Proč píšete FF? Co vás k tomu vedlo?

Když nad tím tak uvažuju, vždycky jsem žila ve svém vlastním světě. Bylo to moje místo, kam nikdo jiný nemohl a kde jsem se mohla odreagovat. A od té doby, co jsem se tak nějak naučila v ruce držet propisku a slovo za slovem přenášet na papír, tak aby dávala smysl, jsem psala. Čas plyne jako masa vody z vodopádu, dostala jsem se tam, kde jsem a přesto stále píšu, spousta lidí mi vyčítá, že jsem stále jinde, ve svém vlastním světě. Ale, ruku na srdce, proč bych měla trčet v nudné a kruté realitě? Nerada zbaběle utíkám nebo se schovávám, ale poslední dobou nevidím v tomhle šílenství žádný smysl. Může mít vůbec šílenství smysl?
Velmi nerada píšu o těch, kteří již mají svůj příběh případně ho velmi netrpělivě očekávám xD ale jak bych to tak řekla? Prostě to neni moje jasný, můžu si vymyslet zápletku a co by bylo kdyby... ale tvořit něco od úplného počátku, to je to co mě baví často sice skončím tak po dvaceti stránkách, ale stále to mam někde na flashce pečlivě schovaný pro všechny případy xD nejspíš se k tomu nikdy nevrátím, ale vytvořila jsem to, od toho prázdného nic jsem dospěla aspoň k těm dvaceti stránkám
Jenže copak se mi nestalo? Neskutečnou náhodou narazím na jednu osůbku a ta mě navedla na Naruta a pak to všechno jelo, jak jinak xD nejdřív jsem psala o hlavních postavách, ale jak už bylo řečeno, na ty čeká něco jiného; zkrátka a dobře, není to ono a upřímně, moje FF se mi ani nějak zvlášť nelíbí..

Protože život je jen jeden a chci neco vyskoušet! xD protože se nudím nebo na druhou stranu se mi to líbi baví mne to nejaké nezhody voči mne nejsou tak si to mužu nekdy dovolit (klíčové vety tak si to špatne nevysvetluj )

Proč?
protože měřím 161,5 cm....161,5 cm plných něčeho... co musí ven, co chci říct, o co se chci podělit, na co se chci zeptat, co hledám u druhých, co mě trápí, co mě bolí, co mě baví a rozesmívá.
Ta veselejší část jde ven většinou mezi mými přáteli, které jsem si skrz to "co" našla. Ale ta trápivá sedí tiše v koutku a já se musím chovat stejně, aby mě nesměle opustila...
Protože skrz "co" chci pomáhat, abych na vás působila, rozveselila, utěšila, nechala zamyslet, sblížila se s vámi a našla přátele.
Protože mé "co" přechází do mých postav a já jim tak vdechuji život. Protože miluju proces tvoření.
Moje malá umělecká díla jsou jako moje děti. Jak výtvarná, tak písemná.
Protože jsem od malička utíkala do svého světa a moje fantazie s idealizací moc dobře s realitou nevychází.
Protože chci lidem ukázat svoje "co", mám pocit, že je to něco nového a lidé by o tom měli vědět.
Protože toužím po uznání, naplnění smyslu života a jeho povrchnější sestře slávě... protože si myslím, že tam je moje štěstí.
Protože po projevu "co" mám pocit zadostiučinění a dobře odvedené práce a hezky se mi spí... a někdy taky ne... někdy jsem nervozní jako pes, že je to do nebe volající houvarďárna.
Protože pocitem, že jsem dneska něco udělala maskuju svojí nerozhodnost, co se týče výběru vysoké školy, čili zbytku mého života.
Protože trochu doufám, že mi to pomůže, nebo někdo pomůže.
Protože jsem trochu hloupá citlivá bytost a trochu chytrá zamyšlená osobnost.
Protože mám pocit(a on to nebude jenom pocit:D), že mě nikdo neposlouchá:D
Protože se měním každým dnem...a tohle jsou mé záznamy.
Protože mám chuť změnit svět.
Protože musím cvičit.
Protože miluju Narutovské postavy.
Protože jsem toho možná prozradila víc, než je zdrávo, protože jsem takhle otevřená i ve své tvorbě.
Protože mám "co"...
Protože mám duši.

"Chcete mě?

