Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil Jaden, Út, 2012-12-25 20:13 | Ninja už: 5935 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko - Tým 9 Památník padlých
Takuya pořádně nechápal, co se stalo, ale co chápal, bylo, že se Fugakovi nějakým trikem podařilo jeho „promyšlený“ útok zastavit, a to ještě tak, že se jeho meče dotkl jen zlehka na ploché straně.
Cože?! Pomyslel si Takuya zaraženě v duchu a sevřel rukojeť meče ještě silněji, ve snaze onu neviditelnou sílu, co mu bránila v zasažení úderu, přetlačit.
Nebylo to však nic platné a čepel meče od Fugakova těla prostě odskočila pryč a Takuya lehce zavrávoral a klopýtl dozadu.
„Co-?!“ chtěl vyhrknout na Fugaka svůj dotaz, jak to sakra udělal, při čemž pohlédl na svou pravačku ve které svíral rukojeť Anikiho, která ho ještě stále lehce brněla, a to byla také poslední věc, kterou spatřil, než jeho svět zalila čerň.
„Hej! Co je tohle zase za špinavej trik?!“ rozkřikl se zaskočeně a rozkročil se v obraném postoji, načež sevřel svůj meč oběma rukama a začal se rozhlížet kolem sebe.
Pro jistotu i několikrát zamrkal očima, aby se ujistil, že je nemá zavřené, ale neměl. Byly dokořán otevřené a on i tak nic neviděl.
„Ukažte se mi a bojujte jako chlap!“ začal kolem sebe Takuya zběsile mávat mečem a různě poskakovat po okolí, dokud o nějakou překážku na zemi nezakopl a nepraštil sebou na zem.
„Ksó!“ vyškrábal se na všechny čtyři a začal rukama nervózně šmejdit po zemi, ve snaze nahmatat svůj drahý meč, který mu při pádu z ruky vypadl.
Vložil awen, Út, 2012-12-25 18:30 | Ninja už: 4917 dní, Příspěvků: 196 | Autor je: Prostý občan
Fugaku Fuin - sensei týmu 9 Památník
postava u Ashiho
Klon se nijak zvlášť nehrnul do útoku, ale ve chvíli, kdy byl pes s chlapcem zakryt oblakem prachu, provedl další techniku, často ji používal na misích v kombinaci s dalšími podobnými technikami, trojí krádež smyslů. I když to byla technika která smysly skutečně kradla, on ještě nedokázal příliš dobře koordinovat svůj i cizí, takže techniku využíval jen jako zhoršení situace soupeřů. Již během skládání se zrnka hlíny, do které když ještě stál na sloupu, přemístil trochu chakry, složila zezadu na krku chlapce a vytvořila tyto znaky: 話せない. Pak zrnka odpadla a na místě zůstal nápis vyvedení tenkou tmavou čarou s nádechem červené barvy.
postava u Arety
Připravil si techniku, ale dívka zjevně zůstala v oblaku kouře. neměl pobyt pod zemí příliš rád, ale v tomto případě musel udělat výjimku, už podruhé. Nebyl vidět z místa, kde stála, a tak se to celé velmi zjednodušilo, tentokrát ani nechtěl dát dívce šanci uhnout. Ze země těsně vedle ní se rychlostí blesku vynořila ruka a chňapla ji za nohu pod nohavicí, načež se okamžitě pustila a zmizela, stejně jako zbytek klonu. Na noze zůstal jen slabou linkou vyvedený nápis : ろう者. Všechno v širokém okolí ztichlo a hrůzostrašné ticho zalilo odhodlanou kunoichi.
postava u Takuyy
Zde si tentokrát vybral složitější postup. Mohl snadno uhnout, nebo jinak zabránit úderu, stejně tak mohl prostě jen nechat úder dopadnout. Sice rána vypadala hrůzostrašně, ale už ho trefily i hůře v horším stavu, a nezasáhli ho. V obraně proti taijutsu či zbraním neznal mnoho lidí lepších než on, tedy v minimalizaci škod. Rozhodl se ale pro kombinaci dvou technik, jedné elementární, a druhé pečetící, což bude určitě obtížnější, ale aspoň z tréningu bude také něco mít. složil tři pečetě a po jeho těle začala v přesných drahách kolovat blesková chakra. Dále v téže sekundě složil další pečetě, pak zvedl ruku nad hlavu, a nataženou ji spustil dolů. Dlaní pleskla na plochou stranu zbraně a okamžitě uvolnila techniku. Po čepeli ve spirále přeběhl výboj, který trval několik sekund a způsobil tři věci. Za prvé chlapce mírně zabrněla ruka, za druhé se díky působení elektřiny na povrchu klonova těla a té cirkulující kolem meče vytvořilo silné magnetické pole, které odpuzovalo obě zmíněné věci a tím zastavilo katanu asi deset centimetrů od cíle a donutilo klon, aby se více rozkročil, následně odpudivá síla začala špičku meče tlačit pryč a jílec naopak blíže ke klonu, a za třetí se na paži chlapce objevil nápis: 盲目の. Pak se klon rozplynul a vše zhaslo, Takuya zůstal v temnotě.
Fugaku
Pečlivě vše pozoroval a dělal si v duchu poznámky, až do této chvíle se jeho stav nezměnil, teď mu však z koutku úst vytekl pramínek krve, který ale nebyl téměř vidět, on sám ho cítil, ale nevěnoval mu žádnou pozornost, dokonce to vypadalo, jako by podobné situace byli na denním pořádku.
Vložil Aragorn, Ne, 2012-12-23 17:28 | Ninja už: 5925 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Hitsugaya Hyuugatim 14
Ofukal si hanky, ktore si udrel o skalu. vedel, ze to spravil zle, dal do toho malo chakry, ale bal sa jej davat viac. Keby mu to nevyslo, zbytocne by nou plytval, keby to nevyslo. Zavrel oci a ked ich otvoril, okolo oci mal zilky a aktivovany byakugan. Znova sa pozrel na ruku, ale hned potriasol hlavou a zrusil byakugan. Bolo to o sile v**e, nechcel byt na nom zavisly, prilis sa nanho spoliehal a to nebolo dobre. Siahol si do vrecka a ucitil tam pilulky. Keby si ich dal, tak by to mal hotove hned, ale zas, bolo by to iba u lahceni. Ked sa chce stat najsilenjsim clenom klanu a dediny, musi to prekonat. Pozrel sa na zvysok svojho timu a rozmyslal, ze oni tiez mohli trenovat, ale ziadnu podporu necakaju od ziadneho vonkajsieho vplyvu. tak sa nastval a pokracoval v treningu. Ani si neuvedomil ako a v ruke sustredil trochu chakry a v zlosti udrel do zeme. V nej sa na jeho prekvapenie urobila mierna jamka, ale potom mu doslo, ze to nebolo ani tak vdaka chakre, ako skor kvoli ejho zlosti. ,,Nadych, vydych a zacni konecne makat!´´ povedali si panovacne v hlave a zacal znova sustredit chakru do ruky. Teraz jej tam dal ovela viac az mu zacala jemne ziarit na modro. To mu vsak nestacilo, kedze odhadoval, ze je v nej asi iba tolko chakry ako pouziva klasicky ked zasahuje tenketsu. preto jej este trochu pridal a znova skusil udriet do kamena, tentokrat na inom mieste nez predtym, aby jeho pokrok nebol nicim ovplvyneny. Ked udrel do kamena, hanky si odrel iba jemne, ze to skoro ani necitil, zato na kameni sa vytvorila mierna preliacenina a par puklin. To ho potesilo, lebo videl, ze pokrok predsa len robi, aj ked to neslo tak rychlo ako cakal. nezamestnaval sa vsak zbytocnymi uvahami a stracanim casu a znova pokracoval v treningu
Vložil Jaden, So, 2012-12-22 06:36 | Ninja už: 5935 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
. . . .
Lovec a kořist
Moriko Inuzuka Lesa Smrti
Moriko s Kamimarem se hnali chvílema po zemi, chvílema po kmenech či větvých stromů tak obratně jakoby se v lese narodili.
Když si Moriko všimla, že i Hamitsu rozptýlila po okolí své brouky, aby byla v obraze, spokojeně se pousmála.
Najednou se však Moriko i s Kamimarem zastavili na jedné tlusté větvi jednoho stromu, docela vysoko nad zemí, a obrátila se na své svěřence.
„Tak jo! Dáme se do akce, co říkáte?“ zazubila se na ně dravě, „večer se tu znovu sejdeme a vaším úkolem bude společně ulovit nějaké zvíře, jako smečka, jasan? Máte na to celý den, tak se snažte! Při západu slunce tu ale už buďte,“ mrkla na ně a zapáleně se pousmála.
„Hodně štěstí!“ zvedla zaťatou pěst se vztyčeným palcem, načež mrkla na Kamimara a oba se několika mohutnými a obratnými skoky vytratili kamsi do lesa, tiše jako pára nad hrncem.
Vložil Stranx, Pá, 2012-12-21 01:16 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki cvičiště u Hlavní brány
"Lézt po stromech a chodit po vodě...mmm to jsou pády a topení..to nemůžu přežít." rozesmála se Lei celkem na hlas, ale hned se zase uklidnila, aby nevypadala moc divně. Na chvíli si sedla na zem a přemýšlela jak na to. Nechtěla se hned rozeběhnout proti stromu a totálně nepřipravená se o něj hned rozplácnout. Jak tak seděla, tak pozorovala Ranmara, který v pohodě klidnou chůzí vylezl na strom a dokonce se z něho napil. Měla chuť poprosit ho o kapku vody, ale nechtěla se nějak vtírat a trochu ji zarazilo, jak si tam Ranmaru v klidu stál na stromě jako by nic. "Co je ten kluk vlastně zač..zdá se, že tyhle základní věci ovládá a ještě k tomu má bobříka za to, jak přežít v přírodě. Proč nás tohle neučili na akademii místo těch nudnejch hodin plnejch teorie.." zamyslela se Lei, ale hned to hodila za hlavu a soustředila se na to, jak se dostat na ten zatracenej strom. "Jestli z tohohle spadnu, tak mě bude bolet zadek tak tři tejdny! Ach jooo." prohlásila Lei tentokrát na hlas a stoupla si před strom. Teoreticky věděla jak na to, ale zvládnout to v praxi se ji zdálo dost těžké. Už sice dokázala vytvořit ninjutsu, ale koncentrace správné dávky chakry do nohou bude zase něco uplně jiného.
"Jdu na to!" Lei se zdálo, že se první nohou přiloženou na strom už už drží, ale okamžitě si sedla na zadek. Trochu ji to zklamalo, že neudělala na poprvé ani jeden krok, ale musela to zkoušet dál.
Druhý až pátý pokus dopadly podobně. Lei chvíli trvalo než našla ten správný styl, ale nakonec se ji podařilo udělat jeden celý krok. Pak to ovšem hned zkazila tím, že přidala nadšením až moc chakry a její noha zajela do půlky stromu jako motorová pila. Lei se zasekla a chvíli tam vysela za nohu, než se z toho vykroutila a natloukla si o tvrdou zem.
Na zemi se tvářila jakoby nic a doufala, že si toho nikdo nevšiml. Radši přešla na jiný strom, ten starý toho už měl dost a trochu se bála aby na ni snad nespadl. Strom to byl, ale mohutný a tak ho taková díra od nohy mladé a malé geninky nemohl ohrozit. "Hmm kdybych takovýhle chakrový raitonový kop uštědřila nepříteli, mohlo by to udělat docela paseku.." říkala si holčina v pandím oblečku a zkoušela dál chodit po stromě.
Vložil Ranmaru, Pá, 2012-12-21 00:32 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare cvičiště u Hlavní brány
Trénování chůze po vodě? No nevím kdo bude poslední a platit večeři, ale první bude moje maličkost. Ďábelsky se usměje. Oproti těm dvěma mám velký náskok. Vydal se k vodě. Už si chtěl zkusit jestli se udrží na hladině, ale zarazil se. Za prvé dostal žízeň a jezírko nevypadalo moc k pití a za druhé si všiml že ho ostatní pozorují, protože Sensei řekla, že máme začít na stromech. Tak dobře, něco jim předvedu, když se koukají. Otočil se a vyšel k nejbližšímu stromu. Šel pomalu, a ze země hned přešel na strom aniž by změnil rychlost. Když chůzi po stromech lidé trénují, nohy jim kloužou a tak se snaží co nejrychleji vyběhnout. Dal si záležet, aby působil že nikam nespěchá. V půlce stromu se zastavil, vytáhl kunai a třemi ranami udělal hlubokou dírku do stromu. Doufám že se koukají protože tohle hned tak neuvidí. Pomyslel si. Přehodil kunai do levé ruky tak že ukazovák a prostředníček ukazovali vzhůru. Prázdnou pravou dlaň přiložil na díru, zavřel oči a začal ze stromu s pomocí čakry vytahovat vodu. Schoval kunai a přiložil levou ruku, aby vytvořil korýtko. Když měl dlaně plné vody, napil se, zbytek utřel do vlasů aby zahnal horko. Pak, jako by nic, sešel dolů ze stromu a vrátil se k jezírku. Radši se neohlížel co dělají ostatní, ale představil si jak tam stojí s otevřenými ústy. Ne, nebylo to nic výjimečného, ale ten obrázek by byl legrační.
Teď jdeme na tu vodu. Mám zhruba představu v čem to bude jiné. Zatímco u lození na strom potřebujete přesné množství čakry. Pro chůzi po vodě budete potřebovat množství čakry přesně měnit a měnit hodně rychle. Když se zkoušel učit složitější vodní techniky ztroskotal na tom, že nedokázal udržet tvar vody. Musíte pulzovat tam a zpátky na všech místech současně jinak se voda rozteče. Obdivoval když byl malý a jeho Babička dělala z vody zvířátka, nejradši měl draka, byl propracovaný a každé šupiny jste se mohly dotknout a o zuby jste se mohli pořezat. Držet takhle čakrou vodu po hromadě muselo vyžadovat obrovský um. Toho draka chci umět, rozhodne se. Takže jdeme na to. Sensei předtím říkala v plné polní že? Zkontroloval všechna pouzdra jestli jsou zavřená a utěsnil je aby mu do nich neteklo. Předělal si věci z kapes do bezpečnějších kam na ně nemůže voda. A teď jak na to? Systematicky, nejprve zjistit množství čakry, pak upravit pulsy, a na závěr všechno vyladit. Tak tedy krok jedna. Vešel do vody a když byl po pás ve vodě, zastavil a začal hromadit čakru v nohou. Začalo ho to trochu nadnášet, ale ve chvíli kdy se odlepil ode dna, stratil ve vodě rovnováhu a spadl tváří napřed do vody...
