NFFORPG - Konohagakure no Sato

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri se zamračila. „Třeba se na ty báje neodkazuje, aby se ospravedlnil. Třeba tomu opravdu věří. Ta holčička má trochu smůlu, ale lepší vidět oběšence než umřít. To s tím přeci nesouvisí. Co když ten policista opravdu něco udělal?“ vysypala ze sebe. Věděla, že ho tím rozhodí, takže zaútočila sérií rychlých seků na hlavu, aby ho donutila krýt, a nenechala se odstrčit. Čtvrtý sek však provedla zkrácený, a když se hrot jejího bokenu dostal na úroveň Akinobuova pasu, bodla mu směrem pod žebra nahoru. Kdyby měla ostrý meč a on ho neodrazil, probodne mu zespodu srdce.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Yuhi Shinzare
Pobočnice hokage
Kancelář hokage
Hiroko se mírně pousmála. Bylo hezké zjištění, že Daichi si Daichi u svých lidí získal víc než poslušnost. Odložila prachovku a šátek a položila dívce ruku na rameno. „Neobviňuj se. Nemohla jsi to vědět. Pokud to dobře chápu a jak znám tady Pakua, měl tvůj odchod smysl. Trénovalas, nemám pravdu?“ Četla snad myšlenky?
Žena přešla k šuplíkům za sebou a vylovila dívčinu složku. Chvilku v ní listovala, pokývala hlavou a našla jinou složku. „Týmu dva chybí třetí člen. Ten je momentálně na misi, ale jsem si jistá, že tam jako chuunin zvládneš dojít v celku,“ odložila papíry. „Jsou ve vesnici Izumizaki. Vyraž tam, co nejdříve to půjde. Pošlu jim zprávu.“

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

„Takže si, Naoko, odpo…čiň,“ obrátila se k dívce Suzume, jenže jakmile na ni pohlédla, ztratila slova. „HUÁÁÁÁ!“ vykřikla zděšeně, div jí nevstaly vlasy hrůzou, a okamžitě kunoichi plácla na obličej její masku. „Tohle už nikdy nedělej!“
Takiyo na druhou stranu zůstal sedět jako přivařený a v obličeji byl celý bílý. Ryuunosuke zamrkal a pak prostě vyprsknul. Pohled na tu čtveřici stál za to.
…
Navečer připravoval večeři Ryuunosuke. Šlo o hustou polévku plnou brambor, sušeného masa, hromady zeleniny a spousty bylinek, které měli strávníka posilnit a uklidnit. Muž vždycky do svých jídel přidával léčivky. Jídlo mělo přeci uklidnit jak tělo, tak ducha, a dodat energii.
Suzume seděla u ohně a zírala do papírku. Ten jí přinesl sokol, který jí momentálně posedával na rameni a zobal z volné ruky. Ženě samotné se zbíhaly sliny, ale snažila se ovládat. Obsach kotlíku nádherně voněl!
„Tak to vypadá, že nám poslali posilu za Akihira, kterej se musel vrátit,“ pronesla místo prosby o urychlení přípravy pokrmu. „Jdou d ní Naoto a Shinobu-san,“ usmála se na Naoko. Věděla, že z hnědovlasého medika bude mít dívka radost.

Junna Sasaki
Tábor
Tým 3
Společně se vydali do tábora, kde se dívka usadila k ohni a natáhla ruce k ohni. V dešti byla hrozná zima a ona si uvědomila, že má prokřehlé prsty. Muž je pochválil a ona se musela mírně pousmát. Možná tenhle tým konečně nebyl tak marný. Možná by jim mohla věřit. Aspoň trošičku.
Zahleděla se na berušku. „J-já,“ sevřela pevně misku s polévkou, „jsem Sasaki Junna. Mojí podstatou je raiton. Chci se specializovat na… n-na pasti a pečetě,“ oznámila skromně. „Těší mě.“

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Černovlásek povytáhl obočí a trošku překvapeně vzhlédl, když našel svého sensei hned za prvním rohem.
„Hm, ňák to šlo...“ zabručel s pohledem zabodnutým do země a rukama zastrčenýma v kapsách, ignorující druhou část věty týkající se jeho tváří.
„Sensei,“ vzhlédl Takuya po chvilce a krátce zaváhal, než pokračoval, „myslíte že je každej polda dycky správnej chlap?“ položil muži nakonec na své poměry celkem nezvyklý dotaz. Soudě ale podle výrazu v jeho tváři ho myslel vážně.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Torashi Hanako
Tým 2
Vesnice Izumizaki

"To nevím," přiznala Hanako zkroušeně.
"Starosta se chová zvláštně. Odstěhoval všechny obyvatele pryč, aby jim mohl zvelebit domy. Copak tu nežijí žádní řemeslníci? Ke všemu byl vážně nervózní a vyděšený, když se objevil ten muž, co je mrtvý. Chová se, jako by něco vážného skrýval," shrnula své poznatky. Někdy pomáhalo, pokud si to všechno řekla takhle nahlas. Znělo to pak jinak, než když nad tím přemítala pouze v hlavě.
"Možná má s někým nevyřízené účty a chce se takhle pomstít. Mohlo by jít třeba o rivalitu mezi vesnicemi. Nebo staré křivdy. Také by mu ale mohl někdo vyhrožovat a k tomuhle celému ho nutit. Nebo s někým mohl uzavřít výhodný obchod," vyjmenovala všechny možnosti, které podle ní přicházely v úvahu. Alespoň pokud šlo o Starostu.
"Popravdě, Nozomi-sensei..." špitla po krátké odmlce a špičkou boty zaryla v hlíně na zemi. "Více mě znepokojuje ta dívka, se kterou je teď Ren."

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Miki Hakumei, tým 5

Jeho další myšlenka byla vcelku rychle vyvrácena, ale uznána, takže i za to byl rád. Co mu dělalo už trochu starosti, byla Naoko, která ještě pár hodin nemohla nic dělat. Dokázal si představit, že to pro ni může být utrpení, ale vydržet to musela. Chtěl jí něco říct, ale strnul, když si všiml, co dívka udělala. Jen chvíli zíral na její ne-obličej, načež se omluvil, že se musí jít projít a na čerstvý vzduch. To ten její ne-obličej, jako z nějakého hororu. Až bude mít Naoko zpátky svoji kočičí masku, bude dlouho přemýšlet a představovat si, jak sundává masku a pod ní ten divný výraz.

Naoko
Tým 5
Tábor mediků
Prohlášení, že bude ještě pár hodin nepoužitelná se nesetkalo, podle jejího výrazu, s pozitivní reakcí, ale odporovat Naoko nemohla. Byla neopatrná a doplatila na to. Nedokázala pochopit, že ji tohle nenapadlo. Otrávený déšť byl celkem logickou odpovědí a přesto jí nenapadl včas. Zůstala ležet v posteli, ale nehodlala nechat ležet absenci masky. Proto složila několik pečetí a přímo před očima přihlížejících se jí na obličeji zničeho kůže natáhla a vyhladila veškeré její rysy. Přetáhla se dokomce i přes její oční důlky a vytvořila osobu bez tváře. Bylo to celkem očividné genjutsu, ale zabránilo jim to zírat na její obličej, který nekryla druhá maska. Neměla to ráda.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Shikamuro čekal v provizorním táboře a na na ohni byl postavený kotlík, ze kterého se linula vůně polévky. Provizorní přístřešek před deštěm fungoval dokonale a byla tam i suchá místa, kam si sednout. Jen co trojice dorazila, naplnil naběračkou čtyři misky a tři z nich rozdal geninům.
"Hezká práce, zasloužíte si něco na zahřátí," pronesl s úsměvem a mrkl na Juunu.
"Teď máme alespoň trochu času se představit. Já se jmenuji Shikamuro Nara a jsem váš nový sensei. S trochou štěstí se mi časem povede předat vám dostatek zkušeností, aby jste se stali dobrými shinobi," pousmál se a pokrčil rameny, aby dal na jevo, že to není úplně jisté. Černovlásek natáhl ruku a mechanická beruška z Juunina ramene mu přilétla do otevřené dlaně. Muž základní pečetí zrušil techniku a schoval si stroječek do kapsy.
"Další na řadě je Juuna, protože v tomhle týmu slouží déle než já," vyzval dívku a pustil se do své polévky.

Yasuo Uchiha
Tým 4
cvičiště

Jeho týmová kolegyně ho celkem překvapila, když se objevila a opravdu zaútočila. Měl díky tomu dost času dostat toho kluka stranou.
Vypadalo to, že je úplně vyřízený a Yasuo neovládal žádné zdravotnické jutsu, kterým by ho mohl vrátit do chodu.
Vykoukl zpět na bojiště a zjišťoval, jaká je situace. Pokud zaútočí oba naráz, než jim zase zmizí, mohlo by to zabrat.
Připravil se, počkal, jaká bude její reakce na justu druhé Uchihy a pokud znal polohu, kam se po útoku přemístila, za moment vyrazil. Rozběhl se na sensei, z dálky zhruba dvou mětrů po ní vrhl hned tři shurikeny, každý na jedno rameno a poslední na úrovni kolen. Pak složil několik pečetí.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Lei Takuki
kancelář Hokage

Obě ženy se pustily do vysvětlování situace. Leiina nálada se ihned proměnila do smuteční.
„Aha..“ hlesla dívka „..chápu..“ zadržovala slzy co mohla, ale stejně se jich pár po tvářích neslo dolů. Lei rychle ponořila svůj obličej do širokého rukávu a slzy setřela. Ten rok co byla pryč ji určitě více zocelil a dokázala s takovými emocemi lépe pracovat. Nahodila teď výraz, který by měl nejvíce připomínat její vůli ohně a uklonila se směrem k nové Hokage.
„Já jsem Lei Takuki, chounin z Listové a opět se hlásím do služby.“ řekla odhodlaně ale přesto furt myslela na to, co se tady za její nepřítomnosti dělo za hrůzy, když to i Hokage odnesl životem. Přišla si teď trochu provinile protože tu nebyla když by ji třeba její vesnice mohla potřebovat.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

„Nenapadá mě jediný důvod, proč by někdo město kupoval. Není ničím významné,“ oponoval Ryuunosuke. „Nápad je to zajímavý a je to celkem běžná praktika ve spoustě provincií Země země, ale to by tohle město muselo za něco stát,“ pokrčil rameny.
„To je fakt,“ podepřel si bradu mladý vědec. „Jediný suprový na týhle vesnici jsou pěkný holky.“
„Takiyo,“ obrátil oči v sloup rudovlasý.
Suzume, která společně s léčitelem hledala v reakci na Takiyovu poznámku něco na nebi, vylovila z kabely mapu a rozložila ji před sebou. „Ten štít odděluje vesnici od tohohle zálivu,“ kroužila prstem po papíře. „Měli bychom ho prozkoumat. Třeba najdeme něco, co by nám pomohlo,“ rozhodla. „Za jak dlouho bude Naoko zase v pohodě?“ obrátila se k Takiyovi.
„Ještě pár hodin.“
„Výborně,“ zazubila se. „V noci toho zjistíme víc.“

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Yuhi Shinzare
Pobočnice hokage
Kancelář hokage
„To je Takuki Lei,“ hlesla Yuhi. I ona si uvědomovala, že ta dívka odešla, ještě když vesnici velel Daichi. „Totiž, Lei-chan,“ nervózně dívku oslovila. „Daichi-sama tu není.“
Hiroko se velmi rychle chytila. Když po Daichim přebrala úřad, mezi všemi papíry pročítala i složky všech ninjů, kteří kdy prošli službou. Tohle jméno tam bylo taky. „Desátý je po smrti,“ rozhodla se nechodit okolo horké kaše. „Před pár měsíci Země ohně zaútočila na Zemi vody. Daichi dobyl zpátky poloostrov Minamizuki, ale Ichimitsu ho při tom zabila.“
Yuhi smutně přikývla. „Je to tak. Nová hokage je tady Hiroko-sama,“ pokynula rukou k ženě s šátkem na hlavě a prachovkou v ruce.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

„Divný?“ naklonila hlavu do strany Nozomi, až se její dlouhý culík zakýval. „Definuj divný.“
Hanačina poznámka ji také zaujala. „Proč by je někdo chtěl děsit?“
…
„Protože,“ hlesla a nevzhlédla ani po jeho otázce. „Protože se stala jednou z těch, kterým zpívám,“ hlesla a stiskla ruce v pěst. Stála tam jen chvilinku. Pak se prostě rozeběhla pryč.
Pokračovala skrze vesnici až za její okraj, dokud nedoběhla k malé chaloupce. Ta se nacházela na opačné straně co hřbitov a prakticky do pozemků Izumizaki už nezasahovala. Natsuki zmizela vevnitř.
Celý domek byl malý a měl jen jednu místnost a koupelnu. V místnosti byl rozkládací gauč a kuchyňka. Chyběla však jakákoliv výzdoba. Vedle linky byly ještě menší dveře. Možná vedly do spíže.

Ito Uchiha
Jezero

Vypadalo to tak nadějně! Jenomže těsně před tím, než se Ito dostal k sensei, ukázal, že je opravdu celkem schopný. Než k němu doletěl, stihnul se vymanit ze spoutání a hbitě Ita odkopl přes okraj plošiny do vody. Kop nebyl tak silný, jak by mohl být, ale stejně Itovi málem vyrazil dech. Než zmizel pod hladinou, stačil se ještě rychle nadechnout. Ve vodě mu z levé ruky vypadl boxer, takže se musel rychle několika tempy dostat hlouběji, aby mu jeho milovaná zbraň nezmizela na dně jezera. Jakmile dosáhl na svůj boxer, oba rychle schoval do kapsy na zadku a začal chvátat k hladině, protože mu sakra rychle začínal docházet kyslík. Vynořil se kousek od plošiny, div nevyskočil z vody jak rychle spěchal k hladině. Zalapal po dechu a musel se několikrát pořádně nadechnout než začal vnímat svět okolo. Holky už se škrábaly na plošinu. Zamával Nanami na znamení, že je v pohodě a pomalu připlul k plošině.
"Asi už nemá cenu se na tom krámu zdržovat, takže asi plujeme za senseiem, ne?"
Pohodil hlavou a aniž by se snažil dostat se na plošinu, pomaloučku začal plavat směrem k táboráku, kde se nacházel sensei.

Miki Hakumei, tým 5

Částečně očekával další ignorování, ale evidentně řekl něco, co pomaličku každého šokovalo. Jelikož Miki nebyl ještě zkažen různými manipulacemi mezi lidmi, zaměřil se na prostou přírodu a jaké ovoce mu přinesla. Narovnal se trochu v zádech a nadmul se pýchou. Pěkně zaskóroval, dokonce i Naoko vypadala, že udělal na ni malý dojem, ale dojem.
"Není možné, že by někdo chtěl tuhle vesnici , jak to říct, koupit? Něco takového? To by dávalo smysl, že by chtěl nejdříve škodit, a až by vesnice byla více méně na mizině, dotyčný by přišel jako spasitel." zkusil ještě jednu věc, která mu vrtala hlavou, nadhodit. Pro něj to dávalo zcela smysl, proč by jinak někdo chtěl takhle škodit.

Lei Takuki
kancelář Hokage

Leiin pohled skončil na Yuhi, kterou dobře znala z jejich předchozích návštěv těchto kancelářích.
„Dobrý den! Omluvám se, že jsme sem takhle vpadli!“ pozdravila hbitě dívka a lehce se při omlouvání uklonila. Druhou ženu, která tam doteď pobíhala s prachovkou však nepoznávala. Trochu ji zarazilo, že ona poznala pandího dědečka.
„Je tu někde Hokage-sama? Musím se mu omluvit! Určitě mám průser!“ rozhlížela se holka v pandím po místnosti, jestli neuvidí někde s prachovkou i Naru.
Paku si pomalu začínal uvědomovat, že Lei o Daichiho osudu vlastně neinformoval. Lei v tu dobu byla zrovna na válečné frontě a nebylo jak ji dát vědět takovou choulostivou záležitost. Paku se tak jen zamračil a vysvětlování nechal na ženách.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Yuhi Shinzare
Pobočnice hokage
Kancelář hokage
V kanceláři byly obě ženy. Dnes neměl přijít žádný genin a hokage si vyhradila volno proto, aby… mohly obě uklidit. Yuhi přerovnávala skládala knihy do již vytřených polic a po očku skepticky pokukovala po Hiroko. Ta měla vlasy svázané šátkem a máchala přes knihovnu prachovkou. I když jí nabízela, že někoho najmou, černovláska jí oponovala, že lidí je málo a jí se aspoň pročistí hlava. A proto teď nejvýše postavená osoba ve vesnici utírala prach.
Když se ozvalo pufnutí, obě ženy málem trefilo. Hiroko i Yuhi se otočily a sborově sjely rukama ke svým pouzdrům na kunaie.
První se vzpamatovala hokage. „Paku-san!“ poznala medvídka. „Co tu děláte a kdo je ta slečna?“
„Lei-chan!“ vyhrkla překvapeně Yuhi.

Nara Nanami
Tým 3
plošina

V okamžik, kdy sensei její stín přetlačil a polapil ji do svého vězení, celé její tělo ztuhlo. Zůstala tak nehnutě stát se složenou pečetí, která se změnila stejně jako ta Shikamurova. Narozdíl od něj se však u Nanami nic nestalo. Jen tam stála jako přikovaná a pohledem sledovala dění na plošině. Dokud se její nohy samy mimo její vůli neodrazily a dívka neskončila pod hladinou vody. Překvapeně mrkla, když se ocitla ve vodě, ale okamžitě pocítila uvolnění celého těla. Proto hbitě udělala několik temp a vynořila se nad hladinu, kde si pořádně odkašlala. Její oči ihned poté vyhledaly Ita s Junnou na plošině, ale zahlédla jen to, jak sebou Ito plácl do vody a sensei se rozplynul v obláčku kouře.
"Asi máme po tréninku," hlesla sama pro sebe a zeširoka se usmála na Junnu, která se přes okraj plošiny nahnula, aby jí pomohla nahoru.
"Díky," vydechla, když udělala pár temp k plošině a vyškrábala se nahoru. "Jsi v pořádku?"
Jakmile se postavila, rozhlédla se po Itovi.
"Ito? Žiješ?" zavolala přes zbytek plošiny.

Torashi Hanako
Tým 2
Vesnice Izumizaki

Hanako překvapeně pohlédla na Akane a doširoka rozevřenýma očima na ni zůstala tiše hledět. Co řekla? Tím myslela zmínku o holičkách obcházející hřbitovy?
"Táta mi rád vyprávěl příběhy o různých youkai. Zvykla jsem si na ně," pokrčila nesměle rameny a zčervenala v lících. Při otázce Nozomi-sensei sl a odpovědi Akane se však zamyslela.
"Myslím... Myslím, že se tu někdo snaží dělníky vyděsit tak, aby přestali s prací," hlesla nakonec. V duchu si přitom pomyslela, že to příliš objevené sdělení ale nebylo. Nad otázkou, kdy se k nim připojí Ren, opět jen pokrčila rameny.
"Odešel s tou malou dívkou. Připadá mi, že v ní vidí zdroj užitečných informací. Pokud ji přímo nepodezírá," odpověděla. Všechno to však byly čistě jen její dohady. O Renovi věděla jen to, že je dost zvláštní, takže možné bylo naprosto vše.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Bestie z Kasugawy

Akinobu poodstoupil a zaujal obranný postoj, čímž dívku vyzýval k útoku.
"Ano. Pokřivené vnímání spravedlnosti, jak tu někdo před rokem prohlásil, už ani nevím kdo..." Odpověděl nevzrušeně.
"Jak jsem pochopil, braní spravedlnosti do vlastních rukou bylo tady v Kasugawě běžné. Šílenci se odkazují na všelijaké mýty a báje aby ospravedlnili své činy. Lidé vždy oceňovali tento druh odvahy. Vzepřít se systému a pravidlům. Na jednu stranu vytáhnou holčičku z hořícího domu a na stranu druhou ta samá holčička najde v parku oběšeného policistu..."

Kumaru čekal hned v první ulici kam Takuya od hřbitova zamířil. Opíral se o stěnu jedné z budov a znuděně se škrábal ve vousech.
Nebylo podstatné, že si odskočil na dvě pivka. A sele. Svému studentovi přece věřil! Stačilo jen sledovat neškodnou holku a nezpůsobit u toho katastrofu. Také by na něj určitě nezapomněl, jak mu důrazně naznačil ten malej plyšovej skrček Utari, když ho našel a vyrušil u večeře.
Dost mu toho i řekl. O sirotčinci prodávajícím děti na výzkumy Namičině nadaci. O sebevraždě ředitelky a číslech, která někdo vyznačil.
"Prostě ji dohnalo svědomí, tak ta čísla vyznačila..." Navrhl Utarimu v hospodě nejlogičtější vysvětlení.
"Nebo tam byla Bestie před námi. Donutila tu ženštinu se zabít a vyznačila ta čísla, aby nás navedla k Tamičině nadaci a k těm srajdám v sirotčinci." Oponoval mu zase medvídek.
Utariho teorie sice nebyla vzhledem k okolnostem úplně nereálná, ale ta jeho mu přišla mnohem pravděpodobnější a proto se jí hodlal držet.
Kumaru si povzdechl a po dlouhé době měl chuť si zapálit.
Všechny ty teorie musel teď nějak narvat do Takuyovy hlavy, ale třeba chlapec přijde s nějakým dalším dílkem skládačky, který je posune zase o něco blíže pravdě.
Ninja zvedl hlavu. Mladík akorát přicházel, celý červený.
Zvedl ruku na pozdrav.
"Hmmm...jak to šlo? A proč jsi sakra tak červenej?"

Naoko
Tým 5
Tábor mediků poblíž Nakanojo
Dívka hleděla na Mikiho a mohlo se zdát, že se usmála, protože se jí koutky pod maskou lehce pohnuli. Konečně její kolega za něco stál.
"Když něčemu nerozumíš, zeptej se, kde jsou ty peníze," prohlásila dívka a vstala z lůžka. To byla otázka, kterou ji kdysi naučila Hoshi, její první sensei. Podobnými radami se dívka řídila celý život a byla jí vděčná.
"Někdo by si měl proklepnout dodavatele vody. Taky musíme zjistit co dávají Nakanojané výměnou za vodu," prohlásila, když se konečně chopila iniciativy. Pohlédla na Suzume a čekala na rozkazy. Bylo jí stále trochu špatně, ale zažila už horší stavy.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa, hřbitov
Rin se na něho rozkřičela stejně jako předtím on na ni a vůbec nic mu nevysvětlila. Pro něj to vlastně znělo jako by furt mlela pořád to samé dokola.
„Tsch!“ odfrkl si, když dívka domluvila a dala se na odchod.
Nechápal, co se to tu děje, o čem dívka mluvila, ale cítil, že je tu něco špatně.
Běžný lidi? Město hříchu? To si tu všichni fakt mysleli že tu ten maník co se s ním střetli na střeše zabíjí po právu nebo co?! Tak co to pak dělalo z těch policajtů co zabil!?
Černovlásek ještě notnou chvílí jen tak stál a civěl zamračeně do země, než se sebral, zvedl svou čelenku z hrobu kam odletěla a uvázal si ji zpátky okolo čela. S rukama v kapsách se pak vydal hledat Kumara. Netušil sice moc co by mu měl nahlásit, ale on už bude vědět, co dál.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Dívka obratně zachytila boken a na kus dřeva se zašklebila. Nebylo jí příjemné, že tu s tím člověkem měla být sama. Byla by raději, kdyby s ní Utari zůstal, ale chápala, že by si připadal nevhodně.
Akinobu přislíbil, že se bude chovat slušně a zakázal jí jakékoliv jiné triky než ty, co uměla s mečem. Dívka kývla.
Sledujíc přibližujícího se šermíře vyblokovala oba seky a dalším blokem chtěla poslat stranou i bodnutí, jenže šlo pouze náznak a kapitán ji trefil do stehna. Onigiri sykla a ustoupila. Kdyby to byl skutečný souboj, byla by do pár vteřin mrtvá na vykrvácení z tepny. Taková hloupá chyba. Jenže kunoichi z něj byla strašně nervózní. Musela se více soustředit na jeho oči a řeč těla.
Problém byl, že muž chtěl při tréninku mluvit. A ona měla pocit, že za cokoliv, co by mu mohla říct, ji seseká na jednu hromadu. „Když hořelo, Bestie zachraňovala lidi z domů.“

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume se zamračila a promnula si bradu mezi prsty. „Proč by tohle někdo dělal? Nakanojo není tak moc významný město. Země vody je odsud dost daleko a Země horkých pramenů by jí k ničemu nebyla,“ přemýšlela o sousedech.
Jasno do jejích myšlenek vnesl až Miki. Zrzka se na něj překvapeně obrátila, chvilku na něj civěla a nakonec se plácla do čela. „To by vysvětlovalo, proč na tom kopci není nic jinýho kromě jedu!“ vyhrkla. Tak moc se zaměřila na lidské neshody, že ji ani nenapadla obyčejná příroda. „Proč je ale vesnice nezasažená?“
„Protože ten kopec drží mraky. Je součástí dost vysokého štítu. V Nakanojo málokdy prší. Proč nás to nenapadlo,“ ozvalo se za nimi. Ryuunosuke se vrátil a mnul si kořen nosu. Připadal si jako idiot.
„To je pravda! Mraky ke kopci přichází ze severovýchodu od moře!“ přidal se mladík.

Umeko Okazaki
Tým 4
Konohagakure, cvičiště
Umeko zamrkala, když od ní Yasuo uskočil a místo přímého útoku se pokusil zmizet. Udělal však zásadní chybu. Kunai s výbušným lístkem vytáhl dříve, než se objevil kouř, a bystré oči kunoichi si ho všimly. Dívka proto uskočila a hodila po kunai vlastní jehlici, která roztekla hořící lístek a s ním i pečeť na něm nakreslenou.
Ráda by se vrhla za chlapcem, kdyby věděla, kam zmizel. Pokusy o zjištění, kudy se Yasuo vydal, přerušila ohnivá koule, řítící se přímo na hnědovlásku. Umeko se bojovně ušklíbla a několika přemety vzad. Teprve když se zastavila, teatrálně si oprášila oblečení a upřela pohled směrem, odkud dívka zaútočila. Zatím se jí minimálně Uchihové líbili. ‚Pomáhají si utéct. Uvědomují si svou situaci,‘ cuknul jí koutek v úsměvu.

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičiště

Dobu, kterou dostali se pokusila využít naplno. Ne, že by se jí to moc zadařilo, ale přesto šla do dalšího kola tréninku o něco méně hotová než, když jí ohnivec odhodil. Její reakce byla ovšem trošku pomalejší.
Rozhodla se vyčkat, co mají v plánu její týmoví kolegové, aby jim nevběhla přímo do čáry útoku. Vyhlížela s připravenými shurikeny v ruce počínání senseie na útoky ostatních a podle toho se zařídila. Pokud vše odrazil, zamířila na každou z jeho končetin, aby ho alespoň chvilku zaměstnala, než někdo přijde s lepším plánem, pokud se vyhnul, pokoušela se jej zbraněmi pronásledovat. Nepřibližovala se zbytečně moc do blízkosti žáru, který se od Homury šířil a byla připravena kdokoliv odskočit pryč.

Lei Takuki
Konoha -) Pandí svět -) Konoha, kancelář Hokage

Poté co Lei ztratila svého senseie Kouheie a blízkého kamaráda/rivala Ranmara na misi plné emočních a krvavých zvratů, se dívka nedokázala navrátit k normálnímu životu ve vesnici. Proto pro ní bylo objevení se staršího pandy Pakua u její postele v nočních hodinách docela vysvobozením. Rozhodně bylo dobré, že Paku nebyl pandí úchyl. Paku přišel s prosbou o pomoc a Lei ani na vteřinu neváhala a vypařila se ze své vesnice a pracovních povinností bez mrknutí oka. Vypadalo to, že Pandí hory se znovu zapletly do sporu s Prasečí bažinou..

„Věř mi holka.“ prohlásil pandí dědeček Paku a chytil Lei za nohu protože to byla tak akorát dosažitelná výška pro jeho ruku. Dívka mu na oