považovat úplně za příjemné. Už se nemohl dočkat, až se někde vykoupe. V myšlenkách na krátký moment zabloudil k horkým pramenům v Kiri. Vždycky byl schopný ležet v teplé vodě dlouhé hodiny a jenom tak přemýšlet nad úplně nepodstatnými věcmi. Ano, to by se dalo považovat za jednu z mála aktivit, při které uměl prostě „vypnout“ a jen tak si užívat pohody a klidu.
Z přemýšlení ho vytrhnul nepříjemný zvuk lámajícího se kamene a pocit ze skály sklouzávající nohy. Genin však nemeškal a okamžitě znovu nabyl stability pomocí přitlačení chakrou nabitých dlaní na povrch horniny. V tu chvíli, co z něho odpadnul šok, se znovu rozeběhl směrem na vršek hornatého velikána.
Na samotné špičce skaliska se na chvilku zastavil a prohlédl si okolní krajinu, kterou tvořil hustý les, mořem obklopené písčité pláže a občasné mýtinky a paloučky. Výhled to byl zkrátka vskutku nádherný. Ieyasu ale neměl moc času se kochat nádherami přírody, takže okamžitě začal lézt dolů. Právě ho čekala druhá náročná část lezení.
Kaiju Hisayo
team D
ostrov
Trénink na ostří nože - Den Druhý
Dnešní den začal lehkou rozcvičkou na rozehřátí. 'Tohle nebude všechno, co na nás vytasí dneska?' položil si sám sobě otázku. Po chvíli začala jejich Sado-Maso sensei vysvětlovat první trénink. V tu chvíli Kaiju spíš poslouchat, než aby se zahříval. Když se jeden po druhém rozešli, Kaiju místo toho, aby utíkal, rozešel se a v duchu si opakoval slova jejich senseie. 'Takže běhat okolo ostrova a jedno kolo za 2 hodiny? Jak je ten ostrov k**** veliký?' proběhlo mu v mysli. Když se otočil, uviděl jednonoháka jak mluví se senseiem. V tu chvíli se pomalinku rozeběhnul, aby to stihnul v určitém čase. Doběhnul ke skaliskům, o kterých jim říkala Mia. Na jejich začátku uviděl druhýho hocha, který tam jen kouká a nic nedělá. Proběhl kolem něj a začal zpomalovat, aby se mu něco nestalo. Satsuki viděl kousek před sebou, ale zatím ji nechtěl nijak dohnat, kdyby spěchal, mohl si něco udělat, proto postupoval pomalu.
Mise plná pomerančů
Tako Jahiro
Tým A
Loď
Tako jen protočil oči a vrhl po Kawai-chan vyčítavým pohledem, jako kdyby nechápal, co důležitějšího mohla dělat, než poslouchat Mikayo.
"Jedeme do země pomerančů ve které vládne Hierokracie. To je specifické odvětví Teokracie, což znamená, že jejich politický systém zastávají duchovní. V případě Země Pomerančů jsou to kněžky. A my máme chránit jednu z kněžek, která má nějakým rituálem obnovit pečeť, která chrání vstup do jiných dimenzionálních sfér. Což je místo, kde žijou démoni. Takže bych řekl, že je naše mise dost důležitá, když vezmeme v potaz, že jen jediná kněžka umí ten rituál. Říkám to správně, Umi no kaze-sensei~?(“Mořský vánku”)"
Odvykládal trpělivě, jako když profesor opakuje již potřetí dávno probranou látku a oči mu u toho pláli nadšením pro věc.
“Dokonce mám dojem, že tam mají Polyteismus, ale nejsem si tím tak jistý. Je to už nějaká doba, co jsem si pročítal informace o okolních státech.”
Dodal jen tak pro informaci a při pohledu na Kawai-chan dodal vysvětlivky.
“Mnoho-božství.”
Tréning chakry do zbraní + tréning elementu
Bylo studené mlžné ráno. Jedno z těch, kdy se slunko nedokázalo probít hustou hmlou a tak se ulice Kirikagure nacházeli ve všudy přítomném vlhkém šeru. Na běh vesnice to však nemělo žádný vliv, protože mlžná rána byla v této oblasti běžným jevem a místní lidé byli již zvyklí.
V postranní uličce, kousek od hlavní třídy, vedoucí od tržnice, se mihl šedý stín, který krásně kopíroval okolní šero takže šel zahlédnout jen velmi těžce a navíc nevydával žádný zvuk, jako kdyby se vůbec nedotýkal země. Rychle proskočil uličkou, zatočil doleva a bez zaváhání se rozběhl dál. Na konci další se však zastavil a chvíli vyčkával. Byl skoro neviditelný již teď, což byla dlouho trénovaná technika tichého zabíjení, kterou podstupoval, ale i přesto byl nervózní. Šlo jen o to, doručit jeden balíček a on si nebyl tak úplně jistý, je-li to úplně legální, protože obsah balíčku sám neznal a jeho zadavatelem byl člověk velmi pochybného zevnějšku. Ten člověk, ale neplatil nijak zle na to, jaké podmínky dodání si vyžádal. Stačilo jen doručit balíček na místo určení a nebýt odhalen. Maskovaný se zhluboka nadechl a udělal krok, když tu se ozval hlas, který ho zmrazil za místě. Zvláště proto, že se snažil, aby o jeho přítomnosti nikdo nevěděl. Byl si jistý, že žádný zvuk nevydal a že ho mlha kryla dokonale.
