NFFORPG - Kirigakure no Sato

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui slyšela jak Rinu, tak Renjira, ale odpověděla jim pouhým zamručením. Tsuki se také pouze zachumlala a pokračovala ve spaní. Dívce se vůbec nechtělo vstávat. Z předchozího dne byla šíleně unavená a měla pocit, že i když skoro celou noc spala, vůbec nebyla odpočatá. Proč vlastně?
Zelenovláska se splašeně posadila a kotě zděšeně mňouklo. Vždyť ztroskotali a teď byli na neznámém ostrově v neznámém domě u neznámé dívky!
Zaúpěla, protřela si oči a rozhlédla se kolem sebe. Tamaki vypadal v pořádku, ale Renjiro, Makura ani Rina v místnosti nebyli. Zaslechla je však z venku. A tak prostě sebrala rozespalou Tsuki do náruče a v dlouhém tričku na spaní vyšla rozvrkočená před chatu. „Ránko,“ zívla.

Kněžské únosy

„To nevadí!“ zavrtěla hlavou kněžka. „Spousta dívek jen mluví a mluví, ale já například mám chvíle, kdy ráda mlčím. A když mlčím s někým dalším, je mi dobře,“ usmála se. „Chtěla bys to zkusit? Můžu se u tebe přimluvit u nejvyšší kněžky, abys mohla být něco jako… výměnná studentka!“
…
Yuujiro se zastavil teprve, když provedl stý klik, a vzhlédl k Riri, která okamžitě spustila, na co přišla. S povzdychnutím se posadil na paty a povytáhl obočí. „Ten kláštěr si tu udržujou dost na to, abys měli střechu ve špatným stavu,“ zahleděl se na dívku. „Díry ve střeše by si určitě všimli, Riri.“ Právě ztratila cenné minuty takovou hloupostí. „Jo, běž spát. Já se jdu ještě projít,“ odvětil, zvedl se a zasunul za sebou dveře. Venku se zaposlouchal do zvuků nočního švitoření.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaiju se po chvíli odebral do tábora a usadil na své místo. Cestou kolem ohniště, pohodil k němu zajíce a dál si ho nevšímal. Teď měl jen jeden cíl. Porazit Miu v taijutsu a dokázat ji, že je schopen uchránit sestřičku. Jelikož neuměl používat ninjutsu, tak toho nemohl využít. Z toho si ale hlavu nedělal. Z myšlenek ho vyrvala až sensei, která za nimi přišla do tábora a uhasila jejich ohniště. 'Takže takový bude třetí den jo? Od rána dřít jak koně a v poledne bez oběda? To se mi líbí. pomyslel si hoch. Nebyl vůbec proti, jelikož už takhle párkrát trénoval. Ikdyž ne tak moc často, aby na to byl zvyknutý. Chvílí koukal na Miu a na ostatní. Chvíli ještě mlčel a když nikdo nic neříkal, ujal se slova ze svého místa, ze kterého se nehnul od svého příchodu. Levou nohu měl pokrčenou a o tu se i opíral. Než se ujal slova, zvedl jen oči a kouknul na Miu.
,,Zadala jste nám tento trénink jen proto, abychom se zlepšili v tom, co už umíme. Na naučení nových technik máme ještě čas. Zlepšit své dovednosti v technice, kterou ovládáme je někdy lepší, než se učit techniku novou. Proto jsme měli tento trénink." řekl Kaiju. Dál jen mlčel a čekal, co se bude dít dál.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Všichni se trošku uklidnili, snad díky Renjirovým slovům, snad díky faktu, že jejich kamarád už neměl namále, a tak nastal čas se také trochu prospat.
Renjiro počkal, až se všichni uloží na kutě, načež se hluboce nadechl, vydechl, krátce zavřel oči, a zvedl se.
Po obhlédnutí okolí se vrátil zpátky do chaty a držel hlídku zevnitř, sledující okolí domku skrze okna a štěrbiny ve zdech.
Když ho druhý den probudilo Rinino volání, ulevilo se mu, když našel všechny tam, kde je viděl naposled, až na Makuru, která ale předpokládal jednoduše byla venku s Rinou, jelikož měla poslední hlídku.
„Dobré... ráno,“ pozdravil, když vyšel před chatku, a zívl si.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tenshi Wakiya, tým A

Nikdy nevydržela na jednom místě stát déle než minutu ani zde to nebylo výjimkou. Spojila si ruce za zády a začala se houpat na patách, ovšem na obezřetnosti to nemělo nijak vliv. Jakmile první obřad skončil, usmála se pro sebe. Úsměv ovšem nevydržel dlouho. Při cinknutí kunaie zbystřila. Jakmile se prach usadil, před Tenshi se jakoby prach zastavil. Byla moc ráda za svůj vzdušný polštář. Připravila si kunai do ruky a sledovala nově příchozí. Meče Taka si nevšímala.
Na rozkaz sensei jen přikývla.
"Pojďte, honem!" křikla na kněžku a její pomocnici, přičemž kněžku popadla za rukáv. Rychle je vyvlékla ven a dala se s nimi do běhu.
"Víte, o nějakém místě, kde se schovat?" zastavila se po několika metrech. Kunai zandala a místo něj si vzala luk a připravila se šíp. Tak to bylo o hodně lepší. Zkontrolovala, jestli náhodou někdo za nimi neběží.

Tým G: Ztracený ostrov

Nedalo se přesně říct, že ta noc byla klidná, protože noc v džungli ožívá, ale zato se mohlo v klidu říct, že se během hlíden nic zvláštního nestalo. Nanejvíš to, že se pár opiček přišlo podívat, koho to Rina hostí. Pokaždé však zmizeli, jen co na ně někdo pohlédl.

