NFFORPG - Kirigakure no Sato

Tenshi Wakiya, tým A

Žádné vysvětlení nepřišlo, místo toho ta ženská vypadala, že je hodně šílená. Tenshi na sucho polkla. Musela ochránit kněžku a její pomocnici a Bunchana, který stále vypadal tak roztomile, že by ho ***ala celé věky.
"Asi ti budu muset zkazit tvé plány." usmála se na tu šílenou ženskou. Jakmile nehtařka začala skládat pečetě, přičemž se ochladilo, Tenshi bylo jasné, že jsou v háji a fakt, že ta ženská je z Kiri moc na šancích nepřidalo. S rychlostí, kteoru by u Tenshi moc nikdo nečekal, si hodila luk na záda a šíp schovala do toulce, načež složila pečetě na vzdušný polštář. Sice nějaký ten krystal prošel, ale nebylo to tak strašné jako schytat plnou salvu.
"Utíkejte!" zařvala na slečny za sebou a už měla v ruce luk a dvěma šípy, z čehož jeden byl schován pod druhým. Tenshi zamířila na nehtařku a vypustila první šíp a druhý v jeho těsném závěsu, načež natáhla další šíp.

Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji
”Jo tak.” Odvjetí Riri.
Hmm, promyslet věci důkladněji, to mě nikdy moc nešlo. Pomyslí si dívka, pohladí kocoura a pousměje se do příšeří místnosti.
”Vždycky sem byla taková střelená. Nejspíš na takových věcech budu muset zapracovat.” Během svých slov dál hladí kocoura.
”Zajímalo, by mě co taková Nnja kočka vlastně umí.”
Riri se podívá zelenovláskovým směrem a změní téma.
”Kisho, co vlastně umí ninja kocour?”

Tako Jahiro
Tým A
Místo prvního obřadu
Když se jejich meče zaklesly, prohlásil nepřítel něco, co zažehli Takovy v očích jasný oheň. Urážet Mizulage před Takem bylo něco co mladíka dokázalo rozběsnit. Byl schopen i zabít, aby bránil suverenitu své země. Se zuřivým výkřikem zasypal oponenta další sérií úderů, které byli díky zuřivosti mnohem pádnéjší, než předtím. Pokaždé přidal váhu meči tědně před dopadem a díky následnému odlehčení zkrátil dobu dalšího úderu na minimum. Podle ran bylo poznat, že chce svého nepřítele zabít.
"Moje ideály jdou buď stranou, nebo ruku v ruce s tím co chce Mizukage!" Procedil mezi zuby a ve volné chvíli zasypal svého soka několika shurikeny.
"Nedivím se, že to dezertér, jako ty, nechápe! Zradil si Kirigakure, aby si mohl brát brachy za útok na bezbranou kněžku? Docela ubohý," útočil i slovy. Sám se nutil do klidu, protože díky rozčilení dělal občas chyby. Tady si chybu nesměl dovolit. Nesměl prohrát proti zrádci. Jeho meč nazívali lidé popravčím mečem a k tomuto úcelu ještě nikdy použit nebyl. Dneska by se to ale mohlo změnit.

Ztracený ostrov

Když začal Renjiro rozdělávat oheň, Makura se přesunula k němu a usadila se tam usmívající se jako sluníčko. Pod tím úsměvem se však skrývalo i něco jiného. Skrýval se tam strach. Zkoušela brát všechno přehnaně pozitivně, protože se už nechtěla bát. Bála se svého vlastníhi strachu natolik, že si našla vlastní způsob jak ho zatlačit do pozadí. Ráno je totiž viděla znova. Mrtvé, kráčející k hoře. Nyní však sledovala Renjira a snažila se naučit, jak rozdělává oheň on.
Rina naklonila hlavu na sranu a položila si ukazováček na zamyšleně na rty, když přišla ona zvláštní otázka.
"Svět zvířat má jasně stanovená pravidla. Poraž nejsilnějšího a staneš se nejsilnějším ty," vysvětlila šesovlasému chlapci s úsměvem a poplácala si na svůj biceps, který tam snad ani nebyl.
"Asi budete chtít ukázat cestu k hoře," prohlásila zničeho nic a chopila se klacíku.
"My jsme tady," nakreslila hrubý obrys ostrova, horu a mýtinku, kde zakroužkovala bod v hlíně. "Vy půjdete tudy, tady se vyhnete močálu a jste tam," prohlásila s úsměvem a ukázala na okraj ostrova, kde také končila hora.
"Tady je skrytá laguna, kde kotví loď a kousek vedle, tady, je jejich tábor..." povídala, když ji přerušil výbuch a mnohem silnější zemětřesení. Většina zvířat se rozutekla do pralesa. Z hory se začali silně kouřit, za okamžik byla díra v oblacích zahalena a nastala tma, kterou osvětloval jen Renjirův oheň.
"Hej! To bylo moje slunce!" Pohrozila pěstí k hoře a nafoukla uraženě tváře.
"Tak co máš v plánu? Tohle musí přestat," obrátila se uražená Rina k týmu G.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Modrovláska pokrčila rameny.
"Poslouchám, co se o něm říká. Tam u nás je několik lidí, kteří ho dobře znají a já znám zase je. A všichni říkají to samé. Že je rozumný, uvážlivý a pokaždé dělá to nejlepší, co může, pokud jde o ženy," odpověděla na hnědovlásčin dotaz. Její povzdych ji však zaujal.
"Proč? Změnilo by to něco, kdyby nebyl shinobi?" zeptala se očividným zájmem. Copak tu mezi kněžími a kněžkami panovali i takové poměry? Modrovláska si uvědomila, že to byla jedna z věcí, o které vlastně nic nevěděla. Jak přesně vypadalo soužití mezi lidmi za těmihle zdmi? Domnívala se sice, že v chrámech šlo o život sproštěný fyzických potřeb, ale pokud se nad tím zamyslela, proč by vlastně mělo? Jejich náboženství přeci plození potomků patrně nezakazovalo, tak z jakého důvodu by tu kněží a kněžky nemohli žít v souladu a zároveň mezi sebou mít vztahy? Tím ovšem dostávala jedna z jejích teorií přednesených u večeře trhlinu.
Saya se naklonila blíž k dívce a povytáhla významně obočí.
"Ty bys chtěla, aby byl Yuujiro-san jeden ze zdejších kněží? Znamená to, že bys s ním pak mohla jít na rande?" zamrkala, tváříc se přitom spiklenecky jako kamarádka, která se snaží z přítelkyně dostat pikantnosti. Poté se ale zase napřímila a stočila pohled ke hvězdami posetému nebi.
"Taky mám oči," pronesla zcela nesouvisle s jejími dotazy. "Yuujiro-san je mezi ženami oblíbený, protože se rád stará o jejich bezpečnost i pohodlí," stočila ke kněžce koutek oka. Zajímalo jí, zda pochopí nevyřčenou narážku.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Mise týmu A: Kněžka a démon