“Jste tu přesně. Položte prosím zásilku na stůl.”
Hlas byl hluboký a zařezával se do uší, jako kdyby nebyl pronesený normálním hlasem.
‘Měnič hlasu!’
Pomyslel si a pak ho uviděl. Na konci slepé uličky stála postava v černé kápi, zády k němu. Navíc nebyl přes tu mlhu skoro vidět a uprostřed uličky stál malý, kulatý, věkem oprýskaný stolek. Zhluboka se nadechl a rozvážným krokem došel až ke stolku, kam položil malý balíček, utvořil základní pečeť a rozplynul se.
“Výborně.”
Pronesla postava o dost nižším tónem, než předtím, když byl kurýr pryč.
“Oink!”
Ozvalo se z pod kápě a hned na to šla kápě dolů. Pod ní se ukrýval Tako s Bunchanem, který se pobaveně šklebil a vydal se vyzvednout si záhadný balíček.
“Skvělá práce kamaráde. Nebejt tebe, ani bych nevěděl, že se někdo blíží. Podám jeho Mistrovi podrobnou zprávu o jeho selhání. Bude muset ještě trénovat, aby zakryl svoji pachovou stopu. Každopádně máme co jsme chtěli! Tak hurá domu.”
Pravil zvesela Tako, schoval plášť do brašny a zamířil uličkami k domovu s Bunchanem v náručí. Cesta mlžnou Mlžnou netrvala moc dlouho a tak se záhy ocitl před dveřmi do svého bytu, který si nedávno pronajal. Zasunul klíč do zámku, otočil s ním a vešel do prázdného jedno-pokojového bytu, čtvercového tvaru. Byt sice získal, ale byl prázdný a na jeho zařízení mu nezbývali peníze. V levém koutě stála jedna jednoduchá postel s armádní dekou a starým polštářem a pár knih, vy-řádkovaných v pravém rohu pokoje. Tako položil Bunchana na zem a s povzdechem se pousmál.
“Domove, sladký domove.”
Konstatoval a strhal z balíčku obal. V něm byl zvláštně hrubý papír a Tako se pousmál. Vzal jeden z papírů do ruky a otevřel jednu z knih, jenž byli jistě vypůjčeny z knihovny. Zavřel oči, začal se soustředit a přesouval pomalu chakru do papíru, který se ihned rozpadl na prach.
“To je ono, Bunchane! Je to Doton! To je jako vyhrát lotynlu!”
Zaradoval se a objal prasátko, které mu radostně, s oinknutím, vběhlo do náruče. Chlapec se s prasátkem zatočil kolem dokola a ve tváři radost.
[/b]”Teď už jen zbejvá podstoupit tréning. To, že mám Doton, zatím nic neznamená, protože do pravého využití mi zbývá hodně práce. Počkej...kde to mám...”
Tako vytáhl starý zápisový blok a začal v něm listovat. Probíral se různými zápisky ohledně elementů, protože si předtím vypracoval plán na různé elementy, kdyby náhodou. Jediný Doton byl vhodný pro jeho schopnost kenjutsu a hlavně pro kidlič, což bylo z hlediska chlapcova snu naprosto ideální kombinace.. Tako nalistoval stranu, kde měl vypsané techniky, které se mu budou hodit a zadíval se na jednu, kterou měl obzvláště zvýrazněnou. Byla to technika odebrání a přidání váhy předmětu. Tako měl u toho navíc připsáno pár poznatků, které měli s technikou pracovat a upravit ji k jeho prospěchu. Tako dojel na připsané znaky v závorce a přikývl.
[b]”Vkládání chakry do zbraní. To bude můj první úkol Bunchane a pak přistoupíme k tréningu elementu. Co jsem četl, tak vkládání chakry do zbraní bude sranda, ale ten element...Bunchane. To bude asi běh na dlouhou trať. My to ale zvládneme kamaráde!”
Pravil odhodlaně a natáhl k Bunchanovy pěst. Ten do ní jen rejpl rypáčkem, povzbudivě oinknul a usadil se na zadek s nožkama před sebou, jako by takhle prasátka sedala běžně. Tako vytáhl Kunai a složil základní pečeť. Pracovat se svou chakrou uměl na velmi pokročilé úrovní, protože jinak by se z něho nikdy nestal tak zkušený medik. Chakra krásně navazovala na oko kunaie a chvilkama se Takovi dařilo, posunout ji dál, ale i tak cítil, že to není sto-procentní. Část chakry stále unikala někam bokem a proto to ihned zarazil. Zkoumavě se zadíval na kunai, sevřel ho pevně v pěsti a zavřel oči. Chakrový papír přijal jeho chakru samostatně a rozvést dál ji bylo jednoduché. Tady to bylo něco jiného. Musel svou chakru vytáhnout ze svého těla a cíleně ji zformovat kolem něčeho, co vlastně sám ani necítil. Proto to zkusil znovu a snažil se přesně si představit tvar kunaie, přesměrovat do něj část své chakry a co bylo snad nejsložitější, udržet ji tam. Dobrou půl hodinku to Takovy trvalo, než našel ten správný grif. Pak už to šlo všechno ráz na ráz.
