NFFORPG - Kirigakure no Sato
V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden
Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:
Takův prasečí společník:
Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.
.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx
Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Miki-san
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0+
Zkušenostní body: 140
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Chaly
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 155 cm
Váha: 49 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 135
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4
Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden
Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak )
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank
- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu
- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových
- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy
Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Ztracený ostrov
"Tanami je snad v pohodě. Skočím ho jen probudit," odvětila Rina a lehce se zarazila, jako kdyby se jí zdálo, že na něco zapomněla. "Jo a koukejte dohlýdnout, aby nezvedal nic těžkýho, nebojoval a tak nějak podobně, jo?!" Dodala, jako kdyby to byla nějaká zdravotní sestra, co svého pacienta pouští po těžkém úrazu na revers. Aniž by však čekala na reakci, zmizela ve tmě, směrem k chatrči. Čtveřice tak zůstala na jediném osvětleném místě palouku sama.
"Všechno bude v pořádku, ale až s tím něco uděláme," odvětila lehce roztřeseným, ale odhodlaným hlasem a pokusila se na Yui pousmát, aby jí dala najevo, že v ní přebývá i nějaká část odvahy, i když zrovna nemusí být vidět. "Zvládneme to, ať už se na nás chystá cokoliv. Vždyť je s náma Rina, nebo ne? Půjde s námi... ," nadhodila otázku, která zněla spíše jako zbožné přání.
K husté tmě se navíc přidalo ticho, kdy se zdálo, že i prales umlkl, které občas narušilo zlověstné zaburácení, jako by vycházelo přímo z nitra osamělé hory. Ticho navíc narušili hned tři hlasité rány. Ta první zněla dutě, když se Rina netrefila do dveří a trefila čelem stěnu, druhá zněla jako pořádná facka, kterou doprovázel nesrozumitelný mumlavý dialog a třetí byl opět dutý náraz, když se Rina rozhodla vyjít z chatrče ven. Pak už se Rina objevila v osvětleném kruhu ohně se zmateným Tanamim, kterého vedla za ruku. Dívka navíc nesla v podpaží čtyři nezapálené pochodně, jenž neopomněla rozdat. Každému jednu. Sama si žádnou nenechala. Mladík překvapeně zíral z Yui, přes Makuru na Renjira a jednou rukou se držel za pravou tvář. Měl v očích moře otázek, ale jak se je jeho mozek pokusil vyprodukovat všechny najednou, ucpaly cestu z mozku k hlasivkám a mladík jen němě dvakrát otevřel a zavřel ústa.
Satsuki Min
Její pobavení skončilo vcelku rychle, když si domyslela, co vlastně chtěla sensei říci. Jo, živí..., hleděla na sensei s velmi milým výrazem, který vůbec neříkal nic o tom, že by jí chtěla ukázat nehezké gesto. Než odešla k jejich tábořišti, pohlédla na Kaijua na zemi a na mokrého Ieyasua...s krabem. Zeptala by se, proč sakra má kraba, ale byla unavená na to, aby vůbec těm dvěma cokoli řekla, a tak prostě pokračovala v cestě. U tábořiště se už nacházela Mia, která se snažila nabodnout na klacek nějakou potvoru. I na okomentování toho dle byla Satsuki unavená a chtěla si jen odpočinout, a možná pak se hecnout a ochutnat tu mnohonohou příšernost, dokonce se nešla ani vykoupat do studánky, kam evidentně měl namířeno i medik se svým novým kamarádem. Sat si pouze přitáhla deku k ohni, na kterou si sedla.
"Kde jste to chytla?" stihla se ještě optat, než Yuri spustil svůj monolog o zapalování ohně a mužnosti.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad
Seiichi sám seba donútil aby pokračoval ďalej v predstieraní že ošetruje správcu. Zaregistroval miesta kde stáli jeho tímoví kolegovia a mysľou mu prebehlo ako je rád za to že je súčasťou ich týmu. Sám Seiichi nepatril k tým čo by vynikali vo vymýšľaní nejakých plánov a tak veril že niekoho z nich napadne ako ďalej. Vnímal kroky čo sa k nemu blížili ale nemohol si pomôcť a musel sa pousmiať. Nemal strach o svoj vlastný život aj keď by asi mal mať. Niečo sa v ňom zmenilo a už nemyslel len na seba a svoj komfort. Pozrel na Funa a následne na muža v samurajskom brnení. Nemohol si dovoliť teraz stratiť hlavu a vypadnúť z role do ktorej ho Fun dosadil. Sklonil zas pohľad k falošnému správcovi. "Nie, nikam sa nejde" začal jednoducho. "Nemôžete očakávať že Vám len tak dovolíme aby ste si robili čo si zmyslíte" pokračoval ďalej a zdravú ruku presunul na rukoväť svojej katany. Ani si to v prvej chvíli neuvedomil že hovorí v množnom čísle a jeho slová môžu byť klamstvom, keďže nemohol vedieť čo si myslia ostatní. Bol si vedomí všetkých rizík čo by mohlo jeho gesto vyvolať, chcel ukázať že nehodlá ustúpiť a zostane tam kde je.
Mise týmu A: Kněžka a démon
„A roztomilá taky,“ zachichotala se. „Tohle je na rozloučenou,“ oznámila a políbila Tenshi na rty. V tu chvíli kunoichina ústa i nos zakryla vrstva ledu, která jí okamžitě znemožnila dýchat. Žena přiskočila ke kněžkám, zatímco se její klon změnil ve třpytivé studené střípky. „Tuhle si vezmu,“ praštila Ryouko do zátylku a bezvládnou si ji přehodila přes rameno. „Nashle,“ udělala piruetu, uklonila se a rozplynula se.
„Ryouko!“ vykřikla Chikage.
…
Kunai se zabodl do Hisokiho a Tako mohl ještě při výbuchu spatřit jeho šílený úsměv. Jakmile kouř zmizel, zůstal na zemi ležet probodnutý špalek. A v tu chvíli se kousek od nich vznesla k nebi světlice.
Jakmile ji Renzo spatřil, upustil kouřovou bombu stejně jako Hisoki, který se chystal na Taka zaútočit zezadu. Nic víc se ale nestalo.
Fun Kotoshi
Tým C
Za tým
Těžké kroky se pomalu blížily po rozvrzané podlaze. Naděje, že přichází sensei se rozpadla ve chvíli, kdy zpoza jedné hromady beden vyšla obrněná postava. Muž byl od hlavy až k patě pokryt samurajskou zbrojí, která měla, jak chránit svého nositele, tak vylekat nepřátele.
Pomalu se blížil k nim, až se zastavil jen pár kroků před Funem. Ten neměl jinou možnost než stát, přikrčený v kolenou s širokým postojem a svou trojdílnou holí, připravenou blokovat případné útoky.
Sečné zbraně by se mu měly podařit zblokovat poměrně úspěšně. Mohutný muž nebyl dost blízko na to, aby ho Fun svou technikou viděl, ale podle těžkých kroků, šoupání a cinkání materiálu o sebe poznal, že má na sobě opravdu mnoho zbroje. Těžké zbroje, ve které musel být podle jeho odhadu jak omezený rozsah pohybu, tak musel i výrazně zpomalovat. To by samo o sobě mohla být výhoda, ale díky tomu si také uvědomil, že svým taijutsu nejspíš nezpůsobí žádnou škodu. A to ani svou holí. Když si vzpomněl na Miki, došlo mu také, že ani kunaie a shurikeny nejspíš nezapůsobí. Doufám, že máš v rukávu něco lepšího než házení shurikenů Miki.
Fun dál stál v rozhodném postoji a tím dal nepříteli jasně najevo, že nehodlá ustoupit. Naštěstí se mu nejistota v kolenou dařila prozatím skrývat.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji
Riri se po Kishových slovech nafoukla jako pátrací balon, což v přítmí místnosti nebylo moc vidět. Pár vteřin než splaskla bylo ticho. Naštvala se, o to víc jí mrzelo, že má pravdu.
”Když to řekneš takhle zní to strašně škaredě.”
Dívka začne vzpomínat a napínat mysl, proč to vlastně dělá? Je to s ní opravdu tak špatné?
To přece nemůže být, taková nejsem, abych dělala na truc...no možná trochu, ale tím to jen začalo.
”Hmmm myslím si že ne.” Vypadne z ní po chvilce přemýšlení.
”Bylo to takový to prvotní naštvání. Že mám skončit, jen protože to on chce...”
Dívka si lehne, dá si ruce za hlavu a pokračuje ve svém vyprávění.
”Vždycky sem chtěla bejt jako děda. Děda byl ninja, chránil vesnici, zažíval dobrodružství, tvrdě dřel, aby byl lepší než ostatní. Taky chci být taková, hopsat po větvých, cítit jak mě vítr cuchá vlasy, když běžím po střeše. Mít to divný šimrání v břiše, když se učíš novou techniku. Víš co myslim ne?”
Riri se opět psadí a zamžourá tmou do míst, kde sedí zelenovlásek. Mimoděk se vrátí k hlazení kocoura.
Isamu Kenji
Tým C
Život a smrt a bedny
Lékárnička byla naštěstí plná obvazů a všech možných jehel, ostří a desinfekce. Evidence ukazovala, že je dokonce chodil někdo často kontrolovat. Chopili se lehce sípajícího správce, ale v tom sklaply dveře, možná past. Co teď, co teď... Snad to Funovo řešení bude fungovat, pomyslel si Isamu. Drobné kusy kovu vyndal pinzetou a vydesinfikoval. Už se jeho stav zlepšoval. Trochu s ním otočil a pomohl mu vydýchávat. Poslouchal ostatní.