Muž sledoval Takovy pohyby a další prudký náraz znovu bez problémů vykryl. „Zradil?“ zopakoval posměšně a přidal se k mladíkově tanci. Všiml si, že ninja chýbe mečem lehce navzdory váze, kterou by měl být. Musel používat nějakou odlehčovací techniku. Nebo před tím blafoval a měl skutečnou sílu. Ať tak, či tak, Takova technika byla obstojná a poskytovala Hisokimu přinejmenším zabavení. Teprve když se jejich meče znovu srazily, bělovlasý se šíleně zazubil.
„Zradit tu černovlasou dě*ku nebo svoje ideály; co by sis vybral?“ prsknul po něm a bylo naprosto jasné, koho takto označoval.
…
Žena se zazubila. „Děkuji,“ naklonila hlavu na stranu a vypadala skoro roztomile. Po tom si ale olízla rudé rty. „Trošku si s tebou pohraju a pak si vezmu tady Seimori-sama,“ přejely její bledé oči k veleknežce. Ta zkřížila ruce na hrudi, aby mezi nimi vytvořila pomyslnou hradbu, a o krok ustoupila. Chikage rázem stála před ní a probodávala ženu pohledem.
Bělovlasá kunoichi se zachechtala. „Jste roztomilé, dámy. Přesto ten čuník vyniká. Možná si ho vezmu s sebou,“ zamyslela se. Její úsměv pak náhle ztvrdl a ruce se pohly.
Bleskově složila několik pečetí a okolo ní se zhmotnilo několik ledových krystalků. Jejich ostré rohy se leskly i v mdlém světle lesa. Okolí se ošklivě ochladilo.
Chikage vyvalila oči. „Tenshi, ona je z Kiri!“
V tu chvíli vyletěla na dívku salva krystalů.

Mise týmu B: Kněžské únosy

Dívka Sayu pečlivě poslouchala a pomrkávala. „Potřeba chránit všechny ženy?“ zamrkala překvapeně. Ten muž se jí zalíbil čím dál tím víc. „Jak tohle vlastně víš?“ zajímala se.
Když se jí však zeptala tak přímo, zrudla kněžka znovu. „T-trochu,“ uhnula pohledem. „Je hezký a má příjemný hlas a-a jestli je takový ochranářský,“ zavrtěla se a pak si povzdychla. „Jen škoda, že je ninja.“
…
„Prostě si nejdřív věci promyslet trochu důkladnějš a podle toho promyslet další postup,“ posadil se Kisho. Jak mohla nevědět, co znamená komplexní?
Morio se dál vrtěl a vrněl, aby dívku uklidnil.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Ble,“ ofrněla se nad durianem nastejno s Tsuki. Počkala, až se Renjiro, který šel pro maso, vrátí, a začala se rozhlížet po nějakém dřevu, které by hořelo a ni si mohli jídlo opéci.
„Ojousama!“ vyhrkla náhle Tsuki, seskočila na zem a ukázala na dívku tlapkou. „Máš nya sobě jen tričko!“ vyhrkla zděšeně. Zelenovláska chvilku nechápala, ale nakonec informace do jejího unaveného mozku došla a ona zrudla. „Jéjda!“ vyhrkla a proběhla okolo bělovláska, který právě vycházel z chaty s truhlou s masem.
V chatce si oblíkla černé tílko a svou oranžovou kombinézu, jejíž svršek si ani nenandávala, jaké bylo okolo horko.
„Nyad čím přemýšlíš?“ vyptávala se kočka, obdivně si prohlížejíc svou převlékající se paničku.
Yui se zahleděla na rukavice, které si zastrkávala k pasu. „Je to tu divný-nyan. Tu Rinyu poslouchá i ta velká gorila, Makuchan dělá, jako kdyby se nyechumelilo, Rinya vyléčila Tanyamiho a celý je to tu divný. Nyavíc tu byl Renchan pěkně dlouho.“
Ještě si upravila své úžasné brýle ve vlasech, které jako zázrakem neztratila ve vlnách, a vyšla znovu ven. Tam se zastavila až u Renjira. „Renchan,“ dřepla si k němu. „Něco jsi zjistil-nyan?“

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Jasně. Jak jinak...“ stekla bělovláskovi po čele pomyslná kapka skepse, když jim Makura vysvětlila, jak tu Rina všemu velí.
Ta poté vytáhla nějaké ovoce či zeleninu či co to bylo a Renjirovi se automaticky nafoukly tváře, přes ruku si mladík plácl pusu a přes tvář mu přelétl modrý stín, jak se mu z toho pachu a představy, že by něco takového jedl, zvedl žaludek.
„Eh, jestli vám to tedy nevadí, Rino-san, tak bych došel pro to maso...“ dostal ze sebe, když se trošku vzchopil a odstoupil od ženy rychle dva kroky vzad, načež se sebral a zamířil zpátky do chatky.
Až uvnitř si oddechl a pořádně nasál čerstvý, nepáchnoucí vzduch, načež zvážněl. Tohle byla skvělá příležitost jak se o té ženě dozvědět něco víc.
Ještě než začal, zkontroloval si oknem, že se bělovláska pořád věnuje zvěři, a pak se dal do hledání. Tanami zatím stále spal, tak si Renjiro počínal tiše i kvůli němu.
Kromě masa hledal různé skrýše v podobě dvojitých den či stěn, duté podlahy, a tak dále. Hledal cokoliv, co by mu napovědělo, co je tahle žena vlastně zač. A něco vážně našel, i když to nebylo moc lehké. V celém příbytku byl hrozný nepořádek.
Bednu s ninja svitky, zabývajícími se meditacemi a technikami, jak se uklidnit. Dále nějaké věci, které mohli klidně být z kteréhokoliv kouta světa... a starou fotka, na které byla holčička, která připomínala Rinu v náručí své matky. Žena na ní měla stejně zvláštní oči, jako Rina, ale holčička nikoliv. Ta měla obě oči jasně modré.
„Zvláštní...“ zůstal Renjiro na fotku chvíli zamyšleně hledět, načež si všiml poklopu v zemi ve vedlejší místnosti, kde předtím Rina spala.
Ten vedl ale pouze k masu, naloženému v ledu. Při tom pohledu zacukalo Renjirovi v koutku oka.
„Kde tu sakra vzala led...!?“
„Arigatou, Rina-san,“ usmíval se už o chvilku později bělovlásek, když se vracel s masem, načež mu stekla po čele pomyslná kapka skepse a on se opatrně rozhlédl kolem.
Snad se nebudou muset o jejich snídani nejprve porvat s těmi zvířaty... Tak či onak, hlad měl bělovlásek že by klidně snědl i toho tygra! Plamen v jeho očích a kručení v žaludku jasně značily, že se toho masa nevzdá bez boje!
„Jak to děláte, že vás ta zvířata tak poslouchají?“ zajímal se později Renjiro, sedící u táboráku, nad kterým se opékalo jejich maso, během čehož kontroloval ostražitě okolí jako nějaký lev, co si právě ulovil gazelo. Částečně proto, že měl vážně hlad, a částečně proto, že nechtěl, aby je někdo přepadl ze zálohy. Přeci jen byli na neznámém území a tak nesměli polevovat na ostražitosti.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tenshi Wakiya, tým A