”No...to by bylo. S Kidličem bude trošku větší problém, kvůli jeho velikosti, ale pokud je to jen o grifu, nebude mi trvat moc dlouho, abych na to přišel.”
Konstatoval nakonec a vstal.
”Pojď Bunchane, půjdeme najít nějaké volné cvičiště. Podle svitku mám hrubou představu jak se trénuje Dotonová podstata. Opravdu bys nevěřil k čemu všemu se dostaneš, když ošetřuješ úrazy dětí z důležitých rodin.”
Pravil trochu samolibě až se na něj Bunchan zadíval vyčítavým pohledem.
”Oink, oink!”
Pravilo prasátko a rejplo Taka do kotníků rypáčkem.
”Ale notak. Mě přece nic do hlavy nestoupá. Jen chci být prospěšný své zemi a to udělám nejlépe tak, že se stanu legendárním šermířem z mlžné. Jen si to představ. První medik, který se jím stane. Je pravda, že každý z nich měl legendární meče, ale tak daleko zatím nejsem. Musím se jim nejprve alespoň trochu přiblížit a pak možná...”
”Oink…?”
Tako jen mávl rukou, popadl potřebný svitek, lopatku a vyrazil bez dalších průtahů na jedno z cvičišť.
Když tam dorazil, bez okolků začal s kopáním. Vykopal vždy jen trochu zeminy a nakupil je do mnoha malých hromádek v kruhu, do jehož středu se usadil v meditační pozici a složil základní pečeť. Chvilku tak seděl a snažil se cítit svůj vlastní koloběh chakry, jako kdyby se s ním chtěl detailněji seznámit. Jeho cílem bylo, alespoň trochu vycítit svojí podstatu v chakře, což bylo zhola nemožné, protože ani sám nevěděl, jak by měl v tomto pátrání postupovat. Proto se po chvilce chopil postupu, který udával svitek. Bylo to základní cvičení pro všechny, kdo se chtěli v Dotonu zlepšit. Měnění skupenství jen za pomoci chakry. Tako proto přiložil obě ruce na jeden krtinec a za plné koncentrace se pokusil hlínu zkapalnit, aby ji proměnil v řídké bahno. To však nešlo zrovna podle plánů a Tako se snažil najít mezi svou chakrou přesně tu, kterou potřeboval. Stejně, jako u všech technik, kde bylo důležité jemné manipulování s chakrou, byla důležitá představivost. Na čele mu vyrašil pot, od neustálého soustřední a plýtvání chakrou mu rozbušilo srdce natolik, že musel na chvilku přestat přestat.
“Už chápu...proč to trvá tak dlouho. Myslel jsem, jaká to pro mě nebude hračka...ale já nemám čas! Musím to zvládnout rychle...v rekordním čase Bunchane.”
Prasátko se mu uvelebilo v klíně a povzbudivě chrochtlo. Po krátké pauze se pomalu vrátil k tréningu a opět se jal změnit hlínu v bahno. Tentokrát, ale částečně uspěl, protože spodek hromádky opravdu zvlhl a zablátil se, ale zbytek krtince byl stále v pohodě. Nějaký úspěch se ale zaznamenal a to nebylo špatné. Znamenalo to, že postupuje správnou cestou a teď to chtělo jen hodně chakry a trpělivost. Chlapcův dech byl čím dál tím rychlejší a srdce bušilo jako šílené, až to na něm bylo poznat.
“Oink?”
Optal se Taka Bunchan a rýpl no jeho rypáčkem, jako by chtěl svoje slova zdůraznit. Tako jen zavrtěl hlavou a vytáhl z brašny kuličku zabalenou v mastném papíru.
“Oink! Oink!”
Vytřeštio oči prasátko, jakoby chtělo Takovi rozmluvit nějakou hloupost.
“Musím kamaráde...není jiná možnost. Kdybych se dostal do špatného stavu, doběhni pro...pro...”
Chlapec se na chvilku odmlčel a probíral varianty, kdo by tady byl asi nejlepší.
“Mikayo-sensei bude stačit. Ta už bude vědět, co má dělat. Ale jen, pokud to náhodou přeženu. Jasné?!”
