Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Michi Uta
Znudene kývol ramenami smerom na Tenshi aby jej dokázal, že nemá problém z mlčaním. Chvíľu počúval o čom sa Sayuki a Goku bavia no potom začal znova rozmýšľať o Jashinovy. Od tohto myslenia ho však vytrhla Gokuho a Tenshina otázka. "Neviem kde presne som sa narodil ... rodičia ma odvrhli hneď po narodení po čom sa ma ujali Jashinisti ktorý žili v okolí Kumogakure." Odvetil jednoducho Gokuovy pričom premýšľal nad tým či povedať skadiaľ pochádza Tenshi. "Tenshi sa narodila tam kde je veľa vody ..." Dodal v tichosti tak aby to počul sotva Goku.
Miko
Jako vždy se probudil velmi brzy. Nejspíše teprve svítalo, ale to poznat nemohl.
Saito se probudil těsně po něm. Miko předstíral spánek a snažil se zjistit Saitoovu činnost.
Nebylo to nic zvláštního. Uslyšel typický zvuk katany v pochvě a o pár minut později ucítil snídani. Při té vůni se mu sevřel žaludek.
Po ránu byla poměrně zima. Musel se rozhýbat. Kdyby zůstal v blízkosti ohně delší dobu, byla by mu ještě větší.
Shodil ze sebe svůj dlouhý kabát a pomalu vstal.
Během noci se ho nikdo nepokusil zabít, což bylo příznivé znamení, alespoň pro ten den. Ale včerejšek není dnešek a může se toho spousta pos*at.
Vyšel ven z jeskyně. Jen v tričku a s jedním z mečů opřených o rameno.
Saitoa ani nepozdravil a zamířil směrem k lesu.
Přibližně po dvaceti metrech se zastavil u jednoho ze stromů a ulevil si.
V zimním lese bylo ticho, tak to obvykle bývalo, ale on ticho nesnášel.
Kousek dále, přibližně po dalších patnácti metrech byla trocha volného prostoru. Nedalo se to nazývat mýtinou, byl to prostě jen volnější prostor.
Postavil se do bojového postoje. Když byl mladší každičký den se opakovalo to, co si teď bude představovat. Jen se to dělo v realitě.
Představil si kolem sebe pětici postav. Mužů i žen, různě ozbrojených. Jeden až dva s meči, další s dlouhým tesákem, vidle, luk...
Byly to jen obrysy, stíny. Hrubá představa někoho, kdo na svět nemůže pohlédnout vlastníma očima.
První obvykle zaútočí ten nejodhodlanější, nebo největší blázen. Což obvykle bývá ten s mečem. Postava vedla sečný útok směrem ze shora. Miko postavu zabil spodním sekem. Když je prolita první krev ostatní ve skupině na přibližně dvě vteřiny ztuhnou. V tom momentě má dost času zareagovat na střelce s lukem. Lehce se přikrčí, šíp proletí nad ním a zasáhne nepřítele. Přikrčený se přesune blíže k dalšímu cíli, narovná se a zaútočí. Mezi tím, co je jeden pod tlakem, se Mikomimu snaží dostat jeho parťák do zad. Lučišník právě nasadil šíp na tětivu a snaží se zasáhnout svůj cíl.
Mikomi předvedl piruetu, čímž se dostane pryč z dosahu jak lučišníka, tak útočníka co mu jde do zad a na konci piruety ukončí život dalšího protivníka. Už zbývají jen dva. Jeden bojující na dálku, druhý v tváří v tvář. Lučišník má nyní po zabití dalšího kolegy perfektní výhled na cíl. Nechá jej vystřelit. Šíp srazí stranou mečem a začne se věnovat druhému soupeři ozbrojenému vidlemi. Nechá jej zaútočit, jednou, dvakrát, a poté přesekne násadu v půli. Ohromený protivník zůstane ohromeně stát a v tu chvíli zemře. Poslední cíl, lučišník je zabit vrženým nožem, který má Miko v botě. (Nůž ve se skutečnosti zabodne s drnčením do stromu.)
Mikův nácvik boje skončil. Ztěžka oddechoval a od jeho úst šla pára. Meč si opět opřel o rameno a pomalým krokem se vydal pro nůž zabodnutý ve stromě...
