NFFORPG - Kirigakure no Sato

Alice Yukari
Yohei

Alice mierne nakrčila čelo. "Dobre, túto tvoju...požiadavku budem akceptovať," prikývla. "Ale nezvykaj si, že budem skákať ako ty budeš pískať. Bude to naopak."
Zamyslene premerala chlapca pohľadom. "Pokiaľ nechceš, aby sa niekto tvojho meča dotýkal, nebudeš ho na tréningy nosiť," zatvárila sa vážne a prísne. "Dúfam, že sa rozumieme, Endo-kun. Takže teraz ťa poprosím, aby si svoj meč niekam odložil. Začneme tvoj tréning už dnes, keďže ja sa nudím a pre teba to bude len lepšie."
Alice sa zase odmlčala a pohľadom preletela po miestnosti. Nakoniec zamierila k trom dreveným pajácom určeným skôr na tréning taijutsu.
"Vravíš, že Katon neovládaš," prehovorila a zamyslene ťukla do jedného z pajácov. "Poznáš nejaké justu? Katon nie je môj element takže o ňom neviem príliš veľa." Stočila pohľad na Hieia. "Ďalej si vravel, že si analytik. Hm... Uvidíme... Chcem, aby si tieto tri figuríny spálil využitím jednej z techník Katon. Napríklad tou s tou ohnivou guľou, pri ktorej vyzeráš ako nejaký drak." Pokrčila plecami a s úškrnom žmurkla na Hieia. "Veľa šťastia."

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

"Ah, zase ľad," preletela pohľadom miestnosť a s nezáujmom pozrela na ľadové sochy. Pri úvodných mužových slovách jej zapulzovala žilka na spánku a zvyšok prestala vnímať.
"Si robíš snáď srandu!" vybuchla nahnevane. "Do polnoci? Toto nie je jediná moja povinnosť!" nedala sa len tak odbiť ako nejaký hmyz.
Lenne dobre vedela, že si nemôže dovoliť byť na tréningu do polnoci, to by znamenalo, že by meškala do práce, čo by znamenalo, že by ju vyhodili alebo by jej to s veľkou radosťou strhli z výplaty. Práve preto jej pred očami blikala červená kontrolka.
"Okrem toho týmto trestáte aj sám seba," chytila sa slamky, hoci to mohlo znamenať, že sa utopí.

Nashi Tori

Celé okolí tělocvičny byly znovu pokryto ledem. Zůstal jen otvor pro dveře, kterými zachvíli přišla i jeho svěřenkyně.
"Jdete pozdě, přičtu vám to nakonci dne a vynásobíme to, třeba číslem 20. Z vašich 18 minut se stalo 360 minut, to jest 6 hodin navíc, je to vaše jediná povinnost, a já přestupky tolerovat nebudu" zcela klidně jí oznámil, v jaké situaci se nachází.
"Měli jsme končit v šest, budeme ale končit až o půlnoci, a teď práce" zazdil veškeré její protesty a prsty ukázal na tři ledové sochy.
"Zvýšíme efektivitu našeho jednotkového jutsu, umíš už ovládat Katon na trochu vyšší úrovni, přeneseme to i na tvé jutsu s provazy, prosím, na první soše to zkus jen tak normálně" vyzval ji a čekal.

Hiei Endo
Yohei

Nevypadalo to, že si tuhle ženskou v brzké době oblíbí, ale při nejhorším byla snesitelná a vypadala, že ví, o čem mluví. Musel se usmát nad tím, jak se pokoušela oslovit ho jménem. Nakonec to vyřešila, sice mu moc nevonělo, že ho oslovovala -kun, ale bylo to lepší než číslo nebo hanlivá nadávka. Takže to přijal a vyslechl si její připomínky. Okamžitě sjel pohledem na svůj meč, sundal si brýle, které měl ještě na očích a poté se opět podíval na Alici.
"S mečem toho umím celkem hodně. Ale bez něj mám ještě ruce a závaží. Ovšem není to tak efektivní, jako meč. Máte pravdu... Klidně budu trénovat, na čem se domluvíme. Ale varuji vás!"
Jeho pohled se změnil, nyní mluvil smrtelně vážně.
"Nepřeji si, abyste mi vy nebo kdokoliv jiný bral můj meč!"
Byl pro něj příliš důležitý a především to bylo jediné, co mu po otci zbylo. Tudíž se ho nehodlal vzdát, ani kdyby mu měli useknout ruce.
"Co se týče těch elementů, můžeme klidně zkusit oba, nebo i johyo, záleží na vás. Já se přizpůsobím. Ninja je tolikrát ninjou, kolik různých stylů zvládne..."
Odlehčil trochu situaci, kterou sám vyhrotil.

Alice Yukari
Yohei

Mlčky ho vypočula. Ani len okom nemihla nad zmienkou o jeho Kekkei Genkai, len sa jemne pousmiala. Keď dohovoril, mlčky pokývala hlavou a zahľadela sa kamsi za neho, aby si všetky informácie zapamätala čo najlepšie.
"Fajn, Hei-, He-," zasekla sa pri jeho mene a zamračila sa. "Endo-kun," oslovila ho nakoniec inak. "Nepáči sa mi síce tvoje správanie, ale dokážem sa cez to preniesť. Tipujem, že bez meča toho veľa nezmôžeš. Správne?" odmlčí sa, aby mu dala priestor na reakciu.
"Zamerala by som sa na rozvoj tvojho elementu. Čiže skla alebo katon." Doplnila zamyslene. "Alebo máš nejaké špeciálne požiadavky, Endo-kun?"

