NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 6285 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo stihla akorát vrhnout své shurikeny po Wolgangovi, když za sebou zaslechla dusot. To už se k ní kouřem přiřítil Yamamoto a chystal se jí přiložit kunai ke krku.
Ještě se ani nestihla zbavit toho otravného ledu a už se zase musela bránit.
Využila toho, že má nohy přimražené k podlaze a prudce se prohnula dozadu, jakoby chtěla udělat most, načež vyrazila dlaněmi s propletenými prsty za sebe, aby Yamamotovi vrazila pěknou ránu do břicha a získala si tak čas na rozmražení ledu.
Yamamoto Endo
Wolfův výstup nebyl špatný. Yamamoto se odrazil a dostal se jí do zad. Vytáhla něco z kapsy. Jeho reakce nebyly tak rychlé, aby jí v tom stačil zabránit. Vrhnul se k ní a chytil jí ruku dřív, než stačila šáhnout po nečem dalším.
Sáhl po kunai a ten jí přiložil na krk.
"Hni se a jsi mrtvá. Nás nezajímá, jestli tě dostaneme živou, nebo mrtvou. A když se vzdáš, možná ti to tvůj trest trochu zmírní."
jeho tón byl chladný jako Wolfgangův led.
U nohou cítil teplo. Zvláštní. Jakoby vycházelo z jejich cíle.
Znovu si ověřil, kde má krk a uhodil jí zezadu do týla. Ne moc, jen takovou silou, aby jí dostal do bezvědomí.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo dál ládovala cennosti do pytle, když tu jí něco trefilo do nohou. Byly to dvě ledové kuličky, které se po dopadu rozprsknuly a obalily jí nohy do ledu, který jí připoutal ke kamenné podlaze.
„Gah! Kruci!“ vyjekla Michiyo bolestí a upřela pohled na svoje nohy.
To už se před ní ale objevil Wolfgang a vyzval ji, ať se vzdá.
„To určitě! Ani mě nehne!“ zašklebila se, sáhla bleskurychle do své zadní kapsy, ze které vytáhla dýmovnici, a mrštila si jí pod nohy. Během sekundy většinu jeskyně zahalil kouř.
Michiyo hned na to sáhla do druhé kapsy, ze které vytáhla pětici shurikenů a vrhla je do míst, kde předtím viděla Wolfganga.
Jakmile tak učinila, sehnula se ke svým nohám a přiložila na ně dlaně, do kterých soustředila ohnivou chakru.
„Dělej...tak dělej!“ zatnula nervně zuby ve stresu.
Wolfgang Tori Vesnička Asatsuyu
Wolfgang běžel rychle, ale přesně a to díky naučení tichého zabíjení, i když rozeznával tvary, tak pořád to bylo na jeho běh málo, ale jeho zkušenosti mu říkali jak pokračovat. Pak zahlédl světlo tunelu, ale v tom ho Yamamoto zadržel a začal mluvit, na chvíli se dostal do presu a nechtěl jí nechat uniknout, ale Yamamoto měl pravdu, nechtěla odejít s prázdnou. Pak mu Yamamoto řekl ať jí přimrazí k zemi a on povytáhl obočí a sundal si masku na půl obličeje a pod ním byl ďábelský úsměv a tiše řekl "no vidíš, že to jde už jsem si připadal blbě" řekl a pak dodal "přimrazím ji a pak zablokuji únikovou cestu a budeš hlídat aby neutekla tímhle tunelem obklíčíme ji a dostaneme" řekl velmi tiše Wolfgang a nasadil si zpátky masku a začal dělat pečetě. Chvíli to trvalo, protože sebou neměl žádnou vodu, ale po chvilce se před ním vytvořily 2 kuličky, vypadaly jako kusy ledu, ale přece jen v nich šel vidět malý pohyb tekutiny. Pak se tiše vydal k východu. Dával si pozor aby byla k němu zády, když vycházel a hned jak zjistil, že ho nevidí, tak natáhl obě ruce a zamířil na její nohy. Koule vystřelily tiše, ale rychle k cíli a zasáhly její nohy. Hned na to se silně odrazil a přeskočil před ní a dveře, takže jí takhle zatarasil vchod "už chápu, proč se říká, že všeho moc škodí, takže dámo vzdejte se" řekl a pak rázně dodal "prosím".
