NFFORPG - Konohagakure no Sato

Sugawara Akane
Tým 2
Před hospodou

Když dívky vykročily zpoza rohu poněkud vycházkovým tempem, zaznamenaly, že se před hospodou v poněkud podezřelé koncentraci shlukují lidé. Šlo především o povědomé dělníky, ošlehané muže ze stavby, ale kdesi mezi nimi Akane zahlédla i malé děvčátko, které před nějakou dobou zahlédly po Renově boku. Takhle narychlo se kunoichi nebyla schopna rozhodnout, jestli jim skupinka postávajících lidí hraje do karet nebo naopak kazí plány. Bylo ovšem potřeba jednat s tím, co bylo k mání.
"Myslím, že bychom si neměly dělat iluze o tom, že vrah o nás nic neví. Téměř jistě je mu jasné, že tady kolem čmucháme a hledáme jeho nebo nějaké informace. Takže tuhle holou skutečnost nezamaskujeme. ALe můžeme alespoň skrýt své skutečné záměry za svou průhlednost. Jsme dvě holčičky, které si tady špacírují po náměstí, neměl by být problém schovat náš skutečný úmysl za masku dětinského snažení." Červenovláska se naklonila k druhé dívce a rychle jí vše oddrmolila polohlasem do ucha, zatímco mířila směrem k hospodě. Doufala, že i tohle by mohlo být součástí jejich přetvářky.
"Ze všeho nejlíp nám jde vyptávat se na zbytečné otázky. A mezi támhletou skupinou lidí by mohla být dobrá pozorovatelna." pokračovala dívka za chůze, pořád ještě v bezpečné vzdálenosti od lidí. Čekala, jak se k tomu vyjádří Hanako, ale pořád směřovala svůj krok k hospodě a k dělníkům okounějícím před ní.

Bestie z Kasugawy

Seržant si povzdech a několik minut si zamyšleně mnul hustý knír a pečlivě zvažoval, co mu dívka řekla.
"Na dráhu policisty, se asi už nedáte, ale jistě z vás jednou bude skvělý lovec lidí, slečno Onigiri. Vaše teorie je dobrá, ale má pár děr. Prosím posaďte se."
Řekl a nabídl jí židli před svým pracovním stolem.
"Omlouvám se za ty neúplné informace, ale Murakamiho dceru jsem nikdy neviděl, dokonce jsem ani netušil, že nějakou má! Vždycky jsem je viděl jenom s tím klukem a to jsem u nich byl několikrát na čaji! Byl to takový malý černovlasý skrček, na válečného sirotka kupodivu plný kuráže. Byl z Namury, stejně jako kapitán Ueda a vlastně celá vaše rodina, pokud se nemýlím."
Seržant začal něco vyklepávat na klávesnici svého počítače.
"Je pravda, že ti dva věkově odpovídají a že o té dívce nic nevíme, ale pamatuji si, že ta dívka běhala po městě snad odjakživa, zatímco Kenza tu máme asi necelé dva roky. Navíc pochybuji, že Kenzo by byl něčeho takového schopen. Ten kluk je velmi inteligentní, to musím uznat, ale zároveň také neví, za jaký konec držet bokken. A určitě by fyzicky nedokázal táhnout na provaze skoro metrákového muže a pověsit ho za krk na strom. Každopádně máte pravdu, že ta dívka je velice podezřelá."
Muž se na chvíli zahleděl do obrazovky.
"Víte, co z člověka zbude po velmi intenzivním požáru?" Zeptal se najednou.
"Obvykle zuby." Odpověděl za dívku Utari.
"Ano." Pokýval seržant hlavou, překvapený, že medvídek na dívčině rameni dokáže mluvit.
Otočil obrazovku k dívce. Na ní byly fotografie důkazů, pravděpodobně z onoho požáru sirotčince. Na fotografiích byly ožehlé zuby a čelisti malých lebek.
"Od hasičů víme, že požár založilo jedno z dětí, jestli úmyslně, nebo nějakou náhodou, těžko říci, ale nějakou dobu jsme tu ty ostatky měli jako důkazní materiál. Po nějaké době jsme je samozřejmě uložili na hřbitově z očividných důvodů.
Co se týká jejich případného motivu, tak zabití zločinci se smrtí kapitána Murakamiho nemají nic společného, byli to poměrně mladí lidé a přeci jen už je to deset let, ale policisté? To už je trochu jiná káva..."
Seržant si znovu promnul knír a pokračoval téměř šeptem.
"Na smrti těch dvou jsme vydělali všichni. Já jsem převzal post prvního seržanta po Murakamiho ženě a váš strýc převzal post kapitána. Naše místa se uvolnila a tak dál a tak dál...Pořád mám pocit jako bych je tím zradil. Pokud by Murakamiho děti byly doopravdy naživu, tak by šli především po kapitánu Uedovi, což se zatím ještě nestalo."

Kumaru polkl sousto a ukázal ožvýkanou flákotou směrem ke stromu.
"Hmmm...ten otisk. Zkušení nijové nezanechávají otisky na stromech, pokud nepoužijí příliš mnoho chakry, jak jistě víš."
Jounin se zvedl a pomalým krokem došel ke stromu si stopu prohlédnout.
Rýha v kmeni stromu byla docela hluboká, ale zase na tolik, aby ji způsobila špatná manipulace s chakrou.
"Hmmm...odrazil se hrubou silou. Stejně jako v noci, během požáru. Pamatuješ si, jak se dostal na střechu? Odrážel se od stěn blízkých budov.
Což nám říká že....?"
Nadhodil otázku na svého studenta a doufal, že se kluk chytí.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Kancelář Hiroko-Hokage
Zprávu, že Uruzawa-sensei přežil přijal Kaito se zvláštním strnulým klidem. Všechny emoce, které se měli najednou každou vteřinou vydrat na povrch se zasekli jedna o druhou a k do mozku nedorazila nejspíše žádná.
"Žije... ," zašeptal třesoucím se hlasem. Ihned poté se zhluboka nadechl nosem a vzduch v plných plicích na dvě vteřiny zadržel, aby zadržel slzy radosti, které se mu drali do očí. I přes jeho snahu bylo poznat, že mu oči zvlhly a na další informace od Hiroko byl Kaito schopen jen přikývnout. Mimoděk ji věnoval i lehké pousmání s pohledem, kterým vyjádřil svou nejhlubší oddanost a respekt. Slova se mu však zasekla s hrdle a Kaito si byl vědom toho, že kdyby promluvil, vytrysklo by z něho všechno, co tak horečně zadržoval a to bylo nemyslitelné. Proto Homurovi jen zasalutoval, otevřel dveře a vyšel z kanceláře jako první. Zády k Hiroko a Homurovy už nedokázal zadržet všechny své emoce a po usmívající tváři se mu začali koulet veliké slzy úlevy.
Venku za dveřmi se Kaito obratně vyhnul čekajícímu klučinovi a okamžitě se pokusil setřít si slzy do rukávu, aby alespoň vypadal, že se pokouší zachránit svou ninja vizáž, i když sám věděl, že je to zbytečné. K čertu mohl jít všechen ninja kodex. Jeho tým byl naživu a na ničem jiném nezáleželo. I přes to se mu po pár dlouhých vteřinách povedlo jakž takž vzpamatovat, aby konečně mohl mluvit a přistoupil blíže k dvojici dívek, které vyšli z kanceláře za ním.
"Midori, Kasumi," oslovil je a obdařil je vděčným pohledem.
"Chtěl bych vám za všechno poděkovat a zároveň se i omluvit, že jsem byl... no... jako na trní. Bylo mi ctí sledovat členy Hyuuga klanu v boji," prohodil k dívkám upřímným, kamarádským tónem a lehce se jim uklonil, aby podpořil svou omluvu za své chování. Byl by rád jejich konverzaci nějak protáhl, ale nebyl si jistý jak se k nim chovat.

