Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezumova lichotka na její účet nechala dívku naprosto klidnou. Naopak se její výraz prakticky nezměnil, naopak se zdálo, že se trošku víc zatvrdil.
„Je od tebe šlechetné, že se staráš o dobro ostatních,“ řekla po kratší odmlce, „ale dokud to budeš dělat tak, abys na sebe upoutal co největší pozornost podsvětí, které chceš tolik mlátit přes prsty, jednoho dne za to zaplatí tvoje rodina, jestli nezačneš používat hlavu,“ varovala ho chladně.
„A když už jsme u toho, mohl bys s tím začít hned a podělit se o nějaký vlastní návrh, jak Rieko osvobodit, když máš tolik námitek.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
"To samé jsem chtěl říct já vám," prohodil pobaveně, "alespoň v tom se plně shodneme. Žádné zabíjení."
Nezuma se musel na chvilku přesunout za Hikarina záda, protože dav byl příliš těsný. Ruce však nechal rukama a ani se dívky nepokusil dotknout. Chlapec věřil v to, že by se mu Kradlo lépe, kdyby měl v ruce kosti, které nebyli zlomené.
"Fakt je to geniální?" prohodil šedovlásek skepticky a lehce nakrčil nos, když si představil, jak by taková akce dopadla.
"Heleťte se," začal opatrně, jak se snažil nikoho neurazit, [/b]já fakt nechci bejt hnidopich, ale jak dlouho vám vydrží přestrojení, když na sebe vezmete podobu někoho, o kom víte prd, v místě, kde se zná každej s každým?"[/b] nastínil jim alespoň zlomek toho, v čem on sám viděl trhlinu.
"Ale pokud na tom trváte... určitě to má šanci na úspěch, když vás budu jistit," souhlasil nakonec a zahleděl se na Hikari. Kdyby jim vyprávěl o jeho "rodině", nebo přesněji o jeho pěstounech, nevěřili by mu.
"A to bych měl raději sedět doma na gauči a hrát si na hodného chlapečka, když je kolem spousta gaunerů. kterým jsem ještě neuškodil?" odvětil pobaveně, jako by se považoval za nějakou podivnou variaci na "temného rytíře".
"Už jsem vám říkal, proč tohle dělám. Prostě mě to baví," dodal poťouchle, "a taky trochu proto, že jsem se zakoukal do nejhezčí holky, co kdy prošla tímhle městem," doplnil tak tiše, že to mohla slyšet jeh Hikari.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Při slově sundat sebou muž trhnul. „Aby bylo jasný, nechci žádný smrti, když to nebude v rámci záchrany vlastního života. A s tou kleptomanií bys měl něco udělat,“ trhnul zrakem k Nezumovi. „Každopádně s tebou musím souhlasit, takhle jednoduchý to nebude,“ promnul si bradu. Hřebíček na hlavičku uhodila Hikati a Tamaki se se zazubením plesknul pěstí do dlaně, čímž uhození kladívka přímo naznačil. „Hikari-san je geniální,“ houknul. „S takovou by záchrana Rieko-chan byla dost reálná.“
Krysí zloděj se nakonec svěřil s rodinou. Ninja k němu znovu přesunul oči.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari se zamračila a odvrátila, s pěstmi rozčíleně zatnutými.
Věděla, že ti dva mají pravdu, a uvědomovala si, že na čistku takového kalibru, aby opravdu k něčemu byla, jednoduše neměli prostředky. Nemohli zachránit všechny, ani tenhle nechutný trh zničit.
Proto museli udělat vše proto, aby pomohli alespoň těm, na které dosáhli!
„Jestli to místo Nezuma zná, mohli bychom se vmísit mezi stráže, počkat, až si Rieko někdo koupí, a poté s ní místo předání kupci zmizet. Nevzbudíme tak pozornost ani stráží, ani otroků,“ navrhla Hikari, načež se na chvíli odmlčela.
„Proč tohle děláš, když máš rodinu?“ prohodila poté k Nezumovi.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
'Je docela vtipné, jak Shinobi nemají žádnou sebereflexi,' ušklíbl se pobaveně, když poslouchal Tamakiho slova, 'Lidskej póvl prej. Ale pobíhat po světě a mordovat lidi za "vyšším dobrem" je ušlechtilejší, co? Pfff... .'
Jeho posměšné grimasy naštěstí nebyli vidět a Nezuma nic z toho nechtěl tahat na světlo. Tohle nebylo místo pro tak zbytečnou při.
