NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kouhei
Statek pana Kutekiho
„Nebojte, nic takového,“ zasmál se Kouhei pobaveně nad podezřívavostí těch dvou a zároveň nad poznámkou Lei o hnoji, zatím co procházeli bránou a mířili si to k hlavnímu stavení. Toge se od nich odpojila a začala si budovu ze všech stran prohlížet. Tomu ale Kouhei nevěnoval pozornost a kráčel dál, ke dveřím ze kterých akorát vycházel nějaký muž, na první pohled jasný statkář.
„To je pan Kuteki, náš klient. Prozradí vám o co půjde, a také vám poté zaplatí, tak se k němu chovejte zdvořile,“ sklonil se ke svým žákům a špitl tak, aby to slyšeli jen oni. Když došli až k onomu muži, který měl na sobě červenou kostičkovanou košili, monterky, holinky, a slamák, usmál se na něho a pravil: „Dobrý den pane Kuteki. Jmenuji se Kouhei a jsem velitel týmu který jste si najal na Váš „hovězí problém“. Tohle jsou Lei Takuki, Ranmaru Chikanagare, a ta dívka co si prohlíží váš dům je Toge. Pomohou Vám jak jen bude v jejich silách,“ domluvil.
Muž, ve věku tak 40 let ne-li méně, si čtveřici přeměřil od hlavy k patě, zamyšleně se poškrábal na lehce zarostlé bradě a nakonec si odplivl flusanec, co předtím převalil v puse, a zářivě se zazubil.
„Zdravíčko pane Kouhei! Tak už sou tu jo? Tak jdou za mnou a já vám ty fešáky ukážu!“ vykročil si to kamsi za nejbližší stodolu, při čemž mával na čtveřici, aby ho následovali.
Kouhei se za ním okamžitě vydal, a kývl při tom na své svěřenci, aby se ujistil že nezůstanou pozadu.
Čím blíž k oné stodole byli, tím hlasitěji šlo slyšet docela divoké bučení a funění, prokládané nadávkami a hekáním.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Daiki Kumiro
Tým 26
Cvičiště

Tokune něakým zázrakem vyrazil Daikimu katanu z ruky a hodil ji Shinovi.Daiki se naštval a chtěl za ním vyrazit a přitom mu kopačkou na hruď vysvětlit že na cizí věci se nešahá ale uviděl jak Shin rozmístil poslední výbušný lístek "ale no tak předci mu nepudu přímo do pasti" pomyslel si Daiki ale spíš ho překvapovalo jaktože Tokune dokázal pořád tak mrštně běhat potom co dostal přímou ránu od konoha senpuu a ještě pěstí naplněnou čakrou.Ale místo přemyšlení nad tím jak je Tokunemu začal přemýšlet o bitvě jelikož neměl svoji milovanou katanu vytáhl aspoň kunai a zaujal opět obrané postavení "přijímám jakékoliv nápady sensei"

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Daiki to vykryl a priložil mi katanu ku krku. Mal som na mále a Shin niečo zakričal. Využil som Daikiho nepozornosť, urobil som salto a vykopol mu katanu z ruky. Katana letela vzduchom a ja som ju zachytil. Potom som vybehol za Shinom a katanu som mu hodil.
,,Tak, predveď svoje Genjutsu," uškrnul som sa.

Shin Mizukin
tým 26
cvičiště
Shin uviděl jak se na něj vyřítil Daiki s výbušnými lístky"sakra musím rozpustit formaci"a uskočil dozádu ,když Daiki zničil Tokuneho klona"celou dobu někde něco žere a teď vše zhatí"pomyslel si Shin když se k němu znova klon blížil.Nelenil nabral hrst zeminy do dlaně a hodil to klonovi do očí.Poté odskočil za strom a použil jako všichni techniku klona."Snaž se vypadat ,že víš co děláš"řekl mu a schoval se za strom.Jeho klon vyskočil a zaůtočil na Daikiho klona ,který se odpálil a všude začali lítat třísky a kusy dřeva.Shin se chytil za tvář ,na které měl škrábanec,nebyl nijak hluboký ,ale Shinův problém byl v čakře ,byla téměř pryč.Tokune se vyřítil proti Daikimu a senseiovi což se Shinovi hodilo.Začal rozmisťovat své zbylé výbušné lístky co měl a z kunaiů do formace Fuubaku Houjin kolem ostatních a snažil se být skryt ,když je rozmístil vykouknul co se stalo.Daiki srovnal Tokuneho a Shin na něj zavolal"a ty, nebo chceš do smrti cucat rámen kusem bambusu?"

Daiki Kumiro
tým 26
cvičiště

Než se dočkal odpovědě od seseie přihnal se Tokune s úmyslem Daikiho kopnout.Daiki dal ruce nad hlavu a obratně vykryl Tokuneho kop potom už jen následovalo "konoha senpuu"a Tokuneho zasypal proud kopaček a pro jistotu mu dal Daiki ještě herdu do břicha pěstí."Drž se radši genjutsu" podotknul Daiki a dal TOkunemu katanu ke krku "vzdáváš se"v duchu doufal že Tokune řekne ano.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Shin sa pridal do boja.
Dobrá práca! usmial som sa v duchu. Takto má vyzerať pravá spolupráca. Bolo to až príliš krásne, aby sa to bola pravda. Daiki mi zničil klona a bežal k senseiovi. To sa mi nepáčilo. Daiki sa sústredil na senseia, tak som sa k nemu rozbehol a pravou nohou som sa chystal mu dať kopačku do hlavy.
,,Ja Ťa naučím, kaziť mi plány!" zakričal som.