Hiei Endo
Yohei

Se značně zrychleným dechem se narovnal a začal pravidelně dýchat, aby se co nejdříve zase zklidnil jeho dech. Vypadalo to, že udělal dojem, i když o to nestál. Neměl rád tohle předvádění, přišlo mu to zbytečné.
Ale slečně to zřejmě udělalo radost... Její komentáře přešel bez povšimnutí, když ale letmo kopla do střepu a nazvala jej "tímto", v tom okamžiku se jeho čočky protáhly a on zaťal pěst. O jeho elementu nebude nikdo říkat, že je jen toto!
Zatřepáním hlavy se zbavil návalu vzteku a hořkosti na patře. Zeptala se ho jen na několik dalších informací, zřejmě k evidenci.
"Jmenuji se Hiei, Hiei Endo. Takže pokud se trochu zajímáte o okolí, dojde vám, že támhle to "tamto", ukázal na střepy, "jsou mojí speciální vlastností. Kekkei Genkai pojmenovaná jako Garasu, neboli element skla. Dále bych asi měl být schopen užívat katon, ale to neumím... Za to umím dobře pracovat tady s mým mečem."
Zaťukal na jeho lesklý kovový povrch.
"A jsem celkem dobrý analytik. Trochu umím teda ovládat i svůj element. Jak jste si asi všimla na rukou mám závaží, už od útlého mládí... Na každé ruce pět kilo. Takže pokud je sundám, jsem o něco rychlejší. A ještě tu mám Johyo."
Sáhl do kapsy a vytáhl kovový hrot připevněný na tenkém lanku, na kterém byl i červený šáteček.
"Toť vše..."

Alice Yukari
Yohei

Pozorne pozorovala každý jeden pohyb chlapca. Ani raz od neho neodtrhla oči. Občas ich dokonca prižmúrila, keď nejaký z pohybov sledovala pozornejšie.
Po jeho výstupe sa ani len nepohla. Ak bola ohromená, nebolo to na nej vidieť, keďže na tvári mala stále tú istú chladnú masku.
"Pôsobivé," uškrnula sa napokon na chlapca a zrazu vyzerala aj o 10 rokov mladšie. "Za dramatickosť máš A plus."
Pohľadom prešla z chlapca na rukoväť meča a mierne nadvihla obočie a nakoniec len mykla plecami.
"Nie že by ma to trápilo, ale musím sa opýtať. Meno, vek, element a čo ešte vieš okrem práce s mečom a tohto." Jemne kopla do jedného z črepov.

Shingo Yamamoto
Yohei

Seděl u sebe v kanceláři a dost se nudil. Už dlouho nikdo nezaklepal na dveře jeho kanceláře. Misí postupně ubývalo a Shingo se začínal bát, že by bylo nedostatek klientů. Taky už dlouho neslyšel o Onionech ani o těch mniších z chrámu. Všude bylo podezřele velké ticho a klid. Shingo neměl rád, když věci stály. Měl rád pohyb a činnost. Poklepával prstama po stole a přemýšlel, co by se asi tak dalo dělat. Měl by jít jen tak ze srandy vyprovokovat mizukage zničením nějaké důležité budovy? Nebo zabít pár ninjů z vesnice? Vrtaly mu hlavou takové myšlenky, jako nikdy před tím. Dokonce myslel i na Alice, a na to co asi právě dělá. Z tý nudy už se mu pěkně motala hlava, že měl takovéhle myšlenky a rychle zatřepal hlavou, aby je dostal pryč.