Když správce byl zabezpečený alespoň trochu, zavěsil na protější dřevěný trám shuriken na provázku a nechal ho pohupovat. Vrátil se ke správci a probral mu sako. Našel v něm malou tubičku s nitroglycerinem. A sakra. Musím mu to nějak podat, jinak mi tu vykrvácí. Začal se štípáním a lehkým proplácáváním. Jenže dovnitř vešla jakási neidentifikovatelná postava v brnění. Isamu celou situaci poslouchal a nakoukl, aby se ujistil, že silueta je vážně takhle neobvyklá. Sakra, to je korba. Asi nemám na výběr, a musím vyčkat.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na ostrie noža, deň 3
Mia nás, na počudovanie sveta, pochválila a tvárila sa dokonca entuziasticky. Prišlo mi, že má niečo za lubom, ale neriešil som to. Mia zvolala aj posledného člena tímu, Ieyasua. Ten, narozdiel od nej, nevyzeral veľmi nadšene a navyše bol mokrý a niesol so sebou nejakého kraba, asi na večeru. Netuším, čo sa mu stalo. Mia nás poslala umyť sa a na zvyšok dňa Vrátil som sa teda do kempu a naposledy som sa rozlúčil s klackom a hodil ho do ohniska. Ovonial som si tričko.
Pff, umyť sa, kde asi? Okrem tej studne, ktorú využijú teraz asi všetci je tu už iba oceán... Asi na to pôjdem ako moji Mlžní predkovia, ktorí boli bez umývania sa niekedy aj mesiace, pomyslel som si a pousmial som sa nad svojou vlastnou odolnosťou a výdržou. Namiesto toho som išiel pozbierať nejaké klacky na oheň. Našiel som pár ďalších driev a tie som priniesol k miestu ohňa. Tam už bola sensei a pracovala na ohni.
,,Umm, sensei, viete o tom, že by som mohol jednoducho vyfúknuť oheň bez námahy? Alebo to chcete robiť ako za stara, trochu si obnoviť základy prežitia pre časy, keď muž činu, Yuri, nebude náhodou po ruke, haha?" povedal som vtipne a palcami som ukázal na seba. Potom som si ale všimol, že znova na večeru priniesla nejakú stonožku neznámeho pôvodu a pri tom pohľade sa mi tvár skrivila do znechuteného výrazu.
,,Uhh, ak dovolíte, pôjdem ešte skúsiť uloviť nejaké ryby," povedal som a odfičal som s jednou zdravou a jednou drevenou nohou tak rýchlo ako som len vedel. Nezniesol by som jesť tú nechutnosť ešte jeden deň. Prišiel som k vode a tentoraz som ryby začal chytať na nôž. Trvalo to nejakú tú hodinu trpezlivosti a čakania, no motivácia bola silná. Vrátil som sa do kempu s troma rybami.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
"Zatracená voda." Teď už si během tréninku v hlavě neopakoval ani známé poučky o vodě jako takové. Ano, fakt, že je voda například dobrým polárním rozpouštědlem, byl pro medika naprosto esenciální, ale v tuto chvíli již v jeho myšlenkách ohledně vody kolovaly pouze mládeži nepřístupné vulgarismy. Byla všude. Celé dlaně už měl kvůli všudypřítomnému vlkhu zkrabacené. Kdyby si člověk do této "rovnice pohodlí" přičetl ještě písek v botách a svraštělý obličej od soli, bylo by mu naprosto jasné, že trénující osoba právě neměla náladu na přemítání o fyzikálně-chemických vlastnostech H2O.
Konečně to přišlo. Ani nebyl s to si vzpomenout, kdy naposledy slyšel hlas své sensei tak rád. Jeho nadšení - jako vždy skryté za obvazy, maskou a chemickými brýlemi - ještě narostlo, když Mia rozdala rozkazy, které obsahovaly slova jako "odpočinek" a "umytí se od mořské soli".
Rychle popadl svého krabího kolegu a vydal se na cestu směrem ke studánce - to snad bude jeho poslední kontakt s vodou za tento den.
Kitsune Saya
Tým B
chrám
Jakmile se kněžka zmínila o rostlinách, které za pomoci chakry pěstovali kvůli léčivým účinkům, ve tváři se jí objevil nefalšovaný zájem a tmavě modré oči jí zajiskřily nadšením.
"To zní úžasně!" vyhrkla jako malé dítě, jemuž někdo právě pověděl o stromku s ukrytými dárky a zamrkala na hnědovlásku. "Mohla bych se na ty rostliny podívat? Musí to být úžasná sbírka! Opravdu by mě zajímalo, které bylinky tu takhle pěstujete. Používat chakru k léčení a pěstování léčivých rostlin je úžasné!" sepjala ruce prosebně k sobě a nasadila zcela bezelstný výraz nevinné dívky, která byla naprosto ohromena a nadšena zároveň. V duchu však uvažovala zcela prakticky. Pokud vy se ukázalo, že tu pěstují něco vzácného nebo špatně dostupného, mohl by být nakonec i to důvod k únosům. Kvalitní bylinky a rostliny s nezanedbatelnými vlastnostmi stály někdy i celé mění. A tuplem na místech, jako bylo území Kirigakure a okolí, kde se nepěstovalo právě snadno.
Tým C
starý sklad
Ošetřovaný správce tiše sípal a lapal po dechu, když ho tým C přemísťoval za hromadu starých a zatuchlinou páchnoucích beden. Isamovy znalosti první pomoci však zamezily jeho rychlému skonu a díky neustálé geninově péči se pomalu, ale jistě dostával do stabilizovaného stavu. I přes veskrze opatrnou manipulaci s jeho osobou však od původního místa, kde ležel, k nynějšímu úkrytu vedly nepatrné kapičky krve na zemi.
Původně nejasné kroky najednou nabraly na intenzitě. Klap, klap, klap. Netrvalo dlouho a před Isamem, Seiichim a falešným "správcem" stanula vysoká osoba oděná v tmavě zelenou barvou lakovaném samurajském brnění.
Na dvojici statečných shinobi se najednou upíral zlověstný pohled dvojice očí, schovaných za rohatým kabutem a menpem, znázorňujícím vyceněné zuby.
Dlouhán potěžkal nodachi, které opíral o svá široká ramena a chladným tónem pronesl k Funovi a Seiichimu: "Uhněte, nejsem tu kvůli vám."
Tenshi Wakiya, tým A
Netrvalo to moc dlouho a Tenshi už stihla něco pokazit. Sice se jí povedlo vykrýt útok, to se jí muselo uznat, ale bělovláska využila situace a zranila chikage. Černovláska chtěla něco říci, ale ta psychopatická ženská opět využila situace a přišpendlila Tenshi k zemi, načež ji olízla. Ráda by se aspoň oklepala, jak nechutné to bylo, ale kunai u jejího krku jí to moc nedovoloval.
"To oblizuješ lidi na potkání?" vyštěkla na ni, přičemž hlásek lehce přeskočil. Kdyby tu byl Tako, co by asi udělal? Optala se sama sebe, ale její myšlenkové pochody na nic nemohly přijít, páč se nedokázala pořádně soustředit ani na jednu věc.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Trénink na ostří nože
-Den třetí
Mia Sashikizu
Stříbrnovlasá "sado-maso" sensei se za hlasitého zývnutí protáhla a zašklebila se na Kaijua vycházejícího zpoza stromů."No nene,vypadá to,že utíkání ti fakt jde,to bychom třeba..."Větu však nedokončila,protože mladík s sebou prásknul o zem pár kroků před ní."Aaale to si necháme na příště."Dodala s úsměvem a otočila se na dvojici,která k nim zrovna přibíhala."U všech břitev vy žij...ehm totiž dobrá práce vy dva."Zarazila se včas a vzala si klacek,kterým se jí Yuri evidentně snažil vypíchnout oko."Máš moc pěkný klacek Yuri,tak ho vem sebou,bude se hodit na podpal."Během souboje klonu s Kaijuem se snažila vnímat i práci zbytku týmu a byla vcelku spokojená.
"No teda Mio nula mrtvých a ještě se něco naučili...to hraní si na kvočku a kuřátka ti nějak dneska jde checheche."Poplácala se imaginárně po rameni a zavolala na posledního člena."Heeeej Ieyasu!Pro dnešek to už stačí.Seber si tu svoji zoologickou zahradu a naklusej sem."Když byl tým D kompletní,Mia si každého z nich přeměřila pohledem a spustila."Nebylo to nejhorší,taaaaakže dneska večer máte za to volno.Mazejte se umít a za chvíli nástup na přípravu večeře,pro dnešek bylo hladovění dost hehe...rozchod!"Propustila čtyřlístek a sama se pomalu vydala směr vnitrozemí.Když se o nějaké ty minuty později postupně její studenti vraceli do tábora,našli ji jak rozdělává oheň v ohništi a snaží se nabodnout na rožeň její mnohonohý úlovek.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Odpověď na svou otázku nedostala, tak se začala věnovat něčemu jinému. Konkrétně Makuře, ze které cítila rozporuplné pocity. I když se usmívala, Yui cítila, že se bojí. Tohle přetvařování nemohlo být zdravé. „Makuchan,“ položila jí ruku na rameno, „všechno bude v pořádku. Jsme tu s Renchanem pro tebe,“ usmála se na ni. Ona se na rozdíl od modrovlásky tak moc nebála. Ano, tohle všechno, co se okolo dělo, bylo zvláštní a jako z nějakého hovoru, jenže Yui si už něco zažila a věděla, že strach je dobrý sluha, ale špatný pán. Musela být opatrná, ale nesměla se bát pohnout. Jinak by se nikam nedostali.
Z myšlenek ji vyrvalo zemětřesení. Dívka vyjekla a sevřela Tsuki ve svém výstřihu, aby nevypadla a neublížila si. Rázem byla zase tma. A Rina se tomu prakticky nedivila! ‚Moje slunce-nyan?‘ nahnula hlavu na stranu kunoichi. Co se na tomhle proklatém ostrově dělo?
Mise týmu B: Kněžské únosy
„Opravdu?“ rozzářila se kněžce očka a rozpaky byly ty tam. „To bys mohla být jednou z nás!“ zaradovala se. Nad další otázkou se zamyslela. „Ano, třeba léčíme,“ kývla s úsměvem. „Když dospějeme, složíme zkoušky a pak můžeme léčit lidi dole ve vesnici. Pak tu taky pěstujeme květiny za pomocí chakry a vytváříme léčivé látky,“ vysvětlovala s ukazovákem poučně zvednutným.
