DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Nervozita byla tím, co jí ráno probudilo ještě dlouho před časem, kdy musela vstávat a tak hleděla do stropu a v hlavě se jí přehrávaly různé scénáře, jak den může probíhat. Když se dostala až k pohledům naprostého zklamání celého jejich týmu, rozhodla se, že je čas vstát a vyrazit.
Nachystaná byla v rekordním čase a protože si nebyla jistá, jestli je v pořádku přijít s moc velkým předstihem, rozhodla se procházet uličky kolem akademie. Doufala, že uvidí procházet Daisukeho nebo Tekura a prostě se k nim přifaří. Když si začínala myslet, že už musí být oba jistě uvnitř a očekávalo se, že přijdou dříve, zahlédla známá záda ve vchodu do akademie. Nechtěla pokřikovat a budit případné spáče v okolí a tak ke dveřím do přednáškové místnosti dorazila až chvíli po svém týmovém kolegovi.
"Dobré ráno," pozdravila všechny v místnosti a rychle hledala místo, kam si sednout. Hlavně ne dopředu, prosím ne dopředu. Zkoumavě kmitala pohledem mezi těmi neznámými tvářemi a ne úplně elegantně se sesunula na místo vedle Daisukeho. Doufala, že to tak nebude nikomu, hlavně jemu, vadit. Sršela nervózní energií a měla problém zůstat sedět na místě. Nevědomky proto začala klepat nohou.
Přestala s tím, až když začal mluvit sám Kazekage. To pozorně poslouchala a stále jí přecházela hlava z toho, jak se do oné místnosti vlastně dostala.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
Přemýšlel, jestli nebyla chyba, že se s ostatními nedomluvili dopředu na tom, že vyrazí na zkoušky společně. O Hizuki se nebál, u té by se asi ani nedivil, kdyby tam byla dřív než on. O Tekura měl starost.
Daisuke si povzdechl. Vážně doufal, že ho jeho kolega mile překvapí a přijde včas, či na něho dokonce bude čekat už v lavici.
Díky tomu úplně zapomněl na trému. Ta na něho dolehla až, když se dotkl dveří do přednáškové místnosti a on nasucho polkl.
„Jen klid Daisuke. Nejsi žádný zelenáč! Tohle zvládneš. Ty i tvůj tým!“ dodal si kuráž a odhodlaně otevřel.
Poslední nebyl, ale první také ne. Spoustu lidí znal jen od vidění. Blondýnku, co na něho horlivě mávala a hned na to začala zuřivě mlátit do místa vedle sebe, poznal však okamžitě.
„Takže Risa je tu přeci jen také,“ stekla Daisukemu s lehce křečovitým úsměvem pomyslná kapka skepse po čele a on blondýnce zamával nazpět. Sednout si ale šel do lavice hned vedle. Přeci jen měly dívky poslední dvě místa a on se nechtěl od svého týmu distancovat. Tedy až také dorazí.
Na vybavování se nebyl prostor. Chvilku na to se totiž dal kazekage do úvodního proslovu a Daisuke se napřímil a pozorně poslouchal. Už jen toto v něm vzbudilo hrdost, že tu může sedět!
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
loď
Svým způsobem si užíval reakce přítomných, ale nejvíc ho překvapila sensei. Evidentně s těmi zvířaty měla jisté pouto. Jemu samotnému imponovalo, že Eichiro tohle jutsu použil jen zcela otevřeně.
*Evidentně se na zvířata a lidi nahlíží jinak.*
"I kdyby spolu nebyly, najdeme jednu, vymlátíme z věznitelů l, kde je Hizuki," dodal ja Daisukeho připomínku. Nemohl se dočkat, až je dostane do rukou. Budou trpět. A místní spravedlnost je dostane do ruky až jako poslední.
Chuuninská zkouška!
Isamu Harado, Chika Yoshitsune, Kazuha Minami, Yumeka Ikazuchi
Ráno přišel den D. Všichni účastníci chuuninských zkoušek byli zvoláni na pro ně velmi nostalgické místo. Podle pokynů samotného kazekageho se totiž měli dostavit do jedné z přednáškových místností sunagakurské akademie, kde byli rozesazeni do lavic.
Kromě zkoušených geninů se v hojném počtu dostavili také různí jounini – velitelé zúčastněných týmů. Chybět nesměl ani kazekage.
„Vítám vás u chvíle, na kterou jste čekali. Počínaje dneškem začíná období chuuninských zkoušek, při kterém otestujeme jak vaši mysl, tak vaše tělo. Chuuninem se stanou jen ti nejlepší z nejlepších.“
Toshimi Kokumotsu
Toshimi vstala časně z rána. Ne, že by jindy nevstávala brzy, ale tentokrát byla na nohách o hodinu dříve. Samou nervozitou kmitala po baráku a uklízela, co jí přišlo pod ruku. Když konečně nastal čas odchodu, už dávno netrpělivě stepovala v chodbě.
Do třídy dorazila mezi prvními. Slušně pozdravila a spěšně se usadila, aby nikoho nezdržovala. Jenže koho by zdržovala? Do zkoušky zbývala ještě hromada času!
Kdokoliv přišel, na toho kývla a snažila si vzpomenout, co o něm vlastně ví. A pak vkročila Risa.
Risa Mokushi
Risa splašeně oddychovala, jak probíhala ulicemi. Úplně zapomněla! Jak mohla zapomenout na tak důležitou věc?! Tedy, ona nezapomněla přímo na chuuninské zkoušky, jen zapomněla, v kolik začínají. Vstupní branou proletěla jako uragán, takže si ani nevšimla, jak se věci ve skutečnosti mají.
„Riso!“ zamrkala Toshimi na zadýchanou loutkářku.
„Toshinee!“ narovnala se blondýnka a překvapeně se rozhlédla po prázdné třídě. Zbledla a zatvářila se jako jeden expresionistický obraz v muzeu v hlavním městě. „To ne! To už to skončilo?!“
Rudovláska zamrkala. „Ne, jsi tu dost brzo,“ uklidnila ji.
Risa se rázem uklidnila, podrbala se na týle a dementně se zasmála. „Aha, hahaha, jejda!“
O chvíli později seděly dívky vedle sebe a bedlivě poslouchaly kazekageho proslov.
Masao Nibori
Tým Delta
Po uhlí za nebezpečím
Masao si nebyl jistý proti čemu vlastně stojí. Za svůj život potkal mnoho nukeninů a žoldáků, z nichž nemálo bylo mnohem silnější než ti dva, které potkali cestou. Ti byli moc blbí, aby použili takovou stopovací techniku. To senseie znepokojovalo nejvíc. Totiž ať už tohle nastražil kdokoli, aktuálně znal jejich polohu na centimetry přesně.
