NFFORPG - Kirigakure no Sato

Shingo Yamamoto
Yohei

Přesně tak. Až obdržíme misi, která se nám bude zdát že ji zvládneš, někoho za tebou pošleme a ty přijdeš sem. Dostaneš misy a půjdeš ji splnit. Po splnění mise dostaneš zaplaceno ihned se vrátíš zase zpátky sem a dostaneš odměnu takhle to tady chodí.
Řekl a široce se usmál.Pak sáhl do šuplíku a vyndal papír s informacemi.
Dobrá tedy teď ještě pár informací o tobě. Rád bych tedy ještě jednou věděl celé tvé jméno, věk, element , jak si silná v taijutsu,ninjutsu a genjutsu a taky jestli se na něco sama specializuješ nebo chceš specializovat. Všechno si to zapíšu , o každém členovi si vedeme záznam abychom pak mohli lépe přidělovat mise.
Dopovídal a vzal do ruky pero a čekal na odpovědi.

Akio Tori

Senseika začala mluvit a Akio ji jen pozorně poslouchal a mezi tím se postavil. Zdálo se, že jí vůbec nevadí, co napáchal a to bylo pro něj aspoň uklidňující. Když ji tak poslouchal, tak se mu v hlavě honili všelijaké myšlenky, hlavně o dnešku. Nemyslel si, že by udělal všechno a věděl, že Mizuiro toho umí mnohem víc, než předvedl...
A navíc, kdyby ji tak stále nezaměstnával, neměl by potřebný čas na přípravu jeho plánu a následné techniky. Byla to týmová spolupráce a každý odvedl něco a obě úlohy byli v jejich konečném výkonu, ze kterým byl nakonec docela spokojený, velice důležité.
Mezitím pozoroval, co provádí z jejich zbraněmi. Nedával na sobě nic znát, ale trochu ho mrzelo, že je nedostane zpátky. Byl na ně zvyklí a dennodeně s nimi trénoval. Ale věděl, že když bude dobrý a bude dělat to, co má, tak určitě je zase dostane zpátky.
Nakonec jim hodila nějaké duhové kuličky. Jednu Mizuirovi a druhou jemu. Vysvětlila jim, že si je mají pečlivě hlídat a pokud chtějí zbraně znova vidět, musejí jich nasbírat dohromady 10. Kokoro to asi brala formou nějaké hry, což Akia moc neudivovalo.
Ještě si vyslechl, kdy se mají sejít a rozloučení svého kolegy, než začal něco dělat.
Pomalu si došel pro svoje triko a hodil si ho přes rameno. Všiml si, ale, že si Mizuiro ty své nevzal. Rychle k nim došel a chytil je do ruky. Potom také vyběhl za ním z doja a naštěstí ho ještě stihl. Chytil ho za rameno a tím zastavil. Viděl, že si z toho nic nedělá, co mu senseika řekla, ale Akiovi se to moc nelíbilo."Zapomněl si věci...tady..." Podal mu je, ale předtím mu do kapsy ještě strčil nepozorovaně jednu kuličku z nějakým malým papírkem.
Když si je převzal, mile se na něj usmál."Dneska si vedl výborně...bez tebe bych neměl dostatek času na přípravu a rozhodně bych to nezvládl... díky..." Řekl potichu a pak na něj jen ještě jednou mrkl a zase se hřejivě usmál, než zmizel ve tmě a nezůstala po něm ani stopa. Na lístku, co měl Mizuoro teď v kapsy u mikiny bylo napsáno..."Zasloužíš si ji..." Nic víc a ani míň. Znova osamotněl a kolem něj už šel slyšet jen jemný zvuk cvrčků a pofukování větříku. Akio tu rozhodně už nebyl...

Aokawa Mizuiro

Odpověď sensei ho nijak nezasáhla, jen pokrčil rameny a opět se usmál. Byl to proti ní první souboj a nechtěl hned ukázat všechno co umí, když vytáhla svůj svitek a rozbalila ho docela ho to překvapilo. Nejspíš toho nasyslila opravdu hodně a když mezi ostatními pečetěmi přibyla i ta která zastupovala jeho zbraň nijak mu to nevadilo. Určitě bude mít dost času a příležitosti k tomu aby ho získal zpět, sice tu byl menší problém v tom že se specializoval na boj s mečem, ale může teď alespoň zabrat v ninjutsu. Pak jim hodila duhové kuličky, jednu jemu a dvě Akiovi, pokud jich získají deset tak jim vrátí jejich zbraně, znělo to jako nějaká neotřelá hra. Nakonec oznámila konec a měli se setkat následujícího dne, na stejném místě v šest.
,,Dobře, budu tady,“ vyhrkl aktivně, ,,tak se zatím mějte,“ a začal opouštět dojo a sídlo. Kuličku vyhazoval do vzduchu a zase ji chytal, když tak učinil po několikáté zdvihl ji do výše očí a pozorně se na ni zadíval. Přes tvář mu najedou přelétl lehce nebezpečný úsměv. ,,Budu se těšit,“ zašeptal si pro sebe a jeho tvář se zase rozzářila jeho obvyklým úsměvem. Trochu litoval že se mu nepodařilo ji někam pozvat ale bylo mu jasné že kdyby se jí na to zase zeptal nejspíš by ho odstřelila až na měsíc, bude si muset počkat na vhodnější situaci. Prvně sice chtěl zajít domů ale nakonec si to rozmyslel a šel se někam pobavit.

