NFFORPG - Kirigakure no Sato
V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden
Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:
Takův prasečí společník:
Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.
.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx
Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shadowbendy
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Lungster
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4
Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden
Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak )
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank
- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu
- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových
- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy
Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
sekretářka Oininů
Tým Yuurei
konferenční místnost
Dvoukřídlé dveře s povrchem jemného dubového charakteru se díky pečlivě promazaným pantům tiše a plynule otevřely, jakmile geninové zabrali za zdobenou mosaznou kliku. Dvojici chlapců se tak zjevil pohled na prostornou, tradičně zařízenou konferenční místnost s podlahou pokrytou podložkami z rýžové slámy, papírovými zdmi a mírně klenutým dřevěným stropem téhož materiálu, z jakého byly zhotoveny dveře. Dominantou pokoje se stal masivní stolek, zhotovený tak, aby ladil s okolními předměty, obehnaný několika pohodlnými vycpávanými polštářky na sezení. Výrazný lustr nad stolem představoval hlavní zdroj světla pro celé zařízení.
Na jednom z polštářků už seděla žena v tmavém kostýmku, působící celkově upraveným dojmem. Dlouhé rovné vlasy měla umně shrnuté do ohonu a pohledem jasných očí hnědé barvy se vpíjela do příchozích shinobi. „Posaďte se, prosím,“ vybídla je úředním tónem. Jakmile tak učinili, ukázala prstem na předem připravené smlouvy, ležící na stole, a vyzvala je, aby si vše pečlivě pročetli a podepsali je, budou-li s nimi souhlasit. Obsahem byl mimo jiné i bod, který organizaci Oininů vylučoval jako viníka v případě, že by se signatáři během výkonu služby něco přihodilo.
https://cdn.jalan.jp/jalan/images/pict3L/Y6/Y365926/Y365926008.jpg
https://i.pinimg.com/474x/6a/42/d7/6a42d7ad263fcacc0c453a53d0519b67.jpg
Isamu Kenji
Tým Yuurei
"Postarám se o něj, neboj. Měj se a na zítřek se vyspi, ať tam nejsme jak boxovací pytle," rozloučil se se svým parťákem a pokračoval domů.
Ve skutečnosti nevěděl, co se svitkem udělat. Nevěděl, jestli má dědečkovi říct o svém zážitku dne. Dost dlouho jsem nespal. Bylo by špatné, kdybych dorazil na své, možná nové stanoviště jako mrtvola.
Posunky a unavenými, úsečnými větami dědečkovi naznačil zážitky z mise. Se smíšenými pocity se uložil ke spánku.
Takže Oininové, pomyslel si Isamu. Ráno toho dne bylo chladno, a tak si čas mezi četbou starých svitků o lékařských jutsu a vařením vody na čaj zkracoval přikládáním dříví. Podíval se naposledy na svitek od Oininů a vzápětí jej vhodil do kamen. Od papíru se zakouřilo a vzápětí shořel.
Po ranním rituálu se vydal na cestu. Přemýšlel o tom, co ho čeká, co se teď stane a hlavně myslel na okolnosti jeho předchozí mise a této události. Blížil se k velitelství Oininů. Jde se na to... Areál byl nenápadný, vypadal spíše jako několik kanceláří uvnitř obřího doja. Dobré krytí.
Na hlavních vratech stálo: "V údržbě, použijte vedlejší vchod". Isamu tedy obešel budovu, netuše, že by Fun nemusel tento vzkaz přečíst. Za malou chvíli už čekal za rohem. Během pár minut zaslechl přešlapování, proto vykouknul zpoza rohu a zavolal na čekajícího chlapce. "Fune, tyhle dveře jsou rozbitý, už jsem na tebe čekal za rohem," zavolal na něj černovlásek, "jinak, dobré ráno."
Po nesměle dodané poznámce vstoupil dovnitř. Vrátný shinobi chlapce požádal o identifikaci. Poskládal několik pečetí a položil na každého z nich ruku. Z nabubřelé tváře muže okolo čtyřiceti let se nakonec vyklubal celkem upřímný úsměv. Budova vypadala zvenku malá, ale uvnitř se nacházelo mnoho místností. Automat na kávu a vodu na chodbě však Isamua uklidnil. Byla to první běžná věc v této budově, kterou viděl. Po několika schodištích je vrátný dovedl k určené místnosti a popřál jim mnoho zdaru. "Připraven?" zeptal se nervózně Isamu Funa při pohledu na kliku.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Renjirovi se sevřelo hrdlo a on semkl rty do tenké linky.
Byl v koncích. Netušil, jak mohl Kenshinovi pomoci. Mohl jen bezmocně sledovat, jak umírá.
Kdyby jen byl rychlejší. Kdyby jen byl silnější...
Tu se ale od vchodu do jeskynního sálu ozval hluk a z prachu vyšla Rina, chovající se stejně zvláštně, jako před tím.
Renjiro na ni chvilku vyvedený z míry jen civěl, podobně jako jejich nepřítel, než si vzpomněl, že bělovláska umí léčit.
„Rino-san! Prosím! Kenshin-taichou potřebuje pomoc!“ zakřičel na ni okamžitě s novou nadějí v hlase, načež stočil pohled k helmě, kterou Yui svírala v náruči, a při rozpomenutí se na Kenshinova slova se otočil ke chřtánů sopky.
„Yui-chan! Já ho zaměstnám a ty tu helmu hoď do lávy!“ zamračil se bělovlásek, když svůj pohled stočil k muži opodál, a zatnul pěsti, zářící chakrou.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Mitsuo Yuki
Tým C
Severní cvičiště
Zahleděl se na červenovlasou dívku ještě jednou a zamyslel se, odkud by ji tak asi mohl znát. Mohl přemýšlet jak moc chtěl, ale vůbec nic ho nenapadalo. Moc mu v přemýšlení nepomohla, když mu řekla, že je jí také odněkud povědomý. Ne, že by to nějak nutně potřeboval zjistit, ale když s ní má být v týmu, tak by bylo dobré to zjistit.
Tak trochu ignoroval, co si říkala s prvním příchozím a poté s Renem a začal znovu vnímat, když se začala představovat. Trochu ho překvapilo, když řekla své jméno. Ona a z klanu Yuki? No, dávalo by to smysl, že ji párkrát uviděl například v klanové knihovně nebo v doju a odtud mu přijde povědomá. „Já jsem Mitsuo Yuki, nemám toho o sobě moc co říct, ale k vám chci říct, abyste mě nijak nezdržovali, ať už je to vaší hloupostí nebo slabostí.” Řekl na rovinu oboum dvoum nově příchozím. Chápal, že to na ně asi neudělá úplně nejlepší první dojem, ale prostě jim to říct musel.
https://t.me/pump_upp
Miki Yuki
Tým C
Severní cvičiště
Mladá Yuki koukala na svého nejspíše nového senseie, ale než cokoliv stačil říct přiběhl k nim bělovlasý chlapec. Vlásky bílý skoro jako sníh. Udiveně se na něj podívala a zapřemýšlela jestli se znají, když to tvrdí. " No já nevím...", na chvilku se odmlčela. "... Ale jsi mi nějak povědomý", přikývla mu na souhlas. Seiichi, který stál s katanou opodál se na něj otočila. " Neboj se nic. Chvilku jsem si poležela v nemocnici a je to dobrý. Hold za blbosti se platí. ", odpověděla mu na jeho dotaz na její zdraví z minulé mise. Takovou chybu už nesmím udělat., řekla si v duchu, když na to opět pomyslela. Když se s těmito dvěma chlapci vypořádala zaměřila se opět na brýlatého doktora. " Těší mě pane Jirou Kitabatake. Doufám, že z vašich tréninků si toho hodně odnesu, s úctou se poklonila jak byla vychovaná. " Vypadá to, že ano. Ze starého týmu jsme zbyli jen my dva", s touto větou se ještě otočila k Seechimu a tím mu potvrdila jeho slova.
Do třetice přiběhl další chlapec tentokrát blonďák. Ten vypadal, že bude dosti energetický. " Ehmm..ahoj..", oplatila mu pozdrav poslednímu chlapci a nadechla se a vydechla. " Tak ještě jednou ať se nemusím představovat milionkrát. Jmenuji se Miki Yuki a byla jsem tady se Seiichim v týmu než nás z nějakého důvodu rozpustili.", znovu a pořádně se představila.
Tým G: Ztracený ostrov
Dívenka přiběhla ke Kenshinovi a poklekla u jeho těla z ruhé strany, než byla Yui.
"Néé!" vydral se jí z hrdla zoufalý výkřik, uchopila muže za ruku a rozvzlikala se tak, že to trhalo srdce. Otřesy sopky, kráčejících soch, ba ani krutý smích boha z dávných byli najednou jen jako daleké ozvěny a čtveřici nakratičko obklopilo zvláštní ticho vzniklé nastalou situací. Yui najednou ucítila, jak se její ruky dotli Kenshinovi prsty.
"z... zničte tu helmu... ," ozvalo se zašeptání, které se vydralo z Kenshinových úst.
Chvilka pominula a všechno se vrátilo. Až na to, že sochy už musely dojít do jeskyně. Nebylo tomu tak. Zato se od vchodu ozvaly zvuky, které až moc podezřele připomínali zával. To stvrdil oblak prachu, který byl vehnán do místnosti. A právě z něho vyšla ona dívka z chatrče, mávajíc okolo sebe rukou a v závhvatu kašle.
"No fůj," prohlásila, když se snažila dostat prach z vlasů. Náhle však zpozorněla, protože cítila sílu pohledů. Přesněji, sílu jednoho jediného pohledu, který na ni vrhal bůh, kterému ztuhl úsměv na tváři. Rina jeho směrem pohlédla, ale jen ho bez zájmu přejela pohledem, načež vesele zamávala na dvojici shinobi.