Normálně by použil za misi stínový klon tak maximálně dvakrát, a to by ještě bylo nejspíš kvůli komunikaci na větší vzdálenost se svými společníky. Teď se ale přistihl, jak skládá pečetě znovu. Nebyl z toho nadšený a za normálních okolností by se ani neodvážil navýšit jejich počet, když se snažili vniknout na území nepřítele a zůstat co možná nejdéle nezpozorovaní. Tohle bylo ovšem jiné. Až příliš jiné.
Nemá cenu pokoušet se o nenápadnost. Když tak moc chtějí vědět kde jsme, trošku jim v tom pomůžeme. Pomyslel si a nechal zhmotnit pět klonů. Oblak kouře ze všech klonů se ještě zvětšil použitím henge a na moment zakryl celý tým. Když se rozptýlil, Tým delta stál na cestičce z uhlí dvakrát. Klony studentů na své originály zíraly tak překvapeně, jako by oni sami v tu chvíli viděli své falešné kopie a začalo jim docházet odkud vítr fouká.
Tohle se nemělo stát. Nejsou na takovou misi ani zdaleka dost zkušení a díky těm klonům se můžu s nejsilnějšími technikami rovnou rozloučit, prolétlo mu hlavou, a i se svou kopií teď zamračeně sledoval vchod do jeskyně a jeho okolí.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
Když pochopila její úmysl, naklonila svou tvář tak, aby byla lépe dostupná. A také si až v té chvíli všimla vůně meruněk, která je teď obklopovala. Byla to krásná vůně. Taková, kterou by na takovém místě nikdo nečekal a Hizuki přinášela uklidnění. Naději, že všechno není ztraceno.
Jako odpověď ohledně taktizování zamyšleně broukla. Neměla zatím v hlavě nic konkrétního, ale musela uznat, že lhářka opravdu není. Sem tam se jí dařilo kličkovat mezi polopravdami, ale nebyla si jistá, jestli na to spoléhat, když může jít o život někomu jinému než jí. Byla připravená, že když se dá na cestu ninji, že může skončit opravdu špatně, ale nemohla dopustit, aby kvůli ní byl v nebezpečí někdo další.
"Dalo by se to tak říct. Sama nemám ponětí, jak to funguje, ale bylo mi ukázáno, jak s tím zacházet." Pořád si byly velice blízko, takže šeptala opravdu potichu. Nemohla riskovat, že by je někdo slyšel mluvit zrovna o tomto.
Byl to hloupý nápad. Styděla se za sebe a byla ráda, že jí Kaori zastavila. Silou vůle zatlačila slzy, které se jí draly do očí. To ona trénuje aby v takovýchto situacích dokázala uklidňovat okolí a ne naopak. To ona by měla přicházet s nápady, jak je odtamtud bezpečně dostat a mezitím se třese strachy. S hlubokým nádechem se naklonila k ženě ještě blíže v nějaké divné parodii na objetí a rozhodla se pokoušet poslouchat, jestli se jí náhodou nepovede zaslechnout něco důležitého zpoza zdí kajuty.
Shizu Nakirei
Tým Omega
Sunagakure, Asayake
„S-Sokka... (=A-Aha...)“ hlesla Shizu s menším tikem v koutku oka a pomyslnou kapkou na čele, když její romantické představy Risa tak násilně přerušila příslibem souboje se svým vyvoleným na plné obrátky.
„Tolik k romantice...“ povzdechla si v duchu a strčila si do pusy jednu z Tajiho sušenek.
Mukon, který mezitím spořádal svou, loupl očima po chlapcích. Každým po jiném.
„Že jsme v jednom týmu, postačí, když mi budete říkat ‚Mukon-sama‘,“ sdělil oběma chameleon svrchovaně. Chairovu otázku na své schopnosti kompletně ignoroval.
Shizu, které to samozřejmě neuniklo, se stejně jako Risa tlumeně zasmála.
„Děkuji vám za moc příjemné posezení, vy tři~!“ usmála se na své svěřence srdečně a propletla si prsty za zády, když ukončili svou návštěvu Asayake a vyšli na ulici.
„Hádám, že už jste myšlenkami určitě u příprav, Riso-chan, Taji-kun. Tak jen do toho! Dejte do toho vše~!“ zazubila se rusovlásla a plácla se dlaní přes zatnutý biceps druhé ruky.
„Ne, že nám s Chairem a Mukonem uděláte ostudu~!“
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
„‚Po smrti‘?“ zopakoval po muži Daisuke a znovu si psy prohlédl. Skutečně tak vypadali...
Loutkář se zamračil. Tahle technika se mu vůbec nelíbila. Ale pokud to teď bylo to nejlepší, co měli...
„Fajn... Ale co Hizuki-chan? Nepotřebujete nějaký předmět, co má i její pachovou stopu?“ soustředil se raději na aktuální věci.
„Nemáme jistotu, že jsou spolu.“
Broukaření snadno a rychle, jen s oklikou a bez brouka
Kamenné cestování
Tým Delta
"Ten chlap... Vypadá nebezpečně, snad si daj pozor," pomyslel si Ki, když zaslechl muže v klobouku, který se náhle odebral z jeskyně. "Musím to těm pitomcům překazit, ale sám? Aspoň kdybych se dostal z těch provazů..." Kolem něj byla jakási kamenná konstrukce, dříve pravděpodobně lůžka pro horníky, dnes již plesnivé zákoutí připomínající vězení. Ze zdi trčely železné tyče, pokryté drsným rezavým lemem. Toho si povšiml i Ki.
Hned se doplazil k těmto kovovým skobkám a začal o ně třít svázaná pouta z provazů. Nezdálo se, že to funguje, ale přece jen se jednotlivá vlákna začala pomalu rozmotávat. Sběrači brouků a panovačný tlouštík mu ale nevěnovali sebemenší pozornost, neboť sami museli přidat.
Cesta z počátku probíhala vcelku v poklidu. Stáli asi 50 metrů od vstupu do štol, všude okolo byly hromady sutin a několik balvanů o velikosti medvěda. Největší skála, kudy se do dolů vstupovalo, byla porostlá rezavým mechem, ze kterého se nořil slaboučký dým, asi takový jako z pýchavky.
Tsubaki provokovala včela, které se náramně líbila její tykev. Akaru přemáhala touha si dojít utrhnout opuncie, co ovšem nevěděl, bylo, že trny jiné rostliny, kterými byla jeho pochoutka prorostlá, byly jedovaté.
Místo, kde se Ai nachvíli zarazila, bylo velmi příhodné pro pozorování. Co by jí nemuselo uniknout, byl pohyb sutiny blízko opuštěného důlního vozíku. Sumi vzala kamínek do ruky, ten se ale velmi rychle začal samovolně vzněcovat.
Masaovi se podařilo zkušeně prokouknout podivnou povahu kamínků. Mohl si také všimnout stejného sesuvu sutiny jako Ai.
