Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Slova se ujal Nezuma a poprvé přišel s něčím, s čím Hikari mohla souhlasit. I ona měla za prioritu rozluštění svitku.
Hned na to jí ale naskočila žilka na čele.
„Předpokládám, že to co máš v ruce, je hledaný plakát,“ natočila směrem k mladíkovi hlavu a pronesla s nádechem sarkazmu, protože ona si vážně obsah papíru prohlédnout nemohla.
„Prosím připomeňte mi, proč ho bereme s sebou?“ obrátila se unaveně na Tamakiho a raději si strčila knedlíček do pusy, aby tu pachuť, co se jí tam najednou usadila, zahnala.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hostinec
Nezuma se překvapeně pousmál, když dívka vstoupila a bez očekávané nevrlosti pokračovala, jako kdyby se celý včerejší den ani nestal. Šedovládek si moc dobře uvědomoval, že to byla jeho podmínka, ale že by se očividná alergie vyléčila za noc, o tom dost pochyboval. Nálada se však zdála dobrá a nebylo třeba hledat mraky na tak krásném dni.
"Jestli mohu něco navrhnout," nadhodil opatrně, aby dal jasně najevo, že on tady sice není od rozhodování, ale malá rada nikdy nikoho ještě nezabila, "tak si nechte fušku až na samotnej konec. Může se totiž snadno stát, že už by pak nemusela být možnost, aby jste si v klidu vyšli na nákupy do centra," pokrčil rameny, aby dal jasně najevo, že jemu je to vlastně celkem jedno, vytáhl srolovaný kus papíru, rozvynul ho a ukázal k dvojici.
"Valíte bulvy, co? Ráno už tyhle plaláty byly všude po městě," rozplýval se Nezuma a schválně se pokusil napodopit výraz na své lehce nedokonalé podobizně, "kvalita zloděje se pozná podle ceny na jeho hlavu," poklepal hrdě na kolonku s číslem.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Zabušení na zeď a Nezumovo halekání ale nebylo to, co Hikari vzbudilo. Vzhůru byla už od té chvíli, co se spolu začali ti dva přes zeď bavit, takže oznámení o snídani přišlo akorát, když si obouvala poslední botu.
Po rychlé, avšak nijak neodbyté hygieně, vyrazila do druhého pokoje, kam bez klepání jednoduše vstoupila.
„Dobré ráno,“ pozdravila ty dva, načež její nosík slabě zacukal, když nasála vůni knedlíčků. Normálně by byla zdrženlivější, ale Tamaki je také jedl a ona se už nechtěla s ničím zdržovat, ani se sháněním snídaně.
„Čím začneme? Vaším bratrancem, nebo těmi zrůdami?“ přešla proto ihned k věci, když si vzala z krabice trojici knedlíčků a opřela se o komodu naproti nohám postele, takže měla Nezumu po pravici a Tamakiho před sebou.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki se pomalu zvedl a bylo mu úplně jedno, že ručník nechal na zemi. „Za tu snídani děkuju,“ prohodil a začal se oblékat. Byl fakt, že na knedlíčky měl chuť, ale to on chtěl vstát a přinést Hikari snídani až do postele. Nezuma mu to musel všechno zkazit!
„Ale no ták!“ obrátil se k mladíkovi. „Hikari-chan je slečna! Takhle ji vzbudit… Musela se strašně leknout,“ oznámil a sáhl po knedlíčku. Byly voňavé a taky moc dobře chutnaly. „Hm, vážně víš, kde kupovat jídlo,“ pokusil se o něco jako pochvalu.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
Nezuma naklonil hlavu lehce na stranu a levé obočí mu vylétlo k výšinám. Nikdo, koho znal, by neřekl při leknutí něco jako krůtí brko. Pro takové situace existovali mnohem lepší, jadrnější výrazy, které navíc šli skvěle přes hubu. Bylo to tak nezvyklé, že mladík nevěděl, jak si s danou situací poradit a zůstal tak jen pobaveně civět. Do reality ho však rychle vrátil Tamaki, který vypadal, jako kdyby mu Nezuma jen svou přítomností zkazil celý den a úsměv krysýmu chlapci povadl. Navíc se ho ihned pokusil urazit.
