Vše o tvorbě vlastního komiksu

Děkuju, suikene, páni, takový rozbor !
S tebou je to vůbec hodně zajímavé a myslím, že ostatní se můžeme od tebe učit v tom, že dáváš do obrázků především sebe. Právě to, když někdo vyjadřuje přes výtvarnou tvorbu svoje nejniternější pocity/myšlenky/názory a stane se to jeho metodou a potřebou, jak světu svůj postoj a city úpřímně a soustavně vyjadřovat - to je pro mě definice skutečného umělce. Všichni ostatní, které vedou jiné cíle - finanční, touha po uznání ostatních, touha dokonale napodobovat ostatní, dokonce i touha umět perfektně kreslit, malovat, atd. - bez vnitřní hnací síly a bytostné potřeby se vyjadřovat jsme všichni jen více či méně zruční řemeslníci - nikoliv umělci. Neříkám, že jsi dokonalý umělec, ale máš k tomu v tom z nás všech asi nakročeno nejvíc . A samozřejmě hledáš, co by ti sedělo za techniku, snažíš se zlepšovat - to je super.
...
Ohledně komiksu - koukala jsem na tvé nové náčrtky a vau - vypadá to skvěle! Vypadá to na krásný příběh a moc se mi líbila i ta místy nejistá linka. Tím, jak to pak cizeluješ k dokonalosti v pc a vybarvuješ, tak se toto úplně ztratí, a to je škoda. Ta kresba totiž mluví o tobě, ukazuje, jak hledáš, jak uvažuješ, dost to o tobě vypráví a je to zajímavé. Ale chápu, že nelze zachovat všechno. Možná někdy zkus ponechat v obrázku z těhle prvních náčrtků některé nedokonalosti, rozdvojené linky apod. Velmi to tím oživíš.
Jinak chápu, že stínování je peklo . Pokud byste chtěli, můžem si tu udělat nějaký minikurzík i o tom. Lidé se často nechávají u stínování mást různými efekty, snaží se o různé efekty. První a základní je - když máš lineart - najít a vytvořit předmětu tzv. hlavní stín a světlo. To je stín a světlo, které je na celém předmětu, díky němu se orientujeme, jaký je základní tvar předmětu, jak je umístěný vzhledem k okolí. Hlavní stín pochopíš a naučíš se i zpaměti perfektně používat poměrně snadno. Stačí si vystínovat kouli, kvádr a válec. Najít si doma vhodné ideálně bílé či matné světlé předměty, nasvítít si je zboku oknem nebo i lampou a prostě si je vystínovat. Když tuhle otravnou část překonáš, pochopíš, jak se světlo chová. A pak si už každý zobrazovaný předmět nebo i člověka rozložíš na jednotlivé koule, válce a krychle a vždy je základním stínem vystínuješ správně.
Když máš hlavní stín a světlo, můžeš teprve přidávat různé odlesky, taky vyjádření různých barev a povrchů (myslím černobíle, jen stínováním). Ten hlavní stín a světlo ale nikdy nesmíš porušit třeba gumováním, jinak vznikne chaos. Pokud byste chtěli, mohu to tu zkusit ve fázích rozkreslit na nějaké postavě .
Šrafování je pak už jenom jeden ze způsobů jak stínovat. Tato obecná pravidla v něm platí úplně stejně, jen je to možná ještě trochu složitější právě v tom, že je nutné se naučit ty linky pěkně skládat k sobě. Tím, že je křížíš proti sobě v pravém úhlu jako síť u plotu, tím si škodíš a znesnadňuje ti to "jít po tvaru" a ten tvar dobře vystihnout. Dobře je to vidět na rytinách, jak se má správně "jít po tvaru" šrafy. Prostě se snažíš vést linky ve stejném směru, jak běží daný tvar. Dá se pracovat i se sílou linek. Stín se dá ztmavit křížením s další a další řadou linek, ale ty by zase měli klouzat po tvaru pěkně do oblouku.
Co se týká rozvrhování okének, tak existuje docela zažitý způsob (storyboard), kdy si člověk na obyč papír nakreslí jednotlivá pole, zatím stejně velká a každé pole si ještě rozdělí napůl. Do jedné půlky si napíše (slovy), co tam bude a cca v jaké pozici, jaká scéna, a do druhé si napíše text, který tam bude. Můžeš to i jako další mezifázi jednoduchými liniemi nastínit pak i kresebně. Kishi to tak taky dělal, myslím, že všichni, kdo to dělají profesionálně. A pak už se kreslí finál podle toho a víš přesně co kde a jak. Text může být a nemusí, ale u delšího příběhu se mu nevyhneš a může ti hodně pomoct právě v tom, aby se divák zorientovat, když přeskakuješ. Není to špatné, zkoušela jsem to .