"Snídaně!" Ozvalo se Rinino zavolání odněkud z venčí. Ráno bylo skoro pryč a okny do místnosti pronikalo sluneční světlo v pruzích, které osvicovaly zvířený prach. Z trojice ninjů v místnosti chyběla akorát Makura. Tanami ležel stále tam, kde předtím s tím rozdílem, že měl rány nově převázané bílou látkou, na které byl nakreslený obrázek nějakého podivneho zvířátka s více ocasy. Byla to stejně dětská malůvka, jako dívčino chování.

Riri Arui
Tým B
Střechy chrámu, pak zpátky do pokoje

Pozorování pohybu na pozemcích chrámu ze střechy bylo zajímavější než Riri napadlo. Občas se zakoukala, zapomněla kontrolovat díry ve střeše. Střecha se ukázala udržovanější než ta z jejího rodinného domu.
Několikrát během průzkumu cítila zvláštní pocit, jako by se měla vrátit domů, protože je po setmění, ale tady není riri doma. Tady je na misi, tak pokračovala v průzkumu.
Nejdřív ji napadlo, že až skončí s prohlídkou střechy, bude se dívat na večerní život kláštera, ale kontrola střechy trvala tak dlouho, že raději pak šla hned zpátky za Senseiem.
Hned jak se vrátí do svého pokoje. Opatrně nahlédne do místnosti, hned jak zjistí, že ji nikdo nechce přepadnou, trochu sklamaně podá hlášení Senseiovy, tedy pokud ještě nespí.
”Sensei, střecha je v dobrém stavu. Vlastně trochu lepším než sem očekávala a večerní život v klášeteře je taky bujarejší, oproti mejm představám. Jestli není potřeba něco udělat, šla by jsem spát.
Pak se převlékne a ulehne na kutě.

Tako Jahiro
Tým A
Země pomeranců

Rituál v proběhl nerušeně a už to vypadalo, že se nic nestane. Tako sám lehce polevil v ostražitosti a s úsměvem odolal touze obrátit pozornost ke kněžkám. Když se však ozvalo cinknutí kunaie, Tako se prudce otočil.
Jen co prach opadl, odhalil ledovou stěnu Mikayo a Taka, který před sebe stihl dát čepel svého velikého meče, který, jako by vyčaroval odnikud. Tako se zvedl z pokleku obouma rukama si hodil těžký meč na nedno rameno. Vypadal u toho docela nemptorně, protože meč musel vážit víc, než sám mladík a jen co mu dopadl na rameno, prohnul se Tako v kolenou. Tak či tak musel vypadat absurně.
"Běž za Tenshi, Bunchane," prohodil k prasátku a nezpustil oči z nepřátel. Mikayo řekla, že je tu jen zdrží, což znamenalo, že si není jistá, že by je dokázali porazit, nebo že je jich tu více. Tako si náhle uvědomil, že ho ani nenapadlo, že by si mohli cizí shinobi najmout.

Kněžka a démon

Kruhy uhasly a velekněžka úlevně vydechla. První z osmi pečetí byla obnovena a ji ten den čekala ještě jedna. „Jste v pořádku, Seimori-sama?“ přiběhla k dívce Chikage a podepřela ji.
Ryouko se na svou pobočnici usmála. „Jsem jen trochu unavená, potřebuju si odpočinout.“
Na odpočinek ale nikdo neměl mít čas. Doprostřed prostranství náhle dopadl kunai a okolím otřásl výbuch, který zvedl obrovský oblak prachu.
„Tako, Tenshi!“ ozval se výkřik Mikayo doprovázený cinkáním ledu. Když si prach sedl, dívka stála před objímajícími se kněžkami a od výbuchu je odděloval ledový štít.
„Takže nejste jen nějaký děti,“ ozvalo se od brány torii. Tou prošli dva muži – jeden bělovlasý, druhý zlatooký. Na čele se jim leskly čelenky se znakem, který modrovláska viděla jen jednou.
Mikayo vycenila zuby a stiskla ruce v pěst. „Tenshi! Seber ty dvě a utečte. Já a Tako je zdržíme!“

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zarytě hleděla na ženiny ruce, ale dlouho to nevydržela. Adrenalin z ní pomalu vyprchával a o místo se hlásila únava. A tak se stalo, že dívce klesla hlava a ona začala pravidelně oddychovat. Tsuki na jejím klíně si toho všimla a tichounce z kunoichi seskočila, aby našla deku a pracně jí paničku přikryla.
Obě, jak zelenovlásku, tak kotě, probrala zívající Rina. Yui se zděšeně narovnala a chvíli trvalo, než se zorientovala. Ačkoliv spala pořádně dlouho, měla pocit, že ji někdo praštil něčím těžkým do hlavy. Mále si ani neuvědomila, že je Tanami stabilizovaný a že se jí Makura na něco ptá. „Um,“ probrala se zavrtěním hlavou. „Renchan má pravdu,“ kývla a pokusila se pro dívku vykouzlit příjemný, ač trochu ospalý úsměv. „Nějak… Nějak to určitě dopadne,“ pokusila se přidat váhu Renjirovým slovům. S tím slezla ze židle, lehla si a okamžitě usnula.