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Lázně
Velice těžko si prostá slova hledala cestu přes Takovo tvrdohlavou umíněnost, ale nakonec pronikla. Chlapec sklopil pohled a zamyslel se. By to snad opět problém ega? Vyžíval se ve své ublíženosti natolik, že už sám neviděl cestu ven? Nejspíš ano, ale dokáže... pche! Hloupá myšlenka. Jasně že to dokáže. Vždyť zatím dokázal všechno co si usmyslel. Dokonce získal si srdce nedobytné Mikayo. Prostě jen musí sklopit uši a nechat si poradit. A musí přitom zapomenout na svou bolest? Ani nápad! Musí ji akorát usměrnit a využít.
"Sóka," odpověděl tiše a pozvedl pohled k holkám, "Myslím... ne, vím že to zvládnu," zavázal se neproneseným slibem a v jeho očích se objevila zdravá jiskra jeho pravého já.
Fun Kotoshi
Tým Yuurei
Přelom kapitol
Nejdřív Funa překvapilo, že se v textu píše o obou chlapcích. To byl ale zanedbatelný pocit oproti tomu, jenž ho ovládl, když slyšel informaci o oininech. Bez sebemenšího přetvařování mu spadla brada a na moment zamyšleně zíral do prázdna. Díky tomu byl v mžiku rád za to, že v tom mají být společně.
„Co na to říkám?“ Pomyslel si v duchu Fun na Isamovu otázku. Jeho výraz mluvil za vše. Pak se ale trochu vrátil do přítomnosti, pomalu pusu zavřel a se staženým obočím úplně vážně pronesl – „Tak to abych se brzo naučil tu techniku, co mi má pomoct číst. Už na ní pracuju, ale zatím se mi extra nedaří.“
Na Isamův popis místa setkání pokynul hlavou. Bylo to jedno z těch, kam lidi z vesnice moc často nechodí, ale Fun měl ze svých častých tréninkových běhů docela slušný přehled o ulicích Kiri. Znal dokonce i pár tajných zákoutí, o kterých věděl jen málokdo. Když si na to vzpomněl, napadlo ho, že by se na jednom mohl dnes ještě zastavit a zapracovat na svém ovládání chakry. Vždycky když tam byl, přemýšlel o tom, jak úžasný musejí mít lidi se zdravým zrakem výhled. Ale i pro něj to byla úžasná atmosféra. Na otevřeném prostoru skoro v mracích a s divokým větrem, který si pohrával se vším, co mu přišlo do cesty.
„Hele mohl by ses o ten svitek postarat ty? Budeš mít větší jistotu, že už je potom nečitelnej.“ Řekl svému společníkovi a pomalu se hrabal na nohy. Automaticky si otřepal kalhoty od prachu a rozběhly se pryč. Ještě zavolal na Isamua, „uvidíme se tam, tak zatím!“ a namířil si to do sirotčince. Tam se jen spěšně umyl, pár slovy popsal své nejoblíbenější vychovatelce, co se stalo a vydal se znovu na trénink. „O oininech jim říkat nebudu. Stejně ještě ani nevím, jestli to vyjde.“
Dalšího dne brzy ráno nebyl příliš odpočatý, ale na takové vymoženosti jako dlouhý spánek bude čas, až nebude mít tak důležité úkoly. Bez problémů dorazil na zmiňované místo setkání a čekal na Isamua, který se měl každým momentem objevit.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Lázně
Její otázka, jak se nyní zdálo, měla na černovláska mnohem větší vliv, než by ona sama vůbec předpokládala. Tako byl už od pohledu člověk, kterému nebylo jednoduché se dostat pod kůži. Teď to ale rázem vypadalo, že tahle jeho tvrdá schránka má v sobě přeci jen nějaké skulinky. Jeho hlas ze začátku působil nejistě a zaskočeně. Postupně se ale zase uvolňoval, a když skončil, dívka musela uznat, že černovláskovi předtím možná trochu křivdila. Bylo vidět, že pro Miku chová velké city a o to víc překvapující bylo, že nechal věci dojít až do takového bodu, kdy skončil na úplném dně.
"Ryo-san má pravdu." Pokynula tiše a s povzdechem si poposedla o kousek blíž.
"Nemyslím si o tobě nic speciálního." Pronesla chladně při pohledu do černovláskových očí.
"Ale jsem ráda, že máš někoho, kdo je pro tebe důležitý." Její oči se náhle zahleděly do dáli. Kdo ví, kde by byla ona sama, kdyby nebylo Katsumi.
Isamu Kenji
Tým Yuurei
Isamu věděl, že nemusí být dvakrát pozorný, aby si všiml, že Funa to nepustilo. Vsadím se, že je v pořádku. Přestože jsem senseie neviděl mnohokrát bojovat nebo předvádět své podrobné schopnosti, neměl bych o něj strach. Je to docela i tvrďák.
Za chvíli už to ale hocha naproti němu skoro přešlo. Isamu si po Funově vzoru sednul. "Hm, to tedy," odpověděl Funovi na jeho závěrečnou poznámku a převzal si do ruky jeho svitek. Je to zvláštně srolované. Podobný svitek jsem neviděl. Co by mu jen mohli chtít? Rozvinul jej. Fun to moc detailně vidět nemohl, ale Isamu se po přelétnutí textu zarazil.
"Zdravím vás, členové týmu C, Fune a Isamu...," přečetl první větu a překvapeně se odmlčel. "Nemohu vám sdělit mnoho podrobností, proto mi dovolte přejít rovnou k věci. Z vyšších míst mi bylo nařízeno vám oznámit, abyste se zítra ráno dostavili na velitelství Oinin Butai," odmlčel se Isamu a díval se na Funovu reakci, pak ale pokračoval: "budeme vás očekávat na pohovoru ohledně vstupu do jedné z našich jednotek. Na konci tohoto svitku najdete plánek našich budov i přesnou adresu budovy. Bližší informace vám prozradíme tam. Prosíme, abyste tento dokument pečlivě uschovali nebo zničili. S pozdravem..." Isamu dlouze luštil, co je to za podpis. "V podpisu je nějakej... zvláštní klikyhák. Netuším, kdo to je. Ale je za ním tečka."
Podíval se na Funa. Páni. Tohle jsem nečekal. Že by nás vybrali do Oininů? To by byla čest. "Co na to říkáš?," řekl a sroloval svitek. Potom Funovi začal vysvětlovat, před jakou budovou se ráno mají setkat. Nemohl tomu stále moc uvěřit. Zajímalo ho, co na to říká jeho kolega.
Yuri Gateba
Tím D
Genjutsu svet
,,Ieyasu, TERAAAZ!” zakričala Satsuki a nízky chlapec s tmavými vlasmi bleskurychle prebehol za diviaka, ktorý ho nevidel a svojou silou mu podkopol nohy. Diviak sa potom zrútil k zemi. Medzitým chlapec s bielymi vlasmi, ktorý sedel s poranenou nohou opodial vrhol jeden kunai s výbušným lístkom priamo na zviera.
,,Yuri, je to na tebe!” zakričal ten istý chlapec. To už chlapec s havranie-čiernymi vlasmi ladne zoskočil z najvyššieho stromu a poslal smerom k letiacej bombe smršť ohnivých gúľ, ktoré ju odpálili. Chlapec potom pristál veďľa svojej kolegyne v hnedej, koženej bunde.
,,To šlo hladko, eh? zazubila sa Satsuki, ,,Mimochodom, Yuri, ten účes ti veľmi nesedí,” neodpustila si poznámku nad rozcuchanými vlasmi svojho kolegu, ktorý jej iba venoval chladný pohľad.
,,Ste všetci v poriadku? prišiel za tými dvoma Ieyasu.
,,Ja ano, mňa neskolí nejaké prerastené prasa, ak je niečo vám dvom, Kaiju sa vám na to iste pozrie,” zahlásilo dievča nezaujato. Kaiju sa ale zvíjal v bolestiach nohy na zemi opodiaľ a trojica prešla smerom k nemu.
,,Bude to... treba vyčistiť a ... zašiť,” ohlásil vysílený medik.
,,Ukaž, pomôžem ti,” Satsuki sa k nemu sklonila a to už nám všetkým bielovlasý venoval vystrašený pohľad.
,,T-ty radšej nie...” odvetil jej a Satsuki sa nechápavo poškriabala na zátylku.
,,Ja ti s tým radšej pomôžem, ale nie tu. Mali by sme ťa odniesť na strom, tu dole môže stále niečo byť,” ohlásil Yuri potichu so svojim typickým výrazom.
Ieyasu sa už chystal vziať na chrbát kolegu, no v tom svätá štvorica za sebou niečo začula. Obrátili sa a zistili, že diviak ani z ďaleka nie je mrtvý. V skutočnosti v poslednej chvíli vyrastol na jeho koži akýsi pancier.
,,Ieyasu! Dostaň Kaijua hore na strom, ja a Satsuki ho zdržíme a-” Yuri ani nestihol dopovedať a zastavila ho Satsukina ruka.
,,Ticho, Yuri! Ja, Satsuki Gateba, teraz vytvorím najväčšiu vlnu akú kedy spatril tento svet! Suiton: Mizurappa!” zakričala, čo donútilo chlapca vedľa nej udrieť sa do čela.
,,Zbláznila si sa, to nemúže nikdy fungovať!” zakričal na ňu, ale bolo neskoro. Na diviaka sa už valila obrovská vodná vlna, ktorá ho celého zakryla. Yuri sa snažil kolegyňu dostať na strom, ale beznádejne, kedže stála na mieste pevne ako skala. Počas toho ako bol diviak zakrytý sa na jeho mieste zjavili zvláštny portál, to ale všetkým prítomným uniklo. A keď sa voda vytratila, na počudovanie všetkých, diviak bol skutočne preč. Yuri sa svoje údiv snažil zakryť, ale aj napriek tomu nedokázal úplne zavrieť ústa. To samé platilo pre samotnú Satsuki, tá sa ale rýchlo spamätala.