Daiki Kumiro
tým 26
cvičiště

Okolo Daikiho prosvištěli něaké předměty nejspíš kunaie nebo shurikeny.Shinovi se něakým zázrakem podařilo zničit senseiova klona a vypadalo to že se chystají na něaký útok na senseie."Hmm ale no tak chlapci předce na mě nezapomenete"potom se lehce usmál a řekl si že je opět napadne ze zálohy protože před tím mu jeho plán moc nevyšel jeho klon už tam nestál nejspíš ho trefil úlomek stromu který Daiki zničil.Přestal přemýšlet o kravinách a zasoustředil se na situaci."Hmm momentálně jsou oba v pozici ve které mě nevnímají".Daiki tedy vytvořil klona a umístil na něj 2 výbušné lístky poslal ho směrem k Shinovi."Tak a já teď pujdu navštívit Tokuneho".Tokune právě vytvořil klona a uskočil i když Daiki věděl že když napadne Tokuneho klona tak ho to prozradí ale Daiki mu rád zkazí plán.Uskočil směrem ke klonovi a soustředil čakru do ruky tak jako to zkoušel při tréninku."poof" trefil klona který se vzápětí rozplynul pak slyšel výbuch směrem kde byl Shin "doufám že ho trefil".Nezabýval se tím a odskočil k senseiovi zabral obranou pozici a zeptal se něaký plán sesei?

Tachibana Suzume
Tým 5
Severovýchodní cvičiště

Nejprve ke mně přišla Ruru a následovali ji ti dva. Každý z nich měl něco na srdci. Počkala jsem až domluví, přičemž jsem se snažila neříct něco jako "Jsi si jistý?", jak Mari básnil o salátu.
"No," načala jsem a rozhodla se odpovědět Ruru, nikdo jiný se na nic nezeptal. "Nejdřív doděláme, co jsme začali. Ale budu na tebe myslet," mrkla jsem na ni. "Takže zatím," prohlásila jsem, vzala si tašku a zamávala. "Mějte se," zazubila jsem se a rozešla se domů.

Shin Mizukin
tým 26
cvičiště
Když senseiův klon uskakoval o zádu Shin se jen usmál"takže tohle je doopravdy klon,skutečnému Sarutobi-senseiovi by to došlo".Klon chytil dýku a Shin složil znamení a vykřikl"K-A-I"čímž odpálil výbušný listek ,který předtím položil a ke kterému klon přiskočil.Shin věděl ,že skutečnému senseiovi by to maximálně rozcuchalo vlasy,ale tohle byl klon náchylný na úder a o něco pomalejší než originál čili by ho měla jak se Shin domníval dodělat tlaková vlna ,když ne výbuch.Klon byl však zlikvidován ,protože se z kouře začala šířit elektřina a Shin uskočil do potřebné vzdálenosti.Tokune mezitím použil bunshin no jutsu"hezké"poznamenal Shin"lepší než když budete dva budeme tři!" a rozeběhl se k senseiovi ze strany tak,že Tokune na stromě, jeho klon a Shin tvořili trojúhelník a uprostřed byl sensei.Shin si připravil dva kunaie a jeden mrštil senseiovi do nohou ,aby ho zatlačil blíž k Tokunemu ,který líp zaměří.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Sensei sa ku mne rozbehol a mečom opísal veľký kruh. Bol tesne pri mne, takže som zrušil Raiton: Jibashi a odskočil som ďalej na strom. Vydychoval som a vytiahol som kunai.
Ilúziou to nepôjde, Raitonom tiež nie. Musím ho poraziť svojou mysľou. Ako vtedy povedal Sensei, najsilnejšia je myseľ... ale ja niesom práve najinteligentnejší človek, premýšľal som. Dostal som nápad. Urobím Bunshin no jutsu, pošlem ho na Senseia a ja zatiaľ vyskočím na strom, klon použije dva kunaie a pôjde s nimi na senseia. Sensei sa buď neubráni a schytá to od klona, alebo sa ubráni rukami a ja doňho hodím kunai, alebo odskočí a hodím doňho kunai vtedy.