Hiei Endo
Yohei

Pokus o její napodobení nevyšel a ukázala svou horší stránku... Bylo to asi marné, nemohl přeci čekat, že se tu jen tak ukáže a všichni jej budou obdivovat. Nebylo zbytí.
"Hmm... Když jinak nedáte... Každopádně je to pochopitelné."
Zadíval se na pravděpodobně nakrklou ženskou a otočil se na podpatku. Vybral si jako cíl, jeden z podivných kamenných oválů, které tvořila skála. Jeho mozek už začal pracovat...
[Vzdálenost přibližně 10,5 metrů. V nejbližším okolí 3 podobné útvary využitelné pro překvapivý útok. Možnost namoklého povrchu, třeba dbát na přesnost. Materiál pravděpodobně sedimentované minerály. Nejvhodnější úhel útoku 45° z levé strany. Malá trhlinka, narušující celistvý povrch objektu. Pravděpodobnost úspěšné destrukce 66,7%]
"Tak fajn... Něco předvedu."
Zašmátral v podivném límci, kolem svého krku a nasadil si na oči brýle, které zde měl schované. Byly to obyčejné plastové ochranné brýle, kterými si chránil zrak, jelikož s jeho elementem mohly přijít k úhoně velmi snáz. Chytil pravou rukou velký meč na zádech. Zadíval se na tři ovály, které tvořila skála, byly od něj asi 5 metrů vzdálené a propočítával úhly dopadu.
"Iku zo!"
Rozběhl se, meč podivným způsobem táhl za svým pravým bokem, držel ho oběma rukama, ale netáhnul ho po zemi, po té bruslila jen jeho špička. Když byl 2 metry od útvarů, vší silou vyhodil meč do vzduchu a v okamžiku, když opustil meč jeho dlaně, běžel čas, měl necelých 7 vteřin. Okamžitě se otočil na patě a pravou rukou, tedy svými závažími (viz obrázek), praštil do jednoho z oválů. Ten se sice nehnul, ale poté, co odkryl místo střetu, zde byla značná prasklina, využil síly, která jej zbrzdila v pohybu, udělal kotrmelec a druhým závažím po obratném kotrmelci vrazil do druhého oválu, kde udělal taktéž prasklinu. Okamžitě poté se otočil kolem jednoho z těchto útvarů, odrazil se od země, skočil po protějším z nich, od toho se odrazil zase na další a vyskočil tak ještě do větší výšky. (Jako když se skáče ze strany na stranu mezi stěnami, které jsou u sebe velmi blízko.) Natáhnul ruce a meč, který mezitím vyletěl do výšky, začal padat k zemi a on akorát uchytil jeho rukojeť, stihnul se ještě prohnout, opsal podobný tvar jaký má půlměsíc a vší silou i s využitím své váhy sekl po prvně vybraném oválu, do kterého se jeho meč zuřivě zahryznul. Jakmile se čepel se skálou střetly, objevila se sprška jisker, ale ta se poté proměnila v kamínky, které se uvolnily ze vznikající praskliny. Meč se zakousával hlouběji a hlouběji. Skála praskala a když Hiei dopadl na zem, meč byl uvězněn ve skály a byl ve větší polovině, otočil se na patě a s opsaným kruhovým pohybem kopl do meče, čímž mu dodal potřebnou energii aby urval kus skály, kvůli které byl zachycen. Meč tedy okamžitě připevnil na záda, saltem dozadu se nyní díval přesně na ženskou a jednou pečetí spolu s rozevřenou dlaní a kouzelným dechem, kterým vykouzlil na dlani několik střepů velkých asi 5 cm, nechal rozletět tyto střepy směrem k "Madam" a ty se zabodaly do země asi 2 metry před ní.

Pro představu

Asi takhle se pohybuje s mečem, jako ten blonďák Cloud a ten sek ze vzduchu si představ jako ten sek který probíhá kolem 1:08 (http://www.youtube.com/watch?v=Ia2HOVeo7q0)

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

Lenne na senseiove nereagovala, jedine mu zamávala a zmizla preč. Jej telo nutne potrebovala svoju dávku nikotínu a keď si predstavila, že by sa mala ešte vrátiť za tým otravným chlapom, no...veľmi ju to netešilo.
Prechádzkovým krokom kráčala ulicami Kiry. Mala namierené do Rongusutorīto, kam sa nakoniec aj dostala.

Meškala, ale to bolo posledné, čo ju trápilo. Medzi perami opäť zvierala zapálenú cigaretu. Zastala pred budovou, dofajčila, zašliapla cigaretu opätkom a vošla do budovy.
"Prekvapenie," zavtipkovala, keď vošla do haly, z ktorej pred hodinou a niečo odišla.

Alice Yukari
Yohei

Alice mierne naklonila hlavu na bok a nadvihla jedno obočie nad chlapcovým počínaním.
"Zlatíčko, ak by som hľadala Miss Kirigakure no Sato určite by som to nerobila v jaskyni," prehovorila. "Ak však túžiš po takom titule, si na nesprávnej adrese a veľmi rada ťa zase odprevadím k dverám."
Odmlčala sa, akoby mu dávala druhú šancu.
"Bohužiaľ tvoje reči nestačia na to, aby si sa k nám mohol pridať a učiť sa," pokračovala po niekoľkých sekundách ticha. "Takže... Ukáž, čo vieš. Mám sa vyjadriť jasnejšie?"
Opäť sa odmlčala a s rukami prekríženými na hrudi s očakávaním hľadela na Hieia.

Hiei Endo
Yohei

Následoval ženu podivnou chodbou a sledoval zvláštní tvary kolem sebe. Vypadalo to zajímavě a jenom ho to utvrzovalo v tom, že je na správném místě, protože něco takového by tu nevyrostli ze dne na den, to znamenalo, že tady museli sídlit už hodně dlouho, to a nebo se tu přistěhovali a tohle jen našli, ale když to tu znala tak dobře ...
Dovedla Hieie až do velké kamenné místnosti, vypadalo to jako dojo a tam ho vyzvala, aby se předvedl. Trochu nechápavě se na ni podíval, asi chtěla, aby předvedl co umí. Pokrčil rameny. Přiložil si ruku na bok a začal napodobovat chůzí modelek a po pěti metrech se zaklonil a předvedl ten jejich hlupačský smích. Jakmile opět narovnal hlavu, zadíval se na ženskou a trochu zakroutil hlavou ze strany na stranu.
"Sice jsem tady přišel, abych se něco naučil, ale neučil jsem se to, co umím, abych se předváděl jako nějaký herec. Na to si svých schopností až příliš vážím. Bohužel, asi vás zklamu..."
Pronesl omluvným tónem.