,,Haha, vravela som, že to zvládnem!” usmiala sa obrátila sa na kolegov. Čo si ale opäť nevšimli bola postava v tmavom plášti s kapucňou na halve, ktorá ich sledovala. Jediné, čo bolo na postave viditeľné bola blond brada vykúkajúca z kapucne. Postava sa po chvíli vyparila.
O pár vesmírov ďalej
Bol to ten deň. Deň, ktorý som nazval Tretí Náraz. Je síce pravda, že toto bol prvý meteorit, o ktorom viem, ale aj tak to bol tretí náraz, pretože tretí znie lepšie ako prvý. Zároveň to bol ale deň kedy uskutočním Nebeský Plán. Mal som oblečenú vojenskú vestu a čierny rolák s čiernymi nohavicami a vysokými čižmami, ako za mojich starých čias. Na chrbte som mal ruksak, v ktorom sa ukrývala Nebeská Maska. Nachádzal som sa práve na najvyššom vrchu v Zemi Kameňa. Popri mne stáli Ieyasu, ktorý dokončoval prípravy a Satsuki. Dole pod nami stála Mia s čatou najlepších vojakov na svete.
,,Ieyasu, je Nebeský Kruh hotový?” opýtal som sa kolegu na vozíku.
,,Prečo všetko, čo sa týka tvojho plánu, je Nebeské?” opýtal sa.
,,Errr... nooo... tak to proste je, to je jedno. Je to hotové?” jeho otázku som rýchlo zametol pod koberec a zopakoval pôvodnú. Ieyasu iba odvetil, že to bude hotové za chvíľu. Kruh, na ktorom Ieyasu pracoval, bol postavený z hornín, ktoré sme za celé tie roky zbierali.
,,Err, Yuri... Toto by si mal asi vidieť,” nervózne povedala Satsuki pozerajúc z vrchu dole. Nebolo odtiaľ až tak dobre vidno, kedže sme boli na vrchu, ale dole to vyzeralo na problémy. Nasadli sme teda na Mikasu, vranu, ktorá bola Satsukiným summonom, a obaja sme zleteli dole a nechali tretieho konšpirátora pracovať. Zástup vojakov mi po pristáti najprv zacláňal výhľad, ale zpoza neho vychádzal nejaký známy hlas.
,,Tak kde je?! Vieme, že je tu,” hovoril hlas.
,,Nikdy, sa k pulcom- err, teda k Yurikagemu a jeho spoločníkom nedostaneš,” odvetila mu Mia. Ja a Sat sme sa predrali cez zástup a kývnutím hlavy som Mii naznačil vďaku. Naozaj tvrdá a neoblomná žena, to sa mi na nej vždy páčilo. Ale potom mi zrak spočinul na podnecovateľoch tohto rozruchu a zamrazilo dokonca aj mňa, Yuriho.
,,Kojima...” povedal som potichu. Bol to on, muž, ktorý na mňa pred rokmi zaútočil pri mojej soche s cieľom zvrhnúť moju utópiu. Teraz mal na sebe čierny plášť s kapucňou, ktorý bol už trochu otrhaný a trčala mu zpod neho uniforma Gatebagakure no Sato a na tvári sa mu lemovala blond brada. Ale nebol sám. Sedel na diviakovi, ktorý mi bol povedomý. Nebolo pochýb, tú tvár by som spoznal všade. Diviak, ktorého sme pred 23 rokmi zabili na ostrove teraz na svojom chrbte niesol Kojimu a ešte nejakú osobu. Po bližšom preskúmaní som spoznal aj tú.
,,Altsuki...” povedal som opäť potichu.
,,Kto?” Satsuki vedľa mňa nadvihla mierne jedno obočie. Tí dvaja potom z diviaka zoskočili.
,, Presne tak, Yuri. To si nečakal, všakže? Že tvoj Nebeský Plán prekazíme práve my?” zasmial sa. Moji vojaci boli pripravení na útok, ale rukou som im naznačil aby nič nerobili.
,,Teraz sa spýtaš 'ale ako'?” stále sa škeril Kojima.
,,Ale ako?... NANI?” zhrozil som sa ako presne predvídal moju vetu.
,,Rád ti to vysvetlím, Yuri,” odkašľal si, stále s úsmevom, ,,myslel si si, že Yuri vo svete, do ktorého si ma poslal nekul žiadne plány? Ale ano, a ja som ich všetky našiel. Našiel som zvitky týkajúce sa Dātī Dīzu Dan Dāto Chīpu, Za Warudo, asi všetkých tvojich techník. No a ako viem o Nebeskom Pláne? Jednoducho, keď som ovládol tajomstvo D4C, našiel som tuto Altsuki. Ona mi povedala všetko o pláne jej Yuriho, takže som usúdil, že tvoj bude rovnaký. A podľa toho kruhu tam hore som mal pravdu. A navyše, keď už som našiel tento svet, podarilo sa mi, hihi, zverbovať pár tvojich vlastných vojakov. Takže, chlapci a ženy, teraz! Postarajte sa o sivovlásku! akonáhle dohovoril, zopár mojich vojakov hodilo na zem plynové bomby.
,,Ja to zvládnem, vy sa postarajte o nich dvoch!” zakričala spoza dymu Mia. Mňa schmatla za ruku Satsuki a vyliezli sme na jej vranu a vzlietli do vzduchu. Zhora sa nám naskytol pohľad na Kojimu a Altsuki ako nás sledovali. Mia, vojaci a zradcovia boli stále v dyme.
,,Yare yare daze, to nie je dobré. Nevedela som, že si stretol alternatívnu verziu mňa,” ozvala sa Satsuki sledujúc svoju druhú ja.
,,Č-čo, hej, to je moja hláška,” nahnevane som sa na ňu zo zadu pozrel zatiaľ čo sa ona venovala riadeniu vrany.
,,Aj tak si ju odnekiaľ ukradol, tak čo, ohradila sa. Akonáhle ale dopovedala túto vetu, zmrzla na mieste a s ňou aj vrana. Dole všetko zamrzlo tiež, až na Kojimu. Vedel som čo to znamená. Pustil som Satsuki a zoskočil dole v superhrdinskom pristáti.
,,Kedže Za Warudo je moja technika, v zastavenom čase sa viem pohybovať aj ja,” oznámil som mu, no ten neodpovedal nič, iba sa voči mne bleskovo rozbehol a mieril mi pravou rukou na tvár. Tomu som sa ale bez väčšieho úsilia vyhol a opätoval mu to kopom ľavou nohou do hlavy, pričom on s skrčil a pokúsil sa ma podkopnúť, jeho nohu som však iba preskočil, z kapsy vytiahol kunai a hodil jeho smerom. On ho zachytil uprostred letu a smeroval ním do môjho ramena, úspešne. Trochu som sa zatackal, no on nestrácal ani chvíľu a nohou mi mieril na tvár, tú som ale zachytil ja a odhodil ho na zem. Využil som tútú chvíľku a vytiahol si z ramena nôž a hodil ho smerom na Altsuki. Kojima ho ale vyblokoval shurikenom, ktoré obdiva poslal do vzduchu, kde zastali v zastavenom čase. Ten sa ale v ten moment spustil. Akonáhle sa to stalo, Altsuki nestrácala ani chvíľu a namierla na mňa prstami a použila Mizudeppō no Jutsu. Tomu som sa vyhol a odskočil preč. Dym z bômb sa pomaly rozplynul a odhalil, že Mia a traja vojaci, ktorí ma nezradili, si vedú celkom dobre. Neďaleko od nich ale stáli tí dvaja. Použil by som na nich Katon: Gōka Messhitsu, ale hrozilo, že by som trafil Miu.
,,Povedz mi, Yuri... začal Kojima a pomaly kráčal ku mne, ,,... vedia títo tvoji verní kumpáni, že v čom vlasne spočíva Nebeský Plán?... otázal sa a ja som vedel ka m tým mieri. Boje medzi vojakmi a Miou na chvíľu ustali a všetci mu venovali pozornosť.
,,Takže asi nie, čo?...zasmial sa diabolsky, ,,Yuri totiž plánuje... Spojiť všetky ľudské duše v rámci nového evolučného kroku. Túto novú bytosť chce preniesť do tej masky, ktorú ma v batohu, aby mohla žiť na abstraktnom a metafyzickom leveli existencie. Všetky nedostatky ľudí budú kompenzované silou ostatných, pretože všetci budú existovať nie osobitne ale ako jeden celok. Toto je Nebeský Plán!” povedal diabol, ukazujúc prstom na mňa. Mia mi venovala nevericí pohľad.
,,Yuri... je to pravda?...”
,,Ano...” precedil som pomedzi zuby a očami sledoval Kojimu, ,,pretože aj tak nemáme šancu, nie? Za chvíľu nás trafí ten meteoriť. V Nebeskej Existencii nebudeme musieť trpieť... Pretože aj keď som dosiahol dokonalú utópiu, nikdy to nebolo dokonalé. Tuto Kojima je toho dôkazom,” teraz masky padli na zem, nitky bábok sa stali viditeľnými a ruky hlavného činiteľa boli odhalené. Mia sa obzrela po zradcoch. Chvíľu naňho hľadela a potom mu z ničoho nič zapichla svoj meč do brucha.
,,Asi nemáme na výber, s tým meteoritom!” zakričala a boj pokračoval. Z hora ku mne zoskočila aj Satsuki a tých dvoch sa chystala zmyť vlnou.
,,Nasadni, Mikasa ťa zavezie za Ieyasuom,” povedala Satsuki. Venoval som jej posledný ďakovný úsmev s prikývnutím a ona mi ho opätovala. Nasadol som na vranu a z chrbta si sňal batoh a vytiahol z neho masku. V momente ako som sa jej dotkol, cítil som ako mi zablokovala chakru. Vrana ma vyniesla až hore za Ieyasuom.
