There's no other way

Včera před spaním jsem ještě zavítala na Konohu a když jsem v nových příspěvcích zahlédla nadpis There's no other way, začala jsem se usmívat jako pako, ale když mi pohled sjel na jméno přispěvatele, paradoxně jsem trochu znejistěla. Nejspíš proto, že mi ten název přišel tak ideální k tomu, co měl obrázek pro mě znázorňovat, že s mou smůlou to prostě nemohl být on Ale víš co? On je!
Nakonec jsem na to čučela snad víc než hodinu a když jsem se od toho konečně odtrhla (já nechtěla, ale zodpovědnost je sv*ňa), tak jsem stejně nemohla usnout, takže jsem dnes úplně k ničemu
Být to jakýkoliv jiný obrázek, tak se budu tradičně rozplývat, jak je to úchvatné, zkoumat detaily a neohrabaně popisovat, jak na mě kresba působí a jakou má atmosféru. Ale tady to nejde tak jednoduše. Nejde, protože tohle není ať už jakkoliv úchvatný Kakashi (Gaara, Itachi...) s nějakou holčinou... Tahle konkrétní holčina se totiž v mém mozku formovala a utvářela bezmála rok! A i když to z té povídky možná není znát, tak na ní jsem si dala opravdu záležet. Vypiplala jsem si ji, vložila jsem do ní kus sebe a psala jsem ji hlavně srdcem. A i když je to už hodně let, co jsem povídku o ní dopsala, tak má pro mě v Naruto světě pořád veliký význam. A teď... Teď ji můžu opravdu vidět!
Nebudu tvrdit, že vypadá úplně přesně do puntíku tak, jak jsem si ji představovala. To by ani nebylo reálné a to ty určitě víš. Navíc já nemám nijak zvlášť dobrou obrázkovou představivost. Vlastně ji mám dost mizernou Vždycky jsem ji viděla tak jako by neostře, lehce zamlženou, prostě nejasnou a díky tobě má teď právě ty jasné a pevné kontury, které potřebovala. Konečně jí vidím do obličeje. Vypadá starší než na osmnáct, ale ono je to vlastně dobře, protože díky tomu, co měla za sebou, se rozhodně starší cítila. Její oči jsem si vždycky představovala tmavší, ale teď, když vidím tu nádhernou barvu, kterou jsi jí dala, tak vidím, že to byla chyba. V této barvě se tak nádherně odráží její touha po naději na klid... A celkově její výraz zračí mnohem víc než jsem žádala – nejenom že si užívá sluneční paprsky, ale taky při tom vypadá odevzdaně, rezignovaně, ale přesto klidně. Je mi jasné, že to v tom nejspíš vidím proto, že znám pozadí příběhu, ale to nemění nic na tom, že je to strhující! A její vlasy... Čert vem, že jsem si je představovala trošičku kratší (kvůli praktičnosti)! To je tak úchvatná záplava, že jí je teď závidím milionkrát více než kdy dřív a že jsem jí je vždycky záviděla fest
Když sjedu pohledem níž k tomu topu, tak tomu musím vyloženě ! Ten je naprosto podle mých představ a ta látka vypadá tak lehounce a vzdušně, snad jako hedvábí - prostě krása. Jenom by mě trochu mrzelo, že ta lilie tam není moc znát (vím, tu pózu jsem spískala já), protože tuhle květinu zbožňuji a hrozně jsem se na její vizualizaci těšila, ale tys to vyřešila úplně perfektně, když jsi mi ji nakreslila ještě zvlášť do rohu a je naprosto fantastická!
Sukni jsem si stejně jako Palantir představovala trošičku jinak a to hlavně v barvě, spíš více do zelena, tady mi přijde lehce khaki (možná je to monitorem), ale když vidím, jak jí ta barva krásně ladí k vlasům, tak je mi to úplně fuk A ještě mě fascinuje to šněrování. Ano ano, to tam mělo být přesně takhle akorát trošku delší. Takhle jí to sice nehorázně sluší, ale ona tu sukni používala hlavně k boji tak, že ji roztočila až byla kolmo k ní. A při téhle délce šněrování by všichni její protivníci už z dálky vykrváceli z nosu Hej, to je ale skvělý nápad!!! A ještě poslední poznámka – i když jsem její postavu nikdy nespecifikovala (ani v povídce, ano, měla bych se stydět...), tak jsi z ní neudělala vychrtlinu, ale naopak holku která je takzvaně „za co chytnout“ jak v oblasti hrudníku, tak i zadku a musím říct, že se mi to líbí (jen doufám, že to nevyznělo nějak dementně ). Tak uf, to bychom měli ódu na Mirai V žádném případě se, prosím, netrap, že jsem si jí v drobných detailech představovala trošičku jinak, protože ty jsi jí akorát vylepšila. Ano, je to moje OC a já jsem jí dala duši, nicméně život jsi jí vdechla až ty.

A konečně se dostávám ke Kakashimu. Až se stydím, jak jsem ho tady upozadila byť je na obrázku v popředí... Možná má Palantir pravdu, že má trochu ploší hrudník, ale ač na hrudníky jsem, tady mi to vůbec nevadí. Ta jeho póza mě prostě nějak hypnotizuje... Možná je to tím, že tohle je Kakashi pro mě (ano, teď budu hrozně sobecká a užiju si to ), ale každopádně ten jeho postoj a ty jeho ruce... Mimochodem strašně mě baví, jak ji chytl – stačilo o kousek dál a o trochu výš... Každopádně na něj prostě musím pořád zírat, teda krom obličeje... Není to o tom, že by snad nebyl povedený, je to fešák, ale krom toho smutku z něj čtu i bolest a z to mě až bodá u srdce
Tak a teď se konečně dostávám k té atmosféře ( jop, to bych nebyla já ). Zprvu jsem byla trošičku zaražená, protože když tenhle tvůj obrázek srovnám třeba s tímhle nebo dokonce s tímhle, kde jsou jasné veselé a zářivé barvičky odrážející krásný sluneční den, tak vypadá jako by zašedle a mdle. Jako by byl stejný krásný slunečný den, jako na těch předešlých obrázcích, ale najednou velký mrak zakryl slunce, náhle se setmělo a než se ti rozšíří zorničky, tak vidíš vše s nádechem šedé až šedozelené. Působilo to na mě dosti depresivně... A pak mi to došlo! Deprese je naprosto brilantní atmosféra podtrhující tento výjev!!! Protože tahle scéna má působit depresivně! (Jestli si viděla Pařmeny, tak jistě chápeš, proč jsem to formulovala zrovna takto a pokud ne, tak si toho nevšímej ) Pro tohle naprosto skvělé vystižení atmosféry příběhu nemám jiné slovo než geniální.
Omlouvám se, že jsem to tak rozpitvala, ale prostě jsem musela. A rozhodně za tím ani na vteřinu nehledej nějaký absurdní náznak toho, že by se ti to nepovedlo nebo podobnou blbinu! Já jsem naprosto nadšená! A hrozně hrozně hrozně moc ti za vše děkuji!

Jediné, co mě ale opravdu trochu zamrzelo, je fakt, že ty jsi jedním obrázkem zvládla vyjádřit emoce příběhu mnohem lépe než já pětadvaceti kapitolami...

Jo a mimochodem před termínem jsi to stihla s přehledem! Do těch sto let ti zbývalo ještě 1176 a půl měsíce