Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Tobicek, Po, 2013-05-13 23:34 | Ninja už: 6047 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan
Daichi Nara -Hokage, Ensui Okami a Ensui Sei
Když se ozvalo zaklepání Dveře se samy od sebe se strašidelným skřípáním otevřely a naskytly dívkám pro ně děsivý pohled. V kanceláři nebyl jeden Hokage, ale rovnou tři. Jeden z nich seděl za stolem a zbývající dva chodili sem tam přes místnost.
"Mám si zase zavolat pro sklenáře?" zeptal se aniž by vzhlédl ten za stolem a dál cosi psal na papír před sebou.
"Ta mise vám trvala," pronesl neutrálně a mávl na ně ať jdou dovnitř. "takže jsem vašeho senseie převelel k jinému týmu. Pro vás to znamená nového, takového, který vás možná trošku zkrotí." poslední slova zněla spíš prosebně než přesvědčivě.
"Jméno vašeho sensei je..." Než ho však stačil říct, v otevřených dveřích se objevila malá hlavička.
"To jsou ony Daichi-oniisan?" Tvář patřila malému kloučkovi, nemohlo mu být víc jak pět, s šátkem okolo krku a nápadně tmavými vlasy.
"Ano, to jsou ony. Slečny, tohle je..." V tom se ozvalo hlasité "Jůůů!" a chlapec se rozběhl přes místnost k psovi a skočil mu na hřbet jako koni. "Hyjé!"
V tu chvíli se objevila ve dveřích i vysoká žena s téměř bílými vlasy. "To je můj syn a já váš sensei. Jmenuji se Ensui Okami a ty koukej slézt z toho psa!"
Chlapec poslušně slezl a rozběhl se k mámě. "Daichi-sensei, s tou prací to přeháníte... a co to je tady za bordel, to vás neučily uklízet?"
Daichi nechtěl s Okami rozpoutávat hádku, už jen protože věděl, že by ji prohrál. Proto rychle zasáhnul do konverzace než se Okami mohla pořádně rozohnit: "Jak vidíš pracuji na úklidu, tak co kdybyste šli někam jinam," V tu chvíly se mu od hlavy odrazila vlaštovka. "než mi tu Sei nadělá ze všeho vlaštovky?"
Když si okami odváděla synka a svoje tři svěřenkyně z místnosti, ještě na Daichiho houkla něco ve smyslu, že mu ten pořádek přijde zkontrolovat. Daichiho povzdech "Ženské..." ignorovala.
"Tak co mi vy tři o sobě řeknete?" zeptala se na cestě z budovy.
Sarutobi Asajake
Asajake sledoval jak se Keiji snaží Tadaa zachránit a zabránit tomu aby vykrvácel z roztrhané ruky. Sice to moc nechápal, vzhledem k tomu, kolik práce ho to stálo dostat tu potvoru do takového stavu, ale nekomentoval to, jeho sensei byl prostě divný a s tím se už smířil před nějakou tou chvílí.
Raději se podíval na vlastní rameno, ale nebylo to nijak strašné. Sice z něj teklo krve jako z vola, ale nevypadalo to, že by byla zasažená šlacha nebo kost. Pak si však všiml, že mu pohled v pravém oku nepříjemně rudne. Když si otřel obočí, zjistil, že ho má celé zakrvácené a po pár vteřinách ohmatávání našel i zdroj krve. Těsně vedle oka, mezi očním důlkem a spánkem, se mu táhla zející rána a jak zjistil, nad pravou polovinou obočí měl stále zaražený kousek kovu, nejspíš z exploze meče.
"To to moc nevyšlo..." poznamenal sám por sebe a otočil se na Keijiho. "Jo, myslím, že to zvládnu, pokud se mi povede zastavit krvácení." odpověděl mu na jeho předešlou otázku a nečekaně opět vytáhl drát. Rychlými pohyby drátu si pak stáhl rameno i obočí k sobě a nechal krysu aby mu rány obvázala. Během toho se zdržel poznámek o hygieničnosti tohoto aktu.
"Jak jste na tom sensei?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Vložil Nami, Po, 2013-05-13 22:35 | Ninja už: 4557 dní, Příspěvků: 31 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Hyuuga Nami (tým 16) Kancelář Hokage
Skoro nemohla uvěřit, že mise proběhla bez problémů, které se, bez dohledu zodpovědných osob, musely ve společnosti Ai-Na-Yuu, nutně stát. Ale taky, i ony mají zjevně dost rozumu na to, aby věděly, že mise je vážná věc a vymýšlet rebelie na cestě se stařenkou, není vůbec vtipné. Ale stejně bude misi považovat za úspěšnou a bez katastrof teprve až doma zaleze do své postele. V duchu se pousmála nad trefností Yuukiina názvu nekonečný pochoďák, je sice ráda, že se nic nestalo a stařenka cestu s nimi přežila, ale právě kvůli stařenčinu pokročilému věku musely jít nehorázně pomalu. A některé její příběhy byly, když už ne zajímavé, tak ale spoň vtipné. Ale teď jsou zpět a budou pokračovat v tréninku, musí se víc snažit, třeba aby šly co nejdříve na nějakou zajímavější misi. Spolu se zbytkem svého týmu vešla do budovy v centru vesnice a vystoupala po schodech ke kanceláři. Ačkoli by tomu tak být nemělo, jde tudy poprvé. Zajímalo by ji, jestli si Hokage jejich šílený nástup pamatuje… Doufá, že ne. Stojí za Yuuki a Aiko a čeká až je Hokage vyzve ke vstupu.
Vložil Aiko - chan, Po, 2013-05-13 22:10 | Ninja už: 5401 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yorubiko Aiko(tým 16)
kancelář Hokage
Jen co se staly genniny, ani se nerozkoukaly a byly poslány na dlouhou misi doprovázení babičky na konec světa nebo jak to pojmenovala Yuuki "nekonečný pochoďák". Byla to zdlouhavá a celkem i nudná mise bez akce. Za to ta babička, kterou doprovázaly byla byla zajímavá až dost, každou volnou chvíli jim povídala nádherné příběhy ze svého dětství. Aiko si ji velmi oblíbila, hlavně proto, že ona sama žádnou babičku nemá...možná má , ale nezná ji. Už se těší až začnou zase trénovat a ona se konečně naučí nějaké lékařské techniky. Cestou zpátky už začínala přemýšlet nad efektivním příchodem do Hokageho kanceláře, ale jelikož i Yuu usoudila, že by mohly použít dveře, tak své plány odsunula na později. Nyní stojí s celý týmem Ai-Na-Yuu a Fubuki před dveřmi a div je nevyrazí jak Hokagemu trvá než je vyzve, aby vstoupily. Vždyť klepaly už před 5-ti sekundami...
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Vložil Rose-Yuuki, Po, 2013-05-13 21:50 | Ninja už: 4553 dní, Příspěvků: 22 | Autor je: Prostý občan
Inuzuka Yuuki (tým 16)
kancelář Hokage
Ani nevěděly, jak se to stalo a byl celý Ai-Na-Yuu tým - samozřejmě i s Fubuki - vyslán na velice nezáživnou misi, jak se z počátku zdálo. Událost alá doprovod stařenky na druhej konec světa se nezdála být ničím zajímavá. Žádný vzrušující zážitek nezažily, ale aspoň si poslechly zážitky ze života oné stařenky. Vyprávěním si krátily dlouhý chvíle a kupodivu tyto povídačky bavily i věčně neposednou Yuuki, která se cestou k cíli chovala na její poměry vzorně. Byla to dlouhá cesta, která jim i něco dala. Mohly se podívat do širokého, dalekého okolí a něčemu malému se přiučit. Bohužel i vzala - zpomalil se tak jejich výcvik. Teď se konečně vrátily, připravené pokračovat. První kam hned po návratu zamířily byla kancelář Hokage, aby mohly podat hlášení o úspěšném splnění mise, kterou Yuuki překřtila na nekonečný pochoďák. Teď čekala Yuuki s Fubuki, Aiko a Nami před dveřmi, na který zaklepaly. Ano, po poslední návštěvě tohoto místa se rozhodly, že se zachovají jako normální lidé a počkají až je Hokage vyzve k vejití otvorem, který tomuto účelu náleží.
Vložil Vladar25, Po, 2013-05-13 21:38 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým 26--
Když se všichni usadily tak sluhové donesly večeři.
Donesly tři druhy rámenu pro každýho pak špagety a k nim ty nejrůznější omáčky , na uladění chutí taky hafec sendvichu.
Jako dezert donely asi pět druhů věněčků a indiánků a ktomu všemu velkej čokoládovej politej vanilkou a trochy kousky posypanejd tří patrovej dort.
Naitaki se kouknul na Tokuneho a se zarmouceným výrazem ho chvíli pozoroval.
"Kdysi dávno tady seděl Saikur, teď na tom místě setí Tokune s úsměvem na tváři.Naitaki se pousmál a kouknul se na Teriku.
"Možná bych měl žít přítomností a myslet na budoucnost. Na minulost bych měl zapomenout" řekl si Naitaki.
Vložil Leon. S. Uchiha, Po, 2013-05-13 20:52 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Večera u Naitakiho
Tokune na Naitakiho dosť dlho čakal. Potom konečne vyšiel a prišla aj ta mladá liečiteľka. Tokune už teraz vedel, že sa volá Terika. Naitaki bol opäť v rozpakoch a Tokune si to užíval. Naitaki galantne otvoril dvere. Keď došli do jedálne Naitaki opäť galantne odsunul stoličku.
,,To si nemusel." Povedal Tokune, pretože si myslel, že je to preňho, ale bolo to pre Teriku. Tokune si teda sadol k Naitakimu z pravej strany.
,,Tak, ešte raz ďakujem. Už sa teším na tú výbornú večeru." Povedal Tokune, ale ešte nevedel čo bude. Ale určite to bude výborné.
Vložil Vladar25, Po, 2013-05-13 20:46 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým 26--
Když se Naitaki umyl a převlíknul.
Tak si ještě 20 minut česal svojí ofinu.
"Dnes musím vypadat perfektně."
Pak se vydal do svého pokoje.
Uviděl tam už Tokuneho jak tam čeká.
Naitaki jak byl nervózní tak si furt žvýkal jazyk.
Chvílí tam počkali a přišla i Terika.
Naitaki se kousnul do jazyka.
"Vypadas kuasně Teuiko"
Vyžužlal Naitaki.
Terika v červneno červených šatách vypadala opravdu krásně.
Terika se usmála
"Tak deme chlapci"
Naitaki jako Gentleman šel vepředu a staral se o Teriku.
Když došly do sálu kde se měla podávat večeře tak jí odsunul židli aby si sedla.
Až se usadil i Tokune tak si sednul i on.
Teď to byl úplně jiný Naitaki.
Když se všichni připravili tak se donesly chody.
NSeděli u velkého kulatého stolu na severu seděl Naitaki na jihu Terika a na po Naitakiho pravici seděl Tokune.
Vložil sannin Naruto, Po, 2013-05-13 19:55 | Ninja už: 5473 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Kenta Sarutobi Tým 26
Na jeho prekvapenie sa Naitaki a Tokune pobrali preč spolu. Ich tínedžerským mozgom nerozumel. Skoro sa umlátia a potom idú spolu domov. Pokrútil hlavou. Yoshimito ich súboj nechcel dotiahnúť dokonca, takže tam ostal sám. Bol priveľi rozrušený aby išiel domov, preto radšej odkráčal na hlavnú ulicu dediny a sadol si unavene na lavičku a začal odpočívať. Mal pocit, že dnes sa ešte niečo stane.
