Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Jaden, Ne, 2013-09-22 02:02 | Ninja už: 6301 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Kouhei Ulice Konohy
„To je skvělá připomínka, Lei-chan!“ prohlásil Kouhei s zvednutým ukazováčkem do vzduchu, jakoby byl nadšený tím, jak bistrý dotaz jeho žákyně položila, aniž by ji k tomu musel nějak navést, když tu se k nim přimýchala jakýsi dívka a velice zdvořile jim nabídla svou pomoc, poněvadž na ní nejspíš, a také právem, působili celkem zmateně.
„Dobrý den i Vám, slečno a ano, vskutku nám můžete-,“ pozdravil cizí dívku se stejně milým úsměvem a zavřenýma očima Kouhei, ale jakmile je znovu otevřel, zarazil se.
„No to je úžasné! Máme to ale štěstí, vy dva!“ zajásal a obrátil se na Lei s Ranmarem, načež si stoupl vedle té cizí dívky jako nějaký sluha uvádějící pana krále, významně si odkašlal, a pokynul k dívce dlaní, takže to nakonec vážně vypadalo jako když jim chce představit novou paní královnu. „Lei, Ranmaru, dovolte mi, abych vám představil vaší novou týmovou partnerku! Toge!“ pronesl velkolepě, načež se zazubil od ucha k uchu.
Vložil Ikuse, Ne, 2013-09-22 01:21 | Ninja už: 4470 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Toge Ulice Konohy
Tým 27
"Jdu ven mami. Do večeře jsem zpátky." informovala svojí matku a otevřela dveře bytu. Na prahu se zastavila a nahodila svůj obvyklý venkovní, neutrální pohled. Vykročila.
Okamžitě jak se ocitla přede dveřmi, jí ozářily jasné sluneční paprsky. Automaticky přivřela oči a zakryla zdroj světla svojí pravou rukou. Popošla do stínu, který vytvořila malá stříška, přečuhující přes okraj domu. Tam se opět zastavila. Narovnala záda a své ruce vepředu spojila položením na sebe. Vypadala teď velice slušně a spořádaně. Sešla pomalu po venkovních schodech na ulici a zamířila si to směrem ke svému oblíbenému obchůdku s ovocem a zeleninou. Byl hezký den, nebylo ani horko, ani zima.
Za těch pár minut co šla, ani jednou neotočila hlavou, aby si něco prohlédla. I když chtěla. Chtěla si například prohlédnout květiny u jednoho z domů, ale mohl by jí někdo zahlédnout. Procházela dál ulicemi s rukou na ruce. Prošla kolem třech lidí. Pozdravila a pokývla hlavou. Vypadali zmateně, jakoby něco hledali. "Promiňte, mohu vám pomoci?" zeptala se nejstaršího, naklonila hlavu na stranu a usmála se.
Vložil Leon. S. Uchiha, So, 2013-09-21 19:56 | Ninja už: 4579 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 26 Cvičisko
Shin nebol v kľude, ale vyhrážal sa mi s preháňadlom. To ma pobavilo. Videl som jeho najhoršiu nočnú moru. Bolo to trochu divné. Stále som sa smial z preháňadla a on sa už prebudil.
,,Hej, to si s tým zničením prehnal," on samozrejme vedel, že je to ilúzia. Potom na mne vyskúšal Shin svoje Genjutsu. Nebál som sa. Bolo to predsa iba Genjutsu. Ale potom som videl katany. Šmarja, ale jeden z nich je ten pravý, začal som sa báť a vyhýbať.
,,Hej, prestaň! zakričal som, ale potom ma napadlo KAI. Mal by som sa prestať hýbať, povedal som si. Tie nože boli realistické. Potom som sa ukľudnil, ale dychčal som. Potom na mňa letel jeden fakt realistický. Ten je asi pravý, zahol som sa a urobil salto vzad. Zložil som pečate. KAI! pomyslel som si a katany zmizli. ,,Ty mi chceš dávať preháňadlo do pitia?! Ja som si asi zlomil väzy," zasmial som sa.
,,Ale teraz," začal som a zatváril som sa mega-seriozňácky. ,,To Genjutsu si zvládol, ale teraz mi musíš vysvetliť to zničenie Konohy," chvíľu som sa tváril vážne, ale potom som sa rozosmial.
,,Čo ísť kuknúť na Daikiho?" spýtal som sa. Ja som sa išiel pozrieť na Daikiho. Potom som išiel za senseiom. ,,Hej, Kenta-sensei, už to Genjutsu viem, Shin Vám to dosvedší, nerad by som to skúšal na Vás," pribehol som za ním. Trochu som sa zasmial, vedel som, že sensei nebude chcieť, aby som to skúsil na ňom. Už by som si dal aj misiu. Dúfam, že ju čoskoro dostaneme. A nejakú poriadnú, usmieval som sa a predstavil som si, ako skúšam Genjutsu na súperovi.
,,Sensei, je ešte na dnes nejaký tréning? Ja by som ešte niečo zvládol," spýtal som sa a zatváril som sa hrdinsky.
Vložil theFilda4, So, 2013-09-21 13:11 | Ninja už: 4387 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže
Shin Mizukin tým 26
trénink 2
"No doháje"pomyslel si Shin ,když uviděl Tokuneho výraz"to bude nářez."Chvilku ho svádělo pomyšlení ,že se z iluze osvobodí hned,protože doopravdy nechtěl vidět žádné noční můry,kterých měl požehnaně.Pak tu myšlenku ale zavrhl "nebylo by to fér vůči Tokunemu".
Sledoval Tokuneho co udělá a najednou ho obklopilo listí."Smrt v listí neee!".Pomyslel si a když listí zmizelo došlo mu že to byl začátek iluze."Pokud to bude něco fakt hrozného ,tak ti přimíchám do pití projímadlo!" řekl do nastálého ticha a byl si jist že ho Tokune slyší.Nic se ale nedělo a tak Shin jen sledoval okolí.Začali se mu potit ruce a tak se je snažil usušit.
V tom se za ním ozval hlas"Shine?Shine!Tady jsi,konečně jsem tě našla."Shin se jako prkno otočil a ztuhl.Uviděl holku asi ve věku jeho sestry,měla na sobě zablácené ninja oblečení a vestu chunina,dlouhé vlasy a oči ,ze kterých se linula krev jako z vodotrisku.Shin stál jako opařený a krvavka se kněmu blížila s vytaženou katanou.
"Potrestám tě za to ,že jsi pomohl zničit listovou"zavřískala.A Shin věděl co se stane ,nebude se moct hnout a ta katana ho probodne až za 200 let.Nebude se moct hnout,umřít promluvit,jenom doufat ať to trápení zkončí,ať ho ta katana už probodne!Shin se otřásl a pomyslel si "promiň Tokune tohle už nedám"a vykřikl "Kai".
Otevřel oči a uviděl Tokuneho ,který se zřejmě bavil."Joo super jde ti to jak po másle ,ale nemohl jsi mě trochu šetřit?".Protřepal si hlavu"Tohle je sakra nepříjemná technika,ale dostal jsem se z ní ,tak aspoň něco."
"Dobře ty jsi svojí techniku zvádl dokonale,pokud ti to nevadí ,vyzkouším zas svoji na tobě."Poodešel a ještě jednou si připravil jak to udělá.Když si myslel ,že to má došel k Tokunemu."Připraven?"nedal mu čas odpovědět a složil potřebné pečetě a začal mávat s katanou.Podle Tokuneho výrazo poznal,že buť to něco udělalo ,nebo se diví co mu hrabe.Každopádně se začal přibližovat šikmo a snažil se jít na Tokuneho ze strany jak by to udělal v boji.
Vložil Ikuse, So, 2013-09-21 13:03 | Ninja už: 4470 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Yuki Minoshi Cesta z Konohy -> Les
Tým 19
Ocitla se v lese. Vyskočila na první větev a poté se přesunula do koruny nejvyššího stromu v okolí. Byla sice vysoko, ale na cestu tam dole pořád viděla. Byla tiše jako myška a poslouchala jestli neuslyší kroky. Po chvíli jí překvapil fakt, že nepřítele uviděla dřív než slyšela. Byl nejspíš vycvičen, aby se uměl plížit bez jakéhokoliv hluku. Oprava, byla vycvičena, aby se uměla plížit bez jakéhokoliv hluku. Yuki v duchu zanaříkala, když uviděla, že má bojovat proti ženě. Pár vteřin ještě čekala v naději, že se objeví někdo další, protože bojovat proti jedné ženské, jí připadalo nudné. Bylo jasné, že se nikdo jiný už asi neobjeví. Povzdechla si. Nehodlala jí podceňovat, jelikož Tobi-sensei říkala, že je silná, ale...nemohla si pomoct a moc vážně jí nebrala.
Ta dole vypadala, jako by se jí snažila vystopovat. Jako zbraň nejspíš používala jen luk s šípy. Dívka byla otrávená čím dál tím víc. Nemohla s tím však nic udělat. Úkol byl jasně zadán. Musí jí vyřídit. Nebylo sice jasně stanoveno, zda jí má zabít, nebo jen odstranit z cesty, ale přestože by Yuki uvítala, kdyby mohla nemít smilování, rozhodla se, že zabít ji by bylo dost kruté, a tak jí jen omráčí nebo jiným způsobem zastaví.
Uvažovala nad tím, že by jí sebrala nebo zničila její šípy. Bez nich by byla oslabená a pak už by to byla brnkačka. To se ale řeklo snáz než udělalo. Jako první ji napadl výbušný lístek, ale to mělo dva problémy. Zaprvé by se jí musela dostat hodně blízko za záda a zadruhé výbušných lístků dnes už použila až moc. Prostě a jednoduše proti ní půjde přímo. Vytáhla katanu a se saltem seskočila na zem. "Tak tady jsem." řekla protivnici s hlasem naznačujícím, že se jí neboji a ušklíbla se.
Vložil Leon. S. Uchiha, So, 2013-09-21 11:41 | Ninja už: 4579 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 26 Cvičisko
Trochu som si odpočinul a vrátil som sa k tréningu. Opäť som začal predstavami. Skúšal som to zas na strome. Trvalo mi to trochu dlhšie, lebo som si teraz predstavoval všetko okolie. Dal som si na tom záležať. Radšej nech to trvá dlhšie, než aby som to posr...pokazil. Už som to mal. Potom som s tým prestal a vyskpšal som to na kunaii. Trvalo mi to trochu dlhšie. Potreboval som s asústrediť a vytvoriť okolie a zároveň nespúšťať zrak z kunaia. Bolo to ťažké, pretože kunai sa hýbal. Dokázal som to, ale iba na chvíľu. Pár krát som to ešte skúsil a mal som to. Potom som sa pozrel na Shina. Bude to nefér, ale... pomyslel som si. Zložil som pečate a vytvoril som presne také prostredie, v akom sme boli. Chvíľu som čakal, kým nezaútočí on. Oprel som sa o strom a na tvári som mal výraz nudím-sa-nič-nerobím. Nevedel som, čoho sa Shin bojí, takže som si to naplánoval tak, že keď príde, tak ho nechám pozerať sa na jeho najvätšiu nočnú moru. Nevedel som, čo to je jeho najvätší strach. Potom s za mnou Shin prišiel. To som nečakal. Myslel som že zaútočí bez ohlásenia.
,,Ahoj, tak, ideme na to? spýtal sa ma Shin. Trochu som zazmätkoval, ale ihneď som to napravil a nasadil som nevinný výraz.
,,D-dobre," povedal som si. Je čas s tým začať, nenápadne som si zapískal a v mysli som si predstavil, ako to asi bude vyzerať. Teraz sa aj dozviem jeho najvätší strach, asi. Úplne normálnym výrazom som sa naňho pozrel. V realite sa mu nič nedialo. Dúfam, že to výjde, a nič sa nestane," trochu som sa potil, ale nedovolil som stresu, aby mi prerušil plán. Není to odomňa velmi kruté? Dúfam, že nie. Veď...je to predsa tréning, ukľudnil som sa a začal som sa tváriť normálne. Nič som nerobil, iba som pokračoval. Za jak dlho to asi zistí? spýtal som sa sám seba. Dúfal som, že to nebude až tak skoro. Musí to aspoň trochu zabrať, pretože on to svoje Genjutsu určite zvládol,
Vložil theFilda4, Pá, 2013-09-20 15:47 | Ninja už: 4387 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže
Shin Mizukin tým 26
trénink 1
"Supeeeer moje první genjutsu a zárověň jutsu ,které jsem se nenaučil na akademii"pousmál se Shin a pronesl směrem k Tokunemu"až budeš připraven klidně si to na mě vyzkoušej,ale moc mě nestraš".
Poodešel kousek a vytáhl svoji katanu"ta bude na to nejlepší"pomyslel si a párkrá s ní cvičně prosekl vzduch.Chvilku přemýšlel nad tím jak bude cvičit a pak mu došlo ,že dostal vcelku jednoduché genjutsu na hluchá místa.U ostatních se člověk musí pořádně zamyslet,tady se ruka s katanou vytvoří ve vzduchu na hodně místech ,aby nepřítel nevěděl odkud příjde útok,takže si jen dát pozor ,aby byli všechny obrazy sladěné s originálem a byli věrohodné.
Zasoustředil se na jeden strom a v duchu si představil ,že je to nějaký ultra silný ninja ,který má za úkol zničit konohu jedinou technikou a on je jediný kdo v tuto chvíli může zachránit vesnici.Začal vlnkovitými pohyby hýbat s katanou a představoval si to co vidí nepřátelský ninja,vidí v celém svém vidění obraz ruky s hýbající se katanou ve vlnách.
Pak začal dolaďovat detaily.Když skončil uviděl Tokuneho jak se válí pod stromem,chvilku se směje chvilku vypadá jako kdyby hrál svůj životní zápas v Shogi."tohle je cvičiště ne obecní flákárna"zamumlal si a začal zkoušet pečetě.Po chvilce do toho přidal i svoji vizi.
Chvilku sledoval demoliční pudy Daikiho ,kterému zřejmě nová technika šla.Napil se z láhve,protřepal si hlavu a pokračoval v zdokonalování své nové techniky."Tahle technika je boží.Pokud nepřítel nebude nějaký ostřílený ninja co okamžitě zdrhne,nebo bude mít nějakou techniku co zničí všechno kolem, tak je syn Shinigamiho"zapřemýtal a pokračoval.
Když si myslel ,že to doopravdy má vydal se za Tokunem ,který vypadal,že se již dobrou chvilku nudí"Ahoj tak jdem na to?"zeptal se Shin.
