NFFORPG - Kirigakure no Sato

Shima Yuki a vzducholoď

Yuujiro Matsumoto
Trochu divná dovolená
Přístav
Muž povytáhl obočí. Ta změna o sto osmdesát stupňů v chlapcově chování byla tak nepřirozená, že netušil, jestli se ten kluk přetvařuje, nebo si z něj dělá legraci. Následující slova ho však přesvědčila, že existuje i třetí možnost. Pošpinění jména klanu. Ten kluk to chápal fakt moc špatně.
S rukama v kapsách zůstal překvapeně zírat na peníze a dobrých pár sekund netušil, co říct. Vsadil by se, že kdyby ho teď viděl někdo z výše postavených klanu Yuki nebo jen jeho rodiče, určitě by ho přetrhli jako hada.
S povzdychnutím konečně vytáhl ruku z kapsy a peníze odmávnul. „Máš fakt děsnou představu o tom, co jméno znamená. Jméno dělají činy a ne úplatky. Tohle mě dost uráží,“ oznámil mu. „Nemam důvod, proč to někde roztrubovat. Prostě mám jen volno, tak nechci, aby nějakej malej kluk zničil reputaci Kiri. A za jízdenku?“ pokračoval, načež mu cuknul koutek. „Za tu nebudu platit penězma,“ oznámil mu, popadl ho za krkem a vedl ho vedle sebe ke kavárně.
Tam zamířil ke stolu, u kterého seděla velmi pohledná mladá žena s květinovou ozdobou v havraních vlasech. Přes fialové kimono měla oblečení zelené haori. Byla začtená do knihy.
„Ayo-chan,“ pozdravil ji muž.
Aya dočetla řádek a teprve pak vzhlédla. Jakmile její tmavé oči spatřily Yuujira, v její tváři se usadil spokojený výraz. „Yuujiro,“ usmála se. „Copak tady děláš? Chůvu?“
„Spíš jen dohled,“ pokrčil rameny. „Tady Shima a bychom se rádi proletěli. Neměla bys nápad, jak nás tam dostat?“

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui přimhouřila oči. ‚Kecá,‘ prohlásila, ale jen v hlavě, když si přebírala čaj. Přesto se usmála a napila se, zatímco poslouchala ostatní. Musela se soustředit na chování lidí. Mohli se tvářit v pořádku, ale své skutečné pocity mohli skrývat. A ona nechtěla, aby se někdo musel trápit sám.
Kenshin promluvil o kapitánovi lodi a dívka vrátila zrak zpátky k němu. Do očí jí vhrkly slzy. „N-nyaha,“ hlesla. „Byl to fajn chlap-nyan,“ prohlásila a otřela si předloktím oči. Smutek všech okolo na ni dopadl. „N-nyá vůbec nesmutním!“ dodala.
Pak přišlo na řadu další vysvětlování. Vypadalo to, že je čeká ještě tuhý boj. Zahleděla se na mapu a zkoumala na ní místa.

Tenshi Wakiya, tým A

Nijak se nebránila a nechala se odtáhnout stranou. Podívala se na Takovi ruce na svých ramenou, ančež pohlédla do jeho očí. Měla velký problém neodvrátit se, hledět mu do očí, zůstat aspoň trochu v klidu. měla zlost, vůbec nechápal, jak se cítí, nikdo to nemohl pochopit. Tak strašně moc chtěla na něj začít křičet, vypustit tu zlost, místo toho se mu zadívala do očí. Nic neříkala, bála se, že se neudrží a ublíží mu. Nechala ho odejít. Chvíli ještě setrvala na místě, než se vydala za týmem.
Vyslechla si potřebné informace. Takže proti nim byl jeden nebezpečnej magor vedle druhého a k tomu ta pošahaná ženská. Aby se neřeklo, ani ten rituál se jí moc nepozdával, trval strašně dlouho. Měli tolik možností, tolik příležitostí, jak to překazit.

Satsuki Min, tým D

Chaos. To bylo přesně to slovo, které právě vystihovalo celou tuhle pošahanou chásku a jejich situaci. Sat už byla dávno z transu, když začal Yuri s ní cloumat. K jeho štěstí že se vrhnul na zakuklence, ale sensei byla rychlejší a už je stihla odtrhnout.
"idiot..." zamumlala si pro sebe. Poté sensei prohlásila velmi zajímavou větu. Sat musela uznat, že tohle by od ní fakt nečekala, vlastně nečekala vůbec, že by se mohli vrátit domů všichni. Po přivolání dikobraza nic neříkala, ani nějak extra velký dojem to na ní neudělalo, po Kapitánovi rozhodně ne. To už ale měl Yuri blbé kecy, moc dobře si všimla jeho pohledu, až moc dobře. Probodla ho pohledem, ale nic víc. Její šance přijde.
Po pár desítek minutách se rozhodl konečně ukázat jejich poslední člen. Že by z toho Sat byla nadšená se z jejího výrazu rozhodně vyčíst, až tak se nijak netvářila. Maličko zívnula s rukou před pusou jako správně vychovaná a vyslyšela příběh Yuriho. Maličko se i zasmála, když přišla scéna s toastem. Taková banalita a jí rozesmála. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a v duchu si mezitím zanadávala na svoji maličkost. Když Yuri tedy domluvil, asi byla řada na ní. Neměla nikdy kamarády, se kterými by sdílela děsivé historky a nikdy jí nenapadlo, že by je říkala.
"Je mi líto, ale žádné strašidelné historky nemám, Mia-sensei, ale kluky bych mohla dokázat postrašit." odkašlala si, aby na sebe teda strhla veškerou pozornost, hlavně kluků. Chvíli se nic nedělo, načež se usmála. Z nějakého důvodu její úsměv kluky děsil, občas to moc nechápala, ale tak chlapi...

Miki Yuki
Tým C
Počínající boj
Miki, která byla dobře schovaná za bednama i se svým klonem, který byl ukrytý opodál. Dívka sledovala kroky neznámého může. Je velmi sebevědomý určitě má mnoho bitev za sebou. To pro nás je velké mínus. Sic své parťáky ještě moc neznám, ale pochybuju, že by měli tolik zkušeností co tento podivín., pomyslela si a snažila se vymyslet nějaký vhodný krok co by týmu mohl pomoci. Malá Yuki si všimla tahu od Isama. Snažil se donutit samuraje dostat na jedno místo. Pak si všimla beden co vyseli opravdu kousíček od onoho může. Dívčín klon byl blíž k těm bednám než originál Miki. Dívka byla připravena ty bedny převrhnout i případně zasáhnout. Oba hoši co právě čelili té obrněné hrozbě si vedli velmi dobře. Hlavně neudělejte nějaký zbytečný krok co by vás mohl stát život. , pomyslela si jak je sledovala při začínajícím boji doufají, že né brzy končící. Jakmile by samuraj udělal potřebné kroky klon Miki byl připraven převrhnout ty bedny.

