!!Mimořadné vydání!! Pravda o Konoze! Čtěte již dnes.

Kdo je ta takzvaná Elita Konohy? Kdo jsou ti, jimž svěřujeme své příspěvky, komentáře a nezřídka i částečky svých duší? Jsou opravdu tak milí a bezúhonní, jak se dělají, anebo se na druhé straně internetu nachází monstrum, jenž se snaží využít naše nadšení pro anime pro své nízké cíle?

Tyto otázky si jistě položil každý z vás, a proto se náš bulvární plátek Řev Konohy rozhodl, že ukojí vaši zvědavost. Naši investigativní novináři se po celé roky vydávali za ty blázny, kteří si sami říkají otaku, a obráželi jednu jejich akci za druhou. To všechno s jediným cílem. Odhalit něco o povaze těch, jež v prostředí Konohy používají honosných titulů jako je admin, moderátor, editor všeho a podobně. Naše pátrání přineslo pár šokujících odhalení!

Kde jinde bychom měli začít než se samotným Kagem. Tento člověk, zakladatel Konohy, se skrývá za nickem Prasátko a líbivým avatárkem zobrazující planoucí symbol pro prase. Co je vlastně opravdu zač? Ačkoliv naše očekávání, že se na druhé straně monitoru bude skrývat padesátiletý chlap se špinavými trenkami, se nepotvrdilo, není Prasátko úplně bez chyby.
Mnozí z vás, jež měli tu čest se s Prasátkem setkat, si jistě všimlo jeho fixace na ouška. Prasátko si rád nasazuje umělé uši a je mu jedno, jestli se jedná o uši prasečí, králičí nebo liščí. Tato úchylka, jež vystavuje na veřejnosti, má však pouze jediný účel: krýt jeho jiné, mnohem temnější zvrácenosti.
Ne, nebojte se, Prasátko není pedofil, ačkoliv jsme v to tajně doufali. Náš paparazzi však zapracoval jako ještě nikdy předtím, takže se nyní v archivu našeho časopisu nachází fotky, na nichž je Prasátko připoután želízky k zábradlí. Pochopitelně, že má na hlavě ouška. Ale to je jen špička ledovce. Při nepovolené prohlídce Prasátkova bytu naši reportéři objevili kožené masky, biče, karabáče a asi čtyři tucty různých oušek, notně opotřebených. Sami si netroufáme odhadnout, k jakým účelům je náš milý Hokage používá. Na náš dotaz odpověděl dotyčný, že to všechno patří jeho kamarádovi Uglovi, ale nás neobalamutí!
I přes své vady není Prasátko společnosti nebezpečný, a pokud nebude upřednostňovat své koníčky před prací, je i nadále způsobilý vykonávat svůj post Hokage.

Prasátko však není jediný, kdo skrývá kostlivce ve skříni. Jsou i jiní, ačkoliv v tomto případě nejspíš není ve skříni kostlivec, ale láhev vodky. O kom je řeč? O hAnko!
Ano, je to šokující! Tato vévodkyně fanfikcí už delší dobu pije vodku; když není, tak rum, fernet, nezřídka sáhne i po denaturovaném lihu! Jak nám řekl její životní partner, který když se napije, tak vykecá i to, co neví, hAnko je už delší dobu v depresi. Zodpovědnost za rychlé vydávání fanfikcí bere velmi vážně, přesto však nestíhá, čímž se její deprese prohlubuje, a proto sahá po láhvi. Čímž toho stihne ještě míň!
Jak jsme se dozvěděli, hAnko začala pít již ve velmi raném věku. Proto se taky naučila chodit až v pěti. Její ošetřující lékař nám prozradil, že hAnčin zdravotní stav je v současné době neudržitelný. Její játra, ledviny a zbytek vnitřních orgánů se postupně mění v kámen, což ztěžuje možné operace. Tento doktor byl dokonce tak laskavý, že nám pustil záznam hAnčiny operace slepého střeva. Nikdo z nás není doktor, ale přesto si myslíme, že sbíječka nemá v nemocnici takové časté uplatnění jako v případě hAnko. Také spotřeba skalpelů je u ní mnohonásobně vyšší než u ostatních pacientů. Jako konečný důkaz nám doktor ukázal hAnčino slepé střevo, které si ponechal z důvodu, že se s ním báječně řeže sklo.
Donedávna bychom volali po hAnčině odvolání, ale v poslední době si všímáme, že dostala k ruce pár pomocníků, což sníží nároky na ni kladené a její deprese snad budou menší. Sami jsme ochotni ji při dalších volbách podržet, pokud slíbí, že ve svém volném čase bude pilně navštěvovat protialkoholní léčebnu.