Seito se jen tak sám pro sebe pousmál, ale zůstal stát na tom místě, kde se před tím zastavil. Jen tak nenápadně, ale udělal pečeť jednou rukou, aby si toho jeho žáci nevšimli. Nebylo však jasné na co čeká nebo co to vlastně zkouší. Nezúčastněný pozorovatel by však si však moc dobře uvědomil, že se snaží o to, aby se do boje zapojili všichni tři naráz a vydali ze sebe to nejlepší. Předvedli mu svou spolupráci, svou sílu, to jak dokáži uvažovat a zkrátka, jak dokáží fungovat jako tým, když už na něco podobného přijde. A to prostě nebylo možné, jestliže alespoň jeden z nich byl stále mimo hru. Měli velkou šanci touto zkouškou úspěšně projít, oni ano. Teď té šance stačilo, ale jen využít...
Tsume Inuzuka Les Smrti
Jak pro Kurokami, tak pro Tsumeho to byl velmi překvapivý sled událostí. Přeci jen, z jeho sluchem a čichem by si člověk myslel, že něco takového dokáže zaregistrovat a předem se na to připravit, ale pravda byla opakem. Sám Les Smrti totiž oplýval všemi možnými zápachy a zvuky a horko těžko šlo všechno rozeznat. Navíc, sami pavouci a toto místo bylo celkově vlhké a všechny pachy se mísilo do jednoho a opravdu už nebylo možné rozeznat, jestli je tu více cílů nebo méně. No a jak dobře všichni víme, pavouci jsou mistři v tichém plížení a dokáží obelstít i ten nejlepší sluch, nehledě na fakt, že sluch je jeden ze smyslů, na který se Tsume musí více soustředit a není to tak snadný jako s čichem. To vše a mnohem více bylo hlavním kamenem úrazu a především to, že Tsume zapomněl, kde že se to vlastně nachází a že by měl být asi trochu více opatrnější. Teď už se ale nedalo nic dělat. Musel se s tím, co nejdříve nějak vypořádat a to sám. Bylo mu jasné, že ostatní členové týmu neměli šanci s ním a pavouky udržet krok. V tomto ohledu totiž opravdu zaostávali, ale vzhledem k Tsumeho původu se nebylo ani čemu divit, každý měl to své...
Zprvu byl Tsume docela dost překvapený a možná se i na moment zdálo, že zpanikařil. Spíše to však bylo způsobeno tím, že zahlédl, jak to stejný, co dostalo jeho samotného, dostalo i Kurokami a to ho teprve dokázalo naštvat a donutit se strachovat. Nesnášel, když na Kurokami někdo šahal bez jeho dovolení a nikdy by dobrovolně nepřipustil, aby se jí něco stalo a nemínil to teď porušit.
Naráz do hrudi byl relativně silný a donutil Tsumeho lehce heknout, ale to nebylo nic oproti tomu, co všechno potom náhle viděl. Zároveň si však uvědomil, že jeho společnice schytala asi podobnou ránu a to bylo skutečně k vzteku. Měl si trochu více zmapovat okolí a tohle by se nestalo. Teď na něj zíralo stovky a stovky očí, přičemž jedny z nich byli opravdu veliký. A to vše se teď k jim oběma blížilo, klapalo kusadly a nepříjemně skřípalo. Vlákna je navíc stále více přitahovala a přitahovala k tomu obrovskému pavoukovi, který byl asi matkou všech ostatních, nebo spíše byla. Kurokami k tomu navíc začala velice zoufale kňučet, jelikož ať se snažila jak chtěla, její drápy a ani zuby nemohli tu lepkavou hmotu z ní dostat pryč. V tu chvíli se však už do díla dal sám Tsume. Toto totiž nemínil jen tak nechat. Hodlal to zvládnout a celou tuto pavučinu a i s jejími obyvateli poslat ke všem čertům!
Jen pár vteřin trvalo, než Tsume prudce vytáhl dva kunaie a jedním prudkým sekem se oddělil od toho lepkavého lana. Stejný švih s otočkou pak stačil, aby byla volná i sama Kurokami. Až teď se do toho oba mohli pořádně pustit.
Nejprve bylo důležité zhodnotit celkovou situaci a co nejrychleji si zjistit vše potřebné o svém okolí. Zdálo se, že oba stáli na jakési pavučině, která nebyla lepkavá, jelikož sloužila jako podlaha. Stále však visela vysoko nad propastí, která už od pohledu vypadalo dost temně a děsivě. Díky tomu bylo jasné, že něco tuto stavbu muselo držet, což znamenalo, že stačilo zjistit, co vlastně tuto pavučinu kotví a právě v těch místech nastražit výbušné lístky a vše naráz odpálit. Tím by byli všechna tato stvoření poslána do samotných pekel, kam také patří. Pořád však nesměl Tsume zapomínat, že ty tři pavouky co honil, hodlal k Moriko i dotáhnout. S prázdnou prostě přijít nemohl a i když mu teď šlo o mnohem více, než jen o nějakou kořist, toto si slíbil a jí také a on vždy své sliby plnil, vždy.
Rychlé zkontrolování současné výbavy Tsumeho utvrdilo v tom, že si nemůže dovolit žádný hlouposti. Už teď mu zbývali jen 2 kunaie s výbušnými lístky, jelikož jeden vypotřeboval a 4 samostatné lístky. A vzhledem k tomu, že kotvící část celé pavučiny by mělo být minimálně po 4, už teď bylo jasné, že si bude muset udělat čas, aby ostatní lístky připevnil, jestli tedy vůbec budou stačit.
"Tss..." To uniklo Tsumemu z úst po předběžném zkontrolování stavu výbavy a konečné přípravy k útoku, načež do jedné kapsičky hrábl a vytáhl 10 metrové ocelové lanko. Následně se rozkročil a přikrčil více k zemi, při čemž na každý konec připevnil jeden z kunaiů, který držel v ruce a znovu je chytil do připravené pozice, při které zbytek lana velmi volně viselo na jeho rukách, ale zároveň se nedotýkalo země. V tu dobu už byla připravená i Kurokami a v pevné rozkročené pozici výhružně vrčela.
"Dobře parťáku, tak si s nimi teď trochu zatancujeme" a v tu chvíli oba kunaie prudce vyletěli proti dvěma nejbližším pavoukům, až to zasvištělo. Souboj mohl začít...
Vložil Ranmaru, St, 2013-09-18 00:47 | Ninja už: 6033 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare Tým 27 ulice Konohy
Když Kouhei navrhl že by se mohli rozdělit, Ranmarovi svitla jiskřička naděje, že by se mu mohlo podařit se zdejchnout. Proto hned vyhrkl. "Jo, to zní jako dobrý nápad, beru si Sedmikráskovou ulici." A už se otočil a udělal první krok, neboť chtěl vyrazit vpřed, když v tom ale Lei položila ony zásadní otázky: jak se vlastně jejich kolega jmenuje, číslo domu atd. Ranmaru se na to neptal, protože vůbec neměl v úmyslu jít kolegu hledat a teď se na odchodu cítil trochu odhalen.
Rychle se na patě otočil zpět ke svému týmu, poslouchal jak jim Kouhei nového člena popíše a snažil se tvářit jako by se jen pozapomněl a nic zvláštního se nestalo doufajíc, že si jeho předčasného pokusu o útěk nikdo nevšiml a že nikomu nedojde co má v vlastně v plánu. "Pravděpodobnější je že kolegu najdou ti dva než já sám. Takže třeba nikdo nepozná že jsem kolegu vůbec hledat nešel a místo toho si někde v klidu v koutku pocvičím co potřebuji. A mise? Že se máme nechat překvapit? Asi nic důležitého. Asi nuda do které není nutné spěchat a nejlépe se jí vyhnout." Myslel si v tichosti Ranmaru.
Vložil Leon. S. Uchiha, Út, 2013-09-17 21:09 | Ninja už: 4579 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 26 Cvičisko
Sensei nám dal techniky. Žhjowa, toto bude ultra-prototal-fatal-super-mega-bomba technika! už s názvu to vyplýva. Potom som sa trochu vzdialil. Bude trochu kruté to na nich skúšať. Zrejme to skúsim na Shina, on to na mňa tiež asi skúsi, skonštatoval som. Otvoril som zvitok od senseia. Bolo to tam priehladne, aj keď tam bolo plno zložitých slov. Zavrel som ho. Cvičil som si pečate. Chcel som ich urobiť čo najrýchlejšie, aby si ich súper nevšimol. Na túto techniku som zvažoval taktiku typu: pošlem klona, ten súpera zamestná súpera a ja to zatiaľ spravím. Pečate som si nechal až na potom. Potom som si začal robiť v hlave všetko kompletne do detailu. Na cvičenie som si vybral strom. Tú techniku som nerobil. Iba som si to trénoval. Prostredie som sa snažil urobiť proste čierne. Že súper akože spadne do temnoty. Niečo by som si pomyslel, ale nesmel som sa rozptylovať. Takže, strom by tam spadol a ukazoval by som mu, ako zabíjam ostatné stromy. Potom mi to bolo ľúto, pretože ja mám stromy rád. Ja mám strach z vlastnej ilúzie, rozosmialo ma to. Opäť som sa začal sústrediť. Zabíjal som ostatné stromy a na záver by som do objektu hodil kunaie a pustil by som ho z toho. Fuh, to bolo dobré, ale mal by som sa sústrediť aj na pohybujúci objekt, povedal som si. Vybral som jeden kunai a očami som sa naň sústredil. Ukázal by som mu, ako sa mazlím s shurikenmy a kunaie hádžem do mora. Potom som toho kunaia z ilúzie vypustil. Teraz si dám odpočinok a idem na pečate, ľahol som si pod strom a premýšľal som o tej technike. Ak to dopadne podľa mojich predstáv, tak to bude fakt cool, usmial som sa. Potom som premýšľal, ako to budem skúšať na súperoch. Bude to fakt super. Už dlho som nejedol ramen, hneď po tréningu pôjdem na ramen, usmial som sa. Na ramen som sa tešil. Ramen je moje obľúbene jedlo. Potom som si spomenul zas na techniku. Chcel som sa zas stretnúť s Naitakim a vyskúšať to. Možno som bol krutý, ale aj tak.
Vložil Thorpi, Út, 2013-09-17 20:23 | Ninja už: 4388 dní, Příspěvků: 108 | Autor je: Recepční v lázních
Daiki Kumiro tým 26 trénink:soustředěni čakry
Došli na cvičiště a sensei jim všem zadal úkol.Daiki popošel o kousek dál aby nerušil společníky v tom jejich mentálním cvičení a začal.„Hmm takže opět běhání na stromy ale tentokrát to musím zkombinovat,to že vyběhnu na strom nestačí zkusím si to trochu okořenit“.A tak začal tentokrát si pamatoval ten pocit když má v nohách čakry akorát „tak jdem na to“při těchto slovech se rozběhnul proti strom a vyběhl až na špičku když si řekl že to na procvičení stačí tak si řekl že teď je ten pravý čas si to okořenit.Po těchto slovech se postavil čelem k stromu rozběhnul se v půlce kmene stromu poslal do nohou víc čakry a odrazil se pak se snažil nashromáždit tak akorát čakry do nohou aby se přichytil jenže to ani neměl zkoušet protože si v tom zápalu řekl že když dá víc čakry tak to bude lepší no ale místo toho aby bezpečně po druhém stromu sklouznul dolů jak plánoval tak se do něj slušně probořil a zůstal viset.Chvíli se snažil dostat ven ale nešlo mu to a zrovna když chtěl zavolat senseie tak ho to trklo„no jasně pošlu do ruky čakru a strom rozpůlím“strom se mu podařilo přepůlit ale to jen díky tomu že ten kmen byl hodně úzký a to dřevo ztrouchnivělé a prožralé termity jenže ho přelomil tak špatně že padal dolů i s tou půlkou kmene.Ale naštěstí jak bylo to dřevo mokré a ztrouchnivělé tak se dole roztříštilo a on bez problému vyváz.„ok tak teda jinej strom a dřív než mě zase napadne taková kravina tak si ten strom aspoň zkontroluju“.Popošel k pevnějšímu stromu a začal zkoušet soustředit čakru do rukou.
Vložil sannin Naruto, Út, 2013-09-17 19:52 | Ninja už: 5464 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Kenta Sarutobi Tím 26
Keď sa všetci zoskupili na cvičisku, Kenta ihneď začal rozdávať pokyny na tento deň. "Ako som vám už sľúbil, Shin a Tokune dostanú genjutsu a Daiki taijutsu. Upozorňujem, toto bude oveľa ťažšie ako to čo ste mali predtým. ale teraz k veci. Tokune, ty máš za úlohu zvládnuť Mugen: Narakumi no Jutsu. Shin dostáva Konoha-Ryū Yanagi. No a nakoniec sa Daiki bude učiť základu každého poriadneho taijutsu a to posilovanie útokov pomocou chakry." Nechal chalanom chvílu čas nech si to uležia v hlave a potom sa obrátil k Shinovi a Tokunemu. "S tréningom Genjutsu je to obťiažnejšie. Ale pár rád. V prvom rade si v hlave musíte vytvoriť obraz genjutsu, presne taký ho budete chcieť dať nepriatelovi. Ak nebude dokonalý, tak v genjutsu budú hluché miesta a celé to skazíte. Takže by som začal niekde v pokoji si premyslieť ako bude genjutsu vyzerať a ak si budete myslieť že to už máte, budete si to trénovať nanečisto. Čiže nebudete nikoho doň uvrhávať, proste si nacvičíte pečate. Ak zvládnete aj toto, tak sa skúsite uvrhnúť do Genjutsu navzájom. Nie naraz, pochopitelne. Tokune ty sa sústreď na očný kontakt a ty Shin, tak na päste alebo inú zbraň. Táto technika sa dá použiť aj s päsťami, ale predsalen by bol lepší kunai alebo niečo také." Podal im zvitky s ďalšími informáciami o technikách a podišiel k Daikimu. "Ty zase musíš majstrovsky zvládnuť ovládanie chakry. Trochu sa rozbehaj výbehmi po stromoch a iných prekážkach no a potom skús koncentrovať chakru do rúk a nôh. To bdue chvílu trvať. Keď si budš myslieť že to budeš zvládaš, tak tvojou úlohou bude preraziť do nejakého stromu dieru, iba za pomoci chakry a pästí. Potom máš volno." Kenta potom odišiel na bok a so záujom začal sledovať ako sa jeho študenti do toho vrhnú.
