Veľkonočný aprílový zraz v Trenčíne

ecelorovu reportáž poskladala Yamatka no Orochi (ďakujeme), keďže bola po častiach napísaná v smeťáku apotom mi ho ešte aj sám poslal
Part I.
Zraz pre mňa začal už v Pov. Bystrici, kde ma už čakali Ironhide a spol. Síce sme sa na začiatku minuli, ale nakoniec som zachytil jeho Akatsuki plášť Tentokrát bol za Itachiho.

V Trenčíne nás už čakala Yumi - mladá a krásna organizátorka. Spočiatku bolo niektorým chladno, ale potom začala hriať dobrá nálada. Hlavne cosplayáčky Gaary a Naruta sa starali o zábavu od prvých sekúnd. Yumi privítala cosplayáčov lízatkom a niečo sa ušlo aj nám ostatným, aby nám nebolo ľúto

Vzbudili sme aj menšiu pozornosť - či už vo vlaku alebo aj na stanici v Trenčíne. Jeden železničiar vyzeral, že by sa k nám aj pridal A objavila sa aj jedna nespokojná "hajzlbába", ktorá okomentovala našu hlučnosť A objavil sa aj jeden typan, ktorý si vypytoval 50 centov. Takú slabú hodinku sme čakali na ďalších a potom sme sa rozdelili na dve skupinky - jedna (tam som bol aj ja) išla na Brezinu, druhá čakala na tých, čo mali prísť neskoršie.
*************
Part II.
Ako prvých som si samozrejme v našej skupine všimol tých, čo mali cosplaye - ako som už písal Gaara a Naruto boli neprehliadnuteľní aj keď to boli dievčatá - alebo možno preto?

Ironhide vzbudil menší rozruch už krátko po príjazde, lebo si spomenul, že vo vlaku nechal mikinu. Našťastie sa k nej rýchlo dostal. Ale ako reprezentant poloslepého Itachiho to vlastne zapadalo do jeho roly Tiež tu bola aj jedna Hinatka a jeden milý chibi Deidara (Deidi). Okrem toho som zachytil aj dve Misy z Death Notu (jedna z toho bola Yumi)

Zábavou bolo už dostať sa na Breziny, lebo sme museli ísť do kopca a pre niektorých to bol skutočne životný výkon, takže po príchode sme sa museli najmä vydýchať a vrátiť srdce z krku tam kam patrí
*************
Part III.
Skoro by som zabudol na nášho maskota, ktorý mal fešný mini akatski oblečok a tváril sa veľmi šťastne. Volal sa Operadlo a skutočne to bolo operadlo Chvíľu som ho mal v opatere aj ja, ale nakoniec mi bol odobratý Okrem neho sa objavil na zraze aj plyšák Deidaru - veľmi pekný - a tiež plyšák, ktorého som mal za zajaca, ale bol to psík. Ale nevyčítajte mi to - ja mám šestky dioptrie... Tento plyšák si toho užil najviac. Počas celého trvania zrazu bol vystavený zlomyselným útokom zlých konohákov (vlastne konoháčiek), ktorého si ho pohacovali, hádzali o zem a 2x takmer skončil aj v koši. Do súboja o česť a dôstojnosť zaja/psíka som sa zapojil aj ja a snažil som sa ho navrátiť naspäť. Konoháčky boli ale zlé a takmer som nemal šancu Zajo/psík bol prítomný takmer všade a zúčastňoval sa s nami všetkých aktivít

***********
Part IV.
Ja som sa pustil do reči s jedným dievčaťom, ktorého nick začína na Nikk... a predpokladám, že ide asi o Nikko_Akio. Ak sa mýlim tak ma prosím rýchlo opravte!!! Fakt som sa s ňou dobre bavil a dúfam, že aj ona so mňou. Už na mieste som sa zoznámil osobne s 3rin3 a niektorými ostatnými. Celkovo som mal zo všetkých veľmi dobrý pocit a vôbec to nebolo o tom, že som nový alebo niečo takého. Všetci boli ústretoví a priateľskí.

Keď sme sa ako tak spamätali, tak sme sa pustili do prvej aktivity. Meno tejto hry vždy zabudnem, ale 3rin3 ma iste doplní. Dlho sme rozmýšľali ako vôbec vymedzíme hraciu plochu a keď sa už zdalo, že sme nahraní, tak sa objavil pomocník toaletný papier, ktorý spĺňal veľmi kvalitne úlohu stredovej čiary. Gaara (inak na zrazoch známa aj ako Sasori) zasa pomocou piesku z detského ihriska vytvorila čiary na koncoch cesty, ktoré vymedzovali kedy sme už out.