Ashi Inuzuka Tím 9

Q na jeho dotaz nereagoval. Asi sa začala prejavovať tá jeho sprostá povaha. "Pozri." začal Ashi trocha rozpačito. "Ak budeš chcieť niekedy s tými klaunmi pomôcť," kývol smerom, odkiaľ odišiel Quasewov tím, "tak daj vedieť, ok. Vynasnažíme sa pomôcť." Z očí mu sršalo čisté odhodlanie a ešte raz pobúchal Q-ho po pleci. "Maj sa, kamoš." Ginmaru zľahka olízol Quasewovi päsť a potom sa dvojica vydala smerom domov. Obom bolo smutno, že sa s ich dávnym priateľom stretli len tak krátko. Ashi rozmýšlal, či sa ešte niekedy stretnú. Zo srdca dúfal, že áno. Domov vstúpil trochu bez nálady, zo zamyslenia ho vyrušilo len zhíknutie jeho mamy nad chuuninskou vestou. Ashi jej všetko vyrozprával, začo si aj s Ginmarom vyslúžili ústne pochvaly. Inuzuka sa trochu silene usmial a s výhovorkou, že je unavený sa pobral spať. Ešte predtým sa však na chodbe zastavil pri malej fotke na skrinke. Bol na nej muž z Inuzuka klanu v stredných rokoch s velikánskym vlčiakom vedla neho. Podoba s Ashim bola hneď jasná. Chvílku tam len obaja stáli a čumeli na obrázok. Potom sa bez slova pobrali do izby kde sa hneď uložili spať. Ráno sa zobudili v zvyčajný čas, tentoraz s už trocha lepšou náladou. Ashi sa hrdo obliekol do chuuninskej vesty a s hrdým pohľadom v očiach a vypnutou hruďou sa pobral na raňajky, ktoré boli dnes obzvlášť dobré. Neskôr prišiel aj Ginmaru, ktorý dostal svoju porciu granulí a potom obaja vykĺzli do ulíc Konohy. Nikde sa nezastavovali, išli rovno na cvičisko. Už zdialky zbadali Ezukyho. Ashi mu zamával a Ginmaru bodro zaštekal. Podišli bližšie a začali vyčkávať na Aretu a senseia.

Kenta Sarutobi Tím 26

Originál

Bleskové výboje sa so zaprašťaním stretli. Nastala prekvapivo silná svetelná clona, ktorú chcel Kenta okamžite využiť. S raitonom bol dosť skúsený aby takúto reakciu očakával, preto inštinktívne privrel oči a hneď nato vyrazil proti Tokunemu. Tesne predním v neuveritelnej rýchlosti máchol mečom a opísal ním dlhý polkruh. Vtedy v kútiku oka spozoroval protiútok Shina na jeho klona. Skutočný Kenta nelenil a odskočil dozadu. Ešte v letku vytiahol z čižmy dorážkovú dýku a hodil ju klonovi.

Klon

Kenta bol sám o sebe dosť skúsený v šermiarskych dueloch jeden na jedného, preto mu pár sekov od Shina nerobilo až taký problém. Mrštnými úskokmi sa presunul o pár metrov dozadu, z dosahu Shinovej katany. Vtedy zbadal letiacu dorážkovú dýku. Hneď ju chytil a usmial sa na Shina. Potom zložil pečate a zašepkal: "Fūton: Shinkūjin." Zhlboka sa nadýchol a vzduch dýchol na dýku. Okolo nej sa začal tvoriť žltozelený povlak, ktorý sa sformoval do podoby normálneho dlhého meča. Tento obal bol tvorený pretlakovanou Kentovou vzdušnou chakrou a bol ešte ostrejší ako obyčajná oceľ. Klon sa po aplikovaní techniky rozbehol proti Shinovi a započal svoju vlastnú sériu výpadou smerujúce na pravé koleno, hruď, pravé rameno a krk.

Lei Takuki
Tým 27
statek

"Statek? Hezky! Doufám, že tady maj nějakýho pěknýho hlídacího psa!" řekla Lei když se objevili před bránou na pozemek. Ráda by sice potkala pandu, ale pes by taky ušel. Vykročila za Toge směrem ke stavení a po pár krocích šlápla do nespecifikovaného výkalu. "Ehh..fůůůůj.." a běžela si botu otřít do trávy. Naštěstí to nějak moc nesmrdělo a tak se hned vrátila mezi kolegy. "Takže o co tady pude sensei? Doufám, že nebudem bojovat s hnojem!" obrátila se usměvavě na Kouheie a čekala co bude dál.

Toge
Statek
Tým 27

Přesunuli se na statek, kde je nejspíš čekala nějaká práce. "Jde o práci, na kterou by si majitel mohl najmou i obyčejné lidi?" zeptala se a hleděla na statek před ní s jistou podezíravostí a nedůvěřivostí. Nehodlala tu kydat hnůj ani honit slepice. To by nemohla ani z části považovat za práci pro ninji. Bez ohledu na ostatní vykročila směrem k dřevěnému majetku. Zastavila se jen pár metrů před budovou a prohlédla si ji odzdola až nahoru. Nebyla to žádná krasavice, koneckonců to byl statek, ale i tak stavba působila sympaticky. Z velké části byla tvořena dřevem a vonělo to tam čistou přírodou.
Nějakou dobu tam jen tak stála a hleděla. Když už si pamatovala stranu budovy, proti které stála, zamířila si o směrem k zadní straně. Nevěnovala pozornost ostatním, takže ani netušila co právě v tuto chvíli dělají. Se "zájmem" si prohlížela stavbu a široce se usmívala. Vypadala jako dívka, kterou to tu nesmírně fascinovalo a tak se chtěla podívat ze všech stran. Jistěže to nebyla pravda ale vypadat to tak mělo.
Zastavila se však u jedné ze slepic vzadu na dvorku. Naklonila hlavu a usmála se způsobem, že jí z očí zbyly jen malé linky. Sklonila se, aby si ji prohlédla zblízka, ale zvíře začalo pelášit za zbytkem. Toge se tedy opět narovnala a pokračovala v procházce.