Vložil Aragorn, Čt, 2012-12-20 21:57 | Ninja už: 5925 dní, Příspěvků: 570 | Autor je: Prostý občan
Hitsugaya Hyuugatim 14
ZA chvilu dosiel aj zbytok timu. Hitsugaya sa na nich usmial, zdvihol ruku na pozdrav a zakrical na nich ale na nejake vacsie reci nemali cas, kedze sensei im hned zadal cvicenie. Ked vysvetlil, co ma trenovat, len si povzdychol. Nijak to vsak nahlas nekomentoval a spravil par krokov do strany, aby mal trochu sukromia aby mohol uvazovat. Pracovat s chakrou vedel, tenketsu na rukach ovladal dokonale. rozmyslal, kde o tej technike pocul. trvalo mu to len par sekund, dokial si spominal, ze ju pouzivala byvala hokage a mnoho dalsich ninjov. To ho potesilo a tak sa pustil do toho. Sustredil sa len na body tenketsu na dlani a sustredil do nej chakru. To mu islo v pohode, s tym problem nemal. Ovela viac ho desila ina skutocnost. Mal za sebou celu noc treningu v ktorej vycerpal strasne vela chakry. Vedel, ze ku kazdemu trenovaniu bude treba chakra, ale toto bolo na nu priam zamerane. A ked by mali bojovat so senseiom a potom ist mozno na misiu, kde by ich boh vie co cakalo...Ale mozno to je to, co deli najlepsich od slabych, to ze on vzdy rad trenoval az do bezvedomia, ale nikdy to este nemal spojene aj s misiou. Bola to dost lahka technika, ale on musel s chakrou setrit co to dalo, aby nemusel pouzivat bojvoe tablety a to mu cely trening skomplikuje a bude musiet viac uvazovat ako trenovat. Preto si sadol na zem dal pred seba ruku a pozoroval ju. Postupne sa stale viac a viac zameriaval na chakra body. Skusal to bez byakuganu,musel sa naucit bojovat aj bez neho. Preto kolko myslel ze bude stacit, tak skusil s tym udriet do kamena co bol vedla neho. Bohuzial skoro nic sa kamenu nestalo, len si udrel ruku. Chcel zjajknut, ale nechcel preukazat nejaku bolest a aj ked sa nerad hral na nieco co nieje, nechcel zahanbit svojich ucitelov prejavmi bolestmi na taku malickost ako je udreta ruka. Iba si jemne pomasiroval oskrete hanky a planoval sa pustit znova do treningu.
Vložil sannin Naruto, St, 2013-01-02 17:23 | Ninja už: 5098 dní, Příspěvků: 654 | Autor je: Prostý občan
Nendo AburameTým 14
Konečne sa na mieste zišli všetci traja. Nemal v úmysle ich karhať, predsalen to meškanie nebolo až tak hrozné.
"Dobre. To meškanie ani tak nevadí. Dnes si deň rozdelíme na dva celky. Dopoludnia sa každý z vás naučí ešte jednu techniku. Poobede si osvojené schopnosti osvojíte proti mne. Ak usúdim, že toho viete dosť, tak môžem zbehnúť za Hokagem a opýtať sa ho či by nemal pre nás nejakú prácu." Sprisahanecky sa mu blyslo v okuliaroch. Predpokladal, že jeho zverenci dnešný deň zvládnu bez väčších ťažkostí a prípadná misia by tiež nebola naškodu.
Z vrecka kabáta vytiahol program pre dnešný deň a začal vysvetlovať.
"Aki, ty máš za úlohu zvládnuť Fūton: Fūjin no Jutsu. Skvelá technika na oslepenie protivníka. Fei, pre teba mám Dainamikku Entorī. Je to ľahká technika, preto ti ešte pridám Oboro Bunshin no Jutsu. A Hitsugaya...," nachvíľu sa zamyslel, "Nad tebou som dlho uvažoval. Ale nakoniec som dostal skvelý nápad. Ide o posilneniesily pomocou chakry. Ako člen klanu Hyuuga by si s tým nemal mať problém a zároveň by ti to malo pomôcť. To bude asi všetko. Do práce !" zavelil a sadol si pod strom aby mohol sledovať svojich žiakov.
Vložil Elisia, Čt, 2012-12-20 23:49 | Ninja už: 4569 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki Cvičiště
Když všichni tři dokončili, co měli zadáno, Momo se ještě hodnou chvíli nehýbala a zhluboka oddechovala. Netrvalo dlouho a všem muselo být jasné, že usnula. Alespoň ale měli příležitost na trochu odpočinku.
Asi po dvaceti minutách konečně otevřela oči. Vyplivla z pusy trávu a vyskočila na nohy.
"Tak fajn, vidím, že jste hotoví," řekla, jako by nic. Jako by byla celou dobu dokonale bdělá a oni sotva teď slezli z kůlu. "Tak si dáme pár minut pauzu. Během ní si můžete dělat... Cokoliv chcete!" Rozhodila rukama a začala se smát. Nepřestávala, ani když se otočila a jeden z kůlů, na kterých děcka cvičila, začala po louce kopáním valit směrem k lesu.
Neukazovala se celou hodinu, možná i víc, pak ale konečně vyšla z lesa, stejně vysmátá, jako když do něj vcházela. Vyzvala genniny, ať jí následují, a vedla je skrz les. Nebylo těžké sledovat trasu, protože cesta, kudy valila kládu, byla jasně značená přejetou trávou a zlámanými keři. Po chvilce pochodu došli k jezírku. Nebylo nijak zvlášť velké, zaujímalo rozlohu asi na třicet kroků v průměru. V jeho středu byl postavený kůl, na kterém studenti cvičili. Sahal asi pět kroků nad hladinu.
"Určitě jste už slyšeli o chození po stromech a po vodě, že? Předpokládám, že to neumíte. Jestli jo, máte výhodu." Na ukázku Momo pomocí chakry přešla vodní hladinu a pak bez zaváhání vstoupila na dřevo. Jako vždycky, když šla takhle, vodorovně se zemí, zvedl se jí žaludek. Určitě to bylo znát na způsobu, jak se zašklebila, přesto plynule vystoupila až na vrchol kůlu. "Vtip je v tom, zvládnout vpustit do chodidel správné množství chakry. Když jdete po stromě, moc chakry znamená proboření se do kmene, málo zase sklouznutí. V obou případech přijde pád. Ve vodě všechno znamená, že se prostě potopíte. Na hladině se navíc musíte potýkat s nepravidelným terénem." Seskočila ze špalku, vrátila se na pevninu a sedla si na pařez. "Ten, kdo bude nahoře na kůlu poslední, prohrál a platí večeři. Samozřejmě tu zítřejší, kdyby jste to zmákli dneska, jste borci, ale fakt si to nemyslím. Doporučuji vám začít s chůzí na strom, je to snažší a tady máte spoustu materiálu na trénink, jsme přeci v lese."
Vložil Redlightning, Čt, 2012-12-20 16:58 | Ninja už: 4727 dní, Příspěvků: 23 | Autor je: Prostý občan
Akitoshi Inuzuka cvičiště
"Ah konečně cvičiště, bude se moc zdokonalit v nedostatcích které by na mě mohli být znát."Říkal si Akitoshi když uslyšel mluvit senseie o jednom z místních cvičišť.Hned mu veselá nálada šla dolů když uslyšel co všechno budeme muset dělat."10 koleček.....není to zas tak nic lehkého ale nic těžkého..."Říkal si v duchu ale poté uslyšel že bude muset nějaké stojko dřepy se kterými vůbec neměl zkušenosti..."100 ? udělat to 100x a na špalku? Sensei se zbláznil ! aspoň že Saya bude mít jen 10 koleček a nic víc...".Dal se do běhu se Sayou aby si splnili těch 10 koleček."Sayo neboj nebude tě zatím nějak honit....chce jen 10 koleček."Řekl Saye a usmál se na ní."Aaaah".Spadl na zem a hned si říkal co si o něm musí sensei říkat."Pane bože teď si myslí že jsem uplnej vůl když spadnu během pár koleček....snad si toho moc nevšimla a nenaloží mi příště více práce".Když dokončili těch 10 koleček, Akitoshi skočil na špalek a začal s klikami na stojce. "Tohle je těžší než sem si myslel.....kdybych aspoň neměl svůj meč šlo by to rychleji !"Pokřikoval si kolem sebe."Pitomej meč, pitomej meč, pitom...."Nejednou mu do pusy vlétl nějaký hmyz."Gah fuj asi sem to spolk!"Vždy když měl možnost tak se podíval na své spolubojovníky jak se jim vede,poté ale spatřil jak se sensei kouká se slámou v puse a přidal trochu na tempu......po nějaké té chvíli dokončil tréning a byl utahaný."Jestli tohle byl začátek...tak to se máme na co těšit"Pomyslel si.
Vložil dex89, Čt, 2012-12-20 15:25 | Ninja už: 4306 dní, Příspěvků: 373 | Autor je: Recepční v lázních
Trvalo to podstatnou část dne,ale už s jistotou chodila po vodě. Když toho dosáhla,rozhodla se,že musí zrychlit celý proces,aby jí to k něčemu vůbec bylo.
Tahle část cvičení byla již jednodušší,protože už věděla,jak na to. Nicméně,během celého dne vyčerpala veliké množství své chakry a tak jí trénink již velmi zmáhal.
Když byla schopná poměrně rychle chodit po vodě, zaměřila se na běh. Nakonec zjistila,že když se vše potřebné naučila,ani běh není už takový oříšek. Jak však běhala přes vodní hladinu, náhle se jí udělalo nevolno, její oběh chakry se narušil a Ayame spadla do prostřed jezírka. Chvíli jí trvalo,než doplavala na okraj,kde se postavila a vydýchala. Byla úplně vyčerpaná. Rozhodla se dojít k senseiovi a řekla mu: ,,Promiňte senseii, dokončila jsem svůj výcvik. Jsem trochu unavená, ale jestli dovolíte,jen si doběhnu domů pro nové oblečení a můžu pokračovat v tréninku. jestli dovolíte." Podívala se na senseie s rukama založenýma v pasivním gestu za zády.
Vložil Ranmaru, St, 2012-12-19 23:50 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare cvičiště u Hlavní brány
Ranmaru se zamračil. Zpomalení je smrt? Tak to si nemyslím, ale zatím si to nechám pro sebe a jednou vám dokážu že rychlost je k ničemu proti rozvaze a nehybnosti. Tuhle strašidelnější verzi Momo neměl rád, ale už nepůsobila děsivě, spíš nepříjemně stejně jako zpráva kterou sdělovala. Začínáme fyzickým tréningem, jeho nálada klesla k bodu mrazu. To, co nejvíc nesnáším. Zkoušel najít nějakou lepší stránku věci a vzpomněl si na knihu o starých Hokage a na jeden citát, že ninja má trénovat to co nejvíc neumí. Bylo to logické, aby neměl slabiny, kterých snadno využije nepřítel. "Huuh" povzdechne si a to nám tak krásně začal den. To mám z toho že nepříjemné věci odkládám na později. Rozběhl se volným tempem na zmíněných deset koleček. Běžel podle louky ve stínu stromů. Po chvilce začal zkoumat okolí. Řekla že tu pár dní pobudeme. Na chvíli při běhu zavřel oči a zkoušel vycítit vodu. Byla tam. To mu dodalo chuť. Strašně se potil a vidina studené vody mu dala druhý dech. Znova při běhu na chvíli zavřel oči. Nahromadil chakru do nohou. Několikanásobně zrychlil a poslední kolečko přeskákal větvemi. Seskočil ze stromu a krokem se vydal ke kůlům. Klidně zhluboka dýchal. Až teď se začal zajímat co dělají ostatní. Lei už byla dávno na kůlu a dřepovala. Sensei řekla že buď můžu dělat kliky ve stojce, nebo dřepy na jedné noze. Volba je jasná jdeme na dřepy. Jednak nevím k čemu by mi byly svaly na rukou, ale hlavně, sto takových kliků je mimo moje možnosti. Kdo ví jestli vůbec zvládnu to dřepování, když se budu přepínat chytnu křeč do nohy a to by byl pře Lei trapas. Takže obezřetně, ne moc rychle a nenápadně střídat nohy ať je to jednodušší. Přijde ke kůlům a chvilku kouká na Lei zespodu. Krásný pohled, usměje se. Gratulovat vynálezci minisukní. Pak si všiml Senseie a už myslel že ho seřve že nic nedělá a že je pozadu, ale vypadalo to že si ho nevšimla. Tak honem na sloup. Slunce svítilo, Ranmaru oblečený a zafačovaný od hlavy k patě, v pouzdrech kila ocele navíc. Nebyl zvyklí takhle tvrdě trénovat a na sluníčku se cítil jako by mu někdo vypékal duši z těla. Ale byl tvrdohlavý, "já jim ještě ukážu" v duchu funěl. V zápalu se zapoměl a přidal pár desítek dřepů navíc. Seskočil z kůlu. Nohy ho strašně bolely. Věděl že teď nesmí odpočívat, jinak bude bolest horši a tak chvíli běhal se psem kolem louky, ten ale když viděl že s ním někdo běží nadšeně zrychlil, takže mu Ranmaru nemohl stačit. Vrátil se zpátky ke kůlům a poskoky si vyklepával nohy. Vydal se k Senseiovi, doufám že teď bude chvilka volna, skočil bych si pro vodu.
