Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Kintarov cieľ zvíťazil.Nič iné nečakal, keď o neho mal záujem sám Kaitou.Práve sám porazil dvoch chuuninov len s malým škrabancom na ruke.Yasushi pri jednom z nich stál a držal ho v šachu.Ten už pomaly strácal vedomie, stratil príliš veľa krvi.Druhý chuunin bol omráčený po Yasushiho zásahu.Skvelá šanca pre Kintara!
Vyskočil z úkrytu rovno k omráčenému chuuninovi a svojou obrovskou silou ho zasiahol do hlavy a zlomil mu väz.Ako predpokladal, vôbec sa nebránil.Možno ani nebol pri pri vedomí, ale Kintaro nemal žiadne morálne zábrany zabiť aj bezbranného človeka.Vražda ako vražda, takto si to väčšinou hovoril.
"Zdravím vás Yasushi-san, mám od vás správu od mocného Kaitoua." Snažil sa hovoriť veľmi zdvorilo, ale moc mu to nešlo.Aj keď bol obsah veľmi slušný, stále hovoril svojím typickým povýšeneckým tónom.Siahol do vybavenia a vybral odtiaľ malý svitok, ktorý následne hodil Yasushimu.
Láska a mier!!!
Masamoto Tenno
"Stejně se tak cítíš." zasmál se Tenno. Bránil se, ale rýpavost byla příliš silná. Dál už se s ním ale nevybavoval. Schonost přetvařovat se měla své meze a on jich právě dosáhl. Sledoval trasu před sebou a snažil se vychutnávat poslední okamžiky, které v této zemi stráví.
Dokonce i ten sníh mu nějak přstal vadit. Tušil, že jestli budou někdy procházet pouští, bude mu setsakramentsky chybět. Ale nač zoufat, vzhůru k novým dobrodružstvím.
Miko
Otráveně zabručel při zjištění vzdálenosti k úkrytu.
"Já bych dal přednost nějaké hospodě s teplým jídlem a pitím, než nějaký smradlavý malý jeskyni!"
Na rozdíl od nich on hledaný nebyl a nebyla na něj vypsána žádná odměna. Téměř. Ale tady byl na druhé straně světa, kde o něm nikdo nic nevěděl a proto si mohl dovolit luxus jako ukazování se na veřejnosti a podobně. Jestli ti dva nemůžou ho už nezajímalo. Byl pevně rozhodnutý zakončit tenhle deb*lní den v posteli a s teplým jídlem v žaludku.
Saito Hashu
"Konečně!" pomyslel si Saito, když si všiml, že Tenno projevil trochu chápavosti v tomto směru a nepokusil se Mika zase zabít. "Pojďte, pár kiláků dosud je další úkryt, tam si můžeme na chvíli odpočinout než odsud vypadnem." Pak jen přidal do kroku aby Miko neumrznul a nevšímal si dalších poznámek vůči jeho rodné zemi. "Zčíná to vypadat líp, třeba je oba zlomím než opustíme tuhle zemi." pomyslel si a utvrdil se v tom, že je nezačne nic učit dřív, než naučí ty dva sebeovládání a měl už plán, jak to udělat.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yasushi Maeda
Prerátal sa. Chvílka nepozornosti sa mu stala takmer osudnou. Nenávideľ takto otravných ľudí. Bol to taký typ čo neprestávali ani keď sa rútili do vlastnej záhuby. Nebolo veľa času rozmýšlať. Boli len dve varianty čo robiť. Prvá bola postarať sa najprv o toho na zemi. Útočil naňho kunaiom, no Yasushi mal stále jednu nohu k dispozícii a to užívateľovi taijutsu na Yasushiho úrovni stále stačilo na to, aby dokázal silným dupnutím polámať rebrá a prekaziť tak jeho útok. Väčšiu hrozbu však predstavoval ten druhý. Ak by ho nezastavil, zrejme by umrel. To však neplánoval. Bolo rozhodnuté. Útok raneného chunnina bol chabý, ako predpokladal. Obetoval škrabanec na ruke, a v poslednom momente, keď sa nepriateľ dostal na dostačujúcu vzdialenosť, predviedol prudký kop priamo na jeho solar, hrajúc doslova o stotiny aby bol rýchlejší ako on. Tento kop však nebol len tak obyčajný. Pri sile jeho kopu a protiidúcej rýchlosti chuunina, mohol spôsobiť devastačné následky.