Tak já píšu FF, protože si chci zlepšit češtinu, fantasii a slovní zásobu a stát se mangakou, ale to je ještě dlouhá cesta, jelikož ještě neumím kreslit.

Zatím mám rozpracované dvě série, jednou je pokemon na jiné stránce a tady na Konoze Novou generaci.

Taky mě psaní baví, když se do toho dostanu, ale fakt mám velkej problém s popisováním a nějakým velkým detailnějším rozepisováním.

Hodně často když někam jdu, tak mám v uších sluchátka a přemýšlím nad scénáři FF nebo budoucí mangy.

Začala sem psát protože sem chtěla bejt spisovatelkou. Přestala sem psát protože sem si myslela že to na mě bylo moc velký sousto... A teď to bude už jen divný. xD

Dovolim si říct že tu neni nikdo kdo by začal na Konohu psát z toho samýho důvodu jako já - z povinnosti. (Jestli jo tak se dotyčnýmu omlouvám a beru předchozí větu zpět. xD) Jedna autorka se totiž rozhodla odejít; opustit Konohu a opustit FF *kdo ví ten ví a kdo neví stejně se to někdy dozví xD*. No a já jakožto geniálně dementní osoba se jí nabídla že za ni ty povídky dopíšu (mně je totiž líto každý kraviny XD).
Jo. Samý kecy a skutek utek. xD Mý životní pravidlo se opět potvrdilo - co splnim to většinou nedodržim a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Z asi pěti sérií sem dopsala kolik... jednu? XD Ae rozhodně nehrozí že ta díla zůstanou nedokončená. U mě platí "buď dopsat nebo smazat"... *jo, bude se mazat XD*
No. A jednoho dne sem se nasrala (a velice se omlouvám jestli teď budu hrubá). xD Řekla sem si: Už nebudu žádnej pitomej "uklízeč smetí", "dojídávač" nebo "zlodějíček s nedostatkem vlastní fantazie". Ne! Já budu AUTOR!!! xD
No a pak se to všechno p****lo ještě víc.

Po přehodnocení všech názorů a myšlenek bych ráda něco řekla: Nesnášim psaní. Nebaví mě to. Když můžu tak nemám čas a když čas mám tak zase nemůžu. Mám omezenou slovní zásobu, fantazii a schopnosti. Psaní neni pro mě.
No tak přesně tyhle kecy sou důvod proč píšu. xD Psaní je jediná věc která mě nebaví a přitom sem schopná v ní pokračovat. A proto sem uznala že mi za tu marnou snahu a pokusy stojí. Když už mrhat časem, tak pořádně! xD

Kdysi sem myslela že píšu abych takzvaně "ventilovala svý emoce" nebo abych "utíkala do svýho vysněnýho světa". To zní sice hezky ae ve skutečnosti to (u mě) tak hezky nefunguje. Když sem "vyventilovala" svý pocity tak to v tý povídce buď nikdo neviděl a když už tak tomu zase nevěřil. A k čemu psát citovku když jí nikdo nevěří? No a zdrhání od reality... Bydlim na sídlišti. HLUČNYM sídlišti. Útěk prostě neni možnej.

Ae i já mám katalyzátory který mě nutí v psaní pokračovat:
1) Soutěživost
Sem soutěživá a ráda překonávám ostatní. No, ostatní... ono je trochu těžký soutěžit s někym komu nesahám ani po kotníky a možnost že ho někdy doženu je krutě mizivá. Takže sem se uskromnila na překonávání sebe sama. A o tomhle můžu s jistotou říct že je to sranda. x)
Chci zjistit čeho všeho sem schopná. Co všechno dokážu a kde sou mý limity. Chci zjistit jestli budu schopná lidi rozesmát svým humorem, rozbrečet je citovkou nebo je přimět aby mi sežrali můj patos i s navijákem. Každej den si řikám že to nedokážu. A u toho datluju do klávesnice a promýšlím další děj.
Budu příště lepší nebo horší? To sou otázky na který já chci znát odpověď a tu nedostanu pokud nezkusim napsat další povídku.