"To, do čeho se pouštíme je celkem nebezpečnej podnik. Vždy tu bude nějaký to "ale"," prohodil vážně a vytáhl nějaké ženě z košíku tyčinku sladkého danga, kterou začal ukusovat, "když už se ale ptáš bráško, budeme muset sundat pár hlídačů a potom odpoutat pozornost většiny. Otroky drží v klecích a pokud otevřete jednu, ostatní začnou prosit a žadonit, což by mohlo upoutat nechtěnou pozornost. A já nestojím o to, aby tu "únikovou cestu" znal každý. To by bylo fakt nebezpečný... a mě by za to moje vlastní rodina nejspíš zabila," doplnil informace o pár detailů.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Yuujiro se trochu zarazil, když mluvila o zabíjení. Nevěděl, čím si tahle holka prošla, ale nemohlo to být nic dobrého. Kdyby mu alespoň věřila natolik, aby mu své problémy trochu přiblížila. Jednak by věděl, co čekat, a jednak by jí mohl pomoci to břímě nést. „No, tenhle lidskej odpad je organizovanej,“ podrbal se ve vlasech. „Vůbec netuším, jak bychom jim v tom zabránili. Je to jako boj s větrnými mlýny. Nejlepší by bylo, kdyby ten zbytek vesničanů, co tam je, prostě odešel.“
Nezuma přišel s velmi dobrými informacemi. „Páni, když zrovna nekradeš, je na tebe v získávání informací docela spoleh,“ pokýval s uznáním. „Předpokládám, že je tam nějaký ale.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
"V tom jim nijak nezabráníš, Hikari-chan~. I kdybys vybila celou jednu rodinu, obchodu se hned ujme jiná," nechal se slyšet Nezuma, když se ke dvojici připojil díky své maskovací technice, aby se mohl přidat do hovoru.
"Obchodovat se začne v pět hodin, ale to je jen pro normální lidi. Ti bohatější si proberou kusy jinde, zhruba hodinu předem. Takže pokud chcete mít jistotu, že vám někdo tu vaši Reiko nekoupí před nosem, měli bychom se vydat tam," vysvětlil dvojici, jak to u nich chodí a obratně se vyhnul několika lidem, aniž by to některý z nich postřehl.
"Lepší ale bude, když tu holku osvobodíme, než abychom za ní platily. Znám odtamtud cestu, která je nehlídaná a zavede vás mimo město. Pokud se budete držet zamnou, bude ta cesta i bezpečná," nahodil svůj plán a nějak se zapomněl zmínit o tom, že bude potřeba spustit povyk jinde, aby celý plán vyšel.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Při Tamakiho slovech typicky překypujících optimismem se pousmála.
Proč byl takový, jaký byl, nebo se alespoň zdál být, nevěděla, stejně jako nebyla připravená mu stoprocentně věřit, ale cosi ji na něm uklidňovalo, dodávalo o špetku naděje navíc.
Téma osvobozování Rieko ze spárů otrokářů ale už tak příjemné nebylo.
„Nejraději bych je všechny prostě zabila,“ řekla nejprve chladnokrevně, se znatelnou dávkou odporu v hlase.
„Ale to by patrně neskončilo bez následků, pokud to není jen tak obyčejná banda lidského odpadu,“ uklidnila se a zamyslela.
„Osvobodit Rieko by se mohlo podařit bez násilí. Přeci jen to jsou také obchodníci. Jak jim ale chcete zabránit, aby v tom pokračovali, Tamaki-san?“ natočila jeho směrem Hikari hlavu v očekávání.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Opět se potvrdilo, že i navzdory pásce dívka vidí velmi dobře. Tamaki kývl a zazubil se. „Vím. Na mě se můžeš spolehnout, Hikari-chan!“ ukázal jí palec nahoru.
„A teď k Rieko-chan. Nejdřív bych se zašel podívat na… Prostě na černej trh. Taky musíme vymyslet plán, jak ji odsud dostaneme,“ zarazil jednu ruku do kapsy a druhou si začal mnout bradu. „Musíme zjistit její cenu.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
Konečně opustili vetešnictví a vydali se splnit úkol, ke kterému jim Nezuma přislíbil pomoc. So samosebou znamenalo, že se opět nacházel ve své krysí podobě a pohyboval se tak, aby nepřilákal zbytečnou pozornost.