,,Za chvíľu to bude hotové,” zahlásil. Obzrel som sa a za mnou už stáli Altsuki a Kojima.
,,Teraz sa spýtaš 'ako ste sa sem dostali tak rýchlo'?”
,,Ako ste sa sem dostali tak rýchlo? NANI?”
,,Som rád, že sa pýtaš, Yuri. Nie si jediný, kto vytvára silné techniky. Pomocou mojej techniky Za Hando dokážem svojou rukou odstrániť hocičo a tak som odstánil priestor medzi nami a vrchom tejto hory. Odpor je marný, Yuri. Mia a tvoji vojaci sú mrtví,” chvastal sa, ale jeho posledným slovám som nemohol uveriť. Duše tých, ktorí zomreli v tomto svete budú tiež súčasťou Nebeského Plánu, ale že by oni porazili Miu? Nemožné. Mikasa sa vybrala dole za svojou paniou.
,,A teraz to použijem aj na teba, ZA HANDO!” zakričal a vyskočil do vzduchu mieriac na mňa. Niečo ho ale zastavilo. Bol to letiaci vozík, ktorý po ňom hodil pomocou Fuutonu Ieyasu. Kojima namiesto mňa vymazal vozík.
,,Je to hotové, Yuri, TERAAAZ!” zakričal beznohý muž, to ale dalo do pohybu Altsuki. Kunaiom mi masku vyhodila z ruky a maska pristála na pokraji vrchu. Kojima pomocou Za Hando vymazal priestor medzi sebou a maskou a už som sa chystal ísť za ním, lenže Altsuki stála nad Ieyasuom a nohu mala položenú na jeho hrudi.
,,Bež... Yuri... musíš to... dokončiť...” vydal zo seba snažiac sa uvolniť. Altsuki mu ale hodila kunai priamo do hrdla.
,,NIEE!” zastavil som čas pomocou Za Warudo, ale už bolo neskoro. Ieyasu tam ležal s nožom v krku. Obrátil som sa smerom ku Kojimovi. Kedže držal v ruke masku, nemohol sa pohybovať v zastavenom čase. Najprv som skočil pozrieť na druhú stranu a uistiť sa kde sa nachádza Satsuki. Tá už bola pomerne blízko spolu s Mikasou. Potom som sa obrátil naspäť a rozbehol sa smerom k maske. Akonáhle sa spustil čas, skočil som po Kojimovi a udrel ho do tváre až spadol na zem. Maska mu ale vyletela z ruky a padla z vrhu dole. Kojima skočil za ňou a ja som ho nasledoval. Počas letu sme si navzájom uštedrili pár rán. Obaja sme dopadli na chrbát a maska asi 6 metrov od nás. Chvíľu som sa nedokázal pohnúť, a keď už som sa konečne otočil, uvidel som Kojimu ako sa blíži k maske. Pokúsil som sa poskládať pečate na Gokakyuu no Jutsu, ale periférnym videním som uvidel blížiaceho sa diviaka. Z pádu som nebol dostatočne silný, aby som sa mu vyhol. Rýchlo som na seba začal hrabať hlinu aby som sa mohol premiestniť pomocou D4C, ale márne, diviak bol príliš rýchly. Bola to až Satsuki a Mikasa, ktoré ma zachránili. Preleteli nadomnou a Satsuki ma chytila a vytiahla z cesty.
,,On má teraz masku,” skonštatovala Satsuki.
,,To nie je problém, hore sa bez použitia chakry tak rýchlo nedostane a Altsuki asi nemá summona, takže to nám získa nejaký čas,” oči som nespúšťal z Kojimy. Pozrel som naspäť na vrch, na ktorom stála Altsuki a mierila z neho dolu. Kojima bežal smerom k nej spolu s maskou. Povedal som Sat nech nás čo najrýchlejšie dostane ku kruhu. Altsuki, keď už bola dolu, spravila pečate na Doton: Doryūheki a spolu s Kojimou sa ocitli na vrchu tej steny, ktorá im umožňovala ľahký prístup k vrchu a ku kruhu.
,,Yuri, Ieyasu a Mia sú...” začala Satsuki, ale prerušil som ju.
,,Viem, je to na nás,” s touto vetou som zoskočil z Mikasy na stenu za Altsuki a Kojimou, ktorého som udrel do tváre. Altsuki mi chcel úder opätovať, ale tomu zabránila Satsuki, ktorá ju kopla do hlavy. Ja som sa rozbehol smerom k mužovi, ktorý držal masku.
,,Chytaj!” zakričal a hodil masku mojim smerom. Ja som ju chytil, ale to využil a zkopol ma dole zo steny. Z vrecka som vytiahol kunai a zapichol ho do Altsukinej steny čím som sa na nej zachytil. Satsuki tých dvoch dokázala zdržať pomocou Suichūtotsu.
,,SATSUKIII!” zakričal som na ňu a hodil jej masku. Tá ju chytila a to som už ja trielil hore po stene. Z kapsy som vybral pár dymových bômb a hodil ich na vrchol steny a hneď potom smeroval úder na Altsuki.
Satsuki nič nevidela, takže sa rozbehla smerom ku Kruhu. Kojima ale nestrácal čas a v snahe ma vymazať použil Za Hando v záveji dymu. Nezaujímalo ho, či vymaže aj Altsuki. Hneď potom sa rozbehol za Satsuki, tá ale vyhodila masku na cvhíľu do vzduchu a jeho vodnou vlnou odrazila späť. Dym pomaly unikal a Satsuki zvierajúca masku čakala, že sa z nej vynorí Yuri. To sa ale nestalo. Jediná osoba, ktorá tam bola bola Altsuki, krvácajúca z Yuriho posledného útoku. Satsuki len neveriacky hľadela.
,,N... nie... on ho vymazal...” vydala zo seba potichu. Altsuki sa za ňou pomaly vydala.
,,Ano! Zabi ju a vezmi jej masku!” kričal Kojima, ktorého vodná vlna odrazila až na zem. Okamžite však vymazal priestor medzi sebou a vrchom a dostal sa naspäť. Tam uvidel obidve verzie tej istej osoby stojace pri kruhu, Satsuki stále držiac masku, no Altsuki jej blokovala prístup do kruhu.
,,Vzdaj to Satsuki, Yuri je preč! Alebo si myslíš, že to dokážeš dokončiť bez neho? Daj nám tú masku a my vrátime všetko do normálu, ako bolo pred Yurikagem a pred obrami,” vravel jej pomaly sa blížiaci Kojima. Satsukina hlava rezignovane klesla. Masku vrhla smerom k Altsuki, ktorá už stála v kruhu.
,,Vieš...” začala Altsuki, ,,Dúfam, že si nájde miesto v inom vesmíre. Ty to šťastie mať nebudeš, KOJIMAAA!” v momente ako som chytil masku do ruky moja podoba sa vrátila do normálu. V skutočnosti to nebola Altsuki, ale ja, Yuri! Keď sme boli zakrytý v dyme, tajne som ju s mojou vestou a D4C preniesol inam.
,,Počkať, to NIEEE!” Kojimov výkrik a pokus o zastavenie času boli márne. Maska bola už na mojej tvári.
***
,,Každopádne, od dnes máme novú členku tímu, Satsuki. Verím, že sa k nej budete správať ako sa sluší, že”
zahlásil Natsuka, ,,Ešte predtým ako začneme by som o tebe chcel niečo vedieť. Kto si, čo máš rada, čo neznášaš, aby som si o tebe vedel utvoriť nejaký obraz. Satsuki si prehliadla svojich dvoch kolegov z tímu.
,,Ano, to som ja, Satsuki Min. Nemám rada veľa vecí a hlavne klany v Kiri. Čo mám rada je moja matka a ticho. Po stromoch som sa naučila liezť už s bývalým tímom a chcela by som sa priučiť niečo o senzibilstve,” povedala kľudne s arogantným výrazom.
To znie zlovestne, pomyslel si chlapec v hnedej bunde, ,,Yuri, Yuri Gateba,” povedal jej letmo.
,,Ja som Masashi Hikaru, zabývam sa hlasvne genjutsu, aj keď o tom toho ešte veľa neviem a... druhý chlapec, ale toho Satsuki už veľmi nevnímala a zamerala sa na prvého, Yuriho.
,,Sme jediní, ktorí prežili, ale aj náš koniec sa už blíži, že?” spýtala sa ho, čo Yuriho vyviedlo z miery. Hikaru a sensei tento rozhovor vôbec nevnímali.
,,Hovoríš so mnou? Lebo ja neviem o čom hovoríš,” odpovedal Yuri s neprítomným výrazom.
,,Fungovalo to, či nie? Nebeský Plán,”
Realita okolo ních dvoch začala pôsobiť vzdialene a začali sa ocitávať v prázdnote. Najrpv Yuri spolu so Satsuki, no tá sa potom začala vytrácať tiež. Postupne sa začala meniť na prah a vietor ju odvial preč. Chlapec sa ocitol sám v prázdnote. Zavrel oči a znova ich otvoril.
,,No, zaujímavá náhrada, Yuri, snáď s ňou budeš dosť pohyblivý,” vravela Mia a čakala kým sa jej noví študenti usadia. Potom chvíľu hľadela mimo a začala rozprávať: ,,Taaakže, teraz som ja vaša sensei a vy moji žiaci... oslavovať môžeme neskôr. Niečo o vás už viem, ale budem radšej, ak mi to poviete sami než nejaké hlúpe papiere od byrokratov. Mia sa na kameni usadila pohodlnejšie, ,,Zaujíma ma čo ste zač, čo viete, ako bojujete a prečo ste sa rozhodli pre povolanie, ktoré zahŕňa ostatných ľudí a čo vás ženie ďalej. Začne napríklad tuto Masashi.” Pri slovách Masashiho sa Satsuki jemne pousmiala.