A jak bychom mohli zapomenout na naši milou pruhovanou Kobylku! O její závislosti na proužcích už víme, stejně tak i o tom, že nádherně maluje. Je to však její jediná chyba, nebo ne? V jejím trestním rejstříku tkví hlášení o napadení policisty, tak jsme se snažili ubírat tímto směrem, doufaje v nějaký pikantní skandálek. Možná nějaký byl, ale nám se ho nepodařilo odhalit vlivem Kobylčiny vys... mazanosti! Místo toho jsme uvízli v jejím pruhovaném šílenství, o kterém jsme se nakonec rozhodli napsat, abyste si nemysleli, že se bojíme ukázat na vlastní chyby. Přiznáváme to bez mučení, Kobylka nás převezla!
Na policejním ředitelství jsme si vyžádali Kobylčinu složku, ve které jsme se dočetli, že policista byl ve skutečnosti pokousán. Teprve po přivolání zásahovky se podařilo Kobylku zpacifikovat a odvést na stanici. Soud ji určil dva týdny prospěšných prací. Ze záznamu ze soudní sině vyplývá, že Kobylka prohlásila, že na to s…, že chce jít sedět! Za pohrdání soudem dostala tři týdny ve snížené vazbě.
Jak nám řekl její spoluvězeň, Kobylka šla do basy dobrovolně jenom proto, že tajně doufala v pruhovaný vězeňský stejnokroj. Když ji bylo oznámeno, že tento stejnokroj se naposledy používal za první republiky, prohlásila, že je třeba se vrátit ke starým dobrým časům, a proto hned po propuštění šla a volila komunisty.
Prohledávání archívů se ukázalo jako zcela zbytečné, protože buď jsme nenašli nic, nebo to skončilo u proužků. Policista, jehož tenkrát Kobylka pokousala, nám řekl, že ji přišel upozornit, že budí veřejné pohoršení: ležela totiž na přechodu pro chodce v pruhovaném pyžámku. Očití svědkové tvrdili, že to vypadalo, jako by se s pruhy zebry mazlila, což nelibě nesli okolní pánové staršího věku, s kterými se už nikdo nemazlil.
Ani přímá konfrontace, rozhovor s Kobylkou, neodhalil nic jiného než její proužkofilii, která se pozvolná mění v deviaci. Její dům je malován černou a bílou, pochopitelně že proužkovaně, a na oknech má Kobylka mříže, což nám objasnila tím, že když svítí slunce do oken, pak je podlaha plná proužků. Tento trik se prý naučila v base. Také nám prozradila, že peníze ze své první vernisáže hodlá použít na tetování. Troufáme si hádat, že se bude jednat o celotělové tetování proužků.
Je proužkofilie jediná Kobylčina vada, nebo je to jen zástěrka pro něco horšího? My to nevíme, protože Kobylka obalamutila svými proužky celý svět a dokud někde neudělá chybu, nikdo si nemůže být jistý, kdo ve skutečnosti Kobylka v pyžamu je!

Nyní se však vraťme k našim dalším objevům, které vás jistě překvapí. Věděli jste například, že Floyd neexistuje? Ano, byli jsme překvapeni úplně stejně jako vy.
Nezvratné důkazy však ukazují na to, že Floyd je jen krycí označení projektu umělé inteligence, kterou vyvíjí BSA (Business Software Alliance) pro řízení sítě a pro rychlé sledování hackerů či virů. Je nám záhadou, jak se Prasátko k této tajné technologii dostal. Prý ji stáhnul přes torrent, ale to se nezdá ani nám, jelikož Floyd umí česky, byť nezvládá háčky a čárky. Zřejmě tak byl zcizen ve Výzkumném ústavu Informačních technologií, kde se mohli podílet na jeho vývoji.
Ať je to jakkoliv, pravdou zůstává, že Floyd byl naimplementován do serveru, na kterém běží Konoha. Od té doby si vypěstoval určitou osobnost, kterou předvádí ve svých komentářích. Prasátko jistě udělal dobře, že dal této inteligenci na starost technické zázemí, protože žádný smrtelník by si s nepřeberným množstvím dotazů neporadil lépe.
Možná se vám tato skutečnost zdá silně přitažená za vlasy, ale posuďte toto: Floyd zatím nebyl na žádném srazu, a i když tvrdí, že byl, nikdo si ho nepamatuje. Bodejť, vždyť Prasátko ho skutečně bere s sebou, ale v USB disku. Není se tedy čemu divit, že si ho nikdo nepamatuje. Jako oči a uši Floydovi slouží digitální fotoaparáty a kamery, které si na srazy berete. Tak pokročilá inteligence nemá problém napojit se na jednoduchá zařízení, kterými je dnešní digitální technika a aspoň tak zdálky nasávat atmosféru srazů.
Otázkou zůstává, jak dlouho nám ještě bude Floyd sloužit. Je jen otázka času, než se BSA dopátrá, kdo jim jejich technologii ukradl. Prasátko totiž neprojevil ani tolik předvídavosti, aby Floyda aspoň přejmenoval!