Alice Yukari

Alice si zakryla hřbetem dlaně ústa a tiše se zasmála.
„Tak že ti říkají? No uvidíme, jestli jsou ty přezdívky zasloužené,“ nebezpečně na něj mrkla a otočila se k němu zády, načež mu pokynula, ať jí následuje.
„Kdo jsem? Můžeš mi říkat „madam“, to ti bude prozatím stačit,“ ohledla se po něm přes rameno a tajemně se pousmála.
Kráčeli chodbou, která vypadala jako nepovedený pokus nějakého architekta vybudovat v jeskyni zámek, načež došli na její konec, který představovali zavřené dřevěné dveře.
Alice je otevřela a vstoupila dovnitř.
Před Hieiem se zjevilo docela slušně provedené, kamenné dojo. Bylo dost prostorné pro nácvik souboje skupin i jednotlivců a kamenné zdi vypadaly, že už odolaly nejedné technice.
„Tak se předveď, ty vrahu, zloději, ničemo, nebo jak ti to ještě říkají,“ vybídla ho Alice s úsměvem, kterým se matky dívají na svá naivní dítka. Stála uprostřed doja se založenýma rukama na prsou, načež přenesla váhu na pravou nohu.
Podle její chůze a vystupování by jeden řekl, že to je spíše modelka a dcera někoho velmi bohatého, kterou tu drží jako rukojmí, než členka Yohei a žoldák bez skrupulí.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hiei Endo
Yohei

Neubránil se úšklebku nad obrovou poznámkou.
"Čím vyšší jsou, tím víc si namelou hubu..."
Poté ale mlčel a opatrně se nechal vést tím obrem, který ho kormidloval pomocí jeho ramena a pokaždé když slyšel dutou ránu, která znamenala, že se opět uhodil do hlavy, kousnul se do rtu, aby nevybuchl a nezačal nadávat. Hromotluk byl opravdu tupý jak tago...
Najednou se zastavili. Teplota už tady nebyla tak nízká jako cestou, kterou prošli. Že by konečně někam došli? Uslyšel kroky další osoby, a když mu rozvázali oči, uviděl podivnou krásku, která se nad ním až moc ušklíbala. Vazoun mezitím asi už odešel zpět. Přeměřil si ženu pohledem, nemělo to cenu, tahle byla mimo jeho ligu, pokud by měl šanci porazit toho paznechta, tahle by ho zamáčkla jako švába.
Rozhodl se tedy pro pasivní odpor a ušklíbl se stejně jako ona.
"Mám mnoho jmen. Vrah, zloděj, ničema, nukenin, ztracená existence... Ale přitom mě žádné nevystihuje... Zvláštní, že? A vy jste kdo, že jsem tak smělý?"
Založil si ruku v bok, byla to další z obraných pozic, která pomáhala při nátlaku, který na něj zřejmě vyvíjela tato žena.

Nashi Tori

Posedával na chodbě tělocvičny vyčkávajíc příchod dívky. Z sálu tělocvičny sálalo teplo. To bylo dobré znamení. Určitě trénovala, ono, když má člověk dostatečný povzbuzující prostředek tak to jde snadno. On byl spokojený. Dívka pracovala přesně tak jak on chtěl, přesně podle pravidel. Přesně tak to měl rád. Následovalo energetické rozrazení dveří, doprovázeno příjemnými řečmi Lenne.
"Výborně slečno, daří se vám skvěle" pochválil jí.
"Máte hodinu pauzu na ty vaše cigaretky, pak zpátky sem" zamával na ní a zajel do tělocvičny. Všechen led v jeho přítomnosti vymizel. On začal vklidu připravovat další tréning.

Stráž vchodu Yohei
Strážný se ucukl rukou, když z chlapcových vlasů vykoukla modrá ještěrka.
„Co to je za debilní fórky?!“ osopil se na Hieie a pořádně mu utáhl šátek.
„Moc mě neštvi kluku nebo tě v tý jeskyni nechám chcípnout!“ zabručel a strčil do něj, načež mu položil ruku na rameno a vedle ho jeskyním systémem před sebou.
Po několika minutové chůzi a pár ran do hlavy o krápníky mohl Hiei slyšet onoho hromotluka promluvit: „Beru ho dovnitř.“

Alice Yukari
Alice napůl seděla a napůl ležela rozvalená v červeném polstrovaném křesle a znuděně si brousila nehty pilníčkem.
Když si prohlédla svou práci, kterou právě dokončila na levé ruce, spokojeně se usmála, načež se protáhla a zívla.
„Taková nuda…mládež je pryč, Shingo spřádá ty jeho ďábelské plány…co tu má dáma jako já takhle sama dělat?“ podepřela si bradu dlaní a převalila se do jiné pozice. Její dlouhou chvíli však narušilo zaklepání na dveře.
„Alice-sama? Právě přivedli nějakého kluka, co se po nás sháněl,“ sdělil jí voják, co nakoukl škvírou mezi dveřmi dovnitř, a při pohledu na ní lehce zrudl.
Aličin pohled zazářil novým plamínkem a ona vyskočila na nohy.
„Zaveď mě k němu!“ zavelela, když ladnou chůzí dokráčela k vojákovi, rozrazila dveře a prošla kolem něho.
„H-hai!“ zasalutoval voják, přidal do kroku, aby jí předběhl, a ujal se vedení.