O . o<-->o . O
Banditi(Yasushi)
(Kinumichi)
Vyzeralo to naozaj zle.Dostal ich.Nezranený chuunin nemohol zaútočiť bez toho, aby ohrozil svojho kamaráta.Zranený ležal na zemi s čepeľou na hrdle.V prípade obyčajnej dvojice by to bol pravdepodobne koniec.Táto dvojka bola však skvele zohraná.Nemuseli si povedať plán, obaja vedieli, čo robiť.Pre chuunina ležiaceho na zemi to bolo extra nebezpečné, ale nemali na výber.Mali šancu, pretože Yasushi bol veľmi nepozorný.Sledoval zdravého chuunina bežiaceho k nemu, takže to dávalo priestor pre protiútok zraneného chuunina.Ten najprv svojou zdravou rukou chytil Yasushiho zápästie a pevne ho držal, aby ho nemohol podrezať.Ani nie pol sekundy na to zachytil oboma svojími nohami, pravú nohu Yasushiho a pevne sa držal ako kliešť.Zranenou rukou švihol kunaiom po Yasushiho ruke.Bol to pomalý a slabý útok, keďže v tej ruke nemal takmer žiadnu silu, ale v prípade zásahu mohol cieľ zraniť.Nebol to jediný útok, ktorý na Yasushiho šiel.Druhý Chuunin k nim neprestal bežat, takže už bol v tesnej blízkosti Yasushiho a zaútočil na smrteľné miesta na hlave dvoma kunaimi.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Nerátal s tým, že to ten chuunin zmierni, no nevyviedlo ho to z rovnováhy. Dokonca ani keď ho pevne chytil. V jeho stisku nebolo dostatok sily, cítil z neho, že aj keď rana nemusela byť smrteľná, mať rozseknuté rameno nie je prechádzka ružovou záhradou. Teraz to bola jeho hra. Boj na blízko bola jeho parketa už od dôb, kedy bol ešte chlapcom. Odvtedy však prešlo už veľa rokov, počas ktorých bol nútený sa dostať ešte na vyšší level. Konal rýchlo, nekompromisne. Prudko šklbol rukou, čím donútil chuunnina pohnúť ramenom a v momente, kedy bolesť z rany zosilnela jedným jednoduchým podkopnutím nechal svojho nepriateľa spadnúť na zem. Stisk na ruke povolil a on mohol opäť voľne narábať s mečom. Nečakal, všetko sa to stalo len v zlomku sekúnd, nemal čas dlhšie uvažovať. Skôr než sa k nemu druhý shinobi dostal, priložil špičku meča na hrdlo chuunina ležiaceho pod ním a uprel chladný pohľad do tváre toho druhého.
"Stoj ak nechceš aby umrel kvôli tvojej hlúposti."
O . o<-->o . O
Miko
Třásl se zimou jak ratlík. Tenno mu hodil svůj kabát a Miko ho obratně chytil.
Měl chuť mu kabát mrsknout zpět, ale to by bylo hloupé. Jeho hrdost to musela překousnout.
"Jestli si myslíš, že se kvůli tomu budu cítit potupně, tak na to zapomeň." poznamenal a hodil kabát přes sebe.
"Deb*lní země!Všude sníh a ho*no kšefty!" ucedil mezi zatnutými zuby a přidal do kroku. Chtěl být co nejdál od toho podělaného sněhu.