2) Hledání, bádání (?)
Dřív sem psala protože sem se chtěla stát spisovatelkou. Ovšem pak sem se probudila z pěknýho růžovýho snu a došlo mi že spisovatelství by mi v budoucnosti nebylo k ničemu. A nemůžu říct že bych si psaní nechala jako koníček protože koníček je něco co člověka baví (a mě psaní většinou nebaví).
Ale píšu taky proto že bych ráda zjistila jestli mi to něco dá. Já se psaním snažim dát něco ostatním *viz bod 3)* a ráda bych věděla jestli za to něco dostanu. Pocit stačí, já sem skromná. x) Musim se přiznat že s mým posledním výtvorem sem dostala daleko víc než sem byla schopná dát a to je důvod proč nebudu moct *přinejmenšim pár týdnů* s psaním přestat. A to mě teď vede k bodu 3.

3) Výsledek
Nesnášim psaní... ae miluju výsledek. Hotovou povídku. Miluju když mám jednorázovku nebo další díl série za sebou, když si můžu dát pauzu a po zbytek tejdne se jenom flákat. xD A naprosto ZBOŽŇUJU když dílo pak hodim na net a už se s nim nemusim dál s**t! (Já jakožto naprosto postiženej fanatickej puntičkář se patlám s každou drobností a mně chvíli trvá než napíšu to co mám na mysli takže někdy je pro mě i napsání obyčejný věty hotový peklo!) Pro tenhle pocit mi stojí za to psát. xD
Taky sem pochopitelně ráda když mou *leckdy marnou* snahu někdo ocení. x) (Ae ani mě nezabije když se tak nestane jelikož sem na to zvyklá. xD) A sem ještě rači když se mi podaří čtenáři sdělit to co chci. Je totiž jen jedna věc která mě dokáže spolehlivě odrovnat - nepochopení. A ještě ke všemu po vší mý snaze protože já psaní nikdy neflákám.
Pokud mě čtenář pochopí, sem nadšená a s tim nadšením píšu dál. Pokud mě nepochopí sem dotčená a zatrpklá a s tim pocitem píšu dál. Těžko říct co je lepší, obojí mě pohání, v obou případech se snažim dostat vejš a jen to se počítá.

Bez ostychu řikám že já píšu pro sebe. Ať už bych se snažila najít jakoukoli výmluvu pořád by to vedlo jen k mýmu vlastnímu uspokojení.

Pokaždý když něco dopíšu sem spokojená.
Pokaždý když se překonám sem spokojená.
Pokaždý když dostanu komentář sem spokojená. Sem spokojená i z každý kritiky (ba dokonce nadšená protože to mě přesvěčí o tom že dotyčnej moje dílo čet pořádně a dokonce si dal i tu práci že se v tom nimral).
Pokaždý když se mi podaří něco svou povídkou čtenáři sdělit, něco mu dát - sem spokojená.

Z tohohle pohledu to vypadá že je moje psaní děsně sobecký a povrchní a neupřímný. x) Možná že je. To ať posoudí čtenář.
Někteří si asi pomyslí že buď kecám abych se nějak "odlišila" anebo že nejsem "pravej spisovatel". A jestli tu někdo takovej je ráda bych mu něco řekla (a rozhodně tim nechci nikoho naštvat!):
K čemu bejt skromnej, zdrženlivej a hrát si na hodnýho dobráckýho spisovatele kterýmu prej jde jen o předávání svých pocitů druhým když je to stejně všechno jen napůl pravda?! Sem jen člověk, my všichni sme jen lidi a jde nám jen o jedno - vlastní uspokojení. Každej to jen dává najevo jinak a v jiný formě.

Asi to teď ode mě vyzní jako lež *po všech těch řečech nahoře* ale... I já dávám do psaní celý svý srdce. Taky celej mozek a celýho člověka. Kvůli *díky* tomu nemůžu s psaním přestat a dokonce ho nemůžu ani flákat protože si to prostě nemůžu nebo spíš nechci dovolit.
Neřeknu že psaní miluju. Ne. Všechno o čem sem kdy řekla že miluju sem nakonec dycky nechala za sebou v prachu cesty. Takže...

Nesnášim psaní!!!
(A sama sem zvědavá jestli s tim nakonec seknu nebo ne. Protože co slíbim to zásadně nedodržim. x))

P.S.: Jestli někdy někdo někde uvidíte že řikám něco jinýho tak se nedivte - já mám každej den jinej názor. XD (ae všechny myslim vážně!)