Vložil Ikuse, Po, 2013-05-13 19:09 | Ninja už: 4480 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Yuki Minoshi
Dům Tým 21
"Co?! Žádný trénink?! Tak to asi ne!" řekl Yuki trochu naštvaně a protože chtěla dokázat, že je plná sil, pokusila se zvednout na rukou a vstát z postele. Ruce se ovšem podlomily, a Yuki spadla zpátky na polštář. "Chtěla jsem jen splnit, úkol...nechtěla jsem být pozadu..." zašeptala tak tiše, že ji mistr snad ani nemohl slyšet. Chtěla tak moc nezklamat, že se zřídila do bezvědomí. Poté, co jí Kakuso-sensei vynadal, odešel. Přece jen kdyby ho tu někdo našel, bůhví co by si pomyslel. Přemýšlela o tom, že by porušila mistrův příkaz a šla někam tajně trénovat. Nad tímto ovšem uvažovala jen do chvíle, kdy Kakuso řekl, že pokud by se tak stalo, už by ji netrénoval. Yuki o něj jako o mistra nechtěla přijít. Rozhodla se tedy, že dnes opravdu zůstane doma. Osnula. Tentokrát ale neviděla své rodiče. Měla úplně normální a poslední dobou docela častý sen o tom jak se učí Techniku přivolání. Vypadá to, že by se jí opravdu ráda naučila. Po pár hodinách se probudila. Rozhodla se poprosit svého dědečka o pomoc s touto Přivolávací technikou. Hned na to si ovšem uvědomila co ji řekl Kakuso-sensei - musí odpočívat.
Vložil Leon. S. Uchiha, Po, 2013-05-13 18:25 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 4
Potom, čo Tokune opravil Naitakiho, Naitaki povedal, že je to vedľajšie. Všetci sme sa zasmiali. Potom Naitaki povedal Tokunemu nech sa prezlečie.
,,Ale ja mám rád svoje oblečenie. A nechcem robiť starosti." Ale Naitaki mu nedal na výber. Sluha Naitakiho rodiny priviedol Tokuneho k oblečeniu. Tokune si vybral červené tričko a modré tríštvrťové nohavice. Svoje oblečenie poniesol v ruke. Potom len počkal na Naitakiho.
Vložil Aragorn, Po, 2013-05-13 17:53 | Ninja už: 6301 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso-tim 21
Trpezlivo sedel na oknu a dival sa nim von. Cakal, dokial sa Yuki prebudi. Musel tu dovtedy pockat, bola to aj jeho chyba, ze takto dopadla. Musi jej pomoct ako sa da.
Cakal a cakal, noc pomaly plynula. Bolo mu jasne, ze keby ho niekto najde, velmi zle by sa to vysvetlovalo. Preto bez pohnutia sedel na okne ako nejaka sova. Odrazu zacul nejaky suchot. Otocil sa a videl, ze Yuki sa pomaly zdviha. Priskocil ku nej a zatlacil ju naspat do postele. ,,Lez, nezdvihaj sa. Pomaly bude svitat a coskoro je trening. Ale teba sa dnes tykat nebude. Prehnala si to. Neucili vas na akdemii, co je to chakra a co sa moze stat, ked to prezenies? Mozes byt rada, ze sa ti nic nestalo, tak tak som ta zachytil...bola si mimo..zdalo sa ti nieco?´´ spytal sa ustarostene. ,, Ked ta v skole cosi ucia, nie je to preto, elbo nemaju co robit. VSETKO sa ti moze hodit. A toto ta skoro zabilo..Takze-dneska ziaden trening. Budes tu lezat a boh ta chran, ked sa pokusis cosi robit. Musis cely den lezat a oddychovat, doplnit chakru. Trening dozenies, ked tak ti s nim pomozem, ale budes tu jasne?´´ povedal napol namosureny napol ustarosteny. Nepripustal si ziadne odvravanie. Nechcel sa vyhrazat, ale myslel to smrtelne vazne: ,,Ked ta nachytam, ze dnes trenujes, tak ta odmietnem trenovat jasne? Nebudem riskovat, ze sa mi tu zabijes...takze oddychuj, ja idem..zbohom...´´ povedal a cez okno vyskocil von. Stvala ho tolka nezodpovednost. Kvoli nejakej technike sa zabit? To kde sme? Siel si domov lahnut aby si oddychol.
Ked dosiel na cvicisko, zvysok tam uz bol. Prihovoril sa im: ,,Chodenie po strome ste zvladli. teraz druha faza: chodenie po vode. Je to tazsie, musite rozlozit inak svoju chakru. Viac vam nepoviiem iba vas varujem- neprehanajte to tak ako Yuki. Ked vam dojde chakra, mozte aj zomriet alebo tu sa utopit. Ked citite, ze nemozte, oddychnite si alebo sa na to vykaslite jasne? Tak sup sup, drzte sa aj trochu pokope..´´ pripadal si ako stary foter, ale tentokrat bude na nich davat vacsi pozor. Stupil na vodu a potom si na nu sadol do tureckeho sedu, sledujuc, ako si pocinaju
Vložil Ikuse, Po, 2013-05-13 17:18 | Ninja už: 4480 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Yuki Minoshi
Dům, Cvičiště Tým 21
Najednou se od ní začaly postavy vzdalovat. Neodcházely, spíš jako by se podlaha mezi Yuki a jejími rodiči prodlužovala. Za chvíli už zmizeli úplně. Dívka nevěděla co říct. Najednou se probrala u sebe doma, v pokoji, na posteli. Mistr seděl na okně. Podívala se na něj a nevěděla co říct. Zkusila si vzpomenout co se stalo, že tu teď leží. "Trénovala jsem...zvládla jsem to...pamatuji si, že jsem padala..." pak se ale zarazila. Nechtěla před mistrem zmínit, co se jí zdálo, aby nevypadala hloupě. Ale byl to vůbec sen? Ne, bylo to jiné. Nevěděla co se stalo, ale byla si jistá, že o sen nešlo.
Jelikož netušila jak dlouho byla v bezvědomí, nevěděla ani, jestli je pořád ten den kdy trénovala, lezení po stromě. "Kakuso-sensei?", začala "Co je za den?". Sklonila hlavu, zadívala se na své dlaně, třepaly se. Zaťala pěsti. "A kdy máme další trénink?" zeptala se znovu a pokusila se o úsměv, aby mistr nepoznal, že se na další cvičení zatím moc necítí.
Vložil Vladar25, Ne, 2013-05-12 21:44 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým26--
Tokune opravil Naitakiho.
Terika se usmála.
Teď už opravdu Naitaki vypadal jako velké červené rajče.
"To je vedlejší" odfrknul Naitaki prvním co ho napadlo.
Všichni se zasmáli.
Naitaki pak vstal řekl:
"Teriko připrav se na obě.. na večeři" opravil se Naitaki.
"Tokune jestli máš zájem tak se tu můžeš umejt a převlíknout oblečení tady je dost,a nechci slyšet žádnou skromnost!"
Sluha tě odvede.
A pak tě zas přivede v můj pokoj kde se setkáme.
Naitaki se pak otočil a šel se vykoupat.
"Ta Terika je tak úžasná" říkal si v duchu.
Vysprchoval se převlíkl se a pochodoval do svého pokoje.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-05-12 21:12 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 3
Liečiteľka Tokunemu pomohla. Tokune tam už len sedel, a čakal, čo bude s Naitakim. Za Naitakim prišla nejaká atraktívna mladá liečiteľka. Naitaki bol v rozpakoch a Tokune sa nevyhnul smiechu. Naitaki ju pozval na obed a povedal, že dnes je jedlo podľa Tokuneho. Liečiteľka sa mu pozdravila. Tokune nevedel, či jej má vykať, alebo tykať, tak len kývol a uklonil sa.
,,Naitaki, nechcem ťa opravovať, ale teraz bude večera nie obed." Opravím Naitakiho a nevyhnem sa malému smiechu.
Vložil Vladar25, Ne, 2013-05-12 21:06 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým 26--
Naitaki netrpělivě čekal až příjde.
A nakonec přišla.
Naitaki málem zpadnul z lehátka.
"Č-Čau Teriko.
Ozval se zaraženě Naitaki.
"Čau... kohopak tu máme...
Promluvila Terika
...co se stalo že si zavítal sem ? Snad jsem ti tak moc nechyběla"
Usmála se.
"Né to né ..Vlastně jó.. Vlastně Née..Vlastně Jó ..
Naitaki se zčervenal a usmál se rozpačitě."
Terika se smála..
"No tak co si zase dělal..
Naitaki odpověděl hrdě ale pořád rozpačitě:
"Učil jsem se novou techniku"
Terika:
"Tak to mi jí někdy ukážeš"
Naitaki ten úplně zrudnul.
Terika se koukla na ústa a zamračeně povídá¨:
"Tak tady máš mastičku před natřením si ústa dobře umyješ.
Natírat budeš ráno a večer."
"Díky"
Pronesl celej rudej Naitaki.
Terika se usmála.
"Hele nechceš jít s námi na oběd?"
řekl Naitaki
Terika s úsměvem odpověděla:
Zveš mně ?
"Samozdřejmě, dneska máme jídlo podle támhle pána."
Zasmál se Naitaki a ukázal na Tokuneho.
Terika se koukla a pronesla
"Ježiši vždyť já jsem si ho ani nevšimla"
Rychle spěchala se kouknout na Naitakiho.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-05-12 20:26 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 2
Potom, čo vošli Naitakiho všetci privítali. Tokune sa cítil neprirodzene. Na akadémii mal pár kamarátov, ale nikdy u nich nebol. Potom Naitaki zoznámil Tokuneho s Natakiho otcom.
,,Veľmi ma teší, pane." Tokune sa galantne uklonil. Potom za nimi prišla nejaká liečiteľka a pichla Tokunemu protijed.
,,Ďakujem, myslel som, že už to nezvládnem." Poďakoval Tokune za protijed. Potom Naitaki navrhol, aby bolo na večeru to, čo si Tokune bude priať.
,,To je od vás milé, ale nechcem Vás zaťažovať." Povedal Tokune, ale Naitaki na tom trval.
,,Tak teda, mám rád hlavne ramen. Potom špagety a nejaké sandwiche." Vymenoval hanblivo Tokune svoje obľúbené jedla. Potom Tokune a Naitaki išli do liečebne. Tokunemu začali kontrolovať zranenia.
,,To je od Vás milé, ale už mi je lepšie. Nechcem Vás zaťažovať." Opäť hovoril Tokune, ale nikto ho nepočúval.
,,Tak teda ďakujem..." Poďakoval a nechal liečiteľov robiť svoju prácu.
Vložil Vladar25, Ne, 2013-05-12 20:14 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým 26--
Zašli sme s Tokunem dovnitř a uvítal nás tam táty sluha.
Pozdravil jsem a sluha nás uvedl do uvítací místnosti.
Zdejší personál co tam naši rodinu obsluhoval mně přívítali s otevřenou pusou.
Už jsem tady dlouho nebyl, a když jsems eukázal tak ještě s někým a celej pomlácenej od tréningu a soubojů.
Přikázal jsem ať nás rychle provedou dál a přinesou protijed na druh MEaR-11.
Naše rodina vyrobila hodně druhů jedu a tak není divů že názvy vypadají jako by je vymyslel pavian s třema jazykama.
Hned na to přišel otec a s ustaraným výrazem pozdravil mně i Tokuneho.
"Tokune tohle je můj táta Tenai. Tati...todle je Tokune ,je so mnou v týmě."
Táta se zaradoval že jsem si našel nějakýho kamaráda.