Rozdelili sme sa na dva tímy - tím Suna (na čele s Kazekage-samom osobne) a tím Konoha s mladou krvou v osobe Naruta. Ja som sa pôvodne snažil pôsobiť ako pozorovateľ, ale mimovoľne som sa ocitol v strede diania. Účelom hry bolo za mne už neznámeho pokriku vtrhnúť na územie nepriateľa, dotknúť sa čo najviac hráčov a rýchlo sa vrátiť späť a to bez toho, aby nám došiel dych. Sily sa prelievali z jedného tábora do druhého a rýchlo sa objavili aj silní hráči, ktorí boli fakt obávaní.

Najväčšia sranda bola, keď sa jednému z táborov podarilo ukoristiť súperovho kageho. Neraz sa stalo, že v tíme Suna bol Naruto a v tíme Konoha zasa Gaara. Hlavne Naruto dávala jasne najavo, že u súpera sa necíti dobre a hlasne povzbudzovala svoj pôvodný tím.

Ak si myslíte, že to bola lightová hra, tak sa sakra mýlite. Pri jednom mojom výpade sa na mňa vrhli všetci súperi a zrazili mi okuliare, čím ma úplne oslepili Preto som sa rozhodol radšej hrať bez nich. Neskoršie som prišiel na dobrú stratégiu, keď som útočníkovi odrezal ústupovú cestu. To mi párkrát vyšlo, ale raz sa jedno dievča rozhodlo rýchlo zdrhnúť a plnou rýchlosťou ma nabralo svojim nosom Vtedy som začal tušiť, že táto hra môže viesť aj k ťažkým ublíženiam na zdraví. Kým sa to však prejavilo, zvíťazil nad nami hlad a dali sme si pauzu.
**************
Part V.
Gaara a pár ľudí sa vybralo do reštiky si niečo zajesť a zdržali sa tam fakt dlho - ostatní sa už o ne začali báť . Ostatní sa museli uspokojiť s vlastnými zásobami alebo prázdnym bruchom Približne počas tejto pauzy nám volala aj Minatka. mishaaa-chan prepla mobil tak, aby sme ju všetci počuli a Minnie počula nás. Výsledok bol, že nikto nikoho nepočul Všetci hovorili naraz a tak Minnie musela počuť len mätež hlasov, a hovorili sme aj vtedy, keď hovorila Minatka a tak sme nepočuli ani ju. Napriek všetkému muselo byť Minatke jasné, že sme radi, že ju počujeme, keď už nemohla prísť osobne

Nezabudnuteľnú atmosféru nám robili aj civilisti-dorastenci. Je tam detské ihrisko a tak sa tam hralo kopu decák. Niektoré aj dokázali identifikovať Naruta a Gaaru Aj keď si spočiatku mysleli, že Naruto je chalan, ale potom si jeden bystrý chalan všimol, že Naruto nosí podprsenku a tak to prasklo. Obzvlášť aktívni boli dvaja chalani so samopalmi vydávajúcimi zvuky paľby a pokrik "Fire!!!!". Najlepšie bolo, ak sa rozhodli prejsť cez cestu práve cez našu hraciu plochu v čase, keď sa tam všetci ruvali. Najskôr sa robili, že sa ich to netýka, ale postupne začali prejavovať náklonnosť a doniesli nám aj po dva koláče z reštiky, za čo im ich mama vyhubovala.

Neskoršie sa niektorí z nás zapojili do ich hier a tak bolo možné vidieť s nimi na kĺzačke aj Deidaru a iných V tomto čase vypukla aj kalvária zaja/psíka Ten chudák si musel odpykať aj hriechy, ktoré ešte nespravil

Keďže Gaara sa ešte z obedu nevracal, spravili sme si také menšie leháro, rozišli sme sa na skupinky a kecali. V našej bol okrem už spomínaných dievčat aj Hagiku Biseki. Preberali sme všetko možné. Dorazila aj správa, že niektorí účastníci, na ktorých sa čakalo, sa oneskoria... Keď sa vrátila Gaara a spol. rozhodli sa všetci pokračovať v športovom zápolení a vrátili sa na hraciu plochu. Ja som objavil kúzlo fotografovania (najmä ženských účastníčok) a celý ten surový zápas som sa snažil zachytiť do foťáka. Počas tohto horúčkovitého chytania dobrých záberov som si takmer nohu vyvrtol, ale úspešne sa mi to podarilo zamaskovať a fotil som ďalej. Čoskoro však nadšenie vyprchalo a tak sme sa rozhodli prejsť k ďalšiemu podniku
********
Part VI.
Novú hru nám zadávala Sorafay (dúfam, že to bola ona, lebo fakt som si neni istý či viem všetkým tváram priradiť správne meno - čitatelia ráčia odpustiť). Spočiatku bol problém vôbec prinútiť naše stádo, aby si vypočulo jej inštrukcie, ale s pomocou zazerania a hrozbami pekelnými sa nastolil aký taký poriadok. Hra bola pomerne zaujímavá - mali sme sa rozdeliť do družstiev po troch shinobi (Ja som bol s Hagiku Biseki a Nefrites, o ktorej som v danom momente nemal poňatia, že je to Nefrites - to som zistil až v závere )