Někde mezi vším tím kamením se na ně dívaly oči... Oči smrti, které byly zastíněné kloboukem a připravené zabít.
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Čajovna Asayake
"Tak to ti nepovím."Odpověděl na půl úst Taji, ostřížím pohledem sledujíc šupinatého zloděje při jeho jednání."Pořád se mám ohledně fuutonu co učit." Dokončil svoji odpověď na Chairovu otázku a taky si strčil jednu sušenku do úst. Pak se mu ale obočí zkrabatilo a on s pořád napůl plnou pusou navázal na předchozí rozhovor."Kromě toho -Chrm- , co je to za blbost přestat používat svůj katon. Narozdíl od větru je oheň skoro čistě útočný živel na střední vzdálenosti a dost efektivní, když na to přijde. Což se nám kontakním typům může celkem hodit."Zapolemizoval Taji, načež ještě zavrčel na účet "pana chameleona" za jeho zločin."Jo přesně k čemu jinému se hodí drzá ještěrka, než aby sloužila jako chodící gáblík tsss."
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Risa pokrčila rameny. „To je přece jasný!“ oznámila. „Daisuke-senpai je hustej a silnej, takže do toho půjde Risa naplno! Navíc by ho přece urazila, kdyby nebojovala se vším, co má. A taky… Risa chce být tak skvělá jako senpai, takže s ním musí bojovat, když na to přijde!“ oznámila, jako kdyby to bylo jasné. Jedním uchem ale poslouchala také kluky. Ji na rozdíl od Shizu ten rozhovor docela i zajímal, protože měla zbraní plné loutky. Povídání o senpaiovi bylo ale důležitější. I tak jí ale neunikla Mukonova loupež. Musela se zahihňat.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Je mi to jasné,“ zatvářila se chápavě a nahnula se k dívce, aby se mohla tváří otřít o její. I když už byla trochu zpocená, stále zřetelně voněla po meruňkách. Chtěla ji pohladit a utěšit, ale to se se svázanýma rukama špatně dělalo. „Nejlepší taktika je ta část pravdy, která nikomu neublíží. Ticho by ti mohlo ublížit a do lží se zamotáš, pokud nejsi zkušená lhářka,“ vysvětlila. Při jejích dalších slovech zpozorněla. „Kdyby ses dostala ke svým věcem? Jak bys jim mohla dát vědět? Máš nějaký… ninjovský komunikační prostředek?“ zamrkala. Nevěděla, jak to pojmenovat a ani nevěděla, jestli neříká blbost. Ale Hizuki to přeci naznačila.
„Určitě v nějaký ze zdejších kajut, ale netuším v jaký.“ Pochopila její pokus. Vzala dívčiny ruce do svých dlaní, jak jí to její provazy dovolovaly. „Nech je, byli by naštvaní, kdyby zjistili, že jsme se rozvázaly. Tohle uděláme, až budeme přesně vědět, co a jak,“ usmála se na ni konejšivě. „Neboj, dostaneme se z toho,“ obrátila se znovu k ni a dala ji mateřskou pusu na tvář.
***
„Protože jsem bývalý ninja, Daisuke-san,“ obrátil se na mladíka. „A ti psi jsou dávno po smrti. Ale na tom teď nezáleží. Znají Kaořinu vůni jako své boty. Pokud je ve městě, dokáží ji vyčmuchat.“
Chika kývla. „Tak tohle se s nimi stalo,“ povzdychla si, přistoupila k jednomu ze psů a jemně ho pohladila. Pak si k němu dřepla, vzala jeho hlavu do dlaní a zadívala se mu do očí.
Sumi Ketsueki
Tým Delta
Okolí vesnice
Kami si prohlédla všechny osoby, které tam byly a nakonec se za nimi rozešla. Cestou od senseie dostala nějakou pečeť, tak nic neřekla, kdyby to nebylo potřeba, tak by to sensei neudělal. ‘Sakra, mám trochu strach, co se bude dít dále, protože by to ještě mohlo dopadnout dost špatně,‘ proletělo dívce hlavou. Cestou se podívala na Tsubaki, která vypadala jako kdyby tady nejraději ani nebyla.
Najednou si všimla, že na něco šlápla, tak se na chvíli zastavila a dívala se na tu věc, o které nakonec zjistila, že je to uhlík. ‘Co by tady něco takového dělalo,‘ řekne si v duchu dívka. Ve chvíli, kdy onen kluk promluví, tak jí to dost zarazí. „Co tohle se soustředit na misi a se dívat po jídle,“ řekla chlapci a pokračuje v cestě.
‘No tohle bude ještě zajímavý člen týmu, ale za to ty dvě vypadají, že budou v pohodě,‘ pomyslela si Sumi a následovala senseie a dívala se kolem dokola, kdyby se tam najednou někdo objevil.
Ai Hayo
Team Delta
Ai se vydala za senseim. Protože byla odhodlaná zachránit Kiho, přeslechla jméno té nově příchozí a taky zapoměla na jméno toho chlapce. Ani si nebyla jistá, že se představil. Ale to ji momentálně moc nezajímalo. Prostě dál šla za senseiem. To, jak ji pochválil jako nejzkušenějšího člena teamu, s ní moc nehlo. Ale v duchu byla moc ráda. 'Děkuji sensei. Děkuji, že ve mě máte důvěru. Určitě vás nezklamu.' pomyslí si Ai a šlápne na jeden uhlík, kterých je po zemi požehnaně. Opatrně zvedne nohu a podívá se pod ní. Sehne se k němu a lehce prstem ho studuje. Bylo to pro ní zvláštní, že by tady byly uhlíky. Snažila se soustředit a to, že nikdo nemluvil bylo pro ní dobrý. Jenže pak ten nový kluk promluvil a Ai naběhla na čele žilka. Měla chuť ho seřvat, ale na to nebyl čas. Přišla k němu zezadu a položila mu ruku na rameno, přičemž přitáhla hlavu k jeho uchu.
,,Ještě jednou řekneš nějakou blbost, nechám tě tady." řekne Ai chladným hlasem. Tohle dělala nerada, ale neměla na výběr. Tohle ji učili u černých písků, takže byla zvyklá pracovat v tichosti. Jenže tento kluk, toho asi nebyl vědom. Dál se snažila vyhýbat těm uhlíkům a proto šla velice opatrně. Ačkoliv to moc nevypadalo, dávala pořád pozor na vše kolem nich. Byla taky připravena na jakýkoliv nepřátelský útok. Protože jak řekl sensei, jsou blízko nepřátelské základny.
Chairo Miyamoto
Tým Omega
Čajovna Asayake, Sunagakure
Při Tajiho povídání si pomalu začal uvědomovat, že sice oba bojují se zbraněmi, ale úplně rozdílným stylem. Jeden používal primárně rychlost a ten druhý zase fyzickou sílu.