Homura
Tým 1
Kancelář hokage
Hiroko byla jak s hlášením, tak s výsledkem mise spokojená. Kaitův tým navíc podle všeho vyvázl víceméně v pořádku. Homura stočil pohled k chlapci. Navenek nedal nic najevo, ale ve skutečnosti byl i on rád, že byl jeho tým v pořádku. Alespoň po té fyzické stránce. Do jisté míry.
Hokage je pak propustila a tak se jounin uklonil a nasměroval děti ke dveřím.
„Midori, Kasumi, počkejte na mě na chodbě. Ty můžeš jít, Kaito. Dobrá práce, na první větší misi,“ prohodil k trojici, než je vypustil ze dveří, načež je zase zavřel, čímž dal Itovi na chodbě jasně najevo, že si bude muset ještě chvilku počkat.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Otrava v Nakanojo

„Nedivil bych se tomu,“ pokýval hlavou Ryuunosuke na Akihirovu teorii. „Upřímně mi nejsou jasné zdroje tohoto města, takže by asi neškodilo zajít si popovídat na radnici. Starostka je patrně nevinná, přecijen to byla ona, kdo si nás chemiky objednal, ale je to taková hadrová panenka. Snaží se, to jí odepřít nemůžu, ale do silný ženský má daleko. Nedivil bych se, kdyby někdo z radních tahal za nitky,“ dodal ještě.
Suzume pokývala. „Dobře,“ promnula si bradu. „Vypadá to, že každý z vás by rád na průzkum. Máme tady tři záležitosti, který by bylo fajn prohlídnout. Město a lidi v něm, radnice a městská ekonomika a okolí řeky. Kdo si vezme co? Já zatím připravím tábořiště a jídlo, ať nenechávám ty nudný věci na vás,“ zazubila se.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Kancelář
Yuhi Shinzare
Zástupkyně hokage
Kancelář
„Díky.“ Hiroko podala další složku spisů Yuhi a opřela si bradu o hřbet ruky, pohupujíc perem v ruce. Její myšlenky byly mimo Konohu. Hokage přemýšlela nad týmem 1, který dostal za úkol vypořádat se s problémy spojenými s Ryuuseiem na severozápadě. V Homurovy schopnosti věřila. Jen se trochu bála případného vyúčtování. Pohlédla z okna. Spustil se šílený déšť.
V chodbě se ozvaly kroky a dveře se otevřely. Yuhi se naježila. „Víte, že byte měl klepat?“ povzdychla si. Chování toho ohnivce se jí často nezamlouvalo, ale nechtěla děti přivítat křikem, když se právě vrátily do vesnice.
Hiroko absence zaklepání nijak nepohoršila. „Vítejte,“ kývla na pozdrav a přejela uhelným pohledem nově příchozí.
Nejprve podaly hlášení dívky. Žena si vnitřně oddychla, protože starostova omluva pravděpodobně znamenala převzetí případných škod pod vlastní křídla, takže Konoha by nemusela nic platit. Při Midořině otázce se na ní přesunul Hiročin pohled a žena na ni kývla. Rozhodně souhlasila s řádným pohřbem. Pohřeb mohl spoustě lidem pomoci ukončit etapu života. Černovlásku zajímalo, zdali si to malá kunoichi uvědomovala.
Poslední hlášení podal Kaito a bylo nejobsáhlejší a nejjasnější. Nejprve chtěla odpovědět na otázku pro chlapce nejdůležitější. „Žije, ale bohužel přišel o ruku,“ odvětila mu. V hlase jí zněla lítost. Byl to dobrý voják a řemeslo mu bude chybět. „Rehabilitace potrvají, ale může přijímat návštěvy.“ Hiroko vydechla a prohlédla si Kaitův spis. „Ty se za dva dny společně s Shiutou a Choutou zastavíš tady, abyste se dozvěděli, jak budete fungovat nadále. Jinak jsem ráda, že jsi v pořádku, Kaito.“
Obrátila se k týmu 1. „Nicméně vám všem gratuluji k úspěšnému splnění mise,“ dodala ještě Hiroko. „Jsem ráda, že jsem tam poslala zrovna vás. Je na vás spoleh. Zatím máte volno.“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kancelář pana Mokiho
„Já se právě domnívám, že klidně mohl,“ podělila se o své starosti Utarimu a vešla. „Dobrý den, Moki-san,“ uklonila se slušně. „Ano, pravdu velký, tedy alespoň myslím.“ V rychlosti nahlédla na chodbu a pak zavřela dveře. „Jde o Murakamiho-san, o kterém jste vyprávěl Kumarovi-sensei. Šla jsem zjistit něco více o jeho synovy a zjistila jsem věci, které mohou být náhodou, ale nemusí. Syn se jmenoval Murakami Kenzo, byl adoptovaný a prý zemřel při požáru sirotčince. Jenže dnes by měl být stejně starý jako… jako Kenzo-san. Víte, když se včera objevila bestie a pak zase zmizela, vrátili jsme se na stanici a teprve pak tam přiběhl Kenzo-san. Byl rozcuchaný a napůl žerdi. Tvrdil, že spal, ale kdo by v tom randálu vydržel spát? Je to ale ještě další divná shoda náhod. Murakami-san měl holčičku a ta prý také zemřela při požáru v sirotčinci. Jenže… Neodpovídá ta holčička věkově té Rin? Všechno to až moc podezřele sedí. Co když jsou to opravdu oni? Mohli společně utéct a teď se mstí vesnici za to, že jim zabili rodiče. Pod svícnem přeci bývá největší tma. Moki-san, neměli všichni ti zavraždění něco společného s ubodáním Murakamiho-san nebo se zavřením jeho manželky?“