Za dalším adminem jsme museli vyrazit až na Slovensko. Jedná se samozřejmě o Ironhidea. Tenhle jedinec se mimo jiné zasloužil o fanklub Konohy s nejvyšším počtem komentářů vůbec: o Klub Šialencov, což v překladu do češtiny znamená Klub šílenců. Dlouho jsme nemohli najít jeho bydliště, ale nakonec se zadařilo: v Ústavu pro duševně choré v Košicích!
Ačkoliv je to k nevíře, je tomu tak. Klub šílenců vede šílenec, který na to má dokonce papír. Z jeho zdravotní karty vyplývá, že trpí pokročilou paranoiou o tom, že si ostatní myslí, že je šílenec. Nejhorší na jeho nemoci je, že on sám si myslí, že je naprosto v pořádku. Netřeba upozorňovat, že právě tito šílenci bývají nejnebezpečnější.
Co nám vrtalo hlavou, je skutečnost, že někdo s takovou nemocí má přístup k internetu. Ukázalo se však, že jeho Klub šílenců je součástí terapie, jejímž účelem je držet Ironhida na uzdě. Jeho psychiatři nám prozradili, že Ironhide věří, že když do svého fanklubu nabere tisíc členů, ostatní mu uvěří, že je příčetný. Je třeba zmínit událost, která se stala poměrně nedávno. Vlivem špatné komunikace si Ironhide myslel, že musí nabrat tisíc komentářů. Když se mu toto podařilo a žádal své propuštění, byl nemile překvapen domnělou změnou pravidel. Propadl hysterickému záchvatu a řval na personál léčebny, že se proti němu spikli a že chce pryč. Na to napadl jednoho zřízence, což mu vyneslo dva týdny pod sedativy.
Nyní je již Ironhide smířen s novou situací a postupně plní plán. Jak věří, od svobody ho dělí jen několik stovek členů, takže se chová slušně a nenápadně láká nové členy. Brzy se mu to možná i povede, protože za své slušné chování dostává vycházky, které využívá k útěku na různé srazy otaku, kde láká nové členy. My mu k tomu přejeme hodně štěstí.

Mezi více či méně kompetentními adminy Konohy je však jedna vyjímka, která musí být odhalena. Tento člověk naprosto neví, co dělá, a jeho další utajování by vedlo k nevyhnutelné katastrofě. Tímto člověkem je Hatake.
Od chvíle, kdy objevil Konohu, usiloval o to, aby obdržel práva manipulovat s komentáři a životy návštěvníků. Nakonec je získal pokoutným způsobem, totiž podplacením Hokageho (dva bičíky a latexové trenýrky). Po obdržení příslušných práv však narazil. Ukázalo se totiž, že vůbec není schopen proniknout do tajů různých funkcí, ke kterým mají editoři přístup. Ačkoliv těch funkcí je asi pět, Hatake dodnes nepochopil, jak se s nimi zachází.
Proto taky dochází k tomu, že často maže komentáře, které původně chtěl jenom opravit, že maže celé topicy místo jednoho komentu a že odpovídá na otázky směřované někomu jinému.
Tajně se nám podařilo do jeho pokoje instalovat kameru, která nám pak poslala podivné záběry: Hatake se hrbí nad monitorem, buší do klávesnice a řve, cituji, že se to zase podělalo a že Prasátko je vůl a že to neumí ani pořádně udělat.
Občasné smazání topicu však není jeho nejhorším hříchem. Horší je, že máme důkazy o třech výpadcích Konohy zaviněných Hatakem. Je pravdou, že jakýkoliv web má nejslabší článek mezi klávesnicí a židlí. A Hatake ani žádným článkem není. Je to černá díra, na které Konoha občas havaruje.
Není se tedy čemu divit, že Hatake má přímý kontakt na Prasátka, aby mu mohl říct, co vyváděl, než Konoha spadla. Stejně tak máme důkazy o tom, že občasné hlášení o výpadku Konohy, které Prasátko píše a maskuje je za údržbu webu, mají jen odpoutat nechtěnou pozornost. Ve skutečnosti si v těch časech dává sraz s Hatakem, aby ho naučil zacházet s jednotlivými funkcemi. Jeho snaha je zatím marná.
Zlí jazykové budou tvrdit, že naše důkazy jsou smyšlené a nedostačující, ale zamyslete se nad tímto. Ti z vás, kteří se v prostředí Konohy pohybují od začátku, nám jistě dají za pravdu, že v raných dobách Konohy byl zaznamenán jen občasný výpadek ročně. Je přece proti přírodě, aby nový web byl takřka bezchybný, a pak se stále zhoršoval. V běžné praxi je přitom zvykem, že nové weby mají jednu chybu za druhou, ale ty se časem vychytají a web pak běží bezchybně. Jen Konoha je výjimkou.
Zajímavé také je, že období prvních velkých výpadků se dá ztotožnit s příchodem Hatakeho na Konohu a jeho získání práv.
Je jen otázkou času, kdy se Hatake dopustí takové chyby, že Konohu nebude možné znovu nahodit. Jak jsme zjistili, Prasátko se již několikrát pokusil Hatakemu práva odejmout, ale Hatake, opilý svou mocí, se neváhal snížit k vydírání, aby si svou moc udržel. Snad Prasátkovi pomohou naše noviny, které již o jeho tajemstvích informovaly veřejnost, takže teď již vydírání pozbývá smyslu.
Prasátko, konej zavčasu, než se stane něco hrozného!