Vložil Stranx, St, 2012-12-19 23:23 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki cvičiště u Hlavní brány
Lei následovala senseiku a zbytek týmu na cvičiště, kde je čekal nejspíš ostrý tréning jak si Lei předpovídala. "No konečně se začne dít něco akčního." říkala si Lei v duchu když se rozhlížela po tréningové ploše. Na kůly byla zvyklá. Sama měla jeden doma na zahradě, ale používala ho spíš na okopávání, než aby po něm lezla a cvičila, což byl pro dnešek samozřejmě její úkol, jak se zanedlouho dozvěděla. "Dřepy na kůlu!? Mám takovej pocit, že sebou zase třísknu. A co moje nohy!? Jak ty namakaný lejtka budou vypadat na mým těle! Radši bych si tady hrála se psem. Ajajajaj." Lei měla mozek zahlcen samými pochybnostmi, ale stejně ji to její věčně dobrou náladu nezkazilo a za chvíli začala přemýšlet nad tím, aby za kluky nezaostala a dál ji šrotovalo hlavou: "10 koleček bych mohla zaběhnout i nejrychlejš, to není problém, ale na tom kůlu mi to asi moc nepůjde. No musím se snažit a všecko bude ok."
"Rozumím senseie!" vykřikla Lei, pořádně se protáhla a ihned se rozeběhla. Nechtěla během moc ztrácet čas, aby ji zbylo dost prostoru na kůl, na který si moc nevěřila. Lei běžela rychle protože chtěla, aby viděli, že ji běh problémy nedělá a že ho naopak má docela ráda. Deset koleček brzy zvládla a tak se vyšplhala na svůj prostřední kůl, pod kterým seděla opřená senseika. "To mi ještě chybělo." řekla si Lei a všimla si, že Momo možná trochu klimbá. Lei se nejdřív na kůlu posadila a chtěla si sundat dýky, ale pak si vzpomněla na proslov od senseiky a radši si je nechala. Ještě se trochu protáhla a dala se do dřepů na jedné noze. Rozhodla se, že nejdřív udělá 50 na levé, pak 50 na pravé a pak to celé ještě jednou. Sílu v nohách na to měla, ale uvědomovala si, že se občas zasní a taky, že je trochu střevo a rozhodně nechtěla spadnou senseice přímo do náruče. Už takhle se Lei zdálo, že se senseice její extravagantní outfit moc nezdá, ale na to byla už přece jen dost zvyklá. S pomyšlením na to se Lei jen usmála a začala dřepovat. Šlo ji to dobře i když se v mikině docela potila. Kdo by při pohledu na její křehké tělo řekl, že si tady bude dřepovat na kůlu. To je prostě síla ninjů.
Když ji do konce chybělo 20 dřepů na pravačce, tak trochu zavrávorala a málem se zřítila na Momo. "Uff, pro dnešek už bylo pádů dost. Myslim, že ten jeden na den mi bohatě stačí." řekla si Lei a dokončila tréning, který brala na 100%. Byla třeba nešikovná, ale rozhodně nebyla flákač. Seskočila z kůlu a trochu se protáhla aby uvolnila napnuté svaly. Nohy ji docela boleli, ale dalo se to přežít. Říkala si, že neměla běžet tak rychle a bylo by to asi lepší, ale čert to vem. Posadila se na louku před svůj kůl a čekala co bude dál.
Vložil Elisia, St, 2012-12-19 22:29 | Ninja už: 4569 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tsubaki U sídla Hokageho, Cvičiště
"Tak fajn, v počáteční fázi se zaměřím na to, abych vás naučila bojovat s vašimi zbraněmi. Proč by jste se s nimi jinak tahali, že?" Nahodila neveselý úsměv. "Pokud je taháte a sotva s nimi mávnete, jsou zbytečná přítěž. Přítěž je zpomalení a zpomalení je smrt. Tak jo, děcka, pojďte za mnou," pobídla je a vyrazila směrem ke cvičišti vedle hlavní brány.
"Ok, takže, protože tu budeme teď pár dní trénovat, měli by jste si to tu trochu omrknout." Jednalo se o velkou louku ohraničenou lesy. Uprostřed stály tři mohutné kůly. V podstatě stejně cvičiště jako většina ostatních, které se v Konoze nachází. "Samozřejmě obhlédnutím nemyslím procházku a foťáky bez blesku. Řekla bych spíš... 10 koleček kolem po louce, a pak na ty obří špalky dřeva. Ty," ukázala na Akitoshiho, "budeš na tom levém. Protože už takhle máš dost svalů a navíc potřebuješ uzvednout ten svůj sekáček, řekněme... 100, těch... stojko-dřepů... Jak stojíš na rukou a děláš prostě takový dřepy...." Trochu znejistěla. Vůbec si nemohla vzpomenout, jak se tomu říká. A tohle žvatlání jí autoritu zrovna nezvedne. Nakonec jí napadlo, jak z toho vybruslit. "Však víš!" Prohlásila. "Lei, ty budeš uprostřed. Protože musíš být rychlá, abys s těmi svými nožíky vůbec někoho sejmula, potřebuješ posílit nohy. A neumím si na to představit nic lepšího, než dřepy na jedné noze! Takže na každou sto. Nemělo by to být nic těžkého, když jsi říkala, že už se taijutsu věnuješ. A Ranmaru, ty jsi tak nějak něco mezi, takže si vyber, jestli se chceš zaměřit na sílu nebo rychlost. Jestli sílu, tak dělej to, co Inuzuka, jestli rychlost, dělej to co panda. A ještě poslední člen." Ukázala na psa, ale mluvila k Akitoshimu. Přišlo jí zvrácené komunikovat se zvířetem nebo ho brát jako partnera při boji. Měla odpor k přivolaným zvířatům i k těm, jako jsou psi od Inuzuků, pokud se pletou do boje. Copak by rozumný člověk svěřil svůj život štěněti? Každopádně věděla, jak to je pro tyhle lidi důležité, a tak se rozhodla vycvičit i jeho. "Tenhle pes bude celou dobu běhat kolem louky. Všechny vás budu bedlivě sledovat. Jestli někdo udělá něco nedbale, nebude se snažit nebo si bude chtít nenápadně ubrat počet opakování, všichni budou dělat dvojnásobek." Jednotlivě pohlédla na všechny genniny. Musela vědět, že jí rozuměli. "A předpokládám, že takhle vystrojení budete chodit bojovat, takže žádný svlíkání mikin nebo sundávání mečů. Rozhodli jste se, že je budete nosit, tak si zvykejte. To, co teď sundáte, už si nikdy na můj trénink nevezmete, to vám garantuju." Pak se její vražedný výraz náhle změnil v milý úsměv. Tleskla a mávla rukou. "A teď pohyb, pohyb, pohyb! Čekám, že to budete mít do půl hodiny!" Zasmála se a šla se posadit ke kůlům. Zády se opřela o ten prostřední, vložila si do pusy stéblo trávy a pozorovala, jak děcka makají.
Vložil Lee_CZ_, Út, 2012-12-18 23:48 | Ninja už: 5615 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
Hamitsu AburameTým 4
Hamitsu se podívá na Moriko a jen přikývne, ale nedržela se za ní, ale vedle ní. Pohybovala se velmi tiše a obratně, i když její síla netkvěla v rychlosti a síle, tak lehkostí a obratností si to nahrazovala. Když Moriko mluvila o kořisti, tak si jen poupravila brýle, ale nic neříkala, Moriko měla svůj a Kamimarův čich, takže se vše dozvěděli mnohem rychleji, ale i Hamitsu měla své informátory. na chvíli se zastavila, napřáhla ruce a z rukávů ji začaly vylétat desítky brouků a rozptylovali se po okolí tito brouci ji podávali informace o okolí, takže už lehce zjistí když na ně půjde útok. Pak se opět vydala za Moriko a srovnala s ní krok.
Vložil Kuromaru-dono, Út, 2012-12-18 23:41 | Ninja už: 5439 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Pěstitel rýže
Katsuro Kuroda
Senseika se mi zdá být na můj vkusaž přespříliš nadšená. Nenápadně nad jejím chováním zakroutím hlavou a pak se vydám za ní a Kamiamrem vchodem v plotě do lesa smrti.
Dle pokynů senseiky se držím přímo za ní a snažím se být co nejtišeji, abych tu "kořist" jak říká navyplašil.
Vlastně ani přesně nevím co je ta kořist zač, ale z toho co řekne senseika potom pochopím, že se zřejmě nejedná o nic malého a snadno polapitelného. KOnečně trocha zábavy. Pomyslím si.
Vložil Redlightning, Út, 2012-12-18 19:06 | Ninja už: 4727 dní, Příspěvků: 23 | Autor je: Prostý občan
Akitoshi Inuzuka U sídla Hokage-tým 19
Rozhlíží se kolem svého týmu a co vidí....senseie která vypadá že nebude něco moc extra na zábavu, roztomilou pandu a kluka který se zasnil a zapomněl ve své hlavě.Panda se zakoukala na Sayu.....z rázu co Ranmaru tak trochu představil náš tým, zeptal se na mého psa."Těší mě jmenuji se Akitoshi Inuzuka...ah ano můj pes, týme tohle je Saya, jelikož jsem z klanu Inuzuka tak to bude dalo by se říct náš další člen".Krátce po té se sensei vyptával na naše koníčky, co máme rádi a takové...."Takže...mam rád skvělí kolektiv, dobré jídlo a skvělou spolupráci....co bych se chtěl naučit ? Rád bych zdokonalil svá jutsu se Sayou a nějaké ty jutsu navíc se vždy hodí.....zapomněl jsem....pokud se podivujete nad mím mečem tak ho mam spíše z důvodu že patří mému zesnulému dědečkovi kterého jsem měl velice rád".
Vložil Stranx, Út, 2012-12-18 12:15 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki u sídla Hokage
"Aj, ta vypadá drsně! Ale aspoň je to holka. Mít v týmu tři kluky by bylo divný hehe. A ten druhej kluk se na mě divně dívá! Určitě si myslej, že jsem neschopná! Dokážu jim opak!" prolétlo Lei hlavou, když si prohlížela svou nadřízenou a druhého týmového kolegu. Lei šla tedy blíž ke svému týmu s tím, že se představí. Naneštěstí při sundavání kapuci nedávala pozor a zakopla - hodila záda. Ihned vyskočila rychlým a pružným pohybem zpět na nohy, kapuci měla už sundanou, nasadila úsměv a tvářila se jakoby se nic nestalo."Hiii já jsem Lei!" protáhla Lei svůj pozdrav plný nadšení z nového týmu a okem pošilhávala po psovi.
Senseika jim položila hned základní otázku, kterou Lei tak trochu očekávala a odpověď už měla připravenou: "Tak já mám ráda zvířata! Potom dobré jídlo, i když na to nevypadám. Dál mám ráda dobré lidi a cestování. Ráda poznávám nové věci a kultury." vyhrkla Lei a mezitím se posadila na zábradlí. Nespadla! A tak pokračovala dál: "Mým elementem je raiton a ráda by sem se v něm zlepšovala. Nejspíš díky tomu jsem hbitým bojovníkem v taijutsu..jo a ráda používám pro boj tyhle." řekla Lei a vytáhla dvě ninja dýky, které nosí skřížené na bedrech. Lidi se vždy lekli a říkali jí, že si s nimi ublíží když je vytáhla, ale ona je měla vždy dobře pod kontrolou. Se zbraněmi nežertovala.
"No a ještě by jsem ráda získala smlouvu s pandami a šla k nim do výcviku jako jeden z mých předků." dodala drobounká Lei a zase se usmála. Měla krásný úsměv a tak ho ráda ukazovala světu a jak říkala její babička: "Smích je nejlepší lék." v tomhle případě na Leiinu naraženou kostrč...
Vložil Elisia, Út, 2012-12-18 07:52 | Ninja už: 4569 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan
Momo Tusbaki U sídla Hokageho
Její pozornost téměř ihned upoutala dívka v kostýmu pandy, která si to rázovala přímo k nim. 'No potěš koště,' prolétlo jí ztrápeně hlavou, když jí došlo, že to bude její další dítko do týmu. Hned za ní vyšel nějaký kluk. To by sedělo. Protože kolem nikdo jiný nebyl, domyslela si, že i on pod ní bude trénovat. Její domněnku potvrdil, když se zeptal na tým 19. Než odpověděla, strčila si do kapsy brusný kámen, katanu schovala do pouzdra. Nesnesitelně pomalu si prokřupala záda, krk a prsty. Pak se znovu opřela o zábradlí a přejela nově příchozí pohledem. Nespokojeně mlaskla a zpražila pohledem Ranmara, který jí vzal po dlouhém otálení slovo. Musí si vydobýt trochu respekt.
,,Takže vy dva jste ti zbylí svišti, který mi sem Hokage posílá, jo?" zeptala se. Moc se jí nelíbilo, že by měla trénovat pandu. Navíc, když ta dívka vypadala tak, jak vypadala. Momo si nedovedla představit, že by měla sílu, a ještě nikdy neviděla pandu pohybovat se rychle. Ale třeba překvapí.
,,Tak mi povězte. Co vás baví, co máte rádi, co umíte, co by jste se chtěli naučit. A hopem," dodala. Pak se odlepila od zábradlí a když měla studentíky pohromadě, rozhodla se, že si je trochu okoukne. Nejdřív kolem dokola obešla pandu. Vážně vypadala jako tintítko, které neuzvedne ani pár kilo. Momo doufala, že tedy bude alespoň rychlá. Ten nový kluk vypadal, že bude typ spíše na sílu. Zato když obcházela toho chlapce, který tu s ní už chvilku pobyl, toho, co se představil jako Ranmaru, nevěděla, co si o tom má myslet. Nevypadal, že by měl hodně svalů, a rychlý pohyb se dařil a doporučoval spíše drobnějším postavám. Momo si v duchu poznamenala, že to s ním musí později prokonzultovat. Teď ale poslouchala, co jí o sobě sdělí ti dva nově příchozí.