,,Co se týče technik, tak ty používám minimálně. Vlastně umím jen ty, co jsem se naučil v ninja akademii. Nikdy mě trénink ovládání chakry moc nebavil," vysvětloval chlapci vedle něj, načež se dozvěděl, jaký má jeho kolega element. Byl nadšený, protože ještě nikoho s Fuutonem nepotkal. ,,Ten byl v místě odkud pocházím poměrně vzácný. Prý je v kombinaci se zbraněmi dost silný... Je to pravda? Můj je Katon, ale přestal jsem ho používat."
Mukon najednou vystřelil svůj jazyk, který se naplácl na sušenku, což Chairovi přišlo poněkud úsměvné.
,,A co umíte za spešl techniky Vy pane chameleón?" zeptal se zvědavě zvířátka na rameni rusovlásky, o kterém věděl vlastně jen to, že umí mluvit a vytváří na své kůži dost divné nápisy.
,,Určitě to nebude jen obyčejný mazlíček," říkal si pro sebe v duchu.
Akara
Tým Delta
Sensei dal Akarovi a nové dívce, která přišla, na rameno jakousi pečeť. Akara neměl nejmenší zdání o jakou techniku se jedná, nikdy žádnou podobnou techniku neviděl. Celkově byl zmatený a snažil se to na sobě co nejméně ukazovat, ale to mu bohužel moc nešlo. Nepotřeboval ale dopodrobna vědět, co se děje, aby pochopil senseiův příkaz o ostražitosti. Začal se rozhlížet po okolí a všímal si každé maličkosti, která se v jeho blízkosti udála. Tam proletěl pták, tady leží pár černých kamínků na zemi, vedle něj stojí holka bez trička, na kterou se zadíval asi déle, než by měl. Po levé straně od něj bylo pár kaktusů. Přesněji odrůdy opuncie, která dává plody.
Akarovi opuncie velmi chutná, a když jednu viděl, tak na ni dostal ohromnou chuť. „Sensei, mohl bych si dojít pro jedno opuncii, prosím? Bude to jen chvilka, slibuji.” Pošeptal Akara senseiovi a trochu se na něj pousmál. Také si všiml, že počet černých kamínků, které ležely na cestě po které šli, se zvýšil. Chtěl to pošeptat senseiovi, ale všiml si, že se na ně taky dívá, z čehož Akara usoudil, že si toho sensei také všiml. Nemohl spustit oči z opuncie, které si před chvílí všiml a pevně doufal, že mu sensei dovolí si pro jednu zaskočit.
https://t.me/pump_upp
Shizu Nakirei
Tým Omega
Sunagakure, Asayake
„Ó~!“ vytáhla Shizu obočí, když se dala Risa do vyprávění, a podpírající si dlaněmi bradu dívce zaujatě naslouchala, zatímco se jí Mukon začal pomalu přesouvat z pravého ramene na druhé, protože ho ta poloha už omrzela.
Kluky poslouchala jen okrajově, protože se zase vrátili k tomu nudnému tématu o zbraních. No, aspoň se dozvěděla, co uměli.
„To je tak romantický~!“ zazubila se s růžovou ve tvářích rozněžněle rusovláska, když Risa domluvila.
„Co budeš ale dělat, když na toho Daisukeho narazíš během zkoušek, Riso-chan?“ zeptala se dívky.
Mukon mezitím dokončil svou cestu na druhé rameno, odkud měl lepší dostřel na novou dávku Tajiho sušenek, a jednu mu jazykem ukradl.
Masao Nibori
Tým Delta
Celý tým -1
Masao cestou umístil Akarovi se Sumi pečeti na tělo. Každému na jedno rameno a Tsu jednu deaktivoval.
„Jsi tu jediná, kdo bude v poměrně bezpečné vzdálenosti v každém souboji, takže dvě snad nebudeš potřebovat.“ S těmi slovy pohlédl i na Ai. „Ty jsi z vás čtyř nejzkušenější a taky jsi medik. Ty pečeť nedostaneš.“ Cítil se trochu provinile, ale ostatní byli nováčci, Ai by měla být v uhýbání nejlepší, a to ani nemluvě o tom, že by aktivace čtyř a více pečetí Fuuinjutsu: Tasukete přinesla další nežádoucí komplikace.
Když skončil s aplikováním techniky, všiml si, že se postupně zvyšuje počet černých kamínků na cestě, kterou procházeli. Poté co Ai jeden rozšlápla si uvědomil, že jde o uhlíky. V hlavě mu probleskla vzpomínka. Byla na ženu ze země ohně. Setkal se s ní asi před dvěma lety. Nebyla nijak příjemná a nejspíš by ho podřízla hned, jak by k tomu dostala příležitost. Pointou ovšem bylo to, že tahle žena používala podobné uhlíky k lokaci nepřátel.
„Už jsme docela blízko. Buďte ostražití.“ Varoval své studenty a bystře sledoval okolí. Lokační techniku nemělo cenu řešit. Stejně už o nich nepřítel nejspíš věděl od toho chlapíka, co zmizel pod zemí.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Tohle byla jen noční můra, nic jiného. Za chvíli se musela vzbudit do krásného slunečného dne, její bratr jí udělá čaj a posnídají v klidu, její skutečný tým na ni bude čekat, budou se smát, užívat si srandu. Znělo to krásně, až na fakt, že realita byla uprostřed ničeho, jako všechno v zemi Větrů.
Ten ukecanej plivl na jejich senseie, Ai se svlékla, ten novej kluk byl divnej a ta nová holčina se tu vzala také odnikud. Tsu tam stála a nevěřila svým uším, očím, de facto všem smyslům. Stáhla svůj písek zpátky do nádoby. Záviděla malému ptáčkovi, který se prostě rozplynul v obláčku kouře, také by se nejradši rozplynula, nebo se zahrabat do vlastního písku a vybrečet se.
Její tak zvaný tým udělal jen samé blbosti a chyby a ona za to dostala seřváno. To jí hnulo pěkně žlučí. Odignorovala snad všechny omluvy a sliby nového člena, novou holčinu jen sjela pohledem, musela uznat, že měla fakt hezkou bundu, tojo, a vydala se za senseiem zachránit svého kamaráda ztracené kalhoty a týmového kolegu. Nechtěla ztratit dalšího člověka, stačilo, že odešla Kami. Na chvíli se zastavila, zaražena jednou myšlenkou, jak mohl kazekage poslat dva nové členy, když byli již v plném počtu?! Něco tu bylo špatně. Všichni jí jen opouštěli a ona měla plné zuby se na to jen dívat. Kiho profackuje za to, že jí chce opustit a...a ukradne mu kalhoty! Tím ho bude moci vydírat!