Satsuki Min, tým D

Stále se tvářila jako kakabus a nevypadala, že se tohoto stavu hodlá nějak vzdát, hlavně ne po výstupu Yuriho. Nejradši by ho zaškrtila, avšak to by jeho dřívější záchrana přišla na zmar.
Dále kolem sebe šířila zlověstnou auru i přes bláboly sensei a její mnohonožku, velmi pochybnou mnohonožku. Sat se instinktivně ohlédla kolem sebe. Jestli tady žila tahle divná věc, co u všech rohatých tu ještě mohlo být. Zhluboka se nadechla a zadívala se na uhašený oheň, jejich naději na jídlo, aby přišla na jiné mylšenky, než na obří mnohonožky. Yuri vypadal velmi sklesle, z toho měla dívka malé uspokojení, že trpí. Toť částečná pomsta za její provizorní prut, který jí nehezky pomluvil. Další pomstou bylo, když Yuri souhlasil s Ieyasuem. Vůbec neměl tušení, s čím souhlasí, a že vůbec nemá souhlasit.
"Aho...," pronesla k němu potichu, "můj typ je, abychom si procvičili techniku. Nechat se vyhecovat tím druhým byla taková třešnička na dortu. Musím uznat, že to byla sranda." Bylo pravdou, že neměla ponětí, proč by jím to zadala. Kvůli procvičování byla taková univerzální odpověď, a to že jí to bavilo, to byla pravda. Nestávalo se u ní často, že by se bavila jako bavila.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Sjela pohledem na své dlaně, za něž ji dívka chytila. Bylo to docela zvláštní od zcela cizího člověka, ale u dívek jejího typu to vídala docela často. Bylo to gesto důvěřivého člověka. Hnědovláska byla vstřícná a přátelská, proto Saya pozorně sledovala každé její gesto i výraz.
Jakmile dívka domluvila, modrovlásčina tvář se rozjasnila jako louka zalitá sluncem, přestože nadšení ve skutečnosti vůbec necítila. Vlastně by se tu její život příliš nelišil od toho, který vedla doma. I když to byla dvě tak protichůdná místa.
"Moc ráda vařím! A taky se ráda učím!" zašvitořila sladce. Pak ale sklopila oči a zatvářila se provinile.
"Na mluvení ale příliš nejsem. Raději druhé poslouchám," přiznala. A ani nemusela lhát. Vždycky raději naslouchala, než zbytečně klábosila. Mnohem víc se toho pak dozvěděla. I vaření měla docela ráda a učením trávila volný čas, který doma vyšetřila. Když už neměla žádné velké fyzické předpoklady, snažila se to alespoň dohnat svými znalostmi a dovednostmi, které potřebovaly právě je.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kněžské únosy

Dívce se rozzářily oči. „Ne, vůbec mi to nepřijde hloupé,“ zavrtěla hlavu a vzala Sayu za ruce. „Chápu, že to lidé zvenku nemohou vědět. Je to úžasné. Žijeme s naší svatyní a staráme se o ni. A taky se modlíme. Společně si vaříme, povídáme a učíme se,“ začala horlivě vysvětlovat.
…
Večerní život v klášteře byl kupodivu dost pestrý. Některé dívky se staraly o květiny, chlapci jim pomáhaly s nošením těžkých předmětů, jiní lidé zase seděli na verandě a učili se. Co se týkalo neoficiálních cest, žádné takové nebyly. Do kláštera se dalo dostat jen hlavní cestou, jinak ho obklopoval hustý les, kterým by civilista prostě nešel. Díru ve střeše však nikde nenašla. Musela hledat dlouho. Klášter byl veliký.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Léčení se zdálo býti nekonečné. Renjiro celý proces vydržel sledovat jen chvíli. Pak se musel nějak zabavit a tak se s pohledem upřeným jakoby skrz Tanamiho ponořil do svých myšlenek.
Bylo bezpečné vybrat si tohle místo jako základnu? Nic lepšího neměli, takže to bude muset stačit. Alespoň dokud nenaleznou něco jiného. Kéž by zítra prostě našli onu expedici, kde by na ně čekal Kenshin, a jednoduše vyrazili domů. Něco takového jim bude ale jen stěží dopřáno.
Když Rina skončila s léčením, Renjiro se málem lekl. Venku byla tma a Tanami podle všeho zachráněn.
„Arigatou,“ poděkoval ženě za její pomoc ještě, zatímco se ta vydala doplnit síly do druhé místnosti.
Mladík poté stočil pohled k Makuře a přikývl.
„Nesmíme ale polevit na ostražitosti. Přes noc budeme normálně držet hlídky tak jako vždy. Začnu, druhá bude Yui, třetí Tsuki a čtvrtá Makura. Co se zítřka týče... ráno moudřejší večera,“ vyložil jim svůj „plán“ bělovlásek a přejel po každé z nich postupně pohledem. Nebyl si vůbec tak jistý, že na jeho slova skutečně dojde. Musel jim ale dodat kuráž a naději, udržet morálku. Snad to tak řekl i proto, že tomu sám chtěl věřit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým G: Ztracený ostrov

Rina, Yuki Makura

“Určitě jo,” pronesla Modrovláska polohlasem a aby svá slova potvrdila, přikývla hlavou. Musela tomu věřit, jinak se jí zdálo, že by mohla zešílet. Vždyť to měla být jen záchranná mise. Vyzvednout a odjet. Žádná mise typu S, kdy se počítá s bojem a mrtvými. Na tohle nebyla Makura připravená a proto se upnula k první naději, která se před ní objevila. K ničemu dalšímu se však neměla, než Rina dokončila léčbu, což nějakou dobu zabralo. Večer se propadl do noci a hlavní oheň začal pohasínat, což místnost naplnilo mihotajícími a stále se prodlužujícími stíny.
“Fjů… ,” odfrkla si Rina námahou a hranou ruky si přetřela zpocené čelo.
”Teď to něčim vobvázat,” rozhlédla se Rina po nějakém obvazu a když nic nespatřila, utrhla si bez okolků pravý rukáv, kterým Tanamimu obvázala právě léčenou ránu.
”To by… uáá… ,” přerušila začatou větu zívnutím.
”... bylo. Ale sem hrozně ospalá.”
S těmito slovy se zvedla a bez dalšího otálení zmizela ve druhé místnosti. Jen co za ní zachřestili korálky ve dveřích, ozvala se rána následováná pár dobře volenými kletbami, jako kdyby Rina zakopla o nějakou bednu. Makura, které už nějakou dobu klimbala hlava, se narovnala a ostražitým pohledem právě probuzeného změřila perimetr.
”Co teď?” Špitla tiše modrovláska ke svým dvoum společníkům. Byla unavená jak po fyzické, tak po psychické stránce a potřebovala se nutně vyspat, ale velel tady Renjiro.
”Co se vyspat tady v bezpečí, nabrat sílu a zejtra za světla se rozhodnout co dál,” navrhla a loupla okem po Yui s Tsuki, kde hledala podporu svého pošetilého návrhu. Musel to být pošetilý návrh, protože nikdy předtím žádné návrhy neměla a nebyla si v této parketě jistá.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3.