Shin Mizukin
tým 26
cvičiště
Shin zaslechl za sebou kroky.Otočil se s kunaiem v ruce a uviděl senseiova klona ,který ho přeskočil a začal ho zasypávat kopanci.Shin zkřížil ruce,snažil se sice šetřit si zraněnou pravačku,ale kdyby ho sensei zasáhl nemusel se zvednout.Oba kopance vykryl ,i když s bolestivým heknutím.Byli maximálně deset metrů od skutečného senseie a Shin se rozhodl."Je to klon,i když mistrovský po jednom nárazu zmizí a jeho síla není stoprocentní,mám šanci!"Shin pravačkou schoval kunai a zároveň levou vytáhl svojí katanu,kterou sevřel obouruč a sečnými útoky mířil na hruď postupujíce ke skutečnému senseiovi.O chvíli později dolétl Tokuneho kunai.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Videl som senseiov najväčší strach.
Čo to bolo?... pýtal som sa sám seba. Na filozofovanie nebol čas. Na Shina útočil senseiov klon.
,,Ja som myslel, že je po Vás!" zakričal som na klon a hodil som doňho kunai. Potom som však mal aj ja problémy. Sensei použil nejakú techniku a už sa ku mne blížila pavučina z elektriny. Nemal som čas sa vyhýbať. Naskládal som pečate a chakru.
,,Raiton: Jibashi!" z mojej ruky veletel blesk oproti Senseiovej technike.

Kenta Sarutobi Tím 26

Shin mal šťastie, keďže mu na pomoc dofrčal Tokune. Medveď sa bleskurýchlo spustil zo stromu a tým sa vyhol Shurikenom. Pribehol naspäť ku Kentovi. V tom sa zjavil konečne aj Daiki a začal s útokmi, ktoré však vyšli navninoč. Trochu ho vyrušilo Tokuneho divné klianie a to sa mu vypomstilo. Ohliadol sa a nastal očný kontakt medzi ním a Tokunem.
Opäť sedel na tej chladnej dlažbe. Pohľad mal upretý na zamrežované dvere pred sebou. Začul tiché kroky.... Mal šťastie. Summon spozoroval zvláštny lesk v pánových očiach a preto ho silne tlapou udrel do ramena. Bolesť ilúziu prerušila a Kenta mohol vďaka svojím schopnostiam odraziť Daikiho zbrane pomocou švihu čepele. "Nepleť sa tu už!" okríkol medveďa a zrušil privolanie. Zviera sa rozplynulo v oblaku dymu. Kenta poskladal pečate a skríkol: "Raiton: Kangekiha!" Špičku čepele namieril presne na Tokuneho a v tom mu na ruke začal prebelskovať silný prúd elektriny. Ten sa automaticky preniesol do čepele a nakoniec z jej špičky vystrelila veľká pavučina elektrickej energie, ktorá sa ohromnou rýchlosťou začala blížiť k Tokunemu.

Klon

"Pche, hlupáčik." povzdychol si keď vyhodil oproti Kentovým zbraniam hŕstku svojich vlastných. Výzbroj sa s rinčaním zrazila a všetko spadlo do vody. Klon sa potom rozbehol za Tokunem. V tichosti si z ústrania pozrel rýchlu bitku. Keď sa originál chystal na útok, duplikát sa potichu začal prikrádať za Shinom. Nakoniec však prešiel do rýchleho behu, ktorý chlapec musel určite za sebou počuť. Nezaútočil však, ale jednoducho chlapca za pomoci chakry preskočil. Hneď ako dopadol pred neho, tak zaútočil mrštným úderom smerom na žalúdok a potom kopom do oblasti hlavy.

Shin Mizukin
tým 26
cvičiště
Shin uvázal dva kunaie na koncích třímetrovým drátem a schoval si je."Nojo trochu jsem to přehnal pokud to přežijeme koupím Tokunemu rámen a udělám zatrest pár soustav kliků"pomyslel si Shin ,když Daiki pro Shina z neznámého důvodu začal aplikovat své destruktivní sklony na strom,takže Shin bez sebemenší újmy odskočil a v celku krátké vzdálenosti hodil po Daikim 3 shurikeny.Bohužel musel odskočit na strany kde bylo nebezpečné duo sensei-medvěd.Dopadl pár metrů od nich,Okamžitě plácl výbušný lístek na zem a odskočil tak ,že lístek byl mezi ním a duem.Celou dobu byl připraven lístek kdykoliv podpálit.Rychle se rozhlédl.Daiki byl u trosek stromu,senseiova klona nikde neviděl,snad ho Tokune zlikvidoval a bude od něj pokoj a sensei s méďou byli naproti němu.V tom Tokune použil na senseie genjutsu a Shin hodil 2 shurikeny po senseiovi a 2 po medvědovi.

Azrilelka Safí
Tým 5

Azri už byla docela vyčerpaná, ale nevzdávala se. Soustředila svoji čakru do chodidel, a když si myslela, že ji tam je dost, tak vyrazila proti stromu. Vyběhla sotva do půlky a už se odrážela od stromu. Dopadla do pokleku, a pak si sedla. "Uf,...Už nemůžu." řekla si pro sebe a koukla na ostatní. Chvilku tam jen seděla a odpočívala. Pak znovu vstala a dělala co doposud. Po chvíli to ukončila Tachibana-sensei. Azri došla k ní a poslouchala ji. Takže tady zítra v osm. To je brzo. Ach jo. už viděla sebe, jak bude vypadat jako zombie. Pak se otočila na Ruru "Jo mám toho dost taky." ušklíbla se jen. Pak se otočila na Marika "To jsem ráda, že se ti tam rozsvítilo." zasmála se potichounku. "ale teď vážně, jsi v pořádku?" zeptala se ho pro jistotu.