Kokoro

Nad Mizuirovou poznámkou se jen pousmála.
"Na to, jak jsi dostal na pr*el, máš celkem kuráž. Když pomyslím na to, že jsi se zmohl na pouhé skákání a vše ostatní obstaral tvůj kolega."
Zpražila ho pohledem a přešla k jejich zbraním.
"Ale jde vidět, že v hlavě nic nemáš. Já řekla, že to nesmí být můj vlastní dotyk, takže bohužel."
Vzala svitek, který vždy nosila připevněný na zádech a chytla ho za konec. Lehce s ním švihla a ten se začal kutálet.
Kutálel se a kutálel se. byl dlouhý snad 7 metrů a v řadě zde byly srovnána pečetě. Mohlo jich být kolem stovky.
"Řekněme, že o něco málo rozšířím svou sbírku. Za ty roky, co jsem u Oininů, jsem si už pár věcí získala. A teď k nim přibudou i vaše zbraně."
Vzala zbraně a položila je na prázdná místa ve svitku, poté lehce zvedla ruku a udělal pečeť. Zbraně zmizly v obláčku dýmu a objevily se 2 nové pečetě. Poté luskla prsty a svitek se sám sroloval, chytla jej do ruky a opět si jej připevnila na záda.
"No, takže to by pro dnešek bylo... Ale i tak musím uznat, že to byla celkem zábava..."
Sáhla po opasku, měla zde malý pytlíček s kuličkami.
"Něco vám dám... Bude to něco jako vaše odměna. Každý dobrý výkon si zasluhuje odměnu, dnes jste se sice nevytáhli, ale nejste ani žádní rozmazlení fracci. Tady máte." Po Akiovi hodila 2 duhové kuličky, po Mizuirovi jednu.
"Dobře si je hlídejte, jakmile jich budete mít 10, vrátím vám vaše zbraně... Tím dneska končíme, zítra se tu hlaste v 6:00!"

Akio Tori

Akio jen doufal, že se mu to tentokrát podaří a že se jeho jutsu nijak nezvrtne.
Když Kokoro prudce vyskočila a přistála na zdi, čímž se následně vyhnula výbuchu a samozřejmě hned potom i kunaium, docela to Akia překvapilo. Opravdu byla rychlá a rozhodně rychle vymyslela doceal dobrý plán. To už ale pod ní zeď praskla a než se ledový tygr s formoval a zaútočil, samozřejmě, že let nějaký ten čas taky zabral, kouř jim zabránil ve výhledu. Takže už jen vyděl, jak senseika z něho vyletěla i z cihlou v ruce a jednou dobře mířenou ranou prorazila do jeho techniky díru. Tygr tedy o trochu změnil směr, ale bylo to málo místa a Akio už ho nemohl přesměrovat zpátky a navíc, nedokázal ho držet pohromadě, protože se pod silnou ránou rozpadal. Ale největší problém byl ten, že Kokoro ještě v letu oba tvrdě sejmula rameny a narazila s nimi o zeď, kde je silou přimáčkla. Předtím se Akio snažil ještě rychle něco udělat a svou techniku přesměrovat, ale stihl se zmohnout jen na malý pohyb a pak už Ledového tygra čekala tvrdá srážka se zdí a zemi, čímž to vyvolalo větší otřes a hlasitý výbuch. Technika prorazila zeď doja a poškodila trochu i střechu. Potom se však hned rozpadla. Zůstala jen po ní velká hluboká a tlustá brázda v podle a díra ve zdi a trochu rozbitá střecha.
To však teď Akio nemohl zaregistrovat, protože její rameno mu mále vyrazilo dech a následné přimáčknutí dost bolelo i naráz o zeď. Jen jim ještě něco zašeptala o její výhře a na to je pustila. I se svým partnerem se sesunul k zemi a chvíli to rozdýchával a trochu pokašlával. Pak teprve vzhlédl k ní a jen se letmo pousmál na Mizuirovou poznámkou. Úsměv mu však zmizel, když viděl, co nechtěně způsobil. Sakra...já věděl, proč to nedělat...měli jsme jít ven... Zase však nedal na sobě nic znát a čekal, co se bude dít.
Mezi tím se teplota vrátila do normálu a zbytek zamrzlé podlahy taky. Nemělo cenu už dál udržovat okolní prostředí...