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Čajovna Asayake
"Pfff proč bojovat beze zbraní,když ty svoje mám vždycky po ruce."Odfrknul si Taji nad Chairovou otázkou a vrátil mu jeho meč.Debaty o zbraních,mečířstí a soubojích byly rozhodně podle jeho gusta,čili si sám sobě dovolil se trochu uvolnit.K tomu všemu se ženská část týmu začala bavit o nějakých holčičích blbinách,pádů z okna a červenání,z čehož začínal Taji cítit kyselou pachuť v ústech,takže raději zastavil kolem procházející obsluhu a požádal ji o další nálož sušenek,načež se opět zaměřil na Chaira.
Popravdě se nijak nezaobíral,jak jeho styl pojmenovat,nebo z čeho vychází,prostě používal vše,co se zatím naučil."No jak jsem řekl,zakládám si na rychle a dobře ovladatelných dřevcových zbraních,jako je tady moje naginata .Boj na krátkou kontakní vzdálenost beru až jako druhou možnost,což by ti zde vůči mě dávalo jistou výhodu.Teda pokud by se ti ke mě tak blízko podařilo dostat tsss."Řekl a vyzývavě si mladíka změřil,po chvíli ale o notu lehčím tónem pokračoval."Když používáš oba meče najednou,nevadí ti to při technikách?Co tvoje ninjutsu a tvůj živel?Můj je fuuton."Dodal a sám se podivil,jak moc se rozpovídal.
Tekuard Ashikaru
Tým Beta
Loď
Tekuard se už chystal začít psát, když ucítil dotek něčí ruky. Sensei se ho rozhodla zastavit a jeho to až překvapivě rozhodilo. Jak její výraz, tak její hlas.
"Dobře..." vydechl a najednou nevěděl, co říct. A aby toho všeho nebylo málo, Eichiro začal jednat. A to tou nejpřekvapivější cestou a Tekuro měl najednou šanci docenit předchozí prohlášení o zvířatech a lidech. Ne že by se mu to nelíbilo. Někde hluboko v něm se toho obával, ale byl si jistý, že má butler vše pod kontrolou.
"Stopaři, ti by nám mohli pomoc. Dobrý nápad!" uznale pokýval hlavou a nepřestával si je zaujatě prohlížet.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Toshimi k němu vzhlédla a zatvářila se otráveně. „Praštila jsem se o skříňku,“ odvětila. Proč už se zase choval takhle? Ani se jí za svoje chování neomluvil a teď si myslel, že je všechno tak dobré, aby ji mohl pošťuchovat?
Raizo byl samozřejmě daleko lepší čtenář atmosféry a Hirotado se od něj ještě měl co učit. Nebo také ne. Velmi rychle se totiž vymluvil a utekl. Dívce bylo naprosto jasné, čeho tím chtěl docílit, ale v tuhle chvíli mu moc vděčná nebyla. Alkohol z ní sice už vyprchal, ale zrovna teď nechtěla být s Hirem sama.
„To je v pohodě,“ postavila se. „Dojdu domů sama. Nechci tě otravovat. Stejně se ti protivím,“ oznámila. Momentálně měla pocit, že kdyby tak mladé děvče jako ona potkalo nějakého nočního živla, zadupe ho do země.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Dívka Tajiho probodla pohledem. Samozřejmě, že se Toshimi a Daisukeho nebála kvůli příslušnosti ke klanu. Jen je prostě znala a věděla o jejich schopnostech! To, že těmi tlučhuby mohl myslet i jí, jí samozřejmě uniklo. Anebo prostě nebyla vztahovačná.
„Un!“ souhlasila Shizu. „Toshinee je Risi kamarádka z dětství! Vždycky trénovaly spolu!“ zazubila se. „A senpai,“ dodala a tváře jí lehce zčervenaly. „Risa má ráda senpaie! Jmenuje se Mokushi Daisuke, a když byla Risa ještě na akademii, zachránil jí, když vypadla z okna!“ A pak začala vyprávět.
„Jednou bude Risa taky tak skvělá loutkářka!“
I Chairo se ji snažil podpoři a dívka se na něj znovu zazubila. „Un! Risa je Risa! Ale můžeš taky Rise říkat senpai!“ ukázala mu palec nahoru.
Broukaření snadno a rychle, jen s oklikou a bez brouka
Hlava v zemi a bezhlavý tým
Tým Delta
Členové týmu Delta právě byli v podivném uspořádání. Ai bez trička, ta samá dívka přeměňující se do podoby kaluže, Tsubaki ládující tykev písku, Ki, který byl teď někde spoutaný v jeskyni a dva nováčci.
Všem okolním pozorovatelům by se mohl naskytnout výhled na pěkný zmatek. Týmový duch byl přítomen asi do té míry, jako brouk, kterého hledali. Za to ale nemohla jejich nesehranost, ale to, že Kazekage poslal nové přírůstky v tu nejméně vhodnou chvíli.
Muž, který byl nyní až po bradu v nekvalitní hlíně, zakoulel očima, jako by si je chtěl promnout, přestože měl ruce podél těla. Chvíli mu to nedocházelo, ale v duchu věděl, že spadla klec, tak se začal jen tak zoufale smát. Oplzle si prohlížel Ai, která si právě sundala tričko a zaškrtila ho s ním. Bylo mu jedno, jak budou lidé okolo reagovat. Hned jak se jali k odchodu, začal sebou v zemi drhnout. "Zasafena pfase!," zakřičel přes tričko dušeným hlasem.
Začalo být neobvyklé horko, přítomným mohly skoro slzet oči. Sensei, který se za normálních okolností tvářil dost v klidu, byl za těchto okolností skoro vyměněný. V hlavě mu muselo proběhnout spoustu věcí, ale v první řadě myslel na to, jak být co nejsoustředěnější a zachovat chladnou hlavu.
Z malého tábořiště vedla cesta, která byla nerovnoměrně zasypaná kamínky, ty se podobaly čerstvě vytaženým uhlíkům z krbu. Netrvalo to příliš dlouho a opustili to místo malých kopečků se suchou trávou, odkud dívky sledovaly předchozí bojiště. Vstupovali do oblasti balvanů a malých skalek. Čím blíž byli starým štolám, tím víc na ně doléhalo pražení. Vůbec se nezdálo přirozené, přestože v pouštním podnebí bylo teplo permanentně. Kolem nich se v houštích sem tam něco mihlo. Zda to ale bylo zvíře, či ne, to nevěděli. Černé kamínky byly čím dál ostřejší a nepříjemnější do nohou...
V jeskyni se zatím Ki snažil vzpamatovat z toho, co se děje. V jeskyni hořela jedna pochodeň, aby urostlí chlapci, kteří právě chytali brouky, aspoň trochu viděli. "Změna plánu. Budeme mít společnost," řekl překvapeným tónem nově příchozí, který se jako by nic právě vynořil z podlahy. Obtloustlý muž, který popoháněl své synovce, skoro upadl ze stoličky z toho překvapení. "Pohněte, copak jste snad zaostalí?," zakřičel na ně a otočil se na muže, který promluvil, "Co tam čumíš, hoří nám u zadku, musíme ty nechutný šváby dostat pryč."