Jak už to měl Nezuma ve zvyku, musel si prvně vymyslet nějaký plán. Aby mohl něco takového udělat, potřeboval mít zmapovanou situaci. Při první možné příležitosti zaběhl do prázdné uličky, proměnil se do lidské podoby, složil několik pečetí a vyvolal padesát krysích klonů, které vyslal do různých směrů. Některé, aby pátrali po údajných lovcích, ale většinu k trhu s otroky. Úspěch byl přímo úměrný informacím.
Poté se metamorfoval zpět do krysy a pokračoval v doprovodu zvláštní dvojice.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Navzdory pásce přes oči hozený svitek neomylně chytila, načež ruku s ním spustila do klína a při Shoutově varování ho křečovitě stiskla. Víc je zde nic nedrželo, a tak krámek opustili.
Na ulici Hikari mlčela a bradu nesla skloněnou, dokud Tamaki ticho neprolomil.
Při jeho slovech sebou dívka cukla a napřímila se. On o tom klanu věděl! Takže to nebyla slepá ulička!?
„Vy víte kde je hledat?“ natočila hlavu jeho směrem s nadějí v hlase.
Pak přišla ale připomínka, že mají ještě jiné věci na práci, a ona opět zvážněla.
Pomáhal jí a teď chtěl pomoci jiným, kteří to také potřebovali.
„Hai,“ přikývla a uložila si svitek do taštice.
„Mou sukoshi matte kudasai...! (Ještě chvilku počkej prosím...!)
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Tamaki si povzdychl nad Nezumovou poznámkou a zahleděl se na Hikari.
„Ano, je to všechno,“ kývnul Shouta. „Neříkej mi, že bys po někom z nich chtěla jít, ojouchan,“ zabalil svitek a hodil jí ho zpátky. „To vám vážně nedoporučuju,“ potemněl jeho pohled.
***
Rozloučili se se Shoutou a opustili obchod. Tamaki se rozešel ulicí a držel se vedle dívky. „Osobně si myslím, že lepší bude zeptat se někoho z klanu Fujibayashi,“ začal přemýšlet, jako kdyby bral pomoc Hikari jako samozřejmost. „Nevadí ti, když to sfouknem, až zachráníme Rieko-chan?“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari se ošila, když se Shouta tak vítězoslavně zaradoval, jak ji odhalil. I když se nijak nesnažila pravdu skrývat, nebylo jí příjemné, jak se nad ni povyšoval. Ne proto, že by byla tak hrdá, ale proto, že si nemohla dovolit být v něčí hrsti.
Tamaki svého bratrance ale rychle zkrotil a tak se mohli začít věnovat překladu.
Čím déle muž svitek četl, tím netrpělivější Hikari byla.
Když skončil a odmlčel se, přistihla se, že na chvilku zadržela dech.
„Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko...?“ zopakovala si v hlavě Shoutova slova.
Nezumovi ta zpráva logicky nic neříkala, takže jeho prázdná slova ignorovala, ale jí ano. Problém byl, že to nebylo ani zdaleka to, v co doufala.
„... To je vše?“ rozmrzla dívka po pár vteřinách.
„Víc se tam toho nepíše? Žádná jména? Místo? Čas? Cokoliv!?“ chytila se stolu a zvedla z židle, jak se k Shoutovi se vzrůstající naléhavosti v hlase nakláněla. Nejraději by mu ten svitek vytrhla z ruky a přečetla si ho sama!
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Nezuma se nudil. Nejen, že ho donutili usadit se s nimi k jednonu stolu, navíc se hádali, jako "šťastná rodinka". Ale to byla nakonec jejich věc. On tady byl jen jako výpomoc s osvobozením několika otroků a když o tom tak přemýšlel, ani sám nechápal, proč jim navrhl pomoc. Nikdy nic tak pošetilého neudělal... ne... to byli kecy. Když se to vezme kolem a kolem, dělal jen pošetilé věci.
"To zní jako špatné Haiku od někoho, kdo neví jak se básně skládají," oznámil jen tak do prostoru a zhoupl se na židli do zadu.