Pak hned přiběhla jedna služkyně s protijedem.
Píchla ho Tokunemu do zápěstí.
Táta navrhl ať jdeme na společnou večeři,ale služkyně ho zarazila s tím že potřebujeme ošetřit.
"Jsem jenom pro"
Prohlásil Naitaki.
Když šli po chodbě tak Naitaki řekl ať uvaří co si bude Tokune přát.
Podíval se na Tokuneho.
Když Tokune stydlivě vyjmenoval co všechno chce tak šli hned do léčebné místnosti.
Služkyně je zavedla do léčebné místnosti.
Posadili Naitakiho do jedné židle a když ho prohlédli tak řekli že je dost vyčerpaný a že má moc popálené ústa.
Tokuneho mezi tím posadili asi tři metry od Naitakiho a začali ho prohlížet.
Naitaki čekal až příjde konečně ten Ninja medik na kterého se těšil celej týden.
Vložil Lukas IV. Baruto, Ne, 2013-05-12 19:40 | Ninja už: 4657 dní, Příspěvků: 521 | Autor je: Pěstitel rýže
Yoshimito Takeda Tým 26
Naitaki na mě hned zaútočil, měl jsme jen velice málo času a tak jsem se zmohl jen na zaujmutí obranné pozice proti jeho ohnivé technice. Naštěstí mi na pomoc přispěchal mistr. Bylo to trochu ponižující, ale byl jsme za to celkem rád. A měl pravdu, to co udělal Naitaki bylo nečestné. Každý shinobi, pokud chce bojovat, tak nejdřív potvrdí výzvu, tak nás to učili. No a taky si to pěkně schytal. Každopádně dnešní tréning byl u konce a Naitaki provedl další ze svých skvělých pitomin a kiksů. Když měl jít Tokune s ním, tak jsem nad tím jen nechápavě zakroutil hlavou a na otázku jestli chci dokončit náš souboj jsem neodpověděl vůbec. Já i Kensta-sensei jsem toho měli dost a kdybych to chtěl dotáhnout do konce, tak by nás to oba jen víc naštvalo. Naštvaný na Naitakiho i Tokuneho odcházím z cvičiště. Naitaki, tady to neskončilo. Já tě dostanu, ještě dnes s tebou budu bojovat a ty budeš nucen přede mnou pokleknout a uznat moji sílu a svoji porážku.
Při těchto myšlenkách vytáhnu kunai ze země a pevně ho stisknu, pak posbírám i všechny své kunaie a vyrazím domů. Hned jak přijdu, tak vytáhnu brusný kámen. Vysypu na postel všechny své zbraně a dokonale je všechny ošetřím. Připravím dvě pouzdra do jednoho dám kunaie a do druhého shurikeny. Poté se vrhnu na meditaci. Když se venku setmí, tak začnu přípravy. Vytáhnu svůj černý plášť s kápí a kolem něho si natáhnu pásek se zbraněmi. Vyjdu ven, protáhnu se a procvičím tvrdé údery na zdi. Naitaki, já už jdu!
Prohlásím a vylezu na střechu svého domu. Poté už přeskakuji ze střechy na střechu a hledám Naitakiho, aby jsem ho mohl vyzvat na souboj.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-05-12 19:40 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo
,,Zaújmavé, našimi idolmy sú dvaja bratia." Pomyslel si nahlas Tokune. Potom mu Naitaki ukázal jeho rodinné sídlo. Trochu sa podobalo na to Tokuneho.
,,Vyzerá dobre, páčia sa mi farby. Konštrukcia tiež vyzerá dobre."
Poznamenal Tokune. Potom tam spolu vošli. Z vnútra vyzeralo tiež dobre. Už len čakal kým ho Naitaki zoznámy s jeho rodičmi.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-05-12 18:57 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Cesta k Naitakimu
Kapitola: príbeh
Naitaki povedal, že Tokuneho rodina musela byť výnimočná, keď niekomu vadili.
,,No, vlastne si toho veľmi nepamätám. Sem-tam som započul otca. Stále hovorili o misiách a tak." Potom Naitaki povedal svoj príbeh.
Povedal, že stretol výnimočného človeka. A povedal, že zomrel pri pomoci jednej rodiny, keď ju nejaký ninjovia chceli zabiť, ale aj povedal, že ten človek zabil dvoch Jouninov.
,,Keď moja rodina utekala boli všetci, a ja ich chcem všetkých aj nájsť." Povedal Tokune.
,,Mimochodom, môj vzor je Uchiha Itachi. Všetku temnotu niesol na bedrách, aby zomrel za to, čo miloval. Bol to pravý shinobi." Vysvetlil Naitakimu svoj názor.
Vložil Vladar25, Ne, 2013-05-12 18:04 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei tým26
Naitaki se zamyslel nad tím co mu Tokune řekl.
Proč by obviňovali ninji z vraždy ?
" Tvoje rodina byla asi vyjímečný ninjové když někomu vadili."
Řekl Naitaki.
Pak se ho Tokune zeptal kde bydlím.
"Víš, já jsem tam kde se mi zachce.
Většinou však jsem ve svém hotelu.
Jinak máme dvě rodinný sídla.
Jedno tady v Konoze a jedno v hlavním městě ohnivé země.
Táta byl ninjou ale teď je ve službách feudálího pána.
Seznámil se s ním když byl na misi a ten ho pozval do služby.
Postupně můj táta dostával větší pravomoce a teď částečně ovlivňuje ekonomiku země Ohně.
Máma je členem ANBU.
Sem jedináček a nikdy jsem nepoznal svojí babičku ani dědu.
Jako malej jsem měl výborný život.
Pak už se mi dostávalo málo času.
Měl jsem nařízený samostudium a musel jsem povinně chodit do knihovny.
Tydle věci se mi uložili jako denní povinost a už jsem nepřemýšlel jestli je vůbec správné co dělám.
Když mi bylo deset tak jsem poznal vyjímečného člověka kterej
mi změnil život. Asi po uplynutí dvou let zemřel.
A víš jak ? Pomohl jedný rodině když nějací ninjové jí chtěli vyvraždit. On ve věku dvanácti let zabil dva Jouniny.
S ostatníma se vypořádat nemohl.
Tím že moje mamka je u ANBU jsem zjistil o těch ninjích všechno.
Mým cílem je vyvraždit je.
Teď mým ideálem je Uicha Sasuke."
Vložil Bella19, Ne, 2013-05-12 17:02 | Ninja už: 4446 dní, Příspěvků: 14 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Yamako bola zo sebou veľmi spokojná. Zvládla to. Yuki ešte stále skúšala chodenie po stromoch a Shiori bola na svojom mieste, zatial bez výsledku. Yamako si odlomila jeden konár a začala z neho niečo vyrezávať. Pomaly sa to začalo podobať na draka. Očkom však stále pozorovala Yuki a Shiori. Potom sa to podarilo aj Yuki. Sensei vstal a podyšiel bližšie k nim. Prehodil pár slov a yamako sa naneho usmiala. Zrazu začala Yuki z ničoho nič padať na zem. Yamako spadol konár aj kunai z rúk od prekvapenia. Sensei ju našťastie chytil. Sensei povedal že ju vezme domov a tréning bude o 11... Yamako si pozbierala veci a vyrazila domov. Cestou dokončila svoju prácu. keď po dosť dlhej prechádzke prišla domov, odomkla, zložila si veci a vyrezaného draka položila k ostatným veciam. vybrala sa do záhhrady a ľahla si do húpacej siete. chvíľu rozmýšlala o Yuki. No keď je so senseiom bude v poriadku. Po chvíli zaspala. keď sa zobudila bolo desať hodín. zobrala si veci. Fuuma shuriken si pripevnila na chrbát a vyrazila. o trištvrte bola na mieste. videla shiori ako trénuje, tak ju nechcela rušiť. Len tam tak stála a čakala na ostatných.
Vložil Leon. S. Uchiha, Ne, 2013-05-12 16:39 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / hlavné tréningové pole + cesta k Naitakimu
Kapitola: Rodina
Naitaki pomohol Tokunemu vstať.
,,Ďakujem." Poďakoval Tokune. Potom sa ho Naitaki opýtal niečo o Tokuneho rodine.
,,Boli sme rodina ninjov. Otec bol Jounin, mama neviem a brat ANBU.
Obvinili ich z vraždy nejakej inej rodiny, ale to je blbosť. To je všetko na čo si vzpomínam. Keby si ešte niečo chcel vedieť, tak sa spýtaj. A kde vlastne bývaš?" Povedal Tokune keď s Naitakim išli k Naitakimu. Bola to trochu dlhá cesta.
Vložil Riko, Ne, 2013-05-12 14:59 | Ninja už: 4449 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Prostý občan
Shiori Nara Tým 21- Cvičiště->Dům -> Cvičiště
Ani moc nevnímala co se kolem ní děje.Neustále se jen a pouze soustřeila na svojí techniku.Začínalo jí to jít,cítila to.Cítila že je velice blízko toho aby konečně uspěla.Najednou jí cosi vyrušilo.jedna z dívek se chlubila svým úspěchem.Shiori se pro sebe jen zamračila.Následně na to se chlubila i ta druhá.To způsobila že dívka zatnula ruce v pěst. nemohu s nimi prohrát! Hučelo její podvědomí.Netušila jakou techniku se to učily ale bylo jí to jedno.Technika jejího rázu byla skutečně složitá a rozhodně nebyla jednoduchá ale zato to byl základ všeho co se mohla v budoucnu naučit.Všechn její techniky jenou budou vycházet právě z používání stínu.A když tohle zvládne dost rychle a bude to pilovat, rozhodně se neoběví nic horšího na co by nebyla připravená. Ale jedna z dívek se najednou začala kácet k zemi.Mladá Nara jen přivřela obočí.když uviděla senseiovo počínání snad se i trochu pousmála což u někoho jako je ona je velice neobvyklé. Sensei zavelel že pro dnešní den je konec a tak se vydala k ostatním.
,,Dobře,tak zítra" oznámila jak senseiovi tak i jediné dívce která ještě vnímala svoje okolí, dost zamyšleně.Raději udělala přesně to co se po ní chtělo.Šla domů.bez nějakých zastávek nebo jinak. Šla sice pomalu ale byla neustále zamyšlená.Avšak nešla si dát sprchu a spát.I když cítila že je unavená nemohla si odpustit aby si to ještě pár krát zopakovala.Takže když večeřela sotva vnímala co se kolem ní děje.Sotva vnímala že se jí matka na něco ptala.Po dlouhé době se skutečně ctila unavená.
Avšak jakmile ráno vstala cítila se naprosto odpočatá a plná energie.Nasnídala se a i když ještě nebylo zmiňovaných jedenáct hodin už vyrážela na místo setkání aby předběžně mohla trénovat.
Jakmile tam dorazila stoupla si na to samé místo jako včera.Přičupla si a soustředila se. Dnes to musela zvládnout.Přeci jen ty dvě už svoje zvládly.A ona nemínila zůstat nějak pozadu.Cítila se stejně jako včera.I dkyž dnes už byla mnohem jistější v tom co dělala.A tak by se nikdo nemohl ani v nejmeším divit že její stin se vytvořil poměrně rychle a začínal mít i slušnou rychlost.Tak jak se od někoho z klanu Nara předpokládá. Svůj stín dovedla bez nějakých obtíží natáhnout až k tomu vytyčenému stormu který si zvolila jak svůj prvotní cíl. I když se jí to všechno několikrát nepovedlo neztrácela naději.Možná byl jejich kln známí tím že jsou líní ale pokud jim o něco žlo i oni uměli dosti zapracovat. Nakonec se do svého tréninku ponořia natolik že přestala vnímat jestli už její tým přišel nebo ještě ne.Ztratila doslova pojem o čase a jen opakovala a opakovala jak by se od ní čekalo.