V odpověď se mu dostalo nedobrovolné přikývnutí a chlapec rozbalil papír. Schovávala se tam zvláštní hnědá kulička, vzdáleně podobná vojenským pilulkám. Hodil si ji do úst, poctivě ji rozžvejkal a polkl. V další vteřině zprudka rozevřel oči a v očích mu zaplál plamen nových sil. Tako neváhal ani vteřinku, přiložil ruce ke hlíně a začal do ní pumpovat svou chakru. Nyní to trvalo jen o chvilku déle, ale výsledek byl na výbornou. Celá hrouda hlíny se rozpadla do bahna. Nyní se Talo obrátil k druhé kopičce a taktéž na ni položil své ruce. Zhruba polovinu doby trvalo, než to opět zafungovalo a další blátivá kaluž byla na světě. Nyní bylo potřeba tréning trochu změnit a proto se přesunul k další kopičce. Nyní bylo důležité, aby se hlína proměnila v kámen, což byl nový druh cvičení a proto neváhal ani chvilku. Tohle již nějakou chvilku zabralo, ale Tako nepolevoval ve svém snažení a soustředění. Prostě to zkoušel dál a po každém pokusu chvilku počkal, aby se mu stihla tvořit chakra, jíž tvorba byla již tak zdvoj-násobená. Dobré tři hodiny trvalo, než dokázal z hromádky hlíny stvořit pevný kámen. To však neznamenalo nic, protože nyní musel neustále cvičit a to i v opačném pořadí, dle potřeby. Kámen na hlínu, hlínu na bahno, bahno na kámen, kámen na bahno a stále dokola. Těžko říct, kolik hodin tam strávil, ale jisté bylo, že když přestala pilulka působit, svalil se chlapec na bok a zůstal tam nehnutě ležet.
Bunchan okamžitě vyskočil a pelášil pro Mokayo-sensei, aby ji přivedl.
“h..he..h..h...dokázal sem to...”
Vydal ze sebe přidušený smích a snažil se udržet při vědomí. Snad nikdy nevyčerpal tolik chakry co nyní.
Odlehčení Kidliče
Druhý den, od doby co dokončil svůj tréning, přišla řada na konečný tréning techniky. Celý včerejší den totiž zasvětil studiu a vytvořil si techniku, která byla přímo utvořena Takovy na tělo. Bylo to hlavně proto, že Takovy vojenské pilulky vyráběl on sám a proto měli také specifické vlastnosti. Dokázali vaše tělo nakopnout tak, že vám vyrábělo chakru ve velkém spěchu a navíšila se vám i její kapacita, ale celý další den trvalo, než se z tohoto šoku tělo vzpamatovalo.
Technika, kterou si připravil vycházela z techniky odlehčené skály a byla koncipována přímo pro jeho meč, aby mohl pracovat s jeho váhou a získat tak obrovskou výhodu v boji. Obtížné na této technice bylo, že aby byla manipulace efektivní, musela se váha měnit v okamžiku a bylo tedy zapotřebí zbavit se jinak potřebných pečetí. Tím byla jeho technika velmi specifická a dalo mu hodně práce, než vůbec zjistil, jak se to dělá. Všechno však musel zjišťovat na čistě teoretické bázi, protože, jak už bylo zmíněno, Tako nemohl používat chakru.
Bylo již po poledni, když Tako došel do Kōkyō no dōjō se svým obrovským mečem na rameni a tam se uchýlil do rohu místnosti, kde byla obrovská kláda, léty osekaná četným tréningem. Všichni, kteří byli právě přítomni vrhali po Takovy posměšné pohledy, protože díky velikosti meče se takový kluk nedokáže vypořádat, ani klukem, který drží v ruce prostý boken. Dokonce padlo pár nemístných poznámek o nějaké kompenzaci, ale Tako je naštěstí neposlouchal. Byl již zvyklý, že jeho meč vyvolává spíše posměch, než uznání a sám moc dobře věděl, kde je zakopaný pes. Ani Tako a ani meč nebyli nijak chvalně proslulí. Tako, jak si již stihl ověřit, proslulý byl, ale spíše tím, jak dokázal ohrozit misi a jak se v něm všichni zklamali. Nedalo se přímo říct, že by to chlapec nesl dobře, ale nyní měl v hlavě mnohem důležitější věci a pokud vyjdou podle plánů, padnou všem těm bezpáteřním nulám brady na zem.
Tako poklekl před kládu, s mečem stále na rameni, a zavřel oči. Jeho soustředění se přeneslo čistě na jeho chakru, kterou pomalu nahnal do svého meče. To chvilku zabralo, protože musel ještě vyladit pár lehkých niancí, jak se jednalo o předmět jiné velikosti a jiného tvaru, než měl kunai. Zvláště se musel soustředit na to, aby chakra, kterou pouštěl do meče, byla usměrněný doton. Nebylo kam spěchat a tak jemně, jako kdyby pinzetou vyndaval třísku z bolavého prstu, přenášel svou chakru do meče. Dokonce i věděl, co se s mečem má stát, ale zatím se to nedařilo úplně. Chvilkami cítil, jak meč ztrácí svou váhu, ale nebyl si úplně jistý, jestli to udělal vědomě, nebo ne. Proto musel pokračovat. Tohle byl opět tréning čistě koncentrační a lidé, kteří v Kōkyō no dōjō právě trénovali, věnovali mu dalších pár úšklebků a poznámek. Naštěstí pro Taka, brzo začali ztrácet zájem, protože chlapec nevypadal, že by o nich vůbec věděl. Navíc jen seděl a nehýbal se.