…
Kisho se zamračil. „Takže nemáš žádnou vlastní motivaci? Žádnej vlastní sen? Jsi ninjou opravdu jen na truc tátovi? On ti nějak ublížil?“
Yuujiro opřený vedle okna z druhé strany tak, aby nebyl vidět, se zahleděl na hvězdy a zamračil se. Jestli to bylo opravdu takhle, ta holka se na kirigakurskýho vojáka nehodila ani trochu. Nehodila by se ani na vojáka Konohagakure. Byl zvědavý, co z ní vypadne dál a jak moc zbytečné bude muži připadat ji dál trénovat.
Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
I přesto, jak byl Tako impulsivní, dokázal velmi rychle schladnout a zapojit i mozek. Ani rychlost, ani síla jeho útoků nefungovala, což nebylo vůbec dobré. Vždy se dalo spolehnout na jednu z variant, nebo na kombinaci obou faktorů. Tady to však vypadalo špatně. Techniku neměl díky medicíně zvládnutou do dokonalosti a v boji se spoléhal výhradně na meč. Jeho nepřítel si ale chtěl spíše povídat, než bojovat. Musel tedy bojovat slovy. Šílená záplava útoků přešla do boje technického, kdy intenzitu vystřídali přesnější rány a tryky. Tako si navíc uvědomil, že to co řekl, nebyla úplně pravda. On své zádady stavěl na první místo a díky tomu měl tolik vroubků v Nemocnici ba dokonce u samotné Ichimitsu. Jeho ideáli se poměrně hodně bily s ideály Kirigakure.
"No tak mě zkus," vyzval ho k osvětlení toho co řekl a odskočil vzad. Levou rukou sáhl do zadní sumky a rychlým pohybem prstů namotal lanko s výbušným lístkem na Kunai. Pod nátepník si navíc schoval další dva lístky. Počakl, než mu soupeř odpoví a ihned poté po něm hodil kunai s výbušným lístkem.
"Kai," odpálil lístek těsně před nepřítelem a rychlým pohybem nalepil lístky na tupou stranu meče, blíže ke špičce. Udělal to tak, aby to soupeř nečekal. Na to k němu přiskočil a roztočil se.
"Senpu!"
Seiichi Oshitari
Tým C
Sklad
Seiichi pozorne pozoroval svojich tímových kolegov a premýšľal nad tým že on sám je najslabší článok ich týmu, keďže vedel že je o niečo mladší a aj vďaka svojej nevyspytateľnej povahe. Nemohol si pomôcť a musel sa pousmial keď videl ako sa Isamu snaží ošetrovať správcu, sám Seiichi nevedel takmer absolútne nič o ošetrovaní iných. Pokrútil hlavou keď si Fun strelil facku a pozrel sa na Miki. Ju v podstate nepoznal takže netušil čo môže od nej očakávať. Keď začal Fun hovoriť pozrel sa na správcu a zostal pohľadom na ňom. Ten nápad sa mu zdal veľmi riskantný ale ani tak nepremýšľal nad tým že by sa nezapojil. Dotkol sa dlahy na svojej ruke než prehovoril. „Rozumiem“ povedal potichu tak aby ho mohli počuť len členovia jeho týmu. Sledoval čo robila Miki a hneď ako sa jej klon premenil na zraneného inšpektora sa veľmi presvedčivo dal ošetrovať.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaijuův pokus o úder byl vyblokován. Kaiju to čekal a hned čekal co se stane dál. Kaiju na nic nečekal a ihned se sehnul k zemi. Dobře udělal a nad hlavou mu proletěl vodní proud, který mu rozcuchal vlasy. Ovšem tím jeho štěstí na chvíli končí. Při dalším útoku mu Mia-klon ukázala další nevýhodu pěstního souboje. Kaiju jen vykulil oči na svoji a Mia-klon dlaň, které začali skládat pečetě. Po dokončení se Kaiju stáhnul. Ovšem na nic nečekal a ihned opakovaně útočil na klon. Nebylo lehké trefit protivníka, který byl mnohem rychlejší jak vy a zkušenější. Ovšem hoch se nehodlal vzdát. Uhýbal technikám a útočil. Pomalu začínat zpomalovat, protože už ten souboj trval dlouho a on přeci neměl žádný oběd. Když Mia-klon zmizel, stihl vyslat osudnou techniku pro Kaijua. Věděl, že když tam bude stát, nevyhne se jí a tak místo aby tam stál a udělal stejnou chybu jak ránu, udělal pár rychlých kroků a kličkoval mezi stromy. Nedrže jeden směr, ale snažil se to vychřici obejít. Což se mu podařilo, ale nyní se vzdálil od Mia sensei. V tom zmateném běhu zabloudil do lesa. Ale naštěstí si pamatoval, kde byla ona vychřice. Než stihl udělat jeden krok, podlomila se mu pravá noha a on si nechtěně klekl. 'To mi došla chakra jo?' podivil se Kaiju a chvíli klečel na jedné noze. Po chvíli, když byl schopen se zvednout, odešel za ostatními. Před sado-maso sensei padl podél jednoho stromu na zem. Byl dost unavený. Velkou zásluhu na tom má i zdržení se oběda. Ráno toho moc nesnědl a tak měl velký hlad a byl unaven. Jen tam tak seděl a koukal na sensei.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Stále som sa usmieval nad svojou vlastnou genialitou a čakal som na pochvalu od sensei za stručnú a vystižnú odpoveď. Satsuki a Kaiju už povedali svoje, ale moc pozornosti som im, kvôli žalúdku, nevenoval. Pochvala ale neprišla. Namiesto toho sa ozvalo obrovské 'plesk!', čo ma prebudilo z premýšľania nad jedlom. Zbystrel som a pripravil som sa na ďalší test. Mia ma ale iba zjazdila za odpoveď. Nad hlavou sa mi zjavili otázniky.
Odpovedal som zle? pýtal som sa sám seba a táto otázka sa pridala k dumaniu o jedle. Mia sa potom obrátila na mňa a Satsuki. Prirovnala nás k barovým povaľačom, nad čím som sa mierne zamračil. Potom do zeme nakreslila nejakú čiaru a zapichla do nej klacek. Nepáčilo sa mi kam to smeruje. Až Mia dokončila s rozprávaním toho, čo nás čaká, zamračenie na tvári vystriedalo zhrozenie. Nie len že to bola tak trochu nemožná úloha, Satsuki určite využije situáciu a utopí ma.
Oh, ano, použije svoju techniku a povie, že to bola nešťastná nehoda, pozrel som sa jej smerom s podozrievavým výrazom na tvári. Neostávalo mi ale nič iné iba tú úlohu splniť. Pohol som sa smerom ku klacku a čakal až sa kolegyňa postaví oproti.
,,Dobre, takže si dohodneme nejaký signál," povedal som a začal som premýšľať. Po chvíli sa mi na tvári zjavil diabolský úsmev.
,,Dobre, toto bude náš signál. Keď to uvidíš, použi svoju techniku," zahlásil som a potom som jej ukázal svetoznámy kruh. Sám som pri tom, ako som ju dostal, skoro vybuchol od smiechu, ale udržal som sa. Potom som zložil pečate a nadýchol som sa. Ukázal som náš signál a v tom mi už z úst vyšľahol obrovský plameň.
Satsuki Min, tým D
Nad poznámkou o Yurim a jeho poslouchání dřevěnou nohou se Sat mírně usmála. Dostal, co si zasloužil, i když...kdyby se proletěl vzduchem, rozhodně by jí to nevadilo. Po chvílí úsměv byl ta tam, jelikož se sensei navážela do obou. Ona jim začala dávat lekci o tom, že se budou na sebe muset spoléhat. Však ona ho zachránila! To se jako nepočítalo...Protočila oči v sloup a založila si ruce na hrudi. Kdyby ho tam nechala, tak by si tohle nemusela vyslechnout. Černovláska vstala ze země a zamířila i s Yurim za sensei. No to si ze mě děláte p***l… Její výraz byl naprosto nečitelný, ale v hlavě pěkně hezky klela, jak dívka by neměla.
”No, bylo by to dobré mít nějaký…” suše konstatovala realitu. Započala myšlenku nad spíše nenápadným signálem, ale evidentně Yuri snědl vtipný blivajz a svému vymyšlenému signálu se velmi smál. Doufala, že počká na její vyjádření k tomu, ale opak byl pravdou. Yuri začal skládat pečetě na techniku, Sat v tu chvíli zbystřila a započala skládání těch svých. K jejímu štěstí a k Yuriho smůle to stihla včas, takže nebyla upálená zaživa.
”Ty idiote…” procedila skrz zuby, ”co kdybys třeba počkal, až něco na to řeknu…” spojila ruce a prokřupla si klouby jako první a poslední varování. Měla sto chutí mu to vrátit, ale musela se udržet.
”Co kdybychom si to nejdřív zkusili mimo ten klacek a vedle sebe, abychom se hned nezabili, a taky abychom se nějak synchronizovali, pak to bude jednodušší. A trochu využili periferního vidění...nebudeme pořád tak, že na sebe uvidíme. Nuže, kolego?”
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na ostrie noža, deň 3
Posledný Satsukiin výraz, ktorý som videl predtým, než mi zrak výhľad zakryli plamene bol síce na nezaplatenie, no mal som pocit, že ja zaň zaplatím za chvíľu. Satsuki sa ale v poslednej chvíli stihla zachrániť, to sa ale o klacku povedať nedá. Ten už bol pomerne obhorený.
,,Príliš pomal- než som stihol dopovedať, Satsuki mi začala, z akéhosi dôvodu nadávať. Poriadne ma zjazdila za to, že som na ňu nepočkal a hneď som išiel do toho.
,,Uhh, jasné, prepáč," povedal som potichu. Išiel som zo zeme vybrať napol zhorený konár a uhasil som plamienok, ktorý na ňom ostal. Keď som sa ho ale dotkol, zistil som, že je stále horúci a popálil som si dlaň. Rýchlo som si na ňu začal fúkať a podišiel som k Sat.
,,Oke, takže vedľa seba," povedal som so svojim prihlúplym úsmevom. Postavil som sa vedľa nej.
,,Dobre, pripravená?" opýtal som sa a čakal som na jej odpoveď. ,,3, 2, 1... tesne po tom, ako som povedal posledné číslo som spravil pečate a keď už som mal chakru nahromadenú v ústach, ešte som jej ukázal tajný signál.
Satsuki Min
Ještě chvíli ho sledovala vražedným pohledem, ale naštěstí pro Yuriho se jí omluvil. Už nevypadala tak naštvaně, ale stačilo by něco malého a opravdu by ho zabila. Yuri přistoupil na její plán a stoupl si vedle ní. Dle jejího názoru to byl jeden způsob, jak si tohle nacvičit a u toho se nezabít, spíš u toho nezabít Yuriho.
“Můžem,” pronesla svým typicky chladím hlasem. Při odpočtu složila pečetě a na signál vypustila mizzurapu. Musela uznat, že se jim to povedlo vcelku dobře, skoro i na stejnou chvíli, ale pár sekund v tomhle případě nehrálo moc roli, pokud se oba soustředili. Dokonce věřila, že by to mohli zvládnout i na nový klacek, páč ten původní odešel do nebe pro klacky.
“No, tohle by šlo. Ještě jednou, nebo rovnou klacek?” optala se Yuriho a doufala, že je už pro klacek. Nechtěla moc zjišťovat, co by jim na to řekla sensei, popřípadě co by jim udělala.
Yuri Gateba
,,Môžme ísť rovno na klacek," povedal som. Naša stará palička ale už bola mimo záchranu, takže som musel nájsť novú. Chvíľu som sa poobzeral a aj som našiel vhodnú palicu. Dokonca vyzerala podobne ako tá prvá. Zapichol som ju do zeme a potom som od nej odkráčal 10 krokov.
,,Dobre, ja som odkráčal desať krokov od klacku, ty by si ale mala odkráčať menej vzhľadom nie len na to, že oheň sa všeobecne pohybuje rýchlejšie než voda, či už šírením, alebo na molekulárnej úrovni, ale aj na rýchlosť nás dvoch, kedže ja som o niečo rýchlejší, čo som odsledoval pri cvičnom pokuse, ale aj preto, kedže signál dávam ja, takže je možné, že použijem svoju techniku o niečo skôr. Radil by som tak šesť krokov, to by malo stačiť," povedal som svoju teoriu na začiatok. Počkal som ako zareaguje a keď bolo všetko pripravené, rukami som začal tvoriť znaky. Hneď po poslednej pečati som jej ukázal náš známy signál a potom som už vyfúkol plameň.
Satsuki Min
Byla ráda, že Yuri chtěl také rovnou přejít na klacek, přeci nebyli žádní troškaři. Beztak si už takhle zahrávali s hněvem jejich sensei. Yuri spustil nějakou svoji teorii o tom, že oheň je rychlejší, a že by měla Sat jít blíže. Chvíli o tom přemýšlela, v podstatě měl pravdu a nijak se v tom nehodlala rýpat, už to chtěla mít za sebou. Počkala na signál a pustila se rychle do pečetí, načež vypustila z úst proud vody. Jakmile se vytvořená mlha rozplynula, klacek, k jeho štěstí, přežil, dokonce nebyl ani moc ohořelý a ani moc mokrý. Přešla k němu blíž a prohlédla ho radši zblízka, opravdu přežil. Malinko se usmála na Yuriho a vrátila se na své původní místo.
”Ještě párkrát, pro jistotu,” oznámila kolegovi.
Pustili se do dalších pokusů. V jednom z nich ovšem klacek padl za vlast, ale následně byl nahrazen jiným. Poté následoval malý počet pokusů, kdy jim to šlo lépe a lépe. Bylo na nich vidět, že přeci si něco spolu zažili a jsou v týmu spolu nejdéle.
Yuri Gateba
Tím D
color=blue]Ostrov[/color]
Náš plán vyšiel. Klacek bol v dobrom stave aj po tom ako sme s ním skončili. Vo vnútri som skákal radosťou, ale navonok som si zachoval svoj cool image a dovolil som si iba letmý úsmev. Už som chcel ísť sensei ukázať čo sme dokázali, ale so Sat sme sa rozhodli to vyskúšať ešte párkrát. Klacek, o ktorom sme boli presvedčení, že je vyvolený ale padol, tak sme ho nahradili iným.
Mohli sme v podstate doniesť nepoužitý konár a povedať, že nám to vyšlo perfektne, Mia by určite nič nepoznala... Na to je ale už trochu neskoro, hovoril som si v duchu a usmieval som sa pri pomyslení, že by sme Miu okabátili. Tréning nám išiel stále lepšie a lepšie, až sme sa rozhodli, že je to dokonalé a že Mia je pripravená to vidieť.
,,Yosh, už nám to vyšlo veľmi dobre. Je na čase to asi ukázať sensei," povedal som s úsmevom a palcom hore. Vytrhol som paličku zo zeme a v ruke som s ňou mieril smerom k Mii, ktorá práve ukončila súboj s Kaijuom, ktorému dala asi dosť zabrať. Dokráčal som si to teda priamo k nej.
"Sensei!" začal som a spoza chrbta som melodramaticky vytiahol klacek, ktorý som jej teraz držal priamo pred očami. "Zvládli sme to!"
Satsuki Min
”Jo, to by mohlo stačit,” dala za pravdu Yurimu. Už to celkem zvládli a také ona byal už unavená a chtěla si na chvíli odpočinout. Když došli k sensei, měla takový neblahý pocit, že je ještě něco čeká a toho pocitu se nemohla zbavit.
”Dokonce i živí…” dokončila lehce vtipně myšlenku kolegy.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji
Jak se Zelenovlásek zeptá, proběhnou dívce v hlavě všechny ty rodiné hádky točící se kolem dospěláckých věcí.
”Začalo to kvůli dědictví. Táta musel dát své slovo, že všechny jeho děti projdou akademii ninjů, jinak by nezdědil ten barák, kde bydlíme. Akademii sem prošla, mno a pak sem pokračovala trochu na truc tátovy, protože to nechtěl” Hnědovlasá dívka pokrčí rameny, pak pokračuje
”Sem tu šťastnější, než bejt doma, pracovat v obchodě a čekat až dospěju do věku, kdy mě táta dobře provdá. To tak.”
Riri pokračuje v hlazení kocoura.
”Všichni tátovy sourozenci totiž zemřeli jako Ninjové, stejně tak jeho první manželka, proto to nechce.”
Trénink na ostří nože
-Den třetí
Mia Sashikizu
Mladík sice zaregistroval techniku,ale nestihl se jí vyhnout,takže skončil v blátě na zemi."Heh."Povzdechli si obě Mii zároveň a sledovali jak si Kaiju sundává závaží."Máš štěstí,že to byla voda a ne blesk nebo oheň.Na druhou stranu by byla aspoň pořádná večere...středně propečený zakrslík."Zakřenila se Mia-klon a sledovala jak k ní bez vyzvání Kaiju míří.Jakmile ji zaútočil na břicho,klon úder vyblokoval svými dlaněmi,až se celá jeho vodní podstata zavlnila."Futton:Reppushou"Zašeptala Mia-klon z blízka Kaijuovi do tváře a použila jeho pravačku na poskládání pečetí pro vzdušný poryv."I tvé vlastní ruce můžou posloužit nepříteli pro poskládání pečetí a existovali dokonci i takový mistři,kterým k tomu stačila jen jedna ruka,ale jejich honosná jména jsou zanesena už jen v legendách,takže bych s tím běžně moc nepočítala."Ozvala se pravá Mia,mezitím co klon s mladíkem zápasili.
Mia-klon po následující chvíli zasypávala Kaijua přívalem vodních a vzdušných technik a uhýbala jeho úderům,ale s každou další technikou a s každým dalším mladíkovým úderem ztrácel klon svou sílu a soudržnost.Klon teď spíše připomínal poloprůhlednou figurku z čokolády,kterou něchal někdo na odpoledním slunci."Šdá še,že tu konším che."Zašišlal klon s jedním koutkem výš než druhým,mezitím si mohl Kaiju všimnout,že skutečnou Miu není nikde vidět."Takše tady máš pošlední techniku.Tohle tě nauší,še některým technikám se proště pšímo vyhnout nedá.No uvidíme jak rychle dokášeš utíkat cheche."Zakřenil se klon a složil svoje poslední pečetě."Futton:Atsugai!"Vykřikl a rozpadl se na kapky vody,které rychle rozprášila vychřice,která nebyla sice tak silná jako od skutečné Sršně,ale pořád byla dost divoká.
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Eh...“ stekla chlapci po čele pomyslná kapka, když se Rina poplácala po paži. Na jednu stranu to při pohledu na bělovlásku znělo směšně, na druhou dojem, který na Renjira dělala, napovídal, že to v mohlo být klidně možné. Netušil sice přesně jak, ale instinkt mu velel mít se před ní na pozoru.
Rina poté začala kreslit do hlíny a popisovat jim cestu k sopce, zatímco Renjiro mnutím a točením klacíku v dlaních, vrtající jím v klacíku a listí pod ním, rozdělával oheň.
To vše ale přerušila ohlušující rána a neobvyklé množství kouře, které uvalilo na ostrov druhou nic.
„Co se to tu sakra děje...!?“ valil na kouřící chřtán oči Renjiro. Jestli bylo tohle celé spojené s aktivitou výpravy z Kirigakure, o co tu proboha šlo!?
„Co mám v plánu?“ vytrhla ho ze zamyšlení Rina a on k ní bezděčně shlédl. Mezitím se k němu přitočila i Yui a všechny zraky se upíraly na něj.
Co měl v plánu. On. Kdo také jiný? Ten s plánem byl přece vždycky on. A teď tomu nesmělo být jinak!
Po krátké odmlce se Renjiro zamračil a shlédl k plápolajícímu ohni.
„Jak je na tom Tanami, Rino-san?“ vzhlédl k ženě, zatímco se kousek od něho peklo maso, co nad oheň Renjiro nabodané na klaccích umístil.
Až se nají a doplní energii, vyrazí k hoře a zjistí, co se stalo s Kenshinem a s ostatními z lodě a přijdou celému tomu záhadnému dění na tomhle ostrově na kloub!