Vložil Leon. S. Uchiha, Čt, 2013-09-12 19:39 | Ninja už: 4579 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 26 Hlava Hokagov--->Cvičisko
Sensei povedal, že na hlave hokagov trénovať nemôžeme. Súhlasil som a nasledoval som ho na staré dobré cvičisko. Dosť som si toto miesto obľúbil, v duchu som sa pousmial. Potom som sa zadíval na ten strom, na ktorý kedysi Naitaki vyliezol. Nie žeby som bol nejaký maniak, ale dalo sa to ľahko spoznať, pretože tam bol jeden strom trošku oddelený od ostatných. Z premýšľania ma vyrušil sensei s tým, že to heslo bolo správne. Yes! v duchu som kričal od radosti, ale navonok som sa iba pousmial.
,,Tak, aký bude tréning dnes? Nemôžem sa dočkať," usmial som sa a čakal.
Vložil sannin Naruto, Čt, 2013-09-12 19:07 | Ninja už: 5464 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Kenta SarutobiTím 26
Opäť si len bezradne povzdychol nad bezhlavou aktivitou svojich žiakov. Čo si on pamätal, v minulosti takýto genini neboli. Boli tichý, svedomitý ale aj tak šťastný za každý hodinu voľna. Nezostávalo mu však nič iné ako zatnúť zuby a aj dnes sa tímu venovať. "Nemôžme predsa trénovať tuto." nohou zaklopkal na monument a potom iba kývol hlavou aby ho následovali. Zamieril to na svoje zvyťajné ihrisko, kde mali dostatok miesta a pokoja na tréning. "A heslo bolo správne." zvolal na Tokuneho pochvíli.
Vložil Vladar25, Čt, 2013-09-12 16:54 | Ninja už: 4485 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Yukiro Tenchi tým 24
To snad ne ... Pomyslel si Yukiro. Tyhle děti mají být moje žáci?
Na jeho tváři bylo vidět silné zklamání ,ale i přesto se Yukiro vzchopil a podal ruku s úsměvem. No ,alespoň že na tyhle není potřeba hned útočit. Utěšoval se Yukiro. Áha , omlouvám se .. moje chyba. Mé jméno již znáte ,zrovna jsem tu měl menší problém s dalším členem našeho týmu.
Co čert nechtěl bylo to ,že Yukiro za sebou uslyšel kroky a když se ohlídl tak spatřil Qasewa. Zrovna v tudle chvíli.
Sotva co přišel tak ze sebe vyhrkl svoje "rozumné argumenty". Yukiro se jen usmál a s chutí odpověděl. Předpokládal jsem ,že chunnin již umí přemejšlet a nechová se jako rozmazlený pětiletý dítě a když jsem navrhoval jídlo tak jsem tam tebe ani nechtěl. dodal s posměškem Yukiro. A ještě něco , tvoje přítomnost v týmu nám chybět nebude. Co se týče tvého postu chunnina tak se postatám o to ,aby ti ho Hokage vzal a ještě navrhnu žádost o tvoje přesunutí zpět do akademie.
Při posledních slovech se už Yukiro na Qasewa ani nedíval ,ba naopak díval se úplně na opačnou stranu a na Qasewa se otočil zádama. Vy pojďte za mnou.
Usmál se Yukiro a mrknul na ty dva.
Vložil Stranx, St, 2013-09-11 22:09 | Ninja už: 6033 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki
Tým 27 ulice Konohy
"Překvapit? Hmmmm! To sem mohla čekat! Hmmm!" dělala Lei uraženou když ji Kouhei nechtěl prozradit cíl jejich mise a když zjistila, že ani neví do které ulice se pro jejich nového člena mají vydat, tak jen sklopila zrak a zakroutila nad pomateností senseie hlavou.
"Ale sensei! Máte alespoň nějaké informace? Číslo domu? Jméno? Nebo tak něco? Dejte mi nějakou indícii a já to oběhám..." nabídla se ještě Lei.
Vložil Tobicek, Út, 2013-09-10 19:11 | Ninja už: 6037 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan
Akimichi Ikki Tým 11
Ikki si trochu zklamaně povzdechl a pokusil se podívat na situaci z nadhledu. Byli v jasné nevýhodě, navíc teď sensei vytáhl meč a podle toho co ti dva říkali, tak se s ním uměl ohánět. Jeho obrana vypadala zdánlivě neproniknutelná, dokud ho nenapadla trochu spásná myšlenka. Ikki zjevně neměl na výběr, protože si jako obvykle nevzal vybavení a tak musel improvizovat, navíc nesnášel, když se musel ohánět pěstmi.
Zhluboka se nadechl a s výdechem nastala změna. Ikki byl obyčejně fyzicky silný, ale teď začal aktivně používat i chakru, která se v jeho těle začala rozbíhat rychleji a rychleji, což se promítlo i navenek. Možná to byl jen dojem, ale jeho aura, normálně téměř neznatelná jakoby ztěžkla. Právě teď se nacházel na úrovni, jako by snědl tu hnusnou zelenou kouli, která chutnala po špenátu.
"Čas začít, řekl bych." pronesl směrem k Seitovi a rozběhl se přímo na něj, ne však aby udeřil senseie, ale aby udeřil do Takuyova meče a pokusil se tím prolomit jeho obranu, zároveň se však druhou rukou pokoušel sebrat Takuyovi jednu kouřovou bombu...
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Vložil Thorpi, Po, 2013-09-09 13:59 | Ninja už: 4388 dní, Příspěvků: 108 | Autor je: Recepční v lázních
Daiki Kumiro tým 26 hádanka
Když přišli pod hlavy hokáge tak Tokune zakřičel odpověď na hádanku a nejspíš to bylo dobře protože se z ničeho nic objevil sensei a s ufňukaným hlasem napodoboval Tokuneho a řekl jim že tu odpověď neměli vyřvat na všechny okolo ale pak se uklidnil a pozdravil je na to samozdřejmě všichni odpověděli také pozdravem a samozdřejmě ode všech Daikiho nevyjímaje přišla otázka co se bude dít dál.Protože Daiki zrovna na hádanky nebyl a něaké to fyzické cvičení by mu nevadilo.
Vložil Kyell, Ne, 2013-09-08 15:44 | Ninja už: 6016 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky
Ruru Kaichi Tým 5
Den 2.
Ruru se trošku podivila, když sensei vytáhla misky, rýži a podobné serepetičky. Chvíli pořád zkoumala, jestli to má být jako fakt, nebo jako sranda.
"Máte bod, sensei. Dobrá sranda. Hehe"
Začala se pousmívat a čekala, kdy to sensei odsekne a řekne, že to byla jen sranda. Ale Azu i Mariko začali a sensei mlčel.
"Cooo?! To jako fakt?! Naníííí?!"
Chytila se za hlavu a začala šílet, když jí došlo, že tady bude přenášet zrnko po zrnku jako pitomec, místo toho, aby se učila, jak zachraňovat životy.
Pak si ale vybavila slova děděčka a uklidnila se. Klid Ruru. To zmákneš, zachovej klid, musíš být cool. Když ne ty, tak kdo tady bude ten cool? Fuuu... Nádech a výdech... Pomalu si sedla před svojí misku, chytila hůlky a začala pomalu přenášet zrnka rýže, které teda moc spolupracovat.
"Ty jeden mrňavej!"
Rozzuřila se nad jedním zrnkem, které se jí snad vysmívalo. V klidu Ruru, ber to jako trénink vytrvalosti. Ano! Přesně to to je, v lékařských technikách to bude stejné, uklidni se a pouze se soustřeď na preciznost. Pak se pokusila o vtip Azu. Ruru si jen povzdechla a špitla zpět.
"Já bych tu rýži nejradši spálila..."
Byla trochu naštvaná, že to šlo tak pomalu, čtvrt hodiny pryč a ona měla sotva čtvrtinu hotovou. Pak se navíc ozval Mariko. Použít chakru?! Když jí došlo, že by to měla dělat od začátku a stejně by to nezvládla, měla chuť Marika zabít. Ale uvědomila si, že tím, jak se nervla se nesoustředila a dělala to otrocky.
"Nemachruj tady Mariko, každý není génius jako ty."
Jekla na Marika a zahrála to do outů, aby to sensei nějak neslyšela. Sama pak pokračovala v přenášení zrnka po zrnku, připadalo jí ,že už se ty zrnka i vlní, jak jí z toho pomalu začínalo hrabat. Zrnko po zrnku a další zrnko... Oooo bože, tohle musel být Boží trest... Ani čtvrtina nebyla přenesena a Ruru už to šíleně nebavilo.
Vložil Jaden, Ne, 2013-09-08 00:07 | Ninja už: 6301 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Jižní cvičiště
„Nepodceňujte nás...!“ zavrčel Takuya dopáleně, když promáchl svým útokem do prázdna, a musel tak vynaložit snahu zastavit svou setrvačnost.
Ona energie z něho nesálala o nic míň než před chvilkou. Možná naopak.
Chlapec se znovu rozeběhl proti Seitovi a napřáhl se k dalšímu výpadu, který poté vedl pro změnu levačkou vodorovně zprava, a jako bonus se po Seitovi poté ohnal pravačkou, aby mu případně alespoň vrazil pěknu šlupku pěstí mezi oči, kdyby svým mečem znovu minul.
Zuby přitom měl zatnuté adrenalinem a ve tváři se mu zračil výraz míchající v sobě zápal boje, dopálenost, a soustředěnost.
Bohužel už zase jednal poněkud bezhlavě, takže bylo na Onigiri s Ikkim, aby využili správně situace a navázali na Takuyův útok tak, aby se jim podařilo Seita konečně trefit.
Kouhei Ulice Konohy
„Tebe kdyby někdo zapojil do sítě tak se přestane platit za proud, Lei-chan,“ zasmál se Kouhei nad energičností dívky, která se ho hned zapáleně optala na jejich misi. „Nechte se překvapit,“ mrkl na ní místo odpovědi a dál kráčel směrem, kde měli nabrat jejich nového člena, když tu se na jedné křižovatce zastavil.
„Eh...“ hlesl, když se začal trochu zmateně rozhlížet a putovat pohledem mezi názvy tří ulic, kterými se mohli vydat.
„To je nepříjemné...“ zatvářil se rozpačitě, „v dokumentu se píše, že bydlí náš nový člen v Květinové ulici... ale tady je Květinová Růžová, Kopretinová, a Sedmikrásková... Která... Která Květinová to má tedy být?“ zamrkal zmateně Kouhei a zatvářil se sklesle. „Ach jo... Nedá se nic dělat, buď obejdeme všechny ulice zvlášť, nebo se rozdělíme a každý zkusíme své štěstí v jedné z nich, abychom ušetřili čas, co říkáte?“ povzdechl si Kouhei, načež se obrátil na Ranmara s Lei se svým návrhem a čekal na jejich názory.
Lovec a kořist
Pavouci prchali jako o život a tak nebylo vůbec lehké s nimi držet krok. Navzdory své velikosti byli totiž neobvykle hbití a rychlý. To ale Tsume s Kurokami jakž takž také, a tak se jim s nimi nakonec podařilo vyrovnat krok a zastavit je vržením kunaie před ně.
Pětice se během své honičky ale vůbec nedostala do tak zalesněné části, jak se Tsume domníval. Křovin tu bylo mraky, to ano. Dokonce až tak, že skrz ně nebyla vidět ani zem. Křoví tu tvořilo jakési obrovské jezero, které začínalo necelé dva metry před Tsumem. Stromů tu bylo právě naopak naprosté minimum. Dost jich rostlo jakoby podél okrajů křovinového jezera, ale tam kde křoví začínalo, už ani jeden.
A právě v tomto křovinovém moři se pavouci zastavili, když před nimi explodoval Tsumeho výbušný lístek.
Trojice pavouků cosi zašvitořila a obrátila se čelem k Tsumemo s Kurokami, když tu všichni tři tiše vřískli a najednou zmizeli v křovinách, v kterých stáli, což se zdálo být nemožné, jelikož nebyla křoviska vůbec tak vysoká, aby se v nich mohla trojice pavouků velkých jako tihle ukrýt.
Vysvětlení přišlo ale ihned poté, a v ne zrovna příjemné podobě. Z křoví asi dva metry od Tsumeho totiž vystřelilo jakési bílé a lepkavé lano, které chlapce zasáhlo přímo doprostřed hrudi, a okamžitě ho stáhlo do křovin za pavouky. Stejný osud postihl i Kurokami, kterou druhé stejné lano stáhlo z větve stromu, na kterém stála, také přímo do křovisek.
Pod křoviskami se totiž nenacházela pevná půda, jak se mohlo zdát, ale obří pavučina.
Obří pavučina, zamaskovaná křovinami, které sem pavouci nanosili, pod kterou se skrývala o nic menší propast. Propast hustě posetá pavučinami a přes kterou v hloubce zhruba 10 metrů vedla další obří pavučina, sloužící jako podlaha pro tyto osminohé bestie, kterých tu bylo vážně hojně. Bylo to hotové pavoučí hnízdo.
A to velmi důmyslné. Jakmile se totiž Tsume ocitl uvnitř, mohl spatřit, k čemu potřebovali pavouci ty ulovené divočáky. Napojené na pavučinová vlákna je totiž paralyzované svým jedem vystrkovali na okraje křovinového jezera co halilo jejich hnízdo, a jakmile se na návnadu chytil nějaký predátor, stáhli ho i s divočákem k sobě do hnízda, kde se z stala potrava z něho. A přesně v té samé situaci byl teď Tsume s Kurokami.
A aby toho nebylo málo, bylo i vidět, že všechna ta pavučinová vlákna s návnadami v podobě divočáků, vedou do jednoho bodu. Vedla k asi čtyřikrát tak velkému pavoukovi než byli ti, co Tsume předtím pronásledoval. Nejspíš k matce všech těch pavouků, kteří se v hnízdě nacházeli.
Zprvu, když Tsume s Kurokami přistáli na druhé obří pavučině, tvořící pro pavouky podlahu, se na ně ty tisíce červených oček jen zmateně obrátila a chvilku se nic nedělo. Jakmile se ale hnízdem rozlehlo zavřeštení pavoučí královny, pavouci se dali do pohybu. Přímo směrem k dvojici.
Naštěstí pro Tsumeho s Kurokami tahle pavučina nelepila, jelikož nesloužila jako síť pro lov, ale jako podlaha. Nicméně pavučinová vlákna, co je předtím stáhla do této šlamastyky, k nim byla pořád přilepená, a právě teď se je snažila přitáhnout blíž k pavoučí královně, které vedla do chřtánu.
Nezávidění hodná situace.
