NFFORPG - Konohagakure no Sato

Smrt na stavbě

„Vždycky spali,“ poskočila Natsuko. „Hlas mojí maminky byl neomylný,“ odvětila. Další Renova otázka však výrazně změnila atmosféru. Dívka přestala poskakovat a sklopila oči k zemi. Obličej jí zakryl stín ofiny. „Maminka… maminka už nikdy nikomu nezazpívá,“ hlesla a její hlas zněl ledově. Byl to jen smutek nebo její slova podbarvoval i jiný, temnější pocit?
…
Akane se při Hanačině vyprávění otřásla, jak jí přejel ledový záchvěv po zádech. Zuby jí zadrkotaly o sebe a ona se objala pažemi. „Fuj, Hanako-chan, jak někdo jako ty může říct něco takovýho v takovým relativním klidu? Dokonce jsem teď kvůli tomu použila takový třikrát v jedný větě,“ zaúpěla.
Nozomi zvedla prst stále zabraná do knihy, dočetla větu a teprve pak čtivo zaklapla. „Nic moc se tu nedělo, tak jsem si říkala, že jedna kapitola by nemusela uškodit. Co jste zjistili? A kdy se k nám přidá náš tajný agent?“ vylezla zpod stolu, oprášila si kalhoty a chovala detektivku zpátky do batohu.
„Starosta a ta Natsuko jsou divný,“ prohlásila Akane.

Ito Uchiha
Jezero

Představení se nekonalo, divadlo s největší pravděpodobností nezabralo, no co za pokus to stálo. Ito sebral ze země své vybavení a nasadil si své milované boxery. Jak mohl vidět, sensei ani chviličku nezahálel a stejně jako Nanami i on se rozhodl proti nám bojovat stíny. Zatracení Narové. Než stačil zareagovat, Junna už vrhala své shurikeny, aby senseie vytrhla ze soustředění. Chytrý tah! To se muselo nechat, pokud nebude moc zůstat na místě, nebude moct vytvořit pečeť a používat své stíny. Snad... K akci Ita vyzvala až Nanami, která pravděpodobně měla co dělat, aby udržela senseie v šachu. Ito na nic nečekal, přikrčil se a odrazil se od plošiny. Co možná nejrychlejším tryskem se rozběhl přímo proti senseiovi. Junniny shurikeny jej donutí ukončit jutsu, on potom zaměstná senseie svými útoky na blízku, aby neměl možnost vytvořit pečeť a neměl chvilku klidu. Plán to byl jasný, ale Ito moc dobře věděl, že to nebude jen tak. Musel si hlídat stíny a i počasí bylo proti němu. V běhu už si chystal pravačku na první ze série úderů.

Bestie z Kasugawy

"Jistě!" Přitakal Utari. "Ono to není tak překvapivý, když si uvědomíš, že jsi jediná studentka, co jsme kdy měli, ale aspoň nejsi takové trdlo jako ti dva. Když jsi vzpomenu jaké byl Kumaru dřevo..."
Slunce už začalo mizet za vysokými budovami, když dorazili k policejní stanici.
Na pozemku se to jen hemžilo lidmi. Všichni to byli členové policejního sboru, většinou ozbrojeni těžkými obušky nebo holemi s funkcí paralyzéru. Někteří, hlavně staří mazáci, měli u pasu meče.
Mezi nimi stál seržant Moki a rozděloval policisty do skupin. Dohromady to mohlo být kolem čtyřiceti lidí.
Když seržant dívku spatřil, gestem ruky ji přivolal k sobě. Tvářil se velmi zachmuřeně.
"Slečno Onigiri, velitel Ueda si žádá vaši přítomnost. Připravuje se v suterénu, chci říct...tělocvičně!"

Rin přivřela oči. "Tvoje bububu na mě dojem nedělá, nežeru ti to." Řekla mnohem vyrovnaněji a statečně vzdorovala Takuyovu pohledu. "A ani to, že seš tak natvrdlej! Pracujete pro toho parchanta Uedu, jste tu, aby jste zabili Bestii a on mohl v klidu pokračovat ve své vládě nad městem! Ať už jste ty budovy zapálili vy, nebo kdokoliv jiný z té sebranky, jsi ve stejném týmu a poneseš za to odpovědnost jako ostatní. Kdo seje vítr, sklízí bouři!"

Nara Nanami
Tým 3
plošina

Oči se jí rozšířily překvapením, když se její stín srazil se senseiovým a začaly se tak přetlačovat. Síla, s níž na ni muž tlačil, byla příliš velká a Nanami tak musela na vlastní jutsu soustředit veškerou svou koncentraci i sílu, kterou měla. Přesto si byla jistá, že déle jak dvě minuty mu odolávat nezvládne. Jenomže jakmile by svůj stín stáhla, obrátilo by se to proti ní. Kolik času mohla mít na útěk po uvolnění vlastního stínu? Vteřinu, možná dvě? A i kdyby před ním uskočila, patrně by polapil Junnu nebo Ita. Tohle byla zapeklitá situace.
"Ito! Přestaň šaškovat a pomoz jí! Nemáte ani dvě minuty!" vyhrkla na černovláska, zatímco se snažila udržet senseiův stín dostatečně daleko od sebe a zátroveň přijít na to, co dál. Musela něco vymyslet a muselo to být rychle!