Vložil Ranmaru, Út, 2012-12-18 04:53 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
Podíval se po hlase a...Ranmarovi se rozzářili oči. Ano, ano, tohle určitě ANO! Až teď si uvědomil co vlastně sensei poprvé řekla. Řekla "Akitoshi Inuzuka", já budu mít v týmu člověka z klanu Inzuka?! To je splněný sen. Lidi z klanu Inzuka a jejich psy jsem potkával v lese a dokonce mi jednou zachránili kůži. Jsou silní, odolní, dobří v Taijutsu, na ktreré jsem já tak líný a jsou věrní stejně jako jejich psy. Přesně o takovém parťákovi jsem vždycky snil. A prý se dokáží orientovat jen podle čichu! Na tváři se mu roztáhl ďábelský úsměv dítěte jež pod vánočním stromečkem našlo zbraně hromadného ničení. To je přesně to co se hodí k mému Kanketsusen Kuni. Na chvíli přestal vnímat a představil si jak společně drtí legie nepřátel na prach, ale rychle se vrátil zpět. Zbraň je třeba vyzkoušet. Úsměv stáhl na přátelskou půl žerdi a vykročil mu vstříc . "Nazdar. Ano tohle je tým 19, ty budeš Akitoshi Inuzuka..." slovo Inzuka mu v ústech chutnalo sladce po vítězství. "...já jsem Ranmaru, tohle je náš nový sensei, Momo Tsubaki a tohle je..." Zarazil se. Zapomněl jsem, že panda se ještě nepředstavila."..naše spolužačka."Zakončil větu jakoby nic. "A jak se jmenuje tvůj pes?" Nadhodil rychle, aby odvedl pozornost od pandy. Po dlouhém mlčení při čekání mu najednou pusa jela jak po másle.
Vložil Jaden, Út, 2012-12-18 04:06 | Ninja už: 5935 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
. . . .
Lovec a kořist
Moriko Inuzuka Les Smrti
„Yosh! Tak jdeme!“ zavelela rázně Moriko a chytla se dlaní za pěst, kterou proti ní vystřelila, načež si to zamířila ke vchodu v plotu, který jí jeden strážný rychle otevřel.
Kamimaru si to cupital samozřejmě za ní.
„Tak pojďte! Držte se za mnou a buďte tiše, ať nevyplašíte kořist!“ řekla už poněkud tišeji a soustředěněji svým svěřencům, načež se sebrala a rozeběhla se do lesa.
„Na okraji lesa jsou jen malý ryby, ty nás nezajímaj! My máme spadeno na pořádný macky, jasný děcka? A proto musíme hlouběji!“ zazubila se na mladé ninji přes rameno dravě Moriko. Jeden by řekl, že její výraz nabral ještě více dravčích rysů.
Vložil Redlightning, Út, 2012-12-18 17:34 | Ninja už: 4727 dní, Příspěvků: 23 | Autor je: Prostý občan
Kancelář Hokage , U sídla Hokage
"No tak je načase už jít".Řekl si a odešel před budovu Hokage kde v dáli viděl skupinu lidí odpovídající týmu do kterého patří.Najednou uvidí....pandu ?.....ano byla to panda...hned se zasnil jak se bude krásně pracovat s člověkem v pandím oblečkem :3.....hned k nim přiběhne.Chvíli poslouchá jejich rozhovor a furt je ukvapen tím krasným pandím oblečkem.....najednou si všimne že v tom kostýmku je dívka."ona je to dívka...a ještě v pandím obleku ?" hlídá si aby mu nespadla nějaká ta slina.....nic méně se rozhodne pozdravit."Zdravím ^^...jsem správně u týmu 19 ?"
Vložil Lee_CZ_, So, 2012-12-15 02:02 | Ninja už: 5615 dní, Příspěvků: 578 | Autor je: Prostý občan
hamitsu AburameTým 4
Hamitsu jen sledovala dění okolo, ten Katsuro vypadal, že to bere až moc vážně, ale podle ní očekával až moc. Po ní nemohl čekat žádný výkon v oblasti Taijutsu sama to řekla. Ale nijak jí to nevzrušovalo a když se Moriko dala do pohybu, tak ji v klidu a s rukama v kapsách následovala. Po chvilce cesty už poznala kam míří a docela ji to lehce nadchlo, protože přece jen, Les Smrti je plný hmyzu a v tomhle zase vyniká ona a už zde párkrát zavítala na trénování brouků, ale nic nebezpečného jen ovládání brouků a seznamování s nimi. Když došli k bráně, tak se podívala na strážné a jen si přitiskla brýle k očím "pokud je vám nás líto" odmlčela se a pokračovala "tak to máte" opět se odmlčela "odhad, jak pojď na mě z boku" řekla a lehce se jí zableskly brýle a pomalu se k ní začal slézat hmyz postavila se vedle Moriko a kolem ní poletovalo několik brouků.
Vložil gibbirg, St, 2012-12-19 09:29 | Ninja už: 4709 dní, Příspěvků: 63 | Autor je: Prostý občan
Aki Nikumo Tým 14
Aki si užíval konverzaci mezi členy jeho týmu. Čas se příjemně vlekl a když jim Hitsugaya řekl že musí jít Aki mu popřál dobrý zbytek dne a pokračoval v jídle. Další odešel Fei a Shu tam zůstal sám. Když dojedl vydal se do lázní. Ty byly příjemné a Krásně mu uvolnily stažené svaly. Zbytek dne strávil v lese kde se buď jen procházel nebo odpočíval a sledoval co se děje okolo něho. Párkrát si zkusil jutsu aby se ujistil že ho opravdu umí. Večer když už byla tma a hvězdy zářily Aki z nich nemohl zpustit oči. "Jednou se přidám mezi ně" pomyslel si a přitom vzpomínal na rodiče, které kdysi dávno ztratil. Ještě chvíli ležen na stromě a jen tak je sledoval. Nevěděl kolik je hodin, ale tak nějak tušil že by se už měl vrátit. Slezl pomalu ze stromu a vydal se směrem domu, kde na něho čekala jeho adoptivní rodina. Aki se navečeřel a padl do postele ve které usnul bezesným spánkem.
Brzy ráno se probudil a celý rozlámaný vstal. Nevěděl jestli se mají dnes se senseiem sejít, ale jelikož jim nic neřekl tak předpokládal že dnes nebude potřeba moc spěchat. Proto se nasnídal a šel se proběhnout. Vrátil se zpět do lesa na své oblíbené místo a asi hodinku tam cvičil. Při cvičení ho napadlo něco co chtěl dnes vyzkoušet, ale musel si na to najít nějaké suché místo, nejlépe u nějakého potoka. Nejdřív se však chtěl vrátit domu pro svoji knihu a stavit se na hřbitově. Když dorazil domu jeho matka ho hned zastavila a řekla mu že se má sejít s jejich senseiem. Kdy a kde mu řekla hned potom. Aki se podíval na hodiny a zjistil že právě teď byla ta chvíle co měl být na místě srazu. Rychle vyběhl ze dveří a mířil na místo setkání. Nechtěl se probourávat davy lidí a tak to vzal po střechách . Když dorazil na cvičiště, oba členové tam i se senseiem už stály. Aki k nim doběhl a začal se trochu zadýchaně omlouvat." Gomen ne sensei nevěděl jsem že se tu máme sejít." řekl a ještě pozdravil Feie a Hitsugayu
Vložil Ranmaru, Út, 2012-12-11 23:28 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga
Ranmaru Chikanagare U sídla hokage
Ranmaru se probral zpátky do reality z jeho myšlenkové říše. Museli jsme čekat už dlouho. Cítil že ho někdo pozoruje. Rozhlédl se a uviděl pandu?! Protřel si oči a podíval se znova. Aha dívenka v dost výstředním oblečku a směřuje si to k nám. Na tváři úsměv a ta kapuce vypadá roztomile, jen s těží zadržel aby se nerozesmál. Cítil se ztuhlý z dlouhého sezení, tak se narovnal, ohnul hlavu na jednu a pak na druhou stranu až mu obratle v krku zapraskaly. Pak otočením těla vpravo a vlevo spustil salvu páteřních obratlů, celé dílo dokončil propraskáním si kloubů na rukou. Dobře věděl že někteří lidé to nemají rádi a kvůli pohledu na to jak jim naběhne husí kůže to rád dělával, přišlo mu to legrační a s dnešním dílem praskání byl spokojen.
Zamyslel se, copak asi ta dívenka chce? No jistě další student, asi bude můj budoucí kolega. No, ocenil bych spíše nějakého svalovce, který mi bude krýt záda, ale zase kdyby byla neschopná necítil bych se tak slabý a hned mu hlavou proletělo jak dívku zachraňuje z houfu nepřátel. Jo, to by šlo. Usměje se.
Během přemýšlení se zvedl se ze země, postavil se a oprášil kalhoty. Schoval senbon do pouzdra na pravé noze.
To mi připomíná, mohl bych si už najít holku. Třeba z klanu akimichi, prý si umějí zvětšovat určité partie.Jak to bylo v tom časopise?"Chibusa no Jutsu"?V duchu se zasměje,kolik asi dalších geninů používá henge no jutsu k půjčování si nepřístupných časopisů z obchodu? Příště bych mohl zajít jako Hokage, když už teď vím jak vypadá. Zamyslí se a znova změří příchozí pohledem, ten se zastaví na jejím oblečení. Nebo bych mohl alespoň pochopit ženskou logiku, povzdechne si.
I když, než ženským myšlením, radši se věnovat jednodušším úkolům, jako stát se nejsilnějším shinobi na světě. Založí si ruce na prsou a s pobaveným úsměvem čeká s čím slečna přichází.
Vložil Stranx, Út, 2012-12-11 18:16 | Ninja už: 5667 dní, Příspěvků: 536 | Autor je: Prostý občan
Lei Takuki Kancelář Hokage
"Tak tohle jsem slyšela z venku." pomyslela si Lei když v kanceláři viděla, jak zástupkyně řve na Hokageho a dostává ho do docela trapné situace, i když vypadal, že je na to zvyklý.
"Panda?" ozvalo se od Hokageho. Lei se jen začervenala. Milovala když ji tak lidé říkali! () Chvíli přestala vnímat svět a přemýšlela nad pandami. Hokage domluvil, Lei sotva vnímala co říkal a tak byla zmatená. Podívala se na kluka se psem, co stál vedle ní a rozzářili se ji oči. Ano! Milovala i psy a dle všeho měl být pes s ní v týmu. Skvělý den pro Lei.
"Mmmm tak bych ho chtěla pohladit mmmm, ale tady je trochu hustá atmosféra, musím to vydržet ven. To zvládnu!" řikala si Lei a kousla se přitom do rtu a nasadila soustředěný výraz. Na odchodu se jen lehce uklonila na pozdrav Hokagemu a vyrazila hbitě ven hledat svou senseiku. Lei na ni byla dost zvědavá a tak dost pospíchala.
Lei vyběhla ven z budovy a rozhlížela se po lidech. Viděla dvě podezřelé osoby, které vypadali jako sensei a jeden žák a tak se k nim vydala. "Snad si mě všimnou...jo jak by nemohli..." podívala se Lei na svoje oblečení a usmála se.
Vložil Anata11, Út, 2012-12-11 17:19 | Ninja už: 5030 dní, Příspěvků: 998 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka
Areta tým 9 U památníku
Let kunaie trval jen pár vteřin, ale za tu chviličku se dívce v hlavě objevily hned dvě myšlenky. První byla reakce, aby se vyhla a dostala se co nejdál od kouřové bomby, ale druhá jí říkala, ať jen odrazí nůž a zkusí využít kouře, který bude následovat potom.
Neměla čas, tak poslechla druhou. Mohlo se jí to vymstít, ale to se uvidí. Vytáhla kudlu, kterou vyblokovala kunai, takže letěl do strany. Potom ještě vzala nůž do druhé ruky a připravila se na kouř a předpokládaný útok.
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
Vložil Tobicek, Út, 2012-12-11 17:12 | Ninja už: 5671 dní, Příspěvků: 955 | Autor je: Prostý občan
Ensui Taiko
"Je to vlastně jednoduché. Celý trik je v tom, nespouštět tu špičku ze stromu a regulovat tak rychlost. Jen pozor, pokud by ses najednou pokusila příliš zastavit, uděláš něco jako salto. Jen se u toho pořádně natlučeš o strom a pak i o zem, takže to zkoušej ze začátku jen z malé výšky. Na stromě to není tolik poznat, ale na větší ploše je to opravdu užitečné na manévrování." řekl Taiko a otočil se, byl čas se jít podívat i na druhého studenta. Ayame vypadala jako že už chápe co má dělat a tak se zase postavil na okraj jezírka a sledoval jak se snaží najít správný poměr chakry, což byla vlastně už jen otázka cviku.
Daichi Nara -Hokage, Mao Yamanaka
"...a to nemluvím to tvém přístupu k vedení!! Celý den si tu vysedáváš a nic neděláš, papíry nevyřizuješ a celkově jsi tu vlastně zbytečný!! Takže koukej začít něco děl...!" nestačila dokřičet na Daichiho když v tom jí přerušilo zaklepání a vstoupili dvě děcka. Tedy přesněji kluk, holka a pes, jak si vzápětí pomyslela Mao. "Aha, další... tak se předveď ty hvězdo vesnice." prohlásila takovým tím tónem, kterým ženy naznačují, že si to slízne později otočila se na Daichiho a uhnula těm dvou z výhledu, takže odhalila pohled na hokageho s mírně napuchlou jednou stranou obličeje. "Panda?! cože?!" podivil se při prvním pohledu na dívku, až pak mu došlo co před ním stojí. "Ahá.. takže takhle to je. Takže Lei Takuki a Akitoshi Inuzuka že? To budééé tým 19, sensei Momo Tsubaki, najdete ji tady někde poblíž. Stačí Mao?" na to si Mao Yamanaka jen odfrkla a odešla znovu z kanceláře.