"Nechtěl by milost-pán ještě masáž?" protočil oči s povzdechem a zabušil pěstí na příčku, jež oddělovala pokoje Tamakiho a Hikari
"Snídaně!" informoval přes zeď a ladně seskočil z parapetu do pokoje. Krabici přitom odložil na roh postele a otevřel víko aby vůně čerstvých knedlíčků naplno naplnila pokoj. Mladík se usadil se založenýma rukama na parapet a když si byl jistý, že se Tamaki nedívá, přičichl si ke svému oblečení. Bylo cítit lehce zatuchle, ale Nezuma byl na ten pach zvyklý natolik, že ho ani nevnímal.
Botan Shigeru
Tým Shi
Střet zájmů
Na druhou stranu se dostaneme brzo i bez tvé pomoci, jestli to takhle půjde dál! Botan spolkl svou odpověď, odskočil o kousek za sebe a přikrčil se se zamračeným výrazem.
„Ty idiote! S takovou nás zabiješ oba. Nebo ještě hůř. Přivoláš „ho“…“ Odsekl nahlas Botan. Ariho vůle totiž zbrzdila jeho výpad. Po celém těle se mu rozléval pot. Ve svém útočném postoji se začal třást zimou a teplota mu neodvratně stoupala.
Co teď? Jsem sám proti dvěma zdravým ninjům, mám v sobě jed a ještě mi lezou do očí tyhle pitomý slzy! Pomyslel si a těkal očima z Yuu na Shiho a zase zpátky. Připadal si jako chladnokrevný stroj, ale bylo to nutné. Zbytečné emoce by mu bránily v jeho úkolu. Chránit Ariho. Tohle mu sice ublíží, ale dostane se z toho… Jednou. Z hrobu by se ale už nevyhrabal. A jestli do toho bude mít Botan co mluvit, dobrovolně se pod kytky nepodívají.
S těžkým dechem sáhl do svých zásob, jeden kunai vyhodil na Shiho a kouřovou bombu mrštil na zem mezi ně.
Kéž bych tě toho mohl ušetřit Yuu. Jed by eventuelně stejně probudil „jeho“… Nechci mít na rukou krev vás obou.
Věděl, že už není cesty zpět. Když poskládal pečetě na kawarimi a vyběhl proti svým bývalým přátelům i on na okamžik ucítil smutek.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Shi
Tým Shi
Na cestě
Shi byl rád, že nebyl sám, který ta slova slyšel. Ale předpokládal, že to skutečně byla jen součást podivného chování jeho svěřence. Hodlal to přecházet do té doby, než to začně být nebezpečné pro ně samotné. A pro Ariho samotného.
*Nakonec, co jsem mohl mimo vesnice asi tak očekávat,* povzdechl si pro sebe. Nahlas ale nic neřekl. Hned z několika důvodů. Jednak Yuu na tom byl psychicky mnohem lépe a jednak se ještě s tou absolutní divočinou ještě pořádně neseznámil.
Pak se ale stalo něco, co on sám vůbec nepředpokládal.
Kdyby se Ari předtím nechoval tak divně a Shi se na něj nesoustředil, velice pravděpodobně by teď měl díru v ledvinách a vůbec by ho to už nemuselo trápit.
Takhle se ale přes jeho předloktí táhl dlouhý šrám, který bolel jako čert a vytékala z něj krev. Utržil ho během bloku, kdy nebyl schopen vytáhnout zbraň dostatečně rychle.
"Ty malej nevděčnej zákeřnej parchante!" sykl Shi, když odskočil z Ariho dosahu. Všiml si jeho uslzených očí. V těch Shiho se momentlně odrážely všechny jeho pocity. Jak mohl člověk, se kterým ještě před chvílí snídal jen tak zaútočit? A ještě takhle podle.
"Máš něco, co mi chceš říct, než se podíváš na druhou stranu?"
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki nasupeně došel do svého pokoje, kde se svlékl a šel si dát koupel. Po té dlouhé cestě, a navíc po několika týdnech bez vany, se na ni opravdu těšil. Nakonec se mu povedlo usnout jen v ručníku.
„Ránko,“ zahučel ze spaní. Muž ležel rozvalený na svém ležení nohama k oknu, ručník na půl žerdi. Celkově vypadal, že se během spánku několikrát obrátil podle všech možných os. Pokud Nezumovi právě nevykrvácely oči, mohl si na mužově levém rameni všimnout velké jizvy, jak kdyby mu odtud někdo seřízl kůži. I když byl fakt, že jizev měl po celém těle dost.