Torashi Hanako
Tým 2
Vesnice Izumizaki

"Dobře," pokývla hlavou na souhlas a zamířila společně s dívkou zpátky ke hřbitovu. Cestou však nad celou situací usilovně přemýšlela. Co se to tady jen dělo? V duchu si promítla vše, co se dozvěděli od chvíle, co sem přišli a co se také během toho krátkého času odehrálo. Nebylo toho příliš, ale Hanako si byla jistá, že to stačilo k rozuzlení celého problému. Jen prostě nevěděla, jak si to poskládat tak, aby se dovtípila. Možná se to podaří ale právě Nozomi-sensei nebo Renovi. Ti oproti ní už měli dozajista spoustu zkušeností a patrně byli i chytřejší než ona. Přesto si sama v sobě ujasnila alespoň pár věcí. Akane měla pravdu, že starosta byl díky svému chování podezřelý. To byl už ale i tím, že odsud všechny lidi odstěhoval a na opravu vesnice pozval řemeslníky z jiné. To přeci nebylo úplně běžné. Copak tu vážně nežili žádní lidé, kteří by ovládali takové řemeslo? Tomu mohla uvěřit jen ztěží. Pak by to ale znamenalo, že starosta měl nějaké vlastní plány. A ta malá dívka, co se spřátelila s Renem? Také na ní bylo něco zvláštního. Mohla s tím mít něco společného? Měla snad se starostou nějakou dohodu?
Hanako se div nekouřilo z rudých vlasů, jak usilovně přemýšlela nad všemi možnými variantami a spojitostmi, které ji napadaly. Jedna komplikovanější než druhá. Možná o tom přemýšlela jen moc složitě a byl oto třeba úplně jednoduché. Jak to jen měla zjistit? Koutkem oka pohlédla na Akane vedle ní. Ulevilo se jí, že i ona viděla ve starostovi a malé dívce podezřelé osoby. Hanako pohlédla zpátky před sebe a překvapeně zamrkala. Ani si neuvědomila, že už byly zase na hřbitově. Při pohledu na hroby se však konečně dovtípila, koho jí ta malá dívka pořád připomínala.
"Ta dívka, co doprovází Rena-san..." špitla a rozpačitě si zastrčila za ucho pramen vlasů. "Připomíná mi holčičky ze strašidelných příběhů, co mi vyprávěl můj táta, když jsem byla malá. Říkával mi, že po světě chodí dívky, co svým zpěvem a tancem přivází mrtvé k životu."
Nedokázala ani říci, proč to Akane právě řekla. Jakmile se to slyšela říkat nahlas, připadalo jí to ještě hloupější. Raději proto zamířila rovnou do márnice.
"Nozomi-sensei, vy... si čtete," otevřela se zaskřípěním dveře a zarazila se, když si všimla hnědovlásky zabrané do knížky.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Naoko
Tým 5
tábor mediků
Naoko si lehce odfrkla, ale víc nevzdorovala. Tukou naznačila, že si může mladík dělat co se mu zlíbí. Tohle nemohla být jen únava, protože tu už zažila nespočetněkrát. Každý jednou musel umřít, ale ani Naoko nechtěla dopadnout jako ta liška. Musela prvně splnit své poslání a až potom mohla umřít.
"Nejblíž sem přišla do kontaktu s vodou, když sem šla do vody a... ," dívka se zarazila a pohlédla na mladíka.
"Otrávený déšť?" Zalapala po dechu. Jenomže pokud tady nevěděli, že pršelo, pršelo jen nad Naoko. Ninjutsu? zprudka vstala, jako kdyby se ihned chtěla někam vydat. Zamotala se jí však hlava, bezvládně padla mladíkovi do náruče a malátně se o chytila kolem krku.
"Gomenasai," pravila tiše mladíkovi omluvně, jako kdyby uznala, že udělala chybu.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Mladík se na ni zahleděl zpod přimhouřených víček, když ho označila otravou. Hned se ale zase soustředil na práci. Ať to byl sebevětší koketa, ve své práci byl soustředěný. „Jsem zdravotník,“ odbyl její další námitku a navlékl si rukavice. „Je to jasná otrava. Takhle to začínalo u všech. Únava, horečka. Pokračuje to zvracením, krvácením do stolice a nakonec smrtí,“ oznámil dívce přísně. „Naštěstí máme lék. Jsi ale celá mokrá. Říkala jsi, žes do tý vody nelezla?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Dívka se zamračila a nafoukla tváře. Neměla ráda, když někdo mluvil o Takuyovi nehezky. Chlapec mohl působit neurvale, ale srdce měl na správném místě. A k dívkám se choval slušně!
Medvídek ji však začal znovu škádlit a… chválit? Onigiri zrudla a tiše zaúpěla, jak jí plyšák mačkal tváře. „Já šem vaše oblíbená študentka?“ divila se šišlavě, jak jí cvičil s lícemi a jí se špatně mluvilo.

Junna Sasaki
Tým 3
Na jezeře
Dívka se rychle probrala a rychle se zorientovala. Koutkem oka si všimla stínu, který vykoukl na druhé straně plošiny, a zamračila se. Ta dívka byla Nara, stejně jako jejich sensei.
Ten mladík ji ale překvapil. Jen tak si povídal, pak vytáhl boxer a ten mu upadl. Nechtěla čekat na to, až se dozví, jestli je opravdu tak nešikovný, nebo hraje nějakou divnou hru. Sensei by na nic takového neskočil. Místo toho prostě tasila shurikeny a hodila je proti muži, aby ho vyrušila ze soustředění.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa, hřbitov
Mohl ji zastavit nebo se bránit, ale nic z toho neudělal, ani když mu na tvář dopadla druhá rána, díky které mu spadla čelenka. Rin si ho poté přitáhla za flígr a kromě slov plných hněvu ho probodla i nenávistným pohledem. Ten jí Takuya oplácel, jen ten jeho byl tvrdý jako kámen, jako by prostě čekal, až Rin skončí.
Až při jejích posledních slovech jeho pravačka vystřelila vzhůru a sevřela dívčino zápěstí levačky do tvrdého stisku, ne však tak silného, aby jí ublížil, i když tomu málo nescházelo.
„Oi, my žádnej bárak nezapálili!“ zamračil se Takuya. Jeho černý pohled jí přitom hleděl až do duše.
„Kdes přišla na takovou kravinu...!?“

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Óó!“ vyvalil na Natsuko Ren oči zpod slamáku, „to zní zajímavě! Fungovalo to? Co jste dělaly, když se mrtvým nechtělo spát? Kde je tvoje maminka teď, Natsuko-chan?“ zeptal se mladík zcela přímo, i když se smutná odpověď zdála býti více než jasná.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Miki Hakumei, tým 5

"Jojo, Naoko to řekla..." povzdechl si. Možná mu měla sensei říct, co plus mínus měl vyzvídat. Být okouzlující uměl, ale něco z někoho vytahovat, to už bylo něco jiného.
Když neznámý vstal, Miki si všiml otisku na jeho obličeji. Mikimu v tu chvíli zacukaly koutky a měl chuť se smát, ale vzhledem k vážnosti situace, že Naoko je nejspíše otrávená, se snažil zachovat vážnou tvář. V tuto chvíli vypadal velmi přiblble. Radši si odkašlal.
"Takže, nepředpokládám, že by Naoko se prostě té vody napila, aby zjistila, jestli je voda opravdu otrávená. Popřípadě, kdyby chtěla nějaký vzorek, dala by si určitě pozor. Jak se teda mohla otrávit?" nadhodil do vzduchu, pro něho, velmi zajímavou otázku. Naoko nevypadala jako někdo lehkomyslný, co se týče podobných situací, a přeci tu leží otrávená.