Shima Yuki
Tým A
Přístav

„Moc se vám omlouvám že způsobuji takové potíže," řekl Shima a uklonil se „moc jsem nepřemýšlel. Tohle je má první mise. Byl jsem až moc zbrklý." Shima se podíval na muže co stojí před ním. Byl úplně na dně, bez přemýšlení chtěl zaútočit na ochranku a na loď se prokrást. I přes to jak trapně se cítil, v jeho obličeji to nebylo vůbec poznat. Pořád měl ten svůj ledový výraz.
„Budu rád když mi pomůžete, ale chci vás o něco požádat. Nechci aby se tohlo někdo dozvěděl. Nechci aby se vědělo že jsem takhle pošpinil jméno Yuki." Shima sáhl do kapsy a vytáhl nějaké peníze a podal je Yuujirovi.
„Berte to jako odskodnění za to že jsem vám zkazil dovolenou a taky je to za moji jízdenku."

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Šálek čaje si Renjiro s úsměvem převzal a krátce se na něho zahleděl, než se napil. Byla to taková příjemná perla klidu uprostřed rozbouřeného oceánu.
Kenshinův následující proslov dodal námořníkům kuráž. A Renjirovi? Také. I když u něho to nebylo ani tak proslovem Kenshina, jako prostou radostí z toho, že byl jejich taichou v pořádku.
„Kenshinův bratr. Takže v tom má prsty už zase Konoha!“ zamračil se bělovlásek.
„Co váš druhý bratr a sestra? Zjistil jste o nich něco?“ zajímal se Renjiro. Nechtěl pro Kenshina otevírat citlivé téma, pokud se těm dvěma něco stalo, ale potřeboval vědět, na čem jsou. Už jen fakt, že by měli čelit takhle silnému soupeři, třímajícímu zbraně z legend, byl znepokojující, natož aby měl ten ještě rukojmí s citovými vazbami na Kenshina.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým G: Ztracený ostrov

"Hmm?" pohlédl Renjirovi do očí a poté svůj pohled přesunul k Tanamimu a povzdechl si, "už jsem na tom byl i hůř," odpověděl vyhýbavě a nalil všem čtyřem čaj do krásných, ručně malovaných, kalíšků, které přivolal ze svitku.
"Vůbec jsem nečekala, že tady bude tolik lidí," vyhrkla najednou Makura nadšeně a chopila se jednohi ze šálků, "na pláži bylo hodně mrtvých a Tanami říkal, že vás je jen pár."
Kenshin smutně přikývl, "přišli jsme o hodně skvělých mužů, včetně kapitána lodi," podotkl a jeskyně ztichla v uctivém gestu za padlé. Kenshin vstal a zvýšil hlas, "smutnit za ztrátu našich přátel můžeme, až se odtud dostaneme. Do té doby nesmíme polevit v ostražitosti! Nemohu vám slíbit, že se z toho dostaneme všichni, protože stojíme proti silnému nepříteli, ale věřím, že to zvládneme!" dokončil svůj proslov a k vlastnímu překvapení, námořníci sborově vykřikly na souhlas. Kenshi nikdy nepatřil k nadaným řečníkům.
"Jaká je vlastně situace a kdo je ten silný nepřítel?" optal se Tanami tišeji, když se námořníci uklidnili.
"Nepřítel je můj bratr, který našel poslední ztracený artefakt, helmu. O té ve legendy zmiňují, jako o předmětu, díky kterému můžete kombinovat všechny elementy. Bohužel to ale vypadá, že díky ní získal i nějaké další schopnosti. Proto dokázal létat, když zaútočil na naši loď a řekl bych, že on vytváří ty bojové sochy. Nejsem si úplně jistej jeho záměry, ale musíme ho zastavit. Drží vědce v zajetí a podle toho co jsem viděl je nutí, aby pro něho pracovali," shrnul situaci a ukázal na mapu, kde byl zakreslen chrám ve skále.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui vyvalila oči. Bylo tu tolik lidí a vypadali v pořádku. Někteří sice byli zranění, ale to, že se dokázali veselit, jí vykouzlilo úsměv na tváři.
„Jsou nya živu!“ vyhrkla vesele Tsuki, která vykoukla paničce z výstřihu.
„Un!“ zazubila se dívka a vyrazila ke Kenshinovi. Když se ho Renjiro optal, dívka kapitána probodla podezřívavým pohledem. Rozhodně nebyl tak v pohodě, jak se dělal. Ostatní možná dokázal oblbnout, ale dívka cítila, že něco není v pořádku. Před Renjirem hodlala mlčet, ale také hodlala Kenshina vyslechnout. A nejlépe ho přesvědčit, aby svůj stav neskrýval, ať mu bylo cokoliv.

Mise týmu A: Kněžka a démon

Mikayo kývla a kvůli vlastnímu rozčarování si ani nevšimla Tenshi. Na tu se obrátila, až když k ní promluvil Tako. Nechala je tedy. Organizovat něco bez nich nemělo cenu.
Chikage přikývla. „Je potřeba vytvořit ze šesti lístků kruh, ze kterého se na zemi vytvoří kruhová pečeť. Musím stát uprostřed a udělat oběť krve. Vlastně se říznu do ruky a nechám pár kapek ukápnout na zem. Oltář ve chrámu ze mě začne vysávat chakru. Tím se pečeť zacelí. Trvá to půl hodiny,“ vysvětlila.
Mikayo počkala, až kněžka domluví. „Renzo se zabývá genjutsu. Je na něj expert. Na druhou stranu byl to vždycky typ spíš na dálku a ani teď se neměl moc k boji. Hisoki je šermíř a specializuje se na rychlost. Očividně má teď i pořádnou sílu, ale vždycky byl slabší v ninjutsu. Mana je moje sestřenice a je to taky Yuki. Opustila vesnici na stejně s těma dvěma. Už tehdy byla zamilovaná do Renza. Specializuje se na boj na blízko s ledem.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Renjiro musel nasucho polknout, když dorazili k zamaskované jeskyni, načež se přes rameno podíval po ostatních a vstoupil. Bál se, aby to genjutsu ve vchodu nebyl jen zbytek chakry, a oni nešli pozdě.
Uvnitř ho ale nečekala mrtvola jejich kapitána, nýbrž spoustu známých, a hlavně živých tváří.
Do bělovláskovi tváře se vlila radost hned, jak se námořníci začali radovat z jejich shledání.
S několika z nich si vyměnil pozdrav a poplácání po ramenou, než došli až ke Kenshinovi, který je očekával s konvicí čaje.
Renjiro ho chvilku s širokým úsměvem od ucha k uchu sledoval, načež se krátce odmlčel a s potměšilým úsměvem si založil ruce na prsou.
„To jsem si mohl myslet, že se tu budete flákat, taichou!“ rýpl si do něho žertem. Měl ohromnou radost, že ho viděl, ale nechtěl to dát najevo. Nakonec ale přeci jen zvážněl.
„Jak je vám?“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako se zahleděl do očí své sensei a přikývl pochopením.
"Chtějí vyvolat to, co je zapečetěno," vyslovil to, co si nejspíše obě dívky jen domýšlely. Cokoliv bylo zapečetěno, chtěli nepřátelé využít k vlastním plánům. To bylo nepřijatelné.
"Pak se musíme připravit. Posily čekat nemůžeme, takže musíme bojovat s tím co máme," pravil tiše a očkem pohlédl na Tenshi, "Omluvte mě," prohlásil tiše a přistoupil k dívce.
"Tenshi, pojď stranou," položil ji ruku přes rameno a chtě nechtě ji odtáhl kousek stranou. Tam jí položil dlaně na ramena a zahleděl se jí zblízka do očí, "vím jak se teď cítíš," pravil tichým, ale vážným tónem, "máš na sebe zlost a myslíš si, že jsi měla udělat mnohem více. Znám to moc dobře. Když mi zemřel pacient na stole, cítil jsem se stejně. Dával jsem si to za vinu. Věřil jsem tomu, že jsem neudělal všechno co bylo v mojich silách, ale to byla lež, kterou jsem se obeztřel. Nemohl jsem udělat nic víc a s tebou to bylo stejné. Bunchan mi řekl co se stalo. Ty máš ale tu výhodu, že Chikage stále žije. Ty máš ještě šanci s tím něco udělat. Já ji neměl. Soustřeď všechen svůj vztek a flustraci na jediný cíl. Jsme tým a stojíme za tebou Tenshi. V dobrém i ve zlém. Pokaždé v tom budeme spolu," jeho hlas byl přímý a upřímný. Navíc byla v jeho očích důvěra, kterou k dívce cítil. Byla možná pomalejší a ne tolik zkušená, ale Tako ji bral, jako svou mladší sestru. Navíc se za ní cítil odpovědný.
"teď se vrátíme k týmu a vymyslíme co s tím uděláme," kývnul hlavou k Mikayo se Seimori a vydal se k ženám.
"Budeme potřebovat znát každý detail vašeho rituálnu, Seimori-sama. Sensei, říkala jste, že jsou to vaši bývalí kolegové. Abychom se s nimi mohli střetnout, musíme je znát co nejlépe," převzal automaticky otěže, aniž by se nad tím zamyslel.