Banditi(Yasushi)
(Kinumichi)
Vyčkávanie sa im nevyplatilo.Ich súper bol zjavne lepší než oni, hlavne po fyzickej stránke.Kvôli dymu, ktorý vytvoril, stratili prehľad o jeho presnej polohu.Obzerali sa na všetky strany v snahe ho nájsť.Nakoniec sa ukázal.Dvojicu chuuninov najprv potešilo, že ho nemusia hľadať.Ich radosť trvala až do chvíle, než si uvedomili, že je omnoho rýchlejší než oni.Bolo neskoro na úhyb a už vôbec nemali čas brániť sa nejakou technikou.Chuunin stojaci napravo, ten, ktorý bol pod útokom, schmatol kunai, ktorý mal hneď po ruke a švihol s ním proti smeru súperového meča.Nebola šanca, že by týmto zastavil jeho útok, ale aspoň sa mu podarilo zmeniť dopad útoku.Namiesto citvilých miest, dostal ranu do ramena, hlbokú, ale nie smrteľnú.Druhou rukou silno chytil Yasushiho ruku, v ktorej držal meč, čo dalo príležitosť druhému chuuninovi.Ten vytiahol dva kunaie, každý do jednej ruky a upaľoval smerom k Yasushimu v snahe zasiahnuť smrteľné miesta.
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Netrvalo dlho a našiel svoj cieľ.Aspoň predpokladal, že ide o neho.Bol v boji s ďaľšími dvoma Shinobi.Kintaro bol dosť vyčerpaný, takže sa nechcel zapojiť.Urobil by to jedine v nutnom prípade.Zatiaľ taký nenastal.Jeho cieľ to zatiaľ zvládal celkom dobre.Kintaro ostal ukrytý neďaleko bojiska a sledoval techniky všetkých troch Shinobi, aby bol na prípadný stret pripravený.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Na jeho tvári sa objavil drobný náznak úsmevu. Docielil presne to, čo chcel. Donútil ich brániť sa, čo mu poskytlo dostatočný čas vytiahnuť z kapsy na opasku niekoľko drobných gulôčiek. Vravelo sa im dymové bombičky, reagovali len na oheň, ktorý tí dvaja tak vehemente používali. Skôr než k nemu zbytky ich útoku stihli doraziť, prudko ich vyhodil do vzduchu a ohnivé gule ich odpálili. Priestor medzi ninjami zahalil čierny dym. Vtedy už však usmerňoval čakru a chystal sa na prudký útok. Pevne držiac v ruke svoj meč vyrazil priamo oproti nim cez dym, až zanechal popukané stopy na mieste kde stál. V momente keď vo veľkej rýchlosti vybehol z dymu, pripomínal strelu letiacu priamo nanich, kedže pozostatky dymu obalovali jeho telo. Vtedy ich však delila už len krátka vzdialenosť, pri ktorej by sa im skladanie pečatí stalo zrejme osudnými. Neváhal, nečakal, len si vyhliadol krk ninju stojaceho napravo a elegantne, no rýchlo sekol, dúfajúc, že nestihne zareagovať.
O . o<-->o . O
Masamoto Tenno
Pohledem hodil na toho kluka. Vážně nezbyde jiná možnost, než ho prostě v týmu přetrpět. Sundal si svůj plášt a hodil mu ho. On to nějak přežije, ale jeho "kolega" na to zrovna nevypadal.
"Neodmítej ho." usmál se na něj. S jeho povadou bylo téměř stoprocentní, že by to udělal.
Ta facka byla za urážku senseie, ale to vodní vězení mělo posloužit k tomu, aby ho už konečně přestal podceňovat. Bez toho, aby se jím dál zaobíral se vydal stejným směrem jako jeho tým.
Miko
Saitoova slova byla důvodem k zamyšlení. On už vzal život mnoha lidem, slabším lidem. Nic mu neudělali, nechoval k nim zášť ani nic podobného. A přesto je bez slitování zabil, kvůli kontraktu. Činilo ho to vrahem? Byla to otázka na kterou chtěl znát odpověď.
"Kdo, nebo co tedy vlastně jsem?" Zeptal se ve své hlavě.
Zafoukal ledový vítr a on se otřásl. "Má pravdu, musím se začít hýbat."
Rozechvělý a se zatnutými zuby následoval Saitoa.
"Musíme najít něco k přespání." Řekl to takto, protože jiná možnost nebyla. Tedy, pokud samozřejmě Saito nechtěl, aby umrzl zimou, nebo později na nějaký závažný zápal plic.