Yamamoto Endo
Tu cestu si přibližně pamatoval, takže to šlo dobře. Když už byli skoro u místnosti, zarazil se. A rukou i Wolfa.
"Slyšíš to?" zašeptal. Bylo to nějaké cinkání. Přesně jako když někdo něco hází do pytle.
"Docela amatérský ne?" šeptl, když si uvědomil, co to znamená.
Ona tam něco brala. Přirozeně, ani on by to tam všechno nenechal. To znamenalo dvě věci. Že i když jí nezadrží teď, potom bude díky nákladu pomalejší.
"Zkus jí přimrazit a dávej pozor na oči, jinak nás zase oslepí." zvláštní, jak najednou překypoval nápady.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo doběhla podzemním tunelem až do hlavní jeskyně. Běžela jak nejrychleji mohla, ale po slepu, jelikož si ve spěchu nevzala pochodeň. Cestou se tak několikrát pomlátila a odřela o zdi tunelu. Ranky však ignorovala. Poháněl jí adrenalin v krvi vyvolaný strachem ze smrti. Ze smrti rukou Oinina.
Když se však dostala do jeskyně, zarazila se.
Všechen ten lup co její banda nakradla. Peníze, šperky, drahé zboží. To tu nemohla nechat! Nezahodí roky života jen kvůli menší komplikace!
Chmátla tak po nějakém pytli, který měla nejblíž po ruce a začala některé cenosti a peníze soukat dovnitř, při čemž stále těkala pohledem k tunelu, kterým přiběhla.
Yamamoto Endo
Oslepila ho nějaká technika a jejich cíl jim zmizel.
"Jdeme." vydal se za Wolfem.
Už ho to pomalu přestávalo bavit. A na svého kolegu byl naštvaný.
Proč ho nenechal vyřídit alespoň ty bandity? Proti té ženské evidentně neměl šanci, takže to dopadne tak, že oni to tady odpracují a on se bude jenom přiživovat.
K čertu s tím vším.
Už se chtěl vrátit do vesnice. No ale co s tím teď asi tak mohl dělat. Tak jen dál běžel a doufal, že to nějak dopadne.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang sledoval jak kameny zasáhly své cíle a pomohli senseiovi zlikvidovat ony bandity, ale co vůbec nečekal, tak světelný útok od té ženy, takže dostal plnou dávku oslnivého světla, lehce zavrávoral a dopadl na kolena. Chvíli to trvalo, než se zrak opět vrátil a to už slyšel senseie, jak jim říká, že nesmí utéci a že ho nemají zklamat. Wolfgang si promnul oči a zvedl se "jasně a vy se s nimi taky moc nemažte" houkl na senseie a plácl Yamamota po rameni "tak jdeme mám malý náskok" řekl a skočil do tunelu, dopadl na zem, pár vteřin se rozkoukal aby si zvykl na tmu a pak se vydal tunelem dál.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo dění za sebou naprosto ignorovala a jen dál běžela ke křoví, kde byl vchod do tajného tunelu, když tu na ni z něho vyletěla dvojice kamenů. Michiyo se jen stihla s vytřeštěným pohledem zakymácet a naklonit se do strany, takže ji dvojice kamenů jen bolestivě trefila do ramene, ona zavrávorala a nabrala rovnováhu.
„Co-?!“ zadívala se do křoví, když tu jí byla její nevyřčená otázka zodpovězena.
Z křoví před ní vyskočila dvojice ninjů, ze kterých se jeden ihned rozeběhl ke karavanu a tudíž i proti ní.
Podle masek jí bylo jasné, o koho jde.
Sakra! To ne! Otřásla se a rychle složila pečeť, načež se připravila lusknout.
„Katon: Hibana!“ křikla a luskla, načež Wolganga i Yamamotem oslepila jasná záře světla.
Michiyo nelenila a dala se znovu do pohybu. Oslepeného Yamamota odstrčila ránou loktem a Wolfganga jak by smet. Vteřinu na to už zmizela v tunelu, vedoucím do země.