Saito Hashu
Ráno bylo chladné, ale jasné. Saito vyšel před jeskyni, strčil hlavu do sněhu, aby se probral, a šel si udělat snídani. Pak si sbalil svoje věci, vzal si novou katanu a během čekánjí až ti dva vztanou koukal do mapy a hledal nějáké příhodné místo kam by mohli jít a co nejshůdnějíší cestu.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,TY už raději nic nezkoušej, fajn?" dloubla naštvaně do Michiho. ,,Minule jsme zkusili jít směrem, který jsi si TY prostě vynutil a jak to dopadlo?" otočila se k němu uraženě zády. Neměla už chuť se s ním dohadovat. Tak nějak lehce poslouchala rozhovor Gokuho a Sayuki, ale moc se do toho neměla. Když Gokuho domek během chvilky zmizel, zůstala jen trošku překvapeně koukat na to místo. ,,No... Páni." začala se na ty dva soustředit o něco víc. Po chvilce zaváhání se za nimi vydala. ,,Odkud?" zamyslela se a podívala se na Michiho. ,,Hej, Michi. Odkud jsem?" nedoufala, že by jí na to odpověděl, věděl o ní dost a nikdy jí to nepověděl. A to byl důvod, proč je tady.
Goku
Země Ohně
Goku si smutně povzdechl a cvrnkl ukazováčkem soše do čela, která se v tu chvíli celá rozsypala. Jména těch dvou zcela přeslechl a z jeho myšlenek ho vytrhla až Sayuki.
„Takže tohle jsou cíle toho Lovce? Ach ták,“ podíval se na Sayuki a přejel pohledem Michiho s Tenshi, „no jaks řekla, teď musíme vypadnout,“ dodal a složil dlaně do pečeti hada.
Zem se trochu otřásla a kamenný domek zmizel pod povrchem půdy jako kámen pod hladinou moře. Člověka by ani nenapadlo, že zde nějaké provizorní obydlí kdy bylo, tak zarovnaná po domku zem zůstala.
Jakmile bylo dokonáno, sebral Goku ze země svůj slamák, který tam jako jediná věc po domku zůstal, a vykročil lesem rázně pryč.
„Cos o tom Lovci zjistila?“ zeptal se polohlasem Sayuki, načež se obrátil na ty dva nové přírůstky.
„Odkud jste, děcka?“
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa
"Tak, aspoň sa mi už nepodobá," štuchla do Gokuho a usmiala sa na neho.Hneď však zvážnela, keď zazrela Michiho, nič však nekomentovala.
"Každopádne nesmieme strácať čas.Pôjdu po nás onedlho," jej hlas sa trošku zachvel, "ak po nás teda už nejdú.Nejaké návrhy?" pozrela na Gokuho pohľadom, ktorý jasne hovoril "začni".Sayuki síce mala s Lovcami skúseností viac, ale s učením žiadne.Zato Gokuovi sa podarilo vycvičiť samotnú Sayuki.Nebolo to však len tým.Sayuki bola dosť vyčerpaná.Sledovať cieľ Lovca nepozorovane bolo extrémne náročné.Chcela si na chvíľku vydýchnuť a hodiť svoje starosti nenápadne na Gokuho.
Láska a mier!!!
Michi Uta
Keď ho Tenshi pustila a začala pozerať na Gokuho vytiahol katanu a začal si s ňou mieriť presne na srdce. "Hmm ... bolelo by to moc ?" Spýtal sa polohlasne keď v tom Sayuki povedala, že sa dokážu obaja predstaviť. "Michi ... a áno som muž a nie žena ..." Oznámil na rovinu smerom ku Gokuovy. Keď sa naň však Tenshi znova preventívne pozrela stuhol a len sa priblblo usmial. Okamžite schoval katanu na svoje miesto a začal sa škrabať na hlave. "No čo ... chcel som to len skúsiť ..." Oznámil tupým tónom hlasu.