V jedné chvíli se jí technika zadařila tak,že by se za to nemusel nikdo stydět.Avšak předem nejásala. věděla že tohle by mohla být jen hloupá náhoda a náhodu jako takovou, si ona nepřipouštěla.A tak to všechno zkusila znovu.Chakra jí sice ubývala ale věřila tomu že když to všechno zvládne bude jí alespoň o trochu lépe.Ne fyzicky ale duševně. Následovalo několik dalších nevydařených pokusů kteé jí jen potvrzovali že to stále není ono. Slunce se přehouplo na neby a když konečně skončila posadila se do stínu stromu a snažila se oddechovat.
Teprve nyní si všimla že její tým je už na místě ale jak se zdálo nikdo jí na to neřekl ani půl slova.nebo to jen neslyšela a nevnímala.Musela se pro sebe pousmát.I když jen vnitřně.Cítila se dobře že dovedla zvládnout něco takového jako byla právě tato technika. A co víc.Zvládnout jí během dvou dnů chtělo naprosté odhodlání a také soustředění.Žádné plýtvání chakrou jak někteří uměli.Nakonec jen zavřela oči a naslouchala co se kolem ní děje.
Vložil Davien, So, 2013-05-11 16:51 | Ninja už: 6040 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Mise týmu 6
Tadao už ke Keijimu nedoběhl. Výbuch byl možná utlumen díky rukojeti meče, ale i tak napáchal na šermíři velké škody.
Síla exploze jej odhodila mezi stromy.
Když k němu Asajake dobíhal, ležel Tadao na mechu a svíral si pahýl ruky, která byla odervána v lokti. Než jej mladý shinobi poslal do bezvědomí, stihl po něm vrhnout jeden nenávistný pohled.
O chviličku později přiběhli i Keiji s Krysím mistrem.
Keiji Nara (Tým 6)
Rychle zhodnotil situaci. Sundal ze zad batoh a vyndal z něj lékárničku.
"Sensei! Postarejte se prosím o Asajakeho, já se musím postarat o něj."
Hodil kryse obvaz, on sám si připravil škrtidlo a velkou čtvercovou látku.
"U Bishamontena, na tohle si nikdy nezvyknu." Ve válce s Kirigakure viděl Keiji spoustu amputovaných končetin i jiných zranění. U některých operací dokonce i asistoval a bohužel spoustu zranění i způsobil.
Přiškrtil končetinu. Na ránu přiložil látku a tu ještě obvázal.
Při této činnosti se ještě optal na Asajakeho stav.
"Jak jsi na tom? Zvládneš cestu do vesnice?"
Vložil Aragorn, So, 2013-05-11 13:09 | Ninja už: 6301 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Kakuso-tim 21
Cely den si cital knihu o klane Nara. Pritom ale po ocku sledoval, ako sa jeho zverenkynam dari. Nedali sa veru zahanbit, makali az sa z nich pot lial. Este cjvilu a na tomto cvicisku vznikne nove jazierko. Alebo..nevzniklo to prve tiez podobnym stylom? A ako to je vlastne? Zacal filozofovat nad podobnymi hlupostami ako vzdy ked sa nudil. Potom sa ale vratil ku svojej knihe a cas plynul.
Videl, ze Nara sa techniku postupne uci, ale este stale to nie je ono. Pravdepodobne bude potrebovat nejaky cas bavyse. Ked nanho Ebiki kricala, ze uz to ma tak sa len zdvihol a pousmial. Otvaral usta ze ju za to pochvali. Kracal smerom ku nim ked v tom nanho vykrikla aj Yuki ze uz to ma aj ona. otocil sa na nu a videl cosi cudne. Odrazu zastala a prestala sa hybat. Iba na chvilu. Potom klesla dozadu a zacal padat. Podla jej vyrazu mu bolo jasne, ze neblbne. Necakal ani sekundu a vyrazil dopredu. Sustredil chakru do noh aby to stihol. Aj tak vsak vedel, ze to bude o sekundy. Preto pridal chakry este viac a spravil skok. Nohy posilnene o chakru fungovali ako pruziny a tesne nad zemou ju v skoku chytil. Prevalil sa dokola ale Yuki stale drzal tak aby si neublizila. Nechapal ako to mohol stihnut. Bol zazrak, ze nebol pri svojom strome ale isiel za nimi. Drzal Yukinu hlavu na kolenach , vytiahol z tasky vodu a vreckovku a utieral jej nou celo. pirtom si mrmlal. ,,No tak, vstavaj..bude to ok..´´ vedel ze neni na tom zle, dobre sice tiez nie, ale je to len fyzicka vycerpanost. Siahol si do kapsicky znova a hladal papierik ktory mu dala. Bola tam jej adresa. Zdvihol sa aj s Yuki na rukach a zvysku timu povedal. ,,Islo vam to celkom dobre, zajzra si trochu oddychneme, dojdite az o 11...ja idem zaniest Yuki domov, mozte ist s nami.
Cesta mu trvala iba chvilu dokial dosiel k jej domu. Vyhladal byt a cez otvorene okno vosiel rovno do jej izby. Polozil ju na postel a sadol si na okno. Cakal dokial sa preberie. nevedel, ci sa ma hnevat alebo bat.
Vložil Ikuse, Pá, 2013-05-10 21:22 | Ninja už: 4480 dní, Příspěvků: 337 | Autor je: Prostý občan
Yuki Minoshi
Jižní cvičiště Tým 21
"Myslím, že techniku, kterou jste mi zadal budu pilovat doma. Tady se budu soustředit na trénink chakry. Nevím, zda jste si toho všiml Kakuso-sensei, ale když jsem přišla dřív, zkoušela jsem lezení na strom a vůbec mi to nešlo. Tudíž bych se dnes zaměřila na toto, pokud vám to ovšem nevadí." navrhla trochu tázavě. Mistr nic nenamítal a tak se dala do tréninku.
"Eh dobrá." broukl, ve chvíli kdy si stoupla přímo proti stromu. Byla od něj dobrým patnáct metrů. Doufala, že pokud bude mít delší rozběhovou dráhu, mohla by se snad dostat víš. Pokud to vyjde, bude vzdálenost od stromu pomalu zkracovat.
Nabrala si hrst hlíny, ochutnala a hned ji zase vyplivla. Bylo to dost odporné. Ne hlína, hlína byla vynikající, ovšem když nabírala půdu, nevšimla si, že bere do ruky také brouka. Znechuceně ho vyplivla, jelikož se jí ani trochu nelíbil pocit, jak v její puse bojuje o holý život. Celá se z toho otřepala. "To nám to hezky začíná..." pronesla ironicky a zvedla obočí způsobem, jako by chtěla naznačit, že právě ztratila veškerý zapal do tréninku. Vytáhla jeden ze svých kunaiů. Několikrát s ním zatočila na prstu a poté ho jedním rychlým pohybem, chytla a pevně sevřela v ruce. Zavřela oči. Nashromáždila co nejvíce chakry do chodidel a poté se rozeběhla. Když už byla u stromu nashromáždila do noh ještě více chakry a pak skočila. Jeden, dva tři, zásek. Zvládla tři kroky a udělat zářez. Potom ovšem spadla. Vrátila se na původní místo a nachystala se k dalšímu pokusu. Zlostně se zadívala na strom, jako by čekala, že se lekne a stane se přilnavějším. Nepomohlo to. Za pár sekund od tohoto pohledu Yuki opět ležela na zemi. Rána v kmeni po útoku kunaie byla sice o několik málo centimetrů výš, ale stále dost nízko. Opět se vrátila na místo startu. Nashromáždila chakru. Kolem chodidel se jí začal zvedat vítr. Dívka s katanou to považovala za dobré znamení. Vyrazila. Běžela dál a dál. Běžela výš a výš. Tentokrát už udělala rýhu v úrovni první větve. To bylo o několik desítek centimetrů výš než u předchozího pokusu. Odrazila se pravou nohou od stromu, v letu udělala salto a dopadla na zem. "Juá!!" vykřikla radostně Yuki, když se ze spodu podívala kam až se dostala.
Pár desítek minut to ještě zkoušela. Když po dvanáctém pokusu dopadla, podlomila se jí kolena, a ona se zhroutila na zem. Levou půlkou obličeje měla přilepenou k půdě a vdechovala prach. "Seš ubohá...!" zařvala na sebe celá udýchaná. Několikrát se pokusila postavit, ale vždy opět spadla. Byla vyčerpaná, byla slabá. Celá pokrčená a pokroucená si klekla na kolena. Ruce jí bezvládně visely podél těla. Už nesvírala kunai, už jí jen ležel na dlani. "Ááááá!!!!" ozvalo se najednou. Začala řvát, jak nejhlasitěji mohla. Bylo vidět, jak kolem ní začalo proudit obrovské množství chakry. Yuki sebrala poslední zbytky sil, křečovitě sevřela kunai, a rozeběhla se. Chakra proudila všude kolem. Těsně před kmenem jí všechnu přenesla do chodidel. Přešla do běhu na stromě. Měla v nohách takovou sílu, že bylo jasně vidět kam dívka šlápla. Pokaždé když dupla, vytlačila do stromu otisk své boty. Vyběhla až na vrchol a stoupla si na nejvyšší větev koruny. Dala do toho vše. Teď už jí opustily všechny síly, které měla. Pomalu začala zavírat oči, ztrácet vědomí a její tělo se začalo hroutit. Ještě se stihla zadívat na měsíc a špitla: "Vidíte Kakuso-sensei? Zvládla jsem to...". Poté už ovšem její bezvládné tělo začalo padat volným pádem k zemi. Probrala se na místě zaplněném světlem. Postavila se. Na jejím oblečení nebylo známky tréninku. Nikde kolem neviděla žádné stromy, lidi, domy ani zvířata. Byl to pouze bílý prostor. Neviděla jeho začátku ani konce. Podezíravě se rozhlédla, Několikrát se otočila dokola, ale stále neviděla nic, za čím by se mohla vydat. Najednou se před ní objevily dvě postavy. Žena a muž. Yuki vytřeštila oči, začala couvat, ale po chvíli upadla. Ty dvě osoby kráčely za ní. Dívka v šedém je moc dobře poznávala a právě to jí tak vyděsil. Byly to její rodiče. Po obličeji začaly stékat slzy. Skočila ke dvěma osobám tak rychle, až je povalila na zem. Objala oba kolem krku. Neuvědomovala si ovšem, že pravá Yuki stále padá ze špičky stromu, a že pokud se rychle neprobere, tak by mohla skončit v nemocnici a strávit tam velmi dlouhou dobu.
Vložil Vladar25, Pá, 2013-05-10 15:27 | Ninja už: 4495 dní, Příspěvků: 254 | Autor je: Pěstitel rýže
Naitaki Kensei --tým26--
Tokune se nejdřív zatvářil "WTF??
Pak ale odpověděl že jo a snažil se vstát.
Naitaki mu pomohl a podepřel ho.
Vstihul se ještě podívat na Takedu zlověstným pohledem.
Když se rozešli tak Naitaki řekl:
"Hele slyšel jsem že máš něco s rodinou.
Řekni mi o nich něco ,ale pokud nechceš tak nemusíš."
Vložil Leon. S. Uchiha, Pá, 2013-05-10 08:03 | Ninja už: 4589 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Hlavné tréningové pole
Kapitola:
Po tom, čo Takeda vybuchol na Naitakiho, Naitaki naňho začal útočiť.