Další, koho si naše oko pravdy prohlédlo, byla Lentyl. Přiznáme se, že ta nám padla do oka hned, protože člověk, který se pořád usmívá, jistě skrývá nějaké temné tajemství. A to její se nám podařilo vyšťourat! Není se čemu divit, že se pořád směje, na jejím místě bychom se smáli taky.
Lentyl totiž v prostředí Konohy rozjela byznys, na kterém vydělává slušné peníze. Jako hlavní obrazářka totiž určuje, které obrázky se objeví na Konoze a které ne. Nikdo ale neví, že ty nejlepší nevystavuje schválně, protože je záhy prodává jako vlastní tvorbu!
Tuto skutečnost bylo těžké odhalit, protože Lentyl je už zkušený podvodník a ví, jak v tom chodit. Ani my však nejsme začátečníci, a tak se nám pravdu o Lentyl podařilo vypátrat. Osoba, v prostředí Konohy nesoucí nick Lentyl, je v Praze známá jako malíř mužského pohlaví nesoucího pseudonym Pyškot (všimněte si stejného citu pro pravopis). Pyškot nebo Lentyl, jak chcete, je v Praze známý svou tvorbou portrétů z různých anime. Nepopiratelně nejvíc jich je z anime Naruto, ale nechybí ani Death Note, Bleach a jiné. Kritici jsou naprosto unešení jeho variabilností: vždyť žádné dva obrazy nejsou malovány stejným stylem!
Dlouho nám trvalo, než jsme objevili, kdo vlastně hraje postavu záhadného Pyškota, jež se nechává fotit do různých uměleckých časopisů místo Lentyl. Nakonec se nám ho podařilo objevit pod Nuselským mostem v komunitě bezdomovců. Pyškot, vlastním jménem Jeroným H., nám prozradil, že si ho asi před rokem najala taková usměvavá dívka. Měl se tvářit, že všechny obrazy namaloval on a přijímat gratulace a ohlasy na různých akcích a rozdávat autogramy. On sám, jak nám řekl, umění vůbec nerozumí, ale tato práce byla velmi snadná, takže ji vzal.
Jak se ukázalo, Lentyl neváhá podvést ani svého partnera, protože Pyškot za svou roli dostával jen padesát korun a oběd se dvěma pivy k tomu. Přitom poslední obraz Pyškota byl vydražen za tři sta tisíc korun. Lentyl má nyní v přepočtu na dva miliony korun v různých evropských bankách a to vše vydělala za pouhý rok!
Ani taková částka však Lentyl nestačí, protože míní ve svých podvodech pokračovat. Je možné, že za to může její minulost, kdy byla nucena za peníze prodávat své tělo, aby se uživila. Není to však tak, jak si myslíte. Lentyl nikdy prostituci neprovozovala, tedy aspoň se nám nepodařilo najít důkazy, které by to potvrzovaly, nýbrž jen podváděla vědecké organizace. Za úplatek jim ve své závěti odkázala své tělo na vědecké pokusy. Tyto závěti však obratně falšovala, aby své tělo mohla nabídnout dalším organizacím. Je pravděpodobné, že po její smrti se o svá práva bude hlásit na šestnáct institucí.

A s Lentyl končí i náš článek. Je pravděpodobné, že záhy bude smazán a naši redaktoři budou umlčeni, ale hlas pravdy bude znít dál. Šiřte dál pravdu o Konoze, o jejich lidech, hledejte a pátrejte po pravdě a nahlas ji křičte do světa. A možná že jednou se Konoha otřese v základech a všichni šejdíři, zloději, vrazi, úchylové a ostatní krysy vylezou na světlo, aby byly rozdrceni spravedlivým hněvem Konožanů, jež si už nenechají líbit ústrky od adminů, moderátorů a editorů.