„Krutí brko!“ vyhrknul Tamaki, když si uvědomil, že na okně sedí mladík. Jakmile mu ale došlo, o koho je, jen se nevrle posadil a promnul si oči. O ručník si starosti rozhodně nedělal. „Nechtěl by ses zase navonět? Cejtim knedlíčky a k tomu žumpu.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
"No jasně, nechat někoho krást z tebe udělá automaticky nukenina, kdežto zmlátit hromadu místních kluků s pracovním nářadím je v pořádku," odkýval Nezuma s vážným výrazem a okamžitě mluvil dál, aby na tuhle poznámku nemohl Tamaki včas zareagovat, "takže máme dohodu… výborně," prohodil a stočil pohled k majiteli, "nebudu tam spát, tak si ty svoje přirážky odpusť hospodo a já… ," stočil pohled nahoru na schody, kde se nacházel Tamaki, "... a já se zastavím ráno," klepnul si dvěma prsty o čelo, přičemž na límečka lišácky mrkl a odešel z lokálu.
Západka okna se tiše odsunula a okenice se potichu otevřeli. Že se otevřeli potichu, nemělo vlastně žádný vliv, protože otevřeným oknem se do pokoje dostalo nejen mdlé světlo mlhavého rána, ale především zvuky města.
Na parapet se ladně vyhoul mladík, tentokrát ve svém normálním zatuchlém oblečení, který v ruce svíral papírovou krabici, ze které vycházela nezaměnitelná vůně plněných knedlíčků.
"Ránko!" prohodil jen tak mimochodem a bylo vidět, že je spokojený sám se sebou, i když se nezdálo, že by to mělo co dočinění s Tamakim, nebo Hikari.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki věnoval mladíkovi pohled zpod přivřených víček. „Tyhle zvuky ve spojitosti s Hikari-chan nedělej, dobře?“
Při jeho další řeči si muž povzdychl. Pokud mu uvěřila Hikari, mohlo to znamenat, že mu může věřit i on. Buď, anebo byl opravdu dobrý lhář. Protože ho ale nenapadalo, co by ze spojení s nimi měl, nakonec se rozhodl, že Nezumu přijme. „Nemyslím si, že nás podrazíš,“ řekl nakonec a napil se piva. „Neviditelnost jsem netipoval, ale neslyšitelnost mě napadla. A nějaká forma transformace taky. Jak jinak by ses dostal z toho zavřenýho trezoru,“ prohlásil. „Já pracuju s ohněm a v taijutsu taky nejsem marnej,“ oznámil nakonec. Z dalších slov mu naběhla žilka na čele. „Tak to teda ne,“ narovnal se. „Dneska za tebe platím. Krást nebudeš, nechci, aby ze mě byl nukenin, sakra,“ oznámil, hodil platbu za sebe i Nezumu na stůl a postavil se. „Jdeme spát. V pokoji mám volnej flek.“
„To bude za příplatek!“ nenechal si hostinský ujít možnost výdělku.
„Já vím, já vím,“ zarazil muž jednu ruku do kapsy a druhou odmávl poznámku, zatímco se vydal po schodech nahoru.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
Tiky a pulzující žilky Nezuma nepřehlédl a přišlo mu zvláštní, proč reagují tak, jak reagují. Být okraden bylo v tomto městě běžné, ale aby zloděj vrátil co ukradl a ještě okradenému nabídl pomoc, to bylo něco tak exotického, že mladík netušil, co vlastně chtějí víc.
"Takže už si trochu rozumíme?" rozzářil se, když ho Hikari konečně ocenila, "dělám co můžu, díky," mávl rukou s hranou skromností a dlouhým pohledem skoukl dívce zadní partie.
"I když mě nesnáší, je na ní něco... Rrrr... ," obrátil se k Tamakimu a rukama opřenýma o lokty naznačil, že nedokáže přesně popsat co má na mysli, "... něco co mě nutí o ní dál usilovat. Což nemá smysl, protože mě stejně nesnáší," pokrčil rameny a pobaveně se uchechtl.
"No, když spolu máme makat, řeknu ti pár svých klíčových schopností. Kdyby se ti furt zdálo, že vás chci podrazit a tak," Nezuma trochu ztišil hlas, pozvedl ruku, jako by chtěl odpočítávat a nahnul se k Tamakimu blíže. "Neviditelnost, Neslyšitelnost, Transformace do krysy. Hahá! Už chápeš, proč okrádám ty největší hajzly a prochází mi to?" zašklebil se pobaveně a mrkl na Tamakiho.