´´Bože môj´´ Pomyslel si Tokune a buchol sa do čela. Sensei ihneď zasiahol. Použil nejakú ultra-prototal-fatal-super-mega-bomba techniku, ktorá odvrátila Naitakiho ihly a ohnivú guľu.
´´To bolo super´´ Pomyslel si Tokune s úžasom. Potom sa ho Naitaki spýtal, či Tokune nechce ísť s ním k jeho rodine.
´´Neskúša na mňa niečo!?´´ Premýšľal.
´´Ach nie, asi som paranoídny.´´ Povedal si.
,,Tak dobre, ďakujem, idem." Povedal a ako-tak sa pokúsil vstať.
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Daichi Nara -Hokage, Ensui Okami a Ensui Sei
Když se ozvalo zaklepání Dveře se samy od sebe se strašidelným skřípáním otevřely a naskytly dívkám pro ně děsivý pohled. V kanceláři nebyl jeden Hokage, ale rovnou tři. Jeden z nich seděl za stolem a zbývající dva chodili sem tam přes místnost.
"Mám si zase zavolat pro sklenáře?" zeptal se aniž by vzhlédl ten za stolem a dál cosi psal na papír před sebou.
"Ta mise vám trvala," pronesl neutrálně a mávl na ně ať jdou dovnitř. "takže jsem vašeho senseie převelel k jinému týmu. Pro vás to znamená nového, takového, který vás možná trošku zkrotí." poslední slova zněla spíš prosebně než přesvědčivě.
"Jméno vašeho sensei je..." Než ho však stačil říct, v otevřených dveřích se objevila malá hlavička.
"To jsou ony Daichi-oniisan?" Tvář patřila malému kloučkovi, nemohlo mu být víc jak pět, s šátkem okolo krku a nápadně tmavými vlasy.
"Ano, to jsou ony. Slečny, tohle je..." V tom se ozvalo hlasité "Jůůů!" a chlapec se rozběhl přes místnost k psovi a skočil mu na hřbet jako koni. "Hyjé!"
V tu chvíli se objevila ve dveřích i vysoká žena s téměř bílými vlasy. "To je můj syn a já váš sensei. Jmenuji se Ensui Okami a ty koukej slézt z toho psa!"
Chlapec poslušně slezl a rozběhl se k mámě. "Daichi-sensei, s tou prací to přeháníte... a co to je tady za bordel, to vás neučily uklízet?"
Daichi nechtěl s Okami rozpoutávat hádku, už jen protože věděl, že by ji prohrál. Proto rychle zasáhnul do konverzace než se Okami mohla pořádně rozohnit: "Jak vidíš pracuji na úklidu, tak co kdybyste šli někam jinam," V tu chvíly se mu od hlavy odrazila vlaštovka. "než mi tu Sei nadělá ze všeho vlaštovky?"
Když si okami odváděla synka a svoje tři svěřenkyně z místnosti, ještě na Daichiho houkla něco ve smyslu, že mu ten pořádek přijde zkontrolovat. Daichiho povzdech "Ženské..." ignorovala.
"Tak co mi vy tři o sobě řeknete?" zeptala se na cestě z budovy.
Sarutobi Asajake
Asajake sledoval jak se Keiji snaží Tadaa zachránit a zabránit tomu aby vykrvácel z roztrhané ruky. Sice to moc nechápal, vzhledem k tomu, kolik práce ho to stálo dostat tu potvoru do takového stavu, ale nekomentoval to, jeho sensei byl prostě divný a s tím se už smířil před nějakou tou chvílí.
Raději se podíval na vlastní rameno, ale nebylo to nijak strašné. Sice z něj teklo krve jako z vola, ale nevypadalo to, že by byla zasažená šlacha nebo kost. Pak si však všiml, že mu pohled v pravém oku nepříjemně rudne. Když si otřel obočí, zjistil, že ho má celé zakrvácené a po pár vteřinách ohmatávání našel i zdroj krve. Těsně vedle oka, mezi očním důlkem a spánkem, se mu táhla zející rána a jak zjistil, nad pravou polovinou obočí měl stále zaražený kousek kovu, nejspíš z exploze meče.
"To to moc nevyšlo..." poznamenal sám por sebe a otočil se na Keijiho. "Jo, myslím, že to zvládnu, pokud se mi povede zastavit krvácení." odpověděl mu na jeho předešlou otázku a nečekaně opět vytáhl drát. Rychlými pohyby drátu si pak stáhl rameno i obočí k sobě a nechal krysu aby mu rány obvázala. Během toho se zdržel poznámek o hygieničnosti tohoto aktu.
"Jak jste na tom sensei?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hyuuga Nami (tým 16)
Kancelář Hokage
Skoro nemohla uvěřit, že mise proběhla bez problémů, které se, bez dohledu zodpovědných osob, musely ve společnosti Ai-Na-Yuu, nutně stát. Ale taky, i ony mají zjevně dost rozumu na to, aby věděly, že mise je vážná věc a vymýšlet rebelie na cestě se stařenkou, není vůbec vtipné. Ale stejně bude misi považovat za úspěšnou a bez katastrof teprve až doma zaleze do své postele. V duchu se pousmála nad trefností Yuukiina názvu nekonečný pochoďák, je sice ráda, že se nic nestalo a stařenka cestu s nimi přežila, ale právě kvůli stařenčinu pokročilému věku musely jít nehorázně pomalu. A některé její příběhy byly, když už ne zajímavé, tak ale spoň vtipné. Ale teď jsou zpět a budou pokračovat v tréninku, musí se víc snažit, třeba aby šly co nejdříve na nějakou zajímavější misi. Spolu se zbytkem svého týmu vešla do budovy v centru vesnice a vystoupala po schodech ke kanceláři. Ačkoli by tomu tak být nemělo, jde tudy poprvé. Zajímalo by ji, jestli si Hokage jejich šílený nástup pamatuje… Doufá, že ne. Stojí za Yuuki a Aiko a čeká až je Hokage vyzve ke vstupu.
Yorubiko Aiko (tým 16)
kancelář Hokage
Jen co se staly genniny, ani se nerozkoukaly a byly poslány na dlouhou misi doprovázení babičky na konec světa nebo jak to pojmenovala Yuuki "nekonečný pochoďák". Byla to zdlouhavá a celkem i nudná mise bez akce. Za to ta babička, kterou doprovázaly byla byla zajímavá až dost, každou volnou chvíli jim povídala nádherné příběhy ze svého dětství. Aiko si ji velmi oblíbila, hlavně proto, že ona sama žádnou babičku nemá...možná má , ale nezná ji. Už se těší až začnou zase trénovat a ona se konečně naučí nějaké lékařské techniky. Cestou zpátky už začínala přemýšlet nad efektivním příchodem do Hokageho kanceláře, ale jelikož i Yuu usoudila, že by mohly použít dveře, tak své plány odsunula na později. Nyní stojí s celý týmem Ai-Na-Yuu a Fubuki před dveřmi a div je nevyrazí jak Hokagemu trvá než je vyzve, aby vstoupily. Vždyť klepaly už před 5-ti sekundami...
*„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“
"Smysl života asi není. Pravděpodobně během života najdeš něco zajímavého co můžeš dělat. Jako jsi našel tuhle květinu. Jako jsem já našel tebe." -Orochimaru
Inuzuka Yuuki (tým 16)
kancelář Hokage
Ani nevěděly, jak se to stalo a byl celý Ai-Na-Yuu tým - samozřejmě i s Fubuki - vyslán na velice nezáživnou misi, jak se z počátku zdálo. Událost alá doprovod stařenky na druhej konec světa se nezdála být ničím zajímavá. Žádný vzrušující zážitek nezažily, ale aspoň si poslechly zážitky ze života oné stařenky. Vyprávěním si krátily dlouhý chvíle a kupodivu tyto povídačky bavily i věčně neposednou Yuuki, která se cestou k cíli chovala na její poměry vzorně. Byla to dlouhá cesta, která jim i něco dala. Mohly se podívat do širokého, dalekého okolí a něčemu malému se přiučit. Bohužel i vzala - zpomalil se tak jejich výcvik. Teď se konečně vrátily, připravené pokračovat. První kam hned po návratu zamířily byla kancelář Hokage, aby mohly podat hlášení o úspěšném splnění mise, kterou Yuuki překřtila na nekonečný pochoďák. Teď čekala Yuuki s Fubuki, Aiko a Nami před dveřmi, na který zaklepaly. Ano, po poslední návštěvě tohoto místa se rozhodly, že se zachovají jako normální lidé a počkají až je Hokage vyzve k vejití otvorem, který tomuto účelu náleží.
Naitaki Kensei --tým 26--
Když se všichni usadily tak sluhové donesly večeři.
Donesly tři druhy rámenu pro každýho pak špagety a k nim ty nejrůznější omáčky , na uladění chutí taky hafec sendvichu.
Jako dezert donely asi pět druhů věněčků a indiánků a ktomu všemu velkej čokoládovej politej vanilkou a trochy kousky posypanejd tří patrovej dort.
Naitaki se kouknul na Tokuneho a se zarmouceným výrazem ho chvíli pozoroval.
"Kdysi dávno tady seděl Saikur, teď na tom místě setí Tokune s úsměvem na tváři.Naitaki se pousmál a kouknul se na Teriku.
"Možná bych měl žít přítomností a myslet na budoucnost. Na minulost bych měl zapomenout" řekl si Naitaki.
Usmál se a s chutí se pustil do jídla .
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Večera u Naitakiho
Tokune na Naitakiho dosť dlho čakal. Potom konečne vyšiel a prišla aj ta mladá liečiteľka. Tokune už teraz vedel, že sa volá Terika. Naitaki bol opäť v rozpakoch a Tokune si to užíval. Naitaki galantne otvoril dvere. Keď došli do jedálne Naitaki opäť galantne odsunul stoličku.
,,To si nemusel." Povedal Tokune, pretože si myslel, že je to preňho, ale bolo to pre Teriku. Tokune si teda sadol k Naitakimu z pravej strany.
,,Tak, ešte raz ďakujem. Už sa teším na tú výbornú večeru." Povedal Tokune, ale ešte nevedel čo bude. Ale určite to bude výborné.
Naitaki Kensei --tým 26--
Když se Naitaki umyl a převlíknul.
Tak si ještě 20 minut česal svojí ofinu.
"Dnes musím vypadat perfektně."
Pak se vydal do svého pokoje.
Uviděl tam už Tokuneho jak tam čeká.
Naitaki jak byl nervózní tak si furt žvýkal jazyk.
Chvílí tam počkali a přišla i Terika.
Naitaki se kousnul do jazyka.
"Vypadas kuasně Teuiko"
Vyžužlal Naitaki.
Terika v červneno červených šatách vypadala opravdu krásně.
Terika se usmála
"Tak deme chlapci"
Naitaki jako Gentleman šel vepředu a staral se o Teriku.
Když došly do sálu kde se měla podávat večeře tak jí odsunul židli aby si sedla.
Až se usadil i Tokune tak si sednul i on.
Teď to byl úplně jiný Naitaki.
Když se všichni připravili tak se donesly chody.
NSeděli u velkého kulatého stolu na severu seděl Naitaki na jihu Terika a na po Naitakiho pravici seděl Tokune.
Kenta Sarutobi Tým 26
Na jeho prekvapenie sa Naitaki a Tokune pobrali preč spolu. Ich tínedžerským mozgom nerozumel. Skoro sa umlátia a potom idú spolu domov. Pokrútil hlavou. Yoshimito ich súboj nechcel dotiahnúť dokonca, takže tam ostal sám. Bol priveľi rozrušený aby išiel domov, preto radšej odkráčal na hlavnú ulicu dediny a sadol si unavene na lavičku a začal odpočívať. Mal pocit, že dnes sa ešte niečo stane.