"Jsem ráda, že jsem pobavila." pronesla do prázdnoty před sebou. Tohle se jí nelíbilo, tohle se jí ani trochu nelíbilo. Na druhou stranu byla ráda, že jí neznámá aspoň hned nekuchne, to musela Tenshi ocenit. Také musela ocenit odvahu Bunchana. Nebýt v téhle chvíli, hned by si ho vzala do ruky. Jak byl roztomilý...ty nožičky a jak držel ten kunai, prostě roztomilost sama...a opět bylo na řadě soustředění.
"Musím uznat, že nástup máte super." usmála se na bělovlasou dívku. Takže tohle byla její soupeřka. Nějaká ženská s fakt dlouhými nehty, které by snad mohly i oči vyškrábnout. Tenshi se roztomilounce usmála na cizinku a namířila na ní lukem.
"Nejdřív by mělo být povídání o tom, proč to děláte, ne?" zamrkala na ni, jak jen Tenshi to umí. Potřebovala získat spousty času, na plán, kam schovat kněžky...přece nemohla bojovat před nimi, mohlo by jím být ublíženo a ještě k tomu i Bunchanovi by se mohlo něco stát. Na tohle rozhodně nebyla připravená. I u bitvy proti Konoze byla během chvilky poražena. Tohle nemohla zvládnout, i když byla ninja. Nikdo jí teď nepomůže, sensei s Takem bojují a...ještě určitě bojují. Její narůstající panika byla schovaná za maskou roztomilé holčičky. Snažila se ze všech sil se nezhroutit. Musela dokázat, že něco i umí a není přítěží.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Měl pocit, jako by mu někdo už tak dobrou hodinu sypal mořskou sůl do očí, nechal ji tam chvíli působit, a pak mu oči vymyl… a pak tento proces opakoval znovu a znovu. Zarudlýma očima sledoval, jak se mu při pokusu usměrnit proud vody nepovedlo dokonale vyrovnat tlak vody v pomyslné chakrové kouli a jak mu slaná dávka tekutiny opět letí přímo do očí. Jistě, mohl by si přeci nasadit, brýle, ale to by nemělo takový účinek. Musel se koncentrovat. Nesměl odbíhat v myšlenkách jinam. A mořská voda v zrakovém aparátu ho sice dráždila, ale rozhodně mu nedovolila ztratit se v myšlenkových proudech moc daleko.
Vzpomínal, jaké to bylo na akademii; jak dlouho musel cvičit, než byl schopný udělat dokonalou podobiznu sama sebe pomocí Bunshin no Jutsu. Poté se mu vybavily léta strávená na praxi ve špitále – ty hodiny prosezené nad malými rankami, které musel pomocí precizní práce s chakrou zacelit. Vždycky to zvládl a nebál se, že by to tentokrát skončilo jinak. Musel si jen věřit a pracovat tvrdě dál.
Pomalu smočil obě ruce pod hladinou a utvořil z vody malou kuličku, kterou vyzdvihl na vzduch. Zhluboka se nadechl. „Budu muset začít pomalu. Nemůžu chtít tím proudem rovnou přetočit balvan,“[i] pomyslel si.
Zavřel oči, soustředil se na tok chakry ve svých rukách, kterým pomalu obaloval molekuly vody. Potom se pokusil vytvořit maličký, téměř neznatelný proud, kterému dovolil unikat z chakrové bubliny.
Otevřel oči. Vody na jeho rukách vypadala pořád stejně. Když se však podíval pořádně, spatřil, že na místě, kde vytvořil proud, vytéká pomalu malý pramínek vody. Medik se usmál: Tohle byl úspěch; teď už jen stačí pomalu přidávat na intenzitě proudu vody a bude to mít v kapse.

Krabí společník teď s předstíraným nezájmem civěl na souboj malého genina se stříbrovlasou sensei. Mladík se evidentně snažil pomocí taijutsu „obehrát“ techniky své nadřízené. Najednou se však směrem od stříbrovlásky vyřítil Krabákovi dobře známý proud vody, který ho předtím shodil ze skály. Kani-san sebou instinktivně trhl. Proud vody byl totiž dost silný.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
"Fuuton:Reppushou!"Zakřičel Miin klon a uvolnil techniku,téměř okamžitě,co mladík vyrazil.Kaiju však před divokou vlnou větru uskočil stranou,za což si vysloužil od obou stříbrnovlásek úšklebek."Aspoň jsi nenaletěl na stejný trik dvakrát,no uvidíme co dál."Zasmála se Mia-klon a neustále se otáčela čelem k běžícímu Kaijuovi.
Ten po ní znenadání mrštil kunai a přizemi zaútočil."Teď přijde na lámání chleba.Mizurappu viděl u Satsuki už hodněkrát,ale otázkou je jestli mu to stačí docvaknout hehe."Pomyslela si Mia-klon,uhýbající hlavou letícímu kunai.Mladík mohl vidět,jak její ruce rychle kmitají a skládají pečetě drak-tygr-králík.Pár okamžiků předtím než se jeho noha doknula cíle se Miiny tváře prudce nafoukly a vyrazila z nich vodní vlna schopná nejen zastavit jeho kop,ale i s nebohým studentem doslova vytřít okolí.

Tako Jahiro
Tým A
Země pomerančů
Tako přimhouřil oči, když spatřil, že se muž při bloku ani nepohnul a navíc se jeho meč ani nezlomil. Musel mít obrovskou sílu. Tu si Tako nahrazoval Dotonovou technikou a tak nemohl odolávat, když nepřítel zatlačil. Váha meče mu v tomhle boji byla na nic, proto se musel přizpůsobit a bojovat na rychlost.
"Proč si zradil?" Optal se jednoduše, odlehčil meč a využil oponentovy síly k prudké otočce, aby muž promáchl a on v tu chvíli udeřil z druhé strany opět plnymi sto kili rychlostí, kterou mu dodaly oponentovy svaly. Tako však nepočítal, že by zasahl a tak byl připraven na to, co bude dělat po vykrytí. Pokud přišlo, okamžitě odlehčil meč na váhu nože a zaútočil sérií seků a bodů ve veliké rychlosti. Díky délce meče byl v dobré vzdálenosti. Malá váha sice nedokázala udělat obrovské škody, ale pokud by nebyly rány kryté, mohly bez problémů muži znepříjemnit život. U série Tako doslova tančil.