Každá skupinka dostala po mapke, na ktorej bolo vyznačené okolné územie s kruhmi. V týchto kruhoch sa spoločne nachádzalo 11 zvitkov a účelom shinobi bolo nájsť ich a potom ich odniesť na stanovisko "?" - tú mapu som si odložil Keďže však účastníkov bolo viac ako 11, tak bolo jasné, že tí čo neuspejú dostanú nejaký trest. To už tuším dorazila aj skupinka meškajúcich medzi ktorými sa vynímala najmä statná postava phiba (nikdy som si nemyslel, že tento človek je taký vysoký ).

Skromne musím povedať, že našej skupinke sa darilo vynikajúco a už po pár minútach sme v húštinách našli zvitky pre každého z nás. Konečne sme aspoň zistili, prečo bolo v inštrukciách na zraze aj aby sme si doniesli nožík alebo nožnice . Niektoré zvitky boli priviazané fakt tuho

Spokojní sme sa nechali zväčniť aj s našimi zvitkami na fotku, aby sme sa potom mohli naparovať. Úspešný bol aj tým "Kage", v ktorom boli Gaara, Naruto a Tsunade. Za zvitky sme dostali ďalšie papiere, kde boli ukryté úlohy, ale otvoriť sme ich mohli až neskoršie, keď sme sa všetci zišli. Úlohy boli rôznorodé a súťažiacich čakala po ich absolvovaní sladká odmena (dobré lízatko som mal!!!). Dopady hry sa však neprejavili len na hráčoch, ale svojim životom na ne doplatili aj tri mravce!!!!! Tí, čo našli zvitok smrť totiž dostali za úlohu zabiť zlého shinobiho mravca. Jediný kto mal šťastie bol Mravec z rádia (manžel P. Bernasovskej - keby niekto nevedel), lebo inak by to asi schytal aj on.

Po menšej dezinsekcii prišiel rad na neúspešných lovcov zvitkov, ktorí si mali odpykať trest. Nakoniec sa z toho vyvliekli a ešte dostali aj sladkosť. Potom sme si dali zasa menšiu pauzu a ja som pokračoval v objavovaní kolektívu. Medzi mnohými som napr. spoznal wishtobeslim...
**********
Part VII.
No a blížim sa k záveru nášho zrazu...
Spoločne sme ešte podnikli jeden Naruto test o 12-tich otázkach. Niektoré otázky boli záludné (Jiraiyovo obľúbené jedlo), iné zasa veľmi jednoduché (vymenuj plným menom aspoň troch kage, vymenuj piatich členov Uchiha klanu). Napriek vážnosti situácie sa rozhorelo tvrdé našepkávanie. Napriek tomu sa však vyskytli prípady, keď niektorí testovaní dosiahli úctyhodné skóre jeden jediný bod. Víťazi boli až dvaja!!! - mená ani presný počet bodov si nepamätám, ale Ironhide alebo iní hodnotiaci to iste budú vedieť...

Toto bola asi posledná aktivita, ktorú sme vykonávali pospolu. Potom sme sa zasa rozpadli na skupinky a zabávali sme sa po svojom. Jedni lovili zaja/psíčka, ďalší zasa skrývačku, tretí len tak posedávali a dalo sa aj repete hry hutututu alebo zdraví odtiaľto neodídeš Ja som sa snažil využiť poslednú šťavu z bateriek a lovil som nejaké zábery. Zväčša neúspešne Tak sme trávili poslednú hodinku.