Choujou byl na vážkách, zda zakročit či ne, ale jeho váhání mu usnadnil Wolfgang, který pětici banditů prostě sestřelil svou techniku a ač některé netrefil úplně přesně, stačilo to na odlákání jejich pozornosti.
„Tsuki katto!“ pronesl tiše Choujou, prudce se odrazil a všech pět banditů složil jedním tahem svého meče.
„Dobrá práce, Wolfe,“ řekl si sám pro sebe a obrátil se ke křoví s tajným vchodem, když viděl, že se přes jeho svěřence Michiyo dostala. Přece jen to byl chuunin a tak se dalo čekat, že nebude tak lehké se o ní postarat.
Tu za sebou ale zaslechl nějaký šramot a otočil se akorát ve chvíli, kdy proti němu letěla rána cepem.
Choujou uskočil dozadu a zaujal obranný postoj.
To po něm útočil Kinari, se zuřivým pohledem v očích.
„Nenechám tě ji zabít!“ zadíval se pevně Choujovi do očí.
Choujou jen povytáhl obočí.
„Michiyo si tu vycvičila menší bandu nukeninů, co?“ pousmál se, „postarejte se o ní, nesmí utéct!“ křikl na kluky, aniž by se na ně otočil, „já vyřídím tyhle chcípáčky.... Dokažte, že za něco stojíte!“ zvážněl trochu a dodal hlasitě, při čemž sevřel rukojeť své katany.
„Gruaah!“ zařval Kinari a švihl po Choujovi znovu cepem.
Zbytek banditů tak nějak nevěřícně postával okolo a na oba civěl, neschopen slova ani akce.
Yamamoto Endo
Cítil kolem sebe chakru. A pak si všiml i těch létajících kamenů.
I on tedy zrušil své henge a vystartoval na bitevní pole. Dvěma skoky se dostal k banditům. Prvního z nich poslal kopem na hlavu dolů.
V kombinaci s tou ránou kamenem to rozhodně nebylo příjemné. Postavil se do bojového postoje a rozhlédl se kolem. V nitru doufal, že mu Wolf ještě nějakého dalšího nechal. Rád by si zabojoval.
Očima těkal po lidech z karavanu. Rozhodně nebylo v jeho zájmu nechat umřít dalšího z nich.
Wolfgang Tori vesnice Asatsuyu
Wolfgang sledoval dění kolem a když se sensei ukázal ve své pravé podobě, tak jen sykl "připrav se" řekl a sledoval co se děje. Chvíli m ubylo divné, že sensei tu ženskou zná, ale nenechal se tím dlouho rozptylovat, protože uviděl, jak 5 lupičů vzalo zbylých 5 přeživších z karavany, jako rukojmí a vyhrožovali jim smrtí a ve Wolfgangově hlavě to začalo šrotovat. Mohl je všechny sejmout svým vlastním jutsu, ale zde nejsou dobré podmínky a vytvoření tolika kuliček by trvalo dlouho. Ale uviděl vedle sebe několik kamenů, takže rychle složil pečetě "Sōshūjin" řekl a ze země se zvedlo 12 kamenů. Wolfgang se podíval na bandity a velkou rychlostí poslal a hlavy každého bandity 2 kameny a zbylé dva poslal na hlavu Michiyo, pak hned uvolnil přeměnu, takže křoví odkud vylétly kameny zahalil kouř a pak z něj vyskočil Wolfgang ve své podobě s maskou vlka na hlavě.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Michiyo si všimla Choujoua, kráčícího k ní, a trochu povytáhla obočí.
„Vyřiď si to ty, Kinari, kdyžs ho sem nabral!“ odsekla Kinarimu, který si jen povzdechl a vykročil Choujovi naproti.
„Svůj podíl dostaneš až v doupě-!“ začal, jelikož si myslel, že se jde Choujou zeptat na svou část kořisti, když tu schytal pěknou ránu pěstí do břicha, která mu vyrazila dech a poslala do kolen.
Michiyo na to nevěřícně civěla, než se vzpamatovala.
„Chceš chcípnout ty parchante?!“ zařvala na Choujoua a prokřupla si klouby na prstech.
Banda lupičů, radující se z loupeže a vykládající náklad rázem ztichla a pohlédla na ty tři.