Ito Uchiha
Cesta do kanceláře Hokage

"Shurikeny, kunaie, drát a to by mělo být všechno."
Ukazoval si černovlasý klučina prstem na poslední zbytky svého připraveného ninja vybavení, které ještě čekalo na posteli a mělo být urychleně přemístěno do kapsiček. Úspěšné sbalení potvrdil kovový cinkot a bylo hotovo.
"Postláno, koš jsem odnesl, snídani jsem si dal, máma by měla být dole, vše je jak má být.
Spokojeně si odsouhlasil veškeré nutné činnosti. Ještě než vykročil z pokoje, zarazil se u dlouhého oválného zrcadla a zkontroloval si oblečení, nic netrčelo, vše bylo řádně upraveno. Mrkl do zrcadla a jeho odraz mu gesto oplatil, bylo na čase vyrazit. Seběhl schody rychlostí blesku a zarazil se u dveří do kuchyně, které byly otevřené a jeho matka spokojeně klimbala v houpacím křesle, které si polední dobou tak oblíbila. Velmi často v něm usínala, jelikož byla unavená. Ito neměl to srdce jí budit a tak ji napsal vzkaz, který položil na stůl a tiše se vykradl ven z bytu.
Venku nebylo ani hezky, ani škaredě, ale ve vzduchu bylo cítit, že se blíží déšť, proto si raději pospíšil. Cestu ke kanceláři Hokage si v minulém týdnu nacvičil snad desetkrát, takže by tam trefil i poslepu. A netrvalo to ani moc dlouho snad necelou čtvrt hodinku klidné chůze.
Ještě před vstupem do budovy se zhluboka nadechl a zadíval se na střechu budovy.
"Prosím, moc tě prosím, jen ne žádného Hyuugu! Víc nechci..."
Zalamentoval, než se ztratil v útrobách budovy a zastavil se až před kanceláří Hokage. S chutí do toho! Nakopl se a rázně zaklepal na dveře.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Opicí dráha
Shikamuro sledoval oba Junniny pokusy a pokaždé zastavil čas na stopkách jen proto, aby ho mohl zpustit odznovu. Při druhém pádu se k ní skrčil.
V akci nebudeš mít ani dvě minuty. Můžeš být vysílená, nebo k smrti unavená, ale musíš se rozhodnout rychle a jednat správně! A já tě na to připravím! Znova!
Shikamuro musel křičet, aby slejvák přehlušil a po jeho legrační povaze nebylo ani památky. Počasí navíc vypadalo, že se změnit nehodlá. Shikamuro se vrátil na svou předchozí pozici a trochu se ušklíbl. Být tvrdý mu bylo nepříjemné. Bylo to prostě jen trochu namáhavé.

Junna Sasaki
Tým 3
Pod hlavou prvního
Junna se zahleděla na opičí dráhu a vyvalila oči. „Dvě minuty? Počkat to-!“ chtěla protestovat, ale Shikamuro odstartoval limit. Dvě minuty. Jak měla tohle zvládnout?!
Splašeně se rozeběhla a soustředila do nohou chakru. Jenže destičky byly našikmo a kluzké a dívka si ještě s používáním chakry v nohách nebyla tak jistá. Asi na páté dvojici jí tak podjela noha a ona sebou švihla do bláta. „Uh!“ vyhrkla, ale hned se zase posbírala a vrátila se na start.
Tentokrát se jí povedlo dostat se až k místu, kde jí už normální krok nestačil. Odrazila se tedy a pokusila se skok posílit chakrou, jenže ani s tímhle neměla zkušenost a prakticky vystřelila dopředu, což doprovodila vylekaným vyjeknutím. Sice se jí podařilo doskočit na další destičku, jenže noha jí znovu uklouzla a ona se do bláta rovnou položila.

Smrt na stavbě

Slunce se pomalu přibližovalo ke konci své dnešní pouti po nebi. Dělníci pomalu opouštěli svá stanoviště a pomalu se stahovali před hospodu. Obvykle by nezaváhali a vlezli rovnou do šenku, kde by si objednali pořádnou večeři a korbel piv, jenže ta podivná zpráva v nich vyvolala nejistotu a strach, takže si nebyli jisti, jestli vkročit nebo ne.
Mezi muže se připletla i Natsuko, vesele poskakovala a pobrukovala si. I ona byla zvědavá. To, co říkal ten chlapec bylo tak zajímavé!

Homura
Tým 1
Kancelář hokage
Dvojici naštěstí netrvalo moc dlouho než se rozmluvily, takže si Homura jen založil ruce na prsou a mlčky je sledoval a poslouchal.
Jejich hlášení nebylo nic extra, ale na první pokus asi dobrý, shledal ohnivec.
Když přišla řada na Kaita, čím déle ten kluk mluvil, tím méně se Homurovi dařilo skrývat svou grimasu.
Kdyby jen tušil, že se takhle rozkecá...!
Nakonec se ale jak pro dobro dětí, tak své, ovládl a jen mlčky stočil pohled k Hiroko. Toho kluka chápal, takže mu nehodlal upírat prostor pro otázky.

Takuya Riko
Tým 11
Ulice Kasugawy, věštecký stánek > Ulice Kasugawy,
„Hm... nevim...“ zabručel Takuya zamyšleně a zamračeně, „... počkat jak šarlatánská!? To to jako nebylo pravý nebo co!?“ došla mu po chvilce slova jeho senseie a jemu se do plic vrátil jeho obvyklý temperament.
Když se usadili a dali do jídla, měl Takuya akorát úplně stejně plná ústa, jako Kumaru, když se jounin nechal slyšet se svými pochybnostmi.
„Ho?“ zahuhlal nazpět černovlásek, těkaje pohledem mezi mužem a stromem, dokud se nezaměřil na strom a nezamračil se na místo, kam Kumaru ukazoval.
„Hoh jako he?“ zajímal se Takuya, co jeho senseiovi na tom otisku nesedělo.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Otrava v Nakanojo

Akihiro Kazuki
Tým 5
Okolí Nakanojo

Akihirovi se dostalo přesnější odpovědi, než vůbec čekal. Sama Suzume byla překvapená tím, kolik informací už vlastně Ryuunosuke zjistil, i když se jednalo spíše o osobní teorie. Prozatím se k tomu ale nijak nevyjadřoval, jelikož očekával, že to asi nebude vše.
Své teorie si plavovlásek potvrdil, když se o malou chvíli přesunuli do tábora chemiků v okolí Nakanojo. Očividně si tento muž nebyl jistý jak nevinností lidí ve města, tak věrností svých vlastních mužů. Vzhledem na okolnosti by nebylo ale překvapivé, kdyby se toho sám nějaký vědec účastnil. Pokud si člověk totiž chtěl zahrávat s podobně nebezpečnými látkami, nemohl to svěřit do rukou nezkušeného člověka.
Akihiro po celou dobu vypadal, že je trochu duchem nepřítomný, protože v podstatě jen mlčel a občas lehce přikývl. Dokonce si ušetřil i poznámky na Ryuunosukeho asistenta, kterého by už je od poslechu začal nemít rád.
"Chcete říct, že se přikláníte spíše k možnosti, že někdo po řece něco pašuje, díky čemuž do ní unikají nebezpečné látky, který tuto otravu způsobují? Nehoda, která poukazuje na něco většího? Nepřekvapilo by mě, pokud by prosperita tohoto města s tím nějak souvisela" Promluvil z nenadání mladík směrem k muži, ale zároveň střelil pohledem i po Suzume. Očividně neměl v úmyslu se přidat k plánu zbylých jeho kolegů a návrh o prozkoumání takticky od ignoroval. Když už se jednou vyhnul tomu, že by se společně měli účasnit oběda za účelem konverzace a lepšího seznámení, nehrnul se zrovna do toho, co k tomu tak trochu také vedlo. Chtěl zjistit co nejvíce informací, získat ještě nějaké střípky skládačky, třeba i přímo od ostatních chemiků a pak se pustit do bližšího prozkoumávání města. Pokud totiž došlo na samotný průzkum neboli špionáž, v tomto ohledu toho mohl nabídnout opravdu hodně.