Saitou Hashu
Jediné co mu zbylo byl povzdech. "No hele... oni neměli šanci mě ani škrábnout, takže kdybych je zabil, nebyl bych o nic lepší než nějákej mr*lej masovej vrah. Zadruhé, z čeho soudíš, že jsem s nimi byl nepřítel na život a na smrt? Jo, nesnáším svého tátu i tu couru se kterou mě měl, ale zbytek? Ne.. a tak nemám důvod je vraždit. Ještě něco nechápeš? A raději se začni hýbat než zmrzneš." Pak se otočil a vyrazil, měl toho dneska už trochu dost. Zlomená ruka, neustálé hloupé otázky, dva kluci co se snaží se navzájem zabít, přičemž jeden je povýšenej idiot a druhej emocionálně nestabilní pako a nakonec on, on kterému je sotva přes dvacet a už někoho poučuje jako polorozpadlá mrtvola. I Saito měl své psychické hranice a věřil, že je nejspíš brzy překročí tímhl tempem. "Tak pojďte..."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Za dobroutu na žebrotu. Ale za tu srandu to stálo. Když viděl tu zmoklou myš, musel se pousmát. I přesto, že to nešlo. I přes to, že to nebylo vůbec snadné. On v sobě neměl žádného nepřítele. Nepřítele měl přímo před sebou. Pokud by měl zemřít jeho rukou, bude to tak, že se zabijou navzájem. Ten kluk jednal nelogicky, v rozporu s Tennovým přesvědčením a jeho podlední věta to dorazila. Jestli tohle bylo to pověstné jít si za snem tak chvála bohu že žádný pevný cíl neměl. Až doteď. Trpělivost přinášející růže už mu zarazila první trn a ten bolel. Až moc. Povrchové rány? Bolest v obličeji? Čert jí vem a usmaž. Ale ta rána na duši tam zůstane. Evidentně, v dnešním světě nemá cenu se stavět za někoho. Vyplivl krev, kterou si slízl z rozbitého rtu. A to ten den tak hezky začínal.
Miko
Všechno se seběhlo tak rychle, že ani nestihl zareagovat a ocitl se ve vodě. Trochu vzduchu měl, ale nebylo ho mnoho. Připadal si tam celou věčnost, než koule vody praskla a on se svezl do sněhu.
Saito zasáhl. Přesně jak čekal.
Párkrát si odkašlal, ztěžka vstal a ukázal na Tenna. "Až chcípneš, přísahám, že to bude mojí rukou!" To bylo vše co mu řekl.
Začala mu být hrozná zima. Přeci jen se od hlavy k patě namočil a v téhle zemi sněžilo, takže teplo zrovna nebylo.
"Zkurv*nej sníh!" Zaklel a odplivl si. "Všiml jsem si. Ale pořád nechápu, proč šetříš životy svých nepřátel. Pořád je to přeci nepřítel, chce ti ublížit...zabít tě. Je to snad ze smilování?!"
Nevěřil, že by si někdo na světě tolik vážil lidského života.
Saito Hashu
Když Tenno flákl jednu Mikovi dřív než Saito stačil odpovědět, neuvěřitelně tím Saita zklamal. Saito se ani nesnažil Mikovi bránit v tom aby z něho slezl, dokonce to tak trochu i ocenil, přece jen tomu klukovi bylo dost na to aby uměl chodit po svých. Když však z boty vytáhl nůž, taky se mu to dvakrát nelíbilo. Musel sice uznat, že Tennovy následné pohyby byla dobré, to však neřešilo jeho problém. Když tenno nasadil prosebný výraz aby mohl Mika ještě víc přitopit, jediné co obdržel byla facka, jenže Saitovy facky většinou mají dost síly na to aby zlomily vaz statnému medvědovi a tak se mírnil. Přesto však byla dost silná, aby Tennovi poslala obličej přímou čarou k zemi, kde se praštil do hlavy. Tím také osvobodil Mika z vodního vězení. Vzheldem k tomu, že čekal, že Mikovi bude chviličku trvat než se úplně vzpamatuje z tak náhlé zkušenosti jak se cítí topící se člověk, nejdříve se otočil na Tenna. "Tenno, nebudu tvrdit, že je to zcela tvoje vina, ale zklamal jsi mě. Necháváš se tak jednoduše vytočit, že tě to jednou bude stát život. Je to ale také moje chyba, protože jsem tě neustále učil jak bojovat s nepřáteli okolo sebe a opoměl jsem naučit tě bojovat s nepřáteli v tobě, tak počítej s tím, že tě v tomhle směru trochu poučím." Poté co dokončil tenhle svůj proslov, otočil se na Mika a okamžitě spustil další. "Nechal jsem tě žít, protože jsem nechal žít i ostatní, možná sis toho nevšiml, ale nikoho z nich jsem nezabil. Navíc máš velký talent a já bych ho nejen nerad zničil, naopak bych ho rád rozvinul, pokud mi to dovolíš. Tak co, byl by jsi ochoten mi upsat duši?" Nyní Saito navázal na svůj rozhovor s polomrtvým Mikem a doufal, že tehdy byl dost mimo aby dokázal zapůsobit na jeho podvědomí.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
"Já ti ukážu nedotknutelnost." jeho ruke vystřelila a chytla Mika za zápěstí tisíckrát pocítěným a okoukaným pohybem. Zatáhl za něj a pomohl mu v letu. Tennovo koleno se zarylo do jeho břicha a polalo ho k zemi.