Kněžka a démon

Hisoki celou dobu sledoval mladíkovy oči. Jeho útok mečem ten mladý šermíř odrazil a rovnou se rozhodl odpovědět. Muž odskočil a do cesty mladíkově ráně nastavil svůj meč. Když útok dopadl, bělovlasý se ani nehnul. Jen vyvalil oči vzrušením a široce se zazubil. „Ty nebudeš úplně marnej, ty nebudeš úplně marnej! Konečně trocha zábavy!“ vykřikl a svaly na jeho holých pažích se zatnuly, jak začal tlačit proti mladíkově čepeli. Měl šílenou sílu.
…
„Mám otázku,“ hlesla Mikayo. Očima však nehleděla na muže. Věděla, že se specializuje na genjutsu a že jeho vlastní oči jsou problém. Musela si dávat pozor. „Co je vám do háje po nějakých kněžkách z nějaký malý zemičky?“
Renzo přimhouřil oči. „Neslyšelas snad už od nich? Je tu proti nim odboj. A ten si nás najal.“
„Takže v tom není nic osobního?“
Pokrčil rameny. „Jak jsem řekl, děláme jen svoji práci. Měla by sis pospíšit, než na tebe budeme dva.“
Modrovláska zasyčela a složila pečetě. „Hyouton: Haryuu Mooko!“ Z jezírka pár metrů od dívky se zhmotnil ledový tygr, který okamžitě vyběhl po muži.
…
Jakmile zazněla Tenshina odpověď, rozezněl se skalním městem zvonivý smích. Kvůli ozvěně ale nebylo možné určit, kde se zdroj nachází. „Jsi vtipná, holčičko,“ pochválil hlas dívku. „Možná tě nezabiju rovnou. Mohla bych vyzkoušet, co v tobě je.“
Kousek před skupinu se sneslo malé tornádo, které se vzápětí rozplynulo a na jeho místě zůstala stát bělovlasá žena. „Tak pojď, ukaž mi, co umíš,“ vyzvala jí rukou, na níž se leskly dlouhé rudé nehty.

Riri Arui
Tým B
Odpočinek v pokoji

Riri podrbe příchozího kocoura za ouškem, jak si myslí, že to mají kočky rádi. Během toho vyslechne Kisha, ten kluk trefil hřebíček na hlavičku. ”Hmm...jo no.” Odpoví dívka smutně.
Po další zelenovláskově větě se Riri trochu zarazí. ”Eee, jak jako kompleksnějš?” Prohodí ostřeji, než by sama chtěla.
Kam na takový slova chodí? Málem sem si na tom zlomila jazyk.
Riri se kromě smutku, zmatení začala cítit i trochu naštvaně. Nechtěla to vybíjet na Zelenovláskovy, protože za to nemohl, byla naštvaná sama na sebe.
Rozhodla se tedy přemoci a dodá milejším tónem. ”Mohl by jsi to trochu rozvést?”

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Pohlédla tázavě na Yuujira, když zmínil kladné účinky správné životosprávy. Nic k tomu ale nepoznamenala. Jen svého senseie sjela pomalým pohledem od hlavy až k patě.
Od pohledu působil jako někdo, kdo se o správnou životosprávu snažil, ale nebylo to náplní jeho života. Pokud by měla hádat podle toho mála, co o něm zatím věděla, a jak na ni až doposud působil, řekla by, že byl Yuujiro typ člověka, který žil vyváženě. Napůl správně a napůl nesprávně. Saya si byla dobře vědoma benefitů, jež dobrá životospráva tělu i mysli přinášela, nedokázala si však za nic na světě představit, co by mohla přinést dobrého jí. Běžně naspala sotva pár hodin a jedla minimálně. Kdyby trávila spánkem tolik času, kolik by měla, nikdy by nemohla všechno stihnout. A kdyby jedla o něco víc, nanejvýš by tím přidělala práci sama sobě. Na druhou stranu, kdyby více posilovala své tělo, nebyla by možná tak slabá a vyhublá.
Když se Yuujiro rozhodl vzdálit, pokývla za ním pouze hlavou. Náhlá otázka kněžky ji však překvapila. Takže se jí opravdu líbil. To Sayu patrně nemělo překvapovat. I když příliš dobře nechápala, co přesně na něm ženy spatřovaly tak fascinujícího, že patřil mezi povedenou část mužské populace dokázala ohodnotit i ona. Měl docela hezkou tvář a jako shinobi byl slušně stavěný. To byly často dva nejdůležitější, nebo i jediné body, které ženám stačily k tomu, aby po muži začaly toužit. Modrovláska však více doceňovala mužův příjemný hlas. Přesto jí přišlo trochu zarážející, jak výrazně na jejího senseie dívka reagovala.
"Není to tak zlé, jak jsem čekala," odpověděla tentokrát po pravdě a s nevinným výrazem nahla hlavu ke straně.
"Zatím se jenom poznáváme, ale Yuujiro-san je opravdu zajímavý. Už jen ta jeho potřeba ochránit všechny ženy," trhla zlehka rameny a obdařila dívku jedním ze svých přátelských úsměvů. Poté se však zatvářila, jako by si něco právě uvědomila, a dlouhýma řasama rychle zamrkala.
"Tobě se Yuujiro-san zalíbil? Máš zrudlé tváře od okamžiku, co se tu objevil," zeptala se polohlasem, jako by si právě sdělovaly tajemství a doširoka rozevřenýma očima na dívku zůstala nevinně hledět.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Seděl ve své poloze a jen poslouchal okolí. Seděl tam a zvedl hlavu až tehdy, když nad ním stanula sensei. Kouknul na ní a chvíli ji poslouchal. Uprostřed jejího proslovu se zvedl a doposlechl si ji. Poodstoupil také, když si Mia dala taky odstup. Postavil se bokem k sensei. Byl připraven k druhému souboji se svou sensei. Měl na paměti, že musí vymyslet nový chvat nebo lest. Hlavou mu běhalo spoustu myšlenek na to, jak bude boj probíhat. Výsledek viděl bledě, ale naději stále měl. Proto byl odhodlaný. Na chvíli zavřel oči a pomyslel na sestřičku. Avšak, když opět otevřel oči, viděl dvakrát sensei a lehce se na vteřinku pousmál. 'Poznat podle pečetí a nebo počkat na jméno oné techniky jo? To zní jako plán. Děkuji, sensei.' proběhlo klučinovi hlavou. Pak jen viděl konečnou pečeť sensei a přikrčil se.
,,Já sem. Můžeme začít kdykoliv." křikl Kaiju a rozeběhl se na Miu. V půlce cesty, bez čekání uhnul doprava a začal kroužit kolem sensei. Jak běhal kolem ní, snažil najít skulinu na útok. Tu ovšem nenašel a tak když byl za ní, hodil na ní jeden Kunai a po dvou krocích, zaútočil na sensei. Těsně před ní šel k zemi a snažil se ji zasáhnout pravou nohou do brady.