,,Ja som Yuri Gateba. Nezáleží prečo som tu a prečo som sa stal shinobi. Na čom teraz záleží je, že kde je sensei. Zotavuje sa v nemocnici?” chlapec sa nervózne obzeral po ostatných a po svojej nohe. Ešte si nezvykol na to, že ju nemal.
,,Zobkajú ho vrany,” Satsuki povedala do vzduchu a jemne pootočila oči až došla rada na ňu. Yuri medzitým vstrebával smrť svojho senseia a neveriacky hľadel na Satsukin ľahostajný výraz.
,,Satsuki Min, začínajúci senzibil, element Sution. Prečo som ninjou vám môže naozaj byť jedno,” odpovedala stručne, kratko a ľahko arogantne.
,,Heh, dôvod, prečo som sa na to pýtala nebol ten, že by som o tom chcela napísať článok do novin...” Yurimu sa Miine slová stratili v ušiach kým stále vstrebával čo sa práve dozvedel. Snažil sa zachovať si tvár, ale Satsuki si to pravdepodobne všimla, kedže naňho uprene hľadela.
,,Začínam to cítiť, Yuri... Má to byť tak... pokojné?” spýtala sa tázavo.
,,Nechápem o čom to...”
,,Moja mama, Ieyasu, Mia,...,”
Realita okolo tých dvoch sa začala opäť vzdiaľovať. Satsuki, ktorá sedela pred Yurim začala opäť miznúť v prach. Yuri zatvoril oči.
Yuri sa už-už chystal zaútočiť na Miin klon, ale samotná Mia ich vyrušila, čo prinútilo Yuriho štýlovo pristáť opodial. Útok sa nekonal. Yuri uvidel nejakého chlapca. Ten sa Mii iba potichu uklonil.
,,Som Ieyasu Kitabatake, bol som priradený do vášho tímu D. Vy musíte byť Sashikizu Mia-san,” odvetil chladne a pritom si prezeral svoju novú sensei.
Poohliadol sa aj po svojich kolegoch a zrak mu spočinul na drevenej nohe toho s béžovými vlasmi. Najmenšie dievča s červenými vlasmi vyzerala napäto. Nakoniec sa zahľadel na dievča s čiernymi vlasmi a na ňu hľadel najdlhšie. Po analýze ostatných shinobi sa obrátil naspäť na sensei a pevným hlasom povedal: ,,Mia-san, nejaké rozkazy?”
Mia pohľadom zhodnotila nový prírastok do tímu. Aj napriek tomu, že bol starší, bol stále nováčik.
,,No, mláďata! Do vašej bandy pribudol štvrtý krk. Zoznámte sa a pokračujeme,” zahlásila Mia. Zelenáč sa prudko obrátil na svoj nový tím.
,,Takže, nemáme veľa času na zoznamovanie. Skúste mi nejak rýchlo povedať čo viete. Začnem ja...” Yurimu, ktorý si iba držal ruky skrížené na hrudi a snobským výrazom hľadel od maskovaného chlapca, ktorému neveril, sa začali jeho slová strácať keď si všimol výraz Satsuki.
,,Daj si tú masku dole...” povedala jemným hlasom. Yuri sa poohliadol za Ieyasuom.
,,Ano! Daj si tú masku dole!” zakričal po ňom. Ten ho ale nevnímal.
,,Yuri, daj si tú masku dole...” začala opäť.
,,Masku, akú masku, ja žiadnu nemám,” svet sa okolo nich začal opäť rozplývať a nastalo ticho. Tentoraz tam ale Satsuki ostala o niečo dlhšie. V prázdnote sa vynárali za Satsuki rôzne slová. Yuri zachytil iba pár z nich. Hniezda vrán, Asaki, Kaiju, ostrov, Ada, Masashi, Sokolovňa.
,,Robil si to celé pre svet, alebo iba pre seba” spýtala sa Satsuki, ale jej hlas znel inak, akoby ani nepatril jej.
,,Pre svet,” odpovedal Yuri monotónne.
,,Nedokázal si ochrániť toľko ľudí a bol si slabý, tak si naháňal víziu toho, že budeš najsilnejšia bytosť na svete,”
,,Jediné, čo som chcel, bol mier,”
,,Tak silný, že si chcel aby sa každý bál čo i len vysloviť tvoje meno,”
,,Jediné, čo som chcel, bolo bezpečie,”
,,Ale zároveň si sa nechcel vzdať vzťahu so svojimi priateľmi,”
,,Jediné, čo som chcel, bolo zachrániť všetkých,”
,,Pod víziu záchrany si zničil celý svet,”
,,Všetkých som zachránil,”
,,Daj si dole masku.”
Vízia Satsuki siahla po mojej tvári. V skutočnosti to ale bola moja vlastná ruka, ktorá mi z tváre sňala masku. Na mieste, kde stála Satsuki teraz bola iba uniforma plná prachu. To samé platilo pre Ieyasua, ktorý predtým ležal vedľa mňa a aj pre Kojimu. Vlastne všade boli iba tony prachu a záblesky svetiel smerujúcich do masky. Nebo bolo oslepujúco biele a takmer na ňom nebolo vidieť blížiaci sa meteorit. Impulz na pustenie masky na zem ma premohol a ja som tak aj spravil. Hneď potom moje telo akoby stratilo celú váhu a ja som sa vzniesol k oblohe. Bolo to ako zaspávanie, iba že som vnímal každú sekundu z toho, čo sa dialo a moje zmysly boli ostré. Oslepujúca žiara neba ma prinútila zavrieť oči. Akonáhle som to spravil, uvidel som pred sebou Miu, Satsuki a Ieyasua. Všetkým chýbalo oblečenie ale takisto všetci boli neľudské bytosti. Jediné ich poznávacie rysy boli ich tváre, na ktorých sa lemovali hrejivé úsmevy, ktoré boli pre tie tri osoby neprirodzené. Meteorit a celý svet som zanechal za sebou nech sa premení na prach a vráti k ničote. Tá scéna je preč a nedá sa vrátiť. Za tými troma osobami sa zjavili aj tváre otca, matky, Ady a všetkých, ktorých som kedy poznal, ale v popredí boli stále tí traja. Bol to iba moment, no moje myšlienkové pochody boli asi 500-krát rýchlejšie. Mal som radosť z toho, že som to dokázal, no aj strach z neznáma. Bál som sa opustiť komfort svojho života, niečo, na čo som bol už tak zvyknutý. Prijal som ale to, čo sa malo stať, to čo som spôsobil. Môj tím mi podal svoje ruky a naše duše a duše celého sveta splynuli v jednu.
,,AAAAAA...” zakričal som akonáhle som otvoril oči a okamžite sa posadil. Prudko som dýchal a obzeral sa okolo seba. Neďaleko odomňa sa nachádzal Ieyasu, s oboma nohami a živý. Taktiež som uvidel Satsuki s normálnou farbou vlasov. Začal som si spomínať. Ľahké raňajky a potom tréning. Z môjho brucha sa začali ozývať divné zvuky a taktiež som si spomínal, že raňajky som vynechal.
,,Ieyasu...”začal som pomaly a potichu, akoby som bol stále v tranze, ,,Nemáš nejaké jedlo?”
Ieyasu Kitabatake
Tým D
genjutsu svět –> louka
Kolega v kožené bundě, jež nosil už celá léta, kolem lékaře mlčky prošel. Zdálo se, že o lékaře ani nezavadil okem, v němž se mísila nervozita s obavami. Ani mávání a ťukání na záda v získávání Yuriho pozornosti nepomohlo. Ieyasu pro něj zkrátka neexistoval. Unaveně si povzdechl, podrbal se na zátylku a jal se přítele v jeho cestě následovat. Ta vedla až do známého stavení.
Oba muži si v malé předsíňce zuli sandály a umístili je do botníku, stojícího hned vedle prostého věšáku. Ieyasu se na chvíli zastavil. Snažil se nasát příjemnou vůni čerstvé pryskyřice, kterou nedávno natíral dubové trámy v místnosti, nebyl však schopen ji zaznamenat. Světlo olejové lampy působilo mdle a pochmurně – jako když se plamínek svíčky jemně třepetá ve svistotu větru, proplétajícího se mezi náhrobky na hřbitově. Přemítání nad fungováním fundamentálních smyslů přerušil až zvuk vycházející z obrubně dveří, na níž Yuri rytmicky zaklepal, aby oznámil svůj příchod.
Blonďatý muž vešel do místnosti a jeho pohled se setkal s pohledem černovlásky sedící na židli, objímaje malou holčičku. Oči měla rudé a opuchlé.
„Já... je mi to líto...“ pravil Yuri tichým hlasem po krátké odmlce. Odpovědí mu bylo pouhé pokývání hlavou. Ieyasu, stojící ve dveřích, zmateně nadzvedl obočí – to, co přišlo, viděl poprvé. Kolega pomalu došel až ke stolu a bez zbytečných slov Satsuki, jejíž roztřesená brada mu spočinula na rameni, objal.
Ieyasu, nevěříc vlastním očím, zakroutil hlavou a založil ruce v bok – tedy, alespoň se o to pokusil. Jeho levačka totiž narazila na něco měkkého a teplého. Nechápavě sklopil zrak ke svému boku. Oči mu ulpěly na obří díře v břiše, ze které vyhřezávaly vnitřnosti. Těžce polknul, když si vzpomněl na další oběti výbuchu. Z očí mu vyhrkly slzy.