"Technika vodního vězení." pronesl po několika pečetích a Miko už se koupal ve vodě. Vztek mu dovolil ještě větší tlak, takže neměl šanci se pohnout. Tenno měl sto chutí nechat ho utopit, nicméně věděl, že nemůže. A tak se jenom podíval na senseie pohledem, kterým většinou děti říkají-Ještě chvilku.
Miko
Ten sr*č se do něj začal navážet a dokonce ho i udeřil. Nevydal ze sebe ani hlásku. Jen vztekle zaskřípal zuby.
"Jediný co umíš? Machrovat na slepého a ještě v přítomnosti svého mistra? Slabochu! Pro tebe jsem nedotknutelný."
Pořádně sebou škubl, spadl do sněhu a okamžitě jako rozzuřený medvěd se vrhl na Tenna. Z boty vytáhl vojenský nůž a párkrát se jím po něm ohnal. Bylo evidentní, že chce svého soupeře zabít.
Masamoto Tenno
"Další společná věc kterou máme. Správně. Proč tě nechal žít?" ušklíbl se Tenno a podíval se do očí tomu zmetkovi.
"Mám pro tebe velmi, ale velmi zlou zprávu. Budeme teď spolu nějakou, doufám že co nejkratší, dobu v týmu." neboli při první příležitosti tě zabiju ty parchante. To se dalo číst mezi řádky. Pak zblednul. Když se někdo navážel do něj, bral to celkem v klidu. Ale jakmile začal do jeho blízkých, neznal bratra. A sensei pro něj byl něco jako otec, vychoval ho, udělal z ničeho docela silného ninju.
Rozmáchl se a pomocí Niatari mu vlepil takovou facku, že Mikovi na tváři zůstal obtisk. Nota bene když ta tvář byla promrzlá.
"Dávej si pozor jak mluvíš, buď tak laskavej. Radši mlč a přehodnoť to, v jaké si situaci a všechno kolem toho jasný?" snažil se neřvat, aby tu náhodou nebyly posily.
Miko
"Je mi úplně ukradený jestli jsi nukenin, nebo rónin! Ptám se tě, proč jsi to udělal! Proč jsi mě nechal žít?! Jako někdo, kdo se řídil Bushido, by jsi to měl chápat!"
Nejradši by sáhl po noži, který měl ukrytý, ale nedosáhl na něj.
"Sakra! Nese mě jak pytel!"
"Pusť mě aspoň na zem ty hov*do!" Ucedil Miko mezi zuby a začal sebou házet a svíjet se.