Naoko
Tým 5
Tábor
Když dívka otevřela oči, byla již usazena u ohně a Suzume ji zrovna stahovala masku. Musela na tu chvilku nejspíše usnout, protože si pamatovala, že něco odpovídala Suzume. Byla chyba využít naplno čtyři klony. Byla to nárnočná technika, která navíc sčítala únavu klonů a vracela ji Naoko.
"Ty si taky vykazoval příznaky otravy," dodala k mladíkovi Naoko poté co k němu vzhlédla a poklepala si prstem na tvář, aby potvrdila, co tím prohlášením myslela. Ona se každopádně vody nenapila, takže se nemohla nikde otrávit. Nebo snad ano? Mohla se otrava prostě šířit vzduchem? K odebrání vzorku přece použila rukavice.
"Přestaňte na mě hmatat a prostě mi dejte chvilku, já si jen trochu odpočinu," dodala na ujasněnou a pokusila se rukou odehnat Suzume. Ruka však neměla žádnou energii navíc a dívka opět začala zavírat oči.

Shikamuro Nara
Tým 3
Na jezeře
Jediné, co Shikamuro stihl, než ho černý stín mohl lapil, bylo složit pečeť kagamane a vyslal svůj stín proti stínu Nanami. Muž na ni upřel pronikavý pohled a lehce se pousmál, když se stíny srazili a začali se přetlačovat. Od první chvíle, co stíny střetly mohla Nanami cítit, že je její stín pomalu zatlačován nazpět. Hnědovlásek proti ní tlačil svou chakru silou, že udržet techniku aktivní bylo vážně těžké a musela do toho dát všechno. Kdyby povolila, okamžitě by ji lapil do své techniky.
"Dvě vaše předchůdkyně jsou zpět v lavicích akademie. Pokud se k nim nechcete připojit, měli by jste mi ukázat co jste schopni pro svou vesnici udělat."
Zablesklo se mu v očích, jako kdyby čekal, že se toho stane víc, než jen jedno spoutání. Déšť nepřestával bubnovat do desky a oblohou se sem tam zaklikatil blesk, jenž následoval skoro okamžitý hrom.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Kaito se pobaveně ušklíbl a těkl pohledem jak ke Kasumi, tak k Midori, aby viděl, jak se tváří ony. Homura působil celkem srašidelně, ale vypadalo to, že je fér. Netrénoval malé děti, ale zabijáky, takže musel být tvrdý. Rudovlásek si oklepal ruce, párkrát si povyskočil, aby si protáhl i nohy a nakonec se napil. Dvě minuty byli naštěstí dost času na to, aby stihl i jinou přípravu. Sundal si ze zad malý batůžek chvilku v něm štrachal. Když byli dvě minuty pryč, napřímil se a zhluboka vydechl a rozhodným pohledem probodl Homuru.
"Kuso... ," procedil mezi zuby, jako kdyby to bylo to jediné, co se o té situaci dalo říct, odrazil se ke skoku, udělal rychlou vývrtku, kdy si otevřel skládaný Fuuma-Shuriken a další vývrtkou ho hodil po Homurovi s lehkou falší. Stejně tak letěl i druhý Fuuma-shuriken, který byl schovaný ve stínu toho druhého. Byla to sice účinná technika, ale byla tak známá, že Kaito ani na chvilku neuvažoval o tom, že by fungovala. Proto nelenil, udělal parakotoul blíže k mistrovi a hodil po něm čtyři shurikeny, mířené do stran a nad něj, aby Homurovi znemožnil ústup, nebo ho jen zaneprázdnil pro útoky holek.

Bestie z Kasugawy

"No nevím." Řekl Utari pochybovačně. "Někdy má tak prořízlou klapačku, že se to těžko pozná."
Tak či onak se museli přesunout na stanici, protože slunce už zapadalo a museli toho ještě spoustu stihnout.
Medvídek, sedící dívce na rameni se znenadání zašklebil a začal Onigiri šťouchat packou do tváře. Bylo to jako fackování od kočky se zataženými drápky.
"Ty víš, že to nemyslím vážně, hmmm? Kdo je moje nejoblíbenější studentka, hmmm? Chytrá a pracovitá, hmm?"
Pak jí přímáčkl packy na obě tváře a začal dívce na obličeji vytvářet různé grimasy.
Bylo jasné, že takhle kdysi trápil jejího senseie a teď si vybral za oběť jí.

Rin se po Takuyových slovech zastavila a zakroutila hlavou. Pak se znenadání otočila. Byla to vytáhlá dívka s dlouhýma nohama, takže jí stačily dva-tři dlouhé kroky, aby překonala vzdálenosti mezi nimi.
Než se chlapec nadál, udeřila ho hřbetem pravé ruky do čelisti, až se mu hlava stočila do strany. Podle všeho ale nekončila, protože na druhou tvář mu přiletěla facka, která ho zase srovnala zpátky. Takuyova ochranná čelenka se rozvázala a ocelový plátek zacinkal na hrobě Murakami Aidy.
Rusovlasá ďáblice ho chytla za oblečení a přitáhla si ho blíže k sobě. Musela se sklonit, aby se mu mohla podívat do očí. Její pohled byl plný zuřivé nenávisti.
"Jak se opovažuješ, spratku! Nevíš nic! Možná na to nevypadá, ale pro mě je Kenzo opravdový muž! On jediný měl dost síly na to, aby mě vytáhl z živoucího pekla, kde jsem skončila kvůli všem těm šmejdům z tohohle města! ZASLOUŽILI SI TO A JÁ MOC RÁDA UVIDÍM JEJICH SVĚT HOŘET!"
S opovržením ho pustila a narovnala se.
"Ale pro vás už je pozdě. Bůh Bishamonten si zvolil svého šampiona a vy budete trpět za to jak jste včera zapálili ty domy, aby jste vylákali Bestii ven!"

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
„Nedělej jako bys ji viděla poprvé!“ odvětil zatvrzele Homura stále v tom samém postoji Kasumi.
„Za to zlepšení vám dám dvě minuty na vzpamatování se a doplnění tekutin a pak to zkusíte znovu. Tentokrát se ale už zpátky držet nebudu, takže máte dvě možnosti: buďto do toho půjdete na plno s peklem v očích a až tu dneska skončíme, pozvu vás do lázní, a nebo podceníte váhu tohodle tréninku a namísto do lázní vás pošlu s popáleninama do nemocnice...!“ řekl těm třem ohnivec a zamračil se. Homura nebyl ten typ, co by takovéhle věci říkal pro nic za nic. Tohle měl být sice jenom trénink, ale z jeho výrazu mohli ti tři pochopit, že to myslel vážně.
Po uplynutí vymezeného času na odpočinek se Homura rozkročil a zaujal bojový postoj.
„Saa koi! (Tak pojďte!)“ pokynul těm třem dlaní a připravil se. Vzduch se při tom kolem něho začal tetelit a atmosféra se citelně změnila.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Otrava v Nakanojo