Bunchan
Tým A
U jeskyně, Země Pomerančů
Prasátko polekaně vykviklo, když se před Tenshi zabodl do země kunai a obratně se přetočilo zády ke kněžkám. Nepřítel však vidět nevbyl. Na takové situace nebyl uplně stavěný, ale Tako ho požádal, aby chránil kněžky a nebylo skoro nic, co by pro mladého medika nebyl schopný udělat. Nakonec to byl jeho nejlepší přítel na život i na smrt. Proto se, když se Tenshi snažila konverzovat, nebo co to dělala, prosmekl pod jejíma nohama, uchopil předními kopítky kunai a vytrhl ho ze země. Vypadalo to celkem směšně. Kunai byl pro miniprasátko jako meč, a Bunchan musel stát jen na zadních, aby se mohl postavit do bojové polohy. Nehledě na svůj život se Bunchan poatavil přes kněžky a bedlivě pozoroval okolí. Nikdo nesměl kněžkám ublížit. Bunchan byl odhodlán odrazit každý útok, jenž by Tenshi nedokázala vykrýt. Byl odhodlán pro tento úkol položit i život.
"Oink!" Pohlásil bojovně a připravil se na boj.

Ztracený ostrov

Makura si dala ruku před ústa, aby ztlumila zahihňání, když viděla, jak Renjiro i Yui nevěřícně zírají.
"Všechny zvířata Rinu poslouchají na slovo. A není se moc co divit, když támhle tu Gorilu Mocho... ," ukázala při vysvětlování na nejstatnějšího gorilího samce, který měřil přes tři metry, "... usměrnila jenom tím, že mu rozzlobeně vyčinila. Krčil se, jako malé gorilátko," vysvětlovala s nadšením modrovláska. Rina se mezitím přesunula ke stolům, kam trojice došla a přivítala je usměvem.
"No, pokavať nepotřebujete vysloveně maso, jídla je tu fůra. Třeba tohle... ," ukázala na zářivě žloté ovoce, které páchlo, jako smradlavé ponožky, "... je durian. Pravda, moc nevoní, ale má spoustu správných živin. Ale jestli chcete vysloveně maso, mám nějaké uložené v chajdě. Velkej Sunko se se mnou vždy podělí o svou kořist," ukázala na velkého tygra, který se slunil na velkém kameni.

Kněžské únosy

„Chození se slepicemi není nutně nudný. Člověku to dost pomáhá,“ pokrčil rameny. Dívka si jeho slova vyložila špatně, ale chtěl vůbec, aby si je nějak vyložila?
Kněžka pomalu odtrhla stydlivý pohled od země a obrátila jej k Saye. „Právě takové tu pěstujeme,“ usmála se. Stále však byla nervózní. Ten ninja byl fešák.
Yuujiro ty dvě zaujatě sledoval. Obzvláště Sayu. O rostlinách toho věděla určitě hodně, i když se nemohl zbavit pocitu, že něco tají. To ale ta obyčejná dívka z kláštera nemohla tušit. V těchto zdech byli všichni vedeni k pravdomluvnosti. Ani neměli důvod tu někomu lhát. Na druhou stranu Saya byla dívka z nevěstince, kde od malička sledovala různé typy lidí. Ona to se slovy uměla. A právě proto muži jako studentka imponovala víc a víc.
„No, očividně jsem vás vyrušil. Nechám vás o samotě,“ mrknul na ně, vrazil si ruce zpátky do kapes a odešel.
Kněžka se okamžitě na modrovlásku obrátila. „Jaké to je mít někoho takového za velitele?“ zčervenaly jí líce.
…
Kisho se posadil a zahleděl se na obrys dívky. Když se rozpovídala Morio div ve své kočičí hrdosti neobrátil oči v sloup a vydal se k Riri, aby se o ní otřel a začal vrnět. Když ji neuklidní, bude se pořád vrtět a on nebude moci spát!
„Vždyť jsme teprve genini. Musíme se toho ještě hodně naučit,“ usmál se. „Jsi smutná kvůli tomu, co ti řekl sensei?“ tipnul si, na což nemusel být detektiv. Jejich rozhovor vyslechl. „Zkus… Co třeba zkusit o věcech uvažovat komplexnějš?“

Tenshi Wakiya, tým A

Dívka uháněla za kněžkou a její pobočnicí, dokud je nepřerušil kunai následovaný ženským hlasem. Tenshi složila luk a zatáhla ty dvě za svých 140cm. Vzhlédla za hlasem. I kdyby kněžce získala čas, nemohla by je přeci nahnat do jeskyně. Tichounce zavrčela. V podobné situaci ještě nebyla. Bylo něco jiného se postarat o sebe, ale tohle byl jiný level.
"Takže, holčičko, asi se nějak domluvit nepůjde, že?" těkala očima z místa na místo a snažila se zachytit sebemenší pohyb. Tvářila se neutrálně, jakoby to byl normální pokec s někým, koho dlouho neviděla. Prostě jen potřebovala získat čas na vymyšlení plánu. Jakéhokoli plánu.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui byla v podobném stavu jako Renjiro. I ona si nemohla pomoci a zírat na zjevení okolo nich. Zatímco ostrov pohlcovaly mraky, mýtinka byla prosvícená a veselá. Opravdu to vypadalo jako v pohádce. V trochu zvrácené pohádce.
„Renchan,“ hlesla k kamarádovi. „Tohle je fakt divný-nyan. Mega myoc divný,“ nechala se slyšet. Tsuki vykukující z jejího výstřihu přitakávala. Při mladíkově návrhu trochu strnula. „Moment, nyemůžeš tady před těma všema říkat, že chceš maso,“ zaúpěla tiše. Její kručící žaludek však tvrdil úplný opak.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
To, co Renjiro venku spatřil, způsobilo, že zapomněl po zívnutí zavřít pusu.
Makura to vystihla přesně. Vážně to tu působilo jako v pohádce. Jako oáza lásky uprostřed ostrova smrti. A to bylo neskutečně zvláštní i na poměry světa ninjů nukeninů.
„To... ano,“ odvětil pořád ještě konsternovaně Makuře bělovlásek, rozhlížející se kolem sebe. Nebyl si jistý, kde začít. Jeho břicho to naštěstí rozhodlo za něho a hlasitě zakručelo. Od včerejška pořádně nic nejedli, jen pár sušenek.
Mladík si položil ruku na břicho a mírně se ušklíbl. Nakonec se ale přece jen sebral a rozešel se ke stolům s ovocem a vodou.
„Dobré ráno, Rino-san... Chtěl jsem se zeptat, jestli máme jít ulovit něco k snědku, ale hádám, že to by asi bylo urážlivé vůči... ostatním,“ rozhlédl se skepticky kolem, když došel k ženě, načež mu znovu zakručelo v břiše a on mírně zrudl. Bylo pro jeho hrdost těžké si říct prostě o jídlo, a jeho žaludek mu v tom vůbec nepomáhal.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tako Jahiro
Tým A
Země pomerančů - první střet
Jasně, pravil mladík, napustil do zbreně chakru a pousmál se. Keho oči se však vůbec nesmáli. Planul v nich oheň nesmiřitelnosti. Nepřítel se přemístil a bez váhání zaútočil na chlapcovu hlavu.
"Hayai... (je rychlej)," vydechl a bleskovým pohybem, srazil nepřátelský útok doleva, jako kdyby jeho meč nic nevážil. Nemělo smysl ránu blokovat na tvrdo, protože by dal soupeři i možnost druhého útoku. Díky ploše meče měl navíc na onen okamžik chráněné tělo i před případným útokem druhého meče. Traektorie jeho meče navíc vyhovovala jeho rotační technice, proto se chakrou přichytil k zemi, uchopil meč i druhou rukou, vrátil mu plnou váhu a roztočil se na místě. Jeho útok byl veden plynule z obrany, aby svému soupeři neposkytl moc možností.
"Senpu!" Vykřikl název techniky