Choujou se na ní jen škodolibě usmál, načež zrušil svoje Henge. Před Michiyo teď stál v celé své kráse, s maskou na tváři.
„Naymi Michiyo...Kurotsuki si jde pro tebe...!“ pronesl temně zpod masky a sevřel jílec své katany, do které ihned vpustil chakru a chystal se odrazit a překvapením a strachy strnulou Michiyo na místě popravit.
Odsekni hadovi hlavu a tělo umře s ní. Máte po problémech, Asatsuyu. Pomyslel si spokojeně Choujou, když tu se zarazil.
Kinari ho chytl za nohu a držel na místě.
„Běž, Michiyo!“ zařval na Michiyo, načež vytáhl z kapsy dýku a bodl s ní proti Choujově noze. Choujou mu ji však s chladným výrazem ve tváři ladným pohybem zápěstí svou katanou vyrazil z ruky, načež se kopem Kinariho do obličeje uvolnil z jeho sevření.
Když se ale podíval po Michiyo, už tam nebyla, uháněla co jí nohy stačily zpátky do lesa, k tajnému vchodu v křoví.
„Ani se nehni, ninjo!“ zařval na Choujoua jeden z lupičů.
„Hm?“ broukl si spíše tak pro sebe Choujou a ohlédl se na lupiče. Lupič spolu s párem dalších drželi osazenstvu karavanu, ležícímu na zemi, několik mečů u krku.
„Hni se a zabijem je!“ zařval na něho znovu rázně lupič, který byl však z celé situace evidentně na větvi.
Choujou se zamračil a ještě jednou se ohlédl po Michiyo.
Wolfgang Tori
Stejně jako Yamamoto vše v tichosti sledoval a také si musel přiznat, že přepadení bylo pěkně naplánované i když on by to klidně zvládl sám. Wolfganga docela znepokojilo, že musel už první člověk přijít o život, ale nemohl s tím nic udělat aspoň zemřel při vykonávání služby. Pak se najednou ozval Yamamoto a Wolfgang ho zarazil rukou "ještě ne" řekl jako první a pak dodal "neví o nás, takže pořád máme i se senseiem výhodu překvapení" říkal Wolfgang aniž by věděl, že ona žena co to vedla s tím chlápkem z náměstí je hledanou Nukeninkou z Bingo knížky. Wolfgang s touhle knížkou už přišel do styku, ale neznal ji tak podrobně, takže to o Michiyo nevěděl. Pak se Wolfgang podíval na Yamamotovy ruce ve kterých už byly vytvořeny skleněné senbony "zajímavé opravdu nejsou moc dobře vidět" řekl si pro sebe, ale pak zakroutil hlavou "nebuď unáhlený ať je to jakkoli jednoduché, nikdy neukazuj své trumfy a vytasit se hned se svým kekkei genkai není zrovna nejlepší" řekl a pak se podíval na jeho kapsu s vybavením "několik kunaiů s výbušnými lístky jich odrovná více než pár senbonů a to o tom ani nebudou vědět" řekl a lišácky se usmál "počkáme co udělá sensei, pak ho podpořím a jak bude největší zmatek, tak se do toho vložíš ty a do 5 minut si dáme ve vesnici sváču" řekl Wolfgang a pod maskou se pousmál a čekal na senseiovy další kroky.
Yamamoto Endo
Zůstal nehybně přikrčený a pozoroval celou akci. Měli to tedy naplánované dobře, to musel uznat. Jenom tak nějak nevěděl, co teď. Mají čekat, než to sensei dodělá? Nebo mu jít pomoct. A kdy vlastně?
No, konec konců tu měl svého zkušenějšího kolegu, který to jistě bude vědět. Už si tak nějak zvykl alespoň pro tuhle misi nechávat na Wolfovi všechna důležitá rozhodnutí.
"Takže?" zeptal se a v ruce se mu začalo formovat několik skleněných jehlic. Konečně to vypadalo, že by je mohl použít. Nebylo sice moudré se vrhat do boje s nepřítelem, o kterém sotva něco věděl, ale nerozvážnost je matkou většiny chyb. A jako matku bysme jí měli také respektovat.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Karavan si to pomalu šinul po cestě, tažen párem koní. Byl to akorát jeden větší vůz, který řidil jeden vozka.
