CESTOVNÍ DENÍK
Pátek 17. 4.2009
17:34
Nový Jičín, Horní nádraží. Tak, sedím ve vlaku. První úspěch – bez problémů jsem našla nádraží ^ ^
Proběhl souboj AUTOMAT NA JÍZDENKY vs. WISH. Konečné skóre 2:0 pro automat... Bez zásahu chrabrého řidiče lokomotivy bych asi nepřišla na to, že musím po zadání žádosti zmáčknout čudlík ENTER. LOL, ještě jsem měla propadávací dvacetikorunu, kdybych neměla čerstvě obarvené vlasy, byla bych za prvotřídní blondýnu ^ ^
17:41
Vláček začal vrčet, asi brzo pojede.
17:47
Vyjíždíme. Jsem v pohodě. Z této stanice jezdí jenom jeden spoj, tudíž jsem 100% ve správném vlaku. Jen by mě zajímalo, zda skutečně jede do Valašského Meziříčí přímo, bez přestupu... No, to vlastně poznám samovolně v Hostašovicích podle toho, zda pojedeme dopředu nebo dozadu
18:01
Hostašovice. Hmmm...rozhlas hlásí konečnou stanici...ale ptala jsem se sympatické paní za mnou a ta mě ujistila, že se jenom přesunem na jinou kolej a frčíme dál.
Jinak, cestou sem jsem si dala mentolku, člověk by řekl, že mi vylepší dýchání a ono houby – chytil mě dráždivý kašel. Snad to brzo přejde, jestli se budu dusit další dvě hodiny, bude to fakt sranda. Zas na druhou stranu bych mohla mít kupéčko sama pro sebe, páč ostatní cestující se budou bát, že mám tuberu
Jo a viděla jsem 6 ovcí, 4 kachny, 1 čápa a 3 srnce.
18:08
Jen tak stojíme uprostřed lesa. Kolem je les
18:11
Stále v Hostašovicích. Vyjeli jsme z lesa. Vypadá to, že nás napojují na vláček směr Valmez. Paráda.
Chce se mi na záchod. Jako vždy, když cestuju. Ale tím Vás nebudu zatěžovat.
18:13
Vyjíždím z Hostašovic do Valmezu, kde přestupuju na vláček do Žiliny.
18:40
Už 15 minut jsem ve Valmezu. Mám hlad. Budku mi zavřeli před nosem taky je mi kosa, nevzala jsem si šátek, táhne mi na hrudník. Ještě tu budu tak 10 minut čekat na přípoj. Hlad se stupňuje...
18:50
Sedím ve vlaku směr Žilina. Doufám, že tam opravdu jede... LOL, pozdě zjišťovat, už jsme se rozjeli Uvidíme...
Ještě Vám povyprávím jak bylo ve Valmezu. Zima. Taky to tu tradičně smrdělo, jako připálené kakao – to dělají místní pražírny kávy. Než káva získá aroma, které ti šeptá „Vstaň“, pěkně to smrdí. Tak. Nastává chvíle popřemýšlet, co všechno jsem zabudla doma. Jdu na to. Ve vlaku se stejně hrozně špatně píše. Zatím pa.
19:25
Někde za Valašskou Polankou. Zrovna tu byl pan průvodčí.. neříkal nic, takže jsem opravdu ve správném vlaku.
19:30
Přejeli jsem přes hranice se Slovenskem. Na moment se mi zdálo, že opět cítím pražírnu kávy, ale bylo to jen WC – neměla jsem si sedat hned ke dveřím Banda slovenských studentek o pár sedadel dál si pouští na mobilu techno, paráda, jestli bude cestopis potřísněn krví, vybuchla mi z toho TUCTUCTUCTUC hrůzou hlava.Už tam budem, už tam budem. Jo a jsem asi fakt alergická na ty mentolky – zase jsem si 1 dala, zase záchvat kašle.