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Zastavil, ako Yasushi prikázal.Nekráčalo sa mu dobre, zatvárali sa mu oči.Bol vyčerpaný nielen bojom s Yasushim, ale najmä dlhou cestou za ním.Spoza stromu na neho vybehla jedna osoba.Kintaro stratégiu predvídal.Z ľavej strany vyskočila ďaľšia osoba a útočila zdiaľky dvoma kunaimi a shurikenom.Nebol to smrteľný útok.Chceli donútiť Kintara pohnúť sa z miesta.Tomu bol prispôsobený aj útok osoby, ktorá bežala oproti nemu.Pravdepodobne predpokladali, že Kintaro uskočí.Odraziť útok z tohoto uhla nebol jednoduchý.Za normálnych okolností by táto stratégia funguvala.Kintaro však uhnúť nestačil.Ledva stál na nohách.Namiesto toho sa teda pripravil na útok bežiaceho ninju.V horných končatinách mu ešte nejaká sila ostala.Ľavú ruku napriahol a dobre miereným ľavým hákom zasiahol svoj cieľ.Ten síce stihol použiť jednu ruku na ohranu hlavy, ale nebolo mu to takmer nič platné.Kintaro mu zásahom zlomil zápästie a ninja sa vzniesol do vdzuchu.Medzitým Kintaro natiahol reťaž na pravej ruke, roztočil ju a zachytil s ňou krk letiaceho ninju.Bol by ho na mieste zabil, keby nedostal zásah od druhého ninju.Jeden kunai mu zasiahol ľavé rameno a druhý ľavé stehno.Neboli to hlboké rany, ale krv strácal požehnane rýchlo.Kintaro pokľakol a preniesol všetku svoju váho na pravú nohu.Chcel trhnúť reťazom, ale náhle mu vypadla z ruky.Shuriken, ktorý ninja predtým hodil zasiahol stred reťaze.Reťaz vypadla Kintarovi z ruky a stiahla ninju s omotaným krkom na zem.Bol to tvrdý pád, ale zachránil mu život.Ak by Kintaro zatiahol, bol by koniec.Ninju bojujúceho na diaľku však nevidel.Zrejme zvetral Yasushiho a skryl sa, aby mohol zaútočiť zo zálohy alebo proste zdrhol a nehal tu svojho druha napospas.Kintaro sa snažil postaviť.Bolo by sa mu to aj podarilo, ale bol príliš pomalý.Ninja so zlomenou rukou už stál pevne na nohách a už aj útočil.Kintaro dostal dva rýchle zásahy do hlavy.Stratil rovnováhu a spadol na zem, zásahy však neprestali.Ten ninja ho chcel umlátiť k smrti.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
"Počkaj tu." zavelil Kintarovi a vyrazil vpred.
Našlapoval takmer nečujne, zostávajúc v korunách stromov. Priblížil sa na takú vzdialenosť, aby ho neodhalili no mal výhľad na drobný ohník v strede čistinky. Zamračene si premeral okolie, niečo smrdelo vo vzduchu, niečo ako pasca. Ich absencia sa mu nepáčila, preto v momente zamieril ku Kintarovi, no na pol ceste zistil, že ich nepriatelia, Kintara práve našli. Stál v korune stromov, hľadiac na dvoch ninjov stojacich oproti Kintarovi. Nemohol mať dostatok energie na to aby s nimi naplno bojoval, preto sa Yasushi v momente vrhol k nim, skôr než stihli zaútočiť.
O . o<-->o . O
Masamoto Tenno
Saitou konečně odešel. Tak a je to tady. Opouštíme zemi, ve které jsem strávil elý svůj výcvik.
Nádech, výdech. Zůstat milý.
"Dobrou noc ti přeju." bomba, vyznělo to dokonce i přátelsky.
"Asi jsem byl od lidí moc dlouho. Asi jsem si odvykl jejich aroganci a zlobě. Asi mezi ně už nezapadám." běhalo mu hlavou, zatímco procházel jeskyní.
Drápy si položil hned vedle. Tenhle den by nejradši vymazal ze svého života. Tohle se nemělo stát. Nic z toho. Při vzpomínce na boj se samurai sebou škubl. Pak se dotknul jizvy na rameni.