A aby som nezabudol, tak prišli nás pozreť aj traja koníci s ich majiteľmi, na ktorých sa dalo aj zajazdiť (tak ti treba Aka Pony, že si neprišla!!!). Podarilo sa aj presadiť myšlienku, aby vznikla spoločná zrazová fotka, čomu sa teším najmä ja (aj keď boli osoby, ktoré sa fotiť nechceli )

Aby som nezabudol - pri vyhlasovaní výsledku testov som sa dozvedel aj to, že medzi "oneskorencami" boli aj Psycho-chan a Kikulines, na ktoré som sa veľmi tešil. A ony ma surovo odignorovali Takže som ich musel osloviť sám a od Kikulines aj vypýtať nejaké tie sľúbené štuchance.
***************
Part VIII.
Po spoločnom fotografovaní sme sa teda s ťažkým srdcom pozviechali a vybrali sme sa ešte zajesť do Maxu. Cesta už bola lepšie - dole brehom A celú sme ju prekecali Niektorí sa však už ponáhľali a odišli rovno na stanicu (medzi nimi aj Nefrites). Chcel som ísť aj ja, ale Sorafay ma ukecala a tak sme si išli niečo zobudnúť do toho Maxu. Ja som mal nejaké Kuracie Kung Pao s praženými ryžovými rezancami . Yumi mne a ďalším záujemcom ukázala svoje FA skvosty, ktoré boli fakt pekné a ja môžem len ticho závidieť, že sa takému maľovaniu ani priblížiť nemôžem. Čoskoro sme museli ísť na vlak aj my (ja+3rin3+Hagiku) a tak sme sa rozlúčili a odjechali.

Ako to pokračovalo u zvyšku neviem, dúfam, že sa o zážitky podelia aj ostatní. Nám sa nakoniec stratil Hagiku , keď som si s 3rin3 kupoval lístky na vlak, takže sme sa s ním ani rozlúčiť nestihli , lebo nám zakrátko išiel vlak. Cesta späť bola plná dojmov z nových ľudí a zážitkov a domov som prišiel úplne rozbitý (aj keď lady_anjelik je na tom teraz s tým nosíkom asi horšie...). Napriek tomu som rád, že som prišiel a tento zraz bude pre mňa rozhodne latkou, ktorou budem hodnotiť tie ďalšie. Dúfam, že aj ostatní sa dobre zabávali a našli si to svoje!

Tešte sa na fotky tých, ktorí fotili - hádam sa tá pozitívna atmosféra prenesie čiastočne aj na vás... Počasie bolo úplne perfektné - ani spara ani zima, takže úplná pohodka... Fakt dúfam, že napíšu aj ostatní, pretože ako som písal, pomerne často sme boli v skupinkách a zachytiť dianie vo všetkých sa jednoducho nedá