20:30 a nějaké drobné
Jsem v Žilině. Přeběhla jsem koleje, abych zjistila, že jsem přehlédla podchod. Taky jsem přehlédla Ironhidea. Celkem výkon, jeho je těžké si nevšimnout, no ale nejsem jediná, komu se to během víkendu podařilo, že Ecelore Prošla jsem Žilinské nádraží, nikde nidko. Prozváním, nikdo nezvedá...no super... Ale v tom vidím známou postavičku – Ironhide mě úspěšně našel a za chvíli jsem se připojila k malé části jeho soukromého harému – Deidy a Ayashiki – a společně jsme se vydali tam, kam nás náš pán vedl No, pak se nedělo nic zajímavého nebo Vám do toho nic není (ne, fakt niz zajímavého – příchod k Ironovi domů, seznámení se s jeho milou rodinou, uskladnění věcí, večeře, zjištění, že DODO není papoušek ale oslovení Irona, které používá jeho maminka )
Sobota 18. 4. 2009
8:00 (zhruba)
Vlak do Trenčína. Probíhá převlékání do CP. Ve vlaku se stále špatně píše Už nemám hlad, dostala jsem dobré papání, už nevím, jak se ta večeře jmenovala, znělo to jako galimatiáš a taky to tak vypadalo – slovenští kolegové budou vědět, byly to brambory, těstoviny a ještě cosi a bylo to růžové. Hlad nemám, ale pro žměnu jsem ospinkaná, jít spát o půl druhé ráno, když vstáváte v šest, fakt není dobrý nápad... Hmmm, konečně vím, co je to to Operadlo, LOL.
Tak a teď už si nepamatuju přesné časy jednotlivých událostí. Gomen.
Přijíždíme do Povážské Bystrice. Podotýkám, že tady by mohl přistoupit Ecelor. Dáváme dohromady jeho popis – prý je vysoký, vychrtlý, s brýlema. Na peróně někdo takový stojí. Nastupuje do našeho vlaku. Vysíláme Irona v CP Itachiho, aby zjistil, zda je to fakt onen největší fanoušek gazdovské parenice. Iron běží, volá „Ecelore!!!“, onen mladý muž nereaguje. Tak nic, asi to není on. Asi za 10 minut tento človíček přichází k nám a zjištujeme, že to nakonec ten Ecelor fakt je. Wish má vždycky pravdu Hmmm, asi na něj zapůsobilo ranní vstávání, že nás že přehlédl něco takového jako je dvoumetrový Iron v Aka plášti
Tak a jsme v TN. Je hnusně. Někde tu je údajně hrad, já vidím jenom mhlu. Fujky. Na nástupišti už na nás čekají organizátorky. Honem nasazuju svoji pomelovou čepičku, chci dostat to kyselé lízátko Když jsme u těch cosplayů – vynalézavost slovenských otaku mě naprosto fascinuje. Skvělé cospalye měli, sebrat hromádku obyčejného všedního oblečení a vyrobit z něja fakt dobrý CP – tomu říkám umění. A ten Gaara byl naprosto dokonalý, však uvidíte fotky. Postupně se k nám připojují další a další lidi: Hagiku Biseki, Rin, Sora a Mischaaa-chan a...a....no a prostě další
Teď by měla přijít ta část, kde se jedna půlka vydala na Brezinu a druhá čekala na opozdilce. Ale není to nic zajímavého, takže nic nebude. Nakonec se posbírali všichni a vyrazili jsme na cestu do lesíčka na čekanou. Některým se asi zdálo, že jdeme moc dlouho a tak vyhlásili akci „Zkratka.“ Jo, sice jsem říkala, že se těším do lesa, ale nikdo nemluvil o vysokohorské tůře. Ale nakonec jsem přežila a ani jsem nehodila krysu. Za zmínku stojí Phibo: „Doufám, že tu nejsou hadi. Jednou jsem v lese šlápl na hada. Tak rychle už stovku nikdy nezaběhnu...“
Konečně jsme dorazili na Brezinu. Nějaká dobrá duše, tuším Míša, mě vyfotila hned po tom úžasném výšlapu. To by měli zakázat... Chvilku jsme spočli a začala velká Sořina hra. Rozdělili jsme se do týmů po 3, jenom já jsem byla v týmu po 5 lidech, to aby Iron a Benda nemohli vytvořit samostatný tým asi oni jsou vražedná kombinace Nafasovali jsme mapky a hledali po Brezině ukryté svitky. Našla jsem dva. Doteď nechápu jak, páč mi bylo řečeno, že celou dobu držím mapu obráceně Tááák, hra skončila. A skončila zajímavě – ti šikovní, kteří našli svitky, museli plnit úkoly, poražení nakonec unikli trestu, mršky.
Po konci velké hry se hladem a žízní zmoření otaku rozptýlili po okolí, ti šťastnější, kteří si nabalili svačinky, se občerstvovali, ostatní dělali blbiny. Pak jsme si jako tradiční součást srazů dali malý test – hmmm, dělala jsem ho večer před srazem, ale stejně jsem nebyla schopná získat víc jak 5 bodů Následovala hra Hutututu, nebudu vám vysvětlovat, vo co go, protože to prostě nejde, fotky vám budou muset stačit.