"No... co se týče peněz, jsem švorc. Sice jsem právě vybral plný trezor, ale už jsem to stihl rozfofrovat. Ale platit za mě nemusíš. Neboj se ničeho nic. Víš kolik je kolem plných kapes?"
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Mlčky ho poslouchala a co chvíli chytala tik do koutka úst.
Ten kluk to myslel vážně! Ať už se jí tomu nechtělo věřit sebevíc, mluvil pravdu!
Byl tak hloupý, lehkomyslný, odvážný, nebo něco úplně jiného? Nepotřeboval by své vlastní přídavné jméno?
Na konci Nezumova proslovu už Hikari pulzovala celkem nezanedbatelná žilka na čele a prsty na rukou, založených na prsou, mírně cukaly.
Korunu tomu nasadil Tamaki, který ho prostě přibral do party, jako by se nechumelilo.
„Vy dva-...“ postavila se černovláska prudce, opíraje se o stůl, „jste neskuteční!“
„Co je to s tebou!? Jestli si chceš hrát na partizána romantika, jdeš na to nejrychlejší cestou vedocí do hrobu! A vy ho jen tak přijmete, Tamaki-san!? Vždyť je hledaný! Jeho přítomnost po nás jen poštve jeho nepřátele a ztíží nám práci!“ pustila se postupně do obou, načež se krátce odmlčela, jako by se snažila ovládnout, a prudce se narovnala.
„Jdu si lehnout!“ oznámila jim stroze a rozčíleně si to odkráčela do patra, kde byly pokoje.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki mladíka sledoval s tikem v oku. Bylo nad slunce jasné, proč se k nim chtěl připojit. I kdyby všechno to, co řekl, myslel vážně, byla tu ještě jedna věc, kterou nezmínil, a tou byla Tamakiho ochrana.
„Fajn, dáme to dohromady,“ povzdychl si muž nakonec. „Už jsi jedl? Protože jídlo ti platit nehodlám. Zvu jen tady Hikari-chan,“ oznámil, jako kdyby ho to mohlo aspoň trochu vrátit na koně.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hostinec
"To je taková pořád, nebo jsem měl vzít akorát místo kytky čokoládu?" utvořil si z dlaně u úst kryt před Hikari, aby zprávu zašeptal k Tamakimu a žertovně na něho mrkl, jako kdyby ho bavilo tancovat na samém okraji hluboké strže.
"Méně žvanění, více vysvětlování. Dobrá, dobrá," ubezpečil Hikari rychle, aby po něm za tu poznámku s čokoládou neskočiola a gestikuloval u toho rukama.
"Na první otázku odpovídám, že ano. Proč jinak bych se nechal dneska chytit, když se umím zneviditelnit? Mohl jsem ten trezor vybrat, aniž by to někdo zaregistroval. Jenomže já jsem chtěl, aby všichni věděli, že jsem to byl právě já. Podívejte… , vytáhl z kapsy několikrát přeložený kus papíru a rozložil ho na stůl. Byl to plakát, který vyzíval k dopadení jablečného lupiče, živého, za jeden milion ryu.
"Celkem mě to urazilo. Já je tady obírám, kazím jim drogové obchody a oni na mě vydaj jen jeden milion? Pche! Takovej pakatel. Několik lovců to přilákalo, ale nikdy mě nikdo nedokázal vystopovat, takže to všichni rychle vzdali," postěžoval si a uklidil plakát, "ale počkejte jak cena vzroste po tom co jsem vypálil barák jednoho z hlavních bossů mafie společně s jeho penězi a navíc jsem jim konečně ukázal, ldo je vlastně obírá!" zasnil se na okamžik při té skvělé představě, než zabubnoval na stůl a usmál se.
"Prachy přitahujou lovce. A čím více prachů, tím lepší lovci přijdou. A i když jsem fakt frajer, pochybuju, že se dokážu ukrýt před těmi nejlepšími. Ták a poslední otázka byl… důvod! No jasně. Můj jedinej důvod, abych se s váma setkal jsi byla ty. Jenomže… jsem to nějak podělal a zapůsobil spíš na tvoje nervy, než na tvoje city," povzdechl si a nevesele se ušklíbl.