Na střeše seděla dvojice chlápků se zbraněmi, ale to by museli být setsakra válečníci, aby nepráskli do bot, až na ně banda lupičů pod taktovkou Michiyo a Kinariho vyskočí. A k tomu se také pomalu ale jistě schylovalo.
Když karavan projížděl po cestě, akorát mezi místy, kde se schovávala Michiyo s Kinarim a jejich banda, Kinari zahvízdal.
V tom okamžiku se z křovin na protější straně cesty vyřítila řvoucí banda lupičů.
„Co to-?!“ obrátil se po zvuku jeden z najatých stráží, sedících na střeše vozu, když v tom se mu do hlavy zasekla kama a on se sesunul mrtev z vozu. Když to jeho kolega viděl, neváhal, seskočil ze střechy a okamžitě práskl do bot.
Koně se začaly plašit, a tak jim dva lupiči přeseknuli otěže a dvojice valachů cválala pryč.
„Berte všechno, chlapy!“ zahřměl jeden bandita vesele, když z vozu vytáhl trojici obchodníků a jednoho z nich přes krk přišlápl k zemi.
Kinari s Michiyo se po chvilce narovnali, když viděli, že jde vše dobře, a přešli k přepadenému vozu.
„Jestli u někoho z vás najdu něco kradenýho, tak si mě nepřejte!“ okřikla bandu rázně Michiyo. Muži jen souhlasně zabručeli a jali se vykládat zboží na cestu a nosit do lesa.
Ale ale! Ušklíbl se Choujou, který právě nesl nějakou dřevěnou bednu do lesa, když spatřil Michiyo.
Michiyo Naymi! Bingo kniha si tě dobře pamatuje, holka! Zasmál se škodolibě Choujou v duchu, pustil ledabyle bednu na zem, a vykročil k Michiyo s Kinarim.
Yamamoto s Wolfgangem to celé mohli z dálky pozorovat, z křoví, ve kterém byl tajný vchod do tunelu, vedoucím do úkrytu lupičů.
Wolfgang Tori
Wolfgang tiše vyčkával co Yamamoto zjistí. Po chvilce se ozvalo, že je vzduch čistý, ale Wolfgang tomu moc nevěřil. Když vylezl Yamamoto, tak ho následoval i Wolfgang. Pomalu jako kočka se dostal nahoru a bez jediného zvuku se vytáhl nahoru. Když se Yamamoto začal koukat skrz větve. Wolfgang udělal to samé a pak něco nejvíce naklonil k Yamamotovi a velmi tiše řekl "připrav se" řekl a pak ukázal rukou k jednomu křoví před nimi a tam spatřil toho chlapíka z náměstí a nějakou ženskou "tamhle jsou" řekl, ale zatím nic nedělal, jen je sledoval.
Yamamoto Endo
Nedýchal. Srdce mu zběsile bušilo očekáváním. A ono je tam jenom křoví?
"Čistej vzduch." šeptl dolů k Wofovi a sám odklopil víko úplně. Na opatrnost samozřejmě nezapomněl.
Když už byl venku, rozhrnul trochu větve a rozhlédl se po okolí.
Kde jsou? Kdo to vůbec je?
Počkal, dokud se k němu nedostane i Wolf.
Ztichl a zaposlouchal se.
Možná jsou někde blízko. Snažil se postřehnout jakýkoliv zvuk.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Yamamoto se rozhodl dát se na průzkum a začal šplhat po žebříku, výš a výš, blíž k poklopu.
Když byl až u něho, zatlačil a poklop lehce nadzdvihl. Šlo to sice těžce, ale šlo, a docela i bez hluku.
Pohled, který se mu však naskytl, nebyl zrovna rozsáhlý. Před obličejem se mu vlnilo ve větru zelené křoví. Cesta z tunelu ústila podle všeho do křoví u jednoho stromu v lese.
Mezitím, o několik desítek metrů dál v lese, u lesní cesty, se krčila Michiyo s Kinarim, kteří skrytě pozorovali přibližující se konvoj. Ano, obchodníci, nebo lépe řečeno, kořist byla tu.