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Kitsune Saya
Tým B
chrám
Dívce poskočilo obočí. Tak takhle to bylo. Kněží i kněžky uměli používat chakru, ale nesouhlasili s jejím využitím v boji. Pro ně to bylo něco posvátného, co mělo lidem pomáhat. A díky reakci dívky pochopila, že tu navazovali vztahy mezi sebou, což bylo pochopitelné. Pro obyčejné lidi byl jejich život příliš vzdálený a shinobi byli jejich opakem.
"Chápu. Asi proto chakru v boji nepoužívám," pokrčila zlehka rameny.
"Jediné, k čemu mi chakra slouží, je chůze po pevných předmětech. Pro boj se mi zdá zbytečná," využila získané příležitosti, při které ze své nevýhody rázem vytvořila výhodu. V duchu přitom začala zvažovat možnost, že k únosům mohlo docházet právě kvůli jejich chakře. Ta se dala využít k ledasčemu. Proč se ale poté únosce zaměřoval na dívky?
"Pokud má chakra sloužit k vzájemnému porozumění a pomoci, co tu s ní děláte? Léčite?" začala na oko hlasitě přemýšlet.
Mise týmu B: Kněžské únosy
„Shinobi používají chakru k boji,“ zamračila se a nafoukla tváře, takže vypadala jako roztomilý křeček, který si nacpal do zásob hromadu zrní. „My taky umíme používat chakru, ale uctíváme ji. Chakra by měla sloužit k porozumění ostatním, ne k ubližování,“ vysvětlila jí se zdvihnutým ukazováčkem.
Pak se začervenala. „K-kdyby byl kněží, bylo by to skvělé,“ hlesla. Další narážku pochopila dokonale. „A-a-a-aha,“ začalo se jí kouřit z uší.
…
„Myslím si, že klid a rozvaha jsou hodně důležitý,“ zazubil se chlapec a zahleděl se na Moria. „To je asi různý,“ podrbal se za hlavou. „Morio umí drápat a kousat.“
Když zase nastalo to trapné ticho, chlapci stekla kapka po čele. „Hele, Riri-chan?“ oslovil dívku znovu. „Proč si se stala ninjou? Cos od toho vlastně čekala? A… jsi teď vlastně spokojená?“
Mise týmu A: Kněžka a démon
Hisoki jeho chyby viděl, ale neskákal po žádné z příležitostí. Chtěl toho kluka vydusit, vytočit do nepříčetnosti. Tak rád si hrál s emocemi zfanatizovaných Kiriřanů. Byla to taková psina! Právě proto si vybral Taka místo Mikayo. Proto a také…
„Když tě tohle vysvětlení potěší, ať to tak klidně je, ty malej zmetku,“ zazubil se šíleně bělovlasý, vykrývající každý jeho útok.
…
Mikayo vycenila zuby. Renzo ji stačil chytit do jednoho ze svých jednoduchých genjutsu, které utlumovaly jeho přítomnost. I přesto byla na jeho pohyby zvyklá. Jak by taky ne! Žena vyskočila vysoko na větev stromu. Na místo, kde ještě před chvílí stála, doskočil ninja s kunaiem. Hned se však musel také odrazit, protože mu začaly nohy přimrzat k místu. Skončil tak na stejné větvi a zazvonil kov o kov, jak se jejich nože střetly. Zatímco Renzo hleděl dívce do tváře, ona hleděla na jeho čelo. Nesměla si dovolit přímý pohled do očí.
…
Tenshi s Bunchanem sice společnými silami vykryli útok, ženu tím ale neoslnili. „To je mi ale nuda,“ zívla bělovláska.
Chikage v tu chvíli vykřikla a z ramene jí vystříkla krev. Před ní se tyčila další bělovláska, na chlup stejná nebezpečné kunoichi. Místo ruky měla ledový nuž. Kněžka se sesunula na kolena a Ryouko si přikryla ústa rukama. „Ch-chikage!“ vyhrkla a klekla si k ní.
Kunoichi mezitím využila situace a skočila přímo po Tenshi, kterou povalila na zem a přiložila jí kunai ke krku. „Ani hnou, čuníku,“ střelila po Bunchanovi očima. Mohl v nich vidět smrt a utrpení, které by mu mohla způsobit, kdyby se jen pohnul. Pak se sehnula k dívce a olízla jí tvář. „Jsi chutná panenka,“ zavrněla jí do ucha.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Pokus hocha zasáhnout Miu byl neúspěšný. Kaiju si všiml pečetě a ihned věděl co se chystá, ale nebyl tak rychlý, aby ji byl schopen uhnout a tak ho ona vodní vlna smetla. Odplavila ho kus od Mia-klon. Kaiju vstal a byl si vědom, že s touto rychlostí nemá šanci a tak se musí zlepšit. Pro tentokrát, již podruhé tento den, poruší svůj slib. Kaiju si povolil závaží a pousmál se. Byl mokrý a to ho lehce zdržovalo, ale nevnímal to. Přikrčil se a sledoval klona své sensei. Sledoval ji velice pečlivě a rozhodl se u toho zůstat. Po chiličce se rozběhl na klona. Z pohledu sensei to muselo vypadat, že míří přímo na ní, ale Kaiju jen kolem ní proběhl a tři metry za ní se otočil a nyní útočil na břicho, pomocí pěstí.
Miki Yuki
Tým C
Příprava na následující boj?
Děvče s Funem se snažili o inspektora postarat v tom se k nim přiřítil i Isamu. Ten začal ihned jednat nejspíš měl už nějaké zkušenosti s ošetřováním. Kolega hned inspektora se snažil dát do nějaké stabilizované polohy. Miki věděla, že se o inspektora Isamu postará a raději začala vnímat okolí. Přeci jenom pokud se jedná o nepřítele musejí být ostražití a na cokoliv připraveni. Červenovlasé děvče vědělo, že nemají moc času a že se určitě nepřítel co nejdříve ukáže. Nejhorší je, že nikdo o něm nic neví, jestli je to žena či muž nebo i to na jaké úrovni ten útočící je. Musím zkusit aspoň nastražit pár pastí i byť by neměli žádný efekt, pomyslela si Miki a rychle přidělala alespoň výbušné lístky ke vchodu. Potom co nastražila výbušné lístky přiskočila k Funovi. Vypadalo to, že nad něčím velmi důkladně přemýšlí. Za krátko na to Fun řekl plán co ho napadl. "Nevím estli to bude fungovat, ale zkusit se to musí", složila pečetě beran,had a tygr. "Bunshin no jutsu", řekla si spíše pro sebe a vytvořila jednoho klona, který se objevil vedle ní. "Běž támhle k Funovi jak ošetřuje inspektora a přeměn se přesně na něj". Hned potom klon složil pečetě pes,kanec a beran "Henge no Jutsu", opět vyslovila název techniky a proměnila se na zraněného inspektora.
"Isamu vím, že to bude těžké, ale musíš se s inspektorem někam schovat. Myslím, že už není moc času mám pocit, že už každou chvilku sem někdo příjde", řekla velmi důrazně svému kolegovy a pak se šla ukrýt za bedny, by měla dobrý přehled o tom co se bude dít.
Fun Kotoshi
Tým C
Plán
Když se v podobné situaci snažíte uklidnit, většinou se stane pravý opak. Funovi se ve skladu nedařilo zmírnit tep ani uklidnit vír myšlenek. Sám sobě vrazil políček, jako by doufal, že se probere z hrozného snu. Mezitím se Isamu bleskurychle ujal těla a začal s první pomocí. Běhal kolem, ponořen do svých myšlenek a hledal vše potřebné.
Seber se! Fun nevěděl, co dál. Vždycky byl ten, koho bylo nejvíc slyšet. Teď jen stál, s rukama zapřenýma o kolena a otevřenou pusou.
Nejprve si myslel, že se mu to jen zdá, ale po chvíli uvěřil, že je to pravda. Slyšel správcův dech. Opravdu nebyla jeho snaha nadarmo. Porušení příkazu senseie a nasazení vlastního života. Bylo to jako jiskra uprostřed změti černých vláken zmatku, který ho ovládal. Neměl jinou možnost, než se soustředit právě na tento pocit a zhluboka dýchat. Uvědomoval si, že nejsou zas v takovém bezpečí. Zvuky bitvy byly až příliš zřetelné a kapky potu mu pomalu ztékaly po spáncích.
Zamračil se. Na mysl mu vyvstala další otázka. Po kom vlastně jdou?... pokud chtějí jen obsah beden, proč by si prostě nepočkaly, až tým C odejde? Muselo v tom být něco víc. A pokud měl Fun pravdu, něco víc by znamenalo, že přijdou do skladu a pokusí se dokončit, co začali. Nebo zabít nás. Každopádně ani jedna z variant nebyla příliš vábná a bylo potřeba vymyslet nějaký plán.
Chlapec přemýšlel, co by mohl udělat, ale po shrnutí všech technik, které se naučil na akademii, si něco uvědomil. Jeho schopnosti byly pro nějaký speciální plán k ničemu… Byl slepý. Aktuálně viděl pouze dva metry od sebe a s většinou nehmotných technik, jako jsou klony, měl velké problémy. Ne, že by je nedokázal vytvořit, ale dát něčemu přesnou vizuální podobu, když jste ani sebe v životě neviděli v zrcadle, je skoro nemožné.
Přece nejsem tak k ničemu! Pěstí se udeřil do kolene, když se snažil najít v mysli něco méně ubohého než jen jeho neschopnost.
Kdyby jen byl schopný vytvářet přesné klony. Kdyby se dokázal přeměnit na zraněného a tím zmást soupeře. Nic z toho ale příliš nezvládal.
POČKAT! Docvaklo mu to. Nic z toho umět přece nemusel. Měl svůj tým. Otočil se ke zbylým dvěma členům týmu a Isamua nechal, ať si dělá, co je třeba. Po Seiichim to chtít nemohl. Zaprvé ten byl zraněný a zadruhé nebyl příliš dobrá volba pro boj na dálku. Takže zbývala Miki.