Když Hieiovi sundali z očí černý šátek, první, co mohl spatřit, byla atraktivní dlouhovlasá černovláska, sklánějící se nad ním s pochybným úsměvem na tváři.
„Kdopak jsi ty, hmm?“ pronesla melodicky Alice a naklonila hlavu na stranu, přitom pokynula tomu hromotlukovi, co tam Hieie dovedl, že se může vrátit na své stanoviště.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hiei Endo
Yohei

Nehnutě sledoval valibuka a doufal, že se situace vyvine dobře. Naštěstí se tak stalo. Vypadalo to, že ho někam zavedou, kde to už byla otázka. Navíc mu chtěli zavázat oči, pokud by mu chtěli něco udělat, šance, že se z jeskynního komplexu dostane, je velmi malá. Tohle byl opravdu velký risk. Ale bohužel byl nuncen to přijat, pokud se chtěl k Yohei přidat. Proto kývnul hlavou a zavřel oči, aby mu je mohl obr zavázat. Jakmile se ale přiblížil s šátkem k jeho hlavě, vystrčila část těla z jeho kadeří azurová ještěrka a začala syčet. Toho se mohl obr i polekat, nemusel to čekat.
Hiei ji odbyl slabým "Pššš..." a ještěrka opět zmizla v jeho kadeřích.

Stráž u vstupu Yohei
Strážný si Hieie přeměřil nedůvěřivým pohledem od hlavy k patě a po chvilce váhání sáhl do kapsy.
„Fajn, půjdeš se mnou, ale nejdřív menší protiopatření,“ vytáhl z kapsy černý šátek, ušklíbl se a vykročil k němu s úmyslem uvázat mu ho kolem očí.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hiei Endo
Yohei

Pokračoval dále do jeskynního systému a začal už mít trochu stísněný pocit, uzavřené prostory mu moc dobře nedělaly, musel si zvykat. Jednou rukou se opřel o stalagmit a koukal se kolem. Z temnoty se najednou objevil robustní a drsně vypadající hromotluk, který na něj promluvil. Hieiova mysl už ale pracovala na svém.
[Vyvinutá muskulaturní soustava, velká pravděpodobnost ve využívání taijutsu, především boje na střední a blízkou vzdálenost. Silné ruce ukazují na preferující boj ručních zbraní či bojových umění. Zle vyhlížející výraz, obranný postoj, který ukazuje, že se nechce zúčastnit boje, pokud to není možné. Vybavení velmi prosté, vytvořeno z věcí, které se našly, poukaz na neschopnost ninji a nízkého postu v systému či hierarchii organizace. Okolní podmínky: Znalost terénu, kluzký povrch vlhké jeskyně a přítmí, které však může i nemusí znamenat výhodu. Pravděpodobnost úspěšného střetu 20%, status nežádoucí.]
Během toho, co jeho mozek pracoval, vyhodnotil situaci jako nedobrou pro střet a tudíž se rozhodl nedělat problémy. Taktéž zaujal obranný postoj, ruce si založil na prsou a protočil oči.
"Na kafe jsem tu asi nepřišel a tak hluboko do jeskyně se asi taky nezatoulá jen tak někdo. Hledám Yohei a podle všeho to vypadá, že ty jsi jedním z hlídacích. Takže? Jsem tu dobře nebo ne?"
Optal se ho klidným hlasem, jelikož necítil strach, jen nechtěl s tímhle vazounem ztrácet čas, za to mu ten fyzický výkon nestál.

Stráž u vstupu Yohei

„Někdo vstoupil do jeskyně,“ řekl strážný, senzibil, sedící na zemi v tureckém sedu se zavřenýma očima.
„Co?“ otočil se na něj znuděně druhý strážný, robustnější postavy, oděn v mixu kousků železné a kožené zbroje, který až doteď podřimoval na židli u stolu, v menším prostoru, vydlabaném ve stěně jeskyně, což bylo jejich stanoviště.
„Jdu ho přivítat,“ pousmál se zákeřně a vykročil směrem ke vchodu.
„Vypadá to jen na nějakýho kluka, ale radši si dávej bacha,“ řekl mu senzibil a dál se soustředil na monitorování oblasti kolem vchodu.
Hromotluk se jen uchechtl.

„Co tu chceš, kluku?“ vynořil se ze tmy jeskyně před Hieiem drsně vypadající muž, oděn do zbroje splácané ze všeho možného.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Hliněná ruina

Když je s Asakim rozdělila hliněná, zeď, chtělo se jí vykřiknou. To však potlačila a rozhlédla se okolo sebe. Bylo to ještě horší, než před tím. Ulička byla úzká natolik, že i přes hustou mlhu stále mohla vidět jak vnější zeď, tak nově vzniklou stěnu. A když se podívala kamkoliv jinam, viděla jen nekončící mlhu. Když zazněl do tíživého ticha mlhy Shinzův hlas, postavily se jí vlasy na zátylku. Když jí došel význam vyřčených slov, hlasitě polkla. Netušila, jestli to má brát vážně, sice si do teď s nimi jenom hrál, ale to ještě neznamená, že se to nemohlo změnit. Nemohl by je přece jen tak zabít, nebo snad ano? I když při historii Krvavé mlžné, komu by sešlo na dvou neschopných geninech…
Váhavě se vydala směrem, kterým tušila ležet bránu, následně se ale rozběhla, držela se u vnější zdi, nově vzniklé stěně úplně nevěřila, ale věděla jediné, chce to mít co nejdřív za sebou.