"Nutušil jsem, že se kradou i oči. Znám sice překupníka s bílým masem, ledvina, játra a tak, ale oči? K čemu by někomu byli oči?" zamyslel se nahlas, ale i tehdy působil jako někdo, kdo sem vlastně nepatří a tak mávl rukou na znamení, že není třeba, aby znal odpověď. Koneckonců to bylo očividné. Ukradené oči a slepá Hikari. To nemohla být jen náhoda. Ale dají se takové oči znovu... přišít na místo? Tohle se Nezumovi nezdálo pravděpodobné.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Tamaki dostal tik do oka, jakmile se ozval Nezuma, a byl by ho začal tahat za ucho, kdyby se neozvala Hikari. Ona se za něj postavila, a navíc se sama přiznala! Svou lží ji chtěl chránit, ale vypadalo to, že se dívka rozhodla postavit následkům čelem. ‚Hikari-chan mě brání,‘ odplouval na mráčku.
Shouta se zazubil. „Dostal jsem tě!“ ukázal na dívku. „Nenapadl mě jediný důvod, proč by aniki někomu bral svitek, a ještě ke všemu mafiánský rodině. Na to je to moc práce a až moc se to plete do jeho snu najít si ženu a mít s ní v rodinném domě tři děti,“ oznámil s nosem nahoru, jak dobře ji nachytal. „Tohle totiž vypadá víc jako zoufalý čin než předem naplánovaná věc.“
Tamaki vycenil zuby a chytil Shoutu do kravaty. „Ty blbečku! Přestaň si z nás utahovat a přestaň Hikari-chan zkoušet, je ti to jasný? Prostě si přestaň hrát a přelož to, ty obchodníku s veteší!“ hulákal, div se mu nekouřilo z uší.
„Fajn! Fajn! Pusť mě! Přeložím to! Přeeelooožííím!“ upěl mafián, dokud ho jeho bratranec nepustil.
O několik minut později seděla čtveřice okolo stolu. Shouta držel svitek v ruce a zpaměti šifroval zprávu. Tamakiho nepřekvapovalo, že si nevzal papír a tužku. Jeho bratranec byl zběhlý překladač šifer.
Po chvíli ticha se konečně nadechl. „Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Shouta se naštěstí dál nevyptával a tak byla Hikari ušetřena improvizovaného lhaní.
Muž jim poté odhlalil, co bylo tématem obsahu svitku, a Hikari ztuhla.
Klan Fujibayashi jí nic neříkal, ale Kirigakure a oininové ano.
Černovláska se na sobě snažila nedat nic najevo, ale přesto se neubráila zatnutí dlaní v klíně v pěsti.
Ani Tamaki z toho nebyl evidentně nijak nadšený, jak Hikari usoudila z jeho slov, co utrousil.
Když poté Shoutovi přiznal, že skutečně okradli onu rodinu, strhla se mezi oběma lehce ostřejší výměna názorů o bezpečnosti jejich klanu, do kterého se Nezuma zapojil jen okrajově svým sarkazmem.
„Tamaki-san ten svitek neukradl!“ nevydržela to už Hikari a přerušila hádku obou mužů.
„Já jsem ho ukradla. Tamaki-san s tím nemá nic společného. Pouze mě pomohl najít někoho, kdo by ho dokázal přeložit,“ řekla pevně.
„Vašemu klanu se nic nestane, Shouta-san. Prosím, povězte mi, co se v něm píše,“ zvedla hlavu Hikari a narovnala se.
Nehodlala nikomu působit problémy. Tohle byl její boj a Tamakiho už stála pomoc jí víc než dost.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví v Naganohaře
Nezuma ani moc nezkoumal co si prohlíží. Víc ho zajímal rozhovor těch třech a bylo nutno dodat, že byl celkem zajímavý. Nejvíce ale Nezumu zaujala část, kdy Tamaki okradl muže ze známého mafiánského klanu Fujibayashi. Tímto činem u něho Límeček stoupl víš, než kdy předtím. Nezuma mu svůj respekt potřeboval nějak vyjádřit a tak se rozkašlal, "... pokrytec... ," dodal mezi kašláním tak, aby mu bylo jasně rozumět. Bylo celkem zábavné slyšet, jak někdo, kdo ho neustále buzeroval s tím, ať nekrade, okradl rovnou mafiány o svitek, který měl co dočinění s Kirigakure no sato. Což byla podle informací, které měl, vesnice daleko odsud, plná krvežíznivých ninjů. To bylo vše co o tom potřeboval vědět a kdo jsou Onini, nevěděl Nezuma vůbec.