Mariko Hyuuga
Tým 5
Severo-východní cvičiště

"Uf... už moc dlouho nevydržím musím si dát pauzu." říkám si udýchaně pro sebe, otvírám láhev a pomalu piju došky studené vody.

"Tak jo jde se pokračovát, musím se dostat zas o kousek dál než předtím." Zvedám se ze země a dělám pečeť. Ještě ne ještě chvíli. Nahromažďuji zbytký své chakry do nohou a rozebíhám se poměrně z krátké vzdálenosti ale to mi momentálně nevadí. Už jsem v polovině stromu ale najednou se chakra přerušila.
"Co co... ne to néé.." rdousím ze sebe přiškrcený výkřik a s tvrdostí padám na zem. Chvíli se nemohu nadechnout ale asi po deseti sekundách se zhluboka nadechuji. "Co to bylo?". Pomalu se zvedám a kontroluju si celé tělo ale žádné zlomeniny. "Jáááu, moje hlava je jak zvon."
Chvíli sedím na zemi abych si odpočinul a v tom sensei ukončuje trenink.Už jsme u ní všichni tři a posloucháme se navzájem Ruru a Azri jsou udýchané a cele zpocené ale já jsem natom stejně a ještě k tomu s třeštící hlavou.
"Já toho mám až dost"chvíli mlčím co odpoví azri a nakonec dodávám, "aspoň se mi po tom pádu v tom salátu rozsvítilo." a pokouším se usmát.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Shin na mňa začal kričať.
,,Kľúd, mám predsa plán, ukľudnil som ho a začal som premýšľať, ako mám to Genjutsu predviesť. Času nebolo veľa a v tom začal niekto kopať, alebo čo vlastne robiť do stromu. Musel sme s Shinom odskočiť. Naneštasťie, Shin odskočil k Senseiovi.
,,Zadok, pečeň, radiátor!" zanadával som. Nebol čas premýšľať. Maximálne som sa sústredil na Senseia a okolie.
Čas pozrieť sa na Váš strach sensei," pomyslel som si a použil som Genjutsu na Senseia.

Ruru Kaichi
Tým 5
Den 2.

Bylo to těžší, než se na první pohled zdálo. Ruru se ne a ne podařit zjistit, jak na to, ale nevzdávala se... Nemohla! Protože to nebyl způsob, jak dokončit cvičení. Opakovalo se to pořád dokola. Chakra, soustředění, rozběh a skok. A pořád dokola, nezdálo se to, ale tohle cvičení ji šíleně vyčerpávalo, takže si musela vždy po určité době dát přestávku a trošku nabrat síly.
"Heh... Kdo by řekl, že trénování ovládání chakry, je tak náročné..." Zabrblala si Ruru v mezičase a poté se zase rozběhla na strom, ale tentokrát ji přerušila sensei, takže si málem objala strom. Vytasila kunai, doběhla jak nejvýše jí to gravitace dovolila a zařízla do stromu značku, jak vysoko se dneska dostala... Nebylo to nejlepší, ale jako začátek jí to stačilo. Pořádně si otřela zpocené čelo, popadla dech a rozešla se k senseiovi, Mariko a Azu si určitě taky vedli dobře, nějak se soustředila jen na sebe, takže nevěděla, jak na tom ostatní jsou.
"Fuu, byla to fuška sensei... Já jen..."
Trošku se začervenala.
"Napadlo mě, že když je tohle trénování chakry, je to třeba i základ k trénování lékařského nnjutsu, myslíte, že by pak šlo se na to nějak zaměřit? Heheee..."
Zazubila se a zatočila si vlásky kolem prstu jako vzorná a stydlivá školačka.
"Byla bych za to moc vděčná."
Kývla hlavou, ale věděla, že rozhodnutí je jen na jejím senseiovi, takže to bylo hop nebo trop.
"A co vy dva?"
Otočila se na Azu a Marika.
"Ještě nemáte dost?"
Zazubila se na ně a koukala, jestli už to taky balí a chystají se domů.