Vložil ichi, Pá, 2013-09-06 22:49 | Ninja už: 6521 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Ueda Onigiri Jižní cvičiště
"P-pozor!" vykřikla jsem, ale bylo pozdě. Moje katana už Ikkiho dávno probodla. 'T-to snad...' Nevěřícně jsem na to zírala s rukou na ústech. V ten samý moment se Ikki proměnil v kus kmene a mě se zásadně ulevilo. Pravý Ikki se objevil dál od senseie.
Než jsem se stihla vzpamatovat, Ikki i Takuya rychle zaútočili a také tak rychle skončili - opět neúspěchem. 'No páni.'
Seinseiovi pokřiky jsem lehce ignorovala a vydala se ke svojí kataně. Povzdechla jsem si, nohou přirazila kus kmene k zemi a oběma rukama chytila rukojeť. Zatáhla jsem, ale zbraň se ani nehnula. Na čele mi vyskočila žilka. "Ghhhh!!" prohlásila jsem a zabrala znovu. Mimoděky jsem si vzpomněla na pohádku o králi Artušovi. 'Jak to proboha moh vyrvat z kamene, když i z větve je to těžký?!' V tom se katana uvolnila a já se zapotácela vzad. Konečně jsem ji zase měla v ruce.
Vložil Leon. S. Uchiha, Pá, 2013-09-06 20:45 | Ninja už: 4579 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 26 Monument Hokage
Sensei tam prišiel. Dal mi príručku, ako sa správať, keď mám hľadať spojku.
,,He-he, aha," hlúpo som sa zasmial a poškriabal som sa na hlave. Sensei nám potom porial dobré ráno.
,,Dobré ráno aj Vám Sensei. Tak hurá do tréningu! A mimochodom bolo to moje heslo správne?" spýtal som sa na záver. Dosť ma to zaújmalo, trochu si nabrúsiť logické myslenie nie je na škodu.
Vložil theFilda4, Pá, 2013-09-06 19:46 | Ninja už: 4387 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže
Shin Mizukin tým 26
hlavy hokágů
"Dobré ráno Sarutobi-sensei"pozdravil Shin"To byla dobrá zkouška mysli,ale to mě přivádí k otázce co teď?"dodal."Joooo zkouška nebýt Tokuneho tak si obhajoval svůj návrh o bombě ty chytrolíne"zanadával si a čekal co bude dál.
Vložil Knedlíček, Čt, 2013-09-05 19:38 | Ninja už: 5450 dní, Příspěvků: 443 | Autor je: Pěstitel rýže
Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Les
Přesně jak jsem čekal. Tenhle týpek už určitě někdy bojoval s ninji nebo zná někoho kdo ano. Každopádně bylo jasné, že ho tímhle nedostanu, ale odzkoušel jsem si jeho pohyby. Vypadá to, že bych v Taijutsu mohl vyhrát. Musím se tedy dostat k němu a ukončit to na blízko, ale to znamená, že si musím dávat mnohem větší pozor než kdy předtím. Ale než začnu tak by ho to chtělo trochu omezit v pohybu zásahem Senbon jehel do svalstva by to mělo fungovat. Hiroshi z vzdálenného keře pozoroval Toneju který vypadal, že je v úzkých.
Hiroshi se tajně začal plýžit podél keřů a stromů až se dostal za strom o který se Toneja zády opíral. Tohle by mohlo fungovat. Hiroshi ze zadní strany stromu umístil přibližně ve výšce pasu Toneji výbušný lístek a poté se přemýstil zpátky do keře ve kterém se ukrýval naposledy. Hiroshi si do jedné ruky dal Senbon jehly a druhou rukou složil pečeť. Kai!
Lístek každou chvíly vybuchne, ale pro případ, že by mi chtěl utéci... Hiroshi hodil Senbony na Toneju aby nemohl uzkočit dopředu a mířil přitom na svaly na nohách a rukách.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Vložil Ranmaru, Čt, 2013-09-05 19:02 | Ninja už: 6033 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Toneja Tomojeschauma (Hromotluk) Les
"Pamatuj Tonejo, ninjové jsou zákeřní, používají iluze, výbušniny, pasti a vrhací zbraně." Běžely v Tonejově hlavě rady co mu dal Masako, když se připravovali na přepad ninjů.
Toneja celkem pozdě uviděl kunaie letící vzduchem k němu, ale stihl se odrazit nohama a uskočit dopředu. Skulil se do kotoulu a z kotoulu rovnou zpět na nohy a do běhu, aniž by při tom ztratil rychlost. U tak velkého člověka to působilo dost těžkopádně.
Ten kluk se schoval ve křoví, do kterého Toneia hned vběhl. "Co to? Kluk tu nebyl! Kde je?" Rozhlížel se Toneia. Pak opatrně přešel k nejbližšímu stromu a opřel se o něj zády. "Co teď budu dělat?" Toneja nikdy nebyl moc dobrý ve stopování. "Kdybych tu tak měl Jasutu. Ta by věděla jak ho najít." Přemýšlel a začínal se cítit poněkud stísněně. Ten smrad ho určitě odněkud pozoruje. "Musím něco vymyslet." Snažil se Toneja sám sebe uklidnit, ale ani v tom nebyl moc dobrý.
Vložil Knedlíček, Čt, 2013-09-05 18:13 | Ninja už: 5450 dní, Příspěvků: 443 | Autor je: Pěstitel rýže
Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Les
Hiroshi sledoval kameny letící k němu a vymýšlel dobrou taktiku jak sejmout svého soupeře. Dobře, zkusím ho nejdřív sejmout na dálku. Hiroshi se úmyslně nechal zasáhnout a o pár vteřin už letěl dolů ze stromu.
Ten má teda sílu to se musí uznat. Vypadá to, že mně bude chtít sklidit zraněného dole. To se mi hodí. Toneja mířil na místo kam Hiroshi padal a Hiroshi toho využil a za letu vyndal pár kunaiů ze zadního pouzdra a hodil 4 kunaie z nichž dva byli s výbušným lístkem na Toneju.
Mezitím udělal pár salt a po dopadu na nohy udělal kotoul a jakmile vztal tak odskočil pryč do keře sledovajíc svého soupeře jak si poradí s kunaii. O pár chvil později odskakuje ještě dál a vymíšlí další taktiku pro případ, že tahle nezabere.
Budu si muset pospíšit a pomoct ostatním.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Vložil Ranmaru, Čt, 2013-09-05 17:17 | Ninja už: 6033 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Jemito Shumafuk (Skrček) Mýtinka s potokem
Jemito pozoroval celou scenérii s bezcitným úsměvem. Ten prcek byl rychlý a mrštný, jak už to předvedl při útěku z obklíčení a podobně jako jeho kolega používal výbušné lístky.
Lístek vybouchl zrovna ve chvíli když na něj Dole šlápl, jeho chodidlo roztrhal na tisíc kousků a celou nohu vyvrátil do značně nepřirozeného stavu. Jasu zaúpěl "Brácho!", upustil kyj a vrhl se ke svému bratru, kterého výbuch shodil na stranu. "Ty parchante!" Řval na Yoshiho, zatímco křečovitě objímal svého bratra. Dole, otřesen výbuchem, jen sotva srozumitelně blekotal a vytřeštěně koukal jak ze zbytků jeho nohy valí krev.
Jemito naprosto klidně popošel v před. "Zaškrť mu tu nohu než vykrvácí!" Štěkl na Jasua vojensky a pokračoval dál klidnou chůzí k Yoshimu na stromě.
Po cestě sebral konec Doleho kopí, které výbuch přerazil v půlce. Prohlédl si jeho hrot a začal mluvit na Yoshiho, který byl na stromě před ním. Zatím to vypadalo, že se ten kluk vyhýbá boji z blízka. "Poslouchej prcku, možná si teď myslíš, kdovíjak si chytrý a mrštný, ale nejsi. Já tě dostanu!" "Ale protože jsi stále jen dítě, dám ti čestnou nabídku. Slez dolů, vezmi ten meč co máš na zádech a rozdáme si to jeden na jednoho. Nemáš moc na vybranou..." Ukázal hrotem kopí na Yoshiho pravé předloktí. Na hrotu kopí byla krev, Yoshiho krev. Špička Doleho dlouhého kopí, kterému se Yoshi snažil vyhnout, zasáhla svůj cíl a udělala Yoshimu dlouhou a hlubokou ránu na pravém předloktí, ze které teď valila krev. "Daň za to, že si je pustil tak k tělu." Ušklíbl se Jemito. Nejspíš si rány při té rychlosti ani nevšiml. "Na hru na schovávanou a na honěnou nemáš čas, za chvíli omdlíš ze ztráty krve a pak jsi můj."
Vložil YoshiAmato, Čt, 2013-09-05 15:11 | Ninja už: 5162 dní, Příspěvků: 152 | Autor je: Choujiho zlatý brambůrek
Yoshi Amato tým 19 Mýtinka s potokem
Vypadalo to, že Yoshiho plán zabral, ale ne úplně tak, jak očekával. Dva z těch třech se po něm hned vrhli, kdežto ten třetí stál opodál a sledoval. Chápu. Ten vzadu z nich bude nejsilnější. Nedělá ukvapené závěry a neútočí bez rozmyslu. Takže budu muset nejdřív porazit tyhle dva a pak se vypořádat s tím posledním. Nejlepší bude, když ty dva vyřídím jednou ránou, abych nespotřeboval moc energie, protože to vypadá, že proti tomu poslednímu budu potřebovat hodně chakry.
Pomyslel si Yoshi, ale to už se na něj vyřítili dva bandité, každý z jiné strany. Yoshi si rychle sáhl do kapsy, vytáhl výbušný lístek a rychle ho položil na zem. Když už se oba bandité rozmachovaly k útoku a byly dostatečně blízko, Yoshi rychle uskočil dozadu, vyskočil na strom a udělal pečeť. Katsu!
Vykřiknul a mezi bandity se objevil silný výbuch z lístku. Zvedl se prach a Yoshi pořádně neviděl na místo výbuchu, takže nevěděl jestli to na ty dva zabralo. Okem ale stále pokukoval po tom třetím, aby ho nemohl nečekaně napadnout zezadu.
Vložil Ranmaru, Čt, 2013-09-05 14:28 | Ninja už: 6033 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare Tým 27
Vršek monumentu Hokage-putování po Konoze
Ranmaru byl popuzen příchodem jakéhosi člověka, který je vyrušil, chtěl se učit a to hodně rychle, aby dohnal svou sestru. V hlavě mu znělo jen Kouheiovo "Buť trpělivý..." Když Ranmaru uslyšel první správu, byl tak znepokojen že na chvíli zapomněl na své odhodlání, ale jakmile se doslech, že je Ikuse živý, vrátil se ke své tréningové mánii.
Ranmaru si umanul, že jestli na něj Kouhei teď nemá čas, bude se techniky prozatím učit sám. Hned pak ale došel k problému, že o nich vlastně nic moc nevěděl. Jedinou kterou znal dobře byla Suiton : Shiko Nagare, což byla rodinná technika vzniklá úpravou vodního klonu, vybral si tuhle techniku taky proto že to byla tajná technika rodiny Chikanagare a nějakému Kouheiovi ji rozhodně nechtěl ukazovat.
Zatímco šli ke kanceláři hokage, Ranmaru pečlivě hledal ve své paměti všechno co věděl o Shiko Nagare a o co se naučil při tréningu Mizu bunshin.
Když jim Kouhei řekl že mají před budovou počkat a odešel, Ranmaru řekl Lei ",hned se vrátím," a zaběhl kousek vedle. Viděl tam tmavou uličku které procházelo jakési potrubí a odhadoval že tam by mohla být voda a skutečně ve stínu tmavé uličky, pod potrubím byla kaluž vysrážené vody.
Ranmaru utvořil mizu bunshin a vyšel s ním z uličky, zpátky na místo kde měli s Lei čekat, Kouihei tam zatím nebyl.
Ranmaru klon zrušil a zkusil ho znova vyvolat, ale tentokrát už se pokoušel netvořit svůj klon, jen dát vodě dostatek čakry aby mohla držet tvar a přenést svou čakrou na vodu část svých myšlenek.
Nebylo to vůbec jednoduché na ovládání čakry a Ranmaru to nikdy předtím nedělal, proto není divu že voda se jen na chvíli seskupila do jakési neforemné bubliny a hned se zase roztekla.
Ranmaru to zkoušel napodruhé s trochou víc čakry, ale stále neměl úspěch. Tady na rušné ulici před sídlem hokage se vůbec nemohl soustředit. Napotřetí místo vytoužené myslící vody vytvořil mizu bunshin. V té chvíli však viděl Kouheie vycházejícího z budovy hokage, jak si čte jakési papíry, takže klon bleskově zrušil a ten se roztekl v malou loužičku.
Lei se zeptala na misi. "Misi?!" To musel Ranmaru někde přeslechnout. "Oni mají jít na misi?!"
Ranmaru se snažil nevypadat překvapeně a s úspěchem se mu dařilo zachovávat svůj kamenný výraz.
Samostatný tréning se mu zatím moc nedařil a proto teď se zájmem poslouchal co jim kouhei poví o misi a o novém členovi.
Tým 19: Mise - den 1/14
Toneja Tomojeschauma (Hromotluk) Les
Děcko které měl dostat vyskákalo na strom jak veverka, proto se Toneja rozhodl sundat ho jako veverku. Ještě v běhu nabral do svých obrovských dlaní hrst větších kamenů ze země. Rychle si je srovnal v ruce a velkou silou je mrštil na Hiroshiho. Hrst kamenů podobná výstřelu z brokovnice prosvištěla vzduchem a některé zasáhli Hiroshiho. Bez toho aby mu způsobily víc než pár modřin a škrábanců ho strhli z větve, takže teď padal dolů. "To se koukal jinam, že nestihl uhnout?" Napadlo Toneju, který běžel k místu kde měl Hiroshi dopadnout.
Jemito Shumafuk (Skrček) Mýtinka s potokem
Když běžel se svými kolegy po tom mrštném klukovi lesem, začal na ně kluk řvát a zpochybňovat jejich schopnosti. Jemita to pořádně štvalo, ale bral to jen jako provokaci a dokázal si zachovat klidnou hlavu.
Už ne tak klidní byli Jasu Nakashi a jeho bratr Dole.
Hned jak Yoshiho dohnali na mýtině, Dole za ním vystartoval se svým kopím a Jasu jakmile viděl že jeho bratr útočí, šel mu na pomoc s palicí. "Kur**! Ještě ne!" Okřikl je Jemito, ale ti dva ho už neposlouchali. Nejspíš se chtěli pomstít za kamaráda, nebo byli uražení, nebo se prostě báli a byli moc opilí. To ale Jemita nezajímalo, zastavil se, ruku dal na ručku své katany a velice bedlivě pozoroval co se stane.