Netrvalo to ani nijak dlouho a meč se opravdu zdál být lehčí a lehčí. Po chvilce dokonce ani nevěděl, má-li ho stále na rameni a tak pomalu vstal a mečem, který svíral v jedné ruce, opsal ladně pár vlnovek, jako kdyby snad držel velký kaligrafický štětec. Halou to zašumělo, protože pohybu si ostatní všimly. Najednou to ale nebyl posměšný šustot, ale spíše ohromení. Pro Taka to ale nebylo kompletní. Umět odlehčit meč, neznamenalo, že je technika nějak použitelná. S ostrým pírkem se dají nadělat škody leda do rozteklého másla, ale na tvrdší předměty to nestačilo. Váhu musel měnit během boje, stejně jako myšlenu a taktiku. Proto přistoupil ke kmeni v rozkročeném postoji, chytil meč oběma rukama v pozici “Střechy” a jal se zlehka sekat do dřeva. Již po první ráně osazenstvo, které ho stále sledovalo, vybuchlo v hurónský smích, protože meč se od dřeva neškodně odrazil zpět a zanechal na kmeni jen malý škrábanec. Tako je ignoroval. Nadále sekal do dřeva a pln soustředění, pokoušel se vypilovat svou techniku do detailu. Těsně před tím, než čepel dopadla na dřevo, zvýšil rychlost švihu a pokoušel se před narázem zvednout váhu meče na jeho původní váhu. Rány se ze začátku jen neškodně odráželi od dřeva, ale Tako byl trpělivý. Tohle pro něj byla životně důležitá technika a ta se nesměla nijak uchvátat. Tako si byl dokonce vědom možnosti, že tuto techniku bude pilovat a zlepšovat ještě dlouho poté, co bude použitelná, aby ji vyladil do naprosté dokonalosti. Po chvilce sekání se konečně začal meč do dřeva zakusovat čím dál tím více a vždy, kdy se takhle zakousl, chvilku trvalo, než ho Tako opět dokázal jednou rukou zvednout. Měnit váhu bez jakékoliv pečetě bylo velmi náročné na soustředění.
Po hodince nepřetržitého tréningu, opřel meč o kládu a protáhl se. Meč, okamžitě, co z něho Tako spustil ruce, nabral svou klasickou váhu. Chlapec si však jen protáhl ruce, vybalil si svačinu a usazen na kmeni, začal spokojeně jíst.
”Hej ty! Jo ty!”
Zavrčel jeden plešatý svalovec, který opodál trénoval a když k němu Tako stočil pohled, vydal se plešoun za ním.
”Vůbec se mi nelíbí, jak tady mácháš s tou hračkou. Si myslim, že vůbec neni tak těžká jak vypadá a že si sem jen přišel machrovat!”
Tako nadzvedl obočí a neurčitě se uchechtl. Poté si prstem poklepal na čelenku, jako kdyby to mělo vysvětlovat vše.
”Tak si posluš. Když zvedneš můj meč jednou rukou, odejdu odtud s ostudou. Tak co je? Všichni se dívají.”
Chlapec mluvil schválně tak, aby to každý slyšel a plešatec se jen uchechtl. Popadl meč jednou rukou a zabral. S mečem pohnul, ale jen tak, že se vlastní vahou svezl z kmenu a spadl na zem, až se ozvalo zadunění. Svalovec už vzdal snahu udržet meč jednou rukou a s vyložením obrovské námahy jej lehce pozvedl do vzduchu. Tam ho však moc dlouho neudržel a ozvalo se druhé zadunění. Meč byl sice těžký, ale ne tak, aby si s ním svalovec neporadil. Háček byl v tom, že se ho snažil zvednout čistě za rukojeť a tím se jeho váha ještě zvýšila, protože se neměla kam rozložit. Tako se jen uchechtl, přišel k muži a meč si s úšklebkem převzal. Ihned, jak ho měl v ruce, zvedl ho nad hlavu jednou rukou.
”Stačilo?!”
Svalovec se sice tvářil chvilku, že by něco řekl, ale nakonec se jen vrátil ke svému za hlučného posměchu všech ostatních, kteří si dále hodlali všímat všeho okolo. Tako jen zavrtěl hlavou a dal se do dalšího cvičení. Jak bylo poznat, přestávka mu dala mnohem více, než nepřetržitý tréning a měnit váhu mu šlo rychleji a rychleji. Do kmenu dělal čím dál tím větší zářezy a dokonce i doba, potřebná pro měnění váhy se rychle zkracovala. Při poslední ráně do toho Tako dal všechno a meč projel kmenem, který se drtil pod váhou úderu, která byla podpořena rychlostí seku a okolím se ozval praskot dřeva a třísky, které se rozlétli do dáli přilákali pohledy i těch, kteří se starali jen o své.
”Eh...Omlouvám se..hehe!”
Zvolal omluvně a po jistotu dnešní lekci ukončil. V hrudi mu však plál plamen, který neměl daleko k vybuchnutí. Zatím se však musel chovat jako ninja a tak nemohl jen tak vybuchnout v dětské radosti. V klidu opustil Kōkyō no dōjō s mečem na rameni a náramně spokojen.
Tenshi Wakiya, tým A
Naslouchala pozorně sensei, ale již u slova teokracie se stihla ztratit. Sice pojem byl dobře a srozumitelně vysvětlen, mozek maličké shinobi to prostě nepobral. Jak je u Tenshi zvykem, začala o teokracii jako o pojmu přemýšlet, tudíž zbytek vysvětlování vůbec k ní nedošel. Z transu ji vytrhlo oinknutí a letící Bunchan.