Saito Hashu
"Jop, dokoncil sem svoji bitvu se samuraiema ze země Železa. proč se ptáš?" zeptal se ho aniž by ho jakkoliv pustil, jen byl teď o něco obezřetnějíší, aby se náhodou Mikovi nezachtělo ho bodnout do zad. "Nebo si myslel něco jiného touhle svojí podvnou otázkou?" zeptal se ho Saito a trochu se ušklíbl, jelikož věděl, že mu Miko nemůže vidět do obličeje, když má hlavu u jeho zadku. "A nejsem žádnej ronin, nejsem samurai od doby, co jsem se naučil ninjutsu, takže nemůžu být ani roninem, ale jsem rád, že máš takové znalosti. Pro opravu jsem nukeniln a jestli tě to potěší, můžeš mi tak i říkat."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Probral se dříve, než by kdo čekal. Přibližně po půl hodině.
Byl chviličku dezorientovaný, ale hned se dal dohromady a poznal, že ho Saito nese na zádech.
Cítil se zahanben, protože prohrál. Porážky nenáviděl a proto vždy bojoval až do konce. Raději bojovat do hořkého konce, než zažít výsměch soupeře. Nechal se omráčit jako malé dítě. Totálně bez úrovně. Místo toho, aby ho Saito zabil a ušetřil ho potupy, tak ho nechal na živu a ještě ho táhne sebou.
"Víš, co jsi udělal, Rónine?"
Saito Hashu
"Hmm, nejsou, ale tahle situace sama o sobě byla výjmka." řekl Saito zatímco kráčel pryč. "Jde o tom, že oni nespoléhají na sílu jednotlivce, ale sílu skupiny, která často čítá víc jak sto členů. Navíc, tady nedostali příležitost rozvinout svůj potenciál, ale obvykle využívají velice mazaných taktik. Z toho plyne, že pokud na ně zaútočí silný jednotlivec, mají problém, ale pokud jde o armádu, jsou více než schopni jim konkurovat, hlavně díky disciplíně." Aby se mu lépe šlo, přerovnal si Mika na zádech a přeskákal zbytky useknuté vlčí hlavy. "Půjdeme dokud neopustíme tuhle zemi."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
"No tak to si pište, že to bude do krve."řekl si Tenno pro sebe a vyrazil za senseiem. Zase na cestě. V krvi mu ještě koloval adrenalin z předešlých zápasů. Podle senseie vždy soudil, že samuraiové jsou silní a nebezpeční. Ale po tom co viděl tady?
"Sensei? To ti samuraiové tady byly nějaká vyjímka nebo jsou všichni stejní? Myslím tím to, že jsme se bez kontroly ozbrojeni dostali až dovnitř." zeptal se nakonec. Vrtalo mu to hlavou. V každé sebemenší pevnosti mají přeci povinnost zkontrolovat nově příchozí.
Saito Hashu
Země Železa
Saito, poté co mu Miko odpověděl to co chtěl slyšet, jediným švihnutím ruky úplně omráčil Mika, přehodil si h opřes rameno a otočil se k odchodu. "Jdeme. Tohle tě taky jednou zkusím naučit... a prozatím se s ním smiř. Neberu ho ze soucitu, ale pro jeho schopnosti a ty budeš trénovat lépe, když budeš mít soupeře. rivalita je dobrá věc, zvlášť jde-li až do krve." S tím se otočil k odchodu a přemýšlel nad tím co se dozvěděl od Mika a rozhodně si začal sestavovat seznam otázek na které zjistí odpovědi jakmile se Miko probere, ať už dobrovolně nebo ne. Tyhle otázky měly tři hlavní oblasti: Kdo nebo co je Arisa, že jen myšlenka na ni ho udržela při vědomí poté co s ním Saito udělal. Co chce v bližší době dělat, co to bylo za kruhy okolo něj a jak to všechno funguje. A jako poslední oblast... jeho minulost a výcvik, který byl, jak si Saito všiml, velice dobrý.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Sakra sensei, proč se s ním tak zabýváte? Ta jeho arogantní osobnost je jenom další důvod k tomu, aby legalizovali vraždu. Proč ho tady nenechat v klidu umřít?
"Upsat se ďáblu jo? Tak to je u vás na správný adrese což?" řekl Tenno. Ok, musel uznat, ten kluk je silný, je určitě vytrvalý a má cíl. Ale jeho chování se nedalo snášet déle jak pět minut. Stačila jedna jeho reakce a už měl chuť podívat se, co je uvnitř něj. Ale mluvit senseiovi do jeho plánů neměl v úmyslu. Třeba se mu ho v příštím boji podaří zranit tak, že nebude schopný dalšího pokračování v cestě.