Ti dva měli stále šanci na úspěch, i když byl nepřítel očividně ninja, byl stále jen dítě a oproti urostlým mlátičkám jako byli ti dva by nemusel v přímém boji obstát.
Jemito bedlivě sledoval každý Yoshiho pohyb, zatímco Dole k němu už dobíhal a velkým rozmachem z levé strany útočil na Yoshiho s úmyslem seknout ho ostřím svého kopí. Jasu běžel hned za ním a protože nalevo bylo Doleho kopí, obíhal ho z pravé strany s palicí napřaženou nad pravým uchem.
Vložil sannin Naruto, St, 2013-09-04 19:55 | Ninja už: 5464 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Kenta SarutobiTím 26
"Je tu nejaká spojka?" začal Kenta falošne ufňukaným hlasom a začal rýchlo krútiť hlavou. Zrušil techniku premeny a rezkým krokom sa za nimy pobral. "Tokune! Keď budeš musieť nájsť informátora alebo hocikoho na nejakej hyper tajnej misii budeš vykrikovať "Pán informátor kde steeee?" ?! Neprečítal si si to poriadne. Mali ste tam jasný popis!" opäť pokrútil hlavou. "Zvládli ste to rýchlo." podotkol ostro. Na minútu sa odmlčal aby si všetko urovnal v hlave a potom príjemnejším tónom dodal: "Mimochodom, dobré ráno."
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Kouhei
Ulice Konohy
„To je skvělá připomínka, Lei-chan!“ prohlásil Kouhei s zvednutým ukazováčkem do vzduchu, jakoby byl nadšený tím, jak bistrý dotaz jeho žákyně položila, aniž by ji k tomu musel nějak navést, když tu se k nim přimýchala jakýsi dívka a velice zdvořile jim nabídla svou pomoc, poněvadž na ní nejspíš, a také právem, působili celkem zmateně.
„Dobrý den i Vám, slečno a ano, vskutku nám můžete-,“ pozdravil cizí dívku se stejně milým úsměvem a zavřenýma očima Kouhei, ale jakmile je znovu otevřel, zarazil se.
„No to je úžasné! Máme to ale štěstí, vy dva!“ zajásal a obrátil se na Lei s Ranmarem, načež si stoupl vedle té cizí dívky jako nějaký sluha uvádějící pana krále, významně si odkašlal, a pokynul k dívce dlaní, takže to nakonec vážně vypadalo jako když jim chce představit novou paní královnu. „Lei, Ranmaru, dovolte mi, abych vám představil vaší novou týmovou partnerku! Toge!“ pronesl velkolepě, načež se zazubil od ucha k uchu.
Toge
Ulice Konohy
Tým 27
"Jdu ven mami. Do večeře jsem zpátky." informovala svojí matku a otevřela dveře bytu. Na prahu se zastavila a nahodila svůj obvyklý venkovní, neutrální pohled. Vykročila.
Okamžitě jak se ocitla přede dveřmi, jí ozářily jasné sluneční paprsky. Automaticky přivřela oči a zakryla zdroj světla svojí pravou rukou. Popošla do stínu, který vytvořila malá stříška, přečuhující přes okraj domu. Tam se opět zastavila. Narovnala záda a své ruce vepředu spojila položením na sebe. Vypadala teď velice slušně a spořádaně. Sešla pomalu po venkovních schodech na ulici a zamířila si to směrem ke svému oblíbenému obchůdku s ovocem a zeleninou. Byl hezký den, nebylo ani horko, ani zima.
Za těch pár minut co šla, ani jednou neotočila hlavou, aby si něco prohlédla. I když chtěla. Chtěla si například prohlédnout květiny u jednoho z domů, ale mohl by jí někdo zahlédnout. Procházela dál ulicemi s rukou na ruce. Prošla kolem třech lidí. Pozdravila a pokývla hlavou. Vypadali zmateně, jakoby něco hledali. "Promiňte, mohu vám pomoci?" zeptala se nejstaršího, naklonila hlavu na stranu a usmála se.
Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko
Shin nebol v kľude, ale vyhrážal sa mi s preháňadlom. To ma pobavilo. Videl som jeho najhoršiu nočnú moru. Bolo to trochu divné. Stále som sa smial z preháňadla a on sa už prebudil.
,,Hej, to si s tým zničením prehnal," on samozrejme vedel, že je to ilúzia. Potom na mne vyskúšal Shin svoje Genjutsu. Nebál som sa. Bolo to predsa iba Genjutsu. Ale potom som videl katany.
Šmarja, ale jeden z nich je ten pravý, začal som sa báť a vyhýbať.
,,Hej, prestaň! zakričal som, ale potom ma napadlo KAI.
Mal by som sa prestať hýbať, povedal som si. Tie nože boli realistické. Potom som sa ukľudnil, ale dychčal som. Potom na mňa letel jeden fakt realistický.
Ten je asi pravý, zahol som sa a urobil salto vzad. Zložil som pečate.
KAI! pomyslel som si a katany zmizli.
,,Ty mi chceš dávať preháňadlo do pitia?! Ja som si asi zlomil väzy," zasmial som sa.
,,Ale teraz," začal som a zatváril som sa mega-seriozňácky.
,,To Genjutsu si zvládol, ale teraz mi musíš vysvetliť to zničenie Konohy," chvíľu som sa tváril vážne, ale potom som sa rozosmial.
,,Čo ísť kuknúť na Daikiho?" spýtal som sa. Ja som sa išiel pozrieť na Daikiho. Potom som išiel za senseiom.
,,Hej, Kenta-sensei, už to Genjutsu viem, Shin Vám to dosvedší, nerad by som to skúšal na Vás," pribehol som za ním. Trochu som sa zasmial, vedel som, že sensei nebude chcieť, aby som to skúsil na ňom.
Už by som si dal aj misiu. Dúfam, že ju čoskoro dostaneme. A nejakú poriadnú, usmieval som sa a predstavil som si, ako skúšam Genjutsu na súperovi.
,,Sensei, je ešte na dnes nejaký tréning? Ja by som ešte niečo zvládol," spýtal som sa a zatváril som sa hrdinsky.
Shin Mizukin
tým 26
trénink 2
"No doháje"pomyslel si Shin ,když uviděl Tokuneho výraz"to bude nářez."Chvilku ho svádělo pomyšlení ,že se z iluze osvobodí hned,protože doopravdy nechtěl vidět žádné noční můry,kterých měl požehnaně.Pak tu myšlenku ale zavrhl "nebylo by to fér vůči Tokunemu".
Sledoval Tokuneho co udělá a najednou ho obklopilo listí."Smrt v listí neee!".Pomyslel si a když listí zmizelo došlo mu že to byl začátek iluze."Pokud to bude něco fakt hrozného ,tak ti přimíchám do pití projímadlo!" řekl do nastálého ticha a byl si jist že ho Tokune slyší.Nic se ale nedělo a tak Shin jen sledoval okolí.Začali se mu potit ruce a tak se je snažil usušit.
V tom se za ním ozval hlas"Shine?Shine!Tady jsi,konečně jsem tě našla."Shin se jako prkno otočil a ztuhl.Uviděl holku asi ve věku jeho sestry,měla na sobě zablácené ninja oblečení a vestu chunina,dlouhé vlasy a oči ,ze kterých se linula krev jako z vodotrisku.Shin stál jako opařený a krvavka se kněmu blížila s vytaženou katanou.
"Potrestám tě za to ,že jsi pomohl zničit listovou"zavřískala.A Shin věděl co se stane ,nebude se moct hnout a ta katana ho probodne až za 200 let.Nebude se moct hnout,umřít promluvit,jenom doufat ať to trápení zkončí,ať ho ta katana už probodne!Shin se otřásl a pomyslel si "promiň Tokune tohle už nedám"a vykřikl "Kai".
Otevřel oči a uviděl Tokuneho ,který se zřejmě bavil."Joo super jde ti to jak po másle ,ale nemohl jsi mě trochu šetřit?".Protřepal si hlavu"Tohle je sakra nepříjemná technika,ale dostal jsem se z ní ,tak aspoň něco."
"Dobře ty jsi svojí techniku zvádl dokonale,pokud ti to nevadí ,vyzkouším zas svoji na tobě."Poodešel a ještě jednou si připravil jak to udělá.Když si myslel ,že to má došel k Tokunemu."Připraven?"nedal mu čas odpovědět a složil potřebné pečetě a začal mávat s katanou.Podle Tokuneho výrazo poznal,že buť to něco udělalo ,nebo se diví co mu hrabe.Každopádně se začal přibližovat šikmo a snažil se jít na Tokuneho ze strany jak by to udělal v boji.
Yuki Minoshi
Cesta z Konohy -> Les
Tým 19
Ocitla se v lese. Vyskočila na první větev a poté se přesunula do koruny nejvyššího stromu v okolí. Byla sice vysoko, ale na cestu tam dole pořád viděla. Byla tiše jako myška a poslouchala jestli neuslyší kroky. Po chvíli jí překvapil fakt, že nepřítele uviděla dřív než slyšela. Byl nejspíš vycvičen, aby se uměl plížit bez jakéhokoliv hluku. Oprava, byla vycvičena, aby se uměla plížit bez jakéhokoliv hluku. Yuki v duchu zanaříkala, když uviděla, že má bojovat proti ženě. Pár vteřin ještě čekala v naději, že se objeví někdo další, protože bojovat proti jedné ženské, jí připadalo nudné. Bylo jasné, že se nikdo jiný už asi neobjeví. Povzdechla si. Nehodlala jí podceňovat, jelikož Tobi-sensei říkala, že je silná, ale...nemohla si pomoct a moc vážně jí nebrala.
Ta dole vypadala, jako by se jí snažila vystopovat. Jako zbraň nejspíš používala jen luk s šípy. Dívka byla otrávená čím dál tím víc. Nemohla s tím však nic udělat. Úkol byl jasně zadán. Musí jí vyřídit. Nebylo sice jasně stanoveno, zda jí má zabít, nebo jen odstranit z cesty, ale přestože by Yuki uvítala, kdyby mohla nemít smilování, rozhodla se, že zabít ji by bylo dost kruté, a tak jí jen omráčí nebo jiným způsobem zastaví.
Uvažovala nad tím, že by jí sebrala nebo zničila její šípy. Bez nich by byla oslabená a pak už by to byla brnkačka. To se ale řeklo snáz než udělalo. Jako první ji napadl výbušný lístek, ale to mělo dva problémy. Zaprvé by se jí musela dostat hodně blízko za záda a zadruhé výbušných lístků dnes už použila až moc. Prostě a jednoduše proti ní půjde přímo. Vytáhla katanu a se saltem seskočila na zem. "Tak tady jsem." řekla protivnici s hlasem naznačujícím, že se jí neboji a ušklíbla se.
Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko
Trochu som si odpočinul a vrátil som sa k tréningu. Opäť som začal predstavami. Skúšal som to zas na strome. Trvalo mi to trochu dlhšie, lebo som si teraz predstavoval všetko okolie. Dal som si na tom záležať. Radšej nech to trvá dlhšie, než aby som to posr...pokazil. Už som to mal. Potom som s tým prestal a vyskpšal som to na kunaii. Trvalo mi to trochu dlhšie. Potreboval som s asústrediť a vytvoriť okolie a zároveň nespúšťať zrak z kunaia. Bolo to ťažké, pretože kunai sa hýbal. Dokázal som to, ale iba na chvíľu. Pár krát som to ešte skúsil a mal som to. Potom som sa pozrel na Shina.
Bude to nefér, ale... pomyslel som si. Zložil som pečate a vytvoril som presne také prostredie, v akom sme boli. Chvíľu som čakal, kým nezaútočí on. Oprel som sa o strom a na tvári som mal výraz nudím-sa-nič-nerobím. Nevedel som, čoho sa Shin bojí, takže som si to naplánoval tak, že keď príde, tak ho nechám pozerať sa na jeho najvätšiu nočnú moru. Nevedel som, čo to je jeho najvätší strach. Potom s za mnou Shin prišiel. To som nečakal. Myslel som že zaútočí bez ohlásenia.
,,Ahoj, tak, ideme na to? spýtal sa ma Shin. Trochu som zazmätkoval, ale ihneď som to napravil a nasadil som nevinný výraz.
,,D-dobre," povedal som si.
Je čas s tým začať, nenápadne som si zapískal a v mysli som si predstavil, ako to asi bude vyzerať. Teraz sa aj dozviem jeho najvätší strach, asi. Úplne normálnym výrazom som sa naňho pozrel. V realite sa mu nič nedialo.
Dúfam, že to výjde, a nič sa nestane," trochu som sa potil, ale nedovolil som stresu, aby mi prerušil plán.
Není to odomňa velmi kruté? Dúfam, že nie. Veď...je to predsa tréning, ukľudnil som sa a začal som sa tváriť normálne. Nič som nerobil, iba som pokračoval.
Za jak dlho to asi zistí? spýtal som sa sám seba. Dúfal som, že to nebude až tak skoro.
Musí to aspoň trochu zabrať, pretože on to svoje Genjutsu určite zvládol,
Shin Mizukin
tým 26
trénink 1
"Supeeeer moje první genjutsu a zárověň jutsu ,které jsem se nenaučil na akademii"pousmál se Shin a pronesl směrem k Tokunemu"až budeš připraven klidně si to na mě vyzkoušej,ale moc mě nestraš".
Poodešel kousek a vytáhl svoji katanu"ta bude na to nejlepší"pomyslel si a párkrá s ní cvičně prosekl vzduch.Chvilku přemýšlel nad tím jak bude cvičit a pak mu došlo ,že dostal vcelku jednoduché genjutsu na hluchá místa.U ostatních se člověk musí pořádně zamyslet,tady se ruka s katanou vytvoří ve vzduchu na hodně místech ,aby nepřítel nevěděl odkud příjde útok,takže si jen dát pozor ,aby byli všechny obrazy sladěné s originálem a byli věrohodné.
Zasoustředil se na jeden strom a v duchu si představil ,že je to nějaký ultra silný ninja ,který má za úkol zničit konohu jedinou technikou a on je jediný kdo v tuto chvíli může zachránit vesnici.Začal vlnkovitými pohyby hýbat s katanou a představoval si to co vidí nepřátelský ninja,vidí v celém svém vidění obraz ruky s hýbající se katanou ve vlnách.
Pak začal dolaďovat detaily.Když skončil uviděl Tokuneho jak se válí pod stromem,chvilku se směje chvilku vypadá jako kdyby hrál svůj životní zápas v Shogi."tohle je cvičiště ne obecní flákárna"zamumlal si a začal zkoušet pečetě.Po chvilce do toho přidal i svoji vizi.