Tým G: Ztracený ostrov

"Tak na co čekáme?" optal se Tanami s rozzářenýma očima, když si vyměnily pohledy. Makura zaťala pěsti a s odhodlaným "uhm!" přikývla.
S potřebnými informacemi nebylo těžké jeskyni najít. K úpatí se dostali bez jediného problému a po chvilce hledání skupina prohlédla jednoduché genjutsu, které maskovalo vstup.
Zprvu mladé shinobi přivítalo jen ostražité ticho, které ale pominulo, jen co je posádka poznala. Poté nastalo hotové veselí a mnoho párů rukou vtáhlo shinobi dovnitř. Posádka sice nebyla celá, ale i tak tu bylo dobrých dvacet mužů. Někteří z nich byli sice zranění, ale to jim na radosti neubralo. V hlučném jásotu námořníků se sem tam ozvaly věty, typu: "Já sem to říkal, že dyž sme to zvládly my, musíte bejt v pořádku, mistře Renjiro," nebo, "Kenshin říkal, že se vrátíte, slečno Yui,".
Jeskyně nebyla nijak zvláštně zařízena, ale jako dočasná základna to nejspíše fungovalo dobře. Námořníci, zachráněné zásoby a pár zbraní. A na konci toho všeho seděl Kenshin a s lehkým lehkým úsměvem je vítal. Před ním byl stolek s mapou ostrova.
"To je od vás milé, že jste se rozhodli zastavit, čaj?" kývl na pozdrav, jako by si užíval zaslouženého odpočinku na verandě a pozvedl konvičku, ze které se stále ještě kouřilo.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui kývla a napodobila dívčin stisk, aby věděla, že je tady pro ni. Netušila, co se jí na té misi stalo, ale to, co říkala, bylo hrozně smutné. Jestli si prošla tímhle, chápala, proč se teď tak chovala. I oni s Renjirem přišly o kamarádku. Sice ji neviděli umírat a vlastně podle vesnice jen zmizela, ale už nikdy o ní neslyšeli. Zavrtěla hlavou. Nesměla teď na Ricchan myslet.
Když došli na místo, dívka překvapeně zamrkala. Při Tanamiho dedukci znervózněla. „Pokud taichou-nyan vyhodnyotil že je to tu nyebezpečný, možnyá bychom se tu nyeměli zdržovat ani my,“ pozorovala Renjira. Ten však něco našel. Konkrétně svoji hůl!
Rychle k němu přiběhla a začala mu číst přes rameno. Tedy snažila se. Na tyhle věci byla vždycky pako. „Takže taichou-nyan je opravdu v pořádku!“ vyhrkla, povyskočila a spráskla ruce.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

,,Tak odpovedz mi, ty ničomník!" kričal som po chlapcovi, ale ten bol tak trochu úplne mimo. V tom mi ale niekto odhodil nôž z ruky.
,,Čo do ri-" ani som nestihol zmätene dopovedať a niekto ma chytil za golier a od Ieyasua odtiahol. Bola to Mia a začala mnou triasť. Pri poslednom zatrasení som zletel na zadok a nehybne tam sedel a iba s dokorán otvorenými očami sledoval čo sa deje. Keď Mia spomenula protijed tak mi to pomaly začalo dochádzať.
,,oh... Ooooh..." povedal som nahlas v náhlom uvedomení. Pozrel som sa smerom na Ieyasua, ktorý bol z kopu trochu dezorientovaný. Išiel som niečo povedať, ale sensei ma prerušila s Kuchyiose no Jutsu a pred nami sa zjavil nejaký dikobraz. Zbystrel som, pretože som si myslel, že ho na nás opäť ide poslať, ale našťastie iba chcela aby lokalizoval Kaijua. Potom som sa opäť obzrel po tímovom partnerovi, ktorý nosil masku.
,,Hej, ty mi prepáč... ten kop. Musím uznať, že to, čo si spravil bolo celkom vynaliezavé. Na mňa to samozrejme nezafungovalo, ja som sa nebál, ale viem si predstaviť, že na niekoho určite ano," pri posledných slovách som si rukou zakryl ústa aby ich videl iba Ieyasu a očami som mihol smerom k Satsuki. Kaiju po chvíli dorazil a povedal, že je pripravený na trest. Na počudovanie sveta to neschytal a iba si sadol na miesto. Potom sensei zahlásila, že ak niekomu ešte napadne útek do lesa, tak nech radšej zje hlinu a mal som divný pocit, že naráža na mňa. Potom mi ale v hlave svitol príbeh.
,,Oh, ja mám jeden príbeh, ale je fakt strašidelný, pripravte si náhradné spodky!" povedal som a diabolsky som sa usmial nad ohňom.