Chvilku se ještě koukal do stropu a nakonec usnul.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,Jo, představit se umíme sami, ale co když se nám nechce?" povzdechla si, ale neprotestovala. Na to teď asi nebyla nejvhodnější chvíle. ,,Tenshi." kývla na Gokuho. Pokud se po ní chtělo něco víc, nevypadalo to, že hodlá něco dál dělat. Rozhlédla se zvědavě okolo a zastavila se pohledem na té soše, teď už bez nosu. Po očku se podívala po Sayuki a rychle zase zpět. ,,To jako vážně? Fakt jí ta socha... Skoro celkem napodobuje?" překvapeně nadzvedla obočí, ale nehodlala se o to dál zajímat. Podívala se preventivně na Michiho, jestli neprovádí zase nějaké sebeobětování. Třeba jako lítost k té soše nebo tak něco.
Goku
Země Ohně
Goku těsně uhnul kamínku, který mu proletěl kolem ucha, a zasmál se nad Sayukinou reakcí. Když za sebou však uslyšel kamenné ťuknutí, ztuhl a prudce se otočil.
Kamínek trefil jeho sochu a odštípl pár centimetrů kamene na nose kamenné Sayuki.
„Neee! Cos to udělala s mým dílem!“ chytl se zoufale Goku za hlavu a vykřikl, načež přispěchal k lehoučce poškozené soše a začal si prohlížet onu škodu na nose.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa
Nemala náladu ďalej pokračovať v rozhovore s Michim.Neexistovala takmer žiadna šanca, že by sa v tomto smere zhodli, tak len vzdávajúco mávla rukou.Náladu jej vylepšil prichádzajúci Goku.
"Títo dvaja sú potencionálne ciele Lovcov.Pôvodný cieľ zahynul.Predstaviť sa vedia aj sami," kývla na nich, nech tak učinia.Hneď potom si začala prezerať tú sochu.
"Goku," nenápadne sa skrčila a zodvihla kamienok, "koľkokrát ti mám opakovať, aby sa tvoje sochy nepodobali mne?!" skríkla po ňom hneď, ako po ňom hodila ten kamienok.
Láska a mier!!!
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Snažila se dělat, že Michiho neposlouchá. Měla však chuť po něm skočit a urvat mu hlavu. Michiho hlava by byla určitě skvělá oběť. Nakonec ale přece jen nic neřekla a kráčela dál za Sayuki. ,,Možná by mohl někde omylem po cestě umřít." propichovala Michiho nenávistným pohledem a přestala, až došli k tomu zvláštnímu domu. Zvědavě se rozhlížela kolem, až pohledem skončila na Gokuovi. Tedy doufala, že je to jeho jméno. Ale proč by ho tady jinak Sayuki vyřvávala?
Michi Uta
Znudene počúval o tom ako Sayuki rozpráva o tom "keby bol boh milosrdný". Hlasne si zazíval a zazubil sa. "Boh je milosrdný ... milosrdný pre toho kto mu dáva obete. Keby nebol na svete chaos, vojna, smrť, strach a panika Jashin by bol veľmi rozhnevaný. Preto som tu ja a niekoľko ďalších ktorý udržujú tieto veci v jednej rovnováhe ... smrť a chaos musia existovať stále." Oznámil pobavene Sayuki keď si v tom všimol, že prišli na dané miesto kde stále nejaký típek ktorý sa pýtal čo sú zač. Zdvorilo sa poklonil no len preto aby si mohol lepšie napraviť masku keďže cítil, že mu začala pomaly padať.
Goku
Země Ohně
Goku si zrovna dával šlofíka na kamenné desce, připomínající něco jako postel, s jeho slamákem staženým do obličeje a rukama za hlavou, když tu zaslechl známý hlas, volající jeho jméno, který ho probudil.
Zvedl si slamák z tváře a pousmál se. Byl rád, že byla Sayuki v pořádku.
Sebral se a vykročil ke dveřím, rovněž z kamene, které se před ním zasunuly do země a umožnili mu tak opustit domek.