Chvilku sledoval demoliční pudy Daikiho ,kterému zřejmě nová technika šla.Napil se z láhve,protřepal si hlavu a pokračoval v zdokonalování své nové techniky."Tahle technika je boží.Pokud nepřítel nebude nějaký ostřílený ninja co okamžitě zdrhne,nebo bude mít nějakou techniku co zničí všechno kolem, tak je syn Shinigamiho"zapřemýtal a pokračoval.
Když si myslel ,že to doopravdy má vydal se za Tokunem ,který vypadal,že se již dobrou chvilku nudí"Ahoj tak jdem na to?"zeptal se Shin.
Seito Hashikari
Cvičiště 1 (Jižní Cvičiště)
Seito se jen tak sám pro sebe pousmál, ale zůstal stát na tom místě, kde se před tím zastavil. Jen tak nenápadně, ale udělal pečeť jednou rukou, aby si toho jeho žáci nevšimli. Nebylo však jasné na co čeká nebo co to vlastně zkouší. Nezúčastněný pozorovatel by však si však moc dobře uvědomil, že se snaží o to, aby se do boje zapojili všichni tři naráz a vydali ze sebe to nejlepší. Předvedli mu svou spolupráci, svou sílu, to jak dokáži uvažovat a zkrátka, jak dokáží fungovat jako tým, když už na něco podobného přijde. A to prostě nebylo možné, jestliže alespoň jeden z nich byl stále mimo hru. Měli velkou šanci touto zkouškou úspěšně projít, oni ano. Teď té šance stačilo, ale jen využít...
Tsume Inuzuka
Les Smrti
Jak pro Kurokami, tak pro Tsumeho to byl velmi překvapivý sled událostí. Přeci jen, z jeho sluchem a čichem by si člověk myslel, že něco takového dokáže zaregistrovat a předem se na to připravit, ale pravda byla opakem. Sám Les Smrti totiž oplýval všemi možnými zápachy a zvuky a horko těžko šlo všechno rozeznat. Navíc, sami pavouci a toto místo bylo celkově vlhké a všechny pachy se mísilo do jednoho a opravdu už nebylo možné rozeznat, jestli je tu více cílů nebo méně. No a jak dobře všichni víme, pavouci jsou mistři v tichém plížení a dokáží obelstít i ten nejlepší sluch, nehledě na fakt, že sluch je jeden ze smyslů, na který se Tsume musí více soustředit a není to tak snadný jako s čichem. To vše a mnohem více bylo hlavním kamenem úrazu a především to, že Tsume zapomněl, kde že se to vlastně nachází a že by měl být asi trochu více opatrnější. Teď už se ale nedalo nic dělat. Musel se s tím, co nejdříve nějak vypořádat a to sám. Bylo mu jasné, že ostatní členové týmu neměli šanci s ním a pavouky udržet krok. V tomto ohledu totiž opravdu zaostávali, ale vzhledem k Tsumeho původu se nebylo ani čemu divit, každý měl to své...
Zprvu byl Tsume docela dost překvapený a možná se i na moment zdálo, že zpanikařil. Spíše to však bylo způsobeno tím, že zahlédl, jak to stejný, co dostalo jeho samotného, dostalo i Kurokami a to ho teprve dokázalo naštvat a donutit se strachovat. Nesnášel, když na Kurokami někdo šahal bez jeho dovolení a nikdy by dobrovolně nepřipustil, aby se jí něco stalo a nemínil to teď porušit.
Naráz do hrudi byl relativně silný a donutil Tsumeho lehce heknout, ale to nebylo nic oproti tomu, co všechno potom náhle viděl. Zároveň si však uvědomil, že jeho společnice schytala asi podobnou ránu a to bylo skutečně k vzteku. Měl si trochu více zmapovat okolí a tohle by se nestalo. Teď na něj zíralo stovky a stovky očí, přičemž jedny z nich byli opravdu veliký. A to vše se teď k jim oběma blížilo, klapalo kusadly a nepříjemně skřípalo. Vlákna je navíc stále více přitahovala a přitahovala k tomu obrovskému pavoukovi, který byl asi matkou všech ostatních, nebo spíše byla. Kurokami k tomu navíc začala velice zoufale kňučet, jelikož ať se snažila jak chtěla, její drápy a ani zuby nemohli tu lepkavou hmotu z ní dostat pryč. V tu chvíli se však už do díla dal sám Tsume. Toto totiž nemínil jen tak nechat. Hodlal to zvládnout a celou tuto pavučinu a i s jejími obyvateli poslat ke všem čertům!
Jen pár vteřin trvalo, než Tsume prudce vytáhl dva kunaie a jedním prudkým sekem se oddělil od toho lepkavého lana. Stejný švih s otočkou pak stačil, aby byla volná i sama Kurokami. Až teď se do toho oba mohli pořádně pustit.
Nejprve bylo důležité zhodnotit celkovou situaci a co nejrychleji si zjistit vše potřebné o svém okolí. Zdálo se, že oba stáli na jakési pavučině, která nebyla lepkavá, jelikož sloužila jako podlaha. Stále však visela vysoko nad propastí, která už od pohledu vypadalo dost temně a děsivě. Díky tomu bylo jasné, že něco tuto stavbu muselo držet, což znamenalo, že stačilo zjistit, co vlastně tuto pavučinu kotví a právě v těch místech nastražit výbušné lístky a vše naráz odpálit. Tím by byli všechna tato stvoření poslána do samotných pekel, kam také patří. Pořád však nesměl Tsume zapomínat, že ty tři pavouky co honil, hodlal k Moriko i dotáhnout. S prázdnou prostě přijít nemohl a i když mu teď šlo o mnohem více, než jen o nějakou kořist, toto si slíbil a jí také a on vždy své sliby plnil, vždy.
Rychlé zkontrolování současné výbavy Tsumeho utvrdilo v tom, že si nemůže dovolit žádný hlouposti. Už teď mu zbývali jen 2 kunaie s výbušnými lístky, jelikož jeden vypotřeboval a 4 samostatné lístky. A vzhledem k tomu, že kotvící část celé pavučiny by mělo být minimálně po 4, už teď bylo jasné, že si bude muset udělat čas, aby ostatní lístky připevnil, jestli tedy vůbec budou stačit.
"Tss..." To uniklo Tsumemu z úst po předběžném zkontrolování stavu výbavy a konečné přípravy k útoku, načež do jedné kapsičky hrábl a vytáhl 10 metrové ocelové lanko. Následně se rozkročil a přikrčil více k zemi, při čemž na každý konec připevnil jeden z kunaiů, který držel v ruce a znovu je chytil do připravené pozice, při které zbytek lana velmi volně viselo na jeho rukách, ale zároveň se nedotýkalo země. V tu dobu už byla připravená i Kurokami a v pevné rozkročené pozici výhružně vrčela.
"Dobře parťáku, tak si s nimi teď trochu zatancujeme" a v tu chvíli oba kunaie prudce vyletěli proti dvěma nejbližším pavoukům, až to zasvištělo. Souboj mohl začít...
Ranmaru Chikanagare
Tým 27
ulice Konohy
Když Kouhei navrhl že by se mohli rozdělit, Ranmarovi svitla jiskřička naděje, že by se mu mohlo podařit se zdejchnout. Proto hned vyhrkl. "Jo, to zní jako dobrý nápad, beru si Sedmikráskovou ulici." A už se otočil a udělal první krok, neboť chtěl vyrazit vpřed, když v tom ale Lei položila ony zásadní otázky: jak se vlastně jejich kolega jmenuje, číslo domu atd. Ranmaru se na to neptal, protože vůbec neměl v úmyslu jít kolegu hledat a teď se na odchodu cítil trochu odhalen.
Rychle se na patě otočil zpět ke svému týmu, poslouchal jak jim Kouhei nového člena popíše a snažil se tvářit jako by se jen pozapomněl a nic zvláštního se nestalo doufajíc, že si jeho předčasného pokusu o útěk nikdo nevšiml a že nikomu nedojde co má v vlastně v plánu.
"Pravděpodobnější je že kolegu najdou ti dva než já sám. Takže třeba nikdo nepozná že jsem kolegu vůbec hledat nešel a místo toho si někde v klidu v koutku pocvičím co potřebuji. A mise? Že se máme nechat překvapit? Asi nic důležitého. Asi nuda do které není nutné spěchat a nejlépe se jí vyhnout." Myslel si v tichosti Ranmaru.
Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko
Sensei nám dal techniky.
Žhjowa, toto bude ultra-prototal-fatal-super-mega-bomba technika! už s názvu to vyplýva. Potom som sa trochu vzdialil.
Bude trochu kruté to na nich skúšať. Zrejme to skúsim na Shina, on to na mňa tiež asi skúsi, skonštatoval som. Otvoril som zvitok od senseia. Bolo to tam priehladne, aj keď tam bolo plno zložitých slov. Zavrel som ho. Cvičil som si pečate. Chcel som ich urobiť čo najrýchlejšie, aby si ich súper nevšimol. Na túto techniku som zvažoval taktiku typu: pošlem klona, ten súpera zamestná súpera a ja to zatiaľ spravím. Pečate som si nechal až na potom. Potom som si začal robiť v hlave všetko kompletne do detailu. Na cvičenie som si vybral strom. Tú techniku som nerobil. Iba som si to trénoval. Prostredie som sa snažil urobiť proste čierne. Že súper akože spadne do temnoty. Niečo by som si pomyslel, ale nesmel som sa rozptylovať. Takže, strom by tam spadol a ukazoval by som mu, ako zabíjam ostatné stromy. Potom mi to bolo ľúto, pretože ja mám stromy rád.
Ja mám strach z vlastnej ilúzie, rozosmialo ma to. Opäť som sa začal sústrediť. Zabíjal som ostatné stromy a na záver by som do objektu hodil kunaie a pustil by som ho z toho.
Fuh, to bolo dobré, ale mal by som sa sústrediť aj na pohybujúci objekt, povedal som si. Vybral som jeden kunai a očami som sa naň sústredil. Ukázal by som mu, ako sa mazlím s shurikenmy a kunaie hádžem do mora. Potom som toho kunaia z ilúzie vypustil.
Teraz si dám odpočinok a idem na pečate, ľahol som si pod strom a premýšľal som o tej technike.
Ak to dopadne podľa mojich predstáv, tak to bude fakt cool, usmial som sa. Potom som premýšľal, ako to budem skúšať na súperoch. Bude to fakt super.
Už dlho som nejedol ramen, hneď po tréningu pôjdem na ramen, usmial som sa. Na ramen som sa tešil. Ramen je moje obľúbene jedlo. Potom som si spomenul zas na techniku. Chcel som sa zas stretnúť s Naitakim a vyskúšať to. Možno som bol krutý, ale aj tak.
Daiki Kumiro
tým 26
trénink:soustředěni čakry
Došli na cvičiště a sensei jim všem zadal úkol.Daiki popošel o kousek dál aby nerušil společníky v tom jejich mentálním cvičení a začal.„Hmm takže opět běhání na stromy ale tentokrát to musím zkombinovat,to že vyběhnu na strom nestačí zkusím si to trochu okořenit“.A tak začal tentokrát si pamatoval ten pocit když má v nohách čakry akorát „tak jdem na to“při těchto slovech se rozběhnul proti strom a vyběhl až na špičku když si řekl že to na procvičení stačí tak si řekl že teď je ten pravý čas si to okořenit.Po těchto slovech se postavil čelem k stromu rozběhnul se v půlce kmene stromu poslal do nohou víc čakry a odrazil se pak se snažil nashromáždit tak akorát čakry do nohou aby se přichytil jenže to ani neměl zkoušet protože si v tom zápalu řekl že když dá víc čakry tak to bude lepší no ale místo toho aby bezpečně po druhém stromu sklouznul dolů jak plánoval tak se do něj slušně probořil a zůstal viset.Chvíli se snažil dostat ven ale nešlo mu to a zrovna když chtěl zavolat senseie tak ho to trklo„no jasně pošlu do ruky čakru a strom rozpůlím“strom se mu podařilo přepůlit ale to jen díky tomu že ten kmen byl hodně úzký a to dřevo ztrouchnivělé a prožralé termity jenže ho přelomil tak špatně že padal dolů i s tou půlkou kmene.Ale naštěstí jak bylo to dřevo mokré a ztrouchnivělé tak se dole roztříštilo a on bez problému vyváz.„ok tak teda jinej strom a dřív než mě zase napadne taková kravina tak si ten strom aspoň zkontroluju“.Popošel k pevnějšímu stromu a začal zkoušet soustředit čakru do rukou.
Kenta Sarutobi Tím 26
Keď sa všetci zoskupili na cvičisku, Kenta ihneď začal rozdávať pokyny na tento deň. "Ako som vám už sľúbil, Shin a Tokune dostanú genjutsu a Daiki taijutsu. Upozorňujem, toto bude oveľa ťažšie ako to čo ste mali predtým. ale teraz k veci. Tokune, ty máš za úlohu zvládnuť Mugen: Narakumi no Jutsu. Shin dostáva Konoha-Ryū Yanagi. No a nakoniec sa Daiki bude učiť základu každého poriadneho taijutsu a to posilovanie útokov pomocou chakry." Nechal chalanom chvílu čas nech si to uležia v hlave a potom sa obrátil k Shinovi a Tokunemu. "S tréningom Genjutsu je to obťiažnejšie. Ale pár rád. V prvom rade si v hlave musíte vytvoriť obraz genjutsu, presne taký ho budete chcieť dať nepriatelovi. Ak nebude dokonalý, tak v genjutsu budú hluché miesta a celé to skazíte. Takže by som začal niekde v pokoji si premyslieť ako bude genjutsu vyzerať a ak si budete myslieť že to už máte, budete si to trénovať nanečisto. Čiže nebudete nikoho doň uvrhávať, proste si nacvičíte pečate. Ak zvládnete aj toto, tak sa skúsite uvrhnúť do Genjutsu navzájom. Nie naraz, pochopitelne. Tokune ty sa sústreď na očný kontakt a ty Shin, tak na päste alebo inú zbraň. Táto technika sa dá použiť aj s päsťami, ale predsalen by bol lepší kunai alebo niečo také." Podal im zvitky s ďalšími informáciami o technikách a podišiel k Daikimu. "Ty zase musíš majstrovsky zvládnuť ovládanie chakry. Trochu sa rozbehaj výbehmi po stromoch a iných prekážkach no a potom skús koncentrovať chakru do rúk a nôh. To bdue chvílu trvať. Keď si budš myslieť že to budeš zvládaš, tak tvojou úlohou bude preraziť do nejakého stromu dieru, iba za pomoci chakry a pästí. Potom máš volno." Kenta potom odišiel na bok a so záujom začal sledovať ako sa jeho študenti do toho vrhnú.