Chvíli jen postával na místě a sledoval, jak Yuri vzlykající ženu utišuje. Když se rozhodl přiblížit, ucítil na rameni chladný dotek. „Násilí vždy přináší další násilí. A to nevyhnutelně vyústí ve smrt. A ta si nevybírá,“ proneslo stvoření v černém rouchu s kápí za jeho zády obřadním hlasem. „Půjdeme?“
Lékař se znovu zahleděl na své nejbližší, neohlížeje se přes rameno. Pro ně by byl ochotný udělat cokoliv. Zabíjet, zotročovat, masakrovat. Nikdy si to nechtěl přiznat, uvnitř však cítil, že to tak je – a že je to špatné; že se touto cestou nikdy nesmí vydat. A to za žádnou cenu.
Zakroutil hlavou a smetl nelidskou ruku ze svého ramena. „Možná příště, prvně musím tohle všechno zpracovat a poučit se z toho,“ odpověděl pevným hlasem. „Doufám, že mi to nebudeš mít za zlé,“ zasmál se, „ale dokud budou naživu támhleti, budu naše shledání oddalovat, jak jen to půjde.“
Prudce otevřel oční víčka a na sítnici mu dolétly ostré paprsky světla. Prudce vypustil vzduch z plic a obměnil ho za čerstvý. Pohledem sjel všechny ostatní.
Fun Kotoshi
Tým Yuurei
molo
Odpověď oinina byla ostrá jako led, ale po ujištění, že senseiovi nic nehrozí se Funovi ulevilo. Nedokázal to vysvětlit. Nedávalo smysl, aby ten chlap věděl, jestli je sensei v pořádku. Z nějakého důvodu ale cítil, že mu může věřit a že by ho měl poslechnout.
Pomalu svou chůzi zastavil a poslouchal mužovy kroky, které se rychle vzdalovaly, když v tom ho dohnal Isamu. Otočil se na něj, s úšklebkem pokrčil rameny a přesně tam kde stál sebou plácl na zadek. Plíce už docela pročistil, ale pořád bylo jen pár minut po výbuchu a jeho smysly potřebovaly mnohem víc času na zotavení než jeho omlácené svaly. V duchu si udělal rychlou poznámku, že by se měl asi taky stavit cestou do sirotčince v nemocnici, ale pak to zamítl. Takový stresy sice ještě nezažil, ale zmlácenej byl z vlastních tréninků často skoro stejně.
Jen co se usadil do tureckého sedu, jako by nebyl jen kousek od předchozího bojiště a doutnající budovy, natáhl ruku se svitkem směrem k Isamuovi. „Mohl bys–“ Začal, ale přerušila ho Isamuova otázka. Zasmál se a svitek mu předal.
"Tak jsme to teda přežili." Odvětil Fun svým klasicky nevinným a přímočarým způsobem, zatím co si masíroval bolavé svaly.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Isamu Kenji
Zpátky do reality
Těžké oddechování, pot, krev a strach. To všechno pociťoval až teď. Bylo to jako by se čas zastavil na několik měsíců a on nebyl při smyslech. Dělal věci naprosto chladně, bez okolků, plnil je jako příkazy.
Ten kurz zdravovědy se přeci jen vyplatil, pomyslel si Isamu, zatímco sledoval oinina, který poskytoval zdravotní pomoc svou technikou. S obdivem sledoval, jak rychle se zranění hojila. V mžiku oka bylo z vážných zranění jen několik bolístek, které se musí doléčit.
Jeho přemítání nad Shousenem rozhodil Fun, který palchoval a snažil se komunikovat s oininem. "Neblbni, musíš taky někdy dýchat, jestli chceš mluvit," namítnul Isamu a poplácal ho po zádech při zjištění, že mladý Kotoshi má problém popadnout dech. Isamu se otočil zpět a po ujištění se, že Miki a Seiichi jsou v relativním pořádku, se mu docela ulevilo. Ani se nestihl zamyslet, a Fun už byl v patách oininů.
"Měj se, Seiichi, a dávej si pozor, a dej bacha i na Miki," zavolal na něj černovlásek, zatímco doháněl svého kolegu.
Slova oinina ho překvapila. Fun dostal svitek? Ale vždyť... si to nepřečte. O to víc ho zarazila odpověď na slepcovu poznámku. To nebylo moc ohleduplné. Možná bych... Možná bych mu mohl pomoct? Možná by to ocenil. Sledoval odchod mlčky odchod oininů.
"Hele, Fune...," prohodil zničehonic na Funa, který byl momentálně zahlcen myšlenkami na senseie, "já ti to klidně přečtu, pokud chceš... A teda, pokud by ti to nevadilo. Potom se na něj podíval a skoro nostalgicky se usmál. Byl Funovi vděčný za to, jak pohotově se choval ve skladu. A taky měl po dlouhé době radost ze života, přestože o něj mohl před minutami přijít. Věděl, že pro něj začala nová etapa, neboť to, co prožil na misi s těmito lidmi, ho bude dlouho provázet. Myšlenky mu zaběhly k tomu, co oinin řekl o senseiovi. Je to fakt, chápu, že je Fun tak dychtivý.
Ren Nagayama
tým C
severné cvičisko
Pohľadom sledoval aj prichádzajúcu dievčinu a musel sa pousmiať keď zasiahol Mitsua do ramena. Zostal stáť keď mu Mitsuo povedal aby chvíľu počkal. Pohľad mu padol na chlapca ktorý mal na chrbte katanu a na to čo držal v rukách. Skontroloval pohľadom miesto kde nechal katanu a takmer okamžite sa dal do kroku.
"Vráť mi ju" povedal potichu keď za zastavil a prezrel si jeho tvár pozornejšie. "Oshitari" povedal pokojne aj keď bolo na jeho postoji vidieť že ho štve to že mu ju zobral. Kedysi by sa bez premýšľania vrhol na neho a zobral by si svoju katanu nasilu. Teraz už bol vyrovnanejší a iba málokedy konal impulzívne. "Ahoj" pozdravil to dievča a mierne sa uklonil.
Jirou Kitabatake
Tým C
severní cvičiště
Druhý člen původní sestavy týmu C dorazil, sotva co se Jirovi podařilo identifikovat prvního. Dívku s vlasy barvy plápolajícího ohně však naštěstí poznal na první pohled – především právě díky vzhledu pro klan Yuki tak atypickému.
„Ano, jsem Jirou Kitabatake. Rád vás oba poznávám,“ pravil s úsměvem a zabořil obě ruce do hlubokých kapes lékařského pláště. Užuž se jim chystal předat další informace, když je svou přítomností zničehonic poctila dvojice nováčků, dávaje si pauzu od sparingu.
Fumihiro Yarui
Tým Yuurei
molo
Vyzáblý muž se kvůli ustaranému chování slepého chlapce neobtěžoval zastavit svou prudkou chůzi, ba ani otočit hlavu. I nadále si to dlouhými kroky rázoval směrem k místu, kde na něj čekaly další povinnosti.
„Nějak si poraď, hochu – ber to jako první zkoušku,“ odvětil chladně. Když přišlo na řeč o starém jouninovi, na moment se odmlčel, aby zvolil správných slov. „Nic mu už nehrozí,“ řekl nakonec opatrně, „vše se brzy dozvíš.“
Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
„Asi se teď pro změnu poblinkám já,“ zakroutila očima Ryo, ale nakonec se uchechtla. „Je fajn, že o ní takhle smýšlíš a jsem za to svým způsobem ráda. Co ale ta naše horská bystřina nepotřebuje, je zoufalec, kterej se nedokáže vyrovnat sám se sebou. Měl by ses sebrat a pochlapit se. Když to neuděláš, očividně ti nezbude nic, Tako,“ odvětila a založila si ruce za hlavou. „Co se stalo, stalo se. Neodčiníš to ani tím, kdyby ses zabil. Tak co prostě vzít si poučení a naučit se ovládat? Protože přesně tohle, tě oinini naučí. Taky to nebyla mizukage, kdo s tím přišel.“
Yui Endo
Tým Kenshin
Ostrov
„Nyaah!“ vykřikla a pak ještě několikrát, jak se kutálela. Překvapeně skončila v sedu a v náručí svírala helmu. Nestihla se však zaradovat. Vypadalo to, že muž už helmu nepotřeboval.
Rychle se postavila, pustila kus zbroje a složila pečetě, ale čas nebyl na její straně. Kenshin na druhou stranu ano. Ne tak, jak by si přála.
„Taichou!“ vyjekla a vytřeštila oči, do kterých se jí seběhly slzy. Kapitán se nehýbal! „Kenshin-taichou!“ přiběhla k němu.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Renjiro napínal veškerou svou duševní sílu, aby muže udržel, dokud mu Yui nesejme přilbu.
Na kratičký moment se zaradoval, když se zdálo, že se to dívce povedlo, ale v tu chvíli jeho technika povolila a mladíka i s dívkou odhodila tlaková vlna, kterou mužova chakra způsobila.
„Guh...“ hekl Renjiro, když se na zemi podepřel loktem a vzhlédl, jen aby spatřil, jak se na ně řítí temná, energetická čepel.
„Kuso!“ zúžily se mladíkovi zorničky, ale dřív než stihl cokoliv udělat, vrhl se útoku do cesty Kenshin.
Následovala další exploze, která zvedla mrak prachu a úlomků skály, na kterou sopka odpověděla mohutným otřesem a erupcí lávy.
„Kuh, taichou! Hah!“ vyškrábal se Renjiro s kašlem na nohy, a rychle přispěchal ke Kenshinovi, načež se zhrozil.
Rána, která se táhla přes trup jejich velitele, vypadala příšerně. Nedovedl si představit, jak by se něco takového dalo přežít.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Lázně
Otázka proklouzla pod Takovým sarkasmem a sebepohrdáním a zasadila mu tvrdý direct do brady.
"Kdo je Mika?" optal se mladík zaskočeně a chvilku se nad tou otázkou zamyslel. Ena jistě nemohla vědět, jakou realci tím v mladíkovy vyvolá, protože se jeho střízlivějící myšlenky dostali někam, kde mu všechno stínil hluboký žal. Tedy až do teď.