"A tím už asi nic neudělám a popravdě, láska na jeden tejden… to už by ani nemělo smysl. To bylo jen krátkodobé pomatení smyslů." pokrčil rameny a lehce se zarazil, jako kdyby na něco zapomněl a nemohl si vybavit na co.
"Jo, ten aktuální důvod. No… fakt se mi líbí být někomu trnem v oku. Je to prostě sranda. A když už musím někoho nasrat, ať je to nějakej pořádnej hajzl, kterej si to zaslouží, no ne?" dodal, jako kdyby to byla jasná věc.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
„Tsch!“ procedila Hikari skrz zuby zlostné syknutí a s rukama umanutě založenýma na prsou se naštvaně opřela o opěradlo židle, zatímco si k nim Nezuma přisedal.
Jeho následující monolog poslouchala jen s velkou nelibostí.
Pro ni byl pořád jen rušivým elementem, který jim komplikoval život a zdržoval ji od jejího skutečného cíle!
Ještě se ani pořádně nesmířila s faktem, že by byl Tamaki takovým samaritánem, a teď měla ještě věřit tomu, že za takhle krátkou chvíli potkala takové lidi dva? To sotva.
„Přestaň s těmi žvásty!“ štěkla na Nezumu a praštila do stolu pěstmi.
„Myslíš si, že ti budeme věřit, že tohle děláš jen proto, abys někoho naštval!? A co má být to blábolení o tom, že už máš jen týden života!? Na čí city si myslíš, že tím hraješ!?“ obořila se na mladíka.
„Jestli nám chceš skutečně pomoct, koukej vyklopit, co tím doopravdy sleduješ!“ opřela se znovu o opěradlo a založila si ruce zamračeně na prsou.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hostinec
Nezuma si lehce povzdechl a stáhl napřaženou ruku zpět. Koneckonců, na koni už byl a nemusel si honit ego ještě víc. Problém spočíval v tom, že na Hikari zapůsobil úplně opačným dojmem než měl v plánu a nezdálo se, že by se s tím dalo ještě něco dělat. Nakonec, stejně by jim to moc dlouho nevydrželo. Do týdne se to tu bude hemžit lovci hlav a jemu štěstí už pomalu docházelo.
"Tak paráda," prohlásil a přisedl k jejich stolu.
"Koukněte, nemusíme si tady hrát na nějakou přetvářku. Vy mě nemáte rádi, protože jsem si z vás udělal dobrej den. Chápu to. Ale když vám nabízím pomoc, myslím to vážně, ať už mi věříte nebo ne. A pokud chcete udělat to, co tady nebudu říkat nahlas, hodí se vám někdo, kdo se vyzná. Lepšího v tomhle městě, co by vám byl ochotnej pomoct, stejně nenajdete," ptohlásil tónem, který zněl skoro omluvně, kdyby nebylo Nezumovo vrozené vzpurnosti.
"Není moc lidí, kteří by se dobrovolně postavili druhému mafiánskému kmotru. Já to naopak udělám, ne kvůli vám, ale jen proto, abych ho popíchnul," pokračoval a nenechal si nikoho skočit do řeči.
"V tomhle městě prostě platí, že kdo je zvědavý, nebude nikdy starý a kdo se moc ptá, toho nakonec podříznou," vysvětlil jim dvě z pravidel na okraji společnosti měst, jako byla Naganohara a s pobaveným úšklebkem si poklepal z boku na nos.
"Taky bych si rád trochu očistil hříšnou duši nějaký dobrým skutkem. Tak co vy na to? Slitujete se nad prostým zlodějíčkem v jeho posledním týdnu života?" nadhodil svou prosbu, aby jasně ukázal, že se vzdává své dominantní pozice a kompletně ji přenechává těm dvěma.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Ten kluk nás sledoval,“ syknul na dívku také. „Ví, o co nám jde. Mohl by se mstít. Suman!“
Muž se znovu usadil a napil se piva. Nezuma začal mluvit jako někdo, kdo je naprosto žádaný, a shinobi dostal tik do oka. „Jistě, jistě,“ souhlasil. „Tak si k nám pojď sednout a domluvíme se,“ pobídnul ho. Krok k němu dělat nehodlal. Ten malý hajzlík byl pořádný manipulátor, ale Tamaki se nehodlal nechat. „Nestůj tam tak,“ naznačil, že si s ním chce ťuknout.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezuma konečně pochopil, že tu není vítán, a měl se k odchodu.