Doutníkový dým unikal z celé jeskyně malým otvůrkem. "Co se dá dělat," ozvalo se ze stínu, "jdu uvítat naše hosty." Silueta se skoro rozplynula jako doutníkový dým. Svázanému chlapci se naskytl pohled na čtveřici mužů, z nichž ten nejstarší seděl a komandoval zbylé tři. Ki se vyplazil o kousek dál z koutu, protože neměl úplně dobrý výhled. Teď už mohl pozorovat i zavřené klícky.
Chairo Miyamoto
Tým Omega
Čajovna Asayake, Sunagakure
Mladík vedle něj se také rozpovídal o svém nemalém arzenálu zbraní. Vlastnil moc hezké kousky, především černovláska zaujaly jeho wakizashi. Při vyprávění o šikovném zbrojíři, si už představoval, jak drží svojí vysněnou zbraň v ruce. Nakonec ale všechny představy zhatil fakt, že byla jeho peněženka momentálně poloprázdná.
,,Ano, používám oba meče najednou," kývl na otázku a ihned velmi podobnou vyslal směrem k chlapci. ,,Ty preferuješ jaký styl boje? A umíš bojovat bez zbraní?"
Mezitím, co probíral s kolegou všemožné šermiřské záležitosti, tak si všiml, že blondýnka poněkud znejistila a začala popotahovat. Obrátil proto svůj usměvavý pohled směrem k ní, dal jí ruku na rameno a řekl. ,,Přesně tak Riso. Teda... Mohu ti říkat Risa? Jak říká sensei, je důležité zužitkovat všechny informace o soupeřích ve svůj prospěch. Rád vám pomůžu s přípravami na zkoušky, pokud budu v tomto ohledu vůbec nějak užitečný. Naději zvítězit má každý, jen tu snahu nesmíte nikdy vzdát."
Chairova pozornost se poté opět přesunula k Tajimu, aby si vyslechl jeho odpověď na otázky, které mu položil. Konverzace o vztazích s kluky, kterou dívky poté začaly rozjíždět, nebylo asi úplně něco, do čeho by se měl zapojovat nějaký náhodný kluk, kterého znaly sotva jeden den. Bavit se o partnerech zvláště poté, co z dívky, kterou měl dřív rád, málem udělal při pokusu ovládat katon chodící pochodeň, vážně nebyl nejlepší nápad.
Sumi Ketsueki
Tým Delta
Okolí vesnice
Dívka je dále schovaná za kusem kamene a dívá se, co se bude dít. Když bylo po nepřátelích, tak všimla, že se všichni ostatní sešli na jednom místě. ‘Hmm, jak to tak vypadá, tak to bude jeden tým, ten, kterému se mám přidat, tak to bude ještě sranda,‘ řekne si v duchu Sumi. Ve chvíli, kdy sensei začne volat, se dívka jen trochu pousměj a všimne si že, okolo začne létat pták.
‘Asi bych se měla přidat k nim, než mi utečou a já je zase budu muset hledat,‘ *řekne si v duchu dívka a pak se rozejde za nimi. Jde normálním tempem, protože kdyby běžela, tak by jí mohla brát ještě jako nepřítele a nemuselo by to pro ní dopadnout dobře. Mezitím viděla, co se tam dělo a tak si jen v duchu povzdechla, protože měla trochu strach, že by jí ostatní z týmu nemuseli přijmout.
Když k ním dojde, tak se zastaví. ‘Dobrý den. Já jsem Sumi Ketsueki a mám být s vámi v týmu,‘ poví Nii a podívá se na senseie a pak na ostatní, kteří se tam nacházejí. ‘Snad jsem tentokrát nic nepokazila,‘ pomyslí si v duchu dívka a dívá se na ostatní.
Raizo
Sunagakure, lázně
Toshimi byla venku první. Zda za to mohl Raizo, Hirotado, nebo oba, byla nezodpověditelná otázka.
Každopádně první z nich vyšel ven černovlásek, s jouninem v těsném závěsu.
Při pohledu na Toshimi stekla Raizovi mírná kapka skepse po čele a on se při Hirotadově poznámce rozpačitě zasmál.
„Hej, Hiro, možná bys místo vtípků měl Toshimi radši podat rámě a doprovodit ji domů,“ poradil mladíkovi.
„Už je pozdě a tak mladé děvče by se venku nemělo potulovat samo,“ dloubl ho loktem do boku, když se rusovláska nedívala, a doufal, že to bude stačit na to, aby chlapec pochopil, co se mu tím snaží naznačit.
„Já už taky půjdu! Dobrou noc vy dva! Dobře si odpočiňte a užijte si volno!“ rozloučil se s nimi poté nápadně rychle a zmizel.
„Doufám, že jsem právě neudělal chybu, a že se ti dva usmířej...“ povzdechl si po cestě domů a zahleděl se na hvězdy, jako kdyby v nich mohl najít odpověď.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Chika měla dobré poznámky a tak Daisuke pouze přikývl a znovu se odmlčel, snažící se vymyslet, jak by se jen mohl dát svitek Hizuki vystopovat.
Z myšlenek ho však vytrhl Eichiro, který zničehonic použil Kuchiyose no Jutsu a vyvolal... něco co vypadalo jako psi.
„Jak to že umíte používat Kuchiyose no Jutsu, Eichiro-san...!? A co je to s těmi zvířaty?“ vyvalil Daisuke šokovaně oči a shlédl znepokojeně na pětici ohařů. Ta zvířata vypadala hrozně...
Shizu Nakirei
Tým Omega
Sunagakure, Asayake
„Takže o někom víš, Riso-chan? To je fajn! Můžete využít co o nich víš proti nim!“ usmála se povzbudivě Shizu na dívku, aby jí dodala kuráž.
Taji se rozjel na téma „klany a proč jsou neschopní“, během čehož Shizu stekla pomyslná kapka skepse po čele, načež si dlaní zakryla ústa a pobaveně se zahihňala, jak se do toho černovlásek zamotal a zrudl.
Nejrozumněji se zatím choval Chairo. Bylo znát, že byl přeci jen starší. A nebo byl prostě jen odměřenější. Tedy pokud zrovna nemluvil o zbraních.
Nad diskuzí o mečích si Shizu jen povzdechla, protočila oči a přisunula se blíž k Rise.
„Co kluci, Riso-chan~?“ podepřala si dlaní bradu a se spiklenecky narůžovělými tvářemi se uculila, „líbí se ti někdo?“
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
"To dává smysl..." Hlesla. Dodatek, že za méně poškozené ´zboží´ pravděpodobně dostanou zaplaceno více vynechala. Když se žena zazubila, ulevilo se jí a sama nebránila vlastnímu úsměvu. "To jsem ráda. I když si myslím, že nemuseli být tak ohleduplní, bez toho soukromí bych to přežila." Zašklebila se.