Aokawa Mizuiro

Potěšilo ho že Akio na nic nečekal a začal hned jednat. Podlaha za Kokoro zmrzla, hodil po ní kunaie a pak ještě jedny s výbušnými lístky, dalo by se říct že to hezky rozjel. A pak vytvořil ledovou potvoru která se na Kokoro vrhla, byl celkem zvědavý co ona udělá. Nečekaně vyskočila velkou rychlostí proti zdi na kterou se přisála, pak mu výhled zaclonily výbuchy když ji znovu uviděl držela v ruce cihlu, odrazila se, stačil jen zaznamenat jak se ledové stvoření střetlo se zdí a pak ho Kokoro i s Akim smetla. Skoro mu vyrazila dech a to se ještě srazili se zdí za sebou. Zašeptala jim o své výhře a přestala je drtit. Mizuiro klesl na zem a chvílemi popadal dech, rána to byla opravdu velká a měl chvíli co dělat, pak se ale pousmál.
,,Vyhrála jste? No jak se to veme, měli jsme se vás dotknout a když jste do nás vletěla tak jsme se vás teoreticky dotkli,“ řekl a jeho úsměv se ještě prohloubil a pak si znovu prohrábl vlasy. Kokoro-san byla pěkně drsná, pod jejím velením se toho určitě hodně naučí.

Kokoro

Přišel čas poslední zkoušky. Jakmile viděla, co udělali, musela se pousmát. Nakonec to nebude tak marné. Ale bohužel pro ně, už byla Oininem nějaký ten rok...
Jelikož se nacházeli ve čtvercovém atriu, rozhodla se toho využít. Akio ji chytře zablokoval podlahu ledem, navíc po ní hodil kunaie a výbušné lístky. A aby toho nebylo málo, pojistil to svým jutsu. Pěkně nepříjemná kombinace, ale pro Kokoro to nebylo nic moc těžkého.
Trošku se sehnula, jakoby se připravovala vyběhnout, během té malinké chvíle soustředila chakru do noh a vyskočila, ale nevyskočila do vzduchu nebo do strany, skočila přímo proti zdi. Takovou rychlostí, že to bylo opravdu působivé, ještě působivější však bylo, když se chytla zdi, stála na ni jako pavouk. Její poloha nyní byla rovnoběžná se zemí, tedy podlahou. Využila chakry v nohou a postavila se tak na jedinou možnou plochu, kde to bylo bezpečné. Kunaie s výbušnými lístky vybouchly přesně tam, kde předtím stála, ale to už ji neohrozilo, teď jen trošku zkroutila tělo, jelikož kunaie, které hodil, jako první proletěl místem, kde stála a letěly až k ní, s lehkostí se jim vyhnula a kunaie se zabodly vedle ní do stěny.
Takhle se jí to líbilo, když mohla něco dělat.
Vyčkala, až se kouř trochu rozptýlí, aby viděla, kde právě je Mizuro a mohla je tak oba dostat jednou ranou. Ale pořád tady byl ledový vlk. Na toho měla jedinou odpověď.
Přikrčila se ke zdi, jemně do ni bouchla pěstí, i to stačilo k tomu, aby zeď popraskala. Chytla do ruky cihlu, přikrčila se, opět jako by chtěla vystartovat, ale nyní chvíli počkala, aby byl Mizuro těsně vedle Akia a ona je tak mohla dostat jediným skokem. Byla přibližně ve výšce jejich ramen...
Jakmile to tak bylo, okamžitě se odrazila od stěny. Odrazila se tak, že zeď po jejím odrazu ještě trochu popraskala. Po vlkovi hodila cihlu tak, že v něm udělala velkou díru a zabořila se v protější zdi.
Sama roztáhla ruce a vypadala, jako by si chtěla hrát na letící letadlo. Ale bylo tomu trochu jinak.
Každé její rameno bylo připravené pro jednoho chlapce.
Letěla tak rychle, že v letu nabrala na jedno rameno Mizura, kterému musel náraz minimálně rozhodit dýchání a poté dostala na druhé rameno i Akia, vypočítala to tak, že s oběma ještě stihla doletět k protější zdi a oba chlapce do ní pěkně zamáčkla.
Ještě před tím, než je přestala mačkat svými rameny ve zdi, se sladce pousmála a letmo šeptla.
"Vypadá to, že jsem vyhrála, pánové..."
Poté je přestala mačkat a nechala je, ať dopadnou na svoje. Je pravda, že ej trošku pochroumala, ale co, věděli, do čeho jdou.

Akio Tori

Senseika musel něco vytušit, protože to, co následovalo už nebylo jen tak pouhé hraní, Když zem po jejím úderem praskla Akia to jakoby odhodilo trochu dozadu, takže se musel ve vzduchu přetočit a dopadnout zpátky na nohy. Měli už jen poslední pokus a museli konečně něco pořádného podniknout. Muzuiro také na nic nečekal a ihned zase vystartoval proti Kokoro. Věděl, co má dělat, museli spolupracovat a jejich předchozí domluva stačila, aby věděli, kdo co má teď dělat. Hned, jak se po ní vyjel, tak se Akio znovu soustředil. Tentokrát to musel udělat hned a na nic nečekat. Bouchl silně do země a v mžiku podlaha za senseikou začala mrznout a ledovatět, dokud celá nebyla pokrytá ledem. Tam, kde byli však oni, ale zmrzlá nebyla. Stálo to trochu víc čakry, ale to teď bylo vedlejší. Hned na to po ní hodil ty kunaie, co stále držel v ruce, ale tak, aby netrefil svého partnera. Hned za nimi hodil 4 z výbušnými lístky, které rychle vytáhl z kapsičky. Tím a ještě malým prostorem, který nebyl zamrzlí a byl jen pro ně, si zajistil, že bude muset buď poodstoupit a nebo uskočit dozadu, ale ať bude ve vzduchu nebo na zemi, byl to problém. Předtím Akia vyrušila a nemohl to dokončit, ale teď...Nedokončil ani myšlenku, protože měl už poskládané pečetě."Hyuuton:Haryuu Mouko!"Konečně se se střípků ledu ve vzduchu seskládal ledový tygr a velmi rychle a prudce z vrchu zaútočil na Kokoro. S kombinoval to tak, aby měla co nejmenší šanci se všemu nebo aspoň tomuto útoku vyhnout a navíc, když mohl změnit směr tygrova letu. I když toho se právě nejvíce bál, že se zase něco pokazí...