"Gomena... opožděná alergie na kecy. Občas se mi to vrací," omluvil se, aniž by k nim pohlédl, když se muž zmínil o druhém klanu. Mafie, jako taková, byl systém, který Chlapci v zásadě nevadil. Protože fungoval. Vadili mu ale hajzlové, kteří si libovali v tyranizování lidí. Navíc, ke klanu Sakamoto měl krysí mládenec blíže, než k ostatním. Jak nezuma, tak lidi z klanu Sakamoto okrádali lidi. Každý po svém.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Shouta po všech třech přejel pohledem a pokrčil rameny. „Taky odpověď,“ oznámil a posadil se za svůj pracovní stůl. „Tohle je šifra, kterou používá klan Fujibayashi ke komunikaci s Kirigakure,“ začal.
Tamaki sebou při tom sdělení cuknul a nepatrně zbledl. Už dlouho si říkal, že ho to zachraňování hezkých slečen bude jednou stát hlavu. Tohle vypadalo, že nastal čas.
„Jsou jen dvě možnosti, komu jste ten svitek sebrali. Buď z ruky oinina, nebo nějakýmu ranařovi od Fujibayashi. Nepředpokládám, že by aniki šlohl svitek oininovi. Vlastně nechápu, proč by šlohal svitek komukoliv…“
Bývalý ANBU se vrátil k těm dvěma, před nimiž zachránil Hikari. Když o tom tak přemýšlel, na jednom z nich zahlédl symbol… Tamaki zbledl ještě víc, plácnul si ruku na obličej a promnul si kořen nosu. „Dostanete mě do hrobu,“ hlesl sotva tak, že to mohla slyšet Hikari, a s křečovitým úsměvem vzhlédl. „Jo, byli to dva týpci z Fujibayashi,“ oznámil.
Shouta dostal tik do oka. „Aniki… Chceš tím říct, že jsi okradl Fujibayashi o jejich majetek?“ pokusil se zeptat se klidně.
„Tak nějak. A-ale! Nemyslím si, že by věděli, kdo jsem!“ vyhrknul.
Kupec se zatvářil naprosto tragicky. „Ty tupče! Nechal jsem tě napokoji, protože jsem si říkal, že bard nikomu neublíží, ale tohle jsem nečekal! To klan Sakamoto tak nesnášíš, že nám chceš udělat průs*r?!“ přešel volně do fistule.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Situace se nakonec uklidnila pro dobro jak Nezumy, tak jeho ucha, a Hikari se lehce ulevilo.
Shouta je poté zavedl do zadu a prohlédl si svitek.
Padl dotaz, jak k němu přišli, který evidentně musela zodpovědět černovláska.
Dívka se zamračila. Tomu muži nevěřila. Jednal s podsvětím, takže by bylo lepší s ním nesdílet nic, co nebylo nezbytně nutné.
„Dovedete to přeložit nebo ne?“ odvětila. Když už nic jiného, alespoň tím získá trochu času si svou odpověď promyslet.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví
"Jaká klepto... ," chtěl se začít hájit, když v tom k němu přistoupila Hikari, "itetete!" vydal ze sebe a poskakoval na jedné noze směrem, kam ho táhla, "už budu hodnej, už budu hodnej... ," sliboval a jen co ho pustila, začal si mnout bolavé ucho. V tu chvíli se tvářil uraženě, jako dítě, kterému vzali jeho oblíbenou hračku.
"No jó furt, beztak tu nemáš nic co by stálo za to," odvětil majiteli a vrátil se do krámku, kde si začal prohlížet nabízený sortiment. Ruce měl ale v kapsách a o nic se nepokoušel. Stejně tak se ani nehodlal zapojit do řešení u stolu. To mu však nebránilo, aby bedlivě neposlouchal.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Porozhlídnout? Už jsem měl tu čest poznat tvoji kleptomanii,“ dal ruce v bok Tamaki, k čemuž si přisadila ještě Hikari. Ten kluk ohrožoval jejich misi. Černovláska o přeložení svitku hrozně stála. Nemohl ji zklamat!
Shouta vešel dozadu, založil si ruce na prsou a zamračil se na Nezumu. „Myslím, že jsem ti už jednou naznačil, aby sis na můj krámek dal majzla. Tenhle je tu taky s tebou, aniki?“
Tamaki se roztržitě zahihňal a ukázal bratranci prázdné dlaně. „Je, právě ho léčím z kleptomanie. Zatím se mi to moc nevede,“ přiznal.