„Nazdar Sayu! Jak se ti líbí moje dílo?“ zazubil se a zvedl ruku na pozdrav, načež ukázal palcem na sochu Sayuki, stojící vedle vchodu v bojovém postoji, „co je to za výrostky?“ všiml si dvojice, doprovázející Sayuki a povytáhl zaujatě obočí.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa
"Ako myslíš," usmiala sa na Tenshi a obrátila svoj pohľad na Michiho.Nechápala tomu, čo vyvádza.Zdalo sa však, ze Tenshi áno.
Naozaj na nich niečo bude, pomyslela si.
"Keby boli bohovia milosrdní," zahľadela sa na čistú oblohu bez jediného mráčika, "nenechávali by svet v takomto stave.Keby boli bohovia milosrdní, ľudia ako ten, kto vás prenasleduje by boli mŕtvy.Keby boli bohovia milosrdní, žiadne vojny by neboli, panoval by svetový mier a všetci by sa mali radi," pochmúrne složila pohľad z oblohy na zem, "ale bohužial tak to nie je, môj milý.Ak bohovia existujú, sú to špiny," jej pochmúrny výraz sa náhle zmenil.Zacítila známu vôňu.Po chvíli, na konci lesa zazrela miesto, kam smerovali - opustený maličký domček.
"Budte slušný, nebudete ho mať radi, ak sa naštve," predniesla humorne a zrýchlila do polobehu.
"Gokuuu!" zakričala smerom k domčeku.
Láska a mier!!!
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Chvilku jí trvalo než jí došlo o co se Michi snaží. Přece jen to přes jeho masku šlo těžko poznat. Když si to ale všechno poskládala, začala se mu pobaveně smát. ,,Ty jsi vážně idiot, Michi." otočila se na patě a vydala se ze založenýma rukama za hlavou za Sayuki. ,,V tom případě musí být ten tvůj výmysl, co jsi ho pojmenoval Jashin, pěkné blbý. I když co se dá čekat od něčeho, co jsi si vymyslel. Raději zabiju skupinku ninjů než jedenoho usmrkance s kterým pak bude spousta problémů. Zajímavý." podívala se na něj pohledem, který jen završil její postoj k němu. ,,Dvojka?" podívala se zamyšleně na Sayuki. ,,Nejsme dvojka. To je jen dočasné spojení z technických důvodů."
Michi Uta
Z chute si odpľul na tvár Tenshi no hneď na to zistil, že má stále masku a tak si ju len pekne opľul a sliny si rozotrel po celej tvári. Keď sa konečne vymanil spod Tenshinho zovretia otočil sa im chrbtom a znova si dal dole masku. "Prečo vždy na toto zabudnem ? Už sa mi to stalo asi piatykrát ..." Povzdychol si naštvane pričom si nasadil masku späť na tvár. Otočil sa na obe ženy a zamával im, že je všetko v poriadku. "Moja viera v Jashina pretrváva od čias čo si pamätám ... už od dôb kedy ma našli vyznávači Jashina ktorý ma začali viesť týmto vierovyznaním ... až kým ma nechceli obetovať ..." Prešiel si prstom po maske presne tam kde mal na tvári jazvu. "Na šťastie ... Jashin bol milosrdný a oltár potriesnila krv tých ľudí a nie moja."
Sayuki Sato(Michi, Tenshi)
Zem Ohňa
Znova prečkala, kým si tí dvaja povedia svoje.Potom, ako Tenshi znova ničila slovami Michiho, po jeho "modlitbe", pridala sa do debaty : "Nezdieľam tvoju vieru," otočila sa na Michiho, "ale akceptujem ju.Avšak, ak ti tvoj Boh nedovoľuje zachrániť si vlastný život, na tvojom mieste by som sa ho snažila zbaviť a vôbec by ma nenapadlo niekomu takému verne slúžiť.Samozrejme, ja niesom ty," mrkla na neho.Jej pohľad sa tentokrát otočil na Tenshi : "Ste celkom podarená dvojka," nahlas sa zasmiala a zaspomínala si.Tentokrát však na príjemnejší čas, než pred chvíľou - na čas, strávený s Gokuom.
Láska a mier!!!