Hitoshi Lenne
Tým Osamu
„Had, ovca, opica, prasa, kôň a tiger,“ hovorila si v mysli, keď robila pečate. Sústredila sa na svoju chakru, jej podstatu, snažila sa nazhromaždiť chakru, ako najlepšie vedela. Zhlboka sa nadýchla.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
No z úst vypľula len zopár plamienkov, ktoré chvíľu tancovali po ľade, ale neublížili mu.
„Cítim sa ako invalidný drak,“ zašomrala Lenne podráždene, prehrabla si vlasy, ktoré jej sem – tam padli do tváre. Nevedela koľkokrát sa už pokúsila, nepočítala koľkokrát zlyhala. Cítila sa čoraz unavenejšie a pritom sa ani poriadne nikam neposunula.
„No tak, si predsa silná,“ povzbudzovala sa v mysli. Odhodlane sa narovnala, párkrát zakašľala a zamračila sa na ľad pred sebou.
Nahnevane spravila pečate. Zopakovala celý postup tak ako predtým, tentoraz sa k tomu ale pridal hnev a nová vlna odhodlania.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ zavelila v mysli a z úst vydýchla prudký plameň, ktorý sa postupne rozširoval. Plamene sa dostali až k ľadovej stene, ktorá sa začala postupne topiť. Postupne ale začalo z intenzity plameňa ubúdať, až sa úplne vyparil. Lenne sa rozkašľala, ale potom uprela pohľad na ľad, ktorý sa začal topiť a zaklipkala očami.
„Áno!“ vykríkla natešene a dokonca od samej radosti aj podskočila. „Áno, áno, áno!“
„Okej, len sa viac sústrediť, dať do toho viac chakry a som voľná,“ pokývala hlavou a začala odznova skladať pečate.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Plameň bol tentoraz ešte silnejší, ešte intenzívnejší, ľad na dverách sa pod jeho silou začal topiť. Lenne zažmúrila na dvere, ktoré sa už neskrývali pod ľadom. Na spodku bol ešte malý ľadový múrik, ale ten jednoducho rozkopala nohou a prudko roztvorila dvere.
Na prahu sa ešte pootočila smerom do tréningovej haly a uškrnula sa.
„Ja ne!“ rozlúčila sa nedbajúc na zdvorilosť a vykročila chodbou, aby sa čo najskôr dostala preč.

Hiei Endo
Yohei

Lopotil se po skalnatém terénu a už už to chtěl vzdát. Měl se raději vydat lodí, ale kdo mohl tušit, že to tu bude tak křivolaké a navíc, loď by asi jen tak nezamaskoval a zničit ji by byla škoda. Proto si vybral cestu po skále, jeho ruce i nohy dostávaly pěkně zabrat, někdy musel šplhat, jindy zase zapojit nohy a to, že na zádech táhl svůj velký meč, mu moc nepřidávalo na energii. Ale už tam skoro byl, viděl velkou trhlinu ve skále a tu považoval za pomyslný vchod. Dostal se tam. Po dlouhém boji se konečně dostal na okraj trhliny a pomalounku seskočil dovnitř, neustále se při tom přidržoval stěny rukama a ty už toho měly taky dost.
Doskočil na podlahu jeskyně, kterou tvořil členitý terén a se světlem v zádech pomalounku začal jít hlouběji do jeskyně.
Neustále musel zvedat nohy a sem tak i zakopával, protože ho nohy zrazovaly a samovolně klesaly k podlaze.
Jeho tmavé oči si začaly přivykávat na přítmí jeskyně a vydal se tedy dovnitř.
"Je tu někdo?"
Ozval se jeho hrubý, celkem uklidňující hlas. Nečekal, že by se mu někdo ozval, ale bylo nepsaným pravidlem, že když někoho hledáte, měli byste vydávat zvuky, které vzbudí pozornost. Začínal si pomalu proměřovat prostory jeskyně a odhadovat průměrnou teplotu, čím dále od trhliny byl, tím chladněji a temněji zde bylo. Snad je tu dobře ...

Minori

Po svolání a náhlých útocích klonů se schoval co nejrychleji zpátky pod zem, zde se trochu soustředil
a díky svému vnímání chakry vypátral Akia v koruně stromů. Z uložené taštičky v pod zemí vytáhl kunai, skočil nad zem
mrštil kunai do jednoho z klonů, dopadl na zem odrazil se od země a prudce narazil do břicha druhého klonu, který taky zmizel.
Při nárazu se odpružil od klonu a skočil na krk třetího utáhl, který taky v zápetí zmizel. Vyadal se na čtvrtého skočil na něj
velkou rychlostí, bohužel zanedbal útok pravého Akia, kterému se vyhl na poslední chvíli a ze zadu ho pěstí trefil do zátylky
jeden z klonu, hned na to Minori spadl k zemi a se slovy.
"Byl jsem nepozorný" Zmizel v obláčku kouře a to znamenalo víěztví pro Akia