Konečně od něho budou mít pokoj a budou se moci věnovat důležitějším věcem.
K Hikařině překvapení ho ale Tamaki zastavil. Nejen zastavil, on ho ještě pozval na pití?!
Černovláska k němu nevěřícně trhla hlavou.
„Co to děláte, Tamaki-san!?“ sikla na něho ostře.
Nechtěla se s mužem začít hádat, a tak se opět stáhla a jen křečovitě zatnula dlaně v klíně v pěsti, když se ten sprostý zloděj vrátil.
O co to tu šlo!? To měl ten kluk na Tamakiho nějakou špínu?
Ari Shigeru
Tým Shi
Přetvářka
„To byla jen černá kočka. Myslel jsem, že někdo útočí. Planý poplach.“ Procedil Botan skrz zuby, prošel kolem dvou společníků a dál pokračoval v chůzi, jako by se nic nestalo.
Připadalo mu, že každou chvíli omdlí, ale něco takového nebyla přijatelná možnost. Zemřít sám na jed je jedna věc. Zabít svého společníka druhá, ale zabít všechny v blízkosti a další den si na to skoro nepamatovat? Nehledě na to, že žádné „další den“ by už nebylo. Umřel by možná ještě před probuzením.
Ne! Nemohl na to myslet. Už jen pomyšlení na tu událost ho děsilo. Konec jeho starého života…
Ari chtěl utéct co nejdál od ostatních a zemřít v tichu lesa za zpěvu ptáků. Byl by to konec monstra, kterého v něm jeho otec stvořil. Klid jemu ani jeho společníkům ale nebyl přán, neboť Botan viděl jen přežití sebe, Ariho a jejich chabého těla. Emoce vůči ostatním tlačil hluboko dovnitř a zamykal je na několik západů. Na okamžik mu prolétla hlavou myšlenka na budoucnost, která jim nebyla přána. Na svět, kde jeho matka žila s úsměvem ve tváři a její jediný syn měl Ariho čisté srdce a Botanův talent.
Vytáhl kunai a slzy mu tekly po tvářích, když s otočkou probleskl k Shimu.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
Mladík se zastavil s rukou na klice a jeden z koutků mu cukl vítězoslavně nahoru. Jeho karty na ruce nebyly nic moc, ale hra se může vždy změnit ve váš prospěch, když máte štěstí. Nemluvě o tom páru ess v rukávu, který si šetříte pro chvíli, kdyby štěstí došlo.
Nezuma na okamžik zaváhal, aby to vypadalo, že se rozhoduje, načež se otočil a změřil si Tamakiho pohledem, "řekněme, že bych byl ochotnej si s váma sednout a probrat, jak bych vám mohl být nápomocnej," prohodil vážným hlasem obchodníka, který zvažuje, jak vám nejvýhodněji prodat i to, co doopravdy nechcete a udělal pár kroků k nim, "ale," zdůraznil a nadzvedl významně obočí, jako kdyby právě na tohle "ale" každý nedočkavě čekal, "jak vy, tak já, zapomeneme na tu naší malou neshodu, vyhrožování i zmlácení. Myslím, že jsme vykročili špatnou nohou a právě to by jsme měli prvně napravit. Souhlasíte?" dokončil svou řeč a napřáhl ruku směrem k dvojici. Stál od dvojice tak daleko, aby k němu museli udělat alespoň ten jeden krok.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Počkej,“ vyhrknul najednou Tamaki a postavil se, aby svým slovům dodal váhu. Ten kluk byl otravný manipulátor a muž to věděl. Měl o nich příliš mnoho informací, alespoň co se týkalo svitku a jejich záměrů. Kdyby tohle zjistila jeho stará ANBU skupina, určitě by se mu vysmála. Tak málo let ze služby a on už zapomínal, co je to být opatrný. „Možná by sis s náma mohl ještě chvilku posedět, co ty na to? Dát si pivo, něco na zub,“ usmál se trochu křečovitě, jako kdyby to vůbec nedělal kvůli tomu, co Nezuma nejspíš myslel tím „jak chcete“.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
Nezuma se odklonil od stolu, opřel se o opěradlo a založil si ruce na hrudi. Úškelebek na tváři se změnil v lehce zadumaný výraz. Byl si jistý, že to bude fungovat. Dobrovolně přišel, nechal se znovu mlátit, aniž by musel, vrátil jim svitek a dokonce jim nabídl pomoc. A stejně byl odkopnut. Kvůli dívce toho byl ochoten podstoupit hodně, ale i tady byla hranice.