Tím D už bol úplne v kempe. Kaiju ulovil zajaca a vyzeralo to, že aj Ieyasu niečo má.
,,No tak sa do toho pu-," zazubil som sa po chvíli, ale z môjho monologu ma prerušila Mia, ktorá sa vrátila, tiež s nejakým divným úlovkom. Dva metre, fialová farba, mnoho nôh a klepetá, mať tak slabší žalúdok tak by moje raňajky už boli znova vonku. Sklamanie ale prišlo keď Mia povedala, že obed to vlastne nebude, ale večera. Úsmev sa mi z tváre postupne vytratil. Nemohol som sa sústrediť na senseine slová, pretože som premýšľal nad svojim úbohým žalúdkom. Posledný klinec do truhly bol keď Mia zahasila môj prekrásny plameň. V tom sa mi znova, niekde v pozadí, v hlave ozvala tá stará známa melódia, ktorú som nepoznal. Smutne som pozeral tam, kde oheň kedysi bol. Po chvíli som sa ale spamätal, ale Miinu otázku som nepostrehol, iba Ieyasuovu odpoveď. Pozrel som sa naňho a potom na Miu.
,,Ja súhlasím," odpovedal som jednoducho a v duchu som sa usmial nad svojou genialitou, ako, aj napriek tomu, že som nevnímal, som sa z tejto situácie dokázal vyvliesť. Ieyasu potom vytiahol potravinovú guličku. Nebol to práve môj šálok čaju, ale aj napriek tomu som mu to závidel.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Pohodlně se uvelebil na zelenožlutou trávou pokrytou zem. Nebylo to sice jeho pohodlné křeslo, ve kterém si doma za normálních okolností tak rád četl, ale po zdlouhavém tréninku, během nějž musel stát poměrně dlouhou dobu na nohách, byl rád i za tohle.
Probral se ze svých myšlenek o domovu a letmým pohledem prozkoumal své okolí. Celý tým D už seděl kolem ohně – celý tým D až na sensei. Yuri spokojeně seděl a s vítězoslavným výrazem na tváři si prohlížel svůj úlovek. Ieyasův kolega to sice kvůli bandážím na medikově obličeji nemohl postřehnout, ale Ieyasu se při pohledu na jednonohého „rybáře“ na chvilku tence pousmál a uznale pokýval hlavou.
Kaiju dřepěl na oblém kameni a – jako vždy – mlčel. Medik však nemusel dlouho přemýšlet nad tím, kdo ulovil bílého ušáka, ležícího opodál. „Šikula, to vypadá přinejmenším poživatelně,“ pomyslel si. Cenil si dobrého oběda.
Jeho zrak nakonec dopadl i na Satsuki. Už se chtěl zeptat, jak se dařilo při obstarávání potravy jí, poněvadž neviděl žádný relevantní výsledek, když ale spatřil všeříkající výraz, kterým ho probodla, radši zůstal mlčet a zabořil oči do země.

Trapné ticho, které mezi čtveřicí geninů panovalo, uťala až Mia, která suverénně napochodovala do tábořiště zkontrolovat svoje svěřence. Namísto toho, aby něco dlouze vysvětlovala, uvedla svůj tým do situace a řekla, že dnes obědvat nebudou, načež složila pečetě a uhasila oheň. Za normálních okolností by se třeba i pohnul, kdyby viděl někoho provádět jutsu přímo před nosem, ale byl už dost unavený, takže jenom poodešel z místa, kam mířila nepříjemně teplá vodní pára.
Sensei své žáky s rázným tónem v hlase vyzvala k tomu, aby jí sdělili svůj názor na smysl dnešního tréninku. Když se nikdo neměl ke slovu, rozhodl se medik započít.
„No... Asi považujete za důležité naučit mě, že práce s elementární chakrou je ve své podstatě odlišná od práce s tou neelementární, řekl bych. Užívání elementární chakry sice není pro Iryo-nina nezbytnou dovedností, ale myslím, že si v dnešní dosti nejisté době nemůžeme dovolit jakékoliv eso v rukávu považovat za redundantní.“ S těmito slovy lehce pokýval na znamení toho, že svoje už dořekl.
„Moment –“ zarazil se ještě. „Ještě jedna věc, sensei: Kdo chce jíst, vždy si způsob najde.“ Mia sice úšklebek pod obvazy neviděla; jistě si však všimla, že vytáhl z taštičky potravinovou kouli a prostrčil ji skrze pruhy látky do svých úst.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„P-pálenku?“ vyvalila oči Yui. Okamžitě si vzpomněla na souboj o sklad zbraní, její zranění, po němž jí zůstala ošklivá jizva, a hlavně na Marise a pálenku, kterou jí vlila do rozšklebené rány místo desinfekce. Už chtěla protestovat, ale nakonec se ukázalo, že si Rina chce pouze loknout na kuráž. Dívka si oddychla a soustředěně se zahleděla na ženiny ruce, jako kdyby jí tím snad mohla pomoci. Při Makuřině otázce posmutněla. „Nevím,“ shodla se s Renjirem. Ale třeba… třeba někoho ještě najdou!