Aokawa Mizuiro

Nejspíš vážně vypadal tak směšně jak si myslel, krom toho se na něj Kokoro moc nesoustředila jenže i on dokázal postřehnout že se ochladilo takže asi Akio začal jednat. Ale dřív než mohl vůbec pořádně začít udeřila sensei do země pěstí do které se udělal kráter což ho tak trochu odneslo stranou.
,,Pff, to je tady normální, demolovat prostory?“ zeptal se a vyskočil na nohy. Tak trochu měl představu o Akiových schopnostech alespoň tu základní a rozhodl se že není třeba se na něčem dalším domlouvat a zkusil znovu na Kokoro zaútočit, doufal že Akio pochopí a taky něco udělá. Tentokrát chtěl zkusit jít na sensei v taijutsu tvrdě a kontaktně, doufal že neskončí na zemi po prvním pokusu.

Kokoro

Koukala, o co se pokusí teďka. Lehce jim poradila, tak chtěla vidět, jak toho využijí a jestli ji uvěří. Mizuiro kolem ni začal skákat, sem tam otočila hlavu, aby ho nezpustila z očí a poté se zadívala na Akia, který už něco připravoval.
V tom si všimla, že se něco začalo dít, vzduch se rychle ochladil.
Je to tady, už něco chystá. Pohledem sjela okolí kolem sebe a na nic prozatím nepřišla.
Nemůžu riskovat, jinak bych ztratila respekt... Budu muset trošku zakročit.
Jen se koukla naposledy po Mizurovi a Akiovi a jakmile zjistila, že proti ní nic nejde, zatla pěst a praštila s ní do země.
Zem začala okamžitě praskat a vytvořil kolem ní kráter v průměru 5 metrů. Tohle muselo odhodit Mizura a zmařit Akiovy plny.
Pomalu se opět narovnala a foukla si na pěst.
"OK pánové, zbývá poslední pokus..."

Akio Tori

Chvíli se jen na něj díval, co dělá. To jeho taijutsu vypadalo docela dobře a bylo by ještě lepší nejspíš z jeho mečem, ale nemohl to takhle dlouho vydržet. Musel mu nějak pomoc, dokud to zvládá.
Podřepl tedy a položil ruce na. Začal se co nejvíce soustředi a kolem se pomalu začal táhnout chlad. Chvíli to trvalo, ale po několika sekundách mu z pusy už vycházela pára z jeho teplého dechu. Musel si nejprve přizpůsobit prostředí, aby dále mohl bojovat. Pode ním podlaha začala pomalu mrznout a praskat a ve vzduchu se dělali jemné a malé střípky ledu.
V tom však pevně stiskl kunaie v pěst a vystartoval proti Kokoro, která k němu zatím byla otočená zády, protože sledovala Mizuira, i když ho také po očku sledovala. Když zrovna zaměstnal její zrak, tak poskládal rychle pár pečetí, než se k ní dostal. Na to spolu se svým partnerem zároveň udělal proti ní výpad, aby musela uhnout na tu stranu, na kterou Akio chtěl.
To však ještě nevěděla, že jen jak se vyhne, tak ji bude čekat nemilé překvapení a to, že zem, na kterou doskočí, ještě před dopadem zmrzne...Zatím to nešlo vidět, protože vyčkával jen na její úhyb, který musel následovat. Měl to už připravené dopředu. Hned po tom, ale nastane hned další věc a to, že se ze střípku ve vzduchu s formuje ledový tygr a ten následně na ni prudce zaútočí, ať doskočí na zem a ujede jí to a buď spadne nebo se nebude moct tak rychle vyhnout a nebo pak ještě, že když skočí náhodou do vzduchu, tygr také zaútočí a jelikož nebude mít pevnou půdu pod nohama, tak asi také těžko vyhne.

