NFFORPG - Kirigakure no Sato
V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden
Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:
Takův prasečí společník:
Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.
.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx
Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Miki-san
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0+
Zkušenostní body: 140
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Chaly
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 155 cm
Váha: 49 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 135
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4
Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden
Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak )
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank
- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu
- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových
- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy
Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Alice Yukari
Yōhei
Alice s nohami vyloženými na stole a znudeným výrazom v tvári premýšľala o tom, či už niekto zomrel od nudy. Ak nie, ona nemala k tomu ďaleko a bola by aspoň priekopníčka. Ale na druhej strane taká smrť nebola pre ňu, bola by to hanba umrieť len tak v nečinnosti. Nie, nie, to nebola pre ňu.
Preto, keď do miestnosti vstúpili ich podriadení, oči sa jej rozžiarili pri predstave, že konečne je tu niekto, koho bude môcť terorizovať.
"Už som si myslela, že tu aj zostarnem, kým sa vy dvaja vrátite z takej primitívnej misie," uškrnula sa na tých dvoch. "Vidím, že to bola chyba myslieť si, že zvládnete misiu bez toho, aby ste prešli našim tréningom."
Vyskočila na nohy, oprášila si neviditeľné špinky z oblečenia a skôr než vykročila k dverám, vytiahla zo stola dýku, ktorú tam pred pár hodinami zabodla. "So mnou pôjdu tí, čo majú raiton. Ak teba súhlasíš?" Otočila sa k Shingovi.
Kay Arashi
Yohei
Dívce se na tváři objevil slaboučký úšklebek, když se Shingo zmínil o délce jejich mise. To chce zvonek ke dveřím. pomyslela si pobaveně, ale nahlas nic neřekla. Peníze z mise si schovala kamsi do kapes, po Mizuki jen těkla pohledem. ,,Kay Arashi." představila se jí stroze. Dívenka nevypadala moc zajímavě, byla zřejmě stejně stará jako sama Kay.
No fajn... pomyslela si Kay trochu znuděně, když se Shingo zmínil o tréningu. Měla docela hlad, ale fajn, ještě přes ten trénink to vydrží. No problem.
Dívka zkřížila ruce na hrudi a pozorovala Alici. Bylo jí to celkem jedno, kdo ji bude trénovat.
Shingo Yamamoto
Yohei
Podíval se na ty dva a usmál se. Když mu na stole přistál sáček s odměnou sáhl do něj a několik ryo hodil Akemu a Kay. Pak hlavou pokývl k Mizuki.
Tohle je vaše nová parťačka Mizuki. Tahle mise vám trvala déle než bylo zdrávo , takže vám jen prospěje když se k vám přidá někdo navíc. Ale sem rád, že ste na poprvé uspěli. Doporučuju vám, abyste se seznámili rychle protože za chvíli vám začne trénink. Buď já nebo tady Alice si vás vezmeme na tréninkové hřiště a vyzkoušíme vaše dovednosti. Co ty na to Alice, budeš to ty nebo je mám trochu provětrat já?
Zeptal se a otočil se k Alice.
Lei Ming
Lei si vyslechl Atsuko-sama se zachmuřeným pohledem "jistě máte pravdu má paní, dnešní doba je zlá, ale ještě pořád jsme nepoznali tu pravou temnotu, která možná přichází" řekl Lei a pak se uklonil "pokud již tedy nepotřebujete mých služeb, tak bych se odebral za učenci" řekl Lei a po další úkloně vyšel z místnosti a šel ven. Přemýšlelo všem co se dozvěděl a hodně ho to trápilo. Šel dál a pak narazil na Katsua s Kasaim a novou učednicí Shinju "jak tak vydím chlapci, tak se seznamujete s novou učednicí" řekl a pokusil se o úsměv, ale šlo hodně poznat, že je nečím rozrušen.
Mizuki Saiuri
Yohei
Do místnosti vešli nějaký kluk a holka. Podle toho jak se chovali bylo poznat, že svého šéfa už trochu znají. Ten kluk byl vysoký zhruba jako Mizuki možná o trochu višší a měl docela milý úsměv. Ta holka se tvářila trochu naštvaně a proto se mizuki radši o ni dále nezajímala. Doufala, že to nebudou moc arogantní, a že snimi bude vycházet v dobrém.
Akio Tori
Velká jeskyně pod Kirigakure...
Nějakou dobu Mizuiro nesl Akia ještě na zádech. Využil skoro veškeré své síly, které mu ještě zbývali, takže si potřeboval na chvíli odpočinout, aby mohl dál pokračovat v cestě sám...
Po nějaké chvíli, co šli nabil znova vědomí, teda aspoň na pár minut...
Snažil se aspoň trochu zorientovat a pokusit se zase se postavit na vlastní nohy. Nemohl se přeci pořád nechávat nést a on to moc dobře věděl. Z takovou by byl za chvíli Mizuiro úplně grogy...
V tom, aby zase neztratil vědomí mu pomáhala hodně bolest ruky, kterou neustále cítil... Nedalo se s ní moc hýbat... Byl sice i trochu potlučený a odraný, takže vlastně ho celé tělo trochu pobolívalo, ale tohle bylo asi to nejhlavnější... Pravou ruku potřeboval a i když dokázal dělat vše i levou, nebylo to ono... Zkoušel s ní někdy všelijak pohnout a nebo ji otočit, ale vždy to šlo z těžka a hned zatím ho následovala taková tupá bolest jakoby mu ji někdo drtil... Uvědomil si, že si ji asi opravdu při tom rychlém zákroku, zbrždění z otočkou, vykloubil... Nechtěl však už Mizuira nějak zatěžovat, protože i tak toho měl, až nad hlavu a rozhodně mu teď moc nepomáhal... Vlastně akorát je celou cestu zpomaloval... Věděl, že to byla jeho chyba, že vůbec neměl pít a teď prostě za to musel pykat... Shinobi se mnohokrát může dostat do různých a nebezpečných situací, nehledě na okolnosti nebo čas a i toto by se mohlo stát, proto se na něj nesměl brát ohled... Jednou chtěl patřit mezi oinini a taky se tak musel chovat, takže nebylo, co řešit...
I když mu ten malý odpočinek docela pomohl, cítil se opravdu divně a začal zjišťovat, že je to horší a horší... Ruku držel pořád u těla, aby s ní nemusel moc hýbat a nedávat nic najevo... Rozhodl se, že počká přes noc a tím se to určitě zlepší...