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Když se Mia vrátila ke geninům uviděla,že se jim povedlo splašit bílého králíka,pár ryb,něco málo bobulí a Satsuki evidetně někde našla celou hromadu citrónů,nebo se podle toho,alespoň tvářila.Mia špičkou boty šťouchla do nebohého chundeláče a povzdechla si."Vlastně bych měla být ráda,že něco tady nesežralo je..."Pomyslela si pro sebe a přidala na hromadu svůj úlovek-přes dva metry dlouhého tmavě fialového členovce připomínajícího mnohonožku,které narostla dvě velká klepeta.Prokřupnula si klouby a podívala se na každého ze studentů.Yuri třímající jakési primitivní kopí,vypadal nanejvýš potěšeně a Satsuki zase naopak metala pomyslné blesky na vše kolem.Nezakrytá část Ieyasovi tváře na sobě,jako vždycky nedávala nic moc znát a Kaiju po ní občas hodil všeříkající pohled.
"Tááákže tahle ehm skromná hostina nebude náš oběd,ale večeře.Nechala jsem vás si to obstarat už teď,protože večer by jste toho nemuseli býti schopni,není třeba děkovat."Oznámila jim stříbrnovláska a přešla k ohništi."Oheň nebude třeba.Jak jsem říkala tohle je večeře,dneska totiž jedeme bez oběda,takže žádné jídlo!V bojových podmínkách budete mít málokdy čas na pořádné jídlo,takže se musíte naučit hospodařit se svojí energií.Je rozdíl jestli máte bojovat jeden duel,nebo táhlou bitvu trvající i několik dní.V takéto bitvě umírají první ti komu dojde šťáva.Jen ti,kdo si umí svou výdrž i čakru pošetřit a zbytečně s ní neplýtvat,jsou pravý vojáci.Zbytek jsou jenom šašci dobří tak na divadelní souboje a na vojenské přehlídky."Složila pečetě a vodní proud za prudkého zasyčení uhasil rudožluté plameny,stejně jako i naděje geninů na teplý oběd.Potom se Mia obrátila na čtveřici a opět si každého kriticky změřila."Než přejdeme do další fáze tréninku,zkuste mi povědět,proč si myslíte,že jsem vám každému zadala, to co jsem vám zadala."Posadila se na jeden z ohlazených kamenů a čekala na jejich odpovědi.

Riri Arui
Tým B
Střechy chrámu

Riri zbaští svojí porci. Pak se rozloučí se senseiem a vyrazí ven. Než se setmí prohlédne si jaký je výhled ze země na střechu, kde by se dalo ze střechy nepozorovaně rozhlížet a naopak, kde by byla snadno spatřena. Během toho pozoruje, jak plyne večerní život v klášteře.
Jak se začne šeřit, vrátí se do svého pokoje, obleče se do něčeho tmavě modrého a vydá se na střechu chrámu.
Nejprve opatně kontroluje, zda je střecha v dobrém stavu a dá se po ní chodit. Pak se snaží vytipovat místa, odkud se dají pozorovat neoficiální cesty do kláštera, jako kde by se dala snadno přelézt zeď a vyhledává další taková místa.
Nejsem sice pokrývačka střech, ale díru ve střeše by jsem mohla poznat.
Během pohybu po střeše se snaží Riri pohybovat tak opatrně jak jen to jde.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3.

Pozeral som chvíľu do ohňa, potom som vstal a chystal som sa pomôcť niekomu z tímu. Ako som sa ale chystal odísť z kempu, narazil som na Satsuki v zlej nálade. Radšej som jej uhol z cesty a nechal ju prejsť bez slova a ja som pokračoval ďalej až k vode. Tam ale nikto nebol, ale vo vode som našiel nejaký klacek so šnúrkou. Tá palica mala vhodnú veľkosť na kopiu na ryby, tak som z nej tú šnúrku odtrhol a trochu ju naostril. Asi sa s tou provizórnou udicou niekto pokúšal loviť ryby, ale nevedel som kto. Možno nejakí stroskotanci pred nami, ale zvláštne, že som tam tú palicu predtým nevidel. Vyzul som sa a povytiahol nohavice a vošiel do vody. Kľakol som si na kolená do vody a do druhej ruky som vzal červený nôž. Chvíľu som nehybne stál vo vode a okolo mňa začali krúžiť ryby, ale nebolo ich veľa. Pozorne som ich sledoval. Vyhliadol som jednu a snažil sa ju trafiť palicou. Minul som, ale pohotovo som ju zachytil nožom. Nôž s trasúcou sa rybou som vytiahol a usmial som sa. Bola priemerne veľká, tak akurát pre jedného, možno pre dvoch ľudí. Hľadal som ryby ďalej. Vyhliadol som si ďalšiu. Tentoraz som ju chytil palicou a následne napichol na nôž. Podobný proces pokračoval aj s tretiou rybou.
Huh, dnes to išlo hladko, pomyslel som si a usmial som sa. Vzal som ryby napichnuté na noži do kempu.
,,Heh, neverili by ste, Našiel som vo vode túto super kopiju na ryby, stačilo ju len naostriť a ryby mi potom akoby samé od seba na ňu skákali. Šialené, no nie?" usmial som sa na kolegov a ukázal im ryby na noži. Potom som vzal svoje veci, ktoré boli ešte nad ohňom a už boli suché. Obliekol som si ich a zavalilo ma príjemné teplo.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Pomalu se narovnala a ohlédla na čerstvě příchozí dívku. Na první pohled se zdálo, že nemůže být o nic starší než ona sama. Schovala utržené lístky do látkového sáčku, který vzápětí uložila do své tuniky a otočila se k dívce čelem.
"Vlastně mám do ninji docela daleko," odpověděla jí s vlídným, dívčím úsměvem ve tváři, kde se zčista jasna objevil jako při přijetí u hlavní kněžky.
"Spíše jsem začala přemýšlet, jestli by můj život nebyl smysluplnější, kdybych se stala jednou z vás," vysvětlila dívce své záměry, sepjala ruce před sebou a o malý krok přistoupila k hnědovlásce blíž.
"Zdá se mi, že život v těhle zdech musí být o tolik rozdílný než život tam dole, mezi běžnými lidmi. Ale pokud mám být upřímná," přiložila si zamyšleně ukazováček do koutku rtů a stočila pohled ke dveřím vedoucím do jejich hostinského pokoje.
"Neumím si dost dobře představit, co život v chrámu vlastně obnáší," svěřila dívce tiše, jako by šlo o nějaké tajemství a s přehoupnutím na špičky se vesele pousmála. "Asi ti to musí připadat hloupé, že?"