Aokawa Mizuiro

,,Dobře, tak já jdu,“ řekl a rozběhl se směrem ke Kokoro. Zpočátku běžel rovně ale pak začal dělat několik kliček a drobných úskoků, nakonec když byl dostatečně blízko připravil se na úder. Pěst ale stáhl dřív než mohla udeřit a aniž by čekal na to jak zareaguje sensei, udělal drobnou půlotočku vlevo, pak úskok vpravo a ještě jednou. Mrzelo ho že nemůže používat meč a připadal si dost neúplný ale snažil se co mu síly stačily. Hbitě odskočil dozadu a zamířil k její levé straně, věděl že to jeho poskakování asi vypadá hloupě ale byl to jeho styl. Snažil se být co nejméně čitelný i když nevěděl jak proti někomu tak zkušenému obstojí, doufal že Akio vymyslí něco opravdu dobrého a to docela rychle. Výdrž měl sice dobrou ale poskakovat tady dokola několik hodin se mu vážně nechtělo.

Akio Tori

Akio čekal, že to bude těžký, ale nečekal to, že stihne tak rychle zareagovat. Sakra..je dost rychlá... Kunaie však stále nepouštěl. Když s ním mrštila směrem zpátky, přetočil se ve vzduchu a dopadl zpátky na nohy, ale i tak to bylo docela tvrdý, takže nakonec sklouzl na kolena a po nich dojel, až k Mizuirovi. Kunaiema přitom do podlahy udělal 8 rýh.
Když mu pak jeho týmový partner nabídl ruku, rád ji přijal."Díky..." Usmál se a z jeho pomocí se postavil."To teda nevyšlo..." Řekl a zadíval se směrem k ní. Tím, co řekla si nebyl vůbec jistý a nevěděl, jestli je nechce jen obalamutit a navíc, z ledovými technikami neměl moc dobrou zkušenost. Vzpomněl si na poslední událost, co se stala, když ji použil a jaksi udělala to, co neměla. Jeho bratr ho sice vyrušil a měl podezdření, že to byla jeho vina, ale nikdo mu nevěřil. Od té doby žádnou nepoužil...
Podíval se na něj a přikývl."Dobře...teď to zkus ty, ale s tím ledem...co když nás chce jen obalamutit...ale...zkusím to teda..." Řekl jsem potichu a čekal, co udělá on...

Aokawa Mizuiro

Poté co Akiův plán odsouhlasil postavil se jeho parťák do velmi zajímavého postoje a pak rychle vystartoval. Zprvu to vypadalo že chce zaútočit na její hlavu ale pak udělal salto, zaútočil zezadu a dal mu znamení. Mizuiro chtěl také vyběhnout, už přemýšlel nad tím co udělá a zavrhl různé skoky protože ve vzduchu se špatně manévruje, když sensei provedla bleskovou akci při které se otočila, chytila Akia za ruku a mrštila jím směrem k němu. Jejich první plán ztroskotal hodně rychle. Kokoro se provokativně smála a poradila jim používat ledové techniky, ale tím si Mizuiro moc jistý nebyl, chtěla jim doopravdy dát výhodu a nebo jen na ně něco zkoušela?
,,No, vidím že tohle nevyšlo,” uchechtl se na Akia a nabídl mu ruku. ,,Co bychom tak mohli zkusit?“ začal přemýšlet. ,,Co kdybych teď šel já? Jako první? Mohl bych ji nějak zaměstnat a zbytek obstaráš ty. Zkus nějaké ninjutsu, nevím jestli to co řká o tom ledu je pravda, ale něco bys udělat mohl co říkáš?“ mrkl na něj povzbudivě.

Kokoro

Jen se bavila tím, jak vymýšlejí, co na ni zkusit.
Každopádně to měli v hlavě v pořádku, rozhodli se ji prvně analyzovat a poté teprve zaútočit. Ale vybrali si nesprávně.
Jakmile se na ni Akio rozletěl, ani se nehnula, počkala, až bude ve vzduchu. Jakmile se tak stalo, počkala, až bude za ní a v tu chvíli začala jednat.
Během setiny sekundy se otočila na podpatku, rafla ho za nataženou ruku, kterou ji chtěl ublížit a než stačil něco udělat, silně za ni zatáhla a hodila ho zpět k Mizuirovi.
"Pokus slabý, ale uvažujete dobře... Jen tak podotýkám, že s ledem bych asi měla větší potíže, ale je to na vás." Provokativně se jim zasmála a vyčkávala, co bude dál.

Akio Tori

Když s tím jeho Mizuiro souhlasil, tak jen přikývl a trochu se přikrčil. Postavil se do takového postoje, který vypadal tak trochu jako zvířecí, přesně tedy vlčí. Drápy měl nachystané před sebou, jak k útoku, tak obraně. Naposledy se malinko pousmál a prudce vystartoval. Bylo to docela rychlé a hbité. Běžel při zemi, div se nedotýkal rukama z kunai země. Kličkoval a natáhl jednu ruku k útoku jakoby chtěl zabodnout drápy přímo ho hlavy jejich senseiky. Těsně před se však prudce a hbitě odrazil a přes hlavu ji přeletěl bočním točivým saltem a ještě před dopadem ji už letěla druhá ruka do zad. Bylo to nečekané a Akio ještě mrknutím oka dal najevo Mizuorovi, že má hned zaútočit, ještě, než než jeho útok k Kokoro doletěl. Věděl, že se tomu i tak určitě vyhne, ale když do jejího směru úhybu už vletí Mizuiro, mohl by to být i problém.