A čo ešte nakoniec? Zazvonil zvonec a zrazu bol koniec
*************

Taaakze o hlupej šiestej rano mi začalo čosi nepríjemne vrčať nad hlavou, ale to sa mi ešte nejakže nechcelo zdvihnúť, ale keď mi spadol telefón fovno do oka tak som sa vytrepala z postele a zanadavala na školu.
Potom mi došlo ze je sobota a zraz, takže som nahodila všetko oranžove a hybaj na zastavku, kde sa už škerili Danka s Deidarom. Úspešne sme sa „zbavili“ Deidarovej babky(inak milá ženská) a nasačkovali sa do busu. Na železničnej stanici postavala väčšia skupinka ľudí s Ironom a rozpadajucov sa Hinatkou (Aya) na čele. Potom tak vrieskal nejaký pošuk podobajúci sa na Gaaru čosi nezrozumiteľné tak sme si radšej kúpili lístky a frčali do vlaku. Voľné kupéčko sa vo vlaku nenachádzalo a už vôbec nie pre sedem ľudí takže sme sa rozdelili a celou cestou sa na nás celkom dobre zabával starší chlapík, myslím, ze pri Gaarovom výbuchu smiechu nad tým ako vznikol názov Púchov(povodne sa volal Bačov k_kot ale pre mapy to bolo moc neslušné tak to skrátili na Pohlavný Úd CHovatela OViec), už chytal starký mierne krče. Do Trenčína sme sa dotrepali, neviem o koľkej ale pár ludí tam už postávala. Gaarovi strasne šibalo, Otome som uspešne čorla čokoládu, od Yumi som fasla lízatká, ostatní sa dotrepali a boli sme vyhappení! XD Potom prva časť obyvateľstva sa vydala na cestu do lesáku. Chceli sme to vziať skratkou a podaktorí vlastne ani nie, takže sa to dam začalo dohadovať jedno cez druhé či skratka abo ee, a tak nemenovaný Naruto vyhlásil, že „Schody!“ a šlo sa schodmi. A po troch schodoch sme to už chceli otočiť a hore dostal Naru pekne vyhubovane, že prečo nás trepem po schodoch! . . .
nOoooo v lesaku bolo supeeeer! Hneď na začiatok som vyfasovala tri cukríky za zásluhy od Yumi a už sa začali blbiny. Mierna zoznamka (ale len mierna, čiže netuším aniomylom kto sa ako volá.) najviac si to celé odniesom chudák play boy zajko, ktorý pekne lietal všade možne, a ďakujem Otome, Kioshi a ľuďom, ktorí neviem ako sa volajú, za to že mi pomohli pohadzovať zajaca kam sa dal.
Potom tak trošičku poneskôr padol návrh, že „pome hrať Hututu!“ tak sme si nechali vysvetlit pravidla a hralo sa. To boal pekna blbosť! XDD ale v dobrom tom ... slovazmysle (neviem či je slovo slovazmysle jedno alebo dve slova tak si to poskladajte ako chcete). Hajzelpapierom a pieskom sme urobili ihrisko (a dostali sedmičky z geometrie) a mohli sme začať hrať. Nejako sme sa tak že aj rozdelili a začalo sa.prvé kolo sme krásne vyhrali, druhé kolo vyhral ten z**d Gaara ale to bola nahoda to sme skoro mali!!! To bolo sfalšované! A tretie kolo sme zase pekne krásne čisto vyhrali mi. Potoooooooom sa Dopakovala Soruška a spol a mohli sme sa veselo venovať eee neviem ako tonazvali ale v trojiciach sme fasli mapičky a poď ho hľadať po lese sačky. Zbadali sme tím s Deidíkom takže sme ich s ľahkosťou predbehli a o 5 minút, už mal každý z mojej skupinky (Gaara a Danka) sáčok v paprči. Takže sme šli predĺženou skratkou cez les na záverečnú a dostali sme papierčoky, na ktoré sme nemohli kuknuť, kym neprídeme za Sorou, takže sme utekali jak blázni a bolo nám to na h***o, bo sme museli čakať na zvyšok xDD takžeeee trvalo im to celú večnosť, hlavne Phibovi, ktorý sa veselo smial z ostatných akí sú len pomalí. Takže keď sa koooooooooonečne všetci dokotúľali na miesto, šli sa finišovať. Každý mal splniť úlohu na lístočku. Zabiť mravčeky (ktorých tam bolo ______ málo), alebo čosi prípadne kohosi znázorniť a tak. Myslím že to šlo všetkým super xDD aaaaa potom sa povačšine nikomu nič extra nechcelo takže sa kecalo, pohadzovalo sa playboy zajom, hrala sa schovka, snažili sme sa neúspešne zbaviť tých malích faganov. Ani po snahe a úprimnom poslaní ich do p***le a do ______ to nezabralo. (Wild, budú mi chýbať tvone nervy z nich xDD) potom sme sa pustili do zákerného testu od Irona, alebo možno ešte predtým, no neviem už xD ale bol ťažký a najlepší bol Gaara (1 bod!). a zasa sme sa vrátili k obkecávaniu, všetkého možného, behali sme okolo oxidovali ako sa dá a podobne xDD padlo aj dalšie Hututu ale to sa nehralo lebo to vyhral ten z**d Gaara a to mal podplatenú porotu. Naj boli až potom ohovaračky b******tského bratčeka (ako sa píše šarpej?) z hight school musical s osôbkou s pusou na tričku a s jej spolužiakom(ktorý tiež neviem ako sa volá a spol. sorry nechce sa mi vás všetkých opisovať a prezývky mi ušli. A vlakom svine! Ešte sme trošku pootravovali Sorušku s foťákom a Mišu-chan(sorry neviem ted ako sa to piše) s Guľôčkami a bolo veselooo. Stavili sme sa mierne vyžrať max a obkukať mangy v Brlohu, čím sme pekne blokovali premávku a ľudia z nás mali nervy a ešte väčšie nervy a už až skoro nervové potrubia ale tá manga bola super xDD zdrapli sme Rin, ktorá sa šialene nacapila na stenu s chobotnicou, sežrali nejaké tie rezancové sranky, pizzu bagety a čo ja viem kto čo žral a znova mangaa. Potom nás bola Soruš osobne zrušiť takže sme sa zasa vypakovali vonku na zmrzlinu a ľadovú drť (nebola to dreň?) a 7 guľôčok Wilduške ušlo. Rátal sa mi Gaarov peknú rúrkovitý cečveno-oranžový jazyk. Ale ta guľôčkaaaaaaaaaaa xD ta nemala chybuuu! xDD (Mišatkooo maš u mňa male bezvyznamne plus xD)cestou sme starostlivo bežkali po pod vodičku vo fontane či ako tomu mam nadať a bolo veselo xD s psycho-chan sa zrejme stretneme na infekčnom, kôli nemenovanej miešanej ľadovej drti, ale to nevadí, hlavne že mame všetci za sebou geniaalny deň. Rada som vas všetkých spoznala a pokecala s tymi čo uz poznam a Hutututututututututututututut:P