"Mikayo je moje bývalá sensei a moje družka, začal váhavě, " je to velice krásná a ve všech ohledech neobyčejná žena," dodal a z jeho hlasu, jako by se najednou vytratily všechny křivdy, které mu život nastražil, "Je jako horská bystřina," použil zvláštní přirovnání a z jeho hlasu se dalo poznat, jak hluboce zmiňovanou ženu milije, "na venek chladná a prudká, ale uvnitř plná života, lásky a pochopení," básnil dál, ale síla jeho hladu s každým slovem slábla, že poslední slovo bylo jen šepotem. Bylo to, jako kdyby mu otevření vlastního srdce pomohlo nasadit vykolejená kolečka do kolejniček, 'plná lásky a pochopení, to jistě je, ale jak dlouho myslíš, že tím bude ochotná plýtvat na opilce, jako jsi ty?' ozval se Takovy tichý hlásek v hlavě. Proč vlastně pil? Kvůli žalu? Ne, to neznělo správně. Smrt jeho duševního dvojčete v něm zanechala hlubokou propast, která byla vyplněna nenávistí. Pil, prozože se té nenávisti bál. Jedinkrát ji pustil ze řetězu a zabil každého, kdo byl na blízku. Muže, ženy a dokonce i děti. Celou tu proklatou vesnici.
"Mika je všechno, co mám," prolomil po chvilce ticho tónem, který zněl rozhodně, i když trochu ztraceně. Jedna věc mu byla ale jasná. Nemohl dovolit, aby o ni přišel.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Lázně
Tako se pokoušel z nařčení z alkoholismu nějakým způsobem vymluvit, ale zatím mu to moc dobře nešlo. Vypadalo to, že více než Ryo nebo Enu se pokouší o tom, že není alkoholik, přesvědčit hlavně sám sebe. Dívka si tiše povzdechla. Bylo jí černovláska líto, ale zároveň jí bylo jasné, že si za svůj stav může Tako hlavně sám. Ona sama navíc nebyla zrovna v pozici, aby ho mohla nějak soudit. Na rozdíl od Taka se sice nerozhodla svoje traumata řešit alkoholem, ale to bylo jednoduše pro to, že se je rozhodla neřešit vůbec. Nosem nasála horký vzduch, který pak ze sebe pomaličku zase vyfoukla. V tom se na ní černovlásek obrátil. Jejich oči se na chvíli střetli.
"Nevím, jaká je tvá definice úspěchu..." Na chvíli se odmlčela. "Ale něco málo za sebou mám. Ve směs normální mise. Nic speciálního." Nikdy nebyla dobrá v mluvení o sobě, ale ta otázka jí donutila se trochu zamyslet. Jak moc o ní vlastně Ryo vůbec věděla? Věděla o jejích rodičích? A jestli ano, věděla o nich něco, co Ena ne? Chvíli na zelenovlásku jen tak zírala, než se přeci jen otočila zpět k Takovi.
"Tahle Mika, o které jste mluvili... Kdo je to?" Dle jeho slov musela být pro Taka důležitá.
Satsuki Min
Tým D
Nikde a zároveň na ostrově
Byla znovu třináctiletou holkou, tichou, odmítavou, povýšenou nade všemi. Brázdila prázdnou vesnicí. Stíny se ji snažili stáhnout do temnoty. Nenechala se. Odháněla je rukou, kopala a kousala. Šepot stínů byl ohlušující. Nacházela se vedle obchodu s bylinami, spíše u krámku. U toho krámku, který by potřeboval novou fasádu a koupit vedlejší obchody, aby se rozšířila prodejna. Její a matčin malý krámek. Zvonek zazvonil nad její hlavou. Obchůdek byl prázdný jako vesnice. Rostliny a byliny zvadlé či uhnilé, ale žádné mouchy. Odrhnula závěsy do skleníky s nadějí, našla pouze prázdné kotce, žádný náznak života.
Dveře se za ní zaklaply a pokračovala dál ulicí. Stíny lákali dívku na všemožné triky. Pěli písně mateřské, zvali ji k hře, volali její jméno známými hlasy, ale dívka pokračovala dál. Neohlížela se, necukala rukama, když se jí tajemní dotkli a snažili zlákat jinak. Dívala se rovně a šla. Odmítala bojovat bitvy, jež nemohla vyhrát.
Možná už šla den, dva, nebo jen pár minut. Čas neplynul, ani se nestřídal v pravidelných intervalech, jak bylo ve zvyku. Čas byl zcela nahodilý. Den, noc, poledne, ráno… Co udělala, že si vysloužila hněv bohů, ve které ani nevěřila? Měla být snad samota jejím trestem? Proč trestem? Však nikdy nic neudělala špatného. Bylo to za věci budoucí? Ještě měla spousty času prožít život, a ne se tady trápit. Rozeběhla se.
Rozeběhla se vstříc mrtvé vesnici. Stíny se sápali po ní, ale ona je ignorovala. Chtěla toho udělat spousty, nemohla se nechat rozhodit. Nohy ji nesly ke baráku. Znala ho, ač tu byla poprvé. Zhluboka se nadechla: „YURI! Ty idiote, pojď ven!“ Usmívala se od ucha k uchu a úsměv ještě rozšířila, když se z baráku vybelhal chlapec. Ukázal na ni zdvižený palec a spolu se vydali k nemocnici.
„IEYASU! Zanech jedů a pojď!“ křikla do otevřených dveří laborky. Ozval se výbuch a dým zahalil místnost. S kašláním a máváním vyšel zakuklený chlapec. Jednonožka ho poplácala po rameni a černovláska se mu vrhla kolem krku. Chytla ty dva za ruce a vydala se s nimi pryč.
Vesnice ožila. Barvy se vrátily, křikot ptáků hlásal všední den. Trio běželo spolu vesnicí až ke známé kašně. Seděla tam bělovláska a brousila svůj meč. S mechanickým cvaknutím jej vrazila do pochvy.
“Jdete pozdě, takže kupujete jídlo. Loď bude teprve odplouvat, tak mazejte. A nic neplatím!“ houkla za dečkami s otrávenými xichty.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
„Nejsem závislej na alkoholu, ale mám dost příznaků alkoholika. Oukej,“ povzdychla si Ryo a dál mladíka pozorovala. Už mu nechtěla nic říkat, alespoň nyní ne. Očividně byl přesvědčený o svém a bylo jen na něm, aby se z toho bláta sebral. Ona mu mohla pouze podat pomocnou ruku. Tak jako tak Mikayo ale nechápala. Tenhle hlupák o ni vůbec nebojoval. To ji asi štvalo nejvíc.
Tak jako tak nechala své dva podřízené mluvit.
Fun Kotoshi
Tajemný svitek
Až se Fun konečně zbavil škrábavého pocitu, jenž ho nutil kašlat, hubenější z oininů mu podával zarolovaný svitek. Zatvářil se nechápavě. Proč by mu dával někdo, kdo přišel pomoct v boji, něco takového.
„Ehm, děkuju,“ řekl opatrně, aby ho znovu nezačalo škrábat v krku. Co ho ale překvapilo ještě víc bylo, že mu maskovaný muž neřekl ani slovo, otočil se a prostě odešel.
Miki vypadala dobře a zdálo se, že se o ni Seiichi zvládne postarat, takže se Fun rozběhl za oininy. Ještě neměl plíce v tak dobrém stavu, aby na ně volal, ale nemohl prostě odejít s papírem v ruce bez vědomí, co se s jejich senseiem stalo.
Jen co je dostihl, promluvil na vyzáblejšího ze dvou mužů. „Promiňte, ale já jaksi nemůžu číst. Jsem slepý“ a trochu zbytečně si zamával rukou před očima. „Navíc můžu ještě pomoct. Sensei tam někde pořád je.“ Řekl trochu unaveně i ustaraně zároveň.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Seiichi Oshitari
Tím C
severné cvičisko
Došlo mu že bude asi jedného s tých chalanov. Nebol by to on ak by ho hneď nenapadla blbosť, prešiel k tej katane a zobral ju do rúk. Prešiel zas k tomu mužovi s úsmevom. Keď ho oslovilenom musel sa pousmiať, keďže nedostal priamu odpoveď na svoju otázku. "Som Seiichi" prikývol na súhlas a začal si prezerať pozornejšie katanu v svojich rukách. "Seiichi Oshitari, k vašim službám" mierne sa uklonil. "Ahoj Miki" pozdravil ju keď došla k nim. "Si v poriadku?" opýtal sa, keďže ho to skutočne zaujímalo. "Predpokladám že s pôvodného tímu sme ostali iba my dvaja že?" opýtal sa ešte toho muža a pozrel na blondáka ktorý držal v rukách boken. Bolo mu jasné že tá katana bude s najväčšou pravdepodobnosťou práve jeho. Sledoval ako ten druhý zastavil zápas a kráčal k nim. Pre tú chvíľu nemal už nemal čo povedať. Vyčkával iba na to kedy si všimne ten blondák že mu zobral katanu.
Mitsuo Yuki
Tým C
Severní cvičiště
On sám nepřemýšlel nad tím, jestli by s Renem mohl vycházet dobře nebo špatně. Aby rozhodl něco takového, potřeboval na to o dost více času. Nesoudil lidi podle toho jak vypadají, ale podle toho jak se chovají. A na to, aby zjistil jaký je Ren opravdu uvnitř, potřeboval prostě více času. Dokázal si o lidech udělat obrázek, jací nejspíše jsou, ale podle toho se neřídil. Všiml si přicházejícího chlapce, ale moc ho v tento moment nezajímal, takže se dále soustředil na Rena. Holka, která ale přišla chvíli po chlapci mu byla odněkud povědomá. Věděl, že ji už někde viděl, jen si nemohl vzpomenout kde. Jejího jména se nedoslechl, takže stále nevěděl, odkud mu je dívka povědomá.
V tu chvíli, kdy přemýšlel odkud dívku zná, se směrem k němu rozběhl Ren, v danou chvíli chtěl zjistit, o koho se jedná a na chvíli pozastavit zápas. Zdálo se, že Ren nemyslel na to stejné, co Mitsuo. No, pravděpodobně ani jednoho z dvou příchozích neznal, takže se asi moc nedivil, že v zápase pokračoval. Nejspíš to bylo tím, že byl zrovna zaměřený na dívku, která přišla, ale Renovu útoku se nedokázal vyhnout úplně. Díky tomu, že to byl jen dřevěný meč se mu nic nestalo, ale kdyby se jednalo o opravdový meč, tak by měl u ramene právě sečnou ránu a poté i jizvu, kterou by se mohl dost pravděpodobně chlubit do konce života. „Počkej chvilku.” Rozkázal Renovi, když se vydal směrem k senseiovi a dvoum příchozím. „Neznáme se odněkud?“ Zeptal se červenovlasé dívky, když k ní nakráčel a hodil pohledem po klukovi, který přišel chvilku před dívkou.
https://t.me/pump_upp
Miki Yuki
Tým C
Probuzení v nemocnici --> Cesta na Severní cvičiště
Všichni mladí genini měli obrovské štěstí, že dokázali svému nepřiteli nějakým způsobem utéct. Fun to měl ještě o to těžší, když na zádech nesl zraněnou Miki. Mladá kunoichi byla v bezvědomí ještě na pár vteřin se probrala a v mlžně viděla tři ninji zahalené v pláštích s maskou na obličeji, potom hned opět upadla do bezvědomí.
Miki měla těžce zraněné břicho po tom co jí samuraj svou zbraní seknul. Díky tomu, že se objevili Oinini jeden z nich Miki dal perfektní první pomoc, aby vydržela cestu do nemocnice. Miki pomaličku otvírala očka, chvilku tak zmateně očima šmátrala kolem až se prudce zvedla do sedu. "K-kde to jsem? .. Au..". Byla celá zmatená a ještě jak se prudce zvedla sykla bolestí a pravou rukou se chytla za břicho kde měla ještě ránu, která se jí tím pohybem znovu otevřela. " Pro Shinigamiho klid mladá Yuki. Jste zraněna prosím nedělejte tak prudký pohyby musí se vám to zacelit." Ihned jí uklidňoval lékař, který byl zrovna na pokoji a dělal svou obvyklou práci jako je kontrola pacienta a jiné. Miki si teda znovu lehla a chvilku jen tak koukala do stropu. "Dobře a prosím vás nevíte jak jsou na tom ostatní z týmu? Byli jsme na misi a nějak se to zvrtlo... prosím řekněte, že jsou všichni v pořádku."Lékař si zapsal nějaká data a pak pohlédl na zraněnou dívku. " Neboj se nic. Všichni jsou v pořádku nemusíš mít žádné obavy. Tak a teď odpočívej a načerpej nové síly." Miki přikývla zavřela oči a pravou ruku si dala opřela o čelo. Přemýšlela co se to vlastně stalo na té misi. Také si začala uvědomovat své chyby co tam udělala a taky to, že kdyby nebyla tak zbrklá což u ní není takovým zvykem vůbec nic co se stalo se nemuselo stát. Takové myšlenky se jí honili hlavou až na konec se jí podařilo znovu usnout. Nebyl to zrovna klidný spánek pořád se jí ve snu objevovali krátké scénáře ze souboje se samurajem a hlavně okamžik kdy jí muž zranil svou zbraní. Takový neklid probíhal až do rána dalšího dne kdy byla vizita a lékař jí sdělil, že není třeba, aby dál byla v nemocnici a také jí sdělil to, že se má dostavit na Severní cvičiště kde by měl být jeho kolega Jirem. Miki se tedy sebrala za veškerou péči poděkovala a vyrazila z nemocnice pryč.
Možná bych se ještě před tím než zajdu na to místo mohla zastavit k nám domů. Přemýšlela cestou z nemocnice. No nebo radši ne myslím, že se tam zrovna teď nemůžu ukázat. Určitě to všichni z klanu vědí a říkají si jakou ostudu jsem hlavní větve klanu udělala. Nakonec se rozhodla, že rovnou půjde na Severní cvičiště. Během pár minut byla na onom cvičišti z dálky viděla, že se tam odehrává jakýsi souboj, nejspíš jen cvičný. Pomalým krokem se přibližovala a opodál si všimla postaršího muže s brýlemi a vedle něj stála tvář jí dobře známá. Byl to Seiichi a ráda viděla, že je v pořádku. Nechtěla vyrušovat, ale nakonec se nadechla a k muži přistoupila. "Ahoj Seiichi" Potichu pozdravila svého kamaráda a potom pohlédla na brýlatého muže. " Dobrý den.. prosím Vás nejste Vy náhodou Jirou? Právě mě propustili z nemocnice a ten lékař mi řekl ať se sem dostavím, že zde bude jeho kolega Jirou."Promluvila na muže a po chvilce jí došlo, že se zapomněla představit." Eh ještě se omlouvám jsem Miki Yuki"Ještě dodatečně se představila a uklonila se.
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Lázně
"Nejsem závislej na alkoholu," nadzvedl jedno obočí, aby dal jasně najevo svůj údiv nad milnými drby, kterým se Ryo rozhodla věřit, "udělat si závislost na alkoholu trvá dost dlouho," prohlásil a na okamžik se odmlčel, "je ale pravda, že z dlouhého výčtu příznaků alkoholika jich mám dost i já," přiznal nahlas a ještě víc se zasmušil, "ty ale spíš ukazujou, že jsem naprosto k ničemu. Vlastně mě samotného překvapuje, že se mnou ještě Mika nevyrazila dveře," pokrčil rameny a z jeho slov jasně vyznělo znechucení nad sebou samým. Bez motivace byl Tako úplný nýmand.
"Tak to jsme sj ujasnili," obrátil rychle list, "Eno," obrátil se najednou k dívce a zpříma jí pohlédl do očí, "zatím se celou dobu probírá jen moje zbytečná existence, co takhle říct něco o sobě, třeba nějaký úspěchy z dosavadní dráhy kunoichi, nebo si snad stejná nula jako já? To by se mi nestalo poprvé. Tady v Kiri jsou vždy upřednostňováni silní jedinci a trosky hází do týmů k sobě, aby se tak dostali do ošemetných situací ze kterých by vyšli buď silnější, nebo vůbec."
Když mluvil o Ichinitsu, mluvil s takovým respektem, že nebylo pochyb o jeho bezvýhradné oddanosti i nyní, když byl na dně.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Lázně
Dívka nechala své oči pozvolna klesat, zatímco se jí z těla uvolňovaly poslední zbytky jakéhokoliv napětí. Cítila se uvolněná, jako už dlouho ne, ale přesto byla zdánlivě na pozoru.
Na poznámku od Taka nereagovala, koneckonců to bylo spíš mezi ním a Ryo. Zvědavě ale pootevřela jedno oko, aby mohla sledovat, jaká bude zelenovlásčina reakce. Ta však vzala Takův drzý výjev k jejímu překvapení celkem klidně. Ena musela uznat, že její trpělivost byla obdivuhodná. Tako byl rozhodně shinobi s obrovským potenciálem, o tom nebyl pochyb, ale rozhodně nebyl ani zdaleka blízko toho potenciálu dosáhnout.
Jirou Kitabatake
Tým C
severní cvičiště
S nepřítomným výrazem na tváři sledoval dění před sebou. Sledování soubojů, natož šermířských, ho nikdy příliš nenaplňovalo; utíkal tedy myšlenkami úplně jinam (konkrétně k trávníku na severní straně rezidence rodiny Kitabatake, jenž potřeboval znovu zasít).
Z přemýšlení ho vytrhl až příchod rudovlasého mladíka – dle katany přehozené přes ramena a charakteristické barvy rozčepýřené kštice si chlapcův obličej zvládl rychle připodobnit k obrázku z jedné ninja-karet, kterou při přebírání týmu C obdržel.
„Ehmm, ty budeš Seiko–Seiichi, že?“ zeptal se nejistě a vrhl na chlapce zkoumavý pohled.
Tým G: Ztracený ostrov
Po modravé pasti se rozeběhly praskliny, když si uvědomil, co mají doopravdy za lubem. Chakra, kterou dokázal zburcovat byla téměř hmatatelná a její síla začala zvedat kamenné úkomky kolem a nesla je někam ke stropu. Ona síla byla temná a téměř ochromující. Jak by před něčím takovým mohl obstát prostý smrtelník.
Když však Yui odřízla kožené řemeny, ozval se z zvuk, jako by někdo udeřil kladivem do sleněné tabule a muž se uvolnil. Síla vyprostění oba shinobi z mlžné odhodila několik metrů dozadu a několikrát se odrazili od země v tvrdých kotoulech, než se úplně zastavili.
"Mě ne zastavit," prohlásil velice starým nářečím, kterému bylo jakž takž rozumět. Z tónu mu ale čišelo překvapení a vztek, protože jeho přilba zkončila v Yuiině náruči.
Svalnatý muž se napřáhl a sekl. Z meče proti dvojici vystřelila vlna černé energie a následoval výbuch, když se něco mihlo kolem a vlétlo to smrtící šavli do cesty. Výbuch otřásl slují, a sopka odpověděla. Celá se hrozivě otřásla a z hlubiny na okraji platformy vytrysko hned několik gejzýrů magmatu. Tam, kde magmat dopadl na platformu, začali hořet plameny.
Mezi Renjira a Yui dopadlo Kenshinovo tělo s hrůznou ranou přez celou hruď. Zbraně, kterými se pokoušel energetickou vlnu odrazit, byly roztrhány a kousky.
"Mě nedokáže zastavit nikdo! Zničím Národ Země a všecky pokleknou!" křičel svalovec za doprovodu krutého smíchu.