Kněžka a démon

„Nějaký otrokáře?“ vyvalil zaujatě oči Hisoki, načež se rozchechtal. „To ti na něj upadli, nebo co?!“ zahulákal a smál se, dokud si nevšiml pohledu v Takových očí. „Ale, ale, ale,“ prohlásil a jeho výraz se proměnil v pohrdavý. „Nemáme to tu nějakýho fanatickýho Kiriřánka?“ položil řečnickou otázku a tasil. Hned zmizel a objevil se přímo u Taka, na nějž útočil mečem.
Kenzo si znovu povzdychl a pohlédl na Mikayo. Ta sebou trhla. Nemohla Takovi pomoci. Hnědovlasý by jí okamžitě vpadl do zad. „Děláme jen svoji práci, Miko,“ oznámil jí.
Vycenila zuby a stiskla ruce v pěst. „Tak to jsme dva.“
…
Dívky a prasátko pospíchalo lesem, dokud se mezi stromy nezačaly objevovat i kameny různých tvarů a velikostí. Ty se nakonec proměnily ve skalní město.
„Tamhleta jeskyně vypadá slibně!“ vyhrkla bělovláska a rozeběhla se k ní. Zastavila ji nečekaná věc. Kunai, který se zabořil do země pár centimetrů před její nakročenou nohou.
„Hezky jste utíkaly. A ještě hezčí místo jste mi vybraly, holčičky!“ zaduněla ozvěna ženského hlasu.

Riri Arui
Tým B
Zpátky v pokoji

Dívka nezareagovala na Kishovu otázku, nechtěla reagovat. Chtěla předstírat, že spí...
ale proč vlastně? Musela se sama sebe zeptat ve svých myšlenkách.
Líně si sedla, zamžourala očima do přítmí pokoje a povzdechla si. ”Tyjo víš, já ti vlastně ani netuším.” Promnula si oči a pohlédla směrem k místu, kde bylo zelenovláskovo ležení. Pořádně ho neviděla, tma v pokoji ho skrývala, ukazovala jen jeho obrys nebo obrys toho, co by chtěl aby viděla, kdyby ji chtěl zabít měl by takovou spoustu výhod…
Proč o tom vlastně přemýšlím? Je to můj týmový kolega.
Podobně skryt byl i jeho kocour, tomu se však zaleskly oči, jak pohl hlavou.
”Měls...Měl si někdy pocit, že všechno co uděláš je naprd...špatně nebo alespoň s tolika chybama, až se musim sama sebe ptát, budu někdy Ninja.”
Dívka si ještě jednou povzdechla.
Proč já o tom vlastně mluvím? Pomyslela si.

Tenshi Wakiya, tým A

Byla ráda, že jí kněžka a její pomocnice poslechly, tohle se jí nestávalo zase tak často. S menším úsměvem na tváři dál cupitala, přičemž hlídala okolí, aby je nikdo nepřekvapil. Žel bohu, stal se opak. Při oinknutí mírně nadskočila a otočila hlavu za známým zvukem.
"Bunchane! Ráda tě vidím, kamaráde." mrkla na něj a dále běžela, dokud se její Chikage nenavrhla místo. Tenshi s ní o tom nedebatovala, ony aspoň věděly, kde jsou. Možná ji Mikyao za tohle zastřelí, ale dostat je do bezpečí musí.
[b]"Hai!" přikývla na plán a následovala Chikage. Cestou neopomněla dávat, opravdu dávat, pozor na sebemenší pohyb. Nemohlo ji nic překvapit, ne jako Bunchan předtím.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Jakmile se vydal Yuujiro jejich směrem, modrovláska se napřímila a obrátila se k němu čelem. V okamžik, kdy se k oběma dívkám přiblížil, se instinktivně postavila mezi něj a hnědovlásku. Byla to zcela přirozená reakce, jako by chtěla dívku před Yuujirem chránit. Přestože si byla vědoma, že nic takového nebylo potřeba. Jako svému senseiovi k němu musela mít důvěru, ale stále to byl také pořád jen muž, kterým nedůvěřovala ani trochu. Pomalu svěsila ramena a na tváři vykouzlila roztomilý úsměv.
"Ale Yuujiro-san, že někdo žije v chrámu přeci neznamená, že musí vést nudný život," zašvitořila mile s rukama spojenýma za zády a ohlédla se zpět na kněžku. Pohled na její zčervenalé líce ji však zarazil. Krátce přeskočila pohledem mezi hnědovláskou a Yuujirem, načež jí obočí sotva znatelně poskočilo vzhůru. Styděla se před ním? Líbil se jí?
"Nevyznám se ve všech rostlinách. Jen v takových, které mají užitečné vlastnosti, a v bylinkách," navázala pozvolna na předešlý rozhovor.
"Jsem z rodiny mastičkářů. Už několik generací vlastní staré apatykářství. Vyrábí tam léky i masti, na co si jen vzpomeneš," vysvětlila kněžce svůj zájem i znalosti a poukázala na keř, o který se zajímala.
"Zrovna z tohohle keře se vyrábí účinný lék proti nespavosti. Ale když se utrhnou mladé lístky z vrchu rostliny a vloží se pod jazyk, tlumí bolest. Špatně se shání, protože rostou jen na místech jako je tohle," uculila se na dívku. Ať už říkala polopravdu nebo čistou lež, všechno znělo jako čistá pravda. Ani na okamžik se nezadrhla či nepozastavila nad svými slovy, natož aby se v její tváři mihl výraz, který by prozrazoval, že právě sype jednu lež za druhou. Ačkoliv o účincích rostliny to byla pravda. Saya se však už nezmínila o tom, že z listů keře bylo možné vyrobit i velmi účinný a nebezpečný jed.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako se lehce zamračil, když ti dva oslovili Mikayo zdrobnělinou a úkosem na dívku pohlédl. Vypadala poměrně nervózně, což nebylo moc dobré znamení. Ti dva byli nukenini z jejího vlastního týmu. To byla představa, kterou by Tako nedokázal strpět. Pokud by se Mikayo, nebo Tenshi rozhodli stát nukeniny, došel by si pro ně a přivedl je zpátky do Kiri, ať by ho to stálo co by chtělo. Tohle byla Mikyina hamba a Tako byl rozhodnut jí s ní pomoci.
"Já jsem Tako Jahiro a tohle... ," poklepal prsty na rukojeti meče, "... je Kidlič. Už má na svém kontě nějaké otrokáře a lapky, ale původně byl ukován, aby zabíjel zrádce. Bylo by příhodné, aby se konečně trochu proslavil," pravil klidně, ale v jeho očích plál oheň opovržení a fanatismu. I tak se však nechoval nijak hloupě. Čekal na to, co udělá Mikayo, nebo co udělá nepřítel. Lehce k bělovlásce pokynul hlavou, jako kdyby ji ujišťoval, že je připraven na jakýkoliv rozkaz.