Ieyasu Kitabatake
Tým D
les

Cuknul sebou – tohle totiž opravdu nepředvídal. Muselo to trvat jen pár vteřin, jemu se to však zdálo jako věčnost. Jednou rukou mu pevně svírala zápěstí a druhou ho čapla za límec trička. Nebylo úniku. Hleděl do jejích modrých očí a ty své hrůzou třeštil. „Teď to bude bolet,“ pomyslel si a připravoval se na nejhorší. To, co však následovalo, by ho ani ve snu nenapadlo.
Usmála se. A pustila ho. Nechápal to. Čekal, že touhle dobou už bude hasit vlastní zadek z dopadu do ohniště nebo napravovat zlomený nos od rány pěstí, ale ona se jen usmála. Roztržitě si sňal dýchací masku. „Sat, já–“ Tu větu nedořekl; přišel mohutný otřes a tma.
Ležel na zemi a u krku měl nůž. Tu zbraň moc dobře poznával, stejně jako jejího majitele, který na něm klečel a řval cosi o stromech a spiknutí. Hlava ho pořádně bolela a byl na vážkách, zda se nadýchal svého toxinu a toto je pouze představa, nebo – což bylo pravděpodobnější – je to jen pokračování Yuriho psychotického záchvatu.
Chvíli i věřil, že ho Yuri na místě popraví za spolčování se se stromy. Za běžných okolostí by se i pokusil argumentovat, ale bolehlav, předchozí ztráta vědomí a samotná bizarnost této situace ho naprosto zbavily schopnosti racionálně uvažovat. Ležel tedy na zemi beze slov do té doby, než Mia celý dosti nepovedený cirkus zarazila.
Pomaličku se posadil a začal si mnout spánky. Mezitím, co se snažil dát alespoň trochu do kupy, přiběhl Kaiju. Ieyasu neměl sebemenší tušení, co celou tu dobu dělal. Stále si nebyl úplně jistý, zda neblouzní, protože by se klidně vsadil, že se tu před chvílí objevila zmenšená verze Kapitána. Nenašel však sílu na to, aby se sensei zeptal.
Posadil se tedy na své předchozí místo, uklidil masku s brýlemi, zachumlal se do deky a s omluvným úsměvem pronesl do éteru: „Umm… Omlouvám se… Kdo je další na řadě…?“

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Makuřin stisk zesílil a dívka se rozpovídala se slzami o tom, jak už nikdy nedovolí, aby se komukoliv z jejích přátel cokoliv stalo.
Renjiro chvíli mlčel, načež se usmál a dívčin stisk opětoval.
„Daijoubu, Maku-chan! Slibuju, že už nikdy nic takovýho nebudeš muset prožít!“ slíbil modrovlásce s povzbudivým úsměvem. Její pocity naprosto chápal. Vždyť ty samé byly to, co ho hnalo kupředu a nutilo překonávat vlastní hranice. I když si to možná ještě tolik neuvědomoval. A nebo si to nepřipouštěl.
Když se dostali na místo, bylo po boji a s ním i po jeho účastnících. Nebyla tu ani noha. Kromě několika kamenných.
Když se dali do hledání stop, zastavil se Renjiro u haldy zbytků, kterými byla předtím jakási socha.
Genjutsu? Doton? Prosté umění? Jeho úsudek se přiláněl spíše k druhé možnosti, ale něco mu říkalo, že to tak jednoduché nebude.
Mezi kameny si všiml čehosi zlatavého, zamračil se a natáhl se po tom. Byla to jeho hůl! Hůl, co mu svěřil Kenshin na lodi! Už ani nedoufal, že ji kdy znovu uvidí.
Vpustil do ni chakru, aby se přesvědčil, že je to skutečně ona, a stále funguje, načež se z obou konců vysunuly čepele.
„Je to ona! Kenshin je vážně v pořádku!“ zaradoval se mladík, jako by snad doteď Tanamiho slovům věřil jen napůl, načež se zarazil. Z jedné čepele se odlepil jakýsi lísteček a snesl se k zemi.
„Hej. Něco mám,“ ozval se bělovlásek, když lísteček zvedl ze země a zahleděl se na písma na něm. Byla to kirigakurská šifra... označující místo!
„Úbočí hory, sto metrů, skrytá jeskyně...!? Tohle musí být nové místo, kde se s námi chce Kenshin setkat!“ obrátil se s nadějí v hlase Renjiro na zbytek, když se k němu připojili.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tenshi Wakiya, tým A

Byla tak naštvaná, nejen na sebe, ale i na ostatní. Někde v hloubi duše věděla, že mají pravdu, že jít po nich je sebevražda, ale její pocit viny byl silnější. Někdo z nich to musel zažít a přesto se drží stále mise. Jak na všechny byla naštvaná. Jen další mise, kterou zpackala. Hleděla kamsi naštvaná a nevnímala nikoho kolem sebe, dokud sensei něco nedocvaklo. Samozřejmě Tenshi vůbec nechápala, co se přesně děje, a to že byla chvíli mimo nemělo za důsledek, nepochopila by to ani zcela při smyslech ve své veselé náladě. Pohlédla na sensei plně soustředěná, ale stále se zlobou. Takhle soustředěná bývá jen u střílení z luku. Nehodlala mrvit ještě více misi, mít na kontě další propadák.

Shima Yuki a vzducholoď

Yuujiro Matsumoto
Trochu divná dovolená
Přístav
‚Mikayo-chan má na lidi fakt smůlu,‘ pozoroval toho kluka s pomyslnou kapkou stékající po čele Yuujiro a snažil se potlačit cukání koutků. Jak něco takového mohlo vylézt z akademie?
„Na to zapomeň, mladej, nejsem včerejší. Močovej měchýř toho vydrží docela dost. Takže tebe Deri poslal, abys zjistil něco o tom novým modelu vzducholodě, je to tak?“ vyzvídal. To si tedy vybral materiál. Materiál schopný pokazit misi dřív, než vůbec začala.
„Nebylo by lepší se na tu vzducholoď dostat? Víš, pochybuju, že bys toho technika vyřadil bez povšimnutí, protože už tak na tebe zíralo dost lidí. Kdyby o tobě věděli, žes ho takhle sejmul, na loď by tě tuplem nepustili,“ vysvětlil mu polopatě. Dal ruce v bok a vzhlédl k nebi. Měl teď týden dovolené, ale nemohl dovolit, aby tady tenhle umanutý Yuki pobíhal a házel kamením po technicích. Mohl by ještě zavinit nějakou nehodu, a to by mohlo ohrozit celou Zemi vody. Deriho ale nevinil. Koho by napadlo, že bude Shima vyvádět zrovna tohle?
„Hele, mám nápad. S tou misí ti pomůžu. Ty se tak bez problémů dostaneš na loď a společně zjistíme detaily ohledně toho stroje. Dokážu nám zajistit jízdenky.“

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu

Tým G: Ztracený ostrov

Maku uchopila Yui za ruku jako první a na ni se napojil Renjiro s Tanamim.
"To nic není," pravila tiše k Yui modrovláska a nevědomky zvíšila stisk ve dlaních Renjira i Yui.
"To ta mise v dolech... ," prolomila ticho po chvilce, kdy neomylně postupovali mokřinami. O této misi se jí nikdy nechtěli moc mluvit, protože pro ni byla hodně osobní a o takových věcech se normálně bavit nechtěla. Teď ale cítila, že je ten správný čas se se svými kolegy podělit o své pocity. To oni byli jediní, kterým mohla bezmezně důvěřovat. Komu jinému by se také měla svěřit, než Renjirovi s Yui, které považovala za svou rodinu. Nikdy předtím si to nepřiznala, ale nyní věděla, že to tak vždy cítila.
"Nechci už nikdy držet v náručí umírajícího kamaráda," pravila tiše a stisk ještě zesílil, jako kdyby si musela dodávat odvahu, aby mluvila dál. "Tentokrát budu silná a nedovolím, aby se vám něco stalo," dodala a z očí ji stekly slzy. Nikdy už nechtěla cítit tu bezmoc, kdy už mohla jen utěšit umírajícího. Tenkrát ji nenapadlo nic jiného, než Taka políbit. Její první polibek byl ze strachu, že její kamarád umře a možná i trochu z lásky, kterou si v takových chvílích lehce uvědomíte. To, že Tako přežil bylo vedlejší. Nikdy se už nechtěla cítit takhle bezmocná.