Sarutobi Asajake
Asajake také mlčel a schovával si dech na situaci až ji bude potřebovat. Když v tom se les rozestoupila oni doběhli na okraj útesu, kde byla skupina banditů, Keiji a jakýsi chlápek, co se chystal Keijiho popravit. "No to víš že jo!" pomyslel si Asajake v duchu a pokrčil levé rameno dolů, takže mu tem malý klučila padl přímo do dlaně. "Héé!" zakřičel tak, aby upoutal pozornost a vší silou hodil toho kluka proti muži s katanou. "Miyu, drž se zpět ok? Jakmile se sem přiblíží, jdi doprava a já půjdu doleva, doporučuju abych útočil já na tvoje a ty na moje. Co ty na to?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Vložil Kuromaru-dono, Út, 2012-12-11 01:32 | Ninja už: 5439 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Pěstitel rýže
Katsuro Kuroda Tým 4
Pche. Ta mi tak má co říkat. Vždyť je to jen pes! POmyslím si po reakci senseiky a rozmrzele si vydám za ní. Po chvíli dorazíme ke vstupu do Čtyřiačtyřicáté tréninkové oblasti - „Lesa Smrti“. Takt o hle bude ještě zajímnavější... rozhodně lepší nže boj proti psovi. Tak schválně jak to bude vypadat. Jen doufám, že Hamitsu končeně bude bojovat. Tady by to bylo fakt už o hubu jen stát a čumět.
PO rekacki strážných na naší senseiku si jen pomyslím. No jo no... ona si musí zřejmě pořád dokazovat že má respekt. No každopádně trénink už zní o něoc zajímavěji.
Na otázku senseiky jen trochu otráveně a skoro neznatelně přikývnu.
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Takuya Riko - Tým 9
Památník padlých
Takuya pořádně nechápal, co se stalo, ale co chápal, bylo, že se Fugakovi nějakým trikem podařilo jeho „promyšlený“ útok zastavit, a to ještě tak, že se jeho meče dotkl jen zlehka na ploché straně.
Cože?! Pomyslel si Takuya zaraženě v duchu a sevřel rukojeť meče ještě silněji, ve snaze onu neviditelnou sílu, co mu bránila v zasažení úderu, přetlačit.
Nebylo to však nic platné a čepel meče od Fugakova těla prostě odskočila pryč a Takuya lehce zavrávoral a klopýtl dozadu.
„Co-?!“ chtěl vyhrknout na Fugaka svůj dotaz, jak to sakra udělal, při čemž pohlédl na svou pravačku ve které svíral rukojeť Anikiho, která ho ještě stále lehce brněla, a to byla také poslední věc, kterou spatřil, než jeho svět zalila čerň.
„Hej! Co je tohle zase za špinavej trik?!“ rozkřikl se zaskočeně a rozkročil se v obraném postoji, načež sevřel svůj meč oběma rukama a začal se rozhlížet kolem sebe.
Pro jistotu i několikrát zamrkal očima, aby se ujistil, že je nemá zavřené, ale neměl. Byly dokořán otevřené a on i tak nic neviděl.
„Ukažte se mi a bojujte jako chlap!“ začal kolem sebe Takuya zběsile mávat mečem a různě poskakovat po okolí, dokud o nějakou překážku na zemi nezakopl a nepraštil sebou na zem.
„Ksó!“ vyškrábal se na všechny čtyři a začal rukama nervózně šmejdit po zemi, ve snaze nahmatat svůj drahý meč, který mu při pádu z ruky vypadl.
Fugaku Fuin - sensei týmu 9
Památník
postava u Ashiho
Klon se nijak zvlášť nehrnul do útoku, ale ve chvíli, kdy byl pes s chlapcem zakryt oblakem prachu, provedl další techniku, často ji používal na misích v kombinaci s dalšími podobnými technikami, trojí krádež smyslů. I když to byla technika která smysly skutečně kradla, on ještě nedokázal příliš dobře koordinovat svůj i cizí, takže techniku využíval jen jako zhoršení situace soupeřů. Již během skládání se zrnka hlíny, do které když ještě stál na sloupu, přemístil trochu chakry, složila zezadu na krku chlapce a vytvořila tyto znaky: 話せない. Pak zrnka odpadla a na místě zůstal nápis vyvedení tenkou tmavou čarou s nádechem červené barvy.
postava u Arety
Připravil si techniku, ale dívka zjevně zůstala v oblaku kouře. neměl pobyt pod zemí příliš rád, ale v tomto případě musel udělat výjimku, už podruhé. Nebyl vidět z místa, kde stála, a tak se to celé velmi zjednodušilo, tentokrát ani nechtěl dát dívce šanci uhnout. Ze země těsně vedle ní se rychlostí blesku vynořila ruka a chňapla ji za nohu pod nohavicí, načež se okamžitě pustila a zmizela, stejně jako zbytek klonu. Na noze zůstal jen slabou linkou vyvedený nápis : ろう者. Všechno v širokém okolí ztichlo a hrůzostrašné ticho zalilo odhodlanou kunoichi.
postava u Takuyy
Zde si tentokrát vybral složitější postup. Mohl snadno uhnout, nebo jinak zabránit úderu, stejně tak mohl prostě jen nechat úder dopadnout. Sice rána vypadala hrůzostrašně, ale už ho trefily i hůře v horším stavu, a nezasáhli ho. V obraně proti taijutsu či zbraním neznal mnoho lidí lepších než on, tedy v minimalizaci škod. Rozhodl se ale pro kombinaci dvou technik, jedné elementární, a druhé pečetící, což bude určitě obtížnější, ale aspoň z tréningu bude také něco mít. složil tři pečetě a po jeho těle začala v přesných drahách kolovat blesková chakra. Dále v téže sekundě složil další pečetě, pak zvedl ruku nad hlavu, a nataženou ji spustil dolů. Dlaní pleskla na plochou stranu zbraně a okamžitě uvolnila techniku. Po čepeli ve spirále přeběhl výboj, který trval několik sekund a způsobil tři věci. Za prvé chlapce mírně zabrněla ruka, za druhé se díky působení elektřiny na povrchu klonova těla a té cirkulující kolem meče vytvořilo silné magnetické pole, které odpuzovalo obě zmíněné věci a tím zastavilo katanu asi deset centimetrů od cíle a donutilo klon, aby se více rozkročil, následně odpudivá síla začala špičku meče tlačit pryč a jílec naopak blíže ke klonu, a za třetí se na paži chlapce objevil nápis: 盲目の. Pak se klon rozplynul a vše zhaslo, Takuya zůstal v temnotě.
Fugaku
Pečlivě vše pozoroval a dělal si v duchu poznámky, až do této chvíle se jeho stav nezměnil, teď mu však z koutku úst vytekl pramínek krve, který ale nebyl téměř vidět, on sám ho cítil, ale nevěnoval mu žádnou pozornost, dokonce to vypadalo, jako by podobné situace byli na denním pořádku.
Hitsugaya Hyuuga tim 14
Ofukal si hanky, ktore si udrel o skalu. vedel, ze to spravil zle, dal do toho malo chakry, ale bal sa jej davat viac. Keby mu to nevyslo, zbytocne by nou plytval, keby to nevyslo. Zavrel oci a ked ich otvoril, okolo oci mal zilky a aktivovany byakugan. Znova sa pozrel na ruku, ale hned potriasol hlavou a zrusil byakugan. Bolo to o sile v**e, nechcel byt na nom zavisly, prilis sa nanho spoliehal a to nebolo dobre. Siahol si do vrecka a ucitil tam pilulky. Keby si ich dal, tak by to mal hotove hned, ale zas, bolo by to iba u lahceni. Ked sa chce stat najsilenjsim clenom klanu a dediny, musi to prekonat. Pozrel sa na zvysok svojho timu a rozmyslal, ze oni tiez mohli trenovat, ale ziadnu podporu necakaju od ziadneho vonkajsieho vplyvu. tak sa nastval a pokracoval v treningu. Ani si neuvedomil ako a v ruke sustredil trochu chakry a v zlosti udrel do zeme. V nej sa na jeho prekvapenie urobila mierna jamka, ale potom mu doslo, ze to nebolo ani tak vdaka chakre, ako skor kvoli ejho zlosti. ,,Nadych, vydych a zacni konecne makat!´´ povedali si panovacne v hlave a zacal znova sustredit chakru do ruky. Teraz jej tam dal ovela viac az mu zacala jemne ziarit na modro. To mu vsak nestacilo, kedze odhadoval, ze je v nej asi iba tolko chakry ako pouziva klasicky ked zasahuje tenketsu. preto jej este trochu pridal a znova skusil udriet do kamena, tentokrat na inom mieste nez predtym, aby jeho pokrok nebol nicim ovplvyneny. Ked udrel do kamena, hanky si odrel iba jemne, ze to skoro ani necitil, zato na kameni sa vytvorila mierna preliacenina a par puklin. To ho potesilo, lebo videl, ze pokrok predsa len robi, aj ked to neslo tak rychlo ako cakal. nezamestnaval sa vsak zbytocnymi uvahami a stracanim casu a znova pokracoval v treningu
.
.
.
.
Lovec a kořist
Moriko Inuzuka
Lesa Smrti
Moriko s Kamimarem se hnali chvílema po zemi, chvílema po kmenech či větvých stromů tak obratně jakoby se v lese narodili.
Když si Moriko všimla, že i Hamitsu rozptýlila po okolí své brouky, aby byla v obraze, spokojeně se pousmála.
Najednou se však Moriko i s Kamimarem zastavili na jedné tlusté větvi jednoho stromu, docela vysoko nad zemí, a obrátila se na své svěřence.
„Tak jo! Dáme se do akce, co říkáte?“ zazubila se na ně dravě, „večer se tu znovu sejdeme a vaším úkolem bude společně ulovit nějaké zvíře, jako smečka, jasan? Máte na to celý den, tak se snažte! Při západu slunce tu ale už buďte,“ mrkla na ně a zapáleně se pousmála.
„Hodně štěstí!“ zvedla zaťatou pěst se vztyčeným palcem, načež mrkla na Kamimara a oba se několika mohutnými a obratnými skoky vytratili kamsi do lesa, tiše jako pára nad hrncem.
Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány
"Lézt po stromech a chodit po vodě...mmm to jsou pády a topení..to nemůžu přežít." rozesmála se Lei celkem na hlas, ale hned se zase uklidnila, aby nevypadala moc divně. Na chvíli si sedla na zem a přemýšlela jak na to. Nechtěla se hned rozeběhnout proti stromu a totálně nepřipravená se o něj hned rozplácnout. Jak tak seděla, tak pozorovala Ranmara, který v pohodě klidnou chůzí vylezl na strom a dokonce se z něho napil. Měla chuť poprosit ho o kapku vody, ale nechtěla se nějak vtírat a trochu ji zarazilo, jak si tam Ranmaru v klidu stál na stromě jako by nic. "Co je ten kluk vlastně zač..zdá se, že tyhle základní věci ovládá a ještě k tomu má bobříka za to, jak přežít v přírodě. Proč nás tohle neučili na akademii místo těch nudnejch hodin plnejch teorie.." zamyslela se Lei, ale hned to hodila za hlavu a soustředila se na to, jak se dostat na ten zatracenej strom. "Jestli z tohohle spadnu, tak mě bude bolet zadek tak tři tejdny! Ach jooo." prohlásila Lei tentokrát na hlas a stoupla si před strom. Teoreticky věděla jak na to, ale zvládnout to v praxi se ji zdálo dost těžké. Už sice dokázala vytvořit ninjutsu, ale koncentrace správné dávky chakry do nohou bude zase něco uplně jiného.
"Jdu na to!" Lei se zdálo, že se první nohou přiloženou na strom už už drží, ale okamžitě si sedla na zadek. Trochu ji to zklamalo, že neudělala na poprvé ani jeden krok, ale musela to zkoušet dál.
Druhý až pátý pokus dopadly podobně. Lei chvíli trvalo než našla ten správný styl, ale nakonec se ji podařilo udělat jeden celý krok. Pak to ovšem hned zkazila tím, že přidala nadšením až moc chakry a její noha zajela do půlky stromu jako motorová pila. Lei se zasekla a chvíli tam vysela za nohu, než se z toho vykroutila a natloukla si o tvrdou zem.
Na zemi se tvářila jakoby nic a doufala, že si toho nikdo nevšiml. Radši přešla na jiný strom, ten starý toho už měl dost a trochu se bála aby na ni snad nespadl. Strom to byl, ale mohutný a tak ho taková díra od nohy mladé a malé geninky nemohl ohrozit.
"Hmm kdybych takovýhle chakrový raitonový kop uštědřila nepříteli, mohlo by to udělat docela paseku.." říkala si holčina v pandím oblečku a zkoušela dál chodit po stromě.
Ranmaru Chikanagare
cvičiště u Hlavní brány
Trénování chůze po vodě? No nevím kdo bude poslední a platit večeři, ale první bude moje maličkost. Ďábelsky se usměje. Oproti těm dvěma mám velký náskok. Vydal se k vodě. Už si chtěl zkusit jestli se udrží na hladině, ale zarazil se. Za prvé dostal žízeň a jezírko nevypadalo moc k pití a za druhé si všiml že ho ostatní pozorují, protože Sensei řekla, že máme začít na stromech. Tak dobře, něco jim předvedu, když se koukají. Otočil se a vyšel k nejbližšímu stromu. Šel pomalu, a ze země hned přešel na strom aniž by změnil rychlost. Když chůzi po stromech lidé trénují, nohy jim kloužou a tak se snaží co nejrychleji vyběhnout. Dal si záležet, aby působil že nikam nespěchá. V půlce stromu se zastavil, vytáhl kunai a třemi ranami udělal hlubokou dírku do stromu. Doufám že se koukají protože tohle hned tak neuvidí. Pomyslel si. Přehodil kunai do levé ruky tak že ukazovák a prostředníček ukazovali vzhůru. Prázdnou pravou dlaň přiložil na díru, zavřel oči a začal ze stromu s pomocí čakry vytahovat vodu. Schoval kunai a přiložil levou ruku, aby vytvořil korýtko. Když měl dlaně plné vody, napil se, zbytek utřel do vlasů aby zahnal horko. Pak, jako by nic, sešel dolů ze stromu a vrátil se k jezírku. Radši se neohlížel co dělají ostatní, ale představil si jak tam stojí s otevřenými ústy. Ne, nebylo to nic výjimečného, ale ten obrázek by byl legrační.