I když se necítil nejlépe, někdy dokázal jít chvíli sám a nést si i svůj batoh, aby ulevil na chvíli svému společníkovi. Vždy pak, ale musel přijmout další jeho pomoct, protože nikdy moc dlouho nevydržel... S Mizuirem někdy prohodil pár slov a zkoušel mu pomoci i s cestou... Takže se někdy také zaměřoval na mapu a prostě se snažil spolupracovat....
Čím však šli dál a dál, začala se teplota zase rapidně snižovat a na Akia zároveň dopadat větší a větší únava, čímž mu byla ještě větší zima... Po chvíli vzdal i dívání do mapy nebo nějakou komunikaci s jeho kolegou... prostě to nešlo... Začal být dost dezorientovaný a i když ho občas Mizuiro zase vzal na záda, vůbec to nepomáhalo.... strašně se motal a navíc se klepal jako osika... skoro nic ani neviděl... všechno buď bylo rozmlžené a nebo to viděl mnohonásobně víckrát...
Po nějaké době se už ani nesnažil jít sám... orientaci už vzdal úplně a hlava mu někdy klimbala dolů, ale vždy se pak zase jakoby probudil... Nevěděl, jestli to způsobuje ta stále přetrvávající bolest ruky a nebo ta hrozná zima, která se pro něj jakoby stupňovala víc a víc a nebo jen to, že už do bezvědomí prostě nechtěl přijít... Ozvěnou jeskyně se ozývalo klepáni jeho zubů a nepravidelný sekavý dech, který vždy, když vydechl, vytvořil obláček teplé páry... Už prostě nemohl dál pokračovat, nevěděl ani, kde jsou... byl jako na kolotoči..."M-m-m-mi-mizuiro..." Sotva ze sebe vykoktal a hlava mu zase na chvíli jakoby spadla dolů... Tohle už bylo dost podivné na to, aby to je bylo z té předchozí únavy...
Ake Hoku
Ake celou dobu tiše následoval onoho muže i Kay až došly do pracovny Shinga, což Akeho trochu překvapilo, protože by byl klidně přísahal, že šli úplně jinudy než poprvé. Když vztoupili do pracovny, kývnutím pozdravil své nadřízené a znovu nechal Kay mluvit. Hned jak se zmínila o penězích, okolo ucha jí prosvištěl dobře mířený hod váčkem plným peněz, který dopadl na stůl přímo před Shinga.
"Rád bych, kdybych mohl nyní trénovat." řekl nakonec a čekal co vypadne ze Shinga, protože se netvářil příliš nadšeně.
"Tedy jestli pro nás nemáte něco důležitějšího."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Jeskyně
Po malinké chvíli chůzi jste došli k dalšímu rozcestí. Akiovy síly však začaly značně ubývat, chloupek, který měl zabodlý v noze stačil do jeho těla vpravit pavoučí jed a ten nyní prováděl nepravosti s jeho tělem. Akiovo vědomí bylo velmi slabé a sem tam ztrácel orientaci, navíc jste si všimli, že cestou k rozcestí se začala snižovat teplota a světla taktéž ubývalo. Noc přichází... U rozcestí je však i podivná svítivá kapalina. Mohla by ona Akiovi pomoci se zotavit? Nejmoudřejší bude utábořit se u rozcestí, přečkat chladnou noc a dobře zvolit další cestu...
Akiovo tělo by se s jedem mohlo do 24 hodin vypořádat...
Atsuko-sama
Její malé čelíčko se trochu zkřivilo vráskami, které vzniky malinkým zamračením.
"Snad máš pravdu Lei... Každopádně se blíží něco nebezpečného. Mám z toho špatný pocit. Ale prozatím nemůžeme nic dělat... Budu nad tím nadále uvažovat a ty se prozatím věnuj našim učencům... Pravděpodobně v tom budou mít velkou roli hlavně oni..."
Dovysvětlila Atsuko a gestem naznačila Leiovi, že může odejít, ona sama přešla k oknu a dívala se na nebesa, kde se Slunce dralo skrze mraky.
Katsuo Shinichi
Jeho mlha se najednou roztrhala a on spatřil Kasaie, který začal rušit své jutsu. Rychle dopadl zpět na svoje a zašrouboval svůj bublifuk, málem se mu podařilo si jej vylít, to by nebylo asi moc dobré...
Každopádně si upravil své dlouhé splývavé kimono a pomalými kroky mířil za novou doposud neznámou tváří.
"Už je to tak Kasai, budeme se muset ještě někdy střetnout. Ale nyní by od nás bylo neslušné, nevěnovat se tomuto milému stvoření, není liž pravda?"
Usmál se na dívčinu.
"Mé jméno Je Katsuo Shinichi..." Představil se a nechal konverzaci volný průběh.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Michiko Takeru
Ráno vstala poměrně pozdě, ale nikdo jí nebudil, takže případné zpoždění jí nemůže být dáváno za vinu. Umyla se a šla se dolů nasnídat, než se však stačila do něčeho zakousnout, tak přiletěl její uřícený bratr s dalším vzkazem od senseie.
"Jasně, takže jsem ode dneška asi na dietě, protože se nestačím ani najíst." zamumlala si pro sebe a šla si nahoru pro své věci, vzala si i láhev vody, nevěděla, co budou dnes dělat, ale jestli to bude nějaké taijutsu, tak to bude potřebovat. Poté seběhla dolů a kývla na bratra, že je připraveni a mohou vyrazit.
Šli po ulicích Kiri, kde se začínali objevovat první obchodníci, kteří začali otevírat své malé krámky. Ale stále bylo na obvykle rušné ulici poměrně klidno.
"Nevím, proč máme vstávat tak brzy, předpokládám, že dnes žádné lumpy lovit ještě nebudem a i kdyby, tak i ti by vstávali později." zamručela Michiko, měla dnes poměrně mrzutou povahu.
Kay Arashi
Yohei
Kay se ale dále pouze zubila na Akeho, nevypadalo to, že by byla taková...
Jenže ani po zaklepání se dveře neotvíraly. Kay se po chvíli trochu poušklíbla a zabouchala na dveře, o dost rázněji.