Tokune Wakamuro
Tím 26
Hlava Hokagov--->Cvičisko
Sensei povedal, že na hlave hokagov trénovať nemôžeme. Súhlasil som a nasledoval som ho na staré dobré cvičisko.
Dosť som si toto miesto obľúbil, v duchu som sa pousmial. Potom som sa zadíval na ten strom, na ktorý kedysi Naitaki vyliezol. Nie žeby som bol nejaký maniak, ale dalo sa to ľahko spoznať, pretože tam bol jeden strom trošku oddelený od ostatných. Z premýšľania ma vyrušil sensei s tým, že to heslo bolo správne.
Yes! v duchu som kričal od radosti, ale navonok som sa iba pousmial.
,,Tak, aký bude tréning dnes? Nemôžem sa dočkať," usmial som sa a čakal.
Kenta Sarutobi Tím 26
Opäť si len bezradne povzdychol nad bezhlavou aktivitou svojich žiakov. Čo si on pamätal, v minulosti takýto genini neboli. Boli tichý, svedomitý ale aj tak šťastný za každý hodinu voľna. Nezostávalo mu však nič iné ako zatnúť zuby a aj dnes sa tímu venovať. "Nemôžme predsa trénovať tuto." nohou zaklopkal na monument a potom iba kývol hlavou aby ho následovali. Zamieril to na svoje zvyťajné ihrisko, kde mali dostatok miesta a pokoja na tréning. "A heslo bolo správne." zvolal na Tokuneho pochvíli.
Yukiro Tenchi
tým 24
To snad ne ... Pomyslel si Yukiro. Tyhle děti mají být moje žáci?
Na jeho tváři bylo vidět silné zklamání ,ale i přesto se Yukiro vzchopil a podal ruku s úsměvem. No ,alespoň že na tyhle není potřeba hned útočit. Utěšoval se Yukiro.
Áha , omlouvám se .. moje chyba. Mé jméno již znáte ,zrovna jsem tu měl menší problém s dalším členem našeho týmu.
Co čert nechtěl bylo to ,že Yukiro za sebou uslyšel kroky a když se ohlídl tak spatřil Qasewa. Zrovna v tudle chvíli.
Sotva co přišel tak ze sebe vyhrkl svoje "rozumné argumenty". Yukiro se jen usmál a s chutí odpověděl.
Předpokládal jsem ,že chunnin již umí přemejšlet a nechová se jako rozmazlený pětiletý dítě a když jsem navrhoval jídlo tak jsem tam tebe ani nechtěl. dodal s posměškem Yukiro.
A ještě něco , tvoje přítomnost v týmu nám chybět nebude. Co se týče tvého postu chunnina tak se postatám o to ,aby ti ho Hokage vzal a ještě navrhnu žádost o tvoje přesunutí zpět do akademie.
Při posledních slovech se už Yukiro na Qasewa ani nedíval ,ba naopak díval se úplně na opačnou stranu a na Qasewa se otočil zádama. Vy pojďte za mnou.
Usmál se Yukiro a mrknul na ty dva.
Lei Takuki
Tým 27
ulice Konohy
"Překvapit? Hmmmm! To sem mohla čekat! Hmmm!" dělala Lei uraženou když ji Kouhei nechtěl prozradit cíl jejich mise a když zjistila, že ani neví do které ulice se pro jejich nového člena mají vydat, tak jen sklopila zrak a zakroutila nad pomateností senseie hlavou.
"Ale sensei! Máte alespoň nějaké informace? Číslo domu? Jméno? Nebo tak něco? Dejte mi nějakou indícii a já to oběhám..." nabídla se ještě Lei.
Akimichi Ikki
Tým 11
Ikki si trochu zklamaně povzdechl a pokusil se podívat na situaci z nadhledu. Byli v jasné nevýhodě, navíc teď sensei vytáhl meč a podle toho co ti dva říkali, tak se s ním uměl ohánět. Jeho obrana vypadala zdánlivě neproniknutelná, dokud ho nenapadla trochu spásná myšlenka. Ikki zjevně neměl na výběr, protože si jako obvykle nevzal vybavení a tak musel improvizovat, navíc nesnášel, když se musel ohánět pěstmi.
Zhluboka se nadechl a s výdechem nastala změna. Ikki byl obyčejně fyzicky silný, ale teď začal aktivně používat i chakru, která se v jeho těle začala rozbíhat rychleji a rychleji, což se promítlo i navenek. Možná to byl jen dojem, ale jeho aura, normálně téměř neznatelná jakoby ztěžkla. Právě teď se nacházel na úrovni, jako by snědl tu hnusnou zelenou kouli, která chutnala po špenátu.
"Čas začít, řekl bych." pronesl směrem k Seitovi a rozběhl se přímo na něj, ne však aby udeřil senseie, ale aby udeřil do Takuyova meče a pokusil se tím prolomit jeho obranu, zároveň se však druhou rukou pokoušel sebrat Takuyovi jednu kouřovou bombu...
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Daiki Kumiro
tým 26
hádanka
Když přišli pod hlavy hokáge tak Tokune zakřičel odpověď na hádanku a nejspíš to bylo dobře protože se z ničeho nic objevil sensei a s ufňukaným hlasem napodoboval Tokuneho a řekl jim že tu odpověď neměli vyřvat na všechny okolo ale pak se uklidnil a pozdravil je na to samozdřejmě všichni odpověděli také pozdravem a samozdřejmě ode všech Daikiho nevyjímaje přišla otázka co se bude dít dál.Protože Daiki zrovna na hádanky nebyl a něaké to fyzické cvičení by mu nevadilo.
Ruru Kaichi
Tým 5
Den 2.
Ruru se trošku podivila, když sensei vytáhla misky, rýži a podobné serepetičky. Chvíli pořád zkoumala, jestli to má být jako fakt, nebo jako sranda.
"Máte bod, sensei. Dobrá sranda. Hehe"
Začala se pousmívat a čekala, kdy to sensei odsekne a řekne, že to byla jen sranda. Ale Azu i Mariko začali a sensei mlčel.
"Cooo?! To jako fakt?! Naníííí?!"
Chytila se za hlavu a začala šílet, když jí došlo, že tady bude přenášet zrnko po zrnku jako pitomec, místo toho, aby se učila, jak zachraňovat životy.
Pak si ale vybavila slova děděčka a uklidnila se. Klid Ruru. To zmákneš, zachovej klid, musíš být cool. Když ne ty, tak kdo tady bude ten cool? Fuuu... Nádech a výdech... Pomalu si sedla před svojí misku, chytila hůlky a začala pomalu přenášet zrnka rýže, které teda moc spolupracovat.
"Ty jeden mrňavej!"
Rozzuřila se nad jedním zrnkem, které se jí snad vysmívalo. V klidu Ruru, ber to jako trénink vytrvalosti. Ano! Přesně to to je, v lékařských technikách to bude stejné, uklidni se a pouze se soustřeď na preciznost. Pak se pokusila o vtip Azu. Ruru si jen povzdechla a špitla zpět.
"Já bych tu rýži nejradši spálila..."
Byla trochu naštvaná, že to šlo tak pomalu, čtvrt hodiny pryč a ona měla sotva čtvrtinu hotovou. Pak se navíc ozval Mariko. Použít chakru?! Když jí došlo, že by to měla dělat od začátku a stejně by to nezvládla, měla chuť Marika zabít. Ale uvědomila si, že tím, jak se nervla se nesoustředila a dělala to otrocky.
"Nemachruj tady Mariko, každý není génius jako ty."
Jekla na Marika a zahrála to do outů, aby to sensei nějak neslyšela. Sama pak pokračovala v přenášení zrnka po zrnku, připadalo jí ,že už se ty zrnka i vlní, jak jí z toho pomalu začínalo hrabat. Zrnko po zrnku a další zrnko... Oooo bože, tohle musel být Boží trest... Ani čtvrtina nebyla přenesena a Ruru už to šíleně nebavilo.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Takuya Riko
Jižní cvičiště
„Nepodceňujte nás...!“ zavrčel Takuya dopáleně, když promáchl svým útokem do prázdna, a musel tak vynaložit snahu zastavit svou setrvačnost.
Ona energie z něho nesálala o nic míň než před chvilkou. Možná naopak.
Chlapec se znovu rozeběhl proti Seitovi a napřáhl se k dalšímu výpadu, který poté vedl pro změnu levačkou vodorovně zprava, a jako bonus se po Seitovi poté ohnal pravačkou, aby mu případně alespoň vrazil pěknu šlupku pěstí mezi oči, kdyby svým mečem znovu minul.
Zuby přitom měl zatnuté adrenalinem a ve tváři se mu zračil výraz míchající v sobě zápal boje, dopálenost, a soustředěnost.
Bohužel už zase jednal poněkud bezhlavě, takže bylo na Onigiri s Ikkim, aby využili správně situace a navázali na Takuyův útok tak, aby se jim podařilo Seita konečně trefit.
Kouhei
Ulice Konohy
„Tebe kdyby někdo zapojil do sítě tak se přestane platit za proud, Lei-chan,“ zasmál se Kouhei nad energičností dívky, která se ho hned zapáleně optala na jejich misi. „Nechte se překvapit,“ mrkl na ní místo odpovědi a dál kráčel směrem, kde měli nabrat jejich nového člena, když tu se na jedné křižovatce zastavil.
„Eh...“ hlesl, když se začal trochu zmateně rozhlížet a putovat pohledem mezi názvy tří ulic, kterými se mohli vydat.
„To je nepříjemné...“ zatvářil se rozpačitě, „v dokumentu se píše, že bydlí náš nový člen v Květinové ulici... ale tady je Květinová Růžová, Kopretinová, a Sedmikrásková... Která... Která Květinová to má tedy být?“ zamrkal zmateně Kouhei a zatvářil se sklesle. „Ach jo... Nedá se nic dělat, buď obejdeme všechny ulice zvlášť, nebo se rozdělíme a každý zkusíme své štěstí v jedné z nich, abychom ušetřili čas, co říkáte?“ povzdechl si Kouhei, načež se obrátil na Ranmara s Lei se svým návrhem a čekal na jejich názory.
Lovec a kořist
Pavouci prchali jako o život a tak nebylo vůbec lehké s nimi držet krok. Navzdory své velikosti byli totiž neobvykle hbití a rychlý. To ale Tsume s Kurokami jakž takž také, a tak se jim s nimi nakonec podařilo vyrovnat krok a zastavit je vržením kunaie před ně.
Pětice se během své honičky ale vůbec nedostala do tak zalesněné části, jak se Tsume domníval. Křovin tu bylo mraky, to ano. Dokonce až tak, že skrz ně nebyla vidět ani zem. Křoví tu tvořilo jakési obrovské jezero, které začínalo necelé dva metry před Tsumem. Stromů tu bylo právě naopak naprosté minimum. Dost jich rostlo jakoby podél okrajů křovinového jezera, ale tam kde křoví začínalo, už ani jeden.
A právě v tomto křovinovém moři se pavouci zastavili, když před nimi explodoval Tsumeho výbušný lístek.
Trojice pavouků cosi zašvitořila a obrátila se čelem k Tsumemo s Kurokami, když tu všichni tři tiše vřískli a najednou zmizeli v křovinách, v kterých stáli, což se zdálo být nemožné, jelikož nebyla křoviska vůbec tak vysoká, aby se v nich mohla trojice pavouků velkých jako tihle ukrýt.
Vysvětlení přišlo ale ihned poté, a v ne zrovna příjemné podobě. Z křoví asi dva metry od Tsumeho totiž vystřelilo jakési bílé a lepkavé lano, které chlapce zasáhlo přímo doprostřed hrudi, a okamžitě ho stáhlo do křovin za pavouky. Stejný osud postihl i Kurokami, kterou druhé stejné lano stáhlo z větve stromu, na kterém stála, také přímo do křovisek.
Pod křoviskami se totiž nenacházela pevná půda, jak se mohlo zdát, ale obří pavučina.
Obří pavučina, zamaskovaná křovinami, které sem pavouci nanosili, pod kterou se skrývala o nic menší propast. Propast hustě posetá pavučinami a přes kterou v hloubce zhruba 10 metrů vedla další obří pavučina, sloužící jako podlaha pro tyto osminohé bestie, kterých tu bylo vážně hojně. Bylo to hotové pavoučí hnízdo.
A to velmi důmyslné. Jakmile se totiž Tsume ocitl uvnitř, mohl spatřit, k čemu potřebovali pavouci ty ulovené divočáky. Napojené na pavučinová vlákna je totiž paralyzované svým jedem vystrkovali na okraje křovinového jezera co halilo jejich hnízdo, a jakmile se na návnadu chytil nějaký predátor, stáhli ho i s divočákem k sobě do hnízda, kde se z stala potrava z něho. A přesně v té samé situaci byl teď Tsume s Kurokami.
A aby toho nebylo málo, bylo i vidět, že všechna ta pavučinová vlákna s návnadami v podobě divočáků, vedou do jednoho bodu. Vedla k asi čtyřikrát tak velkému pavoukovi než byli ti, co Tsume předtím pronásledoval. Nejspíš k matce všech těch pavouků, kteří se v hnízdě nacházeli.
Zprvu, když Tsume s Kurokami přistáli na druhé obří pavučině, tvořící pro pavouky podlahu, se na ně ty tisíce červených oček jen zmateně obrátila a chvilku se nic nedělo. Jakmile se ale hnízdem rozlehlo zavřeštení pavoučí královny, pavouci se dali do pohybu. Přímo směrem k dvojici.
Naštěstí pro Tsumeho s Kurokami tahle pavučina nelepila, jelikož nesloužila jako síť pro lov, ale jako podlaha. Nicméně pavučinová vlákna, co je předtím stáhla do této šlamastyky, k nim byla pořád přilepená, a právě teď se je snažila přitáhnout blíž k pavoučí královně, které vedla do chřtánu.
Nezávidění hodná situace.
Ueda Onigiri
Jižní cvičiště
"P-pozor!" vykřikla jsem, ale bylo pozdě. Moje katana už Ikkiho dávno probodla. 'T-to snad...' Nevěřícně jsem na to zírala s rukou na ústech. V ten samý moment se Ikki proměnil v kus kmene a mě se zásadně ulevilo. Pravý Ikki se objevil dál od senseie.
Než jsem se stihla vzpamatovat, Ikki i Takuya rychle zaútočili a také tak rychle skončili - opět neúspěchem. 'No páni.'