"Nechcete mě za spojence a ještě mi vyhrožujete? Dobrá, jak chcete," prohodil suše a vstal od stolu. Snažil se, aby dal dostatečně najevo svou uraženou pýchu. Pomalu se vydal ke dveřím lokálu. Opravdu si myslela, že ho Límeček-san nechá je tak odejít, když toho věděl o jejich plánech tolik? Nezuma si vsadil a byl zvědavý, kolik je v banku.
'Ichi... ni... san... ,' počítal v duchu, když kráčel ke dveřím.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Situace se trošku zklidnila a tak se Hikari také usadila. Její výraz se ale nezměnil ani o píď a ona mlčky naslouchala rozhovoru těch dvou.
Čím déle se ale bavili, tím větší narůstala dívce na čele pulzující žilka.
„Poslyšte...“ vstoupila jim do rozhovoru, zatímco se k nim od ní začala šířit pomyslná, zlověstná, tmavofialová aura.
„Sedím přímo vedle vás, takže bych ocenila, kdybyste se o mě přestali bavit jako o nějaké trofeji,“ pronesla Hikari hlasem tak chladným, že z něj Tamakimu div nezamrzlo pivo.
„Zkontrolujte prosím, jestli je ten svitek pravý, Tamaki-san,“ podala poté hnědovláskovi svitek, co jí předtím dal Nezuma.
„A ty,“ obrátila se mezitím, co Tamaki kontroloval svitek, na Nezumu, jako by mu ani na jméno přijít nemohla.
„Buď rád, že jsi po tom všem ještě naživu a ztrať se, dokud můžeš odejít po svých...!“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
"Štěstí? Pche!" vydal ze sebe pohoršeně a shodil nohy ze stolu, aby se přiblížil Tamakimu pohledem, "tak podívej se krasavče, já jsem nejlepší zloděj široko daleko a ty mě budeš urážet štěstím? Ty chcanky ti nějak stoupli do hlavy," vyjel na něj, ale po poslední větě se zdálo, že se přinutil ke klidu. Nemohl se nechat takhle vytáčet.
"Tak podívej, já po Hikari nechtěl nic jiného, než to, že si spolu dáme nějakej ten drink a poklábosíme. Normální rande, došlo? Rozhodně nechci, abys mi ji Ty nechával. Teda, pokud už s ní nechodíš. Pak bych pak byl prostě jen za hlupáka a to já považuju za dobrou oběť. Prostě se mi líbí a s tím se smiř." vysvětlil mu a nakonec se pobaveně ušklíbl.
"Jako nejlepší zloděj se musím držet jistých pravidel a mezi ně se počítá i zlodějská čest. Takže když něco řeknu, platí to. A navíc, posledně jsi mi taky důvěřoval, nakonec. Před lety, kdy mě tvůj bratranec doporučil, protože jsem se tu dokonale vyznal a tys potřeboval něco získat. Ty si měl asi nepamatujes co?" ušklíbl se, protože se mu zdálo, že tímhle získal navrch. A s mít navrch nad shinobim znamenalo v tomto městě hodně.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Já ti dám nadrženej,“ procedil s tikem v oku. Nemohl říct, že by ho překvapilo, že Nezuma ví o jeho bratranci. Daleko více ho vyvedl z míry fakt, že to vše udělal kvůli Hikari. „Tak za prvý,“ pokračoval s přivřenýma očima. „Svitek jsi mi ukradl dřív, než jsi o nás vůbec věděl a za druhý, jak jako žes chtěl Hikari-chan znova potkat? Ty si myslíš, že ji nechám nějakýmu zlodějíčkovi, co měl jen štěstí, že mě okradl. A jak si můžeš myslet, že ti po tomhle budu věřit?“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Ty seš úplně nadrženej na nějakej super-hustej důvod, co?" zakroutil pobaveně hlavou a pokrčil rameny, "tak podívej. Jen jsem si chtěl zajistit, že se znovu potkám s touto okouzlující dívkou," kývl k Hikari a zbubnoval prsty na stole, jako kdyby ze zamyslel nad nějakou myšlenkou.