Kinari lehce zvedl ruku, aby na ni lupiči v křoví na druhé straně cesty viděli, a vztyčil ukazováček.
„Připrav se,“ špitl k Choujouovi jeden z lupičů, načež to křovím lehce zašustilo, jak se banda připravovala k akci.
„Neboj mladej,“ odvětil nezaujatě Choujou.
Takže hlavoun je na druhý straně? Dobře.... Pousmál se. Byl zvědavý, jak si vedou jeho svěřenci.
Vesnička Asatsuyu
Wolfgang šel dál tmou občas klopýtl, ale jinak nenadělal skoro žádný hluk. Nakonec se začali přibližovat ke konci tunelu, poznal to proto, protože začal vidět paprsky světla jak se odráží o stěnu tunelu a nakonec spatřil i žebřík vedoucí nahoru. Vrch byl něčím zakrytý asi dřevěným poklopem, skrz který se prodíralo denní světlo. Yamamoto se zeptal co budou dělat nyní, ale Yamamoto se najednou chopil iniciativy a začal stoupat po schodech se slovy, že si poslechne co je tam nahoře. Wolfgang se musel pod maskou pousmát a to napětí velení z něj spadlo a byl rád, že jeho kolega není jen přikyvovač a že má i vlastní nápady. Když stoupal po žebříku, tak ho Wolfgang začal následovat a také stoupal po žebříku vzhůru, pak ho lehce zatahal za oblečení a šeptem řekl "zkus se potichu podívat ven, ale jen kousek" řekl tiše a čekal co zjistí.
Yamamoto Endo
Ta tma ho pomalu začínala štvát. Navíc ten tunel jaksi končil a je čekalo lezení po žebříku.
"Tak co teď?" otočil hlavu k Wolfovi. Pak ho ale napadlo, že by mohl trochu zapřemýšlet sám.
"Jdu si poslechnout, jestli tam někdo je." s těmito slovy se vydal nahoru, pokud možno co nejvíce potichu.
Když byl úplně nahoře, stichnul a zaposlouchal se. Téměř ani nedýchal. Doufal, že zaslechne hlasy, nebo tak něco.
Začínal být trochu nervózní.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Trojice lumpů dovedla Choujou v jeho Henge až k lesní cestě, nedaleko vesničky.
„Tak jo! Až dostanem signál, vlítneme na ten konvoj, jasný? Dělej prostě co bude potřeba,“ řekl mu jeden z těch tří a zase uhnul pohledem. Upřímně, měl z Choujoua trochu strach.
Podél lesní cesty, kam právě čtveřice přišla, se skrývala celá tlupa lupičů, kteří sem došli tajnou cestou, vedoucí z jeskyně tím velkým tunelem. Bylo zde zrhuba 30 banditů, různě ozbrojených, čekajících na svou kořist. A Choujou byl mezi nimi.
„Fajn,“ vycenil na toho mladíka chrup a rozhlédl se kolem sebe. Kde je jejich vůdce? Byl jím ten mladík od předtím? Zamyslel se, ale dál nemohl víc dělat, než čekat, až jeho cíl odhalí sám sebe.
Wolgang s Yamamotem se mezitím vydali pravým tunelem a po několika minutách klopýtání ve tmě se konečně dostali na konec tunelu. Na konci tunelu byl opřený dlouhý žebřík, vedoucí vzhůru, k dřevěnému poklopu několik metrů nad jejich hlavami. Několika škvýrami v poklopu prosvěcovalo dovnitř pár tenkých paprsků světla.
Wolfgang Tori Vesnice Asatsuyu
Wolfgang se pomalu plížil tunelem jako myš až nakonec došli na rozcestí "měli jsme vzít louč" řekl Wolfgang a plácl se do čela, ale už bylo pozdě, byli tam a cesta zpět pro louči a pak tunelem by trvala dlouho "ne rozdělovat určitě ne, něco by se mohlo stát a než by jsme se k sobě dostali mohlo by být pozdě" řekl Wolfgang, ale pak tu bylo to rozhodnout se kudy jít, jak Wolfgang vypozoroval, tak to Yamamoto nechá na něm "dobrá, vydáme se vpravo, ale pokud to bude špatně, tak ne, že mi to budeš vyčítat" řekl s úšklebkem a vydal se cestou vpravo, ale opatrně našlapoval aby náhodou něco nespustil.