Otočil se tváří k ní a snažil se vypadat přesvědčivě. Nebyl si totiž jistý, jak ho budou ti dva poslouchat po tom, co viděli, jak dal sám sobě facku. Není to něco, co by vypovídalo o čisté mysli.
„Miki, Seiichi! Mám plán, ale musíme být rychlí. Miki, ty musíš vytvořit klon a přeměnit ho do podoby zraněného správce. Pak se jdi schovat za bedny dozadu. Budeš naše záloha. Předpokládám, že jako Yuki zvládneš pár útoků na dálku.“ Ani nečekal na odpověď a otočil se na Seiichiho. Ty budeš předstírat, že falešného správce ošetřuješ tak, jak to dělá Isamu. Pokud ho přijdou dorazit, s trochou štěstí je to zmate.“ Zhluboka se nadechl. „No a já – já vás budu bránit zepředu, jak jen to půjde.“ S těmi slovy pevně uchopil svou trojdílnou hůl a doufal, že ho ti dva včas poslechnou.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Isamu Kenji
Tým C
Být (para)medikem jen nachvíli...
Byl to docela i horký den. Začátek léta, skoro prázdniny. Jenže, Isamu už nebyl ten malý kluk z akademie, a tak se ho prázdniny docela ani netýkaly. Pozoroval malé děti po cestě, ať už z akademie, hřiště nebo parku – tak jako ve svůj první den jako genin. Ale dnes bylo něco jinak – stál u nemocničního domu. Měl myšlenky na svou matku. *Kéž bys tu teď mohla být… Kéž bys mi to mohla vysvětlit, všechno.* Smutně se zadíval na emblém Nemocnice Kirigakure-střed. Jeho matka byla Iryou-kunoichi. Dlouho tu s ním nebyla, ale vzpomínal na to, jak ho jako menšího brala občas do práce, když jeho táta byl na misi. Vyrušily ho kapky, které padaly na špičky jeho bot. Když se ale díval po dešti, viděl jen slunce na obloze skoro bez mráčků. Přistihl se, že mu ukáplo pár slz. Utřel je a pomalým krokem s rukama v kapsách vešel do nemocniční haly.
„Isamu? Jsi to ty?,“ zavolal na něj hlas, který neslyšel už dost dlouho. Byla to paní, která pracovala s jeho matkou na urgentním příjmu. Vzpomněl si na to, jak na něj vždycky byla hodná. „Dobrý den, ano, jsem,“ nasadil úsměv, kterým se pokusil skrýt předešlý sentiment, „jak se vám daří? Dlouho jsem o vás neslyšel.“ Paní Ichyioku se mu podívala do tváře a spatřila toho malého chlapce, kterému zabavila pinzetu, se kterou si málem probodl obě oči. Nevydržela to a hned ho obejmula. Isamu se zatvářil poněkud zmateně a pokoušel se vyvléknout jak ze situace, tak z objetí.
Chlapec paní Ichyioku všechno vypověděl, o tom, jak žije a jaké jsou jeho záměry.
„Pak… Vím, proč jsi přišel sem. Chceš jít na ten výcvik s ostatními, že?,“ zeptala se ho narovinu.
Isamu odhodlaně kývnul. „Tak pojď, ukážu ti, co dělat, než začne samotný výcvik,“ ukázala mu prstem na konec chodby. „Sem ne, tady jsou sanitářští pomocníci z patologie a není to moc hezký pohled na to, co bys tam viděl. Můžeš klidně támhle na stole vydesinfikovat to lékařské vybavení. Potom ho zabal do toho paklíku, stejně jako je připraven tento,“ podala mu kapsičku se skalpely a jehlami a pokrčila rukama, „Holt, nemůžeme se vždycky spolehnout jen na Shousen.“ Pak odešla a zůstal tam jen on a stolek plný ostrých předmětů. *Na co je asi tohle? Hm… každopádně je to hodně ostré, tak to tam dám, aby se to neztupilo.* Připravil si skleněnou vanu, do které nalil trochu desinfekčního roztoku. Pár nástrojů jen lehce opláchnul a dal je do roztoku. Pak si došel pro antimikrobiální ubrousky, kterými vyčistil zbytky krve ze skalpelu. Krve se nikdy moc nebál, spíš se mu nelíbila představa mít něco zlomeného. Proto radši při tréninku padal na sedřená kolena než na ruce. Ale… Dnes se měl naučit to nějakým způsobem překonat a... přiučit se.
Na krátký okamžik spatřil na kraji stolu příručku, která měla osvětlit základní poznatky o nástrojích. Prolistoval brožurku, aby aspoň zjistil, jak se některé předměty jmenují, nebo které tam nejsou, a tudíž jsou pokročilejší výbavou. Při dalším čtení se díval, k čemu slouží. Po chvíli si vzpomněl na to, co měl udělat a svou práci dokončil.
Pouzdra s nástroji dal do krabice, kterou odnesl paní Ichyioku. „Výborně! Tohle je pro mladé mediky… a tohle je na nácvik pro tebe. Tumáš,“ dala mu jedno z pouzder a k němu malou lékárničku, akorát tak pro rychlé nošení. Isamu si prohlédl její obsah. *Konečně něco, co znám z akademie alespoň trochu… Obvazy, šátek, pár náplastí, ampulka s peroxidem, pryžové obinadlo – no, všechno, co jakž takž znám z těch několikaletých kurzů první pomoci na akademii. Tam jsme jako „ošetřovali“ navzájem, ale… Jak nám to pomohlo a kolik z nás to umí použít v reálu?*
Vlastně si ani nebyl jistý, co přesně čekat. Dokázal vyčíst z pohledů ostatních, že už vědí přibližně, co bude probíhat. Neměl zas takový přehled o tom, jaké dovednosti musí mít účastník této akce. Jen si vzal letáček při cestě domů a pak se odhodlal tam jít. *Měl jsem? Je dobrý nápad tu být s takovým počtem lidí?* V ten moment ale zvolal v přednáškovém sálu nemocnice mohutný hlas. Všichni přítomní utichli a bedlivě pozorovali katedru. U tabulí stálo celkem pět osob, všichni vypadali tak, že se vážně na mediky těší, nebo to dobře předstírali (asi ta druhá možnost). Muž s hlasem jako zvon vysvětlil přítomným studentům, že proběhne jejich rozdělení do čtyř skupin, respektive čtyř stanovišť. Každé z nich bude probírat jedno téma. Potom se skupiny prohodí a po pauze se opakuje postup dál, dokud každá skupina neprojde všechna čtyři stanoviště. „Medici to mají v rámci studia, ostatní dobrovolníci mi zde podepíšou prohlášení o organizaci,“ zavolal muž na závěr, což Isamua probudilo z ustrnulého přemýšlení. Byly čtyři skupinky - tým Zelená, Modrá, Červená a Žlutá. Isamu byl přiřazen do Modrých. Spoustu mediků se vytratilo kdovíkam a rázem týmy nebyly tak plné. Nejistota ho pořád sužovala a tolik nových lidí nerad měl okolo sebe. Modrým velil mladý doktor, tenhle měl možná opravdové nadšení ze studentů.
„Budu stručný. Jmenuji se Taichi. Mám na vás hned jednu otázku. Kdyby vesnici napadlo několik banditů a ublížili civilistům, co prvního uděláte, když doběhnete k raněnému?,“ zeptal se do už menšího pléna, než bylo předtím. Pokoušeli se odpovídat různě – „Prvně zavolat pomoc a pak ošetřit“ nebo naopak, či například „Odtáhnout ho na stranu a tam ošetřit.“ Taichi jen pokyvoval nesouhlasně na tyto odpovědi hlavou. „No, v první řadě se rozhlédnout po útočnících,“ ozval se hlas černovláska vzadu.
„Kdo to řekl?,“ zeptal se Taichi a rozhlížel se po autorovi tvrzení, „protože je to správně. Často se stane, že se na to nemyslí a místo jednoho životu jsou ztraceny dva.“ Isamu se nepřihlásil a dál poslouchal. Byla to totiž jeho jediná výhoda oproti ostatním přítomným – myslel jako shinobi a v bojišti to musí mít na paměti i doktor, že mrtvý zachránce není dobrým zachráncem.
Taichi dále mluvil o zásadách, které se musí dodržet v boji a ukázal studentům, jaké jsou možnosti, jak dát signál žádosti o pomoc. „ Můžete třeba rozdělat oheň a přihodit do něj listí, aby to čoudilo. Teda pokud se okolní pacienti nedusí. Nebo můžete využít nějakého zvukového signálu – zapískání, zacinkání, hod zbraní a tak podobně. Musíte si poradit, aby vás někdo stihl najít dřív než si smrt najde vás,“ řekl s trochu vážnějším výrazem.
Taichi chvíli ještě mluvil o tom, jak si poradit v nouzi bez výbavy nebo lůžka. *To už jsou spíš dovednosti kluků, co staví bunkry na stromě. Tohle asi bude jediná oblast, ve které bych mohl oproti ostatním něco vědět,* pomyslel si Isamu.
Taichi se usmíval, když si studenti vyměnili pár poznámek o svých dosavadních zkušenostech s polní první pomocí, ale pak zvážněl. „Váš úkol je dostat se co nejrychleji k tomuhle parku, je tam hodně raněných – někteří s vnitřním krvácením, několik popálených,“ bouchnul do nástěnné mapy a popohnal studenty se slovy: „Pacienti umírají!“. Medici spolu s Isamuem hnali do jádra parku. „Z toho všeho, co jsem jim tu řekl je stejně nejdůležitější spolupracovat, ať už s kolegy, tak pacienty, tohle je vyškolí,“ řekl mladý doktor svému kolegovi, který studenty vítal v aule.