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Podívala se Michiho, protočila oči v sloup a plácla se do čela. ,,A už je to tady zase." podívala se na Sayuki. ,,Tohle bude na dlouho, většinou pomáhá to prostě ignorovat." řekla jí a pokrčila nad Michim rameny. ,,Jsi nechutný." oznámila mu, když vstal ze země a praštila ho po hlavě. ,,Bohužel, díky tobě modlícího se Jashinistu vídám skoro každý den." měla chuť vzít ho pod krkem a ukšrtit ho. Určitě by si oddechnul i ten jeho Jashin, který podle jejího názoru neexistoval. Kdyby jo, už dávno by musel Michiho za jeho pitomost zabít.
Michi Uta
"Počkať ... útek ? To nepripadá do úvahy Sayuki ! Moja viera mi to nedovoľuje !" Zakričal nahlas smerom na Sayuki pričom si spomenul, že vlastne už raz utiekol. Hodil sa na kolená a položil hlavu až na zem. "Oh ... mocný Jashin, odpusť mi môj hriech voči tvojej moci. Zlyhal som vo svojom poslaní a zbabelo som utiekol pred nepriateľom ktorého som mal odstrániť a darovať ti jeho vnútornosti." Po tom čo toto odriekal si spokojne oddýchol a znova vstal späť na nohy. Začal sa oprašovať pričom sa pozrel na obe ženy. "Čo je ? Nikdy ste nevideli modliaceho sa Jashinistu alebo čo ?" Jeho tón znel teraz trocha naštvane no to bolo u Michiho normálne keď dostával svoje nálady za neschopnosť.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi)
Zem Ohňa
Nechala tých dvoch v pokoji rozprávať.Keď Tenshi skončila, otočila hlavu na Michiho : "Stačí Sayuki," zhlboka sa nadýchla, "slovo sensei vo mne vyvoláva zlé spomienky." Chvíľku len ticho pokračovala v chôdzi.Spomínala.Nebolo to nič príjemné.
"Najprv vás naučím, ako sa Lovcom skryť.Keď vás nájde," na chvíľku prestala, nebola si istá, či im to naozaj chce povedať, "je neskoro.Musíte byť na takú situáciu pripravený.Pokiaľ s vami nebudem, obaja nemáte šancu.Budete musieť utekať opačným smerom," znova sa zastavila, stále si nebola istá, či ich chce takto znepokojiť, "tak bude mať šancu na útek aspoň jeden z vás." Znova na chvíľku ztíchla a trošku pridala do kroku.Blížili sa k cieľu.
Láska a mier!!!
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Hned jak vyšli ven, rozhlédla se okolo. A zase se vydali na cestu. Nechala Michimu spoustu prostoru k vyjádření a přemýšlela, co tak Sayuki řekne ona. ,,Eh... Moje podstata je Suiton. Myslím, že jsem asi kdysi trénovala Taijutsu, protože jsem v něm celkem dobrá, ale... Na nic jiného si nevzpomínám." snažila se najít v hlavě něco, co by mohla ještě říct. ,,Jo a pak umím ještě zpívat." dodala a začala si v mysli broukat tu písničku, co měla od Michiho. Ale nechtěla, aby věděl, že ji umí.
Michi Uta
"Som dobrý v kradnutí a som zlý v hovorení pravdy." Odvetil jednoducho smerom k Sayuki. "Moja podstata je Raiton no žiadnu techniku neovládm. A ešte ... som Jashinista ktorý môže momentálne zomrieť ..." Pri poslednej vete sa trocha zarazil. "Už aby sme sa dostali na to miesto kde nás vedie Sayuki." Trocha sa zarazil pričom natočil hlavu smerom na Sayuki. "Máme ťa volať Sayuki alebo Sensei ... ?" Spýtal sa tak trocha priblblo pričom sa začal škrabať na hlave keďže si sám vytvoril istú formu dilemy.
Goku
Země Ohně
Goku seděl na hliněném sloupku nedaleko místa, ve kterém se před pár hodinami odehrál souboj na život a na smrt. O tom však on nemohl vědět, i když tušil, že to tak asi dopadne. Konečně, Sayuki se tam vydala, aby pomohla obětem jednoho Lovce, a to bez boje prostě nešlo.
Trochu se zamračil a cvrnkl prstem do kusu kamene, který měl před sebou. Kámen už však dávno nevypadal obyčejně. Stala se z něho socha mladé ženy, konkrétně Sayuki.