Bestie z Kasugawy

Utari se podrbal tlapkou za uchem.
"Utajení je důležitý, to je pravda." Řekl zamyšleně. Zbytek jejich cesty medvídek mlčel. Ozval se až před pozemky policie, aby se podělil o své myšlenky.
"A co ten živej Kenzo? Nestojí za malej rozhovor? Ty jsi se s ním setkala, co o něm vlastně víš? Byl by schopný být tím, koho hledáš? O tu holčinu se postará Kuma-baka, určitě se něco dozví..."
Dívka proběhla pozemky a našla seržantovu kancelář. Po zaklepání se ozval známý hluboký příjemný hlas pana Mokiho.
"Pojďte dále."
Když dívka vstoupila dovnitř, naskytl se jí pohled na ospalého seržanta. Unaveně se opíral o opěradlo kolečkové židle. Byl trochu oteklý a s pytli pod očima v kombinaci s hustým knírem připomínal mrože. Hodně starého mrože.
"Ah, slečna Onigiri! Nějaký posun v případu?" Zeptal se plný očekávání.

Kumaru pohnul koutkem úst a tvářil se pobaveně když kluk vylezl ze stanu. Vypadal trochu sklíčeně.
"Hmm...tak co? Nelíbila se ti šarlatánská věštba tvého osudu plného epičnosti?"
Dali se do kroku směrem pryč z tržiště, najít nějaké místo, kde by se mohli v klidu najíst a tak skončili na lavičce v městském parku, nedaleko stromu, kde byla oběšena jedna z obětí Bestie.
Kumaru žvýkal kus kýty a se zájmem si prohlížel onen strom.
"Hmmm...hen ohisk mi něhak nehedí." Řekl s plnou pusou a ukázal směrem ke stromu.
Našel se na něm otisk, pravděpodobně boty, ale zkušený ninja takové otisky nezanechává. Bestie z noci nevypadala zrovna nezkušeně.

Shikamuro Nara
Sensei tymu 3
Cesta k jezeru
Shikamuro stál úplně klidně na vrcholku skály a vypadal zamyšleně. I přesto, že na sobě měl kloboukový deštník, byl steně zmáčený jako Junna. Když si všiml dívky lehce se pousmál a ukázal na dlouhou opičí dráhu, kterou včerejšího dne postavil.
"Lekce druhá. Použití chakry pro pohyb. Musíš soustředit svou chakru do svalů, díky čemuž dosáhneš lepších akrobatických schopností. To se naučíš zapochodu, jinak se nedostaneš dál. Dráha vede k jezeru, kde budeme pokračovat. Na dráhu máš časový limit dvou minut. Pokud nesplníš limit, vrátíš se a poběžíš to celé znovu," zakřičel, aby přehlušil bušení kapek deště a vytáhl stopky. Dráha vypadala obtížně a skládala se z různých překážek, přičemž byla u některých cedule s instrukcí. Rozhodně to vypadalo tak, že se tu dlouhou dobu zaseknou.
"Připrav se," křikl a zvedl levou ruku do vzduchu.
"Pozór," křikl podruhé a lehce slovo protáhl.
"Teď!"
Shikamuro máchl rukou a současně zmáčkl časovač na stopkách. První část opičí dráhy se dělila na tři překážky zaměřené na rychlost.
První z nich se skládala z šikmo umístěných kovových destiček, rozmístěných na střídačku vlevo a vpravo a jejich vzdálenost se s každou destickou prodlužovala. Poslední destička byla umístěna dobré tři metry od předposlední a cedule u překážky hlásala: "Nedotknout se země".
Druhou překážkou byla dlouhá ulička pod otevřenou kvádrovou konstrukcí, kde se na tlusté kulatině, umístěné uprostřed, točilo velké množstvý tyčí, obalených měkčeným materiálem a každá rotovala jinou rychlostí. Jeden špatný krok a člověk mohl zkončit v bahně a navíc hezky potlučený. Byla to zkouška rychlosti, obratnosti a reflexů.
Třetí zkouska byla tvořena tři metry vysokou kluzkou stěnou, potřenou slizem a končila u jezera. Dalsí část byla nejspíše na vodě, ale to díky stěně vidět nebylo. Od prvního pohledu bylo jasné, že u dvou minut není prostor pro chyby a že dnešní den bude mnohem náročnější, než se zprvu zdálo.

Miki Hakumei, tým 5

Jakmile spustil odborník monolog o tom, s čím vlastně mají co do činění, lehce se Miki ztrácel. Asi nejvíce mu musela rozumět Naoko, ne že by ji záviděl, ale rád by věděl něco o tomhle tématu. Muž jim pokynul, ať jdou do soukromí. Miki se jen rozhlédl a vydal se se za ním do stanu.
Uzmul si jeden futon a drcl na zadek. Konečně něco, čemu i rozuměl. Pokud by určení látky pomohlo k tomu, aby oni se přiblížili k vypátraní člověka či skupiny lidí, kteří tohle za přičinily, měli z části vyhráno. Pak už byla otázka, jaký důvod k tomu měli, co je k tomu vedlo. Nebo jestli to byl prostě vedlejší odpad nějaké výroby, stačilo by lidi o tom informovat a vymyslet způsob, jak se toho odpadu jinak zbavit. Nemuseli to být hned špatní lidé, nebo v to chtěl chvíli věřit. Avšak na druhou stranu, jestli tu byl poblíž černý trh, kdo ví, co se tam mohlo vše odehrávat.
"Naoko má dobrý nápad, proč se neporozhlédnout po okolí. Buď něco zjistíme, nebo na tom budeme stejně, nic ztratit rozhodně nemůžeme." vstal ze země a koukl na sensei. Sice ještě nevěděl, co přesně hledat, ale mohla ho nějaká vyšší moc dotáhnout na to správné místo.