"Bunchane?!" vypískla a snažila se chytit létací prasátko. Sice byla malá, ale přeci na tom hrudníku něco měla, tudíž Bunchan měl celkem slušné měkké přistání. Usmála se na prasátko a pořádně jej podrbala na hlavičce mezi oušky. Takovi věnovala pohled, který sliboval, že úlovek zůstane u ní.
Radost z chyceného prasátka nevydržela nijak dlouho, neboť si uvědomila celkem rychle, že nemá ponětí, co je jejich misí. Nasadila omluvný výraz.
"Ehm, Mikayo-sensei, mohla byste zopakovat, co je naší misí? Jaksi jsem byla zabraná do jiných věcí." Neodvážila se říct, že neví nic o teokracii.
Satsuki Min, tým D
Protahovala se dále, mezitímco sensei vykládala další část jejich tréninku. Měli běhat. To by nebyl žádný problém, až na pár věcí. První, jedno kolečko jim bude trvat něco málo přes dvě hodiny; druhá, jsem tam skaliska a útesy přes které budou nějak muset přelézt neznámo jak vysoká a dlouhá; třetí, měli na to pouhých šest hodin. Čistě teoreticky by mohla dát tři kola, nebo by mohla běžet pomaleji a dát dvě, ale ty tři byly výzva. Mezitímco uvažovala si stihla dojít pro vodu a připravit se na běh. Než vyběhla všimla si, jak Yuri cestuje za sensei. Jen si odfrkla, něco takového předpokládala, ale aspoň jedno kolečko si mohl dát, bude muset si zvyknout běhat a dělat podobné věci s jeho pirátskou nohou.
Vyběhla. Nasadila takové tempo, aby se moc neunavila, než dorazí ke skalám, přeci nevěděla, jak vypadají. Na obzoru se již zračila skaliska. Polka a pokračovala dál.
"Nemáš se flákat, menší skalisko." spiklenecky mrkla na Ieyasua a pustila se do menších skal. Pochopila, proč jedno kolo jim bude trvat něco jako dvě hodiny, protože hodinu budou lézt přes skalnatá monstra.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Seiichi Oshitari
Tým C
Misia/ prístav
Na to čo povedal sensei len sklonil pohľad k zemi a zosmutnel, takže je na príťaž ako sa obával. Snažil sa v hlave si sformulovať najlepšiu odpoveď a o chvíľku aj skutočne začal hovoriť. "Dávno tu nejde o to či chcem hľadať alebo nie, keďže ste nás nechali samých tak to dopadlo takto že preskúmavali lode aj keď nemali" hovoril potichu, vedel až moc dobre že by ho inak hlas zradil. Ranilo ho že sensei pochybuje o ňom a tom že chce hľadať. "Ste môj sensei takže sám musíte vedieť čo bude najlepšie urobiť" snažil sa už hovoriť trochu hlasnejšie. Stále mal pohľad sklonení k zemi, nechcel aby ho prezradili oči že mu to nie je všetko jedno. Nemal čo povedať iné a tak mlčal. Keď počul nejaké dievča ktoré hľadalo svoj tým mu hlavou blyslo že asi jediný tým sú tu oni ako tým C. Nevedel si predstaviť ako bude ich tým fungovať keď v ňom bude dievča. Keď sa ozval Fun a pozdravil to dievča, vystrelil zo skladu ako najrýchlejšie toho bol schopný. Ani nevedel prečo presne to urobil ale nemohol si pomôcť. Nedošiel nijak ďaleko len kúsok od skladu. Aby ho zakryla hmla a bol aspoň na malú chvíľu sám. Len ho to utvrdilo že bude lepšie keď im pôjde z očí.
Mise plná pomerančů
Tako Jahiro
Tým A
Na lodi
Tako mírně přikývl, poposadil si Bunchana v náručí a se zájmem poslouchal. První polovinu Mikaina líčení mlčky přitakával, jako by byl seznámen s tamní vírou i s geografickou stránkou země pomerančů. Jeho zájem se zvýšil, když Mikayo začala mluvit o démonech a hlavní kněžce, kterou měli ochránit. Kdyby u své sensei neviděl ten výraz, nejspíš by si myslel, že jde jen o nějakou náboženskou pověru. Od toho ho také odrazovalo setkání s tvorem, kterého na jeho poslední misi povolal neznámý ninja, který Taka skoro zabil. Démoni tedy opravdu existovali a žili v jiných sférách. Hlavou mu proběhla myšlenka, jakou slávu a uznání by si zajistil, kdyby dokázal porazit hordu démonů a zahnat je zpět do sfér sám se svým Kidličem. Úplně se mu to lesklo v očích. Bunchanovi bylo ihned jasné, o co Takovi jde, protože tenhle pohled u něho neviděl poprvé a pokaždé byl známkou kupy nepříjemností.
"Oink, Oink!"
Zaprotestovalo prasátko a kouslo Taka do ruky.
"Jau! No tohle...Bunchane!"