Hitoshi Lenne
Tým Osamu

Otrávene prevrátila očami nad mužovými slovami a zamyslene si hrýzla vnútornú stranu líca.
„Takže tréning alá poraď si sám,“ zašomrala Lenne a sťažka vzdychla, keďže sa jej do tréningu veľmi nechcelo. Ale ak sa chcela dostať preč, nebolo inej možnosti. Cez ten ľad sa tak neprebije.
„Aspoň mi k tomu mohol povedať niečo bližšie. Pečate a princíp?!“ zamračí sa a dlaňami si pretrie oči. „No tak, Lenne, mysli. Poznáš t techniku. Stačí si spomenúť.“
Tmavovláske v jej ľahkom oblečení nebolo najteplejšie, keď ju obklopoval len samý ľad a ak nechcela najbližšie dni stráviť kýchaním a kašľaním, bolo na čase začať robiť niečo preto, aby sa dostala von z tejto pasce. Lenne sa zhlboka nadýchla, zavrela oči a rukami začala vytvárať pečate. Snažila sa spomenúť si na pečate ku Katon: Goukakyuu no Jutsu a dúfala, že takto sa k nim dopracuje čo najrýchlejšie.
Chvíľu jej to síce trvalo, ale nakoniec sa víťazoslávne pousmiala. „Had, ovca, opica, prasa, kôň a tiger,“ šepla sama pre sebe a ešte tomu venovala tri sekundy, či nepríde na niečo iné. „Bude to musieť byť takto,“ pokrčila plecami. Spravila pečate bez toho, že by sa nejak sústredila na to, čo robila.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
A nič sa nestalo. Lenne sa zamračila. „Fajn, myslím, že to začnem brať vážne,“ zvesila plecia.
Postavila sa oproti dverám, ktoré sa skrývali pod nánosom ľadu. Sústredene sa zahľadela na jeden bod. Snažila sa sústrediť na chakru prúdiacu jej telom, na jej ohnivú podstatu. Nevedela o technike veľa, keďže v škole nikdy nedávala pozor alebo sa jej radšej vyhla. Snažila sa nazhromaždiť chakru do hrude, odtiaľ vyššie a vyššie.
Spravila potrebné pečate. „Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ a pokúsila sa vypustiť nazhromaždenú chakru. To, čo zo seba dostala boli len malé plamienky, ktoré by nezapálili ani tú najsuchšiu slamu.
„Sakra!“

To be continued...

Akio Minako

To se mu řekne. Pomyslel si Akio. A co asi, kromě taijutsu toho moc neumim. Plýtvat silami na něco takového je zbytečné. Musím to začít brát vážně! Akio se pousmál, tak do toho. Začal skládat pečetě. Se slovy „Oboro Bunshin no Jutsu.“ Se kolem Akia vytvořilo osm klonů. Akio musel být rychlí. Rozeběhl se vlevo od útočícího Minoriho a pár skoky se dostal na strom. Stačilo, jen málo, aby se skryl v koruně. Akio přesto, že neměl žádná vážná zranění, byl už docela vyčerpaný. Předpokládal, že ho tam nahoře stejně za chvíli Minori objeví, ale chtěl si odpočinout a trochu mu to ztížit. Přece jenom s těmi klony bude Minori na chvíli zaměstaný. Akio se rozhodl zamíchat se po chvíli mezi klony a zaútočit na Minoriho zezadu. Plán to byl cekem dobrý, jen měl jednu trhlinu. Minori si nesměl všimnout, že vychází ze stromu.
Klony
Jeden z nich zastoupil Minorimu cestu. Ať bude chtít či ne, bude ho muset Minori zasáhnout. Druhý se pak dvěma skoky dostal do blízkosti stromu a rozeběhl se z druhé strany na Minoriho. To samé udělaly, ještě dva. Další se pak přiblížil ke stromům z naprosto jiného důvodu. Minori bude mít dost práce s těmi ostatními! Akio se mezitím přidá ke klonům a zaútočil na Minoriho z dálky a hlavně zezadu.

Shinzo Katsuro
Hliněné město
Exploze utichly. Zdálo se, že se probourali až ke zdi, lemující okraj hliněného města.
Alespoň, že si pamatují svůj úkol. Povzdechl si Shinzo. Za chvíli by měli být u něho a od místa, kde stál, to k bráně byl už jen kousek.
Shinzo si prokřupl krční páteř, ztuhlou od čekání, a vyrazil dvojici naproti.
Jelikož ještě nezrušil Kirigakure no jutsu, pronásledovala jeho kroky i ona vtíravá mlha.
Shinzo kráčel tiše a dával si pozor, aby přítomnost Kaede i Asakiho včas vycítil.
Když se k nim dostal dost blízko, oba kráčeli vedle sebe, ale přes mlhu ho nemohli vidět.
Shinzo udělal několik pečetí, sehnul se a položil ruce na zem.
Najednou se ze země mezi dvojicí vynořila vysoká kamenná zeď, která od sebe Kaede a Asakiho oddělila. Alespoň tohle mohli oba vidět. Ve skutečnosti se ona zeď následně rozdělila na 3 části, čímž vytvořila 4 cesty, od sebe oddělené, vedoucí k bráně.
Tím pro každého z nich Shinzo vytvořil jejich osobní cestu, vedoucí skrz mlhu přímo k bráně, která však nebyla přes mlhu vidět.
„Hra na kočku a myš je u konce, drazí.“ ozval se z mlhy Shinzův hlas.
„Doufám, že jste nezapomněli svůj úkol. Kdo projde bránou živý, prošel.“ připomněl jim jejich cíl, načež se Shinzo krátce odmlčel
„Kaede, Asaki, připraveni na smrt?“ dodal s nádechem krvelačnosti v hlase.