Yuki Minoshi
Dům
Tým 21
"Co?! Žádný trénink?! Tak to asi ne!" řekl Yuki trochu naštvaně a protože chtěla dokázat, že je plná sil, pokusila se zvednout na rukou a vstát z postele. Ruce se ovšem podlomily, a Yuki spadla zpátky na polštář. "Chtěla jsem jen splnit, úkol...nechtěla jsem být pozadu..." zašeptala tak tiše, že ji mistr snad ani nemohl slyšet. Chtěla tak moc nezklamat, že se zřídila do bezvědomí. Poté, co jí Kakuso-sensei vynadal, odešel. Přece jen kdyby ho tu někdo našel, bůhví co by si pomyslel. Přemýšlela o tom, že by porušila mistrův příkaz a šla někam tajně trénovat. Nad tímto ovšem uvažovala jen do chvíle, kdy Kakuso řekl, že pokud by se tak stalo, už by ji netrénoval. Yuki o něj jako o mistra nechtěla přijít. Rozhodla se tedy, že dnes opravdu zůstane doma. Osnula. Tentokrát ale neviděla své rodiče. Měla úplně normální a poslední dobou docela častý sen o tom jak se učí Techniku přivolání. Vypadá to, že by se jí opravdu ráda naučila. Po pár hodinách se probudila. Rozhodla se poprosit svého dědečka o pomoc s touto Přivolávací technikou. Hned na to si ovšem uvědomila co ji řekl Kakuso-sensei - musí odpočívat.
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 4
Potom, čo Tokune opravil Naitakiho, Naitaki povedal, že je to vedľajšie. Všetci sme sa zasmiali. Potom Naitaki povedal Tokunemu nech sa prezlečie.
,,Ale ja mám rád svoje oblečenie. A nechcem robiť starosti." Ale Naitaki mu nedal na výber. Sluha Naitakiho rodiny priviedol Tokuneho k oblečeniu. Tokune si vybral červené tričko a modré tríštvrťové nohavice. Svoje oblečenie poniesol v ruke. Potom len počkal na Naitakiho.
Kakuso-tim 21
Trpezlivo sedel na oknu a dival sa nim von. Cakal, dokial sa Yuki prebudi. Musel tu dovtedy pockat, bola to aj jeho chyba, ze takto dopadla. Musi jej pomoct ako sa da.
Cakal a cakal, noc pomaly plynula. Bolo mu jasne, ze keby ho niekto najde, velmi zle by sa to vysvetlovalo. Preto bez pohnutia sedel na okne ako nejaka sova. Odrazu zacul nejaky suchot. Otocil sa a videl, ze Yuki sa pomaly zdviha. Priskocil ku nej a zatlacil ju naspat do postele. ,,Lez, nezdvihaj sa. Pomaly bude svitat a coskoro je trening. Ale teba sa dnes tykat nebude. Prehnala si to. Neucili vas na akdemii, co je to chakra a co sa moze stat, ked to prezenies? Mozes byt rada, ze sa ti nic nestalo, tak tak som ta zachytil...bola si mimo..zdalo sa ti nieco?´´ spytal sa ustarostene. ,, Ked ta v skole cosi ucia, nie je to preto, elbo nemaju co robit. VSETKO sa ti moze hodit. A toto ta skoro zabilo..Takze-dneska ziaden trening. Budes tu lezat a boh ta chran, ked sa pokusis cosi robit. Musis cely den lezat a oddychovat, doplnit chakru. Trening dozenies, ked tak ti s nim pomozem, ale budes tu jasne?´´ povedal napol namosureny napol ustarosteny. Nepripustal si ziadne odvravanie. Nechcel sa vyhrazat, ale myslel to smrtelne vazne: ,,Ked ta nachytam, ze dnes trenujes, tak ta odmietnem trenovat jasne? Nebudem riskovat, ze sa mi tu zabijes...takze oddychuj, ja idem..zbohom...´´ povedal a cez okno vyskocil von. Stvala ho tolka nezodpovednost. Kvoli nejakej technike sa zabit? To kde sme? Siel si domov lahnut aby si oddychol.
Ked dosiel na cvicisko, zvysok tam uz bol. Prihovoril sa im: ,,Chodenie po strome ste zvladli. teraz druha faza: chodenie po vode. Je to tazsie, musite rozlozit inak svoju chakru. Viac vam nepoviiem iba vas varujem- neprehanajte to tak ako Yuki. Ked vam dojde chakra, mozte aj zomriet alebo tu sa utopit. Ked citite, ze nemozte, oddychnite si alebo sa na to vykaslite jasne? Tak sup sup, drzte sa aj trochu pokope..´´ pripadal si ako stary foter, ale tentokrat bude na nich davat vacsi pozor. Stupil na vodu a potom si na nu sadol do tureckeho sedu, sledujuc, ako si pocinaju
Yuki Minoshi
Dům, Cvičiště
Tým 21
Najednou se od ní začaly postavy vzdalovat. Neodcházely, spíš jako by se podlaha mezi Yuki a jejími rodiči prodlužovala. Za chvíli už zmizeli úplně. Dívka nevěděla co říct. Najednou se probrala u sebe doma, v pokoji, na posteli. Mistr seděl na okně. Podívala se na něj a nevěděla co říct. Zkusila si vzpomenout co se stalo, že tu teď leží. "Trénovala jsem...zvládla jsem to...pamatuji si, že jsem padala..." pak se ale zarazila. Nechtěla před mistrem zmínit, co se jí zdálo, aby nevypadala hloupě. Ale byl to vůbec sen? Ne, bylo to jiné. Nevěděla co se stalo, ale byla si jistá, že o sen nešlo.
Jelikož netušila jak dlouho byla v bezvědomí, nevěděla ani, jestli je pořád ten den kdy trénovala, lezení po stromě. "Kakuso-sensei?", začala "Co je za den?". Sklonila hlavu, zadívala se na své dlaně, třepaly se. Zaťala pěsti. "A kdy máme další trénink?" zeptala se znovu a pokusila se o úsměv, aby mistr nepoznal, že se na další cvičení zatím moc necítí.
Naitaki Kensei --tým26--
Tokune opravil Naitakiho.
Terika se usmála.
Teď už opravdu Naitaki vypadal jako velké červené rajče.
"To je vedlejší" odfrknul Naitaki prvním co ho napadlo.
Všichni se zasmáli.
Naitaki pak vstal řekl:
"Teriko připrav se na obě.. na večeři" opravil se Naitaki.
"Tokune jestli máš zájem tak se tu můžeš umejt a převlíknout oblečení tady je dost,a nechci slyšet žádnou skromnost!"
Sluha tě odvede.
A pak tě zas přivede v můj pokoj kde se setkáme.
Naitaki se pak otočil a šel se vykoupat.
"Ta Terika je tak úžasná" říkal si v duchu.
Vysprchoval se převlíkl se a pochodoval do svého pokoje.
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 3
Liečiteľka Tokunemu pomohla. Tokune tam už len sedel, a čakal, čo bude s Naitakim. Za Naitakim prišla nejaká atraktívna mladá liečiteľka. Naitaki bol v rozpakoch a Tokune sa nevyhnul smiechu. Naitaki ju pozval na obed a povedal, že dnes je jedlo podľa Tokuneho. Liečiteľka sa mu pozdravila. Tokune nevedel, či jej má vykať, alebo tykať, tak len kývol a uklonil sa.
,,Naitaki, nechcem ťa opravovať, ale teraz bude večera nie obed." Opravím Naitakiho a nevyhnem sa malému smiechu.
Naitaki Kensei --tým 26--
Naitaki netrpělivě čekal až příjde.
A nakonec přišla.
Naitaki málem zpadnul z lehátka.
"Č-Čau Teriko.
Ozval se zaraženě Naitaki.
"Čau... kohopak tu máme...
Promluvila Terika
...co se stalo že si zavítal sem ? Snad jsem ti tak moc nechyběla"
Usmála se.
"Né to né ..Vlastně jó.. Vlastně Née..Vlastně Jó ..
Naitaki se zčervenal a usmál se rozpačitě."
Terika se smála..
"No tak co si zase dělal..
Naitaki odpověděl hrdě ale pořád rozpačitě:
"Učil jsem se novou techniku"
Terika:
"Tak to mi jí někdy ukážeš"
Naitaki ten úplně zrudnul.
Terika se koukla na ústa a zamračeně povídá¨:
"Tak tady máš mastičku před natřením si ústa dobře umyješ.
Natírat budeš ráno a večer."
"Díky"
Pronesl celej rudej Naitaki.
Terika se usmála.
"Hele nechceš jít s námi na oběd?"
řekl Naitaki
Terika s úsměvem odpověděla:
Zveš mně ?
"Samozdřejmě, dneska máme jídlo podle támhle pána."
Zasmál se Naitaki a ukázal na Tokuneho.
Terika se koukla a pronesla
"Ježiši vždyť já jsem si ho ani nevšimla"
Rychle spěchala se kouknout na Naitakiho.
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo 2
Potom, čo vošli Naitakiho všetci privítali. Tokune sa cítil neprirodzene. Na akadémii mal pár kamarátov, ale nikdy u nich nebol. Potom Naitaki zoznámil Tokuneho s Natakiho otcom.
,,Veľmi ma teší, pane." Tokune sa galantne uklonil. Potom za nimi prišla nejaká liečiteľka a pichla Tokunemu protijed.
,,Ďakujem, myslel som, že už to nezvládnem." Poďakoval Tokune za protijed. Potom Naitaki navrhol, aby bolo na večeru to, čo si Tokune bude priať.
,,To je od vás milé, ale nechcem Vás zaťažovať." Povedal Tokune, ale Naitaki na tom trval.
,,Tak teda, mám rád hlavne ramen. Potom špagety a nejaké sandwiche." Vymenoval hanblivo Tokune svoje obľúbené jedla. Potom Tokune a Naitaki išli do liečebne. Tokunemu začali kontrolovať zranenia.
,,To je od Vás milé, ale už mi je lepšie. Nechcem Vás zaťažovať." Opäť hovoril Tokune, ale nikto ho nepočúval.
,,Tak teda ďakujem..." Poďakoval a nechal liečiteľov robiť svoju prácu.
Naitaki Kensei --tým 26--
Zašli sme s Tokunem dovnitř a uvítal nás tam táty sluha.
Pozdravil jsem a sluha nás uvedl do uvítací místnosti.
Zdejší personál co tam naši rodinu obsluhoval mně přívítali s otevřenou pusou.
Už jsem tady dlouho nebyl, a když jsems eukázal tak ještě s někým a celej pomlácenej od tréningu a soubojů.
Přikázal jsem ať nás rychle provedou dál a přinesou protijed na druh MEaR-11.
Naše rodina vyrobila hodně druhů jedu a tak není divů že názvy vypadají jako by je vymyslel pavian s třema jazykama.
Hned na to přišel otec a s ustaraným výrazem pozdravil mně i Tokuneho.
"Tokune tohle je můj táta Tenai. Tati...todle je Tokune ,je so mnou v týmě."
Táta se zaradoval že jsem si našel nějakýho kamaráda.
Pak hned přiběhla jedna služkyně s protijedem.
Píchla ho Tokunemu do zápěstí.
Táta navrhl ať jdeme na společnou večeři,ale služkyně ho zarazila s tím že potřebujeme ošetřit.
"Jsem jenom pro"
Prohlásil Naitaki.