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tenshi Wakiya, tým A

Tenshi obsadila zbývající stranu a pustila se do svého hlídkování. Strašně moc chtěla vědět, co se tam děje, ale věděla, že má úplně jinou práci, a tak se soustředila jak nejvíce mohla. Kapka potu jí stekla po tváři z toho soustředění se na něco jiného, než vytvářející se zářící obrazce a složitý tanec. Její zvědavost ovšem byla silnější, na malinký okamžik se otočila, aby spatřila krásu rituálu, a hned se vrátila k hlídkování. Aspoň částečně ukojila svoji zvědavost. Muselo jí to stačit. Byla kunoichi a byla na misi, ne na nějaké dovolené. Hezky musela makat.

Satsuki Min, tým D

Nic, nic a další nic. Ty blbé ryby se jí ladně vyhýbaly obloukem, až měla Sat sto chutí po nich ten zatracený klacek mrštit. Skřípala zuby a čišela z ní přímo násilnická energie. Teď kdyby se bojovalo proti kapitánu, ten by se cítil o proti ní jako malé dítě, které se teprve učí z hůlkami a ona by byla mistr, i mouchu by dokázala s nimi chytnout. Návnada se ztenčovala a v dívce to vřelo. Vytrhla provizorní háček i s chatrnou návnadou z vody. Odmotala provázek, strčila si jej do kapsy a klacek nasupeně mrštila do vody. Udělalo se jí hned lépe, k smůle jejího týmu, jen o maličko. Vstala z kamene a vyrazila ke klukům.
"Jsem uvězněná s bandou idiotů a šílené sensei na ostrově....a ještě ty idiotické ryby se mi vysmívají..." brblala si pro sebe. Cestou minula provizorní cvičiště a nasupeně kopla do kamínku. Kamínek odletěl do moře se slabounkým žbluňk a začal klesat ke dnu. Nejradši by tam kopla jednoho z kluků, z toho by měla aspoň škodolibou radost.
Když přicházela ke svému týmu, mohly si členové všimnout nepřátelské aury čišící kolem Sat. Drcla na kámen a zlostně propalovala oheň svým pohledem. Chlapcům muselo být jasné, že ať se pokoušela o cokoli, nepovedlo se jí to a ptát se na to, co se jí nepovedlo, byla sebevražda.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Arigatou!“ poklonil se ženě bělovlásek, když souhlasila, načež se zarazil. Nemíval více hrdosti? Skutečně Tanamiho považoval za někoho, za koho by takhle bojoval?
Na další myšlenky už ale neměl prostor, protože se Rina dala do léčení. Nebo se o to alespoň snažila.
„To nevím,“ odvětil Makuře nepřítomně Renjiro při čemž si v duchu povzdechl. Nechtěla Rině rovnou říct, jak velká jejich posádka byla a na jaké lodi přijeli a s kým? Ta bělovláska se chovala příliš zvláštně na to, aby se jí dalo věřit. Teď jim ale pomáhala, takže spíše než za nepřátelskou si ji mladík zaškatulkoval jako nevypočítavou.
Chtěl se zeptat, jestli bude Tanami v pořádku, ale neodvažoval se ji rušit. Kdo ví jak vážně to bylo a jak moc se potřebovala soustředit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kněžské únosy

„Jasně, jděte,“ odmávl je obě a nechal je odejít. Na rozdíl od dívek on svou porci ještě nedojedl. Nerad s jídlem pospíchal a věděl, že zatím má času dost. Navíc se obě horlivě hrnuly na výzvědy, nemusel si s nimi tedy dělat starosti sám. Místo toho se rozhodl obě dívky sledovat, aby věděl, jak si vedou.
…
Zanedlouho mohla Saya zaslechnout lehké kroky, které se přibližovaly k ní. Malá hnědovláska se zastavila a upřela své velké oči na dívku před sebou. „Buď zdráva,“ ozval se jemný hlas. „Ty musíš být jedna z těch ninjů z Kiri, co nás sem přišli chrínit, že?“ usmála se.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Paprsky zlatavě žlutého slunce brzy zastínily větve košatých stromů a medik se ocitl v šeru nehostinného lesa. Po čtvrthodině chůze si Ieyasu všimnul zajímavého faktu: Zdejší fauna byla zřejmě pestrá, ale měla nepopiratelné vlohy k nepozorovanému pohybu – všude bylo slyšet nepřeberné množství zvuků, najít však jejich zdroj bylo pro genina téměř nemožné. Čas od času zahlédl v korunách nějakého toho neznámého opeřence a v hustých křovinách se sem tam mihnul stín menších živočichů.
Ieyasu vytáhl z kapsičky smotek zmuchlaných a mořskou vodou nasáklých bandáží a bezmyšlenkovitě je za stálého kroku začal usilovně ždímat. Jakmile měl pocit, že už pro schnutí části svého vybavení vykonal maximum, vrátil je zpět.
Jeho zrak upoutal malý keřík s modrými bobulemi. Chvíli váhal, zda je má sebrat, poněvadž netušil, o jakou rostlinu se jedná. Po krátkém uvažování ale usoudil, že nemá cenu riskovat zdraví týmu D pro ušetření volného času. Pokračoval tedy v hledání.
Prošel kolem povědomého paloučku s malou lesní studánkou, ke které se chodil mýt. Na chvíli si k ní dřepl a opláchl se studenou vodou. Když už se chystal pokračovat v pátrání, zahlédl u velkého balvanu malé „políčko“ nápadně modročerných bobulí. S nadšením se postavil na nohy a doběhl ke kameni. Ačkoliv si byl původem této rostlinky celkem jistý, raději si ji nejprve řádně změřil pohledem – opatrnost nade vše. Po bližším prozkoumání se však bobule stále jevily jako borůvky.
Vzal jednu bobulku mezi ukazováček a palec a lehkým škubnutím ji oddělil od zeleného tělíčka. Poté ochutnal; vážně to byly borůvky.