Ono nepatrné cvrnknutí však mělo více síly než se zdálo a odštíplo od sochy poslední kousek nerostu, který jí ubíral na dokonalosti.
Hliněná stolička pod Gokuem zmizela v zemi, on poodstoupil od sochy trochu dál a se založenýma rukama na prsou si ji přeměřil pohledem.
Spokojen se svým dílem se pousmál, přešel k soše, zvedl ji ze země, jakoby nevážila víc jak deset kilo, a vykročil s ní do malého kamenného domečku, který stál mezi stromy v lese, dosti okatě.
Sochu postavil před vchod a sám zmizel ve dveřích.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi)
Zem Ohňa
Na chvíľku zazrela Michiho tvár.Nedávala to však najavo, uvedomovala si, že si Michi neželal, aby ktokoľvek jeho tvár poznal.Vykročila ako prvá a začala sa predierať nepríjemným davom.Zápach bol rovnaký ako včera.Vôbec neustúpil.Sayuki neznášala zápach alkoholu.Pridala do kroku, aby bola konečne von.Netrvalo to ani 30 sekúnd, ale Sayuki to pripadalo, že to trvá aspoň hodinu.Keď vyšli von, zhlboka sa nadýchla, akoby sa práve vynorila z vody.
"Ideme navštíviť jedného dobrého priateľa.Pomôže mi dostať vás na vyššiu úroveň.Po ceste mi stručne popíšte, čo dokážete, v čom ste dobrý a v čom naopak nie," povedala a vykročila.Išla pomaly, uistila sa, že žiaden lovec v okolí nie je, takže sa nemali kam ponáhľať.
Láska a mier!!!
Miko
Saito konečně poznal, že sám na tajemství technik kruhů nepřijde a nechal toho.
Tyto techniky uměl vytvářet jen jediný člověk a ten byl velmi daleko a pro Saitoa nedosažitelný. Což Mikomiho poměrně uspokojovalo.
Měli vyrazit brzo ráno. Samozřejmě měl dnes náročný den a nejlepší by bylo, kdyby se vyspal, ale vzhledem k aktuální společnosti to mohl zavrhnout.
Byl předurčen k velkým věcem a to se nenaplní, pokud by si nechal ve spánku podříznout krk Tennoem.
Přestal meč brousit a položil si ho na klín. Druhý opřel vedle sebe o stěnu jeskyně. Saito sice říkal, že hlouběji v jeskyni jsou ukryté postele, ale riskovat hluboký spánek v posteli by se nemuselo vyplatit. Nechat se podřezat jedním z nich, nebo samuraji, v tom žádný rozdíl nebyl.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Vyplázla na Michiho jazyk. Moc často ho bez masky neviděla, ale jeho jizva jí zas tak moc nepřekvapovala. Už na ní byla zvyklá. Chvilku ještě zamyšleně koukala do stropu a přemýšlela nad tím vším, co se stalo. Vytrhnul jí z toho až příchod Sayuki. Chvilku na ní líně koukala, jakoby jí urazila vůbec její přítomnost. Nakonec se však pousmála a postavila se. To malé pousmání mohlo být poznat jen s lehce přikrčených škraní, ale ten kdo s ní strávil delší dobu to lehce poznal. Došla za Sayuki a nasadila tázavý pohled. ,,Jdeme?"
Michi Uta
Zvedavo poslúchal to čo mu hovorí Tenshi pričom sa celí čas len usmieval. Tenshi si popri tom mohla všimnúť väčšej jazvy ktorá viedla od spodku Michiho pier až po koniec brady ako keby mu niekto v mladosti rozrezal ústa dýkou alebo kunaiom. "Takže metóda vypočúvania čo ? Ani nebude vedieť čo všetko nám o sebe hovorí ... geniálne." Prehlásil nadšene no v tom započul ako sa otvárajú dvere a tak trhol tým smerom hlavou. Keď videl, že je to Sayuki v rýchlosti si nasadil masku no na okamih mohla určite vidieť Michiho tvár. "Dúfam, že si nedokáže zapamätať na dlho tváre ..."