Shima Yuki
Tým A
Přístav

Shimu pohltila zlost. Bylo to hlavně proto, že se nechal tak trapně nachytat když se ukrývá. Ale v tuto chvíli musel řešit to, že před ním stojí někdo, kdo mohl misi mávnutím ruky překazit.
„Myslím že není nutné aby jsme do toho tahali Deriho-sama," řekl Shima s ledovým výrazem na tváři „to on mi přeci řekl abych zde byl. Já jsem Shima z klanu Yuki. Zrovna včera jsem konečně vylezl z akademie, takže jsem čerstvím geninem. A můj odpovědný vedoucí je Mikayo Yuki.“ I přes Shimův klidný a přitom ledový obličej bylo lehce vidět, že není spokojen s tím, že ho nějaký ninja ruší od mise. Shima opravdu spěchal aby se dozvěděl něco o vzducholoďi. A tak musel improvizovat. „Moc se omlouvám," řekl Shima a začal mírně poskakovat „ale strašně potřebuji na latrýnu. Nevadilo by vám kdybych si odskočil?"

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„My jsme zase nya pláži viděli jít někoho směrem k lesu, jenže pak ti lidé zmizeli-nyan. Tsuki tvrdí, že nic nyeviděla. Nyemohlo to být genjutsu? To by vysvětlovalo, proč nya ty sochy nyefungovaly tvoje techniky,“ zamyslela se Yui.
„Maku-chan, jsi v pořádku?“ chytila pak kamarádku za ruku, protože si všimla, jak sebou cukla.
„Takže to musel být někdo, kdo ovládal nyejméně tři živly?“ mračila se při Tanamiho vyprávění. „Raiton, suiton, fuuton… Kenshin?“ zopakovala, jak vykřikl mladík a sama se zaposlouchala do zvuků boje. „Půjdu první. Vidím v šeru dobře-nyan!“ vyhrkla a složila pečetě. „Neko nyo Shinten!“ otevřela oči a její zornice se rázem zúžily do dvou svislých čárek. Hned se zase rozšířily, aby mohly pojmout co nejvíce světla. Předehnala skupinku a chytila Renjira za zápěstí. „Chyťte se za ruce, dovedu nyás tam!“

Mise týmu A: Kněžka a démon

„Hele, jo? Příbuzný si člověk nevybírá,“ zafucatěla se na Tenshi Mikayo. Celá její rodina kromě strýce byla pošahaná. Tím se vážně nechtěla chlubit. Slova Chikage ji ale překvapila. Jistě, měly to vymyšlené dobře. „Tenshi, takhle jednoduchý to není. Chrám má dobrý důvod, proč tohle udělal. Ryouko k tomu nikdo nenutil, mám pravdu?“
Chikage kývla.
„V tom případě bychom měli dokončit rituál. To, co je za to branou, není žádná sranda. To, že unesli…,“ rozmluvila se, jenže pak se zarazila a vytřeštila oči. Něco jí došlo. „Seimori-sama!“ vyhrkla, přiskočila ke kněžce a chytila ji za ramena. „Co se přesně děje při rituálu u poslední brány?“
Bělovláska vzhlédla. „Kněžka uvolní pečetě, které obalí bránu a zamknou ji do doby, než bude potřeba pečeť uvo…“ Teď se zarazila i ona.
„Oni Ryouko nezabili na místě,“ obrátila se jouninka nyní k Takovi. „Kdyby jen chtěli zruinovat klášter, zabili by ji na místě a žádnej další rituál by se konat nemoh!“

Shima Yuki a vzducholoď

Technik zaslechl podivný rámus a vydal se směrem, odkud přicházel. Než se ho však Shima stihl zezadu praštit, kdosi k chlapci zezadu přistoupil, chytil ho za ruku a velkou dlaní mu zacpal pusu. Ten někdo měl pořádnou sílu, se kterou se genin mohl sotva rovnat. Velmi brzi zmizela Shimovi půda pod nohama a neznámý ho zatáhnul kamsi za roh. Teprve tam ho pustil a obrátil ho k sobě. Šlo o vysokého hnědovlasého muže s fialkovýma očima, nad kterýma se mu leskl chránič se znakem Kirigakure. Netvářil se zrovna dvakrát přívětivě. „Co si o sobě myslíš, že děláš? Co je to za hovězí nápad útočit na kirigakurskýho technika kamenem?“ dal ruce přísně v bok. „Jméno, hodnost, odpovědnej vedoucí. A fofrem, nebo to nebudu řešit já, ale Deri.“