„Kdo... Jo, to jste vy... Už vás hledají." vykouknul jakýsi muž mezi dveřmi, načež otevřel dveře do kořán a pustil je dovnitř. Šel před nimi, nepředpokládal, že by se už vyznali v yoheiských chodbách. Tak je dovedl až před dveře kanclu, zaklepal a vstoupil dovnitř.
Kay proklouza bez ostychu do kanclu a prohlédla si přítomné; znuděnou Alici a trochu nepříjemného Shinga, jak se dalo alespoň trochu poznat z jeho očí. V kanceláři byla také jakási dívka, Kay si ji zběžně prohlédla a pak zase zvedla pohled k Shingovi a Alici.
„Mise byla úspěšná, peníze má ten za mnou." zamrmlala. Měla toho za poslední dny vážně už celkem dost.
Daichi Takeru-oinin
Ráno vstal, necítil se úplně nejlépe, ale vstávat musel, došel dolů a nasnídal se, bylo ještě velmi brzy, nejspíš všichni spali. Po snídani se převlékl a vyrazil se proběhnout. Přemítal po cestě, co je asi čeká, zda někdy půjdou lovit ninji co zradili vesnici a jak se jim to bude dařit. Pokud se sestrou dokáží dobře spolupracovat, budou silní.... pokud ne, dopadne to s nimi neslavně, ale věděl, že se oba budou snažit jak jen je v jejich silách aby uspěli. A jejich sensei vypadá sympaticky. Pomalu končil svou ranní rozcvičku a vracel se domů, těsně před dveřmi se však zarazil, byl tam papírek se vzkazem od mistra. vtrhl dovnitř a rychle se umyl, sestra už byla vzhůru, stejně jako rodiče, vyřídil jí co se dověděl a za chvíli už byli oba připravení vyrazit.
Shingo Yamamoto
Yohei
Při čekání na ty dva se začal pořádně nudit. Taky už ho štvalo, jak dlouho jim mise trvá. Zavolal si k sobě jednoho ze svých podřízených.
Hej ty! Jdi se podívat po těch dvouch. Najdi je a zjisti jak na tom jsou. A pošli je okamžitě sem za mnou. Už mám toho čekání plný zuby!
Řekl a rukou mu pokynul aby odešel. Potom si sedl zpátky do svého křesla a začal si prohrabávat své dokumenty.
Shinju Nishi
Tengoku no Sekyo
Viděla, že chlapci přestali bojovat. Takže si jí všimli. Bariéra kolem nich zmizela hned poté, co byla rozříznuta mlha uvnitř, a Shinju je tak mohla spatřit.
Určitě jsou silní... Počkala, až jeden z nich, který mířil k ní, dojde. Uklidnila Rakkiho, který zvedl hlavu z tlap a chystala se odseknout, že mu do toho nic není. Ne, že by chtěla být drzá. Jen neuměla jednat s lidmi, její jediný přítel byl Rakki. Zhluboka se ale nadechla. Tihle kluci byli její jediné vodítko k Lei Mingovi-sama, oni určitě budou vědět, až dokončí slyšení u Atsuko-sama. A navíc se tu vyznají.
,,Z klanu Nishi, jménem Shinju. Čekám na Lei Minga. Myslela jsem, že by jste mohli vědět, za jak dlouho skončí jeho schůzka s Atsuko-sama." Teprve teď vyskočila na nohy. Rakki jí okamžitě napodobil. Mírně se předklonila a sklonila hlavu. ,,Nechtěla jsem rušit váš trénink. Omlouvám se." Poté se opět narovnala a s bezvýraznou tváří pozorovala dva chlapce před ní.
Lei Ming
Le se zvedl a na tváři měl ustaraný výraz, věděl vše o vizích Atsuko-sama, ale ještě nikdy ji neměla tak silnou jak sama řekla. Tvářil se ještě více ustaraněji a odpověděl "vaše vize, vždy něco vypovídají o budoucnosti, neznám pravou podstatu téhle vize, ale pokud byla opravdu tak silná a skutečná, tak se její pravou podstatu jistě v co nejbližší době dozvíme, bohužel nám nyní nezbývá nic jiného, než být ostražití, všem senzibilům zadám pokyny ke zvýšení opatrnosti, ale zatím neuděláme nic, uvidíme co zjistí naše rozvědky a pak budeme pokračovat v dalších krocích. Temnota je lstivá a nesmíme se unáhlit" řekl Lei a pak se trochu pousmál "ale zatím si nedělejte velké starosti má paní, hned jak se něco dozvíme, tak vám to oznámím" řekl Lei a čekal na její reakci.
Kasai Otoko
Kasai se držel na bariéře, když v tom se všude začala tvořit mlha "hh pěkné" řekl, ale něco ucítil, tedy někoho dalšího, ale zatím dokončí co chce složil další pečetě a zase použil "Fuuton: Reppuushou" řekl a vypustil velmi silnou vlnu větru a rozvířil mlhu v bariéře, ale pak se pousmál a dotkl zdi baiéry "Katsuo náš trénink nyní už není soukromý" řekl a zrušil bariéru a pak v klidu doskočil na zem "dobrý boj, příště ho dokončíme" řekl a šel si pro svůj velký svitek smotal si ho a pak přehodil přes ramena (jako to měl Jiraya). Potom se podíval směrem kde seděla holčina a pomalu šel k ní "kdopak jsi, vypadáš, že jsi zabloudila" řekl a když došel před ní, tak se na ni zadíval a čekal co z ní vypadne.
Aokawa Mizuiro
Po nějaké době sebou začal Akio trochu vrtět ještě pořád byl ale mimo. Mizuiro se rozhodl že by zase měli pokračovat, alespoň kousek a chvíli. Takže opět si všechno tak nějak naskládal na záda a vydal se skrz vodopád dál do další chodby. Bylo by fajn kdybychom teď na nic nějakou dobu nenarazili, pomyslel si. Krom toho za sebou máme už nějakou cestu a krystal s jezerem nikde, je ale pravda že podle mapky nás toho čeká ještě sakra moc. Kokoro říkala že normálně by nám tenhle tréning dala o dost později takže se musí dít něco vážného, že by vesnici hrozilo nějaké vážné nebezpečí? vyděsil se trochu. Ne, Mizu uklidni se, ty se přece nenecháš jen tak něčím vyvést z míry. Všechno bude v pohodě! usmíval se opět a začal si do kroku trochu pobrukovat.