"Ale protože už nestojím o třetí nářez, co kdybych se vám prvně revanžoval za vzniklé nepříjemosti? Řekněme, že vám pomůžu s vaším druhým plánem... a tím fakt nemyslím návštěvu tvého bratrance," navrhl, zahleděl se vychytrale Tamakimu do očí, založil si ruce na hrudi, zhoupl se na židli dozadu a dal si nohy na stůl. Z mladíka přímo sálala jeho sebejistota.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki vyvalil oči, ale stále ho nepustil. „Hikari-chan, je to pravda?“ vykoukl, aby na dívku viděl. Pak vyvalil oči ještě víc a obrátil hlavu k hospodskému. „To chcete říct, že tu hostům nalejváte takovou břečku a pod pultem máte něco, z čeho vy jeden nedostal průjem?“ osočil ho a v ten moment si na chlapa za pultem zahleděla celá hospoda, a to velmi nelibě. Ten zbledl a hlasitě polkl. „Noooo, vlastněěě,“ načal, ale to už se před ním nahromadila horda lidí lačnících po něčem jiném, než byl patok barvy moči.
„Fajn,“ oznámil Tamaki zase Nezumovi, kterého trhnutím usadil na jednu z židlí. Síly na to měl dost. „Takže o co ti jde?“ posadil se také a počkal, až mu servírka přinese něco, co se dá pít.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Hospoda
"Já osobně a dobrovolně," zakřenil se mu do očí a protočil oči, když přišel neproveditelný rozkaz. Nezuma navíc na rozkazy moc nebyl. Když už se mu někdo nějaký opovážil dát, doplatil na to kanadskými žertíky, které nebyli ani trochu příjemné.
'Takže Hikari, jo?~' zvolal v duchu vítězoslavně. Docela to k bezvočce sedělo.
"Klídek bráško, já už jí ten svitek vrátil. Stejně jako květiny," zazubil se a pokusil se dát jeho ruce lehce ze své drahé košile.
"Podívej se na to z té lepší stránky. Kdyby mi šlo o ten svitek, nikdy mě už nenajdete. Co kdyby sis sedl, nechal si nalejt pivo které má schované pro lepší zákazníky, místo těchle chcanek a hodil se do klidu?"
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Město Nikki
S velkým sebezapřením dopil korbel, ale hostinský se mu opravdu hodlal pomstít, a tak před ním přistál další nášup. Tamakimu stekla po čele kapka, ale jeho výraz se okamžitě změnil, jakmile si všiml kluka, který mu byl zatraceně povědomý. „Ty,“ zavrčel a dříve, než se stačil Nezuma nadát, ho muž držel za límec a probodával ho ledově modrýma očima. „Naval Hikari-chan ten svitek,“ procedil skrze rty. Nejdřív ho okrade a pak má ještě koule na to se tam ukázat? A co bylo s tím pozdravem?!
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Naganohara
Shiori se nahrbila. Odpovědi se jí vůbec nelíbili. Snažila se vymyslet další možnosti, ale nic kloudného ji nenapadalo. A vše co před chvílí vymyslela Tamaki s dobrým odůvodněním vyvrátil. Vzdychla a opřela si bradu stejně jako Tamaki. „Takže ať uděláme co uděláme, stejně se z místa nehneme.“
Sledovala Tamakiho a při jeho poznámce o pivu se začala pochechtávat. Nakonec si musela dlaní schovat pusu, aby zadusila smích. I ona nechtěla naštvat hostinského, když už tu přece jen měli objednané pokoje.
Po příchodu neznámého floutka, který se choval jakoby, byli nejlepší přátelé, ji smích nadobro opustil a vystřídala ji obezřetnost. Pořádně si ho změřila. Upravený a načančaný. Na její vkus to přehnal s voňavkou. Promnula si nos, aby si na vůni lépe zvykla. Nikdo nás tu přece nezná. Že by někdo známý Hikari? Pak pohlédla na Hikari, no netvářila se nijak nadšeně, že tu s ní je. Pravda, byla celý den naštvaná a právem. Proto jí chtěla lehce podpořit. „Zdravím,“ odpověděla na jeho pozdrav. Směrem k Hikari pak dodala: „Přisedneš si? Držím ti tu místo. Čekali jsme, až přijdeš.“