Teď jdeme na tu vodu. Mám zhruba představu v čem to bude jiné. Zatímco u lození na strom potřebujete přesné množství čakry. Pro chůzi po vodě budete potřebovat množství čakry přesně měnit a měnit hodně rychle. Když se zkoušel učit složitější vodní techniky ztroskotal na tom, že nedokázal udržet tvar vody. Musíte pulzovat tam a zpátky na všech místech současně jinak se voda rozteče. Obdivoval když byl malý a jeho Babička dělala z vody zvířátka, nejradši měl draka, byl propracovaný a každé šupiny jste se mohly dotknout a o zuby jste se mohli pořezat. Držet takhle čakrou vodu po hromadě muselo vyžadovat obrovský um. Toho draka chci umět, rozhodne se. Takže jdeme na to. Sensei předtím říkala v plné polní že? Zkontroloval všechna pouzdra jestli jsou zavřená a utěsnil je aby mu do nich neteklo. Předělal si věci z kapes do bezpečnějších kam na ně nemůže voda. A teď jak na to? Systematicky, nejprve zjistit množství čakry, pak upravit pulsy, a na závěr všechno vyladit. Tak tedy krok jedna. Vešel do vody a když byl po pás ve vodě, zastavil a začal hromadit čakru v nohou. Začalo ho to trochu nadnášet, ale ve chvíli kdy se odlepil ode dna, stratil ve vodě rovnováhu a spadl tváří napřed do vody...
Hitsugaya Hyuuga tim 14
ZA chvilu dosiel aj zbytok timu. Hitsugaya sa na nich usmial, zdvihol ruku na pozdrav a zakrical na nich ale na nejake vacsie reci nemali cas, kedze sensei im hned zadal cvicenie. Ked vysvetlil, co ma trenovat, len si povzdychol. Nijak to vsak nahlas nekomentoval a spravil par krokov do strany, aby mal trochu sukromia aby mohol uvazovat. Pracovat s chakrou vedel, tenketsu na rukach ovladal dokonale. rozmyslal, kde o tej technike pocul. trvalo mu to len par sekund, dokial si spominal, ze ju pouzivala byvala hokage a mnoho dalsich ninjov. To ho potesilo a tak sa pustil do toho. Sustredil sa len na body tenketsu na dlani a sustredil do nej chakru. To mu islo v pohode, s tym problem nemal. Ovela viac ho desila ina skutocnost. Mal za sebou celu noc treningu v ktorej vycerpal strasne vela chakry. Vedel, ze ku kazdemu trenovaniu bude treba chakra, ale toto bolo na nu priam zamerane. A ked by mali bojovat so senseiom a potom ist mozno na misiu, kde by ich boh vie co cakalo...Ale mozno to je to, co deli najlepsich od slabych, to ze on vzdy rad trenoval az do bezvedomia, ale nikdy to este nemal spojene aj s misiou. Bola to dost lahka technika, ale on musel s chakrou setrit co to dalo, aby nemusel pouzivat bojvoe tablety a to mu cely trening skomplikuje a bude musiet viac uvazovat ako trenovat. Preto si sadol na zem dal pred seba ruku a pozoroval ju. Postupne sa stale viac a viac zameriaval na chakra body. Skusal to bez byakuganu,musel sa naucit bojovat aj bez neho. Preto kolko myslel ze bude stacit, tak skusil s tym udriet do kamena co bol vedla neho. Bohuzial skoro nic sa kamenu nestalo, len si udrel ruku. Chcel zjajknut, ale nechcel preukazat nejaku bolest a aj ked sa nerad hral na nieco co nieje, nechcel zahanbit svojich ucitelov prejavmi bolestmi na taku malickost ako je udreta ruka. Iba si jemne pomasiroval oskrete hanky a planoval sa pustit znova do treningu.
Nendo Aburame Tým 14
Konečne sa na mieste zišli všetci traja. Nemal v úmysle ich karhať, predsalen to meškanie nebolo až tak hrozné.
"Dobre. To meškanie ani tak nevadí. Dnes si deň rozdelíme na dva celky. Dopoludnia sa každý z vás naučí ešte jednu techniku. Poobede si osvojené schopnosti osvojíte proti mne. Ak usúdim, že toho viete dosť, tak môžem zbehnúť za Hokagem a opýtať sa ho či by nemal pre nás nejakú prácu." Sprisahanecky sa mu blyslo v okuliaroch. Predpokladal, že jeho zverenci dnešný deň zvládnu bez väčších ťažkostí a prípadná misia by tiež nebola naškodu.
Z vrecka kabáta vytiahol program pre dnešný deň a začal vysvetlovať.
"Aki, ty máš za úlohu zvládnuť Fūton: Fūjin no Jutsu. Skvelá technika na oslepenie protivníka. Fei, pre teba mám Dainamikku Entorī. Je to ľahká technika, preto ti ešte pridám Oboro Bunshin no Jutsu. A Hitsugaya...," nachvíľu sa zamyslel, "Nad tebou som dlho uvažoval. Ale nakoniec som dostal skvelý nápad. Ide o posilneniesily pomocou chakry. Ako člen klanu Hyuuga by si s tým nemal mať problém a zároveň by ti to malo pomôcť. To bude asi všetko. Do práce !" zavelil a sadol si pod strom aby mohol sledovať svojich žiakov.
Momo Tsubaki
Cvičiště
Když všichni tři dokončili, co měli zadáno, Momo se ještě hodnou chvíli nehýbala a zhluboka oddechovala. Netrvalo dlouho a všem muselo být jasné, že usnula. Alespoň ale měli příležitost na trochu odpočinku.
Asi po dvaceti minutách konečně otevřela oči. Vyplivla z pusy trávu a vyskočila na nohy.
"Tak fajn, vidím, že jste hotoví," řekla, jako by nic. Jako by byla celou dobu dokonale bdělá a oni sotva teď slezli z kůlu. "Tak si dáme pár minut pauzu. Během ní si můžete dělat... Cokoliv chcete!" Rozhodila rukama a začala se smát. Nepřestávala, ani když se otočila a jeden z kůlů, na kterých děcka cvičila, začala po louce kopáním valit směrem k lesu.
Neukazovala se celou hodinu, možná i víc, pak ale konečně vyšla z lesa, stejně vysmátá, jako když do něj vcházela. Vyzvala genniny, ať jí následují, a vedla je skrz les. Nebylo těžké sledovat trasu, protože cesta, kudy valila kládu, byla jasně značená přejetou trávou a zlámanými keři. Po chvilce pochodu došli k jezírku. Nebylo nijak zvlášť velké, zaujímalo rozlohu asi na třicet kroků v průměru. V jeho středu byl postavený kůl, na kterém studenti cvičili. Sahal asi pět kroků nad hladinu.
"Určitě jste už slyšeli o chození po stromech a po vodě, že? Předpokládám, že to neumíte. Jestli jo, máte výhodu." Na ukázku Momo pomocí chakry přešla vodní hladinu a pak bez zaváhání vstoupila na dřevo. Jako vždycky, když šla takhle, vodorovně se zemí, zvedl se jí žaludek. Určitě to bylo znát na způsobu, jak se zašklebila, přesto plynule vystoupila až na vrchol kůlu. "Vtip je v tom, zvládnout vpustit do chodidel správné množství chakry. Když jdete po stromě, moc chakry znamená proboření se do kmene, málo zase sklouznutí. V obou případech přijde pád. Ve vodě všechno znamená, že se prostě potopíte. Na hladině se navíc musíte potýkat s nepravidelným terénem." Seskočila ze špalku, vrátila se na pevninu a sedla si na pařez. "Ten, kdo bude nahoře na kůlu poslední, prohrál a platí večeři. Samozřejmě tu zítřejší, kdyby jste to zmákli dneska, jste borci, ale fakt si to nemyslím. Doporučuji vám začít s chůzí na strom, je to snažší a tady máte spoustu materiálu na trénink, jsme přeci v lese."
Akitoshi Inuzuka
cvičiště
"Ah konečně cvičiště, bude se moc zdokonalit v nedostatcích které by na mě mohli být znát."Říkal si Akitoshi když uslyšel mluvit senseie o jednom z místních cvičišť.Hned mu veselá nálada šla dolů když uslyšel co všechno budeme muset dělat."10 koleček.....není to zas tak nic lehkého ale nic těžkého..."Říkal si v duchu ale poté uslyšel že bude muset nějaké stojko dřepy se kterými vůbec neměl zkušenosti..."100 ? udělat to 100x a na špalku? Sensei se zbláznil ! aspoň že Saya bude mít jen 10 koleček a nic víc...".Dal se do běhu se Sayou aby si splnili těch 10 koleček."Sayo neboj nebude tě zatím nějak honit....chce jen 10 koleček."Řekl Saye a usmál se na ní."Aaaah".Spadl na zem a hned si říkal co si o něm musí sensei říkat."Pane bože teď si myslí že jsem uplnej vůl když spadnu během pár koleček....snad si toho moc nevšimla a nenaloží mi příště více práce".Když dokončili těch 10 koleček, Akitoshi skočil na špalek a začal s klikami na stojce. "Tohle je těžší než sem si myslel.....kdybych aspoň neměl svůj meč šlo by to rychleji !"Pokřikoval si kolem sebe."Pitomej meč, pitomej meč, pitom...."Nejednou mu do pusy vlétl nějaký hmyz."Gah fuj asi sem to spolk!"Vždy když měl možnost tak se podíval na své spolubojovníky jak se jim vede,poté ale spatřil jak se sensei kouká se slámou v puse a přidal trochu na tempu......po nějaké té chvíli dokončil tréning a byl utahaný."Jestli tohle byl začátek...tak to se máme na co těšit"Pomyslel si.
Anime-Planet.com - anime | manga | reviews
Trvalo to podstatnou část dne,ale už s jistotou chodila po vodě. Když toho dosáhla,rozhodla se,že musí zrychlit celý proces,aby jí to k něčemu vůbec bylo.
Tahle část cvičení byla již jednodušší,protože už věděla,jak na to. Nicméně,během celého dne vyčerpala veliké množství své chakry a tak jí trénink již velmi zmáhal.
Když byla schopná poměrně rychle chodit po vodě, zaměřila se na běh. Nakonec zjistila,že když se vše potřebné naučila,ani běh není už takový oříšek. Jak však běhala přes vodní hladinu, náhle se jí udělalo nevolno, její oběh chakry se narušil a Ayame spadla do prostřed jezírka. Chvíli jí trvalo,než doplavala na okraj,kde se postavila a vydýchala. Byla úplně vyčerpaná. Rozhodla se dojít k senseiovi a řekla mu: ,,Promiňte senseii, dokončila jsem svůj výcvik. Jsem trochu unavená, ale jestli dovolíte,jen si doběhnu domů pro nové oblečení a můžu pokračovat v tréninku. jestli dovolíte." Podívala se na senseie s rukama založenýma v pasivním gestu za zády.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ranmaru Chikanagare
cvičiště u Hlavní brány
Ranmaru se zamračil. Zpomalení je smrt? Tak to si nemyslím, ale zatím si to nechám pro sebe a jednou vám dokážu že rychlost je k ničemu proti rozvaze a nehybnosti. Tuhle strašidelnější verzi Momo neměl rád, ale už nepůsobila děsivě, spíš nepříjemně stejně jako zpráva kterou sdělovala. Začínáme fyzickým tréningem, jeho nálada klesla k bodu mrazu. To, co nejvíc nesnáším. Zkoušel najít nějakou lepší stránku věci a vzpomněl si na knihu o starých Hokage a na jeden citát, že ninja má trénovat to co nejvíc neumí. Bylo to logické, aby neměl slabiny, kterých snadno využije nepřítel. "Huuh" povzdechne si a to nám tak krásně začal den. To mám z toho že nepříjemné věci odkládám na později. Rozběhl se volným tempem na zmíněných deset koleček. Běžel podle louky ve stínu stromů. Po chvilce začal zkoumat okolí. Řekla že tu pár dní pobudeme. Na chvíli při běhu zavřel oči a zkoušel vycítit vodu. Byla tam. To mu dodalo chuť. Strašně se potil a vidina studené vody mu dala druhý dech. Znova při běhu na chvíli zavřel oči. Nahromadil chakru do nohou. Několikanásobně zrychlil a poslední kolečko přeskákal větvemi. Seskočil ze stromu a krokem se vydal ke kůlům. Klidně zhluboka dýchal. Až teď se začal zajímat co dělají ostatní. Lei už byla dávno na kůlu a dřepovala. Sensei řekla že buď můžu dělat kliky ve stojce, nebo dřepy na jedné noze. Volba je jasná jdeme na dřepy. Jednak nevím k čemu by mi byly svaly na rukou, ale hlavně, sto takových kliků je mimo moje možnosti. Kdo ví jestli vůbec zvládnu to dřepování, když se budu přepínat chytnu křeč do nohy a to by byl pře Lei trapas. Takže obezřetně, ne moc rychle a nenápadně střídat nohy ať je to jednodušší. Přijde ke kůlům a chvilku kouká na Lei zespodu. Krásný pohled, usměje se. Gratulovat vynálezci minisukní. Pak si všiml Senseie a už myslel že ho seřve že nic nedělá a že je pozadu, ale vypadalo to že si ho nevšimla. Tak honem na sloup. Slunce svítilo, Ranmaru oblečený a zafačovaný od hlavy k patě, v pouzdrech kila ocele navíc. Nebyl zvyklí takhle tvrdě trénovat a na sluníčku se cítil jako by mu někdo vypékal duši z těla. Ale byl tvrdohlavý, "já jim ještě ukážu" v duchu funěl. V zápalu se zapoměl a přidal pár desítek dřepů navíc. Seskočil z kůlu. Nohy ho strašně bolely. Věděl že teď nesmí odpočívat, jinak bude bolest horši a tak chvíli běhal se psem kolem louky, ten ale když viděl že s ním někdo běží nadšeně zrychlil, takže mu Ranmaru nemohl stačit. Vrátil se zpátky ke kůlům a poskoky si vyklepával nohy. Vydal se k Senseiovi, doufám že teď bude chvilka volna, skočil bych si pro vodu.