Shinju Nishi
Tengoku no Senkyo
,,Děkuji vám mockrát."
S těmi slovy dívka prošla hlavní bránou. Bylo jí řečeno, že Lei Ming-sama, u kterého se měla hlásit, je u Atsuko-sama. Tam nesmí za žádnou cenu. Někde v komplexu jsou ale prý další dva učenci, ke kterým Lei Ming-sama dříve či později nejspíše přijde. A když ne, jsou pod jeho velením, takže by jí mohli poradit.
Všude byl klid, ticho, jen vánek občas rozšustil listy nebo šplouchla voda. Nic jiného ticho nerušilo a Shinju si připadala jako vetřelec.
,,Hlavně buď potichu, nechceme rušit," zašeptala. Patřilo to jejímu věčnému společníkovi, bílo-černo-rezatému lišákovi Rakkimu. V té době jí sahal do půli stehen, rostl ale jako z vody, od té doby, co začali opět intenzivně trénovat po příchodu z ročního studia v nemocnici. Náročný trénink ho utěšoval a prospíval mu. Lišák kývl. Upozornění bylo ale naprosto zbytečné, neboť i před tím našlapoval lehce, jako pírko.
Naprosto ztracená Shinju se toulala po dřevěných lávkách. Všude kolem bambusy a jezírka, kdo se tu má vyznat, navíc, když je tu poprvé? Trochu jí pomáhal orientační smysl Rakkiho, který dokázal vycítit chakru na velké vzdálenosti. Pověděl jí, že nedaleko odsud jsou dva rychle se pohybující, nejspíše trénující lidé a v okolních budovách se také někdo nachází. Dohodli se společně, že vyhledají ty dva, kteří jsou spolu. Nemohli k nim jít ale přímou čarou, neboť přes bujnou vegetaci by se nejspíše nedostali.
Po nějaké době bloudění i Shinju konečně uslyšela vzdálený hluk, který mohl vydávat jen souboj. Doopravdy tedy trénovali. Teď, když už jí nevedl Rakki, dokázala mnohem lépe odhadnout, která cesta bude ta správná. A opravdu, po chvíli se opravdu dostala poblíž jezírka, u kterého bojovali dva chlapci, nejspíše další učenci při tréninku. Pohybovala se naprosto neslyšně, jako vždy, nechtěla je rušit. Jelikož se ale neskrývala, nejspíše si jí všimli. Neřešila to ale. Viděla, že jsou obehnáni bariérou, a tak se nemusí bát, že by jí nebo Rakkiho zranili. Posadila se, záda opřela o strom a sáhla do pásu, který jí obíhal kolem břicha. Vytáhla odtamtud svitek s nápisem 'Nishi' a rozvinula ho na místo, kde skončila, když z něj naposledy četla. Lišák si lehl k jejímu boku a hlavu položil na tlapy. Shinju přehodila jednu svoji ruku přes jeho hřbet a drbala ho. Společně čekali, až chlapci dobojují.
Akio Tori
Velká jeskyně pod Kirigakure...
Následná tlaková vlna, která s Akiem mrštila k východu bylo to poslední, co ještě vnímal. Než totiž dopadl a celá jeskyně se kompletně zřítila, upadl do bezvědomí, protože už dál neměl sílu na to, aby se při něm udržel...
Další okamžiky a věci, co se s ním děli, vůbec nevnímal. Nevěděl o tom, že s ním někdo hýbal a nevěděl ani o tom, že by se vůbec někam přesunuli a bylo mu to upřímně jedno. Jakoby spal bezesným spánkem...
Po nějaké té chvíli, co ležel u vodopádu se trochu pohnul a dusivě zakašlal. Stále se však neprobouzel, i když v úplném bezvědomí taky nebyl. Napůl jakoby vnímal a napůl byl stále někde úplně jinde. Začal, ale zase cítit, co se dělo a děje z jeho tělem, takže vnímal i jeho zranění. Nebylo to zas tak hrozné, spíše byl vyčerpaný, ale hlavním faktem bylo to, že teď plně vnímal svou ruku, kterou si předtím tak nešťastně vykloubil. Bylo to někdy v rameni, protože, když se znovu pohnul a tedy se pokusil i z rukou, trhl sebou a sykl, jak se mu tělo postavilo na protest. Stále však měl zavřené oči a spíše to vypadalo, že jsou to jen podvědomé reakce...
Aokawa Mizuiro
Měl pocit že takhle rychle v životě neběžel jenže to mu taky nikdy za zadkem nevybuchla jeskyně. Tlaková vlna ho společně s hordou šutrů smetla, ale také ho protlačila východem, ten se pak zasypal. ,,Auvajs," hekl a posadil se, přičemž ze sebe musel shodit jeden menší balvan, mohl být rád že ho to nerozdrtilo, jelikož byl ale navyklý na světlo v jeskyni nějakou dobu mu trvalo než si zase zvykl na to přítmí v téhlé chodbě. Chvíli šmátral kolem sebe a s radostí zjistil že Akiův batoh tu divokou jízdu přežil s ním. ,,Akio?" zavolal ale pak se trochu rozkašlal protože všude bylo dost prachu. ,,Akio, slyšíš mě?" začal po všech čtyřech přelézat tu šílenou spoušť a hledal svého parťáka. Pak cosi po své levici zahlédl, oči mu slzely díky prachu takže i to zhoršovalo jeho zrak ale přesto se tam s úprkem vydal. Byl to Akio, sice byl z části zavalený, ale dýchal a nevypadal nijak vážně zraněný, v rychlosti z něj odházel kamení a odtáhl ho stranou. ,,No myslím že bychom se měli vrátit," usmál se a tak jak ho nesl sem ho nesl zase zpátky k místu kde byl vodopád. Tam ho položil na zem, jeden z batohů mu dal pod hlavu, a pak si šel umýt hlavu k vodnímu průchodu kterým sem připlavali. Nejen že byl zase schopný lépe vidět ale také ho to příjemně osvěžilo, pak se vrátil k Akiovi a šel důkladněji prozkoumat jeho stav, bylo tady více světla takže mu to půjde i lépe a rychleji. Nevypadalo to na to že by měl něco zlomeného no nějakou tu modřinu určitě bude mít, možná pár naražených žeber, pak si ale všiml jedné dost velké nepříjemnosti. Akio měl v noze zabodnutý jeden chloupek toho pavouka, jak nejšetrněji uměl ho vytáhl, ránu trochu opláchl a pak ji zavázal útržkem košile. Jestli byl chloupek napuštěný nějakým jedem doufal že nebyl smrtelný ale třeba jen ochromující nebo něco v tom smyslu, v jedech se moc nevyznal no základní věci přece jen věděl. ,,Snad bude v pořádku," vzdychl a rozhodl se doplnit energii jídlem.