Junna Sasaki
Tým 3
Pod hlavou prvního
Junna kývla a pokračovala ve cvičení. Začínala si být daleko jistější, když pomalu našlapovala. Cítila, jak se každý přilepoval ke zdi daleko lépe a daleko přirozeněji.
Ani si nevšimla, že pokapávalo, dokud se nestrhla hotová čina. A co bylo horší, dívence začaly podjíždět nohy na kluzkém povrchu, který najednou odpovídal jinak než ten suchý. Raději odskočila od zdi a zapřemýšlela se. Fakt, že pršelo, jí vlastně ani moc nevadil, protože když je těžko na cvičišti, bude lehko na bojišti. Musela však vymyslet, jak se přizpůsobit kluzkému povrchu.
Znovu tedy opatrně přiložila nohu, soustředila se a přiložila druhou. Nakonec to nebylo ani tak hrozné. Musela si jen zvyknout.
Shikamura, pokuřujícího na vrcholku, si zatím vůbec nevšimla.
Asi za dvě hodiny v lijáku se vedle Shikamura ozvaly kroky a zrychlený dech. Dívka byla promočená skrz na skrz.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Kancelář Hokage
Kaito přikývl, když ho Homura informoval o průběhu hlášení a následoval ho do kanceláře Hokage. Něco podobného očekával a už cestou si udělal jasnou představu o tom, co řekne.
Dovnitř vstoupil jako poslední, zavřel dveře, opřel se zády o zeď, jako kdyby k týmu 1 nepatřil a ani nepozdravil, stejně jako Kasumi. Až na to, že Kaito nepozdravil z důvodu, že nebyl na řadě a prozatím vyčkával. Dívky podali velice stručnou zprávu o misi a Kaitovi se zdála trochu zmatená.
’Tyhle holky nejsou moc sehraný,’ pomyslel si a lehce se pousmál, když si vzpomněl na Shiutu a Chouta. S nimi byl sehraný ještě dříve, než byli přiděleni do stejného týmu. Byly to jeho nejlepší přátelé z dětství a Kaito nepochyboval, že to tak i zůstane. Třeba se to i tyhle holky jednou naučí. Kaito si byl jistý, že to ale budou muset zvládnout bez něj. Stejně si s Kasumi moc nesedli a i když byla Midori milá, byl rád, že se s nimi brzy rozloučí. Naposled jim pomůže, potom sbohem a šáteček. Proto, když Midori domluvila, postoupil dopředu, zařadil se vedle dívek a narovnal se do pozoru, jak se to dělalo v Konoha Keimu Butai.
”Hokage-Sama,” pozdravil uctivým kývnutím hlavou.
”Kaito Sarutobi, tým 10. Doplním zprávu z mého pohledu.” představil se, aby dostál úřední povinnosti a upřesnil své záměry.
”S týmem 10 jsme doprovázeli jisteho obchodníka do města Urugawa. Mise proběhla úspěšně, ale při návratu jsme se stali svědky toho, jak pronásledovaní ninjové z Konohy byli dostiženi a napadeni jinou skupinou ninjů ve stejných uniformách se stejnou insignií Konohagakure no Sato na čelenkách. Ti následně napadli i nás donutili nás k ústupu. Pro ústup jsme byli nuceni použít most a Uzuzava-sensei se nám pokousil získat čas. Shiuta Nara a Chouta Akimichi se dostali na druhou stranu jako první, ale mě nepřítel zasáhl nějakou výbušninu a já se i se zbytkem mostu zřítil do vody. To se stalo odhadem před pěti dny.”
Vzpomínky se Kaitovi za tu dobu vrátili a on si byl schopen vybavit i obličeje nepřátel. Detailně si vybavil i tu černou kuličku, která se rozzářila vnitřním světlem a uvrhla ho do tmy.
”Mě zachránil život kovář Toshiro, který mé tělo vytáhl z vody, vzal mě k sobě domů a vyléčil má zranění. Probral jsem se asi po třech dnech a než jsem se stihl rozkoukat, vstoupil do domu Homura-sensei se svým týmem. Protože jsem trpěl lehkou amnézií, připojil jsem se k nim. Homura-sensei se toho večera vypravil na průzkum a nepřítel se rozhodl nás infiltrovat. V přestrojení za Homuru nás vylákal ven. Naštěstí jsem se s Homurou-sensei dříve setkal, přestrojení prohlédl a pojistil se proti tomu výbušným listkem na jeho zádech. Odvedl nás k jezeru a pokusil se nás donutit vlézt do loďky. Midori i Tenshi na to pravděpodobně přišli také, proto pohotově reagovali, když jsem lístek odpálil. Po výbuchu jsme se pokusili zmizet, coz se nám nepovedlo, protože nepřítel byl připravený a měl ve svých řadách Tatsumu Inuzuku. Výbuch přilákal Homuru-Sensei a my se po krátké honičce a boji přesunuli na bezpečné místo. Tam se od nás oddělila Tenshi Inuzuka se svojí fenkou Haru a byla vyslána se zprávou zpět do Konohy. To už mi ale amnézie povolila a byl jsem schopen dovést Homuru-sensei a Midori na místo, kde se to stalo,” lehce se odmlčel, aby získal trochu času na myšlenky.
”Tam, jak již zmínila Midori, jsme našli mrtvá těla pěti dospělých shinobi, zakopná a ukrytá. V tu chvíli se ukázal i nepřítel a donutil nás k boji. Oddělili jsme se od Homuri-sensei a utkali se s pěti nepřáteli.. V tu chvíli se tam objevila i Kasumi a připojila se k boji. Bez ní bychom přesilu nejspíše porazit nedokázali,” kývl k druhé dívce a opět se na okamžik odmlčel. Tím, že vyzdvihl dobré momenty děvčat, jim chtěl mimoděk poděkovat.
”Na závěr bych jen dodal, že po týmu 10 nebylo ani památky, proto jsem před odchodem vyslech jednoho z vězňů a dostal jsem odpověď,” odmlčel se na okamžik, jako kdyby potřeboval sbírat síly.
”Jak je na tom Uruzava-Sensei, žije?”
Kaito si byl naprosto jistý, že Nori Watanabe mluvil pravdu, jen si z hloubi duše přál, aby se s Uruzawovým stavem mýlil. Pokud se však stihli vrátit a Tým 1 o Kaitovi nedostal žádnou zprávu, byl Kaito nejspíše považován za mrtvého. Bylo by velice mrzuté, kdyby si tým 10 našel za těch pár dní jiného kolegu. Možná by se ale mohl přihlásit k policejním složkám jeho otce, i když nebyl chunin. To však byl problém, který mohl počkat.

Midori Hyuuga
Tým 1
Kancelář Hokage

Při oznámení, že hlášení podávají oni vykulila oči. Rozhodně bylo jasné, že nic takového nečekala. "Měla jsem posledně dávat více pozor..." Nicméně následovala celý tým až do kanceláře, kde se postavila tak nějak šikovně za ně.
"Dobrý den, Hokage-sama," pozdravila tiše a byla opravdu ráda, že si hlavní slovo vzala Kasumi, i když s nimi nebyla celou dobu. Pozorně si tedy vyslechla, co všechno bylo řečeno a chvíli si vzala na rozmyšlení, co vše dalšího je podstatné říct. Nakonec se ovšem rozhodně nadechla a také něco málo k hlášení připojila.
"Ta těla, co jsme našli velice pravděpodobně patří skupině ninjů, kteří tam byli na misi před námi. Bylo jich tam pět." Chvíli se odmlčela, zřejmě aby vymyslela, jaké další informace by se mohly hodit, nebo se snažila opět zaplašit onen výjev. "Na místo nás zavedl právě tady Kaito-kun. Původně bylo v plánu použít těla jako důkazy, nicméně to nakonec nebylo nutné, protože nás napadla skupina asi třiceti ninjů. Vesničanům se podaly jiné důkazy, nicméně možná by... šel zařídit řádný pohřeb?" Poslední část dodala velice potichu. Doufala, že neřekla nic špatně, raději proto zbytek příběhu přenechala Kaitovi, který se projevil, jako mnohem lepší řečník.