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov

Trénink na ostří nože, Den 3

Kaiju tam jen seděl a brečel nad mrtvou Hibiki. Nic jiného nedělal, jen tam seděl a brečel. Jeho síla ho opustila, už neměl důvod žít v tomto světě. Skoro byl připraven všechno vzdát a nechat se zabít. Jenže uslyšel od ohniště nějaký hlas. Ohlídnul se, ale nic neviděl. Byl moc hluboko v lese. Jen slyšel hlasy a tak se díval tím směrem. 'Co se tam stalo? Co se tam děje?' zamyslel se klučina a dál se díval tím směrem. ,,Cože?" zakřičel, když Yuri začal křičet na zakuklence. ,,On za to může ten zakuklenec?" řekl si potichu a začal přemýšlet. Po chvilce se podíval zpět na Hibiki, kterou měl mít na klíně, jenže tam nebyla. Kaiju se zarazil a vytřeštil oči. 'Co se stalo? Kam zmizela sestřička? Kdo mi odnesl její tělo?' proběhlo mu hlavou a zvedl se na nohy. Sklonil hlavu a nasadil vážný výraz. ,,Kde seš ty ha****. Koukej mi vrátit tělo moji sestřičky, nebo tě zabiju. Ani bůh tě neochrání před mým hněvem." začal křičet ze všech sil a tento křik museli slyšet všichni v táboře. Sundal si svá závaží a rozeběhl se směrem k moři. Cestou nic a ani nikoho neviděl a zastavil až u moře. Tam se rozhlížel, jestli uvidí nějakou loď, jenže nic neviděl a tak si dal kolečko během ostrova. Touto rychlostí mu to trvalo omnoho kratší čas než předtím. Když se vrátil zpět a měl za sebou kolečko, nic neviděl. Proto tam jen tak stál a koukal do dálky. Pak si vzpomněl na Yuriho, jak křičel něco na Ieyasa a na to, co udělal Ieyasu, než utekl do lesa. 'Myslím, že už to chápu. Proto si nasadil tu masku. Určitě nás nechal prožít náš nejhorší zážitek, který nechceme zažít. Nemyslím, že by nás chtěl zradit. A kdyby náhodou chtěl, máme tu sado-maso sensei, která by si s ním poradila. TO je taky důvod, proč sem tu nenašel žádnou loď. Droga přestalo fungovat a proto sem neměl halucinace.' přemýšlel Kiaju v duchu. Pak se začal smát. Nevěděl, jestli jeho smích slyšel i někdo jiný, ale smál se docela dlouho. Jakmile přestal, otočil se a pak si vzpomněl, že nezná cestu zpět, když je tma. Místo smíchu se začal potit. Teď si vzpomněl, že ani neví, jestli uběhl kolečko nebo ne. Proto tam jen stál a koukal do lesa. ,,Co teď? Co budu dělat? Nemám ani své závaží. Ty sem nechal v lese. Jestli se nevrátím, sem mrtvý muž. Sensei mě zabije." jakmile to dořekl, z čela mu zteklo spoustu potu. Pot dál tekl. Rozešel se do lesa a doufal, že uvidí světlo nebo uslyší své kolegy. Jak se dál a hlouběji do lesa, stále nic neslyšel. Ovšem po chvíli uviděl nějaké světlo mezi stromy. Stále se přibližoval a pár desítek metrů před táborem, se vydal doprava a začal hledat své závaží. Bylo to opravdu těžké, ale měl své odhodlání a špetku štěstí. Nebylo skoro nic viděl, takže chmátral nohou po zemi a jakmile narazil na něco těžkého, ihned se pro to ohnul. Když to nebylo ono, opět to upustil. Hledal tam skoro hodinu, než narazil na něco opravdu těžkého a tak se pro to ohnul. Zvedl to a ejhle, byly to jeho závaží. Nasadil si to a vydal se k táboru. Když tam došel, uběhlo něco přes hodinu, když utekl. Když vykročil zpoza stromu, zalil ho pot, protože věděl jaká je jeho sensei. ,,Sem připraven na svůj trest sensei. Omlouvám se za potíže." omluvil se a uklonil. Setrval tam čtvrt minuty a pak si odešel sednout na své místo a čekal, co se bude dít dál.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Bedlivě Tanamimu naslouchal, načež odvrátil pohled a ponořil se na chvilku do vlastních myšlenek. Tohle byly rozhodně dobré zprávy, ale ta část o těch sochách a nepříteli už tak přívětivě nezněla.
„Ať už to je jak chce, k té hoře se prostě musíme dostat co nejdřív! Kenshin se tam dříve či později určitě také ukáže. Nějaká nemoc ho přece neporazí!“ řekl nakonec a povzbudivě se na ostatní usmál.
„Pojďme!“ vybídl je a dal se opět do pohybu.
Muž, levitující ve vzduchu, metající po nich blesky? Uměle vyvolaná bouře?
Renjiro na sucho polkl. Jestli tohle někdo dokázal, a byl to jejich nepřítel, byli členové té výpravy ještě vůbec naživu? Jak s někým takovým měli bojovat?
Jeho myšlenky přerušila exploze, jdoucí od úpatí sopky, které už bylo na dohled. A po ní přišlo několik dalších menších. Bojovalo se tam!
Hlavou mu prolétlo totéž, co vyslovil Tanami nahlas.
„Honem!“ obrátil se na Yui s Tsuki a Makurou a sám vyrazil za Tanamim.
Nehodlal v tom Kenshina nechat! Ale zároveň tam ani nehodlal jen tak vpadnout a doufal, že si to Tanami uvědomuje také.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3.

Oprel som sa rukou o strom a vykukol spoza neho. Tam, pri ohni, sedeli Mia, Satsuki a Ieyasu. V tom som započul výkrik Kaijua.
Ten psychopat uniesol jeho sestru len aby ju tu mohol zabiť! Ano, samozrejme nemohol riskovať, aby ho tu niekto prišiel hľadať! To ale znamenà, že tu nie je sàm... premýšľal som s paranoiou v hlave aj na tvàri.
,,Yuriiii, kde si? Nemôžeš sa skryyyyť!" začul som za sebou a obràtil som sa. Uvidel som siluety blížiacich sa stromov. Vyľakal som sa a znova som sa obràtil na tých troch pri ohni. Ieyasu pràve vstàval.
Sensei, spravte s ním niečo! Do kelu, asi dostal už aj ju! Musí byť naozaj skúsený keď nàs všetkých okabàtil! hlavou mi behali rôzne myšlienky. Znovu som sa pozrel za seba, stromy boli blízko. Skryl som si hlavu do dlaní, oprel sa o strom, ktorý na mňa neútočil chrbtom, klesol som na zem a objal si kolenà a skryl si do nich hlavu.
Tak, a je to tu... Toto je koniec... Nedokàzal som ochràniť svoj tím, ani sàm seba... A teraz ma zabijú tieto prekliaté stromy pod vedením môjho tímového partnera s maskou, ktorý ma oklamal... Takto to byť nemalo, nie teraz, nie takto... Nie som pripravený... z očí mi začali tiecť slzy a ja som nabral posledný zlomok odvahy, ktorý som ešte mal a obzrel sa po tíme, ktorý sedel pri ohni. Ieyasu pràve kľačal pri Satsuki a niečo jej hovoril. Cez slzy som to presne nevidel, ale určite jej dàval nejaký padoušský monológ, kde vysvetľuje celý svoj plàn predtým než ju zabije. A vtedy sa vo mne niečo vzbudilo. Cítil som krv vrieť vo svojich žilàch a zovrel som ruku v päsť. Podoprel som si ruku o koleno a začal pomaly vstàvať. Stromy, ktoré už boli na blízku odrazu zastavili a sledovali ma.
,,Ojoj, chlapci, on sa teraz asi naštval, mali by sme sa stiahnúť" povedal ich vodca. Ja som sa na nich iba obràtil a velice drsne prikývol. Stromy začali ustupovať a ja som sa obràtil naspäť k ohňu.
Teraz jej hovorí svoj plàn predtým než ju zabije. To je presne ten čas, kedy sa objaví hrdina. Tak, Yuri Gateba, je asi čas na to, aby si bol ty tým hrdinom, povedal som si motivačnú reč. Vyšplhal som sa na strom a cez stromy preskàkal až k ohnisku, nad všetkých, ktorí tam boli. Nestràcal som ani sekundu a zoskočil som zo stromu a mieril som kop zdravou nohou priamo na Ieyasuovu hlavu, ktorý nečakal. Ihneď po tom som sa obràtil na Satsuki, kľakol si k nej a chytil ju za ramenà.
,,Satsuki, Satsuki! To som ja, Yuri, počuješ ma? Neboj sa, dorazil som, už je dobre, som tu, ale sami ho asi neporazíme, mal na svojej strane aj stromy, ale neboj sa, tie už som porazil! Počuješ ma?!" začal som ňou jemne triasť, vyzerala byť buť extrémne unavenà, alebo v nejakom tranze. Rýchlo som sa obràtil na Ieyasua, schmatol jeden zo svojich obľúbených nožov a vrhol sa naňho.
"Čo si plànoval, ty ha***l!? Koľko vàs tu je? A čo si spravil Satsuki a Mii? Tvoje stromy ti už nepomôžu! Tak? ODPOVEDZ!" kričal som naňho a držal mu nôž pri krku a tvàril som sa pri tom mimoriadne psychopaticky.