Bunchan se držel Tenshi po boku a větřil rypáčkem na všechny strany, aby mohl varovat před nenadálým útokem, nebo přepadením. Nejhorší však bylo, že jediný, kdo mu rozuměl byl Tako a nyní byli od sebe neúprosně odtrženi povinostmi.
"Oink, Oink!" Pokusil se upozornit na sebe Tenshi. Bylo lepší, aby dívka věděla, že je tu. Mohlo se tak předejít různým omylům.

Ztracený ostrov

Když Yui s Renjirem vylezli před domek, zjistili, že není až tak slunečno, jak se zdálo. Nad nedalekou sopkou se stejně, jako posledně točili mraky a halili ostrov do šedého přítmí. To se však nedělo nad chajdou, kde prostě někdo mračna rozehnal a tak byl palouček louhy zaplněn teplým světlem. Vypadalo to, jako by to byl poslední ostrůvek naděje uprostřed všudypřítomného zoufalství. Ať to bylo jak chtělo, na prosluněném palouku byli postaveny provizorní stoly a na nich byla velká hromada ovoce a sudy s vodou. Kromě Riny tam bylo i spousta různých zvířat, která se spojila na poslední prosluněné mýtině ve zvláštní harmonii. Nejstatnější ze zvířat tu byli Gotili a tygři, kteří odpočívali na okraji paseky. A uprostřed toho všeho byla Rina a povídala si s každou bytostí, ktetá ji byla stále ochotna poslouchat.
"Jé! Renjiro, Yui!" Vykoukla z tlupy gorilých mláďat Makura a přispěchala k nim.
"Je to tady jako v pohádce," vyhrkla nadšeným hlasem a obdařila dvojici zářivým úsměvem.

Kněžské únosy

„Užitečná?“ zamrkala dívka překvapeně. Takovou frázi slyšela poprvé v životě. Jistě, každý se snažil být něčím užitečný, ale tahle modrovláska na svých slovech přímo lpěla. Bylo to zvláštní.
Ze zamyšlení ji vytrhla Saya, která se zeptala na květiny. „Ano, máme jich tady spousty. Ty se vyznáš v rostlinách?“ usmála se. „Já to neumím, starám se v klášteře o jiné věci, nicméně lékárnu tu máme a kněžky a mniši, kteří se o ni starají, jsou v tomto oboru nesmírně vzdělaní,“ vysvětlila.
Stejně jako ji i kněžku zaujal muž, který vyšel ze dveří, ač trochu jinak. Dívce se na tváři objevil lehký ruměnec.
Yuujiro se ohlédl po Sayině hlasu, a když ji spatřil ve společnosti místní kněžky, pomalým krokem s rukama v kapsách k nim vyrazil. „To dost. Myslel jsem, že mniši a kněžky chodí spát se slepicemi,“ pokrčil rameny.
…
Kisho tiše sledoval Riri, jak leze do postele a jak nemůže usnout. To poznal díky Moriovi, který dívku propaloval pohledem a kterému zjevně vadil její pohyb, byť titěrný. Nebyl by to ale zelenovlásek, kdyby se zároveň neprobral a jeho pusa se neujala vlády dříve než jeho tělo. „Děje se něco, Riri-chan?“