Daisuke Sugito
Neznámý dům, kdesi v Sunagakure
„Jak myslíte, že to záleží na mě?!“ vyvalil na Yona Daisuke oči, „vy máte zase v plánu nějakou nepřístojnost, přiznejte se!“ zapíchl proti němu rozhořčeně pravý ukazováček, ale to už po něm Yon mrštil onen svitek, který musel Daisuke rychle chytit, div se jím nepraštil do tváře. No a hned na to ho Yon prostě a jednoduše vykopl ven.
„To nemyslí vážně...!“ soptil tiše, zatím co se zvedal ze země a oprašoval se, což zakončil zlostným pohledem, věnovaným dveřím toho domu.
Pak jeho pohled padl na dva svitky, ležící na zemi, které tam upustil. Ten první, se zapečetěnou vodní tsunami, zvedl, načež služením pečetě uvolnění přivolal svou loutku Kamaitachiho, který se naproti němu ihned poslušně objevil v obláčku kouře.
Schválně.... pomyslel si Daisuke, hýbl levým palcem, a Kamaitachi s klapnutím otevřel svůj skrytý prostor v oblasti úst.
Daisuke zvedl dlaň se svitkem a po chvilce nastavování svitku a šmátrání v Kamaitachiho „ústech“ se konečně spokojeně pousmál. No vida! Tak se tam přeci jen vešel! Založil si spokojeně ruce v bok a pohlédl na druhý, větší svitek.
Bojím se si jen představit, co v tom asi je.... Ušklíbl se Daisuke, když svitek zvedl, načež ho vložil Kamaitachimu do volného páru rukou, a složenou pečetí ho i se svitkem znovu zapečetil do svého levého nátepníku.
Poté se zadíval k obloze, zakrývaje si oči dlaní, aby podle slunce alespoň zhruba určil, kolik je hodin, a šel si po svých.
Tohle cvičení bylo snad ještě podivnější, než to první. Bohužel, ani tohle pro něho nedopadlo o moc lépe, než to předchozí.
Ještě mě čeká dlouhá cesta. Povzdechl si trochu zklamaně, ale nakonec nad tím zakroutil hlavou a kráčel vstříc novému dni.
Yon Ki
Barák v Suně
Zasmál se nad Daisukeho poznámkou.
"Neboj se, to fakt ne" furt se smál. Daisuke byl ale furt zvědavý.
"To už nezáleží na mě, ale na tobě... Čím dřív mě pak najdeš, tím dříve budu zpátky, takže na tom prosím pracuj..." mrkl na něj ještě jednou, pak si ale vzpomněl na strašně důležitou věc.
"Počkej, na něco bych zapomněl!" zamířil do velké šatní skříně a vytáhl trochu větší, svitek, který vší silou po Daisukem hodil.
"Až zmizím, otevři to, pokud to uděláš dřív, tak ta pečeť shoří... Reaguje na mojí přítomnost v okruhu 100 metrů, takže až budeš jistě vědět, že jsem opustil vesnici, je načase jí otevřít... Ale teď už huš" doslova ho vykopl ze dveřích a zabouchl.
"Tak, to bychom měli..." spokojeně se pousmál a konečně si sedl k lahvi whiskey.
Yamamoto Endo
Tmu moc rád neměl. Nebylo mu v ní úplně dobře. Z každé stěny na ně mohlo cokoliv vyskočit a on by přece jen radši umřel někde, kde na něj půjde vidět.
Co bylo ještě horší, bylo rozcestí před nimi.
"No, jako by nebylo dost neštěstí, tak je tu ještě rozcestí. A ukazatel samozřejmě nikde." řekl cynicky.
"Takže kolego? Co uděláme? Rozdělíme se? Nebo to prostě riskneme a půjdeme každý jinou?" logika mu radila se rozdělit, přece není žádná padavka.