Pátek 17. 4.2009
17:34
Nový Jičín, Horní nádraží. Tak, sedím ve vlaku. První úspěch – bez problémů jsem našla nádraží ^ ^
Proběhl souboj AUTOMAT NA JÍZDENKY vs. WISH. Konečné skóre 2:0 pro automat... Bez zásahu chrabrého řidiče lokomotivy bych asi nepřišla na to, že musím po zadání žádosti zmáčknout čudlík ENTER. LOL, ještě jsem měla propadávací dvacetikorunu, kdybych neměla čerstvě obarvené vlasy, byla bych za prvotřídní blondýnu ^ ^

17:41
Vláček začal vrčet, asi brzo pojede.

17:47
Vyjíždíme. Jsem v pohodě. Z této stanice jezdí jenom jeden spoj, tudíž jsem 100% ve správném vlaku. Jen by mě zajímalo, zda skutečně jede do Valašského Meziříčí přímo, bez přestupu... No, to vlastně poznám samovolně v Hostašovicích podle toho, zda pojedeme dopředu nebo dozadu

18:01
Hostašovice. Hmmm...rozhlas hlásí konečnou stanici...ale ptala jsem se sympatické paní za mnou a ta mě ujistila, že se jenom přesunem na jinou kolej a frčíme dál.
Jinak, cestou sem jsem si dala mentolku, člověk by řekl, že mi vylepší dýchání a ono houby – chytil mě dráždivý kašel. Snad to brzo přejde, jestli se budu dusit další dvě hodiny, bude to fakt sranda. Zas na druhou stranu bych mohla mít kupéčko sama pro sebe, páč ostatní cestující se budou bát, že mám tuberu
Jo a viděla jsem 6 ovcí, 4 kachny, 1 čápa a 3 srnce.

18:08
Jen tak stojíme uprostřed lesa. Kolem je les

18:11
Stále v Hostašovicích. Vyjeli jsme z lesa. Vypadá to, že nás napojují na vláček směr Valmez. Paráda.
Chce se mi na záchod. Jako vždy, když cestuju. Ale tím Vás nebudu zatěžovat.

18:13
Vyjíždím z Hostašovic do Valmezu, kde přestupuju na vláček do Žiliny.

18:40
Už 15 minut jsem ve Valmezu. Mám hlad. Budku mi zavřeli před nosem taky je mi kosa, nevzala jsem si šátek, táhne mi na hrudník. Ještě tu budu tak 10 minut čekat na přípoj. Hlad se stupňuje...

18:50

Sedím ve vlaku směr Žilina. Doufám, že tam opravdu jede... LOL, pozdě zjišťovat, už jsme se rozjeli Uvidíme...
Ještě Vám povyprávím jak bylo ve Valmezu. Zima. Taky to tu tradičně smrdělo, jako připálené kakao – to dělají místní pražírny kávy. Než káva získá aroma, které ti šeptá „Vstaň“, pěkně to smrdí. Tak. Nastává chvíle popřemýšlet, co všechno jsem zabudla doma. Jdu na to. Ve vlaku se stejně hrozně špatně píše. Zatím pa.

19:25
Někde za Valašskou Polankou. Zrovna tu byl pan průvodčí.. neříkal nic, takže jsem opravdu ve správném vlaku.

19:30
Přejeli jsem přes hranice se Slovenskem. Na moment se mi zdálo, že opět cítím pražírnu kávy, ale bylo to jen WC – neměla jsem si sedat hned ke dveřím Banda slovenských studentek o pár sedadel dál si pouští na mobilu techno, paráda, jestli bude cestopis potřísněn krví, vybuchla mi z toho TUCTUCTUCTUC hrůzou hlava.Už tam budem, už tam budem. Jo a jsem asi fakt alergická na ty mentolky – zase jsem si 1 dala, zase záchvat kašle.