Došel až k táboráku a posadil se vedle něj. Na malý pařez položil pytlík s lesními plody. „Něco jsem našel, jak jste na tom vy?“

Tým G: Ztracený ostrov

"Tak já to teda zkusím," povzdechla si Rina a poklekla u Tanamiho těla. Zkoumavým pohledem zhodnotila ránu, načež vzhlédla.
"Potřebuju pálenku, je v černé flašce v polici," udělila pokyn a sama začala z Tanamihom, za pomoci chakry v konečcích prstů, vyndavat dřevěné třísky.
"Mám to," zareagovala Makura a bez prodlevy našla o co si Rina řekla.
"To použijete jako desinfekci?" Optala se zkoumavě a pohledem přeskočila přes oba týmové kolegy.
"Cože? Né, to bylo pro mě," zasmála se Rina, zuby odšpuntovala lahev a mocně si přihnula. Poté lahev podala Renjirovi a sama přiložila spojené ruce k Tanamiho ráně. Dobrou minutu se nic nedělo a Rina u onoho soustředění vystřídala velké množství obličejů, ale nakonec se kolem jejích rukou objevila zelenkavá aura léčení.
"Myslíte, že přežilo víc našich?"
Optala se Makura po chvilce co pozorovala léčivý proces.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako se na Tenshi jen pousmál a postavil se na své místo. Celá podívaná se odehrávala za jeho zády, takže občas něco zahlédl periferně, ale to nebylo ono. Nebyl tady od toho, aby se bavil a proto se věnoval spíše okolí. Bunchan naopak sledoval celý obřad a sem tam k Takovi něco Oinknul.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaiju se stále snažil, jakkoliv udeřit sensei. Byl si ale jist, že se ji nebude schopen dotknout. Po chvíli soupeření, se Kaiju proletěl zpět a skončil ve křoví. Na obličeji měl listí a na hlavě kousek zlomené větve. Nevstával a jen se díval na senseie. 'Jak ji mám zasáhnout? Je rychlejší, silnejší, má lepší reflexy a navíc je Jonin. Tohle nezvládnu.' řekl si chlapec v duchu a dál tam seděl. Vstal, až když jim Mia řekla, že mají naklusat k ní. Chlapec si to ale nemířil k sensei, nýbrž ke svým závažím a až potom k sensei. Kaiju k ní došel a vyslechl si, co se bude dít dále. Do sběru jídla se mu moc nechtělo, ale pamatoval si na minulé odmítnutí rozkazu sensei a tak se jako poslední vydal pryč. Vydal se do lesa, kam se ani jeden z kolegů nevydal. Došel někam hlouběji, a tam si sedl na kámen. Seděl na něm a přemýšlel, nad způsobem, jak porazit sensei.
,,Rychlost mám dobrou, můžu ji porazit, ale musím ji něčím překvapit. Ale jak? Co odemě nebude čekat?" řekl chlapec a přemýšlel stále dál a dál. Netušil, jak dlouho tam seděl. Jestli to bylo půl hodiny nebo dvě hodiny. Ale pak se najednou sebral a odešel zpět na pláž. Cestou stále přemýšlel, jak porazit Miu, když se něco blízko něj šustlo. Klučina ihned zastavil a znehybněl s pohledem na ono místo. Když vyskočil králík, Kaiju neváhal a hodil po něm Kuani. Trefil ho přímo do těla. Jen k němu došel a sebral ho ze země. Vzal ho za uši, vytáhl z něj kunai a šel zpět na pláž. Cestou z něj vyteklo trochu krve, co v něm ještě bylo. Pohodil ho na jeden z kamenů, který tam byly a šel si kunai očistit do moře. Jakmile byl kunai opět čist, sebral se a šel si sednout na další z kamenů.

Satsuki Min, tým D

Jejich malé pošťuchování jí začalo celkem i bavit, nebýt sensei, která si je zavolala na zpátek. Cestou ještě vyzvedli Ieyasua a vydali se vstříc svému dalšímu osudu. Naštěstí to nebylo nic složitého, prostě měli něco někde vyhrabat k jídlo a přinést sem. Trochu jí zmátl Yuri, který se rozhodl jít rozdělat oheň. O tom nebylo nic řečeno, ale nápad to nebyl špatný. Ovšem nápad, který byl špatný, měl Ieayasu. S oznámením, že není tak zcela botanik a jeho víra, že je neotráví, nebyla zcela přesvědčivá. Takže tu zbyl Kaiju a ona. Povytáhla tázavě na chalpce obočí. Vážně bylo od nich moudré nechat jí něco ulovit apod? Nikdy nic takového nedělala, avšak všechno bylo jednou poprvé v životě. Vydala se k té části pláže, kde s Yurim trénovali. Přeci používal ohnivou techniku, něco se muselo lehce uvařit a u toho umřít. Jak to tam tak procházela, její smysluplná hypotéza byla špatná. Kopla naštvaně do písku a kráčela dál po pobřeží. Ještě nakonec bude rybařit. Povzdechla si a našla si nějaký hezký kámen, kam by si mohla pohodlně, jak jen na kameni to jde, sednout, ale ještě předtím vzala ze země klacek. Na kameni si z brašničky vytáhla provaz a udělala si improvizační prut a pustila se do svého pokusu o rybaření. Už teď věděla, jak je to velmi "napínavé" a "vzrušující".