Miki stihl Naoko chytit dříve než Suzume a zachoval se jako největší koketa na světě. Suzume nad tím pohledem cukl koutek, ale hned je následovala, aby zaslechla, co se dívce přihodilo.
Pak se přidal se svým hlášením i Miki. „No, Naoko přece řekla, že to jde z pramene. Jak jsi to poznala, když jsi se tam nedostala?“ zamračila se zrzka. Ne však, že by jí nevěřila. Během řeči dívce položila ruku na čelo a zamrkala. „Vždyť hoříš!“ I Mikimu muselo přijít, že z dívky sálá nepřirozené teplo.
Ženina slova postavila na nohy dosud zaraženého mladíka, který se k nim přesunul a krátce Naoko prohlédl očima. Ačkoliv měl na tváři obtisknutou dlaň, tvářil se momentálně naprosto vážně.
„Vykazuje příznaky otravy,“ pravil.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Před deseti lety byl pan Bestie ještě dítě. A když si vezmu, jak byl silný, dávalo by smysl, že jejich… péči přežil.“ Vidina nadcházejícího rozhovoru s Akinobuem dívce úsměv na tváři nevykouzlila. Přesto se ale snažila nešklebit se. V tom jí ale svitlo. „Měli bychom taky ověřit, jestli ti zabití nebo zranění neměli něco společného s prodeji dětí. Budeme muset tedy na stanici,“ souhlasila s medvídkem a rozešla se. „A neříkejte tohle o Takuyovi. Je sice uřvaný, ale není zmetek,“ nafoukla tváře.

Smrt na stavbě

„Aha,“ zamrkala Natsuko. To, co Ren řekl, bylo přeci věrohodné! Překvapeně pak pozorovala rudovlasou dívku, jak dává mladíkovi peníze, načež se vesele zazubila. „Ren-san si vydělal!“
Při otázce se na něj tázavě zahleděla. „Pooo… smrt… posmrtný, život?“ dělalo jí to slovo problémy. „To jakože někdo žije, i když umřel?“ dodala a krátce se zamyslela. „Un, věřím! S maminkou jsme vždycky zpívávaly na hřbitově, abychom uspaly mrtvé!“
…
„Vrátíme se za Nozomi-sensei,“ odvětila své kolegyni a počkala, dokud nebudou dál od davů. „Dala jsem Renovi v tý papírovce vzkaz, aby za náma přišel na hřbitov. Musíme sensei říct, co jsme zjistily. Třeba to, že je starosta podezřele nervózní.“
…
Nozomi seděla pod stolem, na němž ještě před pár hodinami ležela mrtvola, a obrátila stránku v knize. I když jí hlavou šrotovalo, jak mohl zločinec tak skvěle zahladit stopy, stále vnímala okolí. Ta zápletka ale byla hrozně zajímavá, detektiv sympatický a ona prostě potřebovala vědět, jak to dopadne.

Ito Uchiha
Jezero

Tým byl kompletní, taškařice mohla začít. Vypadalo to, že dorazili právě na čas, protože jejich týmová parťačka byla v nesnázích. Věděl, že se o ni Nanami postará, proto se musel on postarat o senseie.
Než však stačil cokoliv udělat, přišla rána jako z děla s ohlušujícím zaburácením a oslepujícím světlem. Ito zpanikařil a instinktivně si zakryl obličej dlaněmi. Když vykoukl zpoza dlaní, kus plošiny byl fuč a všichni byli naštěstí v pořádku. Jeho "dynamický" nástup vzal za své, protože teď se lekl tak, že kupodivu nezaječel jako malá holka. Ale co už, to se může stát. Opět dal ruce před sebe a jemně otočil hlavu, aby pohledem přes rameno zkontroloval své parťačky. Obě vypadaly v pořádku, ba co víc! Nanami dokonce používala svou techniku. Itovi vše blesklo hlavou, když uviděl tenký provazec černého stínu, který mizel na okraji plošiny. No jasně! Je přece Nara a takhle... Ty vado! Je dobrá!
S mírným vyvalením očí se opět začal plně věnovat senseiovi. Za ním si všiml blížícího se stínu. Musel pomoct jak jen mohl, v tomhle případě zdržovat.
"Panečku! To byla ale rána! Fuf!"
Odfrknul si a začal kolem sebe rozhazovat rukami.
"Máme to ale štěstí, že nejsme na škvarek, co sensei? Ale nebojte, hned se k Vám dostanu, jen musím najít... Sakryš, kde jsem je dal?"
Ito začal šmátrat po kapsách a na oko hledat své boxery. Jeden vytáhl z kapsy, ale záměrně ho upustil na zem.
"Zatraceně! To je ale den!"
Zaklel a začal se pro něj zpomaleně shýbat. Snad Nanami zajistí dostatek času tímhle přiblblým divadýlkem.

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičistě

Jediné, co stihla než jí zasáhla vlna horka, bylo vytřeštění očí a pak nějakou chvíli v podstatě nic. Více se vzpamatovala až ve chvíli, kdy ležela na zádech někde mezi místem, kde ještě před chvílí stála a jejich týmovým kolegou. Nenamáhala se vstávat, za to točení se hlavy jí to v tu chvíli nestálo.
"Přináší vzpomínky." Její obličej se na zlomek okamžiku při té myšlence zkroutil do něčeho mezi úsměvem a úšklebkem a pak to zase zmizelo. Když na ně začal mluvit, vydala ze sebe alespoň snahu nadzvednout se tak, aby se mohla ohnivci podívat do očí, jak jí radil první instinkt nějakého vychování. A jestli přes mžitky moc dobře neviděla, to už je věc druhá.
"Držet se zpátky při tréninku s Vámi není možné. A to ani nemusí jít o souboj. Třeba plameny pod tím kamenem? I když nevím, jestli ovládám něco, co by dokázalo zabít. Krom zbraní teda, ale..." Nahlas neřekla nic. Ani na jejím výraze nic poznat nebylo. Jenom po ´radách´ přikývla a dokonce to potvrdila i nahlas. "Hai."
Vytáhla se do sedu a pozorovala vše kolem sebe, jakoby se stále ještě nevzpamatovala z té vlny.