Aokawa Mizuiro

Pozorně si poslechl to co mu říkal. Souhlasil s jeho plánem, protože opravdu nevěděli co Kokoro dokáže na což se docela těšil.
,,Hm, proč ne, myslím že je to dobrý plán," usmíval se zase. Krom toho to byl už nějaký čas co si s někým zabojoval a byl na to všechno neuvěřitelně natěšený, škoda jen že nemůže používat meč. Bez něj bude jeho bojový styl vypadat asi krapet směšně.

Akio Tori

Když zjistil, že si mají teď na chvíli odpočinout, jen přikývl a také se posadil do tureckého sedu. Zavřel oči a ponořil se sám do sebe. Ruky ho docela boleli a potřeboval se trochu uvolnit, protože věděl, že je ještě bude potřebovat. Dělal pomalé nádechy a výdechy. Asi tak po 5 minutách cítil, jak bolest částečně odeznívá a jeho ruky se uvolňují. Potřeboval by však víc, než jen těch 10 minut, které dostali, aby to zase bylo všechno v pohodě. To mu nebylo ale umožněno, i když i toto stačilo. Otevřel oči a znovu se postavil. Vyslechl si, co mají za úkol a trochu se zamyslel. Hm...to nebude jednoduché... Její pohled byl opravdu děsivý, ale on jí to oplatil jen dalším svým úsměvem. Potom se zaměřil na toho kluka, který se mu představil a zeptal se ho, jestli nemá náhodou něco v plánu. TAkže Mizuiro... Teď už mluvit musel..."Rád tě poznávám Mizuiro..." Řekl tichým jemným hlasem, ale dost hlasitým, aby ho slyšel..."Nevím jaký má schopnosti, jak bojuje, co používá a ani jaký má elementy, takže když se dá všechno dohromady nemáme vůbec nic. Nemyslím si, že by jsme hned dokázali se jí dotknout nebo ji nějak zranit, na to je určitě až moc dobrá. A vůbec to nezvládneme jednotlivě, takže...jediné, co zbývá, je nejprve otestovat trochu, co dokáže a zhodnotit, jak vůbec bojuje nebo třeba na jaké úrovni je se svým taijutsu...potom teprve můžeme něco podniknout..." Sám sebe překvapil, že něco tak dlouhého dokázal říct, ale museli teď prostě spolupracovat."Nevím, jak si na tom s taijutsu, ale myslím, že nejsi vůbec špatný. Můj styl je trochu zvláštní a všimneš si, že to připomíná jako by zvířecí, což není za taková lež. Je ideální jako pokusný králík pro zjištění něco o soupeři, takže...půjdou první a ty pozorně sleduj, co dělá a jak bojuje...zaútoč hned po mě, ale vždycky byť trochu vzadu a snaž se pozorovat...ano?" Vše i o tom, co řekli o senseice, říkal tak, aby to slyšel jen Mizuiro a nikdo jiný. Mezitím si už vytáhl 8 kunaiu a dal si je mezi prsty a pevně stiskl pěsti. Vytvořil si jakoby drápy z kunaiu. Držel je silně a šlo vidět je jejich ostří. Akio se nad tím pousmál ,protože zjistil, že se s nimi dá dost dobře pohybovat, i když stále by bylo lepší, kdyby měl své zbraně, ale prozatím to stačilo. Musel se připravit. Pozorně se zadíval na Kokoro, ale zatím nezaujal ani žádný postoj. Čekal jen, co na to jeho partner.

Kay Arashi
Yōhei

„Snad žádné otázky.. Jen... Až bude mise pro mne, mám přijít sem?" zeptá se a založí ruce na prsou.
Yahoo! zaradovala se v duchu, málem se široce zazubila. Ale zachovala vážnou tvář. „A jinak vám děkuji za šanci."
Mapku si vezme od muže a krátce na ni koukne. Bůhví, jestli jí bude v tomhle bludišti platná.

Aokawa Mizuiro

I Akio už dokončil své kliky a tak oba čekali co jim Kokoro nakáže teď. Prvně jim dala deset minut oddechu, Mizuiro si tedy sedl na zem se skříženýma nohama a toulal se myšlenkami bůh ví kde. Když byl čas odpočinku u konce dozvěděli se že jejich dalším úkolem je dotknout se jí, Mizuiro se pousmál znělo to zajímavě. A nepřestával se usmívat i když ji přes obličej přelétl ten děsivý pohled. Přesto ale věděl že to nebude nic lehkého krom toho netušil jak mu půjde spolupráce s Akiem, bylo mu jasné že budou muset spolupracovat on sám by to nedokázal.
,,No tohle zní líp než dělání kliků," usmál se a zvedl se. ,,Já jsem Aokawa Mizuiro," představil se Akiovi a opět se zazubil. ,,Tak co, máš nějaký nápad?" mrkl na něj šibalsky.