"Je lepší taktika mlčet, nebo vymyslet něco, co by mohla být pravda?" nebyla si tím jistá, ani když se jí Arise vyptávala. Ráda by znala názor někoho dalšího. A to, že nebyly jediné, koho unesli bylo znepokojující. Na druhou stranu, více lidí muselo vydávat nějaké podezřelé zvuky, nebo alespoň mělo potenciál.
"Kdybych se dostala ke svým věcem, tak bychom možnost dát jim vědět možná měli. Ale nedovedu si představit, jak by se to mohlo povést." přiznala ještě tišším hlasem než předtím. Opravdu se celou dobu snažila, aby její slova slyšela jen žena vedle ní.
Znovu zkušebně zatahala za spoutané ruce. Věděla, že sama se z toho nedostane. Celá náhle červená se obrátila od Kaori a zkusila nemotorně zjistit, jestli při jejich prohledávání něco náhodou nevynechali. "Nevíte, kde by mohli držet ostatní?" nevěděla, jestli ta informace k něčemu bude, ale třeba někdy k něčemu...
Jestli, přesně tak jak předpokládala, nic nenašla, došourala se ke druhé osobě v místnosti tak, aby dosáhla na provaz působící jí potíže, jestli s tím vůbec dokáží alespoň trošku pohnout. Celou dobu se silou vůle snažila potlačit třes rukou.
Ai Hayo
Team Delta
Zatímco skutečná Ai běžela na pomoc ostatním, ale nebyla dost rychlá a tak tam doběhla až ve chvíli, když stál sensei u chyceného protivníka. Skutečná Ai se zastavila za ním a poslouchala rozhovor mezi senseiem a tím chlápkem. Když na senseie ten uvězněný chlápek plivl, Ai mu dala ke krku svůj nůž.
,,Ještě jednou a podříznu tě, ty hade." řekla a další vyslýchání nechala na senseiovi, načež svůj nůž schovala. V tu chvíli však zmizel pod zem a Ai se jen dívala na jeho hlavu. O této technice už slyšela a tak ji nepřekvapila. Do dalšího výslechu již nezasahovala. Nezareagovala ani na to, že ten poplivaný byl klon. Stála tam a poslouchala onen rozhovor. když chtěl po někom sensei, aby mu zavázal hubu, Ai to ihned udělala. svlékla si jediné tričko, které měla a tím mu zavázala pusu. Měla ještě podprsenku, což ji nevadilo. Avšak po chvíli si klekla před senseiem a sklopila hlavu.
,,Půjdu kamkoliv přikážete, sensei. Jsem váš podřízený a splním jakýkoliv váš rozkaz." řekne Ai a po chvíli se zvedne a stoupne si za Senseie, připravena ho kamkoliv následovat. Ráda by řekla něco tomu nováčkovi, ale na to měla času dost. Jen seldvoala nově příchozí dívku, která byla na cestě k nim.
Ai (klon) tam stála sama, jelikož se onen nováček nechtěl postavit k Ai (klonu) zády. Proto tam stála se snažila se kontrolovat všechny směr. Navíc ke všemu ten zajatý nepřítel neustále remcal, což jí vedlo k šílenství. Raději měla ticho. Když sensei schoval kunai a rozešel se za zajatcem, Ai (klon) schovala svůj nůž taky. Navíc začal něco remcat i hoch za ní, což už nešlo ignorovat. Hlasitě si povzdechla, aby ji ten hoch slyšel.
,,Místo aby si se omlouval slovy, zkus to svými činy." prohlásíla modrovláska (klon). Následně jen sledovala senseie a toho uvězněného chlápka. 'Dobrá práce, Tsubaki. Díky tobě získá sensei informace.' pomyslí si Ai (klon). Následně se klon změnil na vodu. Což muselo onoho kluka dost zmást.
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Čajovna Asayake
"Byl jsem raději,když svět byl normální...Hyperaktivní blonďáci se záchvaty byli někde zavření pod dohledem, pavouci nenosili mašle a zvířata nemluvila tssss."Pomyslel si Taji sledujíc ještěrku krmící se JEHO sušenkou.Co ho však zaujalo,bylo přiznání sensei,že je medik.Popravdě nikdy neměl dobrý pocit z nemocnic a zvlášť z té místní v sunagure s její pověstí hnízda nemocí a pochybné hygieny.K tomu všemu jeho lékařské dovednosti končily u vyčištění a obvázání rány.On zranění způsoboval,léčit je ho nikdy pořádně nezajímalo,ale když dneska u nemocnice nosil raněné,pořád další a další, donutilo ho se nad tím vším zamyslet a s překvapením zjistil,že k červenovlasé sensei najednou chová jistou formu respektu za její zaměření a dokonce ji i odpustil její lupičskou výpravu za cukrovím.
Nad hroznými scénaři smrti a utrpení se pořádně ani nepozastavil a stejně tak odbyl i otázku o kamarádech z řad geninů zavrtěním hlavy."Nemám páru,kdo nebo co jsou moji vrstevníci a je mi to fuk,pokud mi nebudou přidělávat problémy tss."Pomyslel si asociálně.Celá jeho pozornost se však zaostřila na objekty,které mu podal Chairo.Taji si vzal do rukou oba meče,se zálibou si je prohlížel a přitom poslouchal mladíkovo vyprávění o jejich původu."Jestli hledáš dobrou čepel,znám jednoho zbrojíře v západní části vesnice,který prodává kvalitu.Sám mám od něj svoji zbraň."Poklepal na svoji naginatu."Která mě taky stála tenkrát majlant.No a co se týče wakizashi..."Teď pro změnu sáhl k opasku a vytáhl své dvě čepele."Ani v tom ten starý plesnivec nezaostává, bojuješ s oběma meči najednou?"Dokončil myšlenku a lehce se ušklíbl."Ale čepel ze Země železa je v téhle prašné díře teda něco...Zajímalo by mě,jestli je tak dobrá,jak se říká."Pomyslel si prohlížejíc vrstvy oceli v čepeli katany.Ze zadumání ho vytrhnulo Risino vzlykání nad jejich situací."Pfff krev ti nezaručuje vítězství.Většina lidí z klanů jsou beztak jen užvanění tlučhubové,co se sami nabodnou na vlastní kunai."Pak se zamyslel nad tím,co vlastně řekl a došlo mu,že i ona je vlastně z klanu."Teda...říkám...většina,co jsem poznal...ne jakože všichni do jednoho...a vlastně...jděte se všichni VYCPAT!"Zalamentoval nakvašeně,když cítil,jak mu rudnou uši."Pošahaný klany,pošahaný ještěrky a pošahaný sušenky,který pořád dochází!"