Ranmaru Chikanagare
Tým 27
ulice Konohy > Statek pana Kutekiho

Ranmaru se rozesmál, jednak nad Kouheiovou reakcí, byla to jedna ze tří možných a podle Ranmara ta nejméně pravděpodobná, fakt že Kouhei vyměnil plášť za čelenku byl spíše překvapivý, než úsměvný, Ranmaru měl možnost si sehnat novou kdyby chtěl, stejně měl ale v plánu podle Kouheiových slov, čelenku získat až bude dost silný a prozatím se ještě necítil dost jistý v kramflecích, to co mu ale vhánělo onen úsměv na tvář byla Lei, jež způsobem jí vlastním, předváděla své typické manýry. Ranmaru byl rád že i když se Lei možná trošičku změnila, většina zůstává při starém.
Když slyšel její "...není to poprvé, co mě zmáčel.." hlavou se mu honily vzpomínky na cvičiště s jezírkem, kde se učili chodit po vodě.
"Ty sis s tou vodou začala...tehdy u jezírka..." komentoval to Ranmaru.
Za Ranmarem přišla Toge. "Vtip?" přednesla otázku, jako by to bylo obvinění.
"Upoutání pozornosti." Řekl Ranmaru. "Můj nápad to nebyl, to on..." Ukázal na loužičku, která zbyla po klonu, i když úplná pravda to nebyla. Klony myslí a rozhodují se sami za sebe, avšak onen nápad na Merilin no Jutsu, Ranmaru dostal předtím, než klona vytvořil, takže to byl jeho nápad, i když nebyl rozhodnut, co jako ono Upoutání pozornosti klon použije.
Celá skupina vyrazila na cestu.
Když dorazili před farmu pana Kutekiho, Ranmaru se začal cítil skvěle. Neměl rád ulice Konohy uprostřed dne. Zatímco lidé a budovy Ranmara vždy omezovali a dráždily, v přírodě a mezi zvířaty se vždy cítil svobodný a plný klidu.
Ranmaru zhluboka dýchal a v duchu počítal kolik zvířat by dokázal poznat jen podle pachu a zvuků, aniž by je viděl. Měl dobrou náladu. Mise venku se mu zatím líbila.
"Na co si farmář zaplatí čtyři ninji?" Zeptal se Kouheie. Ranmaru přemýšlel jaká asi práce bude náplní jejich mise. Na farmě je vždy spousta běžné práce, ale nenapadla ho žádná práce pro ninju.

Kouhei
Ulice Konohy > Statek pana Kutekiho
Když se Ranmaru vytasil se svým výměnným obchodem, Kouhei se nejdřív na chvilku zatvářil trochu zaskočeně, ale pak se zasmál a obrátil se znovu před sebe.
„Takže ten plášť už nikdy neuvidím,“ poznamenal pobaveně a zároveň tím Ranmara chtěl trochu popíchnout.
Poté se jejich cesta konečně ubrala tudy, kudy měla. Vstříc statku pana Kutekiho. Což mohlo trojici nejspíš trošku zarazit, když dorazili na místo.
Kutekiho statek vypadal, no, jako statek, a nacházel se kousek od Konohy. Obklopený byl lesem a vedla sem jen jedna cesta. Na první pohled idyličné místo souznění člověka a zvířete, za kterým se ovšem i skrývalo vstávání se slepicemi a pěkná dřina.
Když tým 27 dorazil k vstupní bráně na pozemek pana Kutekiho, přivítalo je zabučení a nadále jim spolu s dalšími zvuky a skřeky statku zpestřovalo jejich pobyt zde.
„Jsme na místě,“ sdělil jim Kouhei s tajemným úsměvem na rtech, zatím co tam tak stáli.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Daiki Kumiro
tým 26
cvičiště

Když Daikiho nikdo nepozoroval použil bunshin no jutsu aby to vypadalo že pořád stojí vedle senseie.Pak se rozběhl za Tokunem vzal to oklikou aby se dostal přímo před něj jenže rázem Tokune senseiův klon přeskočil a vyrazil směrem do lesa nejspíš k Shinovi.No jelikož to vypadalo že si Daikiho nikdo nevšimnul tak se rozběhl tím směrem také ale hlavně opatrně aby zůstal nepozorovaný.Když viděl jak Shin panikaří a něco křičí na Tokuneho Daiki neváhal vyskočil jednou dvakrát a když si ho ani poté Shin zaměřený hlavně aby vynadal Tokunemu za to že přišel za ním a Tokune který byl k Daikimu zády nevšimli Daiki udělal poslední skok a zakřičel "konoha senpuu".A okamžitě rozbil strom na kterém Shin a Tokune stáli přičemž je určitě aspoň něak trefil ale hlavně docílil toho že každý odskočil na jinou stranu.Nevěděl který z nich na jakou ale určitě z nich jeden musel odskočit směrem k senseiovi.

Lei Takuki
Tým 27
ulice Konohy

Lei stále osychala pod dekou když se konečně vrátil Kouhei.
"Trochu sme si tady zablbli sensei." podívala se vysmátě na trochu skleslého Ranmara. Bylo ji jasné, že takovou nachytávku, kór od holky jen tak nepřekousne. Přešla pohledem zpět na senseie. "A je to vlastně vaše chyba protože jste se zase někde flákal!" odpověděla tak na smršť Kouheiových otázek. Teď už zněla Lei trochu drze a hned se nad sebou pozastavila. "Mamka říkala, že začínám mít pubeťácký návyky..a to mám dneska 14tý narozeniny..asi už to bude jenom horší..jáááááááj já nechci bejt dospělá!" opadl jí obvyklý úsměv a její obličej byl teď na chvilku zasmušilý dokud po ni neskočila Toge a nezačala o ni starostlivě třít deku aby rychlejš uschla.
"Docela příjemný." napadlo Lei a rázem celá zrudla. "To je dobrý Toge, to je dobrý, jsem v pořádku nic mi není, to víš už jsem zvyklá, neni to prvně co mě zmáčel." říkala, ale stále se nechala opečovávat jako pandí mládě. Byla už docela suchá a tak Toge přestala a aktivně se snažila vyburcovat tým k pochodu. Lei jí podpořila. Kapitánsky ukázala náhodným směrem a křikla: "Jdeme!"