Nara Nanami
Tým 3
plošina

Na upozornění dívky kývla ve znamení, že rozumí. Bylo to logické, když zvážila, že ten samý muž byl stále na souši, zatímco druhý byl tady. Pohlédla na senseie stojícího na opačném konci, Ito jí však výhled zastínil svým tělem.
V okamžiku, kdy se ozvala hromová rána, Nanami přivřela oči a instinktivně si schovala hlavu za předloktím. Junna ji však svou vahou strhla k zemi. Nanami dopadla na levé koleno s hlavou přitisklou mezi dívčiny lopatky. Teprve až teď jí pustila nadloktí, za které jí předtím pomáhala na nohy. Rychle rozevřela tmavé oči a zadívala se před sebe na úlomek plošiny, který rychle odplouval pryč. Hlasitost blesku byla natolik velká, že jí z toho zalehlo v uších. Srdce jí přitom začalo prudce bušit, jak se vzpamatovala z prvotního leknutí. Teď měla přeci šanci!
Schovaná za Juuninými zády sepjala ruce v pečeti krysy, načež se její stín u nohou rychle prodloužil. Nezamířil však kolem Ita a Juuny směrem k senseiovi. Jeho trasa vedla přesně opačným směrem na konec plošiny, kde zmizel za okrajem. Nanami vyhlédla nad Juuniným ramenem, aby zjistila, jestli sensei před bleskem uskočil. Nepřestávala se však přitom soustředit. Špička stínu se tak za okamžik objevila na protějším okraji plošiny, míříc si to přímo k Shikamurovi.

Torashi Hanako
Tým 2
Vesnice Izumizaki

Hanako tiše následovala Akane, zatímco si to namířila přímo k Renovi a zapředla s ním zdánlivě nevinný rozhovor. Očima se však stále upínala k malé dívence poblíž. Byla prostě hrozně zvláštní. I když se tu děly tak hrozné věci, nevypadala ani trochu zděšeně. Za to Hanako tlouklo srdce jako na poplach. Možná by jen neměla druhé posuzovat podle sebe.
Polekaně sebou trhla a kývla na souhlas, když Akane zavelela k odchodu. Když jí však sdělila svoji domněnku, výrazně se jí ulevilo. Takže nebyla jediná, komu se na té holčičce něco nezdálo? Nebo byly jen obě paranoidní...
"Co chceš teď dělat?" pohlédla doširoka rozevřenýma očima na rudovlásku, zatímco neklidně mířila směrem, kterým zmizela Renova loutka.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
cvičiště

Kasumi se rozhodně snažila, aby její útoky byly smrtelné, jenže bojovat s Homurou bylo pro ni obvykle stejné, jako když malý kolibřík neustále naráží do skály. Jeho slova vnímala jen matně, po té vlně vedra a následné ráně se jen těžko zvedala, dělaly se jí mžitky před očima a zvedal žaludek.
"Beru to jako pochvalu," ušklíbla se, i když v jeho slovech bylo možná spíš víc kritiky. Zůstala sedět na zemi a podpírat se rukama.
Její myšlenky na moment odběhly k technice, kterou viděli. Byla vážně fantastická, jejich sensei vypadal jako by pohltil všechen oheň co existuje. Tlaková vlna jí mírně připomněla techniky jejího klanu, bylo to skutečně úžasné jutsu.
"Natsu no Soyokaze jste vymyslel sám?" nepochybovala o tom, ale musela se zeptat.

Yasuo Uchiha
(Tým 4)
cvičiště

Právě se chystal zjistit, co je s tím klukem, když se přímo za ním objevila Umeko.
"Co?"
Prudce sebou škubl a otočil se k ní čelem. Cítil jak se mu srdce rozběhlo jako splašené. Čekal od ní asi kdejaký útok, ale ne takhle přímý.
Při otočce sáhl do pouzdra s výbavou, vytáhl kouřovou bombu a hodil ji mezi ně. Vytáhnout kunai a snažit se jím bránit proti někomu daleko zkušenějšímu mu připadalo naivní. Přesto však jeden vyndal, takový, který měl na sobě uvázaný výbušný lístek. Zůstal u varianty, že se pokusí zmizet.
Hned jak se objevil kouř, zacouval asi tři kroky, kunai taky hodil na zem zhruba do mít blízko k nohám Umeko a sehnul se k tomu klukovi. Snažil se i s ním co nejrychleji zmizet znovu někam do křoví.
"Doufám, že udělá něco chytrého," pomyslel si při vzpomínce na poslední členku jejich nového týmu, která se taky někam schovala. Spíš se ale obával varianty, že neudělá vůbec nic a schovaná zůstane. Tak jako tak, ten kluk tady nemohl zůstat v bezvědomí překážet.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa, hřbitov
„Chmpf, slovíčkaření...“ zabručel si Takuya dotčeně pod fousy a založil si ruce na prsou.
„Jakej úchyl!? Snad prvotřídní ninjas chtěla říct ne!?“ rozlítil se, když mu Rin jeho vychloubání tak pokazila. Fakt, co pro ni ta dívka, co tu ležela pohřbená, znamenala, ho ale přiměl se znovu uklidnit. Sám v rodině žádnou takovou ztrátu neměl. Představa to ale byla dost nepříjemná.
„... To je mi líto...“ broukl a pomohl Rin vstát.
Když se dala rusovláska na odchod, Takuya se za ní chvilku mlčky díval, ale dlouho mu to nevydrželo. Jak mohla v jednu chvíli truchlit a v druhou být tak lhostejná!?
„Děláš jako by se tě to vůbec netýkalo! Ve městě kde žiješ umíraj lidi ale pro tebe je asi nejdůležitější jen ten srab co se ani nedokáže postavit za svojí vlastní holku nebo názory!“ povýšil Takuyův tón hlasu z hlasitého na vyčítavý.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Možná se mu chtělo tančit a před obecenstvem se styděl,“ odvětil dívce s úsměvem Ren, rovněž hledící na ústí uličky, ve které dělník zmizel. Se hrou skončil akorát, když k němu přišla dvojice rusovlásek.
„Arigatou gozaimasu,“ poděkoval Akane uctivě a prohlédl si bankovku.
„Natsuko-chan, věříš na posmrtný život?“ zeptal se po kratší odmlce dívenky.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Miki Hakumei, tým 5

Byl rád, že konečně se vrací zpět. Nějaké informace přece získal, jen měl pochyb, jak užitečné.
"Ah, sensei, něco mám a..." změřil si mladíka, kterého si náhle všiml. Že by si Suzume našla přítele? problesklo mu hlavou. Nad myšlenkou se usmál. Kdyby to řekl nahlas, asi by dostal po tlamě. Z myšlenky ho vytrhlo jídlo, teda snad to bylo jídlo. Byl celkem rád, že snědl cestou to dango, tomuhle se moc rád vyhne.
Nestačil si ani sednou, když si všiml ztrhané Naoko. Jakožto pravý gentleman si rozepnul mikinu v naději, že dívka si teplého kusu oblečení bude vážit a trochu i jeho. Než stačil vůbec nadhodit svůj úsměv, Naoko se rozhodla svalit na zem. Miki ji včas zachytil, zabalil do mikiny a vzal do náruče.
"Děkovat netřeba." mrkl na ní a donesl jí ten krok dva ke zdroji tepla, kde ji položil.
"Jinak, co jsem zjistil. Logicky, když se půjde po proudu, mohli bychom najít zdroj, kde se jed dostává do vody. To zjišťovala Naoko, samozřejmě, bude vědět toho více. Já jsem se dopátral, že vodu jím dováží a naoplátku jim vesnice něco dává a taky širokodaleko tady další vesnice není." spustil svůj velmi krátký seznam zjištěných znalostí.