Jeskyně
Jeskynní systém se začal bortit. Výbuchy, které zapříčinil Akio narušily hlavní pilíře místnosti a ta se začala bortit. Pavouk, který nebyl schopen úniku se ještě o něco pokusil, ale opět zařval bolestí. Jakmile se k němu Akio přiblížil, vystřelil po něm svazeček chloupků a naneštěstí se mu jeden zabodl do lýtka. Toho si ovšem Akio v záplavě adrenalinu nemohl všimnout. Kameny se začaly sypat ze stropu a výbuch vytvořil takovou tlakovou vlnu, že to Akia i Mizuira odrazilo a oba vletěli do tunelu, kterým sem přišli, ještě před tím, než byl východ zasypán. Poté se z místnosti neozývalo nic a oba genini se tak tak dostali ven...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Akio Tori
Velká jeskyně pod Kirigakure...
Všechny výbušné lístky naráz expolodovaly a celá síť se začala i s jeskyní hroutit v masivních otřesech a práskání stěn po celé ploše. Malý pavoučci se v panice začali vracet zpátky a utíkat, ale to jim už v ničem nepomohlo. Všechno se řítilo v mohutných sesuv dolů, přímo k zemi.
Akiovi teď bylo jasné, že po svých nemá šanci uniknout a tak prostě musel improvizovat. Přiskočil k pavoukovi a vytrhl jeden kunai i s lankem.
Vzápětí s nim švihl proti jednomu tlustému vláknu pavučiny, u které se utrhla jedna strana a s houpnutím padala dolů, ale nebyla dostatečně dlouhá, aby země dosáhla.
Kunai se kolem toho párkrát obtočil a pak zabodl. Železné lanko se začalo odvíjet a když už nemělo, co dál roztahovat, prudce škublo s jejím koncem, který držel Akio v levé ruce. Vyšvihlo ho to silně do vzduchu a dál přímo do prostoru. Jen tak tak míhal padající objekty a připravoval se jen na tu chvíli, až se bude muset pustit, protože pavoučí vlákno, s kterým se z houpával taky nebylo nekonečné.
Jen jak cítil prudké trhnutí, pustil železný drátek, ale pořád se řídil kupředu, teď už však šikmo dolů. Těsně nad zemí zasekl dráp na té dobré ruce do stěny skály a tím snížil rychlost dopadu. Stejně sebou však třískl na zem a ještě udělal pár kotrmelců, směrem k východu.
Doskok však stejně nestačil a řítící se strop a všechno, co na něm bylo připevněné, už bylo taky u něj. Neměl sílu a ani šanci stihnout ještě vyskočit. Jediné, co ho v té chvíli napadlo, aby si zachránil krk bylo, že se jedním převrácením dostal mezi dva balvany u stěna a v těsnal se do té škvíry. To už se však na to místo, kde ještě před pár sekundami byl zřítili masy skal a pavučiny, které kompletně všechno zasypali a i ty balvany, kde se Akio schovával. Naštěstí se Akio rozhodl risknout běh a rozběhl se k východu. Bylo to jen asi 10 metrů od východu, s kterého se ještě vyvalilo hromadu prachu a malých částeček, které se při zhroucení vytvořili.
Když vše utichlo, východ byl kompletně zasypaný a všude se váleli cáry pavučiny a hromada balvanů a zbytky stropu. Nic se však od tama neozývalo...
Aokawa Mizuiro
Podařilo se! Zasáhl pavouka, ten hnusně zakvílel a pak sebou plácl na zem. Mizuiro se na chvíli opřel o meč, přece jen se tu kvůli tomu pavoukovi musel chvíli ohánět a rozhlédl se, pořád nikde neviděl Akia a doufal že to zavřeštění nepřiláká ještě něco jiného. Po chvíli měl pocit že něco zaslechl, jako by něco mířilo zhruba jeho směrem, něco hodně velkého. Vzápětí se to potvrdilo řítilo se k němu cosi ledového. ,,Co to?" začal ale pak zahlédl Akia, usmál se protože byl rád že je v pořádku, no muselo se něco stát když plýtvá chakrou. Ledová potvůrka kolem něj prohučela a střetla se se zataraseným vchodem kdesi za ním, Akio poněkud neobratně přistál na zemi když seskočil ze hřbetu té věci. ,,Kde ses tak flákal?" zeptal se ho no to už spatřil vlnící se hordu něčeho, zprvu nechápal co se to všude kolem hemží, ale když už to bylo dost blízko všiml si že jsou to malí pavoučci, tisíce malých pavoučků. Než si to stačil v hlavě přeskládat, hodil mu Akio batoh a nařídil mu aby se zdekoval, Mizuiro chtěl něco namítnout ale nakonec se vrhl k východu, Akio musí mít plán, určitě. Přece není sebevrah.
Akio Tori
Velká jeskyně pod Kirigakure...
Akio už ani nedoufal, že dorazí ke konci, ale nakonec se tak stalo. Zastavila ho něco podobného zdi jeskyně, ve které však byl menší otvor dál. Byl teď zavěšený jednou rukou na vláknu, které chtěl přeseknou, ale prostě se najednou přestali všechny hýbat a on už se nemusel ničemu bránit. Než však stihl se trochu víc přiblížit a třeba se dostat dál, poblíž otvoru začalo vylézat extrémní množství malinkých žlutých pavoučků, kteří nevypadali zrovna přívětivě. Nikdy se pavouků nebál a asi by pokračoval dál, ale byli prsotě všude. Začali lézt po síti, po zdi, po zemi a bylo mu jasné, že i kdyby chtěl, tak je všechny nezneškodní a rozhodně nechtěl být sežrán zaživa.
Dalším rychlím vyšvihnutím se dostal dál od zdi a pokusil se zachytit na další vlákno a co nejrychleji se dostat zpátky.