Seinseiovi pokřiky jsem lehce ignorovala a vydala se ke svojí kataně. Povzdechla jsem si, nohou přirazila kus kmene k zemi a oběma rukama chytila rukojeť. Zatáhla jsem, ale zbraň se ani nehnula. Na čele mi vyskočila žilka. "Ghhhh!!" prohlásila jsem a zabrala znovu. Mimoděky jsem si vzpomněla na pohádku o králi Artušovi. 'Jak to proboha moh vyrvat z kamene, když i z větve je to těžký?!' V tom se katana uvolnila a já se zapotácela vzad. Konečně jsem ji zase měla v ruce.
Tokune Wakamuro
Tím 26
Monument Hokage
Sensei tam prišiel. Dal mi príručku, ako sa správať, keď mám hľadať spojku.
,,He-he, aha," hlúpo som sa zasmial a poškriabal som sa na hlave. Sensei nám potom porial dobré ráno.
,,Dobré ráno aj Vám Sensei. Tak hurá do tréningu! A mimochodom bolo to moje heslo správne?" spýtal som sa na záver. Dosť ma to zaújmalo, trochu si nabrúsiť logické myslenie nie je na škodu.
Shin Mizukin
tým 26
hlavy hokágů
"Dobré ráno Sarutobi-sensei"pozdravil Shin"To byla dobrá zkouška mysli,ale to mě přivádí k otázce co teď?"dodal."Joooo zkouška nebýt Tokuneho tak si obhajoval svůj návrh o bombě ty chytrolíne"zanadával si a čekal co bude dál.
Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Les
Přesně jak jsem čekal. Tenhle týpek už určitě někdy bojoval s ninji nebo zná někoho kdo ano. Každopádně bylo jasné, že ho tímhle nedostanu, ale odzkoušel jsem si jeho pohyby. Vypadá to, že bych v Taijutsu mohl vyhrát. Musím se tedy dostat k němu a ukončit to na blízko, ale to znamená, že si musím dávat mnohem větší pozor než kdy předtím. Ale než začnu tak by ho to chtělo trochu omezit v pohybu zásahem Senbon jehel do svalstva by to mělo fungovat. Hiroshi z vzdálenného keře pozoroval Toneju který vypadal, že je v úzkých.
Hiroshi se tajně začal plýžit podél keřů a stromů až se dostal za strom o který se Toneja zády opíral. Tohle by mohlo fungovat. Hiroshi ze zadní strany stromu umístil přibližně ve výšce pasu Toneji výbušný lístek a poté se přemýstil zpátky do keře ve kterém se ukrýval naposledy. Hiroshi si do jedné ruky dal Senbon jehly a druhou rukou složil pečeť.
Kai!
Lístek každou chvíly vybuchne, ale pro případ, že by mi chtěl utéci... Hiroshi hodil Senbony na Toneju aby nemohl uzkočit dopředu a mířil přitom na svaly na nohách a rukách.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Toneja Tomojeschauma
(Hromotluk)
Les
"Pamatuj Tonejo, ninjové jsou zákeřní, používají iluze, výbušniny, pasti a vrhací zbraně." Běžely v Tonejově hlavě rady co mu dal Masako, když se připravovali na přepad ninjů.
Toneja celkem pozdě uviděl kunaie letící vzduchem k němu, ale stihl se odrazit nohama a uskočit dopředu. Skulil se do kotoulu a z kotoulu rovnou zpět na nohy a do běhu, aniž by při tom ztratil rychlost. U tak velkého člověka to působilo dost těžkopádně.
Ten kluk se schoval ve křoví, do kterého Toneia hned vběhl.
"Co to? Kluk tu nebyl! Kde je?" Rozhlížel se Toneia. Pak opatrně přešel k nejbližšímu stromu a opřel se o něj zády.
"Co teď budu dělat?" Toneja nikdy nebyl moc dobrý ve stopování.
"Kdybych tu tak měl Jasutu. Ta by věděla jak ho najít." Přemýšlel a začínal se cítit poněkud stísněně. Ten smrad ho určitě odněkud pozoruje. "Musím něco vymyslet." Snažil se Toneja sám sebe uklidnit, ale ani v tom nebyl moc dobrý.
Hyuuga Hiroshi
Tým 19
Les
Hiroshi sledoval kameny letící k němu a vymýšlel dobrou taktiku jak sejmout svého soupeře. Dobře, zkusím ho nejdřív sejmout na dálku. Hiroshi se úmyslně nechal zasáhnout a o pár vteřin už letěl dolů ze stromu.
Ten má teda sílu to se musí uznat. Vypadá to, že mně bude chtít sklidit zraněného dole. To se mi hodí. Toneja mířil na místo kam Hiroshi padal a Hiroshi toho využil a za letu vyndal pár kunaiů ze zadního pouzdra a hodil 4 kunaie z nichž dva byli s výbušným lístkem na Toneju.
Mezitím udělal pár salt a po dopadu na nohy udělal kotoul a jakmile vztal tak odskočil pryč do keře sledovajíc svého soupeře jak si poradí s kunaii. O pár chvil později odskakuje ještě dál a vymíšlí další taktiku pro případ, že tahle nezabere.
Budu si muset pospíšit a pomoct ostatním.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Jemito Shumafuk
(Skrček)
Mýtinka s potokem
Jemito pozoroval celou scenérii s bezcitným úsměvem. Ten prcek byl rychlý a mrštný, jak už to předvedl při útěku z obklíčení a podobně jako jeho kolega používal výbušné lístky.
Lístek vybouchl zrovna ve chvíli když na něj Dole šlápl, jeho chodidlo roztrhal na tisíc kousků a celou nohu vyvrátil do značně nepřirozeného stavu. Jasu zaúpěl "Brácho!", upustil kyj a vrhl se ke svému bratru, kterého výbuch shodil na stranu. "Ty parchante!" Řval na Yoshiho, zatímco křečovitě objímal svého bratra. Dole, otřesen výbuchem, jen sotva srozumitelně blekotal a vytřeštěně koukal jak ze zbytků jeho nohy valí krev.
Jemito naprosto klidně popošel v před. "Zaškrť mu tu nohu než vykrvácí!" Štěkl na Jasua vojensky a pokračoval dál klidnou chůzí k Yoshimu na stromě.
Po cestě sebral konec Doleho kopí, které výbuch přerazil v půlce. Prohlédl si jeho hrot a začal mluvit na Yoshiho, který byl na stromě před ním. Zatím to vypadalo, že se ten kluk vyhýbá boji z blízka.
"Poslouchej prcku, možná si teď myslíš, kdovíjak si chytrý a mrštný, ale nejsi. Já tě dostanu!"
"Ale protože jsi stále jen dítě, dám ti čestnou nabídku. Slez dolů, vezmi ten meč co máš na zádech a rozdáme si to jeden na jednoho. Nemáš moc na vybranou..." Ukázal hrotem kopí na Yoshiho pravé předloktí. Na hrotu kopí byla krev, Yoshiho krev. Špička Doleho dlouhého kopí, kterému se Yoshi snažil vyhnout, zasáhla svůj cíl a udělala Yoshimu dlouhou a hlubokou ránu na pravém předloktí, ze které teď valila krev. "Daň za to, že si je pustil tak k tělu." Ušklíbl se Jemito. Nejspíš si rány při té rychlosti ani nevšiml.
"Na hru na schovávanou a na honěnou nemáš čas, za chvíli omdlíš ze ztráty krve a pak jsi můj."
Yoshi Amato
tým 19
Mýtinka s potokem
Vypadalo to, že Yoshiho plán zabral, ale ne úplně tak, jak očekával. Dva z těch třech se po něm hned vrhli, kdežto ten třetí stál opodál a sledoval.
Chápu. Ten vzadu z nich bude nejsilnější. Nedělá ukvapené závěry a neútočí bez rozmyslu. Takže budu muset nejdřív porazit tyhle dva a pak se vypořádat s tím posledním. Nejlepší bude, když ty dva vyřídím jednou ránou, abych nespotřeboval moc energie, protože to vypadá, že proti tomu poslednímu budu potřebovat hodně chakry.
Pomyslel si Yoshi, ale to už se na něj vyřítili dva bandité, každý z jiné strany. Yoshi si rychle sáhl do kapsy, vytáhl výbušný lístek a rychle ho položil na zem. Když už se oba bandité rozmachovaly k útoku a byly dostatečně blízko, Yoshi rychle uskočil dozadu, vyskočil na strom a udělal pečeť.
Katsu!
Vykřiknul a mezi bandity se objevil silný výbuch z lístku. Zvedl se prach a Yoshi pořádně neviděl na místo výbuchu, takže nevěděl jestli to na ty dva zabralo. Okem ale stále pokukoval po tom třetím, aby ho nemohl nečekaně napadnout zezadu.
Ranmaru Chikanagare
Tým 27
Vršek monumentu Hokage-putování po Konoze
Ranmaru byl popuzen příchodem jakéhosi člověka, který je vyrušil, chtěl se učit a to hodně rychle, aby dohnal svou sestru. V hlavě mu znělo jen Kouheiovo "Buť trpělivý..." Když Ranmaru uslyšel první správu, byl tak znepokojen že na chvíli zapomněl na své odhodlání, ale jakmile se doslech, že je Ikuse živý, vrátil se ke své tréningové mánii.
Ranmaru si umanul, že jestli na něj Kouhei teď nemá čas, bude se techniky prozatím učit sám. Hned pak ale došel k problému, že o nich vlastně nic moc nevěděl. Jedinou kterou znal dobře byla Suiton : Shiko Nagare, což byla rodinná technika vzniklá úpravou vodního klonu, vybral si tuhle techniku taky proto že to byla tajná technika rodiny Chikanagare a nějakému Kouheiovi ji rozhodně nechtěl ukazovat.
Zatímco šli ke kanceláři hokage, Ranmaru pečlivě hledal ve své paměti všechno co věděl o Shiko Nagare a o co se naučil při tréningu Mizu bunshin.
Když jim Kouhei řekl že mají před budovou počkat a odešel, Ranmaru řekl Lei ",hned se vrátím," a zaběhl kousek vedle. Viděl tam tmavou uličku které procházelo jakési potrubí a odhadoval že tam by mohla být voda a skutečně ve stínu tmavé uličky, pod potrubím byla kaluž vysrážené vody.
Ranmaru utvořil mizu bunshin a vyšel s ním z uličky, zpátky na místo kde měli s Lei čekat, Kouihei tam zatím nebyl.
Ranmaru klon zrušil a zkusil ho znova vyvolat, ale tentokrát už se pokoušel netvořit svůj klon, jen dát vodě dostatek čakry aby mohla držet tvar a přenést svou čakrou na vodu část svých myšlenek.
Nebylo to vůbec jednoduché na ovládání čakry a Ranmaru to nikdy předtím nedělal, proto není divu že voda se jen na chvíli seskupila do jakési neforemné bubliny a hned se zase roztekla.
Ranmaru to zkoušel napodruhé s trochou víc čakry, ale stále neměl úspěch. Tady na rušné ulici před sídlem hokage se vůbec nemohl soustředit. Napotřetí místo vytoužené myslící vody vytvořil mizu bunshin. V té chvíli však viděl Kouheie vycházejícího z budovy hokage, jak si čte jakési papíry, takže klon bleskově zrušil a ten se roztekl v malou loužičku.
Lei se zeptala na misi. "Misi?!" To musel Ranmaru někde přeslechnout. "Oni mají jít na misi?!"
Ranmaru se snažil nevypadat překvapeně a s úspěchem se mu dařilo zachovávat svůj kamenný výraz.
Samostatný tréning se mu zatím moc nedařil a proto teď se zájmem poslouchal co jim kouhei poví o misi a o novém členovi.
Tým 19: Mise - den 1/14
Toneja Tomojeschauma
(Hromotluk)
Les
Děcko které měl dostat vyskákalo na strom jak veverka, proto se Toneja rozhodl sundat ho jako veverku. Ještě v běhu nabral do svých obrovských dlaní hrst větších kamenů ze země. Rychle si je srovnal v ruce a velkou silou je mrštil na Hiroshiho. Hrst kamenů podobná výstřelu z brokovnice prosvištěla vzduchem a některé zasáhli Hiroshiho. Bez toho aby mu způsobily víc než pár modřin a škrábanců ho strhli z větve, takže teď padal dolů.
"To se koukal jinam, že nestihl uhnout?" Napadlo Toneju, který běžel k místu kde měl Hiroshi dopadnout.
Jemito Shumafuk
(Skrček)
Mýtinka s potokem
Když běžel se svými kolegy po tom mrštném klukovi lesem, začal na ně kluk řvát a zpochybňovat jejich schopnosti. Jemita to pořádně štvalo, ale bral to jen jako provokaci a dokázal si zachovat klidnou hlavu.
Už ne tak klidní byli Jasu Nakashi a jeho bratr Dole.
Hned jak Yoshiho dohnali na mýtině, Dole za ním vystartoval se svým kopím a Jasu jakmile viděl že jeho bratr útočí, šel mu na pomoc s palicí.
"Kur**! Ještě ne!" Okřikl je Jemito, ale ti dva ho už neposlouchali. Nejspíš se chtěli pomstít za kamaráda, nebo byli uražení, nebo se prostě báli a byli moc opilí. To ale Jemita nezajímalo, zastavil se, ruku dal na ručku své katany a velice bedlivě pozoroval co se stane.
Ti dva měli stále šanci na úspěch, i když byl nepřítel očividně ninja, byl stále jen dítě a oproti urostlým mlátičkám jako byli ti dva by nemusel v přímém boji obstát.
Jemito bedlivě sledoval každý Yoshiho pohyb, zatímco Dole k němu už dobíhal a velkým rozmachem z levé strany útočil na Yoshiho s úmyslem seknout ho ostřím svého kopí. Jasu běžel hned za ním a protože nalevo bylo Doleho kopí, obíhal ho z pravé strany s palicí napřaženou nad pravým uchem.
Kenta Sarutobi Tím 26
"Je tu nejaká spojka?" začal Kenta falošne ufňukaným hlasom a začal rýchlo krútiť hlavou. Zrušil techniku premeny a rezkým krokom sa za nimy pobral. "Tokune! Keď budeš musieť nájsť informátora alebo hocikoho na nejakej hyper tajnej misii budeš vykrikovať "Pán informátor kde steeee?" ?! Neprečítal si si to poriadne. Mali ste tam jasný popis!" opäť pokrútil hlavou. "Zvládli ste to rýchlo." podotkol ostro. Na minútu sa odmlčal aby si všetko urovnal v hlave a potom príjemnejším tónom dodal: "Mimochodom, dobré ráno."