Riri Arui
Tým B
Večeře v Pokoji
Riri si připadala hloupě. Měli přeci jen pravdu. Přesto si však dala čas a dvě minuty poslouchala své společníky jestli to s nima neklepne, až pak se pustila do nudlí. Během jídla poslouchala debatu mezi Yuujirem a Sayou. Dojedla až potom co Saya vyrazila ven.
”Sensei a co malí noční výlet po klášterních střechách? Poznat zkratky, kde je střecha schůdná, kde se rozpadá, odkud se dá tiše pozorovat dení činnost kněžek a tak.”
Dodá s křížkem po debatě Riri doufaje, že alespoň jedna její myšlenka není zcela mimo mísu.

Kitsune Saya
Tým B
chrám -> hostinský pokoj

Saya se zadívala upřeně na Yuujira, když jejich myšlenkové pochody smetl ze stolu nebo hůř, tvářil se víc než nespokojeně. Očividně mu povrchní dívčí štěbetání nepůsobilo radost, ani z toho neměl legraci. A ani to nedokázal zcela ignorovat. To bylo zajímavé. Jakmile však souhlasil s jejím návrhem, naklonila hlavu ke straně a zářivě se na Yuujira usmála. Nebyl to sice zcela upřímný úsměv, ale že s ní souhlasil ji opravdu potěšilo. Více, než by kdy čekala, že ji nějaký muž potěší.
"To zní skvěle," přisvědčila na Yuujirův plán, odložila třetí špejli, kterou akorát dojedla a zdvihla se od stolu.
"Když mě omluvíte, teď bych šla ven. Už jsem najedená," oznámila Yuujirovi s Riri a zamířila k posuvným dveřím, jimiž vyšla ven. Pohledem přejela po menším prostranství, které zaplňovala úhledně opečovávaná zeleň se stejně pečlivě udržovanou cestičkou a zamířila k jednomu z nízkých stromků, U něj se poté zastavila a sehla ke keříku, který rostl hned pod ním. Několik vrchních lístků z něj utrhla a schovala do plátěného sáčku, co vylovila z kapsy. Poté přešla zase o kousek dál ke stejnému keříku a opět z něj odtrhla několik lístků. Nepřestávala si přitom však nové okolí stále prohlížet.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kněžka a démon

Mikayo si nad podivným rozhovorem jejích žáků povzdychla. „Rozmístíme se okolo Seimori-sama, abychom mohli hlídat všechny potenciální směry útoků,“ sdělila jim a sama zaujala své místo vpravo od kněžky, mezitímco ta tančila velmi složitý tanec a cinkala u něho zvláštním žezlem s třísněmi a rolničkami.
To však na tom všem nebylo nejzajímavější. Okolo dívky se začal tvořit modře zářící kruh plný různých obrazců, které pulzovali v závislosti na kněžčiných pohybech.
Celé to byla velmi působící podívaná, ale modrovláska si jí vlastně ani moc nevšímala. Potřebovala hlídat okolí.

Kněžské únosy

„Co nosí na sobě?“ povytáhl obočí Yuujiro. Sayin názor byl tak zvláštní, že ho donutil zastavit hůlky s rýží na půl cesty k ústům. Vlastně nestihl nic říct, než se ozvala Riri. To mu stekla kapka po čele. „Zbavit se nás tak brzo?“
Jeho pozornost znovu strhla Saya a na čele se objevila další kapka. Musel si odkašlat. Konečně ho také nechali mluvit. „Takže zaprvý, silně pochybuju, že by si nás sem zavolali a pak hned první večer otrávili. Za druhý se říká přehršel. Za třetí unášet chrámový kněžky kvůli prodeji na černej trh je trochu o kejhák, není lepší sbírat holky, co prostě nemaj domov? I když v jednom máš pravdu, panny bejvaj dražší, když už to chceš takhle podrobně. A za čtvrtý, volavka?“ povytáhl jedno obočí a skepticky se na modrovlásku zahleděl.
„Nápad je to dobrej, ale myslím, že bych měl bejt proti. Na druhou stranu tak můžem vylákat případnýho komplice. Takže,“ zamyslel se a zahleděl se ke stropu. „Nejdřív se zítra podíváme, co maj ty unesený holky společnýho, abys věděla, jak máš působit. Pak ti seženu ten obleček.“

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zavrtěla hlavou. „To rozhodně nyení dobrý,“ vynadala mu a vzhlédla k Rině. „Určitě si to pamatujete, nyo tak!“ vyhrkla prosebně a pomohla mladíka dostat na místo, které Makura připravila. „Nyo tak, Tanyami, to bude dobrý,“ dušovala se, držíc ho za ruku.
Tsuki mezitím vyskočila na lůžko a očichala ránu. „Škoda, že moje sliny nyeléčí,“ zamyslela se.
„Nyeléčí?“ zamrkala Yui. „Nyak tě to napadlo?“
Kotě vzhlédlo ke své paničce a zarazilo se. „N-nyevím,“ pípla překvapeně. „Nyajednou jsem měla pocit, že kočičí sliny léčí,“ odpověděla. „Nyevím proč…“