Když však se při otočce natáhl svým drápem, netrefil se. Málo se totiž odrazil a jeho hlava se mu silně zamotala, což způsobilo, že chvíli nevěděl, kde je. Než se stačil nějak zorientovat, tak už padal dolů a jediné, co zpomalovalo jeho let, tak byli sítě, které po cestě prorazil.
Byla to chvilka, než se dostal k zemi a tvrdě na ni zády dopadl. Hekl a pokusil se přidušeně nadechnout, protože mu pád vyrazil dech.
Chvilinku se sbíral ze země a snažil se aspoň nějak přetočit. Teď už mu bylo jasné, že mu na návrat nezbývá čas a hlavně ani síla. Hlava se mu motala jako o závod a břicho už e také probouzelo. Navíc cítil, že si snad musel narazit páteř, i když to tak hrozné nebylo, ale bolelo to. Navíc teď si teprve uvědomil, co znamenalo to rupnutí, při zbrždění rotace a vyhoupnutí zpátky. Nejspíš si asi buď vytáhl a nebo vykloubil rameno, ale to teď bylo jedno. Dokud mu ho někdo zpátky nenahodí, protože sám se na to necítil, nemohl tu ruku využívat. Jediný štěstí bylo v tom, že levou dokázal využívat stejně jako pravou, což to se mu teď náramně hodilo. Stále to však neřešilo problém z návratem. Nohy byli sice relativně v pořádku, ale nemohl celou dobu běžet a rozhodně ne, tak rychle, jak by potřeboval v tomto terénu.
Pavouci už u něj skoro byli. Sítě už nešli ani vidět a oni se blížili blíž a blíž. Není jiná šance... snad to vydržím aspoň, než z tohoto místa vypadneme... Pomyslel si Akio a ze všech čtař se s velkou námahou postavil na nohy. Jeho dech byl rychlý a ze srdce měl turbo diesel. Musel však se dostat pryč a k tomu mohl využít teď už jen jednu věc... S bolestí podzvedl i pravou ruku a spojil ji z levou.
"Hyouton: Haryuu Mouko!" Zakřičel hned potom, co udělal tři pečetě. Za ním se okamžitě s formoval ledový tygr, který prudce vyletěl k němu. Těsně před ním, se Akio odrazil a jedním skokem se mu dostal na hlavu a zabodl do něj svůj levý dráp, aby se udržel. Pravou ruku měl pořád v pečeti tygra, i když to bolelo, musel však něčím řídit směr letu. Ledový tygr vyrazil velmi rychle směrem zpátky. Síť se těsně před ním mrazila a rozpadala na kousíčky malinkého ledu. Musel se, co nejrychleji dostat zpátky a věděl, že to dlouho neudrží.
Když použil techniku, tak se mu dost přitížilo a využil k tomu vlastně své poslední síly. Jen tak tak se držel při vědomí, ale snažil se ještě udržet směr letu a hlavně ledového tygra pohromadě.
Trvalo to jen chvíli, než konečně zahlédl Mizuira. Pohnul rukou trochu směrem dolů a jutsu změnilo směr a teď šikmo letělo přímo k němu. Akio však mířil za něj. Chtěl ještě využít techniky, aby jim prorazil zahraděnou únikovou cestu. Kousek před dopadem se vymrštil do vzduchu a tentokrát už těžce dopadl na zem. Podlomila se mu noha a on udělal na zemi pár kotrmelců, než se zastavil. Ledový tygr proletěl kolem nich a tvrdě vrazil do překážky, která jim bránili v úniku a přitom ještě potrhal okolní síť, až se nakonec roztříštil o stěnu jeskyně a tvrdou zem.
Akio však dále už na nic nečekal. Jen zběžně prolétl očima, co se tu stalo. Všiml si ležícího pavouka a tak Mizuira, který stál opodál.
Pavoučci se dál přibližovali a začali se rozlézat všude. Bylo jasné, že jim jen tak nedají pokoj a oni museli rychle zmizet.
Už sice opravdu nemohl, ale z posledních sil se zapřel jednou nohou a trochu se podzvedl. Teď jednou nohou klečel a druhou se zapíral. Jedním rychlým trhnutím si sundal batoh ze zad a hodil ho svému týmovému kolegovi."Vem to a vypadni! Cesta je volná! Musím ještě aktivovat výbušné lístky a pokud tu budeš, celý se to na tebe zřítí! A jestli to neudělá, budeme sežrání zaživa, tak padej! Půjdu hned za tebou a nesnaž se hádat, teď pomůžu zase já tobě!" Řekl rychle udýchaně Akio. Hýbat už bylo pro něj nesmírně těžké a vlastně vůbec i mluvit nebo dělat něco jiného. Mizuira viděl rozdvojeně a teď už mu bylo opravdu na omdlení. Věděl, že se to stane, věděl to moc dobře. To byla cena za to, že v tomto stavě využil ne zrovna jednoduchou techniku a ještě ji ovládal. Musel však tu chvíli ještě vydržet a využít svého dna, aby toto místo vyhodil do vzduchu a oni mohli uniknout a nebo aspoň jeho přítel. Byla to jediná šance a jiná možnost nebyla.
Malinko podzvedl hlavu a přívětivě se na Mizuira usmál. Pak už jen využil všechno, co mu zbývalo a postavil se. Otočil se tím směrem, kterým přišel a zadíval se na miliony pavoučků, které se k nim blížili. Chvilinku počkal, aby dal šanci svému partnerovi utéct a těsně před tím, než by se na něj mohli vrhnout se jen ušklíbl a levou rukou udělal pečeť."Bye, bye..." Řekl a zvolal."KAI!"