Kokoro

Mile se na ně usmála a poté začal promlouvat.
"Takže, menší rozcvičku bychom měli. Teď přejdeme k další části, než tak učiníme, dám vám 10 minut na to, abyste se vzpamatovali a chytli druhý dech."
Jakmile to dořekla, na malou chvíli si odskočila, poté se opět objevila a začala obcházet kolem zbraní a prohlížela si je.
"Zajímavé hračky..." Brblala si pro sebe.
Po 10 minutách se lehce usmála a postavila se čelem k oběma chlapcům.
"Dobře, doufám, že jste si oddechli. Druhá část je tady.
Vašim úkolem je dotknout se mě. Je mi jedno jak, je mi jedno čím, kunaiem, shurikenem, čím chcete, ale nesmí do být můj vlastní dotyk, jelikož já se budu bránit. Ale myslím, že potom, co jsem vás viděla klikovat, vás zvládnu levou zadní a pokud se vám podaří se mě dotknout, dám vám zpět vaše zbraně. Směle do toho."
Naposledy se usmála a ve vteřině se její pohled změnil na pohled tak vražedný, že by se ji báli i samotní nukeninové.

Akio Tori

Malinké kapky potu mu stékali po čele a dopadali na zem. NEbylo mu zas takové horko, protože na sobe měl jen triko bez rukávů, ale stejně. I tak cítil, že začíná být propocené. Jen, co nejvíce zabral na posledních pár kliků. Po posledním si Akio na chvíli poklekl a rukama se opřel o zeď. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Potom se však, ale hned zase zvedl a podíval se na svou senseiku. Jako i ten kluk i on si sundal vrchní část oblečení a položil ho vedle sebe. Věděl, že určitě ještě neskončili a v tomhle dál něco dělat rozhodně nechtěl. Čekal jen, co se bude dít teď...

Aokawa Mizuiro

Už mu zbývalo jen pár posledních kliků a tak si do toho začal povzbudivě brumlat nějakou šílenou melodii, ne příliš nahlas ale přece slyšitelně. Ztěžoval mu to ale i fakt že se nevysvlékl, protože měl na sobě nejen košili ale i mikinu a bylo mu v tom poněkud horko, zatraceně horko. Nakonec udělal poslední klik, chvíli se vydýchával ale pak čile vyskočil na nohy. ,,OK! Hotovo, co bude dál?" blýskl na Kokoro úsměvem, promnul si bolavé ruce a shodil ze sebe vrchní část oblečení. Potřeboval se krapet schladit jinak hrozilo že si přehřeje organismus.

Akio Tori

Dál a dál Akio klikoval a už měl dech opravdu zrychlený. Její slova moc nevnímal, i když slyšel, co řekla. Nelíbilo se mu, ale co řekla. On sice nepromluvil, ale bylo to jedno. Nechtěl, aby si jeho parťák myslel, že mu nadržuje nebo že jí leze do**dele. Někomu by to asi připadalo divné, ale raději by opravdu byl, kdyby každého brala úplně stejně, ať ten druhý udělal cokoliv a on třeba ne. Prostě jsou jedno tým, takže povinnosti a tresty padají na všechny, tak to prostě mělo být. Nechával si to však pro sebe, teda zatím. Teď se musel hlavně soustředit na to, co dělal. Ruky ho už dost boleli a cítil, že začínají být nestabilní. Nepočítal kolik už měl kliků za sebou, ale něco přes 400 určitě. I když jeho taijutsu na rukách bylo založeno a také především i na nohách a pohybu těla, ale pořád musel uznat, že zkušeností a především věkem, který měl se zatím nemohl vyrovnat těm, co by chtěl. Pořád byl v tomto ještě nevyspělí a moc dobře si to uvědomoval. Stále to byl jen mladý zelenáš, který vlastně ještě zkutečný trénink z někým nezažil, kromě svého klanu. S tou to myšlenkou však šel dál a snažil se dokončit, co započal. O něco však zpomalil, ale vždy znova na chvíli zrychlil. Snažil se to tempo držet...

Aokawa Mizuiro

Akio na jeho otázku neodpověděl jen mu naznačil aby byl prozatím zticha, Mizuiro jen pokrčil rameny a pořád pokračoval v klikování. Kokoro si toho samosebou všimla, řekla jim že mají skončit u 500 a pak nejspíš budou dělat něco dál. Měl za sebou nějakých 400 kliků a ruce mu pomalu začaly vykazovat službu. Nepamatoval si kdy dělal kliky naposledy ale bylo to už hodně dávno, nebyl ale ten typ člověka který by se lehce vzdával. Slovo vzdát se prakticky neměl ve slovníku a tak neúmorně pokračoval dál.

Kororo

Neušlo ji to, jak Mizuiro kecal a Akio ho zarazil a naznačil, aby pokračovali. Letmo se pousmála, ale ani dobrý pozorovatel by to na ní nestihl zaznamenat.
"Ale, copak to vidím? Akio pochopil, jak to bude vypadat. Zatímco Mizuiro pořád kecá a kecá... No, dodělejte to do 500 kliků, pak budeme pokračovat dále. Uvidíme, jestli si tyhle zbraně zasloužíte, podle mě vůbec, ale šanci vám upřít nesmím.
Takže jedu hošánci a opovažte se zpomalovat!"
Jen čekala, kdy se jim začnou podlamovat ruky, protože normální člověk měl po 300 klicích tak tak co dělal, aby s rukama vůbec mohl hýbat, natož aby ještě dělal dalších 200 kliků, ale tvrdá být musela.