Náčrt situace

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaede Tori
Hliněná ruina

Při demolici Shinzova veledíla si párkrát myslela, že se zadusí, ale nakonec se jim nějak ve zdraví podařilo dostat ke zdi, aniž by narazili na Shinza. Když před sebou spatřila zeď, pochopila proč. Nešli totiž k bráně, jak Shinzo předpokládal a kde nejspíš i čekal.
"Skrz bychom se asi probourávat neměli, to bysme nesplnili úkol." Když se podívala, kam Asaki ukazuje, odevzdaně se tam vydala a jen se modlila, aby to byla ta správná brána, a aby tato noční můra už skončila.

Asaki Hitecu
Hliněné město

Asaki a Kaede postupovali dál skrz ruiny baráků, doprovázených zvukem výbuchů od výbušných lístků. Kolem bylo velké množství prachu a tak se párkrát stalo, že se jím začali dávit a na obranu jim začali slzet oči.
Postupovali rychleji než očekávali, avšak nevěděli, že špatným směrem. Když se dostali z barákového tunelu ven, tak se před nimi rozprostírala velká kamenná zeď
"Kudy teď?" zeptal se Asaki a začal se rozhlížet po ulici. Napravo si všiml vysoké díry ve zdi. "Tam by mohla být ta brána." ukázal Kaede směr.

Asuke Nashashi

Párkrát pohledem přejel po nové studence a jejím papouchovi a pokývl hlavou na to že viděl zlepšení, ale poté se zase začal věnovat Akiovi a Minorimu.

Minori

Po letu směrem do nebe si všiml, že na něj z boku letí pěst, díky svému pružnému tělu se jen ohnul a pěsti snado vyhnul. Náhle před sebou měl nataženou Akiovo ruku, proto se v mžiku zpátky natáhl a obtočil se okolo Akiovo ruky, a opět si to co nejrychlejším tempem namířil k Akiovo krku.
"SSSSSPoužívat na Hada taijutsu, je jako hassssit požár benzínem"
Zasyčel Minori s mírně smějícím se hlasem.

Nashi Tori

Luskl prsty na znak souhlasu.
"I přes nedostatek nikotinu vnímavá" usmál se.
"Takže je to jen na tobě, jak si s tímto poradíš" řekl a led se před ním rozplynul, on prošel a hned se zase zavřel.
"Hodně štěstí" ozvalo se tlumeně. On už byl v místnosti s jeho druhým studentem.
"Tak co, jak to jde?" zeptal se ho podpůrně.

Nami Yarui Ki

"Hmmm" zamyslela se.
"A co takhle využít mojí ženskost?" šibalsky se pousmála a poupravila si své prsa.
"Myslím, že na toho chlapa mohlo zabrat, pokud není teplý" uchichtla se.

Shinju
Trénink, část 2.

Po dalších dlouhých minutách si musela odpočinout. Ačkoli vydávala malé množství chakry, proud byl nepřetržitý, takže jí to poměrně vyčerpalo. I Choco byl unavený, i když trochu jinak. Nebylo to jako u ní, že vydala hodně síly, ale spíše kvůli tomu, že se musel soustředit mnohem více, než je obvyklé. Přesto ale dělal pokroky a Shinju se nad tím musela pousmát. Už jen chvíli a budou to moci zkusit v praxi.
Nakonec dívka přeci jen usoudila, že je čas to vyzkoušet. Ztěžka se zvedla a než se na papouška postavila, povzbudivě na něj kývla. Choco zakrákal a rychle se vznesl nad moře.
Když se objevili nad rozlehlou vodní plochou, Shinju cítila, jak má vyprahlé hrdlo. Bohužel s sebou žádnou vodu nenesla, o to bylo trýznivější se na ní dívat a přesto se nemoci napít. Trochu jí to vyhodilo ze soustředění, takže v momentě, kdy se Choco otočil k střemhlavému letu, nebyla připravená a jednou nohou ze hřbetu sjela. Chvíli tápala, ale pár okamžiků před tím, než pták srovnal dráhu letu tak, aby letěl souběžně s hladinou, už stála zase pevně.
Když přišla chvíle, kdy se měl obrátit, dívka cítila, jak z něj přímo sálá nervozita. Pokusila se ho uklidnit několika slovy, byla jistá, že je slyšel.
Rozhodující část přišla. Choco se jedním rychlým pohybem otočil a Shinju se připravila na mrazivé objetí slané vody. Překvapeně zamrkala, když nic necítila a došlo jí, že je stále na jeho hřbetu. Po několika vteřinách, kdy už Choco nebyl schopný kontrolovat svoji chakru, se sice zase vykoupala, ale vítězoslavně se u toho smála. Překonali první překážku. Teď už to bude jen o nekonečném opakování.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?