Nakonec jim Shouta ukázal, kde se mohou usadit, aby spolu jednali v klidu, a ne zákazníkům na očích. „Takže tohle chcete přeložit?“ pohrával si muž se svitkem v ruce.
Tamaki kývnul a obchodník psaní rozbalil. Očima přejel řádky a zamračil se. „Odkud ten svitek máš?“
„Záleží na tom?“ nechápal bývalý ANBU.
„Docela,“ odvětil.
Tamaki nic neřekl. Chtěl nechat mluvit Hikari.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Tak radostné přivítání Hikari nečekala, ale aspoň to znamenalo, že navzdory rozcházejícím se názorům měl Shouta vůči svému bratranci dobrý vztah, což snad usnadní obchod.
Jenže Tamaki patrně došel k názoru, že bude lepší ohledně Nezumy zasáhnout hned, a tak se čtveřice po menší výměně názorů a nadávek mezi těmi dvěma ocitla v zadní části krámu.
Nezuma, opět přeměněný sám na sebe, nahodil své typické ledabilé vystupování, a pustil se s Shoutou familiérně do řeči.
To už k němu ale došla Hikari a chytila ho bolestivě za ucho, za které ho pořádně vytahala.
„Mlč a nedělej problémy, nebo ti to ucho utrhnu!“ napomenula ho.
Teď už nemělo smysl tvářit se, že k nim Nezuma nepatří, tak museli tuhle eskapádu aspoň zahrát do outu.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Byla to taková příležitost. Obchůdek se zajímavým zbožím měl jako na dlani a límeček musel pokazit veškerou srandu. To ale nebylo nejhorší. Nezumovou výhodou bylo, že nikdo nevěděl, že se umí proměnit v krysu. A byla to výhoda, která rozhodovala o životě a smrti a Tamaki se ji pokusil odhalit při první příležitosti. Musel se okamžitě proměnit.
"Se člověk nemůže ani trochu porozhlédnout?" optal se provokativně. Když se tam oba dostali, byl už zase v lidské podobě a poťouchle se na ně šklebil.
"Nazdar Shouto, snad si nezačal obchodovat s bílým zlatem?" pozdravil muže a zastrčil si ruce do kapes. Bílé zlato byl slangový výraz pro tvrdou drogu. Nezuma to prohodil jen konverzačním tónem, aby bylo jasné, že to nemyslí doopravdy vážně.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek se smíšeným zbožím
Shouta vzhlédl a jeho oči se rozzářily, jakmile ten podivín opustil jeho obchod. „Tamakiii!“ spráskl ruce, přeskočil pult a vrhnul se muži okolo krku, div ho nepovalil.
Tamaki udělal krok zpět, aby chytil rovnováhu. „Jo, taky tě rád vidím,“ odvětil s tikem v oku a počkal, až jeho teatrální příbuzný opustí jeho osobní prostor. To se stalo záhy. „Něco jsem přinesl a potřebuju, abys mi to přeložil,“ šel pak rovnou k věci. „Je to… Ty zlodějskej zmetku!“ vyhrknul najednou bývalý ANBU, přeskočil pul tak, jako to před chvílí udělal jeho bratranec, jen na druhou stranu a vrhnul se do skladu, kam Nezuma zmizel.
„Ty fakt budeš dělat problémy! K noze a nepruď!“ zahulákal pak.
Shouta ho doběhl. „Co se děje, aniki?“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezuma si vedl celkem dobře v nezaclánění a nepletení se jim pod nohy, to Hikari kvitovala.
Když dorazili k cíli, praštil dívku do nosu zápach toho muže, co s Tamakiho bratrancem právě obchodoval. Smrděl tak jako tak, o to hůř pro někoho, kdo měl zbystřené smysly jako byl pach.
Černovláska se ale ovládla a tak to přešla jen s krátkým nakrčením nosu.
Rozhovor rozhodně zapřádat nehodlala. Tamaki tu byl ten, kdo to měl celé vést. Ona se hodlala zapojovat jen v případě nutnosti, a totéž čekala od Nezumi. Ten se ale najednou sebral a ve své krysí podobě proběhl do krámku, v jehož útrbách zmizel.
„Ten zlodějský idiot!“ zaklela Hikari v duchu a zatnula pěstí, aby své rozhořčení nějak nenápadně ventilovala.