Satsuki Min, tým D

Seděla si v klidu zachumlaná do deky a čekala, co se bude dít. Sensei vymyslela "úžasný" program. Jak bylo zvykem toho dle týmu, všichni seděli jak zaražení jak kůly v plotě. Na(ne)štěstí začal Ieyasu, i když to nebyl úplně hororový příběh, s tím Sat souhlasila s Miou. Když sledovala Ieyasua, jak jde do stanu a něco si přináší, neměla z toho dobrý pocit. Její pocit se nezlepší, ani když hodil svitky do ohně a usmíval se. On se usmíval! Byli zatraceni, už je nemohl nikdo zachránit. Možná by si měla taky pořídit jednu tu masku, jestli bude s tímhle v týmu. Zakryla si ústa a nos rukou, aby zmírnila agresivitu kouře. Chvíli nepřicházelo nic. Jen pár výkřiků od kluků, kteří se rozhodli utéct do lesa. Sat tam dál seděla, nejdříve s Miou a Ieyasuem, pak jen s ním, a pak už tam byla sama. Nikdo tam nebyl, jen ona a plápolající oheň. Být sama, takové klišé a přeci se ho bála. Na druhou stranu možná to takhle bylo lepší. Beztak by nikomu nechyběla, ani vlastní matce, její otec jí už opustil, proč by nemohla i její matka? Seděla tam sama a hleděla do ohně ponořena do svých myšlenek, načež se jí někdo dotkl. Koukla se na svoji ruku, poté zvedla oči k Ieyasuovi. Přece nebyla sama, někdo tu pro ní byl, a pak si její mozek dal dvě a dvě dohromady. Ze skoro až nevinného a smutně působícího obličeje přešla do naprosto naštvaného. Většina lidí by už utíkala, ale Ieyasu neměl šanci, neboť ho pevně chytla za ruku, kterou měl na její, a druhou rukou si ho přitáhla za oblečení. Mohla mu teď dát pěkně do nosu, hodit ho do ohně, defakto cokoli mohla udělat, ale neudělala nic. Jen se mu zahleděla do očí a sladce se usmála a pustila ho. Vychutná si svoji pomstu, ó ano, ale jindy. Dokonce měla i svého komplice, který se řinul z lesa.

Ieyasu Kitabatake
Tým D
les

Nadýchaná přikrývka fialové mlhy se pomalu rozplynula. Ieyasu na to zareagoval odmontováním kyslíkové bombičky z masky – to byl standardní postup, jehož cílem bylo zamezit plýtvání drahocennými zásobami kyslíku, které u sebe nosil. Bombičku vložil do pouzdra a pomalým, táhlým pohybem ruky sňal dýchací přístroj ze své hlavy.
Vzduch stále nevoněl příliš vábně; rozklad použité látky chvíli trval. Stáhl si chemické brýle na krk a promnul si oči. Nyní – když už mu světlu téměř neprostupná mlha nebránila – zjistil, že u ohně zbyla jen sensei a Satsuki.
Dva členové týmu se rozprchli do lesa. S tím však medik napůl počítal. Halucinogen už předběžně testoval na sobě a jeho účinky neshledával příliš příjemnými. Otočil se na sensei a s omluvným výrazem na tváři řekl: „Gomene, Mia-sensei, brzy to přestane účinkovat a oni se vrátí – tedy doufám.“
Yuriho a Kaijuova reakce byla přirozená a předpokládaná. Na chvíli se zamhouřil oči a zapátral ve svém svědomí. Kaijuův výkřik byl slyšet snad na míli daleko. Tohle nechtěl. Nechtěl svému kolegovi přivodit nějaké trauma. „Ale co… je to shinobi, určitě to zvládne.“
Už se chystal jít odklidit své vybavení, když si všiml stále sedící Satsuki. Tato reakce byla nezvyklá. Neprozkoumaná. Zkrátka zvláštní.
„No ty v*le… Ještě tak tady někomu přivodit klinicky neotestovanou látkou menší mrtvičku, to by tak scházelo…“ pomyslel si a dřepl si naproti ní.
Lehce položil svou ruku na její a palcem párkrát jemně přejel přes její zápěstí. Jeho ruka se oproti její zdála být o něco větší. „V pořádku, Sat…?“ Přestože měl tentokrát opravdu nahnáno, že svým halucinogenem někomu ošklivě ublížil, podařilo se mu zachovat klidný tón v hlase.

Tým G: Ztracený ostrov

Makura Yuki, Tanami

"Kenshin mě poslal, abych vás našel. Nevěřil, jako ostatní, že by vás dostalo něco tak "triviálního", jako je bouře," odpověděl Yui a vypadalo to, že on byl jedním z těch ostatních. V hlase mu byl patrný omluvný tón.
"Prozkoumal jsem pláže a kromě mrtvých jsem našel i vaše stopy, které mířili do pralesa. Zkusil jsem vás stopovat, ale zaútočili na mě ty sochy. Objevily se tam tak nečekaně, že jsem se málem nestačil bránit. Nakonec jsem jim utekl, ale stálo mě to málem život. Moje techniky na ně nefungovaly," doplnil vynechané detaily. Chvilku taky trvalo, než Tanami odpověděl Renjirovi a v nahánění času mu pomohl padlý kmen, přes který museli všichni opatrně přelézt, protože byl porostlý nějakou neznámou trnitou popínavou rostlinou.
"Takže loď potopila bouře, nebo ten souboj?" optala se z ničeho nic Makura, která přelezla ostnaty kmen jako poslední. Její techniky by nic takového nedokázaly, ale dívka už viděla pár silných technik a uměla si představit i silnější. Bylo to stejné jako tenkrát v té jeskyni, když jí a jejímu chlapci přišli na pomoc Kirigakurské záložní jednotky a rozpoutaly tam svými technikami hotové peklo, jen aby dostali jediného nepřítele, kterému se i tak podařilo uprchnout. Maku sebou cukla, protože se jí myšlenky uchýlili jiným směrem, než sama chtěla.
"Já si myslím, že ta bouře byla vyvolaná uměle. Něčím, nebo někým na tomto ostrově," odpověděl nakonec a vzal to trochu oklikou. "Přišla nečekaně rychle a fakt to vypadalo, že se zaměřila jen na nás. A pak se mezi mraky objevil ten týpek," dodal tiše a na vteřinu se odmlčel, aby se dobře podíval, kam šlape. Terén tu byl podmáčený a v té tmě vypadal nepřátelsky. Navíc se sem tam z vody vynořili žluté oči, které za okamžik zase zhasly.
"Normálně tam stál, jako kdyby uměl levitovat, chytal blesky do rukou a házel je po naší lodi," dodal trochu nervózně a zatvářil se nepohodlně, "fakt to bylo tak jak říkám. Nekecám. Vypadal, jako nějaký rozzlobený bůh, jenomže to už na příď vyběhl Kenshin a pustil se s nim do boje. Neviděl jsem toho zase tolik, protože mě smetla do vody velká vlna, která se přelila přes loď... ," zarazil se, když ho přerušil vzdálený výbuch. Úpatí hory, které odtud bylo vidět skrze stromy, hořelo a vypadalo to, že se tam žení všichni čerti. Za výbuchem následovalo několik jasně rudých záblesků ohně, které končily v dvanácti vteřinovém opožděném výbuchu, takže se dalo celkem přesně odhadnout, jak daleko to je.
"Kenshin!" vyhrkl mladík a rozeběhl se tmou kupředu. Pro shinobiho nebyl problém bažinatý terén, ale stromy ukryté tmou ano. Ty ho donutili zpomalit. V téhle tmě nebyla šance, aby se tam dostali včas.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
"Heh...a já si myslela,že aspoň večer by se mohl obejít bez křiku a povykování."Pomyslela si Mia hledící do plamenů a nasávající páchnoucí dým."Ať Ieyasu do toho ohně hodil cokoliv,stejně jako genin se nemohl dostat k ničemu nebezpečnému.Na druhou stranu pracuje v nemocnici,anebo ta látka při spalování může být toxická.Pche nic extra jedovatého to ale být nemůže a navíc už jsem si vypěstovala za ta léta otrav nějakou tu odolnost.Ale co zbytek?Můžou skončit s rakovinou nebo otravou krve a všichni to samozřejmě hodí na mě,protože já jsem sensei.U všepohlcující mlhy...co mi je po nějakých usmrkancích,vždyť ani nemám páru o tom,jak by měl takový sensei vypadat heh...Ksakru měla jsem si sebou vzít flašku."
Zakulencův halucinogen mezitím začal účinkovat u každého svým vlastním způsobem.nejdříve zakřičel Yuri a rozeběhl se mezi stromy,po něm ten samý postup zopakovat Kaiju.Satsuki po celou dobu setrvávala v jakémsi podivném katatonickém stavu ztuhlosti a Mie se začali na okrajích zorného pole chvět a kroutit stíny do podivných tvarů."No prosím už je to tady."Zamumlala trpce Mia a aniž by se na zakuklence otočila poznamenala."Jestli se ti dva z lesa nevrátí,hledáš si je sám."