Bestie z Kasugawy

Medvídek se zamyslel nad tím, co mu dívka řekla a začal si pro sebe tiše bručet.
"Hmmm...ano. To zakrytí stop by dávalo smysl, ale...
Podle toho papíru co jsme viděli, to vypadá, že těch obchodů proběhlo mnohem více. Proč hořelo při tomhle? Zvrtlo se to nějak? Přišel na to starej Murakami a museli to zabalit?
Navíc se Bestie objevila až deset let po tom požáru. Upřímně, nemyslím si, že v péči těch dvou vydrží někdo déle než rok, ale třeba opravdu utekl."
Někdo by ale přeci jen mohl mít odpovědi.
"Nesejmul náhodou Murakamiho tvůj strejček? Taky mě napadá, že už musel být kapitánem, když Kenzo nastupoval. Mohl by pro nás mít pár odpovědí.
Třeba na stanici potkáme Kuma-baka a toho uřvanýho malýho zmetka."

"Spíš kdo to byl, ne? Tohle je hrob, jestli sis nevšiml. Řekla dívka dotčeně.
Po Takuyově vychloubání se ošila. "Gratuluji, působíš jako prvotřídní úchyl."
Chvíli hleděla uraženě na zem, ale po chvíli se přeci jen přemluvila k odpovědi.
"Znala jsem ji jen chvíli, přesto pro mě byla něco jako mladší sestra. Nakonec stejně umřela, jako všichni ostatní..."
Zarovnala si pramen vlasů za ucho a podala Takuyovi ruku, aby jí pomohl vstát.
"Jediný, s kým mám něco společného, je Kenzo, jak už jsi viděl. Jestli je Bestie si posuď sám, ale co s ním dělám není věc nikoho z vás."
Řekla Rin překvapivě vyrovnaně a bez jakéhokoliv rozloučení se prostě vydala pryč.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Ve chvíli, kdy se drát omotal kolem Homurových nohou se Kaito zamračil a pevně přitáhl, aby se jeho oběť nemohla pohnout. Všechno to šlo přísliš lehce, protože se sensei vůbec nebránil. To však netrvalo dlouho. Aniž by Kaito zaznamenal nějaké pečeti, nebo název techniky, začal se kolem rudohlavce vlnit vzduch a než satčil Kaito cokoliv udělat, vytvořila se tlaková vlna, která se přes něj přehnala. Díky bohu, že se Kaito držel drátu, jinak by mu vlna rozhodila stabilitu. Ať tak jako tak, spoléhat se na napnutý drát také nebylo dobré, protože jen co ho Homuta roztrhl, zmizela Kaitovi i poslední opora a mladík hodil záda. Než se stihl mladý shinobi zvednout ze země, vypořádal se Homura i s děvčaty a začal udílet rady.
"Hai, sensei," odpověděl vojensky a očima lehce zalétl k zemi. Moc dobře si uvědomoval, že ani jeden z jeho útoků by Homuru ani neohrozil. To nebylo jako tam venku, kdy dělal co musel. Ne, to nebyla tak docela pravda. Měl sice strach a jednal hodně instinktivně, ale také ho spalovala nenávist, ktetá ho málem ovládla. Kaito si nebyl jistý, jestli by přávě teď dokázal zaútočit tak, aby zabil.

Naoko
Tým 5
Tábor chemiků
Naoko se pomalu šourala táborem, když ji cestu zastoupila Suzume. Maskovaná se zastavila a velmi pomalu zvedla pohled od země. Opravdu sotva stála a vypadalo to, že jen hrdost ji nedovolí upadnput do Suzuminy náruče.
"V okolí řeky jsem nenašla žádné stopy po lidech. Jed se do vody dostává někde v zemi u pramene, kam jsem se nedostala," podala hlášení a bez okolků se začala šourat k ohni, kde seděl nějaký mladík. Naoko si ho nijak moc nevšímala, protože měla sama co dělat, aby tam došla. Když už byla skoro u cíle, klopítla. Sama Naoko jen zavřela oči a očekávala bolestivý pád, protože to bylo lehčí, než v sobě najít ještě další sílu.

Smrt na stavbě

Jakmile muž zmizel za rohem, napětí se zmírnilo. Hlouček dělníků sice svého druha doprovázel pohledem, žádný z nich se ale neopovážil jej následovat. „Ren-san!“ vyhrkla Natsuko a zatahala chlapce mírně za rukáv. „Kam ten pán šel? Proč utíká před svými kamarády?“ ukazovala na místo, kde dělník zmizel.
Akane odtrhla oči od ústí uličky a přejela s nimi po okolí. Krátce se zastavily na Renovi a o kousek delší dobu spočinuly na holčičce. Dívka přimhouřila oči a zarytě na dítě zírala, dokud se neobrátila na svoji kolegyni. „Ta malá holka je dost divná,“ hlesla k Hanako a zalovila v kapse u pasu. Odtud vytáhla kus papíru a v rychlosti na něj něco načmárala. Pak se prostě rozešla a zastavila se u hnědovlasého ninji, který si stále hrál na potulného hudebníka. „Hrajete hezky,“ konstatovala s úsměvem a do ruky mu vrazila papírovou bankovku.
„Hanako, jdeme,“ kývla na kunoichi a rozešla se pryč. Ren si mohl všimnout vzkazu zabaleného v penězích.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Medvídek s parohy by vypadal legračně,“ zazubila se při té představě Onigiri. „Jak by se ale dostal z Namury až sem?“ zvážněla a začala si mnout bradu. „Hm… Co když měl být ten požár jen způsob, jak zakrýt stopy? Nemyslím si, že by pro Doktora nebo jeho neteř byl problém takovou techniku ovládnout. Odpovídalo by to. Zahladili stopy a děti stejně unesli. Ten Kenzo jim mohl utéct a vydat se zpátky do Kasugawy. Mohli na něm provést už nějaké pokusy, proto byl tak silný.“ Krátce se odmlčela, jak usilovně přemýšlela. Nakonec zavrtěla hlavou. „Utari-san, já vím, že to zní hloupě a vypadá to, že se jen chytám stébla, ale ten policejní pomocník, Kenzo-san, mi opravdu vrtá hlavou. Po požáru a útoku Bestie, kdy ta vlastně zachránila jednoho hasiče, se přihnal na stanici a vypadal, jako kdyby se před chvílí převlékal. Člověk přeci nemusí mít kdo ví jakou fyzičku, aby ovládal ninjutsu. A pokud je on ten Kenzo, na němž dělali pokusy…“