Vylekal se a zamával bolavou rukou ve vzduchu. Protože stále držel prasátko v náručí, Bunchan vyletěl do vzduchu a to přímo k Tenshi. Za letu ze sebe Bunchan vydal jen překvapeně oinknutí, protože kdo kdy viděl, aby prasátka létala.
“Každopádně to bude alespoň zajímavá mise. Jsou nějaká podezření, že by někdo měl v plánu Kněžku napadnout při rituálu, nebo tam budeme jen tak pro jistotu?” jeho tón byl již opět vyrovnaný a s velkým zájmem.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Po vydatnej rozcvičke som sa cítil ešte zobudenejší a pripravený do ďalšieho dňa. Sensei nám potom začala hovoriť o tom, čo bude podstatou dnešného tréningu.
My sme na ostrove, čože? pomyslel som si po Miinej poznámke. Potom ale povedala, že pobežíme okolo ostrova niekoľkokrát. Zrak mi spadol na moju nohu a potom som sa už iba zahľadel niekam do diaľky, pred očami som už mal obraz toho, ako letím a vzadu v hlave mi začala hrať akási zvláštna, neznáma melódia. Vedel som, že ja by som bol schopný obísť v mojom terajšom stave ostrov raz za približne štyri hodiny.
Nuž, i tak musím ísť za Miou ohľadom tej Suny, som si istý, že pochopí aj môj terajší stav, je to predsa rozumná žena, po posledných slovách som na sucho prehltol. Ihneď som sa vybral za ňou.
,,Sensei!" zvolal som, ,,ešte predtým, než vyrazím, je tu niečo, čo by som vám chcel povedať, a zároveň opýtať sa. Je v Kirigakure k dispozícii nejaká misia, ktorá by viedla do Suny? Sám som na jednej už bol, tak ma- teda Ieyasuho napadlo, či ešte nejaká nieje. Ide totiž o moju nohu. Keby sa nám podarilo dostať do Suny, mohli-mohol-by som si nejakú zaobstarať u bábkarov. S mojou nohou vlastne súvisi aj náš terajší výcvik. Raz by som ostrov určite stihol obkrúžiť v 4 hodinách, no kvôli zníženej rýchlosti... Ak by ste mi poskytli viac času, som si istý, že by som to zvládol aj viackrát," hovoril som potichu, nechcel som totiž prilákať pozornosť Satsuki a Kaijua.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Trénink na ostří nože – den druhý
„Běhat?! No jo, Ieyasu Kitabatake – samý svaly, žádnej mozek…“ povzdechnul si genin. Ieyasu se chvíli zamýšlel nad tím co řekla sensei. Normální shinobi by jedno kolo měl stihnout za hodinu. Čas členů týmu D však tipovala ve formě 1 kolo/2 hodiny. To nebylo zrovna nemyslitelné, když člověk nebral v potaz, že má koleček uběhnout více. „Tákže, říkala oběhnout ostrov alespoň jednou, ale neloudat se přitom. Takže bych mohl být schopnej rychlejším výklusem udělat tak dvě kolečka za šest hodin. Přece se nepředřu,“ uchechtnul se pod obvazy.
Pod přístřeškem zatím skládal do krosny potřebné vybavení na cestu – všechno až na deky. Najednou se nervózně podrbal na zátylku. „Do p… Zapomněl jsem čutoru. No nevadí, určitě po cestě narazíme na nějaký potoky a studánky s pitnou vodou. Nějak to prostě vydržím.“ Veškeré potřebné věci rychle sbalil do krosny a znatelně rychlejším výklusem se vydal na cestu.
Rozhodl se běžet lesem, protože tam tak nepražilo slunce. O ostatních neměl ani ponětí, nemuseli však nutně být moc daleko. Cestou míjel všechnu možnou vegetaci, faunu a jiné přírodní úkazy. Zpěv ptáků vždy zesílil, když je ninja vyplašil svým nepříliš tichým během. Na zádech mu o sebe řinčely fuuma shurikeny a on začal litovat, že je s sebou bral. Na bojišti ale také nebude zahazovat na zem zbraně, i když bude chtít utíkat. Už měl kousek cesty za sebou a pořádnou žízeň k tomu. Jakmile tedy spatřil malý potůček, neváhal, nabral vodu do dlaní a rychle usrkával studenou vláhu. Jakmile se dostatečně napil, opět vyrazil.
Zhruba před pěti minutami vyběhl z lesa a teď vyklusával po písčité zemi. Najednou se prudce zastavil. Jeho pohled zůstal přilepený na poměrně velkých skaliskách. „Jasně, „menší útesy a skaliska“. Super. Obcházet to radši nebudu, beztak je sensei blízko a už tak dost naštvaná z toho důvodu, že jsem to celkem flákal,“ pravil nhlas sám pro sebe. Ještě jednou si přeříkal to, co má dělat, když chce vylézt pomocí chakry na vertikálně položenou plochu a začal stoupat na nejmenší z hornatých příkrovů.
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu
"Dávat protijed na svůj jed někomu cizímu?Umřeš brzo mládě."Zasmála se Mia,když za ní Ieyasu zašel,ale ampulku si zastrčila do boční kapsy ke svým jedům."Pokud by mě někdo zabil a našel tu ampulku byl by jsi v nevýhodě pamatuj na to."Dodala a pak ho popohnala na rozcvičku.