Toge
Ulice Konohy
Tým 27

V následujících minutách se toho stalo tolik, že to Toge chvílemi přestávalo bavit. Tým, do kterého byla byla zařazena se jí přestával líbit. Sensei se zdál být dost nezkušený, ačkoliv se v něm jistě něco skrývalo. A Ranmaru? "Pff.." odfrkla si v duchu a měla chuť obrátit oči v sloup. Neznala ho, ale působil neuvěřitelně sebevědomě a jeho humor byl, jak právě předvedl, nevhodný a nebezpečný. Kdyby nebyla Lei tak optimistická osoba, už by jej dávno zarazila do země. Sama Toge se prala s myšlenkou jít k němu a prorazit jím nejbližší zeď. Byla si ale vědoma, že nedisponuje žádnou obrovskou silou a navíc jí vlastně nic neprovedl, takže by to bylo nebylo úplně eticky korektní.
Místo toho, aby se tedy nechala svést na špatnou cestu svými myšlenkami, přicupitala k jedinému opravdu sympatickému členu týmu a začala jí zahřívat třením pandí dekou. "Jsi v pořádku? Bydlím odtud jen pár metrů, nemám ti donést další přikrývku?" otázala se starostlivým tónem.
Ty dva neposlouchala. Zaprvé ji jejich konverzace nezajímala a zadruhé by nejspíš nebylo vhodné věnovat se jim místo Lei.
Po pár minutách postoupila pár kroků ke Kouheiovi a promluvila. "Takže myslím, že bychom se mohli posunout zas o kus dál nemyslíte?" navrhla za přítomnosti jednoho ze svých oslňujících úsměvů. Poté si to zamířila směrem k Ranmarovi. S rukama spojenýma vepředu, postupovala dál a dál a stále se usmívala. Jakmile byla na chlapcově úrovni otevřela ústa. "Vtip?" zasyčela tiše tónem, jakoby se ptala jestli to co udělal, myslel vážně, nebo to byl jen omyl, protože jestli šlo o žert, tak ho Toge opravdu nepochopila. Vřelý výraz jí však z obličeje nezmizel.
Postavila se vedle kolegy tak, že teď stála pár centimetrů za ním a chtěla tím naznačit, že je připravena na jakoukoliv týmovou práci. Nebyla to sice pravda, ale to musela nějak překousnout.

Tachibana Suzume
Tým 5
Severovýchodní cvičiště

Posunula jsem se na větvi tak, abych se zády opírala o kmen, jednu nohu pokrčila a druhou jsem si pohupovala do rytmu písničky, kterou jsem zaslechla dneska ráno zpívat jednu paní, když zametala chodník. Chvilku jsem sledovala děti a výrazy se mi měnily podle toho, jak jim to zrovna šlo.
Snažili se, nedalo se říct, že ne. I bez dalších rad systematicky postupovaly v před... tedy nahoru a vypadalo to, že každá jejich cesta zpět - v jejich případě k zemi - je motivovala k dalšímu zkoušení.
V paměti mi zase zablikaly vzpomínky ze včerejška, kdy Mariko vlastně obětoval Ruru. Zamračila jsem se. Můj pohled se automaticky přesunul k němu. Musela jsem si na něj dát pořádný pozor, když jsem ho nechala dál trénovat. Měla jsem pocit, že naše námitky prostě nepochopil a že mu jeho jednání nepřišlo nijak divné.
Z depresivní nálady mě naštěstí vysvobodil můj vlastní žaludek, který se začal hlásit o jídlo. Lenivě jsem zaměřila svůj batoh na zemi. Nevěděla jsem, co bylo horší: opustit svoje pohodlné místečko nebo se nenajíst? Žaludek měl svůj vlastní názor a opět ho dal hlasitě najevo. Posbírala jsem se tedy, odrazila se a za vteřinku se octla u zavazadla. Krátce jsem v něm zalovila a vytáhla menší zelenou krabičku s hůlkami. Zaujala jsem turecký sed a krabičku otevřela. Vykouklo na mě krásně barevné bentou - dvě placaté onigiri, několik mrkviček, vyloupané krevety a nakrájené rajče... co já bych pro svoji maličkost neudělala!
S chutí jsem se do jídla pustila a dál při tom sledovala žactvo.
Uběhlo už několik hodin. Krabička bentou byla dávno prázdná a děcka unavená. Dlouze jsem zívla a postavila se. "Táák! Pro dnešek končíme! Jděte hezky domů a ne že budete ponocovat! Zítra v osm tady jedem znova!" zavolala jsem.
Počkala jsem, jestli se někdo na něco nechce zeptat.

Shin Mizukin
tým 26
cvičiště
Shin uviděl senseie jak se k němu blíží a připravil se.Ten však zničil okolní větve a vyvolal si velkého chlupatého medvěda"Oooooo zavolal jste si příbuzného?"popíchl senseie Shin a zpozoroval i Daikiho jak míří k Tokunemu."Tak to jsme v prvoústí,Tokune se bude držet,ale až tady sensei s méďou se mnou vymetou tak nemá šanci".I když vše vypadalo černě Shin se nehodlal vzdát jen tak.Jeho plány však přerušil Tokune ,který znenadání vylezl k Shinovi na strom jen tak ho pozdravil a hodil po méďovi kunaie."Tokune řekneš mi nějaký důvod proč jsi sem za mnou vylezl?Byl jsem tu jako kotě na stromě ,protože se ani nedokážu skrýt a neměl jsem moc možností utéct,ale doufal jsem ,že ty zaválíš a toho klona s Daikim porazíš.Teď nejenže jsme tu dva jak švestky mez možnosti úniku a sensei nás může sejmout svojí fuuton technikou,ale teď to budou dva senseiové a dva medvědi.Totiž Daiki a ten huňáč pardon.KAždopádně musíme se dostat někam jinam kde máme nějaké krytí co ty na to?"