Kněžka a démon

Bělovlasý najednou vyvalil oči a ukázal na modrovlasou dívku prstem. „Hej, Renzo!“ oslovil svého druha bělovlasý. „Není to náhodou Mika-chaaan? Je to Mika-chaaan! Renzo! To je Miiika-chaaan!“ zvolal a začal se smát.
„Ano, Hisoki, vidím ji.“
„A má u sebe nějakýho kluka s mečem, co ani neunese!“
Mikayou se zamračila, ale při poslední větě musela i ona šlehnout pohledem po mladíkovi vedle ní. „Tako, co to-!“ vyvalila oči. Právě netušila, z čeho má být zděšená víc! Rychle vrátila oči ke dvěma mužům a stiskla ruce v pěst. „Hlavně neblbni. Tyhle dva jsou nukenini z Kiri. Mý bývalý kolegové,“ zavrčela.
„Ale no tak, Miko-chaaan!“ zazubil se Hisoki. „Takhle by ses přece neměla tvářit na starý kámoše!“ zahulákal, čímž si vysloužil Kenzoovo povzdychnutí.
…
Chikage kývla, chytila Ryouko za druhou ruku a rozeběhla se společně s Tenshi, zatímco velekněžka mezi nimi klopýtala.
„Na severovýchod je čtvrt hodiny běhu odsud skalní město,“ vyhrkla bělovláska a pohlédla na zadýchanou a rudou Ryouko. „Seimori-sama tam ale nedoběhne. Ponesu jí a ty nás budeš bránit!“ vyhodila si okamžitě svoji paní na záda a rozeběhla se řečeným směrem.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Ozvalo se plesknutí ruky o ruku a Ieyasuova potravinová koule se znenadání válela na vlhké lesní půdě. Medik v klidu spolknul námitku a svěsil paži podél těla – do původní pozice. Na důrazné „neprovokovat“ jen lehce pokývl hlavou, načež si poslechl Miiny argumenty, týkající se významu tohoto cvičení. Mia byla ostříleným veteránem, takže se jal vzít si její rady k srdci.
Když se Mia otočila k dvojici Yuri–Satsuki a hned první větou je dokázala oba zpražit, musel se medik neznatelně pousmát. Bylo to celkem vtipné, to musel uznat. Pobavená grimasa mu však z obličeje zmizela hned, jakmile se dozvěděl o náplni jejich tréninku. „Aha. Super. Takže buď ohořelá Satsuki nebo horkou vodou opařený Yuri. Prostě super. Vždycky to slíznu já. Ještě by třeba mohla Kaijuovi zpřerážet pár kostí, to by bylo taky dobrý. Pak už bych dneska mohl makat třeba až do rána,“ povzdechnul si v duchu; nic na sobě však nedal znát.
Poté, co se dvojice geninů odebrala na své určené stanoviště, začala sensei věnovat plnou pozornost právě medikovi. Nejdříve chtěla vidět, jak moc genin pokročil. Ieyasu se trošku bál, poněvadž enbyl přesvědčen o tom, že by jeho výstup byl ideální, Mia ale neměla žádné námitka a poskytla mu další instrukce, které doplnila i o praktickou ukázku.
Užuž se chystal odejít, když se za ním Mia ještě obrátila s prosbou, aby dával pozor na Dřevonožku a Šťovíka. Vrátil se zpět k střibrnovlásce. „U těch dvou není problém, z toho budou maximálně nějaké lehčí popáleniny.“ Kývnul hlavou ke Kaijuovi. „...ale na něj buďte, prosím, trošku opatrná. Zlomeniny bych tu řešil jen stěží.“ V jeho tónu nezazněla ani kapka arogance či ironie; myslel to tak, jak řekl.
Ieyasu nemeškal a vyrazil směrem ke kusu skály, na které před krátkou chvílí Mia demonstrovala svou techniku. Rudošedého kraba zjevně proud vody nezastrašil, a tak se opět s vypjetím všech sil snažil vyšplhat na vrchol skalnatého podkladu. Medik naklonil hlavu na stranu a se zamyšleným „hmmm“ sáhl do své lékařské brašny.

Kani-san – tak medik kraba pojmenoval – spokojeně vyhlížel ze svého luxusního příbytku na vrcholku skály. Jeho obydlí se momentálně sestávalo z velké laboratorní kádinky z křemenného skla a kusem textilní lepící pásky, sloužící jako uzávěr, medik však plánoval tento provizorní „byt“ dále modernizovat, jakmile dorazí zpět do Skryté Mlžné.
Krabákovi se naskýtal nádherný pohled na svého pána, který zrovna nadával na slanou vodu v očích, protože se mu nepovedlo správně usměrnit proud vody. Toto se opakovalo ještě nespočenkrát.
Kani-san lenivě zastříhal klepety a odvrátil svůj pohled od ostrého slunečního svitu. Tohle bude ještě dlouhý den.

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Stříbrnovláska pokývala hlavou nad Ieyasovou a Kaijuovou odpovědí a práskla si dlaní o čelo nad tou Yuriho."Kdyby si poslouchal ušima a ne tou tvojí dřevěnou nohou,možná by jsi věděl,na co jsem se ptala."Zasyčela na něj Mia,načež se zamračila a rychlým pohybem klepla zakuklence přes prsty s potravinovou kuličkou."Neprovokovat!"Zavrčela,ale najednou se ušklíbla a zaměřila se právě na Ieasua."Je ještě jeden důvod,proč jsis hrál s elementy.V bitvě jsou medici na prvním místě v seznamu cílů,protože k čemu zranit nepřítele,když vám ho nějaký huml zase vykurýruje.Jojo vykopání latrín a odstranění nepřátelských jednotek je začátek každé pořádné bitvy chichi.V takovém případě budeš muset být schopný se sám o sebe postarat, přemýšlej nad tím."Pak začala rozdávat nové úkoly.

Riri Arui
Tým B
Zpátky v pokoji

Riri pověděla Senseiovy vše co ji přišlo důležité, ale z jeho reakce získala pocit, jako by byl celí její výlet po střechách chrámu zbytečný. Jak sensei odešel, převlékla se do spacího a ulehla si na hamaku.
Dělám něco špatně?Bylo to zbytečné?...
Jí výřilo hlavou spolu se spoustou dalších sebepochybovačných otázek. Riri byla v pokoji jen s Kishem a jeho kocourem. Nevěděla o čem si povídat, tak raději mlčela, chtěla upadnout do říše snů. Hlavou jí však běželo tolik otázek, že nemohla oka zamhouřit.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Sayi tvář se rozzářila nadšením. Pevně sevřela dívčiny dlaně ve svých a zdvihla je mezi jejich hrudníky.
"To by bylo skvělé!" přitakala jí sladce nevinným hlasem. Safírové oči se jí přitom rozjasnily jako nebe plné hvězd.
"Budu se snažit být užitečná. Slibuji!" ujistila hnědovlásku. Byť ani za mák netoužila patřit mezi zdejší kněžky a rozhodně uvnitř necítila přátelské souznění, jaké vyzařovala dívka naproti ní, svá slova myslela naprosto vážně. Vždycky se snažila být druhým užitečná. Byl to způsob, jak se jim odvděčit. Jak si získat jejich přízeň. Jak nebýt úplně zbytečná. A ochránit zdejší dívky a ženy byl jejich úkol, který byl Saye o to bližší, že o to samé se snažila i doma. Vždycky jí leželo na srdci dobro tamních žen a přestože tyhle ženy tady byly zcela cizí, jejich bezpečí a zdraví ji zajímalo úplně stejně. Pomalu pustila dívčiny ruce zpět dolů a o krok od ní ustoupila.
"Prosím, řekni mi. Roste těhle bylin ve vašem chrámu víc?" poukázala na jednu z rostlin, kterým ještě před chvílí otrhávala vrchní lístky. Přerušilo je však tiché vrznutí dveří. Saya se natočila bokem jejich směrem a pohlédla na právě příchozího Yuujira. Sledovala, jak se zaposlouchal do tlumených zvuků a hlava jí samovolně klesla k rameni.
"Noční život je tu docela rušný, že Yuujiro-san?" promluvila k muži po chvíli. Záměrně však vynechala oslovení pro svého učitele.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3