20:30 a nějaké drobné
Jsem v Žilině. Přeběhla jsem koleje, abych zjistila, že jsem přehlédla podchod. Taky jsem přehlédla Ironhidea. Celkem výkon, jeho je těžké si nevšimnout, no ale nejsem jediná, komu se to během víkendu podařilo, že Ecelore Prošla jsem Žilinské nádraží, nikde nidko. Prozváním, nikdo nezvedá...no super... Ale v tom vidím známou postavičku – Ironhide mě úspěšně našel a za chvíli jsem se připojila k malé části jeho soukromého harému – Deidy a Ayashiki – a společně jsme se vydali tam, kam nás náš pán vedl No, pak se nedělo nic zajímavého nebo Vám do toho nic není (ne, fakt niz zajímavého – příchod k Ironovi domů, seznámení se s jeho milou rodinou, uskladnění věcí, večeře, zjištění, že DODO není papoušek ale oslovení Irona, které používá jeho maminka )

Sobota 18. 4. 2009
8:00 (zhruba)
Vlak do Trenčína. Probíhá převlékání do CP. Ve vlaku se stále špatně píše Už nemám hlad, dostala jsem dobré papání, už nevím, jak se ta večeře jmenovala, znělo to jako galimatiáš a taky to tak vypadalo – slovenští kolegové budou vědět, byly to brambory, těstoviny a ještě cosi a bylo to růžové. Hlad nemám, ale pro žměnu jsem ospinkaná, jít spát o půl druhé ráno, když vstáváte v šest, fakt není dobrý nápad... Hmmm, konečně vím, co je to to Operadlo, LOL.
Tak a teď už si nepamatuju přesné časy jednotlivých událostí. Gomen.
Přijíždíme do Povážské Bystrice. Podotýkám, že tady by mohl přistoupit Ecelor. Dáváme dohromady jeho popis – prý je vysoký, vychrtlý, s brýlema. Na peróně někdo takový stojí. Nastupuje do našeho vlaku. Vysíláme Irona v CP Itachiho, aby zjistil, zda je to fakt onen největší fanoušek gazdovské parenice. Iron běží, volá „Ecelore!!!“, onen mladý muž nereaguje. Tak nic, asi to není on. Asi za 10 minut tento človíček přichází k nám a zjištujeme, že to nakonec ten Ecelor fakt je. Wish má vždycky pravdu Hmmm, asi na něj zapůsobilo ranní vstávání, že nás že přehlédl něco takového jako je dvoumetrový Iron v Aka plášti

Tak a jsme v TN. Je hnusně. Někde tu je údajně hrad, já vidím jenom mhlu. Fujky. Na nástupišti už na nás čekají organizátorky. Honem nasazuju svoji pomelovou čepičku, chci dostat to kyselé lízátko Když jsme u těch cosplayů – vynalézavost slovenských otaku mě naprosto fascinuje. Skvělé cospalye měli, sebrat hromádku obyčejného všedního oblečení a vyrobit z něja fakt dobrý CP – tomu říkám umění. A ten Gaara byl naprosto dokonalý, však uvidíte fotky. Postupně se k nám připojují další a další lidi: Hagiku Biseki, Rin, Sora a Mischaaa-chan a...a....no a prostě další

Teď by měla přijít ta část, kde se jedna půlka vydala na Brezinu a druhá čekala na opozdilce. Ale není to nic zajímavého, takže nic nebude. Nakonec se posbírali všichni a vyrazili jsme na cestu do lesíčka na čekanou. Některým se asi zdálo, že jdeme moc dlouho a tak vyhlásili akci „Zkratka.“ Jo, sice jsem říkala, že se těším do lesa, ale nikdo nemluvil o vysokohorské tůře. Ale nakonec jsem přežila a ani jsem nehodila krysu. Za zmínku stojí Phibo: „Doufám, že tu nejsou hadi. Jednou jsem v lese šlápl na hada. Tak rychle už stovku nikdy nezaběhnu...“

Konečně jsme dorazili na Brezinu. Nějaká dobrá duše, tuším Míša, mě vyfotila hned po tom úžasném výšlapu. To by měli zakázat... Chvilku jsme spočli a začala velká Sořina hra. Rozdělili jsme se do týmů po 3, jenom já jsem byla v týmu po 5 lidech, to aby Iron a Benda nemohli vytvořit samostatný tým asi oni jsou vražedná kombinace Nafasovali jsme mapky a hledali po Brezině ukryté svitky. Našla jsem dva. Doteď nechápu jak, páč mi bylo řečeno, že celou dobu držím mapu obráceně Tááák, hra skončila. A skončila zajímavě – ti šikovní, kteří našli svitky, museli plnit úkoly, poražení nakonec unikli trestu, mršky.