Když šli po chodbě tak Naitaki řekl ať uvaří co si bude Tokune přát.
Podíval se na Tokuneho.
Když Tokune stydlivě vyjmenoval co všechno chce tak šli hned do léčebné místnosti.
Služkyně je zavedla do léčebné místnosti.
Posadili Naitakiho do jedné židle a když ho prohlédli tak řekli že je dost vyčerpaný a že má moc popálené ústa.
Tokuneho mezi tím posadili asi tři metry od Naitakiho a začali ho prohlížet.
Naitaki čekal až příjde konečně ten Ninja medik na kterého se těšil celej týden.
Yoshimito Takeda Tým 26
Naitaki na mě hned zaútočil, měl jsme jen velice málo času a tak jsem se zmohl jen na zaujmutí obranné pozice proti jeho ohnivé technice. Naštěstí mi na pomoc přispěchal mistr. Bylo to trochu ponižující, ale byl jsme za to celkem rád. A měl pravdu, to co udělal Naitaki bylo nečestné. Každý shinobi, pokud chce bojovat, tak nejdřív potvrdí výzvu, tak nás to učili. No a taky si to pěkně schytal. Každopádně dnešní tréning byl u konce a Naitaki provedl další ze svých skvělých pitomin a kiksů. Když měl jít Tokune s ním, tak jsem nad tím jen nechápavě zakroutil hlavou a na otázku jestli chci dokončit náš souboj jsem neodpověděl vůbec. Já i Kensta-sensei jsem toho měli dost a kdybych to chtěl dotáhnout do konce, tak by nás to oba jen víc naštvalo. Naštvaný na Naitakiho i Tokuneho odcházím z cvičiště.
Naitaki, tady to neskončilo. Já tě dostanu, ještě dnes s tebou budu bojovat a ty budeš nucen přede mnou pokleknout a uznat moji sílu a svoji porážku.
Při těchto myšlenkách vytáhnu kunai ze země a pevně ho stisknu, pak posbírám i všechny své kunaie a vyrazím domů. Hned jak přijdu, tak vytáhnu brusný kámen. Vysypu na postel všechny své zbraně a dokonale je všechny ošetřím. Připravím dvě pouzdra do jednoho dám kunaie a do druhého shurikeny. Poté se vrhnu na meditaci. Když se venku setmí, tak začnu přípravy. Vytáhnu svůj černý plášť s kápí a kolem něho si natáhnu pásek se zbraněmi. Vyjdu ven, protáhnu se a procvičím tvrdé údery na zdi.
Naitaki, já už jdu!
Prohlásím a vylezu na střechu svého domu. Poté už přeskakuji ze střechy na střechu a hledám Naitakiho, aby jsem ho mohl vyzvat na souboj.
Tvůrce, který pořádně neví, kdy přestat.
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Naitakiho rodinné sídlo
Kapitola: Naitakiho rodinné sídlo
,,Zaújmavé, našimi idolmy sú dvaja bratia." Pomyslel si nahlas Tokune. Potom mu Naitaki ukázal jeho rodinné sídlo. Trochu sa podobalo na to Tokuneho.
,,Vyzerá dobre, páčia sa mi farby. Konštrukcia tiež vyzerá dobre."
Poznamenal Tokune. Potom tam spolu vošli. Z vnútra vyzeralo tiež dobre. Už len čakal kým ho Naitaki zoznámy s jeho rodičmi.
Naitaki Kensei --tým 26--
Tokune řekl že jeho rodina by mohla bejt ještě naživu.
Pak řekl že jeho idol je Saukeho bratr Itachi.
Mým idolem je Sasuke ,protože ví jak je když někoho ztratíš,nejdřív ztratil rodinu a pak bratra o kterém zjistil že ho měl nejraději.
Naitaki se divně zatvářil a podíval se do země.
Hele tamhle už je vidět náš rodinný dům"
Podíval se na Tokuneho
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Cesta k Naitakimu
Kapitola: príbeh
Naitaki povedal, že Tokuneho rodina musela byť výnimočná, keď niekomu vadili.
,,No, vlastne si toho veľmi nepamätám. Sem-tam som započul otca. Stále hovorili o misiách a tak." Potom Naitaki povedal svoj príbeh.
Povedal, že stretol výnimočného človeka. A povedal, že zomrel pri pomoci jednej rodiny, keď ju nejaký ninjovia chceli zabiť, ale aj povedal, že ten človek zabil dvoch Jouninov.
,,Keď moja rodina utekala boli všetci, a ja ich chcem všetkých aj nájsť." Povedal Tokune.
,,Mimochodom, môj vzor je Uchiha Itachi. Všetku temnotu niesol na bedrách, aby zomrel za to, čo miloval. Bol to pravý shinobi." Vysvetlil Naitakimu svoj názor.
Naitaki Kensei tým26
Naitaki se zamyslel nad tím co mu Tokune řekl.
Proč by obviňovali ninji z vraždy ?
" Tvoje rodina byla asi vyjímečný ninjové když někomu vadili."
Řekl Naitaki.
Pak se ho Tokune zeptal kde bydlím.
"Víš, já jsem tam kde se mi zachce.
Většinou však jsem ve svém hotelu.
Jinak máme dvě rodinný sídla.
Jedno tady v Konoze a jedno v hlavním městě ohnivé země.
Táta byl ninjou ale teď je ve službách feudálího pána.
Seznámil se s ním když byl na misi a ten ho pozval do služby.
Postupně můj táta dostával větší pravomoce a teď částečně ovlivňuje ekonomiku země Ohně.
Máma je členem ANBU.
Sem jedináček a nikdy jsem nepoznal svojí babičku ani dědu.
Jako malej jsem měl výborný život.
Pak už se mi dostávalo málo času.
Měl jsem nařízený samostudium a musel jsem povinně chodit do knihovny.
Tydle věci se mi uložili jako denní povinost a už jsem nepřemýšlel jestli je vůbec správné co dělám.
Když mi bylo deset tak jsem poznal vyjímečného člověka kterej
mi změnil život. Asi po uplynutí dvou let zemřel.
A víš jak ? Pomohl jedný rodině když nějací ninjové jí chtěli vyvraždit. On ve věku dvanácti let zabil dva Jouniny.
S ostatníma se vypořádat nemohl.
Tím že moje mamka je u ANBU jsem zjistil o těch ninjích všechno.
Mým cílem je vyvraždit je.
Teď mým ideálem je Uicha Sasuke."
Yamako bola zo sebou veľmi spokojná. Zvládla to. Yuki ešte stále skúšala chodenie po stromoch a Shiori bola na svojom mieste, zatial bez výsledku. Yamako si odlomila jeden konár a začala z neho niečo vyrezávať. Pomaly sa to začalo podobať na draka. Očkom však stále pozorovala Yuki a Shiori. Potom sa to podarilo aj Yuki. Sensei vstal a podyšiel bližšie k nim. Prehodil pár slov a yamako sa naneho usmiala. Zrazu začala Yuki z ničoho nič padať na zem. Yamako spadol konár aj kunai z rúk od prekvapenia. Sensei ju našťastie chytil. Sensei povedal že ju vezme domov a tréning bude o 11... Yamako si pozbierala veci a vyrazila domov. Cestou dokončila svoju prácu. keď po dosť dlhej prechádzke prišla domov, odomkla, zložila si veci a vyrezaného draka položila k ostatným veciam. vybrala sa do záhhrady a ľahla si do húpacej siete. chvíľu rozmýšlala o Yuki. No keď je so senseiom bude v poriadku. Po chvíli zaspala. keď sa zobudila bolo desať hodín. zobrala si veci. Fuuma shuriken si pripevnila na chrbát a vyrazila. o trištvrte bola na mieste. videla shiori ako trénuje, tak ju nechcela rušiť. Len tam tak stála a čakala na ostatných.
Tokune Wakamuro
Tým 26 / hlavné tréningové pole + cesta k Naitakimu
Kapitola: Rodina
Naitaki pomohol Tokunemu vstať.
,,Ďakujem." Poďakoval Tokune. Potom sa ho Naitaki opýtal niečo o Tokuneho rodine.
,,Boli sme rodina ninjov. Otec bol Jounin, mama neviem a brat ANBU.
Obvinili ich z vraždy nejakej inej rodiny, ale to je blbosť. To je všetko na čo si vzpomínam. Keby si ešte niečo chcel vedieť, tak sa spýtaj. A kde vlastne bývaš?" Povedal Tokune keď s Naitakim išli k Naitakimu. Bola to trochu dlhá cesta.
Shiori Nara
Tým 21- Cvičiště->Dům -> Cvičiště
Ani moc nevnímala co se kolem ní děje.Neustále se jen a pouze soustřeila na svojí techniku.Začínalo jí to jít,cítila to.Cítila že je velice blízko toho aby konečně uspěla.Najednou jí cosi vyrušilo.jedna z dívek se chlubila svým úspěchem.Shiori se pro sebe jen zamračila.Následně na to se chlubila i ta druhá.To způsobila že dívka zatnula ruce v pěst. nemohu s nimi prohrát! Hučelo její podvědomí.Netušila jakou techniku se to učily ale bylo jí to jedno.Technika jejího rázu byla skutečně složitá a rozhodně nebyla jednoduchá ale zato to byl základ všeho co se mohla v budoucnu naučit.Všechn její techniky jenou budou vycházet právě z používání stínu.A když tohle zvládne dost rychle a bude to pilovat, rozhodně se neoběví nic horšího na co by nebyla připravená. Ale jedna z dívek se najednou začala kácet k zemi.Mladá Nara jen přivřela obočí.když uviděla senseiovo počínání snad se i trochu pousmála což u někoho jako je ona je velice neobvyklé. Sensei zavelel že pro dnešní den je konec a tak se vydala k ostatním.
,,Dobře,tak zítra" oznámila jak senseiovi tak i jediné dívce která ještě vnímala svoje okolí, dost zamyšleně.Raději udělala přesně to co se po ní chtělo.Šla domů.bez nějakých zastávek nebo jinak. Šla sice pomalu ale byla neustále zamyšlená.Avšak nešla si dát sprchu a spát.I když cítila že je unavená nemohla si odpustit aby si to ještě pár krát zopakovala.Takže když večeřela sotva vnímala co se kolem ní děje.Sotva vnímala že se jí matka na něco ptala.Po dlouhé době se skutečně ctila unavená.
Avšak jakmile ráno vstala cítila se naprosto odpočatá a plná energie.Nasnídala se a i když ještě nebylo zmiňovaných jedenáct hodin už vyrážela na místo setkání aby předběžně mohla trénovat.
Jakmile tam dorazila stoupla si na to samé místo jako včera.Přičupla si a soustředila se. Dnes to musela zvládnout.Přeci jen ty dvě už svoje zvládly.A ona nemínila zůstat nějak pozadu.Cítila se stejně jako včera.I dkyž dnes už byla mnohem jistější v tom co dělala.A tak by se nikdo nemohl ani v nejmeším divit že její stin se vytvořil poměrně rychle a začínal mít i slušnou rychlost.Tak jak se od někoho z klanu Nara předpokládá. Svůj stín dovedla bez nějakých obtíží natáhnout až k tomu vytyčenému stormu který si zvolila jak svůj prvotní cíl. I když se jí to všechno několikrát nepovedlo neztrácela naději.Možná byl jejich kln známí tím že jsou líní ale pokud jim o něco žlo i oni uměli dosti zapracovat. Nakonec se do svého tréninku ponořia natolik že přestala vnímat jestli už její tým přišel nebo ještě ne.Ztratila doslova pojem o čase a jen opakovala a opakovala jak by se od ní čekalo.