Po skončení her jsme zjistili, že den celkem slušně pokoročil, a vydali jsme se tedy dolů do města, aby se chudák Benda mohl konečně najíst. Usadili jsme se v Maxu, něco pojedli, a pak už pomalu ale jistě nastala ta nejnepříjemnější část srazu – loučení. Postupně nás opustila většina účastníků, až zbylo jen Žilinské jádro plus Sora, Míša a ještě dvě milé slečny (ach ta paměť na jména...). Měli jsme chuť dát si zmrzlinu a shodit Irona do kašny. Zmrzlinu se nám podařilo získat, Iron zůstal suchý, škoda Chtěla bych si ještě postěžovat na šikanu ze strany slovenských účastníků srazu vůči nebohé české menšině – byl jsem s Míšou do nekonečna nuceny opakovat slovo „kulička“ a všichni se nám smáli
Nakonec se i Žilinské jádro muselo vydat na vlak domů. Málem nám to ujelo, zdržovali jsme kvůli nákupu lístků celý rychlík
Povím vám, cestovat s Deidy vlakem je fakt zážitek. Snažila se najít nějakou uvolněnou opěrku, aby mělo Operadlo brášku. Pokusila se ukrást popelník a ocejchovat Ayashiki zadek samolepkou. Nakonec si všimla letáčků z nějaké dobročinné sbírky a rozjela se akce „Naruto fotoromán“, který tu co nevidět zveřejníme. LOL, myslím, že jsme pobavili celý vagon. No, dojeli jsme zdárně do Žiliny, nidko nás z vlaku nevyhodil, kupodivu, a zase nastalo loučení. Deidy a Čača (já fakt netuším, zda to píšu správně) se vydaly domů a my jsme se s Ironem a Ayashiki odebrali zpět do sídla Vojtekovců vyslechnout další historky ze života Ironhidea a druhý den „hurá“ domů... fňuk
Neděle 19. 4. 2009
15:40
Vlak do Valašského Meziříčí. Desetkrát si prohlížím, jestli je ta jízdenka fakt zpáteční, zdá se mi pofidérně levná. No, stejně už jedeme, při nejhorším mě vyhodí z vlaku.
15:50
Přichází paní průvodčí. Beze slova cvakla lístek. Jsem ráda, když průvodčí nemluví, znamená to, že jsem ve správném vlaku/mám správnou jízdenku/nepřejela jsem a podobně.
16:16
Púchov. Až sem jsem si vydržela číst, ale vlak se tak příjemně kolébá...zkusím zdřímnout.
16:50
Mám pocit, že jsem sice dřímala, ale nespala. Ale ouha, vlak zastavuje, koukám z okna – hmmm, tohle vypadá jako Vsetín, ale to je přece hloupost, tak tvrdě jsem nemohla spát... LOL, je to Vsetín! Třičtvrtě hodiny totální koma Za chvilku budu ve Valmezu.
17:11
Valašské Meziříčí. Tak taky musím dvě hodiny (!) čekat na bus. Prohlížím fotky, čtu si knížku, čumím do blba... Mám hlad, vytahuju sušenku. Koukám, že na obalu je cosi jako vtip o tučňácích: „Otázka – co si zpívají tučňáci k narozeninám? Odpověď – On je vážně cool chlapík...“ Ehm, konec kulturní vložky Nějací malí kluci na mě volali „Přírodovědné kozy!!!“ Nějak jsem to prohlášení nepochopila
19:11
Konečně je tu autobus a vyjíždím domů.
19:23
Zastavujeme před rozkopanou cestou a čekáme, až nás silničáří putí dál. Sakra, měla jsem jít ve Valu na wecko...
19:40
Stále stojíme před rozkopanou cestou...toužebně si prohlížím keříčky venku...sakra, teď by se takový pěkný keř hodil...
19:45
Ha, konečně frčíme dál!
20:15
Tááááááááááááák, konečně doma. Sprcha, papání, mrknout na fotky na Konoze a do hajan. Zase někdy na viděnou, milí moji otaku, snad to bude co nejdřív.
Tešíte sa? Ja sa teším! xD Muhaha... len prosím, nebojte sa ma! Budem možno prvým dojmom posobiť... zvláštne? xD
No... tak za pol hoďku vyrážam... Ja sa na vás tak tešííím! A Aj fibík príde! xD
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
(alebo keď dojdú nápady čo sem dať )