Všichni se hnali do parku a Isamu dorazil jako jeden z prvních. Možná tomu pomohla skutečnost, že ne všichni medici byli v akademii, možná to, že věděl o zkratkách, a to přes střechy. Nikdo z přítomných však neviděl jiné lidi, než ty sedící na lavičce. I poté, co se všichni dostavili, nezjistili, kde ranění jsou. Rozdělili se napůl, aby jedna skupina prohledala sever a druhá jih parku. Isamu se skončil v severní skupince. Skupiny se domluvily, že pošlou spojku, kdyby dovršily úspěchu. Park se pomalu vyklidil. Rozhlíželi se a najednou se vzduch nasytil jakýmsi zvláštním pachem, něco jako když se připaluje sporák. Pak se ozval křik o pomoc. Člověk by si myslel, že přítomní půjdou po hlase na pomoc. Jenže ne. Kolem nich náhle prolétly čtyři dýmovnice, které ihned vybuchly a dostaly skupinu do kouřové pasti…
„Tady jsou!,“ ozvalo se skrz popelavou mlhu. Přítomní naběhli tím směrem, kde jejich vrstevník volal. Byly to nehezké popáleniny, každý z přítomných měl o stupeň horší než ten předchozí. Okolo hořely stromy. *Tedy, tohle nevypadá na hořící stromky…,* pomyslel si a doběhl k větvi. Dotkl se jí, a opravdu. *Do tohohle genjutsu jsme se museli chytit, když jsme byli začouzení těmi granáty,* usoudil ze situace. Ukázal to ostatním na důkaz toho, že se můžou pohnout vpřed. Někteří vypadali lehce zmateně, několik jich však hned doběhlo ke zraněným. „Musíme sehnat vodu, rychle!“ Isamu doběhnul k hydrantu, který byl opatřen nějakým minimaxem a hadicí. Voda začala téct, jenže nevypadala moc čistě. Pak uviděl jedno ohniště, které však opravdu vyzařovalo teplo. Uhasil jej vodou, čímž zrušil zdroj genjutsu a po chvíli už plameny pro všechny zmizely. *Někdy lituju, že neumím prolomit takováhle genjutsu na místě, nebo aspoň přivolat vodu nějakým vhodným jutsu… To by mohlo pomoct.* Medici konzultovali, co udělat. Z jejich rozhovoru zachytil hned několik věcí. Každý člověk reprezentoval jeden stupeň popálení. Snažili se zbavit postižené od chytlavého nebo těsného, co měli na těle. Na místě však byli dva, kterým se přiškvařil oděv ke kůži. Byla to ta nejhorší popálení. Ty radši medici nechali být. Isamu nakonec sehnal několik litrů vody z nedaleké stáje od sedláka. Voda byla dost studená a pitná, tak mohla stačit. Na pokyn ostatních kropil popáleného druhého stupně.
Po několika sekvencích hašení upálenců došli k názoru, že může část jít pro jižní tým. Jenže celá skupinka na tom také nebyla úplně nejlépe a měla dost napilno. Ranění kašlali nebo dokonce zvraceli krev, někteří byli probodnutí naskrz ostřím. Na dva z přítomných mediků to bylo moc, že to také nevydrželi a klopili do křoví.
Ty, kteří byli pobodaní uvedli, pokud to šlo, do stabilizované polohy, a rány nechali celistvé, bez vytahování. Větší problém bylo vykašlávání krve. Medici se skoro nulovou praxí mohli mít spoustu příčin, ve kterých se zmateně motali. Isamu, který to všechno viděl, vytáhl kus látky ze své tašky, kterou zaškrtil paži pacienta, na čemž se shodl s ostatními. Dotyčný měl v ruce střepy, naštěstí ne v okolí zápěstí a rány byly i docela rovné. Těžkého chlapa převalili na bok a medici se jali vytáhnout menší ze střípků pomocí preparační sady, kterou Isamu desinfikoval. Bylo to náročné. Někteří si mysleli, že to vzdají, ale připojil se i poslední zbytek ze severního týmu. „Zmizeli, jen tak, všichni zničehonic,“ řekl jeden z nich. „A po nich obláček?,“ zeptal se Isamu. Medik překvapeně zakýval. *To musela být buď klonová technika nebo pořád nějaké pokročilé genjutsu...*
„Vidím, že si vedete dobře,“ zavolal na ně Taichi zpoza keřů, jako by se díval celou tu dobu, „nehledáte tohle?“ Přinesl kanystr s desinfekčním roztokem a pár pipetkami. Menší, povrchová bodnutí se dala vyčistit a vydezinfikovat. *Hluboká rána je pro chirurgy, ne pro nás,* zopakoval si.
Jak dočistili posledního, tak všichni vybouchli s typickým pufnutím. *Klony.* „Čekám vás do dvaceti minut v Nemocnici Kirigakure-západ, v přednáškové místnosti. Tam získáte další instrukce,“ řekl a rozplynul se. *Iryou shinobi… A možná umí genjutsu...* Zamyslel se a dal se do běhu. *Tohle je nejlepší, když si to můžeme vyzkoušet a učit se s ostatními,* řekl si sám pro sebe, když dorazil na místo. Nemocnice však vypadala pustě. Možná to bylo normální, přeci jen, vždycky věděl pouze , že tahle lokace na mapě existuje, nikdy ji vlastně neviděl naživo. V přednáškové místnosti ležel pouze svitek. Na něm stálo: „V oddělení hematologie leží vzorky označené A, B, C. Ty dopravte do laboratoře ve vrchním patře. Tam se setkáme a utřídíme si poznatky o tom, jak může vzniknout vnitřní krvácení, co dělat a jak ošetřit bodnou ránu.“
Isamu se usmál. Pak se jeho vzpomínka rozplynula a chlapec musel konat.
Mohl jsem se pro toho muže vrátit. Mohl jsem se na něj podívat… Přeci jen, aspoň bych mu mohl pomoct. Chlapec bleskově sletěl z beden, potom, co zahlédl obrysy svého kamaráda, který táhl polomrtvého inspektora. Přispěchal mu na pomoc a složil ho. Vyšel ven, aby se rozhlédl, jestli je čisto. Hned zaplul dovnitř, aby minimalizoval šanci jejich prozrazení. Isamu sledoval, jak Miki hmatá tep. Nabyl pochybení, spíš zapojil svou intuici a jemně stlačil správcovu krkavici. “ Není pozdě. Rychle, musíme ho dát na bok!,“ řekl s takovým lehkým pocitem naděje na záchranu. Musíme mu nahromadit krev do mozku… Ale jak mu zvednout nohy, aniž bychom ho svalili na záda? Díval se na zabodnuté shurikeny . Některé byly docela hluboko v ráně, hodně se jich ale zachytilo jen na povrchu. Přitáhl židli, na kterou se mu pokusil vytáhnout silné nohy. Co nejvíc ho položil, ale tak, aby nenalehnul na ostří. Vysypal tašku a podepřel jí ho.
Vzal kunai a nařízl s ním správcův oblek podél boku, aby se podíval na rány. Vypadalo to, že nepřilnul, a tak opatrně odříznul jeho kusy, aby se dostal ke krvácejícím ranám. Povedlo se mu pár shurikenů vyndat, byly to škrábance, které oproti těm hloubkovým řezancům, byly zanedbatelné. Pokud někdo nemá tak 15 metrů obvazů, jsme nahraní. Sakra, takhle naživo je to hrozný… Ale tyhle rány jsou působivé. Zářez kvalitní. “Chce to obvazy nebo něco z látky, co se tak dobře nepřilepí!“ Co vím… Tak hlubší rány musím nechat tak, jak jsou, než se o něj postarají. Kdybych mohl… Kdybych se jen mohl podívat a... Něco s tím udělat?
Vzpomněl si na to, že bedny obsahovaly spoustu ninja vybavení. Pár cárů obvazu by tu mohlo být… Notak. Otevřel několik beden, ale nemohl se dohledat obvazů… Krev kapala na zem, a tak se prohrabal obsahem tašky, kde našel kusy látky a část obvazu. “T-tohle musí stačit,“ zašeptal si, ale všichni ostatní to mohli zřetelně slyšet. Nejhorší ránu obklopil kusy nějaké látky a zamotal obvazem. Jenže… Tu bylo více ranek, které musel zahojit...
Přehraboval se po šuplících a házel předměty na hromadu. Regály obsahovaly spoustu věcí, jenže většina se opravdu nehodila. S velkou námahou při posouvání těžké bedny s plechy si všiml krabičky na zdi, kterou hledal.
"Lékarnička!"
Bedny v mlze
Tým C
starý sklad
Zavřené dveře jako by utlumily veškeré zvuky potyčky, která právě venku před skladem probíhala. Tlumený cinkot zbraní zastíral přerývané dýchání a necvičenému uchu téměř neslyšitelné bolestné skučení raněného muže, ležícího v postupně se zvětšující krvavé loužičce.
Postarší inspektor měl neskutečné štěstí, že se Fun odhodlal k jeho záchraně. Venku by totiž dozajista zemřel. Zde měl alespoň částečnou šanci na přežití; ať uz byla sebevíc mizivá.
Ve skladu panoval nepříjemný klid. Dalo by se říci, že čtveřice mladých ninjů mohla v kostech cítit to napětí vyvolané neznámým.
Kdo to byl? Proč zaútočil? Je silný? Bude v tom pokračovat? Přežije inspektor? To byly otázky, které by teď mnohým pravděpodobně létaly hlavou sem a tam.
Relativní ticho proťalo náhle zavrzání zrezivělých pantů postranního vchodu. Geninové nemohli vědět, o koho jde. Jedno však muselo být všem jasné - pokud se chtějí ukrýt, musí přidat, poněvadž lehké kroky se k nim nemilosrdně blížily.
Bedny v mlze
Tým C
staré molo u skladu
Tým C
molo u skladu
Ztrouchnivělá dubová prkna, tvořící již několik desítek let staré přístavní molo, charakteristicky vrzala pod tíhou mužova těla. Přibližoval se. Přibližoval se dokonce natolik, že čtveřice novopečených geninů byla schopna zaslechnout přerývané oddechování občas přerušené napůl spolknutou nadávkou.
Pokud měli alespoň trošku cit pro detail, mohli v tiše pronesených vulgarismech odhalit hlas inspektora, se kterým se už viděli.
Vše nasvědčovalo tomu, že muž dosti spěchal.
Už spatřili jeho siluetu v dále houstnoucí mlze - bylo velice zvláštní, jak se mlhavý opar stále více zvedá a houstne, jakoby přicházel z mořské vody skrze škvíry prkenného podloží.