Po konci velké hry se hladem a žízní zmoření otaku rozptýlili po okolí, ti šťastnější, kteří si nabalili svačinky, se občerstvovali, ostatní dělali blbiny. Pak jsme si jako tradiční součást srazů dali malý test – hmmm, dělala jsem ho večer před srazem, ale stejně jsem nebyla schopná získat víc jak 5 bodů Následovala hra Hutututu, nebudu vám vysvětlovat, vo co go, protože to prostě nejde, fotky vám budou muset stačit.

Po skončení her jsme zjistili, že den celkem slušně pokoročil, a vydali jsme se tedy dolů do města, aby se chudák Benda mohl konečně najíst. Usadili jsme se v Maxu, něco pojedli, a pak už pomalu ale jistě nastala ta nejnepříjemnější část srazu – loučení. Postupně nás opustila většina účastníků, až zbylo jen Žilinské jádro plus Sora, Míša a ještě dvě milé slečny (ach ta paměť na jména...). Měli jsme chuť dát si zmrzlinu a shodit Irona do kašny. Zmrzlinu se nám podařilo získat, Iron zůstal suchý, škoda Chtěla bych si ještě postěžovat na šikanu ze strany slovenských účastníků srazu vůči nebohé české menšině – byl jsem s Míšou do nekonečna nuceny opakovat slovo „kulička“ a všichni se nám smáli

Nakonec se i Žilinské jádro muselo vydat na vlak domů. Málem nám to ujelo, zdržovali jsme kvůli nákupu lístků celý rychlík
Povím vám, cestovat s Deidy vlakem je fakt zážitek. Snažila se najít nějakou uvolněnou opěrku, aby mělo Operadlo brášku. Pokusila se ukrást popelník a ocejchovat Ayashiki zadek samolepkou. Nakonec si všimla letáčků z nějaké dobročinné sbírky a rozjela se akce „Naruto fotoromán“, který tu co nevidět zveřejníme. LOL, myslím, že jsme pobavili celý vagon. No, dojeli jsme zdárně do Žiliny, nidko nás z vlaku nevyhodil, kupodivu, a zase nastalo loučení. Deidy a Čača (já fakt netuším, zda to píšu správně) se vydaly domů a my jsme se s Ironem a Ayashiki odebrali zpět do sídla Vojtekovců vyslechnout další historky ze života Ironhidea a druhý den „hurá“ domů... fňuk

Neděle 19. 4. 2009
15:40
Vlak do Valašského Meziříčí. Desetkrát si prohlížím, jestli je ta jízdenka fakt zpáteční, zdá se mi pofidérně levná. No, stejně už jedeme, při nejhorším mě vyhodí z vlaku.

15:50
Přichází paní průvodčí. Beze slova cvakla lístek. Jsem ráda, když průvodčí nemluví, znamená to, že jsem ve správném vlaku/mám správnou jízdenku/nepřejela jsem a podobně.

16:16
Púchov. Až sem jsem si vydržela číst, ale vlak se tak příjemně kolébá...zkusím zdřímnout.

16:50
Mám pocit, že jsem sice dřímala, ale nespala. Ale ouha, vlak zastavuje, koukám z okna – hmmm, tohle vypadá jako Vsetín, ale to je přece hloupost, tak tvrdě jsem nemohla spát... LOL, je to Vsetín! Třičtvrtě hodiny totální koma Za chvilku budu ve Valmezu.

17:11
Valašské Meziříčí. Tak taky musím dvě hodiny (!) čekat na bus. Prohlížím fotky, čtu si knížku, čumím do blba... Mám hlad, vytahuju sušenku. Koukám, že na obalu je cosi jako vtip o tučňácích: „Otázka – co si zpívají tučňáci k narozeninám? Odpověď – On je vážně cool chlapík...“ Ehm, konec kulturní vložky Nějací malí kluci na mě volali „Přírodovědné kozy!!!“ Nějak jsem to prohlášení nepochopila

19:11
Konečně je tu autobus a vyjíždím domů.

19:23
Zastavujeme před rozkopanou cestou a čekáme, až nás silničáří putí dál. Sakra, měla jsem jít ve Valu na wecko...

19:40
Stále stojíme před rozkopanou cestou...toužebně si prohlížím keříčky venku...sakra, teď by se takový pěkný keř hodil...

19:45
Ha, konečně frčíme dál!

20:15
Tááááááááááááák, konečně doma. Sprcha, papání, mrknout na fotky na Konoze a do hajan. Zase někdy na viděnou, milí moji otaku, snad to bude co nejdřív.

Prípravy na zraz

PRE STRATENCOV, ONESKORENCOV, PRIŠELCOV A NEPRIŠELCOV JE TU YUMINO

TELEFÓNNE ČÍSLO!

0905532960

v prípade problémov volajte :)