Junna Sasaki
Tým 3
Na jezeře
Dávka zaslechla cizí hlas a překvapeně zamrkala. Objevivší se hnědovláska jí vrátila brýle a začala jí pomáhat na nohy. Tentokrát ruku neodmítla, potřebovala podepřít a popadnout dech. To se jí podařilo, když dorazil i černovlasý chlapec. ‚Nové posily?‘ odtušila a otřela si hřbetem ruky tvář. To už musela zase s někým spolupracovat? Vždyť je vůbec neznala!
„Je to stínový klon. Skutečný sensei je někde jinde,“ varovala je. Víc nestihla, protože do plošiny udeřil blesk. Dívka vyjekla, prudce sevřela víčka, zakryla si uši a kvůli vlnám, které blesk zvířil znovu padla na kolena. Tohle určitě nebylo plánované.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Trojice nezahálela, nenechala se vyvést neočekávaným úspěchem z míry, a pokračovala v útoku. Kaito se pravděpodobně chystal použít nějakou techniku, což mu ale nevyšlo a tak se jeho útok pomocí kyouketsu shoge musel obejít bez chakrového doplňku.
Drát se Homurovi obmotal kolem nohou akorát ve chvíli, kdy se na něho Kasumi s Midori vrhly se napřaženými kunaii.
„Katon:-“ šeptl muž zpoza překřížených paží, aniž by složil jednou pečeť, „Natsu no Soyokaze!“
V tu chvíli se z jeho těla rozletěla na všechny strany ohromně silná vlna horka, která díky teplotnímu rozdílu způsobila i menší tlakovou vlnu.
Obě Hyuugy zasáhla vlna z bezprostřední blízkosti, díky čemuž je lehce smetla a navíc i krátce omráčila.
Kaito, který stál dál, to už takovou silou neschytal. Před očima se mu ale patrně na chvíli také zatmělo a jeho rovnováha dostala zabrat.
A Homura tuhle příležitost využil naplno. Prudce se sehl a rozžhavenou dlaní popadl drát, který měl obmotaný kolem nohou. Ten se rozzářil stejně, jako jeho dlaň, načež praskl. Muž si poté dal záležet, aby ohnivou chakru ihned z dlaně zase vyhnal, protože se vzápětí otočil na patě a podkopl Kasumi nohy, díky čemuž poslal ještě poloomráčenou dívku celkem tvrdě k zemi. Midori chytl hned na to za zápěstí levačky a přehodil ji přes rameno. Síly do toho dal dost, takže s ní nepraštil o Kasumi, nýbrž ji hodil na zem opodál, směrem ke Kaitovi.
Když se s bezprostředním nebezpečím vypořádal, narovnal se a přejel trojici pohledem.
„Zlepšili jste se,“ poznamenal nevzrušeně a prokřupl si levé rameno, „pořád to ale neni dost dobrý. Jestli se držíte zpátky, tak na to zapomeňte. Na něco takovýho nemáte nárok,“ založil si ohnivec ruce přísně na prsou a zamračil se.
„Každej váš útok musí bejt smrtelnej!“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Cvičistě

Po zdařilém zásahu do zad odskočila co nejrychleji mimo dosah senseiových pěstí. Samotnou jí zřejmě překvapilo, že to vyšlo, ale pohled na zbylé dva členy týmu jí stačil k tomu, aby své překvapení odložila a protože jí nenapadlo, co lepšího udělat, napodobila Kasumi a rovněž se ozbrojila.
Předtím, než se znovu přiblížila do ohnivcova dosahu, pokusila se co nejlépe pochopit situaci a tak se zařídila podle toho, zda byl Kaitův pokus úspěšný, nebo ne. Skočit do cesty raitonové technice určitě nechtěla, i když vůbec v tu chvíli netušila, co se vlastně děje.
V důsledku toho rozhodně neměla tak přesné cíle, jako Kasumi, když zaútočila. Jejím cílem byla snaha být dalším rozptýlením senseie od jeho technik a zároveň se neplést pod nohy svým kolegům, takže žádnou škodu určitě nezpůsobila, ale snad sehnala trochu prostoru pro ostatní, jako dotěrný hmyz, po kterém se člověk bezmyšlenkovitě ožene.

Shikamuro Nara
Tým 3
Na jezeru
Shikamuro se opravdu chystal zaútočit a skopnout Junnu do vody, ale náhlý příchod Ita a Nanami ho donutil si to rozmyslet. Nyní se pohodlně rozkročil na prostředku plovoucí plošiny a prohlédl si nově příchozí.
"Skvělé načasování," pochválil nováčky zvýšeným hlasem, aby přehlušil kapky bušící do okolní vody a dřevěné desky a ukázal zdvyžený palec. V tu chvíli udeřil blesk do pohozeného Kunaie na okraji plošiny. Hrom byl oblušujicí a světlo oslepující. Z dřevěné plošiny navíc blesk odštípl poměrně velký kus. Přišlo to tak náhle a tak blízko, že Shikamuro leknutím nadskočil a zakryl si oči.

Takuya Riko
Tým 11
Ulice Kasugawy
Černovlásek počkal, až si dívka osuší oči a bloudil při tom pohledem po okolí. Jménům na hrobech nevěnoval moc pozornosti, až na to, před kterým Rin klečela.
„Kasumi Kenmotsu?“ povytáhl obočí.
„Na stanici si myslej že máš možná něco společnýho s Bestií tak sem se tě šel zeptat jak to je,“ řekl jí upřímně a zastrčil si ruce do kapes i s vráceným kapesníkem.
„Viděl sem vás s brejlounem jak se vocicmáváte a pak sem tě sledoval až sem. Vůbec sis mě nevšimla co!? Heh!“ pokrčil rameny Takuya, načež se hrdě zazubil a přejel si ukazováčkem párkrát pod nosem. Trénink plížení určitě zvládl na jedničku!
„Kdo to je?“ pokývl poté na hrob, před kterým Rin seděla.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kasumi Hyuuga
Tým 1
cvičiště

To, že plán zabral a Midori se podařilo Homuru skutečně zasáhnout ji mírně vyvedlo z míry. Nemělo by. Ale stalo se. Protože po tom všem co předvedl při poslední misi ho vnímala jako někoho, komu se děti jako oni nemůžou rovnat.
V ten moment Kasumi vytáhla dva kunaie, jeden do každé ruky a rozběhla se proti němu, nejprve se mu levou rukou pokusila zaútočit na pravé rameno a bez ohledu na to, jestli uspěla nebo ne, druhým kunaiem mířila na břicho.
Doufala, že Midori a Kaito se k ní připojí, když se dostali tak blízko. Zároveň si dávala práci zaměstnat senseie natolik, aby nestihl použít nějaké ničivé jutsu, kterým je obě zraní a odhodí někam pryč.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Bestie z Kasugawy