Inspektor se zastavil a z jeho hlasu byly znatelně cítit panika a strach: „Kiro, jste to vy?! Už vím kdo-áárgh.“
Jeho výkřik bolesti jakoby zakryl tlumené lupnutí, které způsobil dobrý tucet shurikenů dopadajících na jeho záda. A dál, dál nic. Jen neustále houstnoucí mlha a tiché šplouchání vlnek o pilíře mola.
„Do skladu, rychle,“ ozval se pevný a rozhodný hlas jejich senseie, „...a držte se pohromadě, dokud nedorazím,“ dodal spěšně, proměnil se v ptáka a pomocí několika mocných mávnutí křídly zaplul do vodou tvořeného oparu, aby zjistil, co se děje.
Ani ne deset vteřin poté se ozvalo řinčení oceli o ocel spojené s bojovým rykem a čtveřice ninjů téměř jistě poznala, že by měla svého životem zkušeného senseie poslechnout.
Isamu Kenji
Tým C
Mlžné molo
Vrzání prken neustávalo, až genin v pozoru skoro zneklidnil. Dává si dost na čas, mohl by vylézt z té mlhy rychleji. Pomalu však ustával ten strach, spíše to byla nejistota. Postava se zdála jako velký workoholik, který nerad čeká a má ještě spoustu restů - že dost chvátá.
Možná to způsobily okolnosti, možná jeho zjev, Isamu stále byl v pozoru, i když postavu skoro viděl a poznával po hlase. Jeho zdravý rozum mu říkal, že to, čeho se bát, není přibližující se postava, ale to, co jim chce sdělit. Po hlase poznal inspektora, který zněl krapet vyděšeně. Jeho postoj na moment ustal. Jenže, jak ten moment byl dlouhý...
Známé zacinkání, které se Isamuovi vybavovalo vždy, když se v akademii blížila hodina bukijutsu... Shurikeny... Dříve jeho nepřátelé, teď po usilovném tréninku jeho spojenci, shurikeny a kunaie. Věděl, co se blíží, a tak pevněji uchopil svůj kunai, aby mohl odrazit potenciální blížící se nebezpečí.
Vrátil se zpět do situace a uslyšel, jak padá inspektorovo tělo na zem. Švihlo sebou do mola. Bylo to zvláštní, ale už se do boje dali během této mise jednou. Tohle už není mise typu C, rozhodně ne D. Myslím, že bychom měli zůstat vzadu a vykrýt to. Ani to skoro nedořekl a už z něj byl dravec. "Pojďme dovnitř!," křiknul na ostatní. Sám za nimi složil pečeť - "Suiton: Kirigakure no Jutsu!". Z úst mu vyletěl velký oblak mlhy, který skryl jak konec mola, tak celé skladiště z pohledu útočníků. I pár okolních lodí zmizelo, Přístav byl poznat jen podle velké nákladní lodi, kde bojovali s kapitánem. Všude okolo byla mlha smíchaná s technikou.
Ihned vlezl do skladu a vyskákal nahoru na bedny, aby z malého okna registroval každý venkovní pohyb v radiu několika metrů, přeci jen, okolo se místo zhustilo mlhou vodní chakry.
Fun Kotoshi
Tým C
Zvrat
Chlapec stál v pozoru, svaly měl napnuté a všemi smysly, které mu ještě zůstaly, analyzoval situaci. Svou technikou jako obvykle sledoval výrazy ve tvářích společníků. Ty jen potvrzovaly jeho domněnky. Správce neznal tak dobře, aby ho poznal podle chůze, tudíž byl také dost překvapen, když uslyšel jeho hlas. Z nenadání zaslechl tiché zasvištění, které mu bylo tak dobře známé. Shurikeny.
„Pozor!“ zařval na svůj tým, protože nevěděl, kam útok směřuje. Ve stejný okamžik se ale ozvalo heknutí a zvuk shurikenů utichl. Nebylo pochyb. Správce byl zraněn. Možná dokonce mrtvý!
Fun dostal strach… Ještě nikdy nebyl svědkem vraždy. Už ho sice jednou chytil obří pavouk a utíkal před krvelačným vlkem. Dokonce bojoval s velkým štírem, ale tohle bylo jiné. Tohle nebyl jen senseiův plán, jak vystrašit své malé žáky – teď šlo o život!
Myšlenky mu skákaly jedna přes druhou. Jeho smysly ho neposlouchaly.
„Do skladu!“ Výkřik senseie ho probral. Bohužel jen do té míry, že si uvědomil, jak sobecký bude jejich útěk. Mají se schovat a nechat raněného muže napospas smrti a starce aby je ochránil? Ten strach byl ale tak silný.
„Sakra!“ Pot mu tekl po spánku a zuby skřípaly o sebe. Váhy byly tak nesmírně vyrovnané. Má zemřít už na první misi svého života? To nechtěl. Má na první misi svého života nechat zemřít někoho jiného? To taky nechtěl!
Isamu uposlechl senseie a zmizel ve skladu. Měl bych jít taky, byl to rozkaz. Prolétlo malému chlapci hlavou. Ale já nemůžu! Malou chvíli to vypadalo, že zůstane stát. Jako přikovaný k zemi svou nerozhodností, zatlačenou ještě silněji přívalem strachu.
Možná šlo o hloupost. Možná o naivní a bezhlavý přístup, který byl Funovi odjakživa vlastní. Teď se ale rozběhl opačným směrem. Myšlenky na záchranu zraněného člověka úplně přehlušily hlasy, které ho varovaly před neuposlechnutím přímých rozkazů.
Horkokrevnost.
Byl naučený reagovat primárně na zvuky, tudíž slyšel, kudy létaly zbraně. Kapičky mlhy zhoršovaly efektivitu jeho techniky, ale teď se to zdálo jako výhoda. Teď to vypadalo, jako by Fun viděl o to lépe. On na rozdíl od ostatních nepotřeboval oči.
Když zvedal tělo správce a přehazoval si ho přes záda, cítil, jak se mu třese každý sval v těle. S vypětím sil doběhl do skladu, kde zraněného položil na zem a těžce oddychoval. Jako by jeho skvělá fyzička byla málo, na těch pár desítek metrů. Mlha byla tak hustá, že by byl div, kdyby ho v ní někdo spatřil.
„Za tohle mě sensei zabije…“ V tom zmatku si ani neuvědomil, jestli správce žije nebo přinesl jen mrtvé tělo.
Seiichi Oshitari
Tým C
Mólo u skladu
Snažil sa pôsobil čo najpokojnejšie a premýšľal nad čo bolo také zvláštne na tých debnách. Pozeral sa smerom k mólu a zdravou rukou si zamyslene prechádzal po šerpe svojej katany. Seiichi sa veľmi rád tváril že ho veci co sa dejú okolo neho vôbec nezaujímajú. Pozorne ale počúval a vyčkával na človeka čo sa k nim blížil. Keď sa ukázalo že je to len inšpektor, Seiichi mal dojem že sa má ešte niečo stať ďalej. Nemohol si pomôcť keď počul paniku v hlase inšpektora a máličko sa pousmial. Podľa reakcie ostatných usúdil že nebol jediný kto spoznal ten zvuk letiacich shurikenov. Seiichi prebehol ešte raz pohľadom po členoch svojho tímu než dopadlo telo inšpektora na dosky móla. Počul slová čo povedal sensei a len na veľmi malú chvíľu sa zarazil, bolo mu proti srsti nechal len tak inšpektora na pokoji. Bol presvedčený že to nie je správne riešenie jednoducho utiecť sa skryť do skladu a nechal ich senseia samotného. Keď Isamu vyslovil svoj názor o typu misie vrátil sa do prítomnosti a vyrazil do skladu. Aj jed sa mu to vôbec nepáčilo bol to rozkaz a on už urobil dosť hlúposti. Nijak nekomentoval Funov čin keď doniesol do skladu inšpektora. Bol rád že to Fun urobil aj keď to nepovedal nahlas, hneď sa postavil k dverám. Chcel mať istotu že sa dnu nik nepovolaný nedostane.
Miki Yuki
Tým C
Nečekaný zvrat na mole
Miki byla ostražitá ve vzduchu cítila jisté napětí. Vrzání prken na mole bylo čím dál tím hlasitější. Miki cosi zaslechla a tím směrem se obrátila. Z mlhy pomalým krokem vycházel nějaký muž poté si uvědomila, že to nejspíš bude inspektor. Chvilku poté co inspektor padl bylo ticho posléze uslyšela pro ní velmi známé cinknutí ocele. Rychle červenovlasá dívka vytasila kunai na potřebnou obranu, kdyby to bylo nutné. Miki uslyšela své společníky a pokyn k ústupu do skladu. Moc se jí teda nechtělo nemá ráda situace kdy musí stáhnout ocas a ustoupit. "ahrr", zaskřípala zubama a stáhla se za ostatníma do skladu. Všimla si, že Fun přinesl správce ihned k nim přiběhla. Zkoušela mu nahmatat tep. "No nevím nic necítím" podívala se na Funa. "Musíme se připravit i na to nejhorší", z toho všeho měla dívka velmi špatný pocit.
Bunchan
Tým A
Prasátko napjatě čekalo, že přijde útok, ale přišla jen slova. Velice arogantní slova, což nebylo neočekávatelné. Každý shinobi se snažil zastrašovat a demotivovat své nepřátele. Bunchan na to byl připravený. Byl nejslabším ze svého prasečího klanu, alespoň když opouštěl svou zem a moc dobře věděl jak šikanátoři pracují. Přestal se jich bát až díky Takovi, který měl tak silného ducha, že tím nevědomky ovlivňoval své okolí.
"Oink, oink!" Odpověděl sveřepě a a překřížil packy v nezaměnitelném gestu "trhni si". Když však Tenshi udělala vzduchový polštář, odrazilo se prasátko k ní a kunaiem vykrylo všechny ledové krystaly, jenž prošli bariérou. Tako ho učil bojovat po svém a dokud Tenshi stála na nohách, byli kněžky v bezpečí.