Shingo Yamamoto
Yohei

Vidím Alici že si zase měla ke snídani vtipnou kaši.
Řekl s úměvem na tváři. Poté se vyslechl, co mu Kay řekla a pokračoval.
Pro začátek naše plány znát nemusíš. Budeš jen plnit mise které ti dáme. Pro začátečníky jako ty je důležité, splnit úspěšně co nejvíc misí, tím si uděláš dobré jméno. Jednoduše dostaneš misy, samozřejmě placenou. Když ji splníš, ten kdo misi objednal ti zaplatí. Pak přijdeš sem a podle obtížnosti mise, budeš dostávat podíl z odměny. Dále je tu trénink. Můžeš se učit buď sama, v případě nějaké těžší techniky se budeš učit se mnou nebo tady s Alicí. Co se elementu týče, tak podle toho jaký máš, tě buď já nebo Alice budem učit elementární justu. Důležité je, aby si co nejrychleji sílila a dostávala tak těžší a těžší mise.
Řekl pak vstal z křesla a došel pro do skříně pro mapku, kterou hodil Kaye.
Tady na té mapě máš vyznačené obchody se zbraněmi, jedy, jídlem a vůbec všechno co se kde dá koupit. Není tam vyznačen jen vchod do našeho sídla, to kdyby se to dostalo do nesprávných rukou.
Řekl, sedl si a pokračoval.
Teď, pokud máš nějaké otázky na mě nebo na Alici, tak se zeptej a pokud to bude možné rádi ti odpovíme že?
Mrknul na Alici a čekal na Kay až se začne ptát.

Kay Arashi
Yōhei

Dívka přikývne a pomalu se zase sedne. Pohledem přejede na Alice, kývne a znovu se podívá na Yamamota.
„Do Yōhei mě táhne... Popravdě čistě zvědavost, co vlastně máte v plánu. V Kirigakure no Sato se šíří různě báchorky, takže těžko říct, co je vlastně pravda." odvypráví. Částečně je to pravda, dívka se pouze nezmínila, že tu je také kvůli sporům s otcem.
„A také nemám kam jít. Do jednotek Oininů jsem se přidat nechtěla, na práci pro Mizukage která plánuje kdovíco doopravdy nejsem. Nejlepší volbou je pro mne právě Yōhei."
Odmlčí se a po chvíli pokračuje.
„Nevím, jak vás mám přesvědčit. Nevím, co ode mne budete chtít. Jen si řekněte, nějakou zkoušku nebo tak, a já ji udělám." prohlásí sebejistě, a na znamení, že se svým malým proslovem skončila, se opře o opěradlo židle.

Alice Yukari
Yōhei
Švihla pohľadom k Shingovi a nadvihla obočie nad jeho priateľským a miernym správaním. Pri jeho slovách sa však pobavene usmiala.
"Nie, iba stádo zabijakov, všakže, Yamamoto-san," prehovorila sarkasticky. Prestala sa kývať na stoličke, zhodila nohy zo stola a namiesto toho si ich prekrížila pod stolom. Lakťami sa oprela o dosku stola a zamyslene sa zadívala na dievča. "Ja som Alice Yukari. Volaj ma ako chceš, ale s úctou." Mávla rukou a hneď na to začala dýkou vyrývať niečo do stola.

Akio Tori

Dál klikoval a snažil se soustředit jen na to, co měl. Přitom ale neodolal a někdy se podíval na svého nového parťáka a na jeho meč. Docela ho zaujal a přemýšlel nad tím, jestli s ním umí také dobře ovládat. V tom však ucítil, jak mu najednou někdo strhl zbraně z pasu a tomu druhému taky. Pásky byli pevně přidělané a docela to zabolelo, když s nimi tak trhla, aby se to uvolnilo. Navenek však zase nedal nic znát, i když se musel podívat, kam je hodila. Byl k nim docela uvázaný, ale věděl, že to není napořád, a proto se raději dál soustředil na to, co měl.
Pomalu, ale jistě, však začal zpomalovat a samozřejmě, že si toho senseika všimla. Hned po nich znovu vyjela a nařídila, aby přidali. Nevadilo mu to, opravdu na to byl zvyklí a byl rád, že se s nimi jak se říká ne**re. Takhle by se ničemu nenaučili a navíc, to o oininech byla pravda...
Zrychlil teda a snažil se využít vše to, co při tréninku svého taijutsu. Potom však na něj ten kluk promluvil. Zdálo se, že být v klidu a nemluvit bylo pro něj velmi těžké, ale teď to byl docela problém. Znova se na něj tedy otočil a dal si jeden prst před pusu a ukázal, aby teď nemluvil. Zbylé dva kliky tedy udělal na jedné ruce. Málem se mu podlomila, ale naštěstí ne. Ještě na něj pak mrkl a naznačil, že si potom klidně můžou promluvit. Akio nechtěl, aby pak měl ten druhý průšvih, protože usoudil, že kdyby mluvit začal i on, už by se jeho parťák nezastavil...