Fun Kotoshi
Tým C
Za ostřím katany

Funovy nesmyslné řeči a točení trojdílnou holí měly odvést hromotlukovu pozornost od jiného místa. Od chlapcových nohou. Kdyby si totiž samurai povšiml pozice dolní části těla, nejspíš by dokázal sám usoudit, co Fun plánuje.
Ten čekal na moment, kdy se katana zvedne a těsně před výpadem skočil skrčený pod úhlem směrem k nepříteli. Seiichi byl z jejich týmu možná nejlepší při boji s katanami, ale Fun ovládal lépe techniku boje beze zbraní a z toho důvodu také věnoval pozornost technikám používaným proti všemožným japonským zbraním. Proti kataně má člověk pouze tři možnosti. Uskočit pryč, což nešlo, protože chtěl nepřítele udržet co nejdál od zraněného, nechat se přeseknout vejpůl nebo se dostat z dosahu čepele opačným směrem. Dopředu.
Když tak učinil, hrálo taky jistou roli štěstí, protože útok chakrou, se kterým Fun nepočítal a který by možná dosáhl až na Isamua nebo Seiichiho, nemohl zasáhnout postavy, které ležely nebo se krčily příliš nízko na zemi.
V těsné blízkosti samuraje existovalo několik technik, které se daly použít. Žádná z nich neměla ale příliš velkou šanci na úspěch díky velikosti soupeře (a to byl Fun na svůj věk poměrně urostlý).
Jedna možnost se tak zdála nejvíce vhodná. Slepý chlapec chytil volnou rukou držadlo katany mezi rukama soupeře (tradiční katany mají prostor na 3 dlaně) a pokusil se trhnout zbraní ve směru samurajova výpadu. Doufal, že tak vychýlí nepřítele z rovnováhy.
S trochou štěstí zafungovala jako rozptýlení i Isamuova past a Fun nedostane v příštím okamžiku kunaiem do boku od Miki, protože se přesunul na místo, kde stál samurai.

Isamu Kenji
Tým C
Samurajovo (z)bušidó

Správce se snažil všechno sledovat. Dýchal s obtížemi, ale přece jen ano. Isamu počítal sekundy, než se všechno seběhne. Poslouchal Funovy průpovídky, kterými se snažil odvést pozornost. Perfektní. Teď jen zasáhnout kunai, který tam visí. Bedny byly na místě, jen ho museli dostat přesně pod ně. Snad Seiichi pochopil, že je musíme převrhnout. Jen se rozhlížel po Miki, která byla vidět jen tak maličko, že si nebyl jistý, jestli pochopila Isamuovy signály.
Samuraj začal posílat svou chakru do zbraně. Už je čas. Jdeme na to. Rychlá akce si vyžadovala pohotovost. Funa, proti kterému se řítil srp chakry, který vypadal tak nějak... smrtelně, zachytil jen periferně a doufal, že se vyhne. Ve chvíli, kdy dopadal samurai ve své zbroji na nohy, už ale letěl vzduchem kunai, který zasáhl druhý kunai na drátku. Ozval se hlasitý zvuk, podobný rozbití talíře, a druhý nožík se i s drátkem cinkavě začal točit. Přesně tak.

Tým C
starý sklad

Levou ruku měl po celou dobu volně svěšenou podél těla - to se teď ale změnilo. Zrychlil krok a levačku složil do pečetě polovičního tygra, načež se obrys jeho už tak mohutné zbraně začal zabarvovat do typicky modré narvy chakry.
Byl asi čtyři metry od svého prvního cíle - Funa - když s mohutným řevem uchopil své nodachi obouruč a švihnul s ním před sebou ve směru, jakoby chtěl Funa přepůlit. Zbraň sice byla od svého cíle daleko, srpek chakry, který z ní rovnoběžně se zemí vyletěl, se však ke geninovu pasu blížil nebezpečnou rychlostí.
Bylo znát, že se nejprve chce zbavit těch, co ho ohrožují. Nebyl hloupý a nechtěl riskovat, že by ho tahle banda dětí nějak překvapila ve chvíli, co bude vyřizovat své věci se správcem.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako se otočil k Ryuko, teď už Seimori-sama a lehce se ušklíbl. Měli to dobře promyšlené a kdyby se měli držet ninja kodexi, pokračovali by v misi dál. Tako zaváhal a pohlédl na Mikayo, od které čekal vyjádření. To však dříve přišlo od Tenshi. Její slova ho samotného zarazila a Tako se zatvářil rozpačitě a podrbal se na zátylku.
"Tenshi, takhle to úplně nefunguje," začal nejistě. Soupeři byli příliš zkušení, než aby je tým A dokázal nějak ohrozit a záchranná výprava by ohrozila nejen celou misi, ale hlavně život obou kněžek.
"Naším úkolem je ochránit Seimori-sama a a dohlédnout na dokončení rituálu. Ne zachraňovat nedůležité kněžky." Odříkal nuceně a bylo poznat, že z toho sám není nadšený. Navíc slovo "nepotřebné" vyslovil s takovou nechutí, že znělo, jako by tam ani nepatřilo.
"Ať už ale máme za úkol cokoliv, nelíbí se mi myšlenka, že bychom Ryuko nechali napospas těm třem. Jít po nich by ale znamenalo, že jim přivedeme pravou kněžki až pod nos, nemluvě o tom, že jsou zkušenější a silnější než my," poctil ostatní svými názory a svůj pohled věnoval Mikayo.
"Já jsem pro pokračování v úkolu. Dříve nebo později se vrátí a my na ně budeme připraveni. Vy je ale znáte. Existuje možnost, že ji nechají naživu, když zjistí, že to není Seimori-sama, Mikayo-sensei?" bylo hrozné vybírat si mezi životem osoby a misí, ale Tako měl jasno. Život byl pro něho vždy přednější. Rozhodovat se však musela Mikayo, ne on.