Medvídek se poškrábal na bradě.
"Doufám, že máš pravdu."
Dívka měla skvělý přístup a tak jí raději neřekl, že něco takového si říkali už před desítkami let.
"Asi mi narostou parohy, protože jsem z toho docela jelen." Řekl zadumaně, přemýšlejíc nad případem a souvislostmi.
"Takže jestli to chápu správně, tak prostě nějaký Kenzo je ze stejné země jako je tvoje rodina. Rodiče mu nejspíše zemřeli a proto skončil v Kasugawě, kde ho adoptovali Murakamiovi. Ti poté taky zemřeli a on se svou nevlastní sestrou skončili v tom sirotčinci v podstatě na prodej, kde údajně oba uhořeli.
Jak už řekl ten starouš Moki, ostatky souhlasili, ale pořád mám pochybnosti. Existují určité ninjutsu, které by dokázaly napodobit lidské tělo, pokud máš původní vzorek."
Potom ho napadla další, dosud nevyřčená otázka.
"Proč vlastně kapitán Murakami skončil ve vězení?"
Co když věděl o probíhajících kšeftech s dětmi a prostě se ho zbavili?
Byl zbytek policejního oddělení s tím vším nějak zapletený a kapitán na to přišel? Cílené útoky na policisty by to vysvětlovaly, pokud by onen Kenzo doopravdy přežil požár a stal se Bestií. A pokud ano, kde byla ta dvě děvčata? Obzvláště Murakami Aida, dívka s oční genetickou vadou.
Pořád to ale bylo deset let. Utari byl přesvědčený, že nikdo nedokáže v rukou těch dvou zrůd přežít tak dlouho.
"Co si o tom všem myslíš?" Zeptal se medvídek dívky. Opravdu ho zajímal její úhel pohledu. Dívka byla moudřejší, než by od děcka v jejím věku čekal.

Rin překvapeně vzhlédla. O Takuyovi do teď vůbec nevěděla.
Odhrnula si rudé vlasy z různobarevných očí a s vděkem si kapesník vzala. Párkrát ho přeložila, dokud nenašla čistou stranu a otřela si oči.
"Co tu děláš? Neměl bys tu být..." Řekla mu tiše, když mu kapesník vracela.
Mladík si teď mohl v klidu přečíst jméno na hrobě, u kterého dívka plakala.
Kasumi Kenmotsu, stálo na hrobě před dívkou. Na dalším hrobu hned po pravé straně byli ve společném hrobě pochováni Murakami Kenzo a Murakami Aida. Další hrob po pravé straně patřil manželům Murakamiovým.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa, policejní stanice
Onigiri se ohlédla na medvídka. Měl pravdu, musela přestat vyšilovat. Proto se rozešla za ním, zatímco jí jeho slova zněla v hlavě.
Na rozdíl od svého společníka dívka pilně pročítala a úhledně si vypisovala všechny poznámky, které by se jim mohly hodit. Probudivší Utari ji hrozně vylekal o to víc, jak se jí zhouply vnitřnosti při přečtení Kenzova jména. „Tohle se mi nelíbí,“ zavrtěla hlavou a krátce se odmlčela.
„Utari-san,“ oslovila pak medvídka. „Prosím, už se nám neomlouvejte. Je jedno, kolik mně nebo Takuyovi je,“ usmála se na něj. „Jsme ninjové. A vy… zasvětili jste jen část života, který ještě neskončil. Nic z toho očividně neskončilo. Ta cesta pokračuje a potkali jste na ní nás. A my vás nezklameme. Zesílíme a pak si podáme jak doktora, tak jeho neteř. Beztak jim něco dlužím,“ zazubila se.

Takuya Riko
Tým 11
Ulice Kasugawy
Už by běžel dál, kdyby si rudé kštice naposlední chvíli přeci jen nevšiml, prudce se nezastavil a neschoval se za okraj střechy.
„Tady seš!“ zahleděl se na dívku, hopkající si ulicí.
„Neměl bych za ní prostě skočit?“ mračil se Takuya, jak usilovně zvažoval, co dál. Kumaru ho přeci jen předtím poslal za Rin s tím, že si má procvičit, plížení, takže by se měl asi držet skrytý...
Než se mohl pořádně rozmyslet, co dál, došly mu střechy, protože Rin došla ke zdejšímu hřbitovu.
„Kuso...!“ ušklíbl se Takuya, seskočil z posledního domu a následoval dívku přeskakováním mezi korunami stromů, houštím a stíny.
„Hm?“ povytáhl černovlásek obočí, když se dívka zastavila před jedním z hrobů a dala se do pláče. Čí hrob to byl ale Takuya neviděl.
„Kusooo... Proč bulí? Co se dělá s holkama když bulej...!? Yuko nikdy nebulí a Oni-chan sem taky bulet ještě neviděl!“ šklebil se mladík rozpačitě, zatímco mu po čele stékala pomyslná kapka potu.
„Na...“ ozvalo se po chvilce napravo od dívky. Stál tam Takuya, s pravačkou v kapse, tvářící se, že se toho vlastně vůbec nechce účastnit, zatímco jí levačkou podával svůj ne zrovna úplně nepoužitý, ale zase také nijak extra posmrkaný bílý kapesník.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaito Sarutobi
Tým1
Cvičiště

Jen co Kasumi zaútočila a Homura se připravil na náraz tlakové vlny, soustředil Kaito svou chakru do kunaie, kterým byl tvořen Kyoketsu Shoge a poskládal pečeti psa, ovce, tygra a býka.
"Raiton: Aogiri," vyřkl název své nové techniky nahlas a hodil roztočené Kyoketsu Shoge v úrovni nohou tak, aby senseie zasáhla samotná struna nad kotník a ta by se díky závaží, které vytvářel Kunai, obmotala kolem jeho nohou. Těžko říct co by udělala sama raitonová technika, ale jen co Kaito kunai hodil, věděl, že něco nevyšlo. Technika si vzala přesně tolik chakry, kolik stála, ale do kunaie se vůbec nedostala, protože to už by se po kunaii proplétali bleskoví hádci.
"Kuso... ," zaklel a pokusil se vytěžit z neúspěchu co nejvíce. Ve chvíli, kdy by se drát obmotal kolem Homurovo nohou by Kaito trhl, stáhl mu nohy drátem k sobě a dalším silným trhnutím by senseie podkosil.