Nezuma Suzuki
Zlodějíček na volné noze
Obchůdek
Nezuma se po městě pohyboval jako duch. Na první pohled bylo poznat, že je v této podobě tak často, že to pro něj je naprosto přirozené. Sem tam dokonale zmizel i očím doprovázené dvojice, aby se zase objevil na naprosto neočekávaném místě o kus dál.
Když dvojice vstoupila do krámku, proběhl Nezuma Tamakimu pod nohama a zmizel někde vzadu. Nezuma opravdu chtěl jen počkat, než budou hotoví, ale nestřežený obchod byl moc silným lákadlem pro kleptomana.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki dostal tik do oka, a nakonec to prostě udělal. Vytáhl černou knížečku a zamával s ní Nezumovi před očima. „Vlastně docela dost. Býval jsem ANBU,“ řekl nakonec a tím i vysvětlil, proč nechce pozornost. Sice nebyl nukenin, ale pokud by ve světě něco provedl, nejspíš by ho do své bingo knížky zapsala i Konohagakure. S tikem v oku zíral na krysu. Tak takhle je ten parchant sledoval.
Když se proměnil zpátky, Tamaki mu nakonec lehce ironicky zatleskal. „Buravoo,“ oznámil. Bude si muset hlídat kapsy. Zatím neměl v plánu mu moc věřit.
Společně vyrazili. „Mluvit budu já. Hikari-chan je můj doprovod a ty fakt buď radši myš. Do toho jeho divnýho krámku chodí divný lidi.“
Krámek vypadal jako každý jiný, ve kterém se mohly prodávat hlouposti a cetky. Tamakiho bratranec však vypadal, že podpultovní zboží je tu celkem běžné. Zrovna vyjednával s chlapem, který vypadal, že se koupal naposledy minulý měsíc. Tamaki pokrčil nos. To samé dělal i jeho bratranec.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezumovu prezentaci svých... krysích dovedností vzala Hikari mlčky na vědomí, načež si po kratší odmlce povzdechla, dojedla svou porci knedlíčků a přestala se opírat o komodu.
„Tak pojďme. Už jsme ztratili času dost,“ vyrazila ke dveřím, ve kterých se ještě krátce zastavila a obrátila na Nezumu.
„Promeň se na krysu a do ničeho se nepleť, jasné!? Jestli mi tohle pokazíš tak přísahám že tě zabiju!“ varovala mladého zloděje černovláska, během čehož se na chvilku proměnila v ďáblici s hřbitovem páchnoucí, nafialovělou aurou kolem sebe, načež vyšla ven.
Na ulici se už ani neobtěžovala předstírat obyčejného slepce. I ona si tu už patrně menší jméno udělala. Proto se raději soustředila na to být nenápadná a zbytečně neupozrňovat na svůj handicap, zatímco následovala Tamakiho ke krámu jeho bratrance.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara; Pokoje hostince
"Klídek," pobaveně se usmál a rukama jim naznačil, že mohou být klidní.
"Ani by mě nenapadlo vás do toho zatahovat. Jen jsem se chtěl pochlubit. Kolik taky znáte lidí, kteří mají cenu v milionech ryu, že?" prohlásil pyšně a proměnil se v šedou krysu. Zběžným pohledem šlo o normální krysu, ale pokud se člověk zaměřil na detaily, mohl v kryse vidět Nezumu. A ani pach se nezměnil.
Po chvilce se zase proměnil zpěz a rozpřáhl ruce v gimnastickém zakončení.
"Tadá!" Zvolal, jako kdyby čekal aplaus, "v tomhle městě jsem neviditelnej. Takže se ničeho nebojte." usmál se a založil si ruce na hrudi.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki kývnul. „S tím souhlasím. Určitě nejdřív necháme rozluštit svitek a pak najdeme ty prasata, co rozprodali vesnici.“
Když pak Nezuma přišel s plakátem, přimhouřil oči a dostal tik do obočí. „Jo, Hikari-chan, je to hledanej plakát. Bohužel,“ hleděl na papír, kterým se mladík tak strašně moc chlubil.
„Protože mu to dlužím,“ odpověděl úplně stejně unaveně. Povzdychl si a promnul si kořen nosu. „Hele, nechtěl bys bejt teď trochu nenápadnej? Ještě chvilku a pošlou na tebe lovce ninjů. A to nebude prd*l,“ varoval ho. „Jestli chceš jít s námi, tak trochu preferujeme naše vlastní bezpečí před… ehm… zábavou.“