V jedné chvíli se jí technika zadařila tak,že by se za to nemusel nikdo stydět.Avšak předem nejásala. věděla že tohle by mohla být jen hloupá náhoda a náhodu jako takovou, si ona nepřipouštěla.A tak to všechno zkusila znovu.Chakra jí sice ubývala ale věřila tomu že když to všechno zvládne bude jí alespoň o trochu lépe.Ne fyzicky ale duševně. Následovalo několik dalších nevydařených pokusů kteé jí jen potvrzovali že to stále není ono. Slunce se přehouplo na neby a když konečně skončila posadila se do stínu stromu a snažila se oddechovat.
Teprve nyní si všimla že její tým je už na místě ale jak se zdálo nikdo jí na to neřekl ani půl slova.nebo to jen neslyšela a nevnímala.Musela se pro sebe pousmát.I když jen vnitřně.Cítila se dobře že dovedla zvládnout něco takového jako byla právě tato technika. A co víc.Zvládnout jí během dvou dnů chtělo naprosté odhodlání a také soustředění.Žádné plýtvání chakrou jak někteří uměli.Nakonec jen zavřela oči a naslouchala co se kolem ní děje.
Mise týmu 6
Tadao už ke Keijimu nedoběhl. Výbuch byl možná utlumen díky rukojeti meče, ale i tak napáchal na šermíři velké škody.
Síla exploze jej odhodila mezi stromy.
Když k němu Asajake dobíhal, ležel Tadao na mechu a svíral si pahýl ruky, která byla odervána v lokti. Než jej mladý shinobi poslal do bezvědomí, stihl po něm vrhnout jeden nenávistný pohled.
O chviličku později přiběhli i Keiji s Krysím mistrem.
Keiji Nara (Tým 6)
Rychle zhodnotil situaci. Sundal ze zad batoh a vyndal z něj lékárničku.
"Sensei! Postarejte se prosím o Asajakeho, já se musím postarat o něj."
Hodil kryse obvaz, on sám si připravil škrtidlo a velkou čtvercovou látku.
"U Bishamontena, na tohle si nikdy nezvyknu." Ve válce s Kirigakure viděl Keiji spoustu amputovaných končetin i jiných zranění. U některých operací dokonce i asistoval a bohužel spoustu zranění i způsobil.
Přiškrtil končetinu. Na ránu přiložil látku a tu ještě obvázal.
Při této činnosti se ještě optal na Asajakeho stav.
"Jak jsi na tom? Zvládneš cestu do vesnice?"
Kakuso-tim 21
Cely den si cital knihu o klane Nara. Pritom ale po ocku sledoval, ako sa jeho zverenkynam dari. Nedali sa veru zahanbit, makali az sa z nich pot lial. Este cjvilu a na tomto cvicisku vznikne nove jazierko. Alebo..nevzniklo to prve tiez podobnym stylom? A ako to je vlastne? Zacal filozofovat nad podobnymi hlupostami ako vzdy ked sa nudil. Potom sa ale vratil ku svojej knihe a cas plynul.
Videl, ze Nara sa techniku postupne uci, ale este stale to nie je ono. Pravdepodobne bude potrebovat nejaky cas bavyse. Ked nanho Ebiki kricala, ze uz to ma tak sa len zdvihol a pousmial. Otvaral usta ze ju za to pochvali. Kracal smerom ku nim ked v tom nanho vykrikla aj Yuki ze uz to ma aj ona. otocil sa na nu a videl cosi cudne. Odrazu zastala a prestala sa hybat. Iba na chvilu. Potom klesla dozadu a zacal padat. Podla jej vyrazu mu bolo jasne, ze neblbne. Necakal ani sekundu a vyrazil dopredu. Sustredil chakru do noh aby to stihol. Aj tak vsak vedel, ze to bude o sekundy. Preto pridal chakry este viac a spravil skok. Nohy posilnene o chakru fungovali ako pruziny a tesne nad zemou ju v skoku chytil. Prevalil sa dokola ale Yuki stale drzal tak aby si neublizila. Nechapal ako to mohol stihnut. Bol zazrak, ze nebol pri svojom strome ale isiel za nimi. Drzal Yukinu hlavu na kolenach , vytiahol z tasky vodu a vreckovku a utieral jej nou celo. pirtom si mrmlal. ,,No tak, vstavaj..bude to ok..´´ vedel ze neni na tom zle, dobre sice tiez nie, ale je to len fyzicka vycerpanost. Siahol si do kapsicky znova a hladal papierik ktory mu dala. Bola tam jej adresa. Zdvihol sa aj s Yuki na rukach a zvysku timu povedal. ,,Islo vam to celkom dobre, zajzra si trochu oddychneme, dojdite az o 11...ja idem zaniest Yuki domov, mozte ist s nami.
Cesta mu trvala iba chvilu dokial dosiel k jej domu. Vyhladal byt a cez otvorene okno vosiel rovno do jej izby. Polozil ju na postel a sadol si na okno. Cakal dokial sa preberie. nevedel, ci sa ma hnevat alebo bat.
Yuki Minoshi
Jižní cvičiště
Tým 21
"Myslím, že techniku, kterou jste mi zadal budu pilovat doma. Tady se budu soustředit na trénink chakry. Nevím, zda jste si toho všiml Kakuso-sensei, ale když jsem přišla dřív, zkoušela jsem lezení na strom a vůbec mi to nešlo. Tudíž bych se dnes zaměřila na toto, pokud vám to ovšem nevadí." navrhla trochu tázavě. Mistr nic nenamítal a tak se dala do tréninku.
"Eh dobrá." broukl, ve chvíli kdy si stoupla přímo proti stromu. Byla od něj dobrým patnáct metrů. Doufala, že pokud bude mít delší rozběhovou dráhu, mohla by se snad dostat víš. Pokud to vyjde, bude vzdálenost od stromu pomalu zkracovat.
Nabrala si hrst hlíny, ochutnala a hned ji zase vyplivla. Bylo to dost odporné. Ne hlína, hlína byla vynikající, ovšem když nabírala půdu, nevšimla si, že bere do ruky také brouka. Znechuceně ho vyplivla, jelikož se jí ani trochu nelíbil pocit, jak v její puse bojuje o holý život. Celá se z toho otřepala. "To nám to hezky začíná..." pronesla ironicky a zvedla obočí způsobem, jako by chtěla naznačit, že právě ztratila veškerý zapal do tréninku. Vytáhla jeden ze svých kunaiů. Několikrát s ním zatočila na prstu a poté ho jedním rychlým pohybem, chytla a pevně sevřela v ruce. Zavřela oči. Nashromáždila co nejvíce chakry do chodidel a poté se rozeběhla. Když už byla u stromu nashromáždila do noh ještě více chakry a pak skočila. Jeden, dva tři, zásek. Zvládla tři kroky a udělat zářez. Potom ovšem spadla. Vrátila se na původní místo a nachystala se k dalšímu pokusu. Zlostně se zadívala na strom, jako by čekala, že se lekne a stane se přilnavějším. Nepomohlo to. Za pár sekund od tohoto pohledu Yuki opět ležela na zemi. Rána v kmeni po útoku kunaie byla sice o několik málo centimetrů výš, ale stále dost nízko. Opět se vrátila na místo startu. Nashromáždila chakru. Kolem chodidel se jí začal zvedat vítr. Dívka s katanou to považovala za dobré znamení. Vyrazila. Běžela dál a dál. Běžela výš a výš. Tentokrát už udělala rýhu v úrovni první větve. To bylo o několik desítek centimetrů výš než u předchozího pokusu. Odrazila se pravou nohou od stromu, v letu udělala salto a dopadla na zem. "Juá!!" vykřikla radostně Yuki, když se ze spodu podívala kam až se dostala.
Pár desítek minut to ještě zkoušela. Když po dvanáctém pokusu dopadla, podlomila se jí kolena, a ona se zhroutila na zem. Levou půlkou obličeje měla přilepenou k půdě a vdechovala prach. "Seš ubohá...!" zařvala na sebe celá udýchaná. Několikrát se pokusila postavit, ale vždy opět spadla. Byla vyčerpaná, byla slabá. Celá pokrčená a pokroucená si klekla na kolena. Ruce jí bezvládně visely podél těla. Už nesvírala kunai, už jí jen ležel na dlani. "Ááááá!!!!" ozvalo se najednou. Začala řvát, jak nejhlasitěji mohla. Bylo vidět, jak kolem ní začalo proudit obrovské množství chakry. Yuki sebrala poslední zbytky sil, křečovitě sevřela kunai, a rozeběhla se. Chakra proudila všude kolem. Těsně před kmenem jí všechnu přenesla do chodidel. Přešla do běhu na stromě. Měla v nohách takovou sílu, že bylo jasně vidět kam dívka šlápla. Pokaždé když dupla, vytlačila do stromu otisk své boty. Vyběhla až na vrchol a stoupla si na nejvyšší větev koruny. Dala do toho vše. Teď už jí opustily všechny síly, které měla. Pomalu začala zavírat oči, ztrácet vědomí a její tělo se začalo hroutit. Ještě se stihla zadívat na měsíc a špitla: "Vidíte Kakuso-sensei? Zvládla jsem to...". Poté už ovšem její bezvládné tělo začalo padat volným pádem k zemi.
Probrala se na místě zaplněném světlem. Postavila se. Na jejím oblečení nebylo známky tréninku. Nikde kolem neviděla žádné stromy, lidi, domy ani zvířata. Byl to pouze bílý prostor. Neviděla jeho začátku ani konce. Podezíravě se rozhlédla, Několikrát se otočila dokola, ale stále neviděla nic, za čím by se mohla vydat. Najednou se před ní objevily dvě postavy. Žena a muž. Yuki vytřeštila oči, začala couvat, ale po chvíli upadla. Ty dvě osoby kráčely za ní. Dívka v šedém je moc dobře poznávala a právě to jí tak vyděsil. Byly to její rodiče. Po obličeji začaly stékat slzy. Skočila ke dvěma osobám tak rychle, až je povalila na zem. Objala oba kolem krku. Neuvědomovala si ovšem, že pravá Yuki stále padá ze špičky stromu, a že pokud se rychle neprobere, tak by mohla skončit v nemocnici a strávit tam velmi dlouhou dobu.
Naitaki Kensei --tým26--
Tokune se nejdřív zatvářil "WTF??
Pak ale odpověděl že jo a snažil se vstát.
Naitaki mu pomohl a podepřel ho.
Vstihul se ještě podívat na Takedu zlověstným pohledem.
Když se rozešli tak Naitaki řekl:
"Hele slyšel jsem že máš něco s rodinou.
Řekni mi o nich něco ,ale pokud nechceš tak nemusíš."
Usmal se Naitaki
Tokune Wakamuro
Tým 26 / Hlavné tréningové pole
Kapitola:
Po tom, čo Takeda vybuchol na Naitakiho, Naitaki naňho začal útočiť.
´´Bože môj´´ Pomyslel si Tokune a buchol sa do čela. Sensei ihneď zasiahol. Použil nejakú ultra-prototal-fatal-super-mega-bomba techniku, ktorá odvrátila Naitakiho ihly a ohnivú guľu.
´´To bolo super´´ Pomyslel si Tokune s úžasom. Potom sa ho Naitaki spýtal, či Tokune nechce ísť s ním k jeho rodine.
´´Neskúša na mňa niečo!?´´ Premýšľal.
´´Ach nie, asi som paranoídny.´´ Povedal si.
,,Tak dobre, ďakujem, idem." Povedal a ako-tak sa pokúsil vstať.