Torashi Hanako
Tým 2
Vesnice Izumizaki

Zůstala v naprosté tichosti, když se Akane obrátila na Rena s prosbou o podrobnější vysvětlení jeho plánu, načež jim Ren poodhalil své myšlenkové pochody. Jen jejich rozhovoru mlčky naslouchala a probírala se vlastními závěry, které až doposud nebyly nijak rozsáhlé.
Ren měl určitou představu o tom, jak by se pachatel mohl pravděpodobně chovat, avšak podle jeho výčtu to mohl být vlastně naprosto kdokoliv. Takže zřejmě neměl o nic konkrétnější představu, než ona sama nebo Akane. Narozdíl od Rena však rudovláska neočekávala, že to bude tak snadné a vrah bude natolik neopatrný, aby se lehce prozradil. Není pravděpodobnější, že se v davu bude snažit chovat jako ostatní, aby nepůsobil podezřele?
Z pohledu Hanako se choval až příliš obratně a i v tak malé vesnici, kde téměř nikdo nebyl a každý znal každého, po něm nebylo ani stopy, takže musel být přinejmenším dobrý. A v tom, co dělal, i zkušený. Neměl by se tedy nechat jen tak napálit. Pokud si ovšem nebyl sám sebou natolik jistý, aby mu bylo naprosto ukradené, pokud by ho právě oni odhalili...
Jen z té myšlenky naskákala Hanako po těle husí kůže. Ale nebyl čas nad tím dále rozmýšlet. Oplatila Akane kývnutí a svorně po jejím boku zamířila k hospodě.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Onigri Ueda
Tým 11
Kasugawa, dům pana Mokiho
Onigiri se rozloučila a opustila archiv. Na ulici navrhl své nápady Utari a dívka zavrtěla hlavou. „Myslím, že nejlepší bude zajít za Mokim-san. Při troše štěstí budou v policejním archivu výpovědi svědků požáru a tam seženeme i jména. Ptát se na zdařbůh by bylo zdlouhavé a čím méně lidí ví, co hledáme, tím lépe,“ zamyslela se. „Problém je, že Kenzo-san odpovídá věkem Murakami Kenzoovi, o kterém mi sensei říkal. Tomu mělo být něco mezi osmnácti a dvaceti lety.“ Pak se zarazila. „C-co ta Rin? Murakami měl prý dceru a ta zemřela při požáru. Jenže ta Rin je tajemná a má falešnou adresu!“ Stiskla ruce v pěst. „Opravdu musíme za Mokim-san!“
Dívka se zastavila až před stanicí, kde se trochu vydýchala a pak našla Mokiho kancelář, kde slušně zaklepala a počkala na vyzvání. Moc dobře si pamatovala, co se stalo naposled, když někam naběhla jako cukrář.

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
Pod hlavou Prvního
”Omlouvej se jen, když někoho nechtěně urazíš. Co se ti nepodaří, to naprav,” pronesl učitelským tónem a bez dalších slov se vydal po stěně nahoru. Jeho krok byl vycházkový a nejspíše hodlal počkat, až nahoře. Po pár minutách zmizel za převisem. Tam se prvně rozhlédl a poté vytáhl z pouzdra cigaretu, kterou si připálil. Moc dobře věděl, že s tím Amio nesouhlasila, ale tady nikdo nebyl a on doufal v to, že by to mohl dokouřit rychleji, než Juuna zdolá skalní stěnu. I když ho trochu vzrušovalo riziko, být přistižen. Bylo to dětinské.

Otrava v Nakanojo

Naoko
Tým 5
Stanové městečko
Naoko vyslechla odborníkovu odpověď na Akihirovu otázku a zamyslela se. Sliz, nebo něco podobného, co má vysokou teplotu tání nebylo zrovna něco, co by bylo běžné, jednalo-li se o omamnou látku. Stále bylo možné, že tu byla někde výrobna drog a tohle byl jen vedlejší účinek odpadu, který se nestyděli vyhazovat do řeky. Avšak, na takové teorie bylo ještě brzy, proto následovala svůj tým do stanového městečka vědců. Tam se usadila na jeden z futonů a rozhlédla se kolem. Bylo tam spousta vybavení, se kterým by se ráda seznámila blíže. Chemie jí byla bližší, než ostatní vědy, už jen z prostého důvodu, že měla nejblíže k jejímu druhu zahradničení. Jen za pomoci chemie a chakry, dokázala vytvořit sakuru s pylem, reagujícím na chakru a doufala, že bude mít příležitost se něčemu novému přiučit.
"Výborně," ukončila svůj zájem o aktuální téma a zvedla se na nohy. Pokud se výsledky měli dovědět až druhý den, mohla si alespoň prohlédnout okolí. Bylo lepší si okolí trochu zmapovat, kdyby se náhodou stalo něco nečekaného.
”Máte něco v plánu, Suzume-sensei? Pokud ne, žádám o povolení porozhlédnout se po okolí,” optala se formálním tónem, aby neporušila subordinaci a zahleděla se na Suzume. K tématu nebylo co dodávat a pokud se již nyní jen spekulovalo, otázky by vyžadovaly jen ještě nepřesnější odpovědi. Navíc měla Naoko ten zlozvyk, že chtěla pátrat na vlastní pěst. Posledně se také vytratila jen co došli do města a s týmem se setkala až na konci mise, kdy bylo všechno prakticky hotové a při misi ve vesnici Noda odvedla tu nejtěžší úlohu také sama. Tak proč nevyzkoušet to, co už jednou fungovalo?

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
kancelář Hokage

Že mají podat hlášení genini Kasumi nečekala, i když to dávalo trochu smysl, vzhledem k faktu, že Homura s nimi nebyl po celou dobu a snažil se vypořádat s hlavním záškodníkem. Zhluboka se nadechla a začala: "Asi bych začala tím, že mise se trochu zkomplikovala. Což bylo očekávatelné," povdechla si, protože věděla, jak zní slovo zkomplikovat v souvislosti s Homurovými metodami ničení okolí.
"V té vesnici to bohužel nezůstalo jen u manipulace, našli jsme také několik těl, nepřítel hodlal bojovat a neměl by problém zabít i nás, v průběhu mise jsme se museli rozdělit, když jsem se vrátila a našla Midori, byl s ní... Kaito," chvíli musela zapátrat v paměti, než si vůbec vzpomněla na jeho jméno, když ukazovala na kluka za sebou.
"Společně jsme zneškodnili celkem 5 nepřátel včetně jednoho opravdu nebezpečného Inuzuki, dorazili jsme do vesnice a zasvětili obyvatele do situace. Po té jsme se spolu s nimi vrátili do lesa, kde byli osobně svědky všech těch zvěrstev. Sensei vše úspěšně zarazil, zneškodnil Soujiho, který to měl celé na svědomí a mise byla splněna, největší škody utrpěl les. Starosta se nám osobně omluvil a rád by zohlednil poděkování za naši pomoc v cenách spolupráce s naší vesnicí." Záměrně se vyhnula rozvádění detailů, jako že vesničani se dostali až na místo, kde se bojovalo, nebo rozsahu těch utrpěných škod, doufala, že směrodatné je, že vesnice i lidé nakonec zůstali v pořádku. Po té kývla hlavou na Midori, jeslti chce třeba dodat něco k nalezení mrtvol, nebo čemukoli, u čeho ona sama nebyla.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Junna Sasaki
Tým 3
Pod hlavou prvního
„Omlouvám se,“ pípla a pokračovala v tréninku. Shikamuro nejprve nevypadal, že by chtěl vysvětlit, jak poznal, že bude pršet, ale nakonec uvedl důvod, který mohl dívku napadnout.
„To nevadí,“ zavrtěla hlavou. Déšť jí nevadil. Věděla, že jako ninja bude muset fungovat za daleko horších podmínek.
Její sensei ji ovšem znovu překvapil a to čepicí s barevným deštníkem. Dívka si nemohla pomoci a musela se usmát. Měla toho muže ráda čím dál tím víc.
S každou další minutou byl každý její další krok jistější, a když už náhodou spadla, obratně doskočila na zem, protože poznala, že svým předchozím pádem si utržila malou ostudu.