Kouhei
Už několik dní putovali přes území Země Ohně. Avšak Kouhei nespěchal. Válka sice byla na spadnutí, ale on věřil, pokud Kaitou nelhal, že se Amayy dočká. Pokud byla tím, koho hledal, neporazil by ji jen tak někdo. On a Ryuuji ale nebyli jen tak někdo.
Nemohl se dočkat, až ji spatří. Až ho okouzlí jejím uměním. Kouhei se pod svou kápí šíleně pousmál a jeho zorničky se zúžily nadšením. Měl chuť se dát do běhu, už aby byl u ní, ale ovládl se. Však ona mu nikam neuteče. Neuteče a ani se neschová.
Kráčeli dál, po území Země Ohně, a pomalu se blížili k jejich prvnímu záchytnému bodu, přístavu na hranicích Země Ohně a Země Vody.
Miko
Z dálky opět slyšel hlas. Opět se ho ptal. "Ano." Odpověděl na první otázku. Opět zaslechl její smích. Asi už byl na onom světě. Ve svém vlastním pekle, kde ji všude slyšel, ale nemohl se jí dotknout. Všude cítit, že to, po čem touží má na dosah a přesto to bude tak moc vzdálené, to mělo být nejspíše jeho peklem. Koneckonců, peklo má člověk takové, jaké si jej vytvoří.
Znovu se ozval onen mužský hlas a znovu položil další otázku. Asi se takto bude ptát navždy.
"Samotnému Ďáblu, kdyby bylo třeba..." Řekl mnohem silnějším hlasem a aniž by si to uvědomoval zaryl své prsty do Saitoovy paže. V jeho stavu až nečekaně silně.
Sitou Hashu
Země Železa
Saito věděl, že právě teď by mohl získat to co chtěl, oddanost toho kluka. Ten kluk právě teď nebyl ve stavu kdy by dokázal přemýšlet racionálně, byl na pokraji kómatu, kde se vědomí mísí s podvědomím, nejvhodnějíším stavem, kdy s ním mohl Saito pracovat. Vůbec si nebyl jistý kdo, nebo co to Arisa je, ale podle tónu jeho hlasu plném lásky a hlavně toho, že v tuhle chvíli na ni myslel víc než na vlastní přežití, usoudil, že ať je to cokoliv, váží si toho víc než vlastního života. Navíc Saito neměl představu jak na tom je on a ta věc nebo osoba a tak musel rozmýšlet nad co nejobecnějíší formulací svých slov. "Miluješ ji?" Bylo to spíše konstatování než-li otázka a tak Saito pokračoval, přičemž hledal v Mikově tváři jakkýkoliv náznak emocí, který by mu napověděl jak dál. "Jsi ochoten obětovat svůj život pro ni?" Další odmlka, aby mohl Mikův mozek zpracovat co mu říká. "Upsat svoji duši?" zašeptal nakonec jen tak tak aby to mohl slyšet a zpracovalo to jen jeho podvědomí a on mohl později této skutečnosti využít.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Banditi(Yasushi)
(Kinumichi)
"Útočiť vetrom, keď vieš, že sme užívatelia ohňa?Máš pravdu, moc srandy si neužejeme" povedal jeden z nich provokačne sa začal skladať pečate.Druhý ho následoval.Nemuseli nič povedať, vybojovali spoločne už mnoho bojov, ich týmová práca bola skvelá.
"Element ohňa:Technika veľkej ohnivej gule!" prvý z nich rovnako ako predtým zo svojích úst vypustil veľkú ohnivú guľu, ktorá vyrušila plošnú časť súperového útoku.
"Element ohňa:Technika bájneho ohnivého Fénixa" Druhý, ten čo provokoval, zo seba vypustil namiesto jednej ohnivej guľe, množstvo malých, rýchlejších a presnejších, ktoré vyrušili čepele skryté v nepriateľovej technike.
"Vetrom nás nedostaneš.Skús niečo iné" provokoval ten istý, čo predtým a vyčkávali.
Láska a mier!!!