Nesměl podléhat strachu, byl Oinin, elita. Ale nechal to opět na Wolfovi. On měl ty zkušenosti, on věděl, jak se chovat v daných situacích lépe než Yamamoto.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Wolfgang s Yamamotem proslídili celé doupě od shora dolů, ale jediné, co bylo pro jejich potřeby využitelné, byla mapka a soupis plánovaného přepadnu karavanu, na který se nechal Choujou zlanařit.
Po krátké diskuzi se rozhodli prozkoumat onen menší tunel, vedoucí kamsi jeskyní.
Ani jeden si nevzali louči, a tak cestovali naprostou tmou až do místa, kde mohli podle proudění větru a dotekem poznat, že se chodba dělí na dvě. Jedna vedla doprava a druhá doleva.
Yamamoto Endo
Pomalu to tam prohlížel. Vypadalo to celkem slušně, určitě by se za to dalo vydělat hromada peněz.
Tak nějak mu pořád připadalo, že se spíš jen veze. Pomalu přešel k Wolfovi a podíval se na ten papír, co držel před sebou.
"Asi to tak bude. Takže pokud to chápu dobře, budeme muset zastavit toho chlapa."
Byla to jedna z těch vět, po jejichž vyslovení nemáte klid, dokud na ně ten druhý nezareaguje.
No každopádně to znamenalo jedno. Že už brzy bude boj.
Wolfgang Tori vesnice Asatsuyu
Wolfgang prohledával místo vedle místa všude nalézal pouze samý lup "to mě poser tohle je celé jmění" řekl tiše Wolfgang, tak aby se to k Yamamotovi doneslo, ale nenechal se tím znervóznit a hledal dál. Nakonec když prohledával další kout tak se otočil ap odíval se na stoly všude, byly zase rozházené věci, ale zaujal ho nějaký kus papíru, přešel ke stolu a prohlédl si ho a pak hned řekl "ty Yamamamoto pojď sem" řekl a když přišel, tak mu ukázal mapu a plán útoku "tohle je nejspíš plán té fušky co šli dělat" řekl Wolfgang a podíval se po místnosti a uviděl další 2 tunely jeden větší a druhý menší. Wolfgang přešel k tomu většímu a podíval se na zem "vypadá to, že se ti banditi vydali tudy" řekl Wolfgang a být kdokoli jiný, tak vyběhne pomoci senseiovi, ale on se podíval na ten menší tunel "ale tam nejspíš šel ten chlápek, nesmíme mu dovolit utéci sensei si s těmi bandity lehce poradí" řekl Wolfgang a vydal se tím menším tunelem opět jako myška kryt stíny.
.
.
.
.
Vesnička Asatsuyu
Wolfgang s Yamamotem se bez problémů dostali do prázdného jeskynního sídla lupičů a dali se do prohledávání.
Vypadalo to tam přesně jako v sídle úspěšné lupičské bandy. U stěn jeskyně bylo spousta zboží skladovaného v sudech nebo dřevěnách bednách. Šperky, peníze, vzácné materiály, všechno možné, co padlo těm zlosynům do rukou.
Na stole u menšího tunelu, kterým Kinari předtím odešel, ležel nějaký kus papíru a mapa.
Po bližším prozkoukámí šlo poznat, že jde o plán přepadení. Na mapce byla zvýrazněna lesní cesta, vedoucí do vesnice, zhruba kilometr od ní, a podél cesty bylo zakresleno, odkud a jak bude přepad veden.
Yamamoto Endo
Poslouchal a dělal, že má přehled o tom, co se tu probírá.
"A...." začal větu, když v tu chvíli ho Wolfgang chytil a stáhl do křoví. Kolem nich prošla ta jejich známá trojka.
"Jasně." plán se mu celkem líbil. Z jednoho chlapa vymlátěj pár informací, zabráněj všem plánům, pochytaj všechny bandity, předvedou je před spravedlivý soud a nakonec budou odcházet při západu slunce zpět domů.
Téměř všechno naznačovalo tomu, že takhle to rozhodně nebude.
Snažil se napodobovat Wolfa v jeho počínání. Nebylo to úplně jednoduché.
"Dobře." kývl a vydal se na opačnou stranu místnosti. Snažil se najít cokoliv, co by se mu mohlo zdát užitečné nebo zajímavé.