Otrava v Nakanojo

Suzume se překvapeně ohlédla na Naoko, která se uctivě uklonila. Vypadalo to, že na ni Ryuunosuke udělal dojem. Vzpomněla si, jak se na sebe poprvé šklebili, když jej společně s jejím týmem doprovázeli, a musela se zahihňat.
Ryuunosuke se obrátil k Akihirovi. „Zatím testujeme množství té látky ve vodě a pomalu postupujeme o zvýšené koncentraci. Můj tým chemiků už se dostal za vesnici, ale vypadá to, že selátka do vody dostala někde dál a je těžké ji jen tak rozpustit. Zatím to vypadá na sliz nebo něco pevného s vysokou teplotou tání. Část týmu látku zkoumá a tohle je zatím vše, co jsme o ní dokázali zjistit. Zítra bychom měli vědět víc, ale můj osobní odhad je, že jde o nějakou omamnou látku s něčím smíchanou.“
Zrzka povytáhla obočí. „Proč jste to nemínil v dopise do Konohy? A jak to vůbec víte?“
„Je to jen teorie nepodložená fyzickými důkazy a úplně se o tom nechci šířit,“ opatrně se rozhlédl. Na jeho vkus tam bylo moc lidí a on by raději soukromí. „Následujte mě, prosím.“
Dovedl je do malého kempu na okraji města. Své velké stany tam měl jak Ryuunosuke, tak i zbytek jeho týmu. Muž zmizel v jednom z nich. Nacházel se tam množství rozkládacích stolů, na nichž stál laboratorní sklo. Ve vzduchu smrděla desinfekce.
Pokynul jim, aby se usadili na futony a sám si na jedndom udělal pohodlí. „Tady je méně uší. Pocházím ze Země země, která, jak jistě víte, v mnoha provinciích kvete zločinem a černým trhem. Je dost možné, že se tudy něco pašuje. Nemám ale důkazy a jak víte, jsem vědec, ne stopař ani bojovník. Proto jsem poslal pro vás. Až se zítra dozvíme složení té látky, budeme schopni hádat její původ a lépe usměrním vaše hledání. O mém podezření víte jen vy a můj zástupce. Poznáte ho snadno. Je zelenovlasý a…,“ povzdychl si a podrbal se za hlavou, „strašně na ženy. Předem se omlouvám za jeho chování, nemlaťte mi ho moc.“

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki

V Renově dlouhé psychologizující odpovědi se Akane úspěšně zamotala. Chvíli jí tedy trvalo než vůbec vstřebala všechny roviny chlapcovy řeči, natož aby je pochopila.
Po krátkém mlčení se nejistě vyjádřila k chlapcově osobně namířené otázce. "Kdyby to byla moje oběť, rozhodně bych nezachovala chladnou hlavu. Ale to jen k tvojí formulaci "někdo jako my". Chápu, že vrah, který tu systematicky odpravuje lidi, nebude úplně rozněžnělý soucitný beránek. Teprve teď si červenovláska konečně propojila chlapcův plán a pochopila, k čemu se chystá. Připadala si kvůli tomu hloupě, ale nehodlala se v tom dál rýpat. Byla ráda, že alespoň teď už je trochu v obraze a kývla na Hanako, aby spolu vyrazily před hospodu a mohly se pustit do nenápadného pozorování lidí. Alespoň pokud možno. Protože pokud je vrah chladnokrevně inteligentní, tak si nejspíš dvou čmuchajících slečinek všimne.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Na jeho prosbu ani jedna zprvu nic neřekla, dokud se ho Akane nezeptala, proč ho tohle zajímá.
Ren k ní zvedl pohled, načež ho opět sklopil a odmlčel se.
„Nemyslím si, že by se někdo jako my nechal tak jednoduše vyvést z rovnováhy pouhou zprávou o tom, že by některá z jeho obětí měla být naživu a znala jeho totožnost,“ řekl, když na rusovlásku zpod svého slamáku opět pohlédl.
„Zabíjel tak, aby ho nikdy nikdo neviděl. Buďto je to někdo, koho zdejší znají, a nebo je to jeho styl. Motiv může mít všelijaký. Může mít i komplice nebo být pouhým nástrojem. Tak či onak, je to někdo, kdo pravděpodobně smýšlí jako ninja. Myslím, že by se mohl chtít přesvědčit, co je na tom pravdy, že svou práci zpackal. A nebo by ho mohlo minimálně zajímat, kdo po něm jde. Nemyslím si ale, že se bude chovat stejně jako ostatní, až uvidí svou oběť naživu,“ rozmluvil se hnědovlásek. Mluvil srozumitelně a k věci, prakticky opačně, než u něho bylo zvykem.
„Souhlasíš, Akane-san? Nebo si myslíš něco jiného? Pověz, co se ti honí hlavou?“ naklonil Ren hlavu mírně do strany, hledící Akane do tváře s upřímným zájmem.

Takuya Riko
Tým 11
Ulice Kasugawy, věštecký stánek
„Propojen s mým osudem...“ opakoval si v duchu Takuya věštcova slova, hledící na rudě zářící postavy před sebou. Co bylo ale jeho osudem? Stát se legendou, tak jak si přál, nebo něco víc...?
Postavy ale najednou zmizeli a světlo stanu zalil svit žárovky.
„Huh?“ vzhlédl Takuya ještě pořád trochu zhypnotizovaně k věštci, který se teď tvářil jako obyčejný obchodník, a stejně tak s ním i jednal. Po velkoleposti a monumentálních věštbách ani stopy.
„Chmpf...“ ušklíbl se Takuya po chvilce a zalovil v kapse. Pěkně drahá „věštba“. Dalo se jí vůbec věřit!?
„Tady je zbytek...“ zabručel, když po poděkování a rozloučení se vyšel zpátky ven, kde na něho čekal Kumaru, kterému vrátil zbylé peníze a zastrčil si ruce do kapes.
Z návštěvy toho divného stanu měl smíšené pocity.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Shin Mizukin
tým 12
cvičiště
Sensei nebyl samozřejmě žádný zelenáč,takže před mladíkovým útokem v klidu ustoupil a mrštil po něm dva kunaie,čímž naprosto anuloval Shinův výpad."Ksakru!"Zaprskal Shin,který se okamžitě zapřel a zastavil svůj útok.Věděl kam ty kunaie míří,takže nechal senseie senseiem a oba kunaie srazil svojí katanou stranou.Při blokování druhého kunaie musel však udělat rychlý úkrok stranou,takže na chvíli zakolísal a musel přesunoul veškerou oporu na levou nohu vystrčenou dopředu.Jakmile i druhý kunai zařinčel a odlětěl mimo dění,Shin se odrazil a uskočil dozadu.Ještě než stál pevně na zemi,zabodl svojí katanu do země a složil pečetě."Teď Tokune!JAKO POSLEDNĚ!Suiton Mizurappa!"Zakřičel a z hrdla mu vytryskl prudký proud vody,který nasměroval pod nepřítele.V okamžiku byla země všude kolem senseie jedna velká kaluž.

Bestie z Kasugawy

"Ano Kenzo, jako ten ošklivý mladík ze stanice co tu nedávno byl." Řekla úřednice nezaujatě a začala se věnovat nějaké své práci.
Utari na dívčině rameni se probral.
"Tak měli děti dvě, co na tom? Stařík je třeba mohl vídat jen s jedním dítětem...co zkusit sehnat někoho, kdo při tom požáru tehdá zasahoval, nebo rovnou ten hřbitov? Ale do hrabání se mi moc nechce."