Během ní Mia kroužila kolem protahujících se geninů a kárala je ,když se dle jejího mínění flákali,což bylo z pravidla každou chvíli."Taaaaakže.."Začala Mia,když už konečně byla spokojená jak je potýrala."Dnešní dopolední trénink se celý týká staré poctivé fyzičky a výdrže.V bojových podmínkách budete muset často překonávat dlouhé vzdálenosti v nehostinném prostředí bez možnosti odpočinku,čili si musíte najít svoje tempo a naučit se šetřit energii i čakru,jinak s vámi nepřítel moc práce mít nebude.Naštěstí,jak si chytřejší z vás všimli,jsme na ostrově.Zkrátka poběžíte po pobřeží a několikrát obkroužíte celý ostrov,obstojnému shinobimu by jedno kolo mohlo zabrat tak.. něco přes hodinku.Vás pulce bych tipovala na něco přes dvě hodiny.Asi v půlce cesty vás čekají skaliska a útesy,které budete muset přeskákat,šetřete čakrou budete ji potřebovat,ale chraň vás samotný Buddha,jestli se pokusíte podvádět a cestu si zkrátit nebo jestli se budete flákat!Kdo se bude plazit jak slimák pěkně si to slízne.Doplňte si vodu do lahví,ty si vemte sebou zbytek by vás jen zpomalil a vyražte ať to stihnete,máte čas do poledne ROZCHOD!"Zavelela Mia a ukázala studentům záda.
Až se Fun konečně vytrhl ze snu o své budoucí síle jako skvělého ninji, Shingo stále rozmlouval se Seiichim a Isamu byl pryč. Znuděně si zívnul, protáhl se a znovu zhodnotil situaci. Nakonec se rozhodl aspoň o něco se pokusit. Přišel k Shingovi a pokusil se ho zeptat i když mu to připadalo jako zbytečná otázka. Sensei určitě nebude souhlasit, ale Fun už potřeboval trochu pohybu. Nebyl zvyklý celý den jen sedět.
"Sensei? Mohl bych zatím pokračovat v původní misi, ať aspoň něco dělám než zjistíme, kde teda hledat?"
Zarazil se, když za svými zády zaslechl někoho mluvit. Ještě se ani neotočil a už podle hlasu věděl o koho jde. Jeho spolužačka z akademie, ze stejné třídy. "Čau Miki." Otočil se. "Jasně! Jsme teď tým C."
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Miki Yuki
Kancelář mizukage --> přístav
Miki čekala na odezvu z kanceláře, která se po chvilce ozvala. Vešla tedy a za stolem uviděla klučinu, který ji prvně zařazoval do týmu. Doufám,že už zapomněl na to jak jsem si ho spletla. řekla si v duchu a přešla blíž ke stolu.
"Ano jdu si pro přeřazení Deri-san" přikývla holčina. Dozvěděla se, že právě tým plní misi, ale i přes to má za nimi vyrazit. "Dobře tak já tedy vyrazím. Děkuji" uklonila se a zmizela ve dveřích.Vyběhla ven z budovy a ještě venku si zkontrolovala jestli má všechno potřebné. "Fajn mám všechno můžu vyrazit"řekla si a vyrazila směr přístav.
Přístav není zrovna blízko, ale ani moc daleko tak cesta chvilku trvá. Snad je najdu a poznám teď mi trklo že mi nedal ani popis mého nového senseie. proletělo dívce hlavou a to už byla velice blízko k přístavu.Doběhla na místo a trochu pozastavila.Začala procházet místem a snažila se někoho najít,alespoň ninji z její vesnice. "Myslím, že by tu nemuselo být tolik ninjů mohl by tady být jenom můj nový tým"přemýšlela nahlas a pomalu procházela a hledala.
Poté uviděla nějaký hlouček a tak šla blíže. "Promiňte? Ehmm hledám tu jeden tým nevíte něco o tom?" promluvila jsem na ně.
Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Ani dnešek nebyl pro Deriho nijak výjimečný. Stejně jako kterýkoliv jiný den se i dnes staral o kvanta úředních záležitostí, které nebyli dostatečně důležité, aby na ně musela svým časem mrhat samotná Ichimitsu, ale zároveň je bylo zapotřebí udělat, což tím pádem připadalo jemu. Konečně, od toho tu byl.
Zaklepání na dveře ho ani tak moc nevyrušilo, jako ho překvapila tvář, která se v nich ukázala. Pořád si dobře pamatoval, jak si ho dívka spletla se samotnou mizukage.
„Vy si jdete pro to přeřazení, že, Miki-san?“ usmál se na dívku zelenovlásek s menším tikem v oku, jelikož byl tak trochu v napětí, jestli si ho děvče opět splete, či nikoliv.
„Byla jste přeřazena do týmu C, který právě plní jeden úkol v přístavu. Vyražte za nimi, určitě vaši pomoc ocení,“ vysvětlil dívce, co by měla dělat, a věnoval jí povzbudivý úsměv na cestu.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!