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cvičisko

Senseiov klon použil nejakú Fuutonovú techniku. Tie strely prerážali aj stromy. Najprv som sa pomocou sált a pohybov uhýbal. To som nemohol robiť furt. Nemal som veľa času na premýšľanie, ale hneď som vymyslel plán. Odrazil som sa od jedného stromu a skočil do vody. Siahol som do vrecka po čelenku. Nasadil som si ju na hlavu. Vyskočil som z vody. Preskočil som senseiov klon a hodil som doňho pár kunaiov a shurikenov. Nečakal som, čo sa stane, bežal som za Shinom. Uvidel som ho na strome a na ten strom liezol aj akýsi medveď.
Počkajte sekundu... to je ten senseiov? spýtal som sa zhrozene sám seba. Mal som tú česť spoznať senseiovho medveďa. Nepôsobil na mňa sympaticky. Potom som si všimol senseia a Daikiho.
Tak to je v p*deli! pomyslel som si. Medveď liezol pomerne pomaly. Z druhej strany som vyliezol na strom a pozdravil som Shina. Pozrel som sa na medveďa. Mohol som hodiť kunaie a shurikeny, alebo použiť Raiton: Jibashi. Nechcel som si míňať chakru, tak som hodil pár kunaiov a čakal som, čo sa stane. Po ruke som mal aj tri Naitakiho ihly bez jedu.

Kenta Sarutobi Tím 26

Klon

Nad Shinovým pokusom dostať ho do genjutsu iba úsmevne pokrútil hlavou. Chlapcovi asi nedošlo, že Genjutsu sa používa ako útok tajný a určite nie ako zahajovací. Keď videl zloženie pečatí a následný Shinov útek, jednoducho použil Kai čím genjutsu zrušil. Vyrušil ho ale Tokuneho výkrik. "Kto je ti tu pako, ty malý klaun ?!" zreval s patrične nahnevaným výrazom a rozbehol sa za Tokunem, ktorý si to zamieril na vodnú plochu. "Zlý ťah." podotkol klon škodoradostne a zľahka dopadol na hladinu. Vedel, že Tokune má tiež Raiton, preto elektrický útok po hladine by mu neublížil. Bol to stále Kage Bunshin, takže mohol použiť hocktorú techniku originálu. Raitonový náboj bola samostatná zložka klonu, ktorý by sa uvolnil iba pri jeho zničení.
Duplikát zložil pečate a vyhŕkol: "Fūton: Shinkūgyoku!" Zhlboka sa nadýchol a začal z úst vystrelovať malé projektily tvorené tlačeným vzduchom. Išlo ich možno aj 50 v dosť veľkom rozptyle a rýchlosťou prevyšovali aj normálne guľky zo zbrane. Kenta bol úprimne zvedavý, čo Tokune vymyslí.

Originál

Vďaka prepojeniu chakry s klonom vedel, čo sa deje. Mal teda čas vysvetliť Daikimu svoj plán. "Treba ich držať natesno. Nesmú mať priestor na tie ich iluzívne čáry-máry. Teda ich nesmieme nechať uskakovať alebo inak manévrovať. Treba byť vždy pri nich, aby nemali priestor na pečate. A ak by nás náhodou do ilúzie aj uvrhli, tak keďže budeme dosť blízko, hneď ju prekukneme. Kai a útočíme znova, jasné?" spýtal sa Daikiho a hneď nato prešiel do jemného poklusu. Namieril si to k miestu, kde sa Shin a Tokune rozdelili. Shina v korune stromu zbadal už z dialky. "Bež za tým druhým a pomôž môjmu klonovy." šepol Daikimu. To už však mal Kenta pripravené shurikeny. Koncentroval ich svojím Raitonom a rozhodil ich do všetkých vetiev, cez ktoré by mohol Daiki preskákaním uniknúť. Ostal sám na strome, jediná cesta išla dole. Konáre hlasno popadali na zem.
"Nó, čo takto sa zahrať." uškrnul sa Kenta a z obleku vytiahol privolávací zvitok. Rozvinul ho na zem, kusol si do jazyka a potom krvou prešiel po zvitku. "Kuchyiose no Jutsu!" skríkol a ozvalo sa puknutie doprevádzané veľkou dymovou clonou. Keď sa rozplynula, pred Kentom stál ozrutný medveď. Otočil sa a trochu vyjavene zacivel na Kentu. "Čo chceš, ty otravný hlupák ?" vybľafol naňho. "Buď ticho! Všetko ti vysvetlím, len teraz začni štverať na ten strom!" zasipel Kenta a ukázal na strom, na ktorom stál Shin. Medveď poslúchol a mrštne sa rozbehol proti kmeňu stromu. Mocnými labami s pazúrmi sa zakliesnil o kôru. Potom sa trochu ťarbavými, no mocnými pohybmi začal štverať hore.
Shin má teraz dve možnosti. Čakať a nakoniec priznať porážku, alebo zoskočiť dole, kde čakal pripravený Kenta a medveď, ktorému by určite nebolo poťažko zoskočiť na zem a asistovať svojmu pánovi v boji.