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Kaori se zamračila a stiskla svázané ruce v pěst. „Chce v tobě vyvolat falešnou naději,“ odvětila jí. Tahle metoda byla těm zavšiveným pirátům podobná. Když se jí dívka zeptala, Kaori se zazubila. „Jsem, něco vydržím,“ oznámila jí. „Ani se mě nedotkli. Jen ti tu chtěli nechat soukromí.“
Pak zase zvážněla. „Vypadá to, že tu nebudu, abych tě podporovala, když zase přijde na řadu výslech. Musíme něco vymyslet. Myslím si, že nejsme jediné, koho unesli. Tahle loď je veliká. Kéž bychom aspoň věděli, kde jsme… Kdybychom to věděli a mohli dát vědět Eichirovi a Chice…“
***
Chika byla rázem u Tekura a položila mu ruku na jeho svitek. „Nic nepiš, Tekuro-kun,“ oslovila ho. Její hlas byl na hony vzdálený té bezstarostné a veselé zelenovlásce. „Ať už je unesl kdokoliv, jsem si jistá, že je prohledal. Museli Hizuki-chan zabavit vybavení a s ním i svitek. Kdyby ho otevřeli a přečetli si tam tvou zprávu, může jim dojít, že jde o komuniační prostředek. Takhle si budou myslet, že je to hloupý prázdný svitek a budou ho málo hlídat. Budeme v tomhle muset věřit Kaori a Hizuki-chan. Jsem si jistá, že nebudou jen nečinně sedět,“ vysvětlila.
Daisukeho dotaz byl dobrý. Také ji zajímala odpověď.
Eichiro stisknul ruce v pěst. Musel začít jednat. Kousl se tedy do prstu a složil několik pečetí. „Kuchiyose no Jutsu,“ hlesl a vyhrnul si rukáv dlouhé košile. Na ruce měl pečeť. Okolo něj se rázem objevilo pět ohařů. Tedy, za živa to určitě byli ohaři. Teď vypadali poměrně mrtvolně.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Risa pokývala hlavou a zamračila se. „Hm, hm, to je fakt. Co je to třetí osoba?“ dotázala se naprosto vážně. Když ale Shizu začala o jejích chuuniských zkouškách, blondýnce zatrnulo a docela znervózněla. „To… To bude děsivý,“ hlesla a bezděky pohladila své dva svitky u pasu. Možná by si měla ještě sednout a trochu své loutky vylepšit. Další otázka jí nepřilepšila, protože se uvědomila, kdo k chuuninkám pravděpodobně půjde dál. „Daisuke-senpai, Tecchan, Toshinee,“ počítala na prstech a zněla stále zoufaleji. „Senpai je úžasnej loutkář a ztrašně zkušenej, Tecchan je jeho stejně starej kolega a Toshinee je Zlatá a ještě ke všemu Kokumotsu,“ dávala si dvě a dvě dohromady. „Risa se začíná bát,“ usadily se jí slzičky na tváři. Chairo jim popřál hodně štěstí a dívka se na něj obrátila. „Arigatou!“ zafrkala.
Akara
Tým Delta
„Je to všechno moje vina,” Řekl Akara a podíval se na všechny členy jeho nového týmu, „proto se vám všem chci omluvit za to, co jsem tu dneska předvedl. A byl bych rád, kdybyste byl naštvaný jen na mě a odpustil to ostatním členům, oni nic špatného neudělali. To já tu udělal takový zmatek, sensei.” Nevěděl, co má dělat, aby si spravil reputaci u svého nového týmu. Přemýšlel a přemýšlel, ale nic ho nenapadalo kromě jedné a té samé věci. Bylo to celkem riskantní a Akara nevěděl, jestli to má udělat. Ale nakonec si řekl : „Stejně už ten první pocit víc zkazit nemůžu” Rozhodl se a vydal se směrem, kterým šel jeho sensei. „Tentokrát už vás nezklamu, slibuju!” Řekl odhodlaně svému týmu a pokračoval v cestě za svým senseiem.
https://t.me/pump_upp
Chairo Miyamoto
Tým Omega
Čajovna Asayake, Sunagakure
Chaira překvapilo, když dívka řekla, že je z klanu Mokushi. V Suně musel znát to jméno snad každý, dokonce i on o jeho členech z vyprávění slyšel, a to už bylo co říct. Nic nového se však krom jména nebo stylu boje od blondýnky nedozvěděl a jen se potvrdilo, že loutkaři jsou opravdu z velké části záhadní lidé. Chlapec na jeho druhém boku se nerozpovídal o moc více a také na sebe prozradil jen jméno a jistou zálibu ve zbraních.
,,Tak to vypadá, že se poznáme pořádně až za chodu v nějaké akci," pomyslel si a začal srkat čaj, z kterého šla stále horká pára.
Po malé odmlce jeho kolega dodal, že by se chtěl podívat na jeho meče.
,,Jasně, tady jsou," kývl na něho a oba mu je podal.
,,Jeden z nich je samurajská katana, původem ze Země železa, což si nejspíš už poznal podle tvaru. Když jsme začínali trénovat s mistrem, tak mi víc seděly spíše lehčí meče a tento byl jasná volba, protože po první lekci s obouručním mečem jsem mu udělal velkou díru ve zdi a dokonce málem vydloubl oko. Nakonec jsem dal za tuto katanu všechny peníze, co jsem měl a stejně to pořád nebylo dost. Po pár pokusech přemlouvání mi ho dal se slevou jako dárek... Ten druhý je vyřazený a hodně omlácený ze soubojů, takové se v obchodech prodávají "za pár drobných." Plánuju si místo něho koupit Wakizashi (kratší samurajský meč), protože k té kataně se žádný nedochoval, ale nemám zatím potřebné finance," zasněně se zahleděl do prázdna a představoval si krásné samurajské meče. ,,Dost jsem si oblíbil samurajský styl boje. Především obdivuji tu schopnost maximálně se koncentrovat do přítomného okamžiku a mistrovské ovládání zbraní. I když oproti klasickým samurajům mám hodně osobitý styl boje, proto ty dva meče."
Když začala mluvit rusovláska o dřívějším průběhu z jejích zkoušek, tak to neznělo zrovna dvakrát pozitivně. Ta divná vůně strachu ze smrti chlapci nebyla cizí. Však i on viděl umřít nejednoho člověka a bál se o život, ale bylo zvláštní a zároveň znepokojující, nevidět na její tváří úsměv.
,,Já žádné kamarády mezi geniny nemám," pokrčil rameny, přičemž pomalu dojídal zbytek ze svého jidla a při pohledu na své dva kolegy povzbudivě dodal. ,,Jestli to je opravdu tak náročné, jak říká sensei. Tak vám budu držet palce a fandit aspoň na dálku v publiku."
,,Jak jsou ti dva asi silní ve srovnání oproti zbylým geninum," pokládal si následně tuto otázku, na kterou neznal správnou odpověď ani on a nejspíš ani nikdo další u stolu.