Jeskyně
Divoká vlákna se snaží, seč mohou, ale zdá se, že na jejich neomalené pohyby jsou geníni příliš hbití. Proto toho pavouk zanechá a opět se uvolní, (Pustí jedno z vláken z úst). Mezitím však Mizuiro už dělal své a poslal salvu na pavouka, jeho útok vyšel na jedničku. Pavouk dostal maximum zásahů a jeho bolest byla velmi nepříjemná. Mezitím se dostal Akio k podivné zdi, vypadala jako stěna jeskyně, ale byl v ní podivný otvor. Avšak situace se značně zkomplikovala. Pavouk v bolestech vydal odporný pištivý zvuk a poté se svalil na břicho, nemohl se udržet na zasažených nohou. O něco dál, z otvoru, u kterého se nyní nacházel Akio se však začal vylit nekonečný roj malých pavoučků, kteří opravdu nevypadali přátelsky. Ač byli malincí, jejich množství bylo monstrózní. Čas na útěk...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Aokawa Mizuiro
To co následovalo poté co po pavoukovi hodil kunai nebylo vůbec příjemné. Celý komplex sítí se rozpohyboval, bylo nebezpečné zůstávat na nich stát a tak Mizuiro za občasného odražení dotěrného vlákna doskočil na zem, jelikož si tam předtím prosekal místo mohl se teď lépe bránit. Horší by bylo kdyby po něm zase začal vystřelovat ty chloupky protože bránit se vláknům a ještě tomu, to teda nevěděl jestli by to zvládl. ,,Ten pavouk je nějak moc chytrej," povzdychl si když mu věnoval krátký pohled aby se ujistil co zrovna dělá. Je to pavouk, jen pitomej pavouk! Co nesnášejí? Čeho se bojí? přemýšlel když stále odolával lepícím vláknům. Oheň, chtělo by to oheň, spálit tu příšerku na prach, jenže ten si jen tak z rukávu nevyčaruju a louče má u sebe Akio, přemýšlej Mizu, přemýšlej, namáhal si mozkové buňky. Měl pocit že mu z toho dříve exploduje hlava než na něco příjde. Pořád mám ještě několik kunaiů, co dál? Kouřové bomby, lanka... lanka! No jo, kunaie a lanka, to by mohlo stát za vyzkoušení! usmál se a začal pomalu uskutečňovat svůj plán. Přešel do bojového stylu kdy meč držel jen jednou rukou, sice byl teď o trochu pomalejší ale musí to risknout, druhou rukou vytahoval kunaie, navazoval na ně lanka a občas si pomáhal i zuby. Pak hodil dva kunaie tak aby pavouka přeletěly ale do toho hodil další dva tak aby to nevypadalo jako léčka ale jako útok. Přesunul se trochu stranou a hodil další dva kunaie mířené na pavoučí nohy a další dva z druhé strany, i kdyby je pavouk zastavil, ty lanka by mu mohla pomoci, nebyl si ale ještě příliš jistý tím v co se jeho plán zvrtne.
Akio Tori
Velká jeskyně po Kirigakure...
Akio dál, teď už pomaleji, postupoval a doufal, že se brzy dostane na konec. Vlákna se však z nenadání začala sama od sebe hýbat jakoby byla živá. To však ještě nebylo to nejhorší. V mžiku na Akia vystřelili lepkavý a hbitý chapadla. Vylétávali prostě jen, tak ze sítě, jak se jim zachtělo. Vypadalo to, že pro něj to bude asi konec v takové výšce a navíc bez stabilního doskočiště. To by se však šeredně všichni zmýlili...
Pro něj nepřístupná místa a špatné bojové podmínky byli jako dětská prolézačka. Byl na to zvyklý a takových případů se přesně jeho taijutsu týkalo. Zakládalo se na rychlosti a hbitosti. Spolu s pružností a spojením různých druhů obraných a útočných pozic zvířat se to mohlo s tímto vyrovnat.
V mžiku se Akiovi drápy modře rozzářili, ale to už první sada chapadel padala k zemi rozčtvtěná na malé kousíčky. I když se vše pohybovalo, jemu stačilo malé zabodnutí a nebo seknutí , by se dalším prudkým vymrštěním dostal zpátky do rotace ve vzduchu a mohl se tam tak udržet a dál se bránit. Neustále se otáčel kolem své osy a útočící chapadla využíval jako odrazový můstek, kterým se však vždy dotkl jen svými zbraněmi. Využíval celé své tělo, ale nejvíce ruky, které se jako jediné všeho dotýkali.
Chapadla se však kolen něj začali, až moc shlukovat a on měl jedinou šanci, i když si nebyl jistý, jestli to z jeho stavem zvládne. Nebyla však jiná úniková cesta....Prudce zasekl do dalšího chapadla a znovu si se rychlým a silným vyšvihnutím, spolu s prohnutím celých zad jakoby do mostu, dostal do vzduchu a ihned jak začal padat, roztočil se jako vývrtka a zápěstí si položil se skříženýma rukama na ramena. Tím, jak rotoval, jeho vystrčené drápy sekali vše kolem něj, co na něj útočilo, i když další část těla byla nechráněná. To mu však nevadilo, protože jako šipka padal velmi rychle dolů a čím dál tím víc se přibližoval k zemi. Přitom však stále vše sekal a prolétal tím jakoby tam nic nebylo.
Asi v polovině však se jeho ruky natáhli a jeden z drápů se zachytil jedné pohybující se sítě. Rotace okamžitě usnula a on se se 180 stupňovým otočením kolem ní prudce vyšvihl dopředu a proletěl úzkým prostorem, který se mu naskytl. Ucítil jak mu v kloubu zakřupalo, ale teď si toho nesměl moc všímat. Byl na tom už velmi špatně. Ta rotace, kterou využil mu hrozně přitížila. Měl teď navíc díky tomu trochu rozmlžené vidění a dost se motal. Musel však dále využívat otoček a vymrštění kupředu a přitom se různě obou směrnou rotací prosekávat kupředu. I když to bylo divné, dokázal se teď pohybovat mnohem rychleji. Jeho ruce se jen míhali a vše, co se přiblížilo jen na metr, bylo na cáry. Vždycky se dalším zachycením a zároveň seknutím do pohyblivých vláken, dokázal převratem a různými prohnutími, prosmýknout mezi tím a zbytek si třeba prorazit. Věděl, že to dlouho nevydrží, ale musel se konečně dosta na konec a zjistit, jestli ta modrá záře náhodou nevychází z toho krystalu. Jinak by sem asi šli zbytečně. Věděl taky, že urychleně se musí vrátit k Mizuirovi, aby si navzájem pomohli. Měl sice v záloze, ještě výbušné lístky všude kolem, ale nesměl jimi plýtvat. Byla to možná jejich jediná úniková cesta. Navíc moc dobře věděl, že kdyby asi se pokusil použít nějaké jutsu, vyžádalo by si to jeho poslední energii a sílu. Čekal ho ještě návrat a to už byl veliký problém, hlavně s chapadlami za zadkem. Sakra, kde je ten zatracený konec...pokud se tam brzo nedostanu, můžu to rovnou zabalit a my jsme se sem dostali zbytečně... sakra...