"Jak už jsem řekl, rány, které ti tvoji nepřátelé zasadí budou znát navždy! To se týká i tvého meče, protože ten je propojen s tvým osudem." Zakrákoral Velkolepý Věštec rozrušeně.
Najednou se jim nad hlavami rozsvítila žárovka, vydávající nažloutlé světlo.
"Představení skončilo kluku, bude to za dvě stě." Řekl Věštec stroze a promnul si dlouhou černou bradku.

Miki Hakumei, tým 5

Suzume zavelela a vydali se na cestu. Díky Mikimu dávali často pauzy. Na jednu stranu byl rád, na druhou se trochu styděl a bylo mu trapně, že zdržuje celý tým. Naštěstí nikdo mu nic nevyčítal. Při jedné pauze dokonce na něj Naoko kývla. Miki na sucho polkl. Nevěděl, jak si to má přesně vyložit, jestli jí to jídlo chutnalo, nebo se ho hodlá jednoho krásného dne zbavit. Moc moc doufal, že to je první možnost.
Cestou měli aspoň čas přemýšlet o otravě. Jak by se mohl dostat nějaký toxin do vody není zase tak těžké, někdo prostě něco vylili, ale spíše záleželo na úmysl. Miki byl na to moc udýchaný a vyčerpaný, aby myslel na ostatní věci než na svůj dech.
Konečně dorazili do vesnice. Přivítal je červenovlásek. Evidentně se Suzume starý známý. Miki si srovnal brýle a pročísl vlasy, chyběla mu menší kultivace.
"Moc mě těší, Ryuunosuke-san." pokývl na odborníka na chemii, biologii a fyziku hlavou. Po očku pohlédl na Naoko. Opět dostal ten známý nepříjemný pocit. Jestli se ti dva dají dohromady, to teprve bude pohroma.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Pod hlavou prvního
"Nech svou mysl čistou a nenech se ničím rozhodit," poznamenal k dívčině pádu, po dokončení své vtipné historky a povytáhl obočí, když se zeptala na jeho předpověď.
"No, je to jen takové tušení...," začal výmluvně, protože se mu o tom nechtělo moc mluvit, ale i tak pokračoval.
"Prostě mě pokaždé svědí prsty na ruce," zamával protézou, aby dívce připoměl, že tu ruku dávno nemá.
"Má to něco společnýho se změnou tlaku před bouřkou, ale nemám ponětí jak, protože jak víme oba, svědí mě prsty na ruce, kterou nemám."
Přesně, jako kdyby se svět řídil podle Shikamurovo povelů, zvedl se studený vítr, který se hnal zpoza monumentu Hokage.
"Dešti se asi nestihneme vyhnout," prohlásil, jako kdyby déšť vítal a odněkud vytáhl deštníček na hlavu, který si bez váhání nasadil. Vypadal lehce upraveně a odolněji, ale jinak to byl stále jen barevny deštník na hlavě.

Yasuo Uchiha
(Tým 4)
cvičiště

Yasuo si uvědomil, že jeho momentální nepřítel nebude ani trochu snadný oříšek. Bylo víc než jasné, že je takhle sundá, vůbec nemá smysl na ni útočit přímo. Momentálně vypadali prostě jako skupinka blbců. Chvíli váhal, co může teď dělat, protože byli naprosto neorganizovaná, chaotiská skupinka a nedokázal předvídat, co ti dva budou dělat dál. Když ovšem viděl, jak se během prvních pár minut váleli na zemi jeden na druhém, odmítal na to spoléhat.
Celý jeho manévr by byl naprosto k ničemu, kdyby teď vylezl, takže se rozhodl zůstat v úkrytu a vyčkávat. Zatím sedoval okolí, jestli si všimne něčeho, co by mu napovědělo, kam jejich senseika zmizela.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki

To, jaké emoce v červenovlásce vzbudila Renova odpověď, nedokázala dost dobře rozklíčovat ani sama dívka. Snad překvapení? Čekala někde v hloubi duše, že ten nevyzpytatelný a děsivě schopný Ren už musel někoho sprovodit ze světa? Nebo úleva? Protože smrt je děsivá a každý, komu se podaří ještě o chvilku déle držet dál od ní, je vítězem? Těžko říct.
Akane se zadumaně ponořila do vlastních myšlenek. Málokdo by ostatně vydržel vtipkovat a klevetit o povrchnostech při tak ponurém námětu ke konverzaci.
Ren ovšem zřejmě stále měl dostatek intelektuální kapacity na to, aby nezapomněl, co je potřeba dělat dál. Akane by málem byla zapomněla na to, že se kolem smrti zrovna ochomýtají dost blízko, protože vlastně plní misi.
To, co ji ovšem uvedlo do rozpaků kvůli chlapcovu zvláštnímu pokynu nebylo její zasnění. Postřehla dobře, co po nich Ren chce. Ale jednoduše to nepochopila. "Neklidnější? Jak? Proč?" nestihla se ani ostýchat nad svou nechápavostí a vyplivla na Rena to, co měla na srdci. Doufala, že jí dodá vysvětlení, které jí umožní přestat tápat a třeba dokonce splnit svůj úkol.

Junna Sasaki
Tým 3
Konohagakure
Když si byla Junna jistá, udělala druhý krok, který začala zkoušet stejně jako ten první. Shikamuro mezitím mluvil a dívka ho poslouchala tak napůl, dokud nezačal o čurání za běhu.
Hnědovláska mohla mít nejlepší vychování v ročníku, ale té představě se prostě neubránila. Hned vyprskla, a jak se přestala soustředit, odlepila se a sedla si na zadek. Teprve na zemi zavrtěla hlavou a zase se postavila. Při pohledu k nebi se však zamračila. „Jak jste poznal, že bude pršet?“ zajímala se.
Bylo to divné. Na obloze nenašla nic víc než pár bílých mráčků.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri pokrčila rameny. Nebylo jí zrovna příjemné, že na ni žena shlížela jako na hloupé děcko, ale nemohla jí to mít za zlé. Ona vlastně byla ještě dítě – jak jako člověk, tak jako ninja. „To je možné, tu tragédii jsem nezažila,“ sdělila klidně.
Při zprávě o holčičce však nakrčila obočí. Kumaru přeci říkal, že měli syna. Nervózně přešlápla, ale než byla schopna začít vymýšlet jakékoliv konspirace, žena se znovu usmála. Vypadalo to nadějně, dokud se kunoichi nedozvěděla znovu tu smutnou novinu. Informacím však nebyl konec a ta poslední – ta rozhodně stála za to. „Kenzo?“ vytřeštila oči, načež se zapotila.
Tohle asi neudělala dobře, totiž že dala najevo, že jméno poznává, ale teď už se svým pochybením nemohla nic udělat. Zavrtěla hlavou a zatvářila se sklesle. „Nu, mrzí mě, že jsem tady nic nenašla, nicméně vám mnohokrát děkuji za pomoc,“ pravila a uklonila se.
Tohle bylo divné. Musela ihned vyhledat seržanta Mokiho. Sensei jí řekl, ať najde Murakamiho syna a ona ho nehodlala zklamat.