Lei Takuki
cvičiště u Hlavní brány
Lei následovala senseiku a zbytek týmu na cvičiště, kde je čekal nejspíš ostrý tréning jak si Lei předpovídala. "No konečně se začne dít něco akčního." říkala si Lei v duchu když se rozhlížela po tréningové ploše. Na kůly byla zvyklá. Sama měla jeden doma na zahradě, ale používala ho spíš na okopávání, než aby po něm lezla a cvičila, což byl pro dnešek samozřejmě její úkol, jak se zanedlouho dozvěděla.
"Dřepy na kůlu!? Mám takovej pocit, že sebou zase třísknu. A co moje nohy!? Jak ty namakaný lejtka budou vypadat na mým těle! Radši bych si tady hrála se psem. Ajajajaj." Lei měla mozek zahlcen samými pochybnostmi, ale stejně ji to její věčně dobrou náladu nezkazilo a za chvíli začala přemýšlet nad tím, aby za kluky nezaostala a dál ji šrotovalo hlavou: "10 koleček bych mohla zaběhnout i nejrychlejš, to není problém, ale na tom kůlu mi to asi moc nepůjde. No musím se snažit a všecko bude ok."
"Rozumím senseie!" vykřikla Lei, pořádně se protáhla a ihned se rozeběhla. Nechtěla během moc ztrácet čas, aby ji zbylo dost prostoru na kůl, na který si moc nevěřila. Lei běžela rychle protože chtěla, aby viděli, že ji běh problémy nedělá a že ho naopak má docela ráda. Deset koleček brzy zvládla a tak se vyšplhala na svůj prostřední kůl, pod kterým seděla opřená senseika. "To mi ještě chybělo." řekla si Lei a všimla si, že Momo možná trochu klimbá. Lei se nejdřív na kůlu posadila a chtěla si sundat dýky, ale pak si vzpomněla na proslov od senseiky a radši si je nechala. Ještě se trochu protáhla a dala se do dřepů na jedné noze. Rozhodla se, že nejdřív udělá 50 na levé, pak 50 na pravé a pak to celé ještě jednou. Sílu v nohách na to měla, ale uvědomovala si, že se občas zasní a taky, že je trochu střevo a rozhodně nechtěla spadnou senseice přímo do náruče. Už takhle se Lei zdálo, že se senseice její extravagantní outfit moc nezdá, ale na to byla už přece jen dost zvyklá. S pomyšlením na to se Lei jen usmála a začala dřepovat. Šlo ji to dobře i když se v mikině docela potila. Kdo by při pohledu na její křehké tělo řekl, že si tady bude dřepovat na kůlu. To je prostě síla ninjů.
Když ji do konce chybělo 20 dřepů na pravačce, tak trochu zavrávorala a málem se zřítila na Momo. "Uff, pro dnešek už bylo pádů dost. Myslim, že ten jeden na den mi bohatě stačí." řekla si Lei a dokončila tréning, který brala na 100%. Byla třeba nešikovná, ale rozhodně nebyla flákač. Seskočila z kůlu a trochu se protáhla aby uvolnila napnuté svaly. Nohy ji docela boleli, ale dalo se to přežít. Říkala si, že neměla běžet tak rychle a bylo by to asi lepší, ale čert to vem. Posadila se na louku před svůj kůl a čekala co bude dál.
Momo Tsubaki
U sídla Hokageho, Cvičiště
"Tak fajn, v počáteční fázi se zaměřím na to, abych vás naučila bojovat s vašimi zbraněmi. Proč by jste se s nimi jinak tahali, že?" Nahodila neveselý úsměv. "Pokud je taháte a sotva s nimi mávnete, jsou zbytečná přítěž. Přítěž je zpomalení a zpomalení je smrt. Tak jo, děcka, pojďte za mnou," pobídla je a vyrazila směrem ke cvičišti vedle hlavní brány.
"Ok, takže, protože tu budeme teď pár dní trénovat, měli by jste si to tu trochu omrknout." Jednalo se o velkou louku ohraničenou lesy. Uprostřed stály tři mohutné kůly. V podstatě stejně cvičiště jako většina ostatních, které se v Konoze nachází. "Samozřejmě obhlédnutím nemyslím procházku a foťáky bez blesku. Řekla bych spíš... 10 koleček kolem po louce, a pak na ty obří špalky dřeva. Ty," ukázala na Akitoshiho, "budeš na tom levém. Protože už takhle máš dost svalů a navíc potřebuješ uzvednout ten svůj sekáček, řekněme... 100, těch... stojko-dřepů... Jak stojíš na rukou a děláš prostě takový dřepy...." Trochu znejistěla. Vůbec si nemohla vzpomenout, jak se tomu říká. A tohle žvatlání jí autoritu zrovna nezvedne. Nakonec jí napadlo, jak z toho vybruslit. "Však víš!" Prohlásila. "Lei, ty budeš uprostřed. Protože musíš být rychlá, abys s těmi svými nožíky vůbec někoho sejmula, potřebuješ posílit nohy. A neumím si na to představit nic lepšího, než dřepy na jedné noze! Takže na každou sto. Nemělo by to být nic těžkého, když jsi říkala, že už se taijutsu věnuješ. A Ranmaru, ty jsi tak nějak něco mezi, takže si vyber, jestli se chceš zaměřit na sílu nebo rychlost. Jestli sílu, tak dělej to, co Inuzuka, jestli rychlost, dělej to co panda. A ještě poslední člen." Ukázala na psa, ale mluvila k Akitoshimu. Přišlo jí zvrácené komunikovat se zvířetem nebo ho brát jako partnera při boji. Měla odpor k přivolaným zvířatům i k těm, jako jsou psi od Inuzuků, pokud se pletou do boje. Copak by rozumný člověk svěřil svůj život štěněti? Každopádně věděla, jak to je pro tyhle lidi důležité, a tak se rozhodla vycvičit i jeho. "Tenhle pes bude celou dobu běhat kolem louky. Všechny vás budu bedlivě sledovat. Jestli někdo udělá něco nedbale, nebude se snažit nebo si bude chtít nenápadně ubrat počet opakování, všichni budou dělat dvojnásobek." Jednotlivě pohlédla na všechny genniny. Musela vědět, že jí rozuměli. "A předpokládám, že takhle vystrojení budete chodit bojovat, takže žádný svlíkání mikin nebo sundávání mečů. Rozhodli jste se, že je budete nosit, tak si zvykejte. To, co teď sundáte, už si nikdy na můj trénink nevezmete, to vám garantuju." Pak se její vražedný výraz náhle změnil v milý úsměv. Tleskla a mávla rukou. "A teď pohyb, pohyb, pohyb! Čekám, že to budete mít do půl hodiny!" Zasmála se a šla se posadit ke kůlům. Zády se opřela o ten prostřední, vložila si do pusy stéblo trávy a pozorovala, jak děcka makají.
Hamitsu Aburame Tým 4
Hamitsu se podívá na Moriko a jen přikývne, ale nedržela se za ní, ale vedle ní. Pohybovala se velmi tiše a obratně, i když její síla netkvěla v rychlosti a síle, tak lehkostí a obratností si to nahrazovala. Když Moriko mluvila o kořisti, tak si jen poupravila brýle, ale nic neříkala, Moriko měla svůj a Kamimarův čich, takže se vše dozvěděli mnohem rychleji, ale i Hamitsu měla své informátory. na chvíli se zastavila, napřáhla ruce a z rukávů ji začaly vylétat desítky brouků a rozptylovali se po okolí tito brouci ji podávali informace o okolí, takže už lehce zjistí když na ně půjde útok. Pak se opět vydala za Moriko a srovnala s ní krok.
Katsuro Kuroda
Senseika se mi zdá být na můj vkusaž přespříliš nadšená. Nenápadně nad jejím chováním zakroutím hlavou a pak se vydám za ní a Kamiamrem vchodem v plotě do lesa smrti.
Dle pokynů senseiky se držím přímo za ní a snažím se být co nejtišeji, abych tu "kořist" jak říká navyplašil.
Vlastně ani přesně nevím co je ta kořist zač, ale z toho co řekne senseika potom pochopím, že se zřejmě nejedná o nic malého a snadno polapitelného.
KOnečně trocha zábavy. Pomyslím si.
Akitoshi Inuzuka
U sídla Hokage-tým 19
Rozhlíží se kolem svého týmu a co vidí....senseie která vypadá že nebude něco moc extra na zábavu, roztomilou pandu a kluka který se zasnil a zapomněl ve své hlavě.Panda se zakoukala na Sayu.....z rázu co Ranmaru tak trochu představil náš tým, zeptal se na mého psa."Těší mě jmenuji se Akitoshi Inuzuka...ah ano můj pes, týme tohle je Saya, jelikož jsem z klanu Inuzuka tak to bude dalo by se říct náš další člen".Krátce po té se sensei vyptával na naše koníčky, co máme rádi a takové...."Takže...mam rád skvělí kolektiv, dobré jídlo a skvělou spolupráci....co bych se chtěl naučit ? Rád bych zdokonalil svá jutsu se Sayou a nějaké ty jutsu navíc se vždy hodí.....zapomněl jsem....pokud se podivujete nad mím mečem tak ho mam spíše z důvodu že patří mému zesnulému dědečkovi kterého jsem měl velice rád".
Anime-Planet.com - anime | manga | reviews
Lei Takuki
u sídla Hokage
"Aj, ta vypadá drsně! Ale aspoň je to holka. Mít v týmu tři kluky by bylo divný hehe. A ten druhej kluk se na mě divně dívá! Určitě si myslej, že jsem neschopná! Dokážu jim opak!" prolétlo Lei hlavou, když si prohlížela svou nadřízenou a druhého týmového kolegu. Lei šla tedy blíž ke svému týmu s tím, že se představí. Naneštěstí při sundavání kapuci nedávala pozor a zakopla - hodila záda. Ihned vyskočila rychlým a pružným pohybem zpět na nohy, kapuci měla už sundanou, nasadila úsměv a tvářila se jakoby se nic nestalo."Hiii já jsem Lei!" protáhla Lei svůj pozdrav plný nadšení z nového týmu a okem pošilhávala po psovi.
Senseika jim položila hned základní otázku, kterou Lei tak trochu očekávala a odpověď už měla připravenou: "Tak já mám ráda zvířata! Potom dobré jídlo, i když na to nevypadám. Dál mám ráda dobré lidi a cestování. Ráda poznávám nové věci a kultury." vyhrkla Lei a mezitím se posadila na zábradlí. Nespadla! A tak pokračovala dál: "Mým elementem je raiton a ráda by sem se v něm zlepšovala. Nejspíš díky tomu jsem hbitým bojovníkem v taijutsu..jo a ráda používám pro boj tyhle." řekla Lei a vytáhla dvě ninja dýky, které nosí skřížené na bedrech. Lidi se vždy lekli a říkali jí, že si s nimi ublíží když je vytáhla, ale ona je měla vždy dobře pod kontrolou. Se zbraněmi nežertovala.
"No a ještě by jsem ráda získala smlouvu s pandami a šla k nim do výcviku jako jeden z mých předků." dodala drobounká Lei a zase se usmála. Měla krásný úsměv a tak ho ráda ukazovala světu a jak říkala její babička: "Smích je nejlepší lék." v tomhle případě na Leiinu naraženou kostrč...
Momo Tusbaki
U sídla Hokageho
Její pozornost téměř ihned upoutala dívka v kostýmu pandy, která si to rázovala přímo k nim.
'No potěš koště,' prolétlo jí ztrápeně hlavou, když jí došlo, že to bude její další dítko do týmu. Hned za ní vyšel nějaký kluk. To by sedělo. Protože kolem nikdo jiný nebyl, domyslela si, že i on pod ní bude trénovat. Její domněnku potvrdil, když se zeptal na tým 19. Než odpověděla, strčila si do kapsy brusný kámen, katanu schovala do pouzdra. Nesnesitelně pomalu si prokřupala záda, krk a prsty. Pak se znovu opřela o zábradlí a přejela nově příchozí pohledem. Nespokojeně mlaskla a zpražila pohledem Ranmara, který jí vzal po dlouhém otálení slovo. Musí si vydobýt trochu respekt.
,,Takže vy dva jste ti zbylí svišti, který mi sem Hokage posílá, jo?" zeptala se. Moc se jí nelíbilo, že by měla trénovat pandu. Navíc, když ta dívka vypadala tak, jak vypadala. Momo si nedovedla představit, že by měla sílu, a ještě nikdy neviděla pandu pohybovat se rychle. Ale třeba překvapí.
,,Tak mi povězte. Co vás baví, co máte rádi, co umíte, co by jste se chtěli naučit. A hopem," dodala. Pak se odlepila od zábradlí a když měla studentíky pohromadě, rozhodla se, že si je trochu okoukne. Nejdřív kolem dokola obešla pandu. Vážně vypadala jako tintítko, které neuzvedne ani pár kilo. Momo doufala, že tedy bude alespoň rychlá. Ten nový kluk vypadal, že bude typ spíše na sílu. Zato když obcházela toho chlapce, který tu s ní už chvilku pobyl, toho, co se představil jako Ranmaru, nevěděla, co si o tom má myslet. Nevypadal, že by měl hodně svalů, a rychlý pohyb se dařil a doporučoval spíše drobnějším postavám. Momo si v duchu poznamenala, že to s ním musí později prokonzultovat. Teď ale poslouchala, co jí o sobě sdělí ti dva nově příchozí.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
Podíval se po hlase a...Ranmarovi se rozzářili oči. Ano, ano, tohle určitě ANO! Až teď si uvědomil co vlastně sensei poprvé řekla. Řekla "Akitoshi Inuzuka", já budu mít v týmu člověka z klanu Inzuka?! To je splněný sen. Lidi z klanu Inzuka a jejich psy jsem potkával v lese a dokonce mi jednou zachránili kůži. Jsou silní, odolní, dobří v Taijutsu, na ktreré jsem já tak líný a jsou věrní stejně jako jejich psy. Přesně o takovém parťákovi jsem vždycky snil. A prý se dokáží orientovat jen podle čichu! Na tváři se mu roztáhl ďábelský úsměv dítěte jež pod vánočním stromečkem našlo zbraně hromadného ničení. To je přesně to co se hodí k mému Kanketsusen Kuni. Na chvíli přestal vnímat a představil si jak společně drtí legie nepřátel na prach, ale rychle se vrátil zpět. Zbraň je třeba vyzkoušet. Úsměv stáhl na přátelskou půl žerdi a vykročil mu vstříc . "Nazdar. Ano tohle je tým 19, ty budeš Akitoshi Inuzuka..." slovo Inzuka mu v ústech chutnalo sladce po vítězství. "...já jsem Ranmaru, tohle je náš nový sensei, Momo Tsubaki a tohle je..." Zarazil se. Zapomněl jsem, že panda se ještě nepředstavila."..naše spolužačka."Zakončil větu jakoby nic. "A jak se jmenuje tvůj pes?" Nadhodil rychle, aby odvedl pozornost od pandy. Po dlouhém mlčení při čekání mu najednou pusa jela jak po másle.
.
.
.
.
Lovec a kořist
Moriko Inuzuka
Les Smrti
„Yosh! Tak jdeme!“ zavelela rázně Moriko a chytla se dlaní za pěst, kterou proti ní vystřelila, načež si to zamířila ke vchodu v plotu, který jí jeden strážný rychle otevřel.
Kamimaru si to cupital samozřejmě za ní.
„Tak pojďte! Držte se za mnou a buďte tiše, ať nevyplašíte kořist!“ řekla už poněkud tišeji a soustředěněji svým svěřencům, načež se sebrala a rozeběhla se do lesa.
„Na okraji lesa jsou jen malý ryby, ty nás nezajímaj! My máme spadeno na pořádný macky, jasný děcka? A proto musíme hlouběji!“ zazubila se na mladé ninji přes rameno dravě Moriko. Jeden by řekl, že její výraz nabral ještě více dravčích rysů.
Kancelář Hokage , U sídla Hokage
"No tak je načase už jít".Řekl si a odešel před budovu Hokage kde v dáli viděl skupinu lidí odpovídající týmu do kterého patří.Najednou uvidí....pandu ?.....ano byla to panda...hned se zasnil jak se bude krásně pracovat s člověkem v pandím oblečkem :3.....hned k nim přiběhne.Chvíli poslouchá jejich rozhovor a furt je ukvapen tím krasným pandím oblečkem.....najednou si všimne že v tom kostýmku je dívka."ona je to dívka...a ještě v pandím obleku ?" hlídá si aby mu nespadla nějaká ta slina.....nic méně se rozhodne pozdravit."Zdravím ^^...jsem správně u týmu 19 ?"
Anime-Planet.com - anime | manga | reviews
hamitsu Aburame Tým 4
Hamitsu jen sledovala dění okolo, ten Katsuro vypadal, že to bere až moc vážně, ale podle ní očekával až moc. Po ní nemohl čekat žádný výkon v oblasti Taijutsu sama to řekla. Ale nijak jí to nevzrušovalo a když se Moriko dala do pohybu, tak ji v klidu a s rukama v kapsách následovala. Po chvilce cesty už poznala kam míří a docela ji to lehce nadchlo, protože přece jen, Les Smrti je plný hmyzu a v tomhle zase vyniká ona a už zde párkrát zavítala na trénování brouků, ale nic nebezpečného jen ovládání brouků a seznamování s nimi. Když došli k bráně, tak se podívala na strážné a jen si přitiskla brýle k očím "pokud je vám nás líto" odmlčela se a pokračovala "tak to máte" opět se odmlčela "odhad, jak pojď na mě z boku" řekla a lehce se jí zableskly brýle a pomalu se k ní začal slézat hmyz postavila se vedle Moriko a kolem ní poletovalo několik brouků.
Aki Nikumo
Tým 14
Aki si užíval konverzaci mezi členy jeho týmu. Čas se příjemně vlekl a když jim Hitsugaya řekl že musí jít Aki mu popřál dobrý zbytek dne a pokračoval v jídle. Další odešel Fei a Shu tam zůstal sám. Když dojedl vydal se do lázní. Ty byly příjemné a Krásně mu uvolnily stažené svaly. Zbytek dne strávil v lese kde se buď jen procházel nebo odpočíval a sledoval co se děje okolo něho. Párkrát si zkusil jutsu aby se ujistil že ho opravdu umí. Večer když už byla tma a hvězdy zářily Aki z nich nemohl zpustit oči. "Jednou se přidám mezi ně" pomyslel si a přitom vzpomínal na rodiče, které kdysi dávno ztratil. Ještě chvíli ležen na stromě a jen tak je sledoval. Nevěděl kolik je hodin, ale tak nějak tušil že by se už měl vrátit. Slezl pomalu ze stromu a vydal se směrem domu, kde na něho čekala jeho adoptivní rodina. Aki se navečeřel a padl do postele ve které usnul bezesným spánkem.
Brzy ráno se probudil a celý rozlámaný vstal. Nevěděl jestli se mají dnes se senseiem sejít, ale jelikož jim nic neřekl tak předpokládal že dnes nebude potřeba moc spěchat. Proto se nasnídal a šel se proběhnout. Vrátil se zpět do lesa na své oblíbené místo a asi hodinku tam cvičil. Při cvičení ho napadlo něco co chtěl dnes vyzkoušet, ale musel si na to najít nějaké suché místo, nejlépe u nějakého potoka. Nejdřív se však chtěl vrátit domu pro svoji knihu a stavit se na hřbitově. Když dorazil domu jeho matka ho hned zastavila a řekla mu že se má sejít s jejich senseiem. Kdy a kde mu řekla hned potom. Aki se podíval na hodiny a zjistil že právě teď byla ta chvíle co měl být na místě srazu. Rychle vyběhl ze dveří a mířil na místo setkání. Nechtěl se probourávat davy lidí a tak to vzal po střechách . Když dorazil na cvičiště, oba členové tam i se senseiem už stály. Aki k nim doběhl a začal se trochu zadýchaně omlouvat." Gomen ne sensei nevěděl jsem že se tu máme sejít." řekl a ještě pozdravil Feie a Hitsugayu
© by gibbirg
Keyra Sarutobi
Umm...Hai. řekla jsem a uklonila. Pak jsem se otočila směrem ke dveřím a šla na na cvičiště.
Ranmaru Chikanagare
U sídla hokage
Ranmaru se probral zpátky do reality z jeho myšlenkové říše. Museli jsme čekat už dlouho. Cítil že ho někdo pozoruje. Rozhlédl se a uviděl pandu?! Protřel si oči a podíval se znova. Aha dívenka v dost výstředním oblečku a směřuje si to k nám. Na tváři úsměv a ta kapuce vypadá roztomile, jen s těží zadržel aby se nerozesmál. Cítil se ztuhlý z dlouhého sezení, tak se narovnal, ohnul hlavu na jednu a pak na druhou stranu až mu obratle v krku zapraskaly. Pak otočením těla vpravo a vlevo spustil salvu páteřních obratlů, celé dílo dokončil propraskáním si kloubů na rukou. Dobře věděl že někteří lidé to nemají rádi a kvůli pohledu na to jak jim naběhne husí kůže to rád dělával, přišlo mu to legrační a s dnešním dílem praskání byl spokojen.
Zamyslel se, copak asi ta dívenka chce? No jistě další student, asi bude můj budoucí kolega. No, ocenil bych spíše nějakého svalovce, který mi bude krýt záda, ale zase kdyby byla neschopná necítil bych se tak slabý a hned mu hlavou proletělo jak dívku zachraňuje z houfu nepřátel. Jo, to by šlo. Usměje se.
Během přemýšlení se zvedl se ze země, postavil se a oprášil kalhoty. Schoval senbon do pouzdra na pravé noze.
To mi připomíná, mohl bych si už najít holku. Třeba z klanu akimichi, prý si umějí zvětšovat určité partie.Jak to bylo v tom časopise?"Chibusa no Jutsu"?V duchu se zasměje,kolik asi dalších geninů používá henge no jutsu k půjčování si nepřístupných časopisů z obchodu? Příště bych mohl zajít jako Hokage, když už teď vím jak vypadá. Zamyslí se a znova změří příchozí pohledem, ten se zastaví na jejím oblečení. Nebo bych mohl alespoň pochopit ženskou logiku, povzdechne si.
I když, než ženským myšlením, radši se věnovat jednodušším úkolům, jako stát se nejsilnějším shinobi na světě. Založí si ruce na prsou a s pobaveným úsměvem čeká s čím slečna přichází.
Lei Takuki
Kancelář Hokage
"Tak tohle jsem slyšela z venku." pomyslela si Lei když v kanceláři viděla, jak zástupkyně řve na Hokageho a dostává ho do docela trapné situace, i když vypadal, že je na to zvyklý.
) Chvíli přestala vnímat svět a přemýšlela nad pandami. Hokage domluvil, Lei sotva vnímala co říkal a tak byla zmatená. Podívala se na kluka se psem, co stál vedle ní a rozzářili se ji oči. Ano! Milovala i psy a dle všeho měl být pes s ní v týmu. Skvělý den pro Lei.
"Panda?" ozvalo se od Hokageho. Lei se jen začervenala. Milovala když ji tak lidé říkali! (
"Mmmm tak bych ho chtěla pohladit mmmm, ale tady je trochu hustá atmosféra, musím to vydržet ven. To zvládnu!" řikala si Lei a kousla se přitom do rtu a nasadila soustředěný výraz. Na odchodu se jen lehce uklonila na pozdrav Hokagemu a vyrazila hbitě ven hledat svou senseiku. Lei na ni byla dost zvědavá a tak dost pospíchala.
Lei vyběhla ven z budovy a rozhlížela se po lidech. Viděla dvě podezřelé osoby, které vypadali jako sensei a jeden žák a tak se k nim vydala. "Snad si mě všimnou...jo jak by nemohli..." podívala se Lei na svoje oblečení a usmála se.
Areta tým 9 U památníku
Let kunaie trval jen pár vteřin, ale za tu chviličku se dívce v hlavě objevily hned dvě myšlenky. První byla reakce, aby se vyhla a dostala se co nejdál od kouřové bomby, ale druhá jí říkala, ať jen odrazí nůž a zkusí využít kouře, který bude následovat potom.
Neměla čas, tak poslechla druhou. Mohlo se jí to vymstít, ale to se uvidí. Vytáhla kudlu, kterou vyblokovala kunai, takže letěl do strany. Potom ještě vzala nůž do druhé ruky a připravila se na kouř a předpokládaný útok.
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
Ensui Taiko
"Je to vlastně jednoduché. Celý trik je v tom, nespouštět tu špičku ze stromu a regulovat tak rychlost. Jen pozor, pokud by ses najednou pokusila příliš zastavit, uděláš něco jako salto. Jen se u toho pořádně natlučeš o strom a pak i o zem, takže to zkoušej ze začátku jen z malé výšky. Na stromě to není tolik poznat, ale na větší ploše je to opravdu užitečné na manévrování." řekl Taiko a otočil se, byl čas se jít podívat i na druhého studenta. Ayame vypadala jako že už chápe co má dělat a tak se zase postavil na okraj jezírka a sledoval jak se snaží najít správný poměr chakry, což byla vlastně už jen otázka cviku.
Daichi Nara -Hokage, Mao Yamanaka
"...a to nemluvím to tvém přístupu k vedení!! Celý den si tu vysedáváš a nic neděláš, papíry nevyřizuješ a celkově jsi tu vlastně zbytečný!! Takže koukej začít něco děl...!" nestačila dokřičet na Daichiho když v tom jí přerušilo zaklepání a vstoupili dvě děcka. Tedy přesněji kluk, holka a pes, jak si vzápětí pomyslela Mao. "Aha, další... tak se předveď ty hvězdo vesnice." prohlásila takovým tím tónem, kterým ženy naznačují, že si to slízne později otočila se na Daichiho a uhnula těm dvou z výhledu, takže odhalila pohled na hokageho s mírně napuchlou jednou stranou obličeje. "Panda?! cože?!" podivil se při prvním pohledu na dívku, až pak mu došlo co před ním stojí. "Ahá.. takže takhle to je. Takže Lei Takuki a Akitoshi Inuzuka že? To budééé tým 19, sensei Momo Tsubaki, najdete ji tady někde poblíž. Stačí Mao?" na to si Mao Yamanaka jen odfrkla a odešla znovu z kanceláře.
Sarutobi Asajake
Asajake také mlčel a schovával si dech na situaci až ji bude potřebovat. Když v tom se les rozestoupila oni doběhli na okraj útesu, kde byla skupina banditů, Keiji a jakýsi chlápek, co se chystal Keijiho popravit. "No to víš že jo!" pomyslel si Asajake v duchu a pokrčil levé rameno dolů, takže mu tem malý klučila padl přímo do dlaně. "Héé!" zakřičel tak, aby upoutal pozornost a vší silou hodil toho kluka proti muži s katanou. "Miyu, drž se zpět ok? Jakmile se sem přiblíží, jdi doprava a já půjdu doleva, doporučuju abych útočil já na tvoje a ty na moje. Co ty na to?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Katsuro Kuroda Tým 4
Pche. Ta mi tak má co říkat. Vždyť je to jen pes! POmyslím si po reakci senseiky a rozmrzele si vydám za ní. Po chvíli dorazíme ke vstupu do Čtyřiačtyřicáté tréninkové oblasti - „Lesa Smrti“.
Takt o hle bude ještě zajímnavější... rozhodně lepší nže boj proti psovi. Tak schválně jak to bude vypadat. Jen doufám, že Hamitsu končeně bude bojovat. Tady by to bylo fakt už o hubu jen stát a čumět.
PO rekacki strážných na naší senseiku si jen pomyslím. No jo no... ona si musí zřejmě pořád dokazovat že má respekt. No každopádně trénink už zní o něoc zajímavěji.
Na otázku senseiky jen trochu otráveně a skoro neznatelně přikývnu.