Jeskyně
Jakmile Mizuiro začal kličkovat, tak se pavouk přestal pokoušet jej zasáhnout svými chloupky. Trochu jej pozoroval, jakmile začal se pomalu přesouvat k síti a lézt na ni. Mizuiro se po něm pokusil hodit 2 kunaie, ale pavouk udělal něco prazvláštního. Jeho kusadla se zakousla do vláken a ty najednou obživla. Sama od sebe vytvořily stěnu, které jej ochránily před kunai. To samé se ale začalo dít i Mizuira i Akia. Sítě najednou začaly klást odpor, začaly se vlnit a pár z nich se uvolnilo a vytvořily tak lepivé chapadla, které se po nich vymrštily a začaly je chytat.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Aokawa Mizuiro
Jeho plán se mu zdál dobrý to by se ovšem nesměla ta nohatá a chlupatá potvora vytasit s těmi chloupky. K tomu byl Akio už někde úplně v nedohlednu. ,,Ajta, ajta, tohle je nepříjemné," usmál se Mizuiro. Netušil jestli jsou napuštěné jedem nebo se mu lehce zarazí do kůže a nebude je moc díky případným zpětným háčkům vytáhnout, ale rozhodně si to nechtěl vyzkoušet. Rozhodl se tedy něco vyzkoušet, vyskákal na síť aby byl z dosahu a začal to kolem trochu obsekávat, přičemž se snažil rychle a nepřepokládaně měnit směr. Doufal že zbytky sítě co napadají dolů mu poskytnou připadný a alespoň částečný úkryt, krom toho pavoukovi znepříjemní pohodlný pochod až ke své osobě. I když by nebylo špatné zkusit se mu dostat na záda nebo pod břicho. Mizuiro se na chvíli zarazil. Záda a břicho, záda a břicho... přemýšlel, pak vytáhl dva kunaie s výbušnými lístky a jeden hodil nad pavouka, změnil směr, a druhý pod něj. Snad ho strefí, snad mu nezdrhne a snad neporuší prozatimní pevnost té sítě.
Akio Tori
Velká jeskyně po Kirigakure...
Akio bal už opravdu docela daleko a z Mizuirovi akce viděl jen kousek. Nějaké to mihnutí a pokus o útok a pak zvuk svištění. Nevěděl přesně, co se děje, ale doufal v to, že jemu se nic nestalo. Věřil mu, že to zvládne a on zatím budeme moct zjistit, jestli se tu přeci něco nenalézá...
Stoupání už nemělo cenu a tak jenom hbitě proskakoval oky a zahakoval se drápy na dalších vibrujících provazcích. Postupoval jsem čím dál tím pomaleji a používat skoro jen furt ruce bez noh, nebylo zrovna lehké. Začínalo se to postupně projevovat a k tomu ještě motání hlavy. Věděl, že dlouho nebude moct potlačovat stále odeznívající kocovinu, ale nesměl se tím zabývat. Snažil se dostat, co nejrychleji nakonec, aby se z tohoto místa konečně mohli nějak vymotat. Po cestě si na některých místech nalepil vždy jeden výbušný lístek. Bylo to hlavně proto, aby věděl, kudy vůbec postupoval, ale také, aby v případě nouze to mohl celý odpálit. Pevně věřil, že už to nebude dlouho trvat, protože na to neměl ani čas a hlavně ani sílu...
Jeskyně
Pavouk se prozatím nerozhodl na vás zaútočit, ale prohlíží si vás opravdu nepěkným způsobem. Jeho kusadla neustále klapou a zvuk, který vydávají, ještě dlouho uslyšíte v hlavě. Poté se rozdělíte a pavouk se zaměří na Mizuira. Vypadá to, že Akia si ani nevšiml, když se mu zadíváte na levou stranu jeho obličeje, všimnete si, že jeho levé oči jsou jaksi postiženy, vypadá to jako jakási šedá hmota, možná nemoc, možná jen kus pavučiny, ale tato informace by se mohla hodit. Jakmile se na pavouka Mizuiro rozběhne, pavouk neváhá, okamžitě začne jednat. Mocně zaječí a stane se něco opravdu nečekaného. Chlupy z jeho končetin se narovnají a začnou vylétávat z jeho nohou jako jehlice na Mizuira. Množství těchto podivných chloupků je nespočet a otázka zní, jestli nejsou jedovaté...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Aokawa Mizuiro
Akio se kupodivu docela rozpovídal, pár zamítnutí pár návrhů, Mizuiro s nimi docela souhlasil. Nechal tedy Akia prozkoumat síť a sám musí zkusit zneškodnit pavouka. Doufal jen, že se opravdu odnikud nevyřítí celá horda takovýchto pavouků, to by museli nějak zdrhnout a zkusit se prolomit tím hnusem kterým zablokoval východ, jenže prvně by opravdu měli prozkoumat celé tohle místo jestli tu není nic důležitého.
Pohlédl na pavouka, byl velký a nejspíš ne tolik rychlý a hbitý, pokud se prvně zbaví jeho nohou bude mít velkou výhodu. Bude si ale muset dát pozor na kusadla a hlavně na to aby ho nezasáhl tou hnusnou hmotou kterou zatarasil východ, z toho by se asi jen tak lehce nedostal a skončit jako pavoučí potrava se mu vážně nechtělo.
,,Dobře, ty pavoučí potvoro uvidím jak jseš rychlá," ušklíbl se a rozběhl se k němu, cestou se proklestil skrz pavučinu která mu překážela v cestě a hodil po té části pavučiny kde byl pavouk několik kunaiů, potřeboval ji zničit aby neměl možnost utéct výš. Pak trochu pozvedl svůj meč, který by ho při své velikosti mohl ochránit kdyby po něm pavouk flusl ten hnus. Zaměřil se však na pavoukovy nohy, když proběhne kolem jedné jeho strany a odsekne mu jen ty na ní, pavouka to slušně vychýlí z rovnováhy a pak snad nebude problém ho dodělat. V nejhorším mu bude nožky likvidovat postupně, ale to až jak se mu povede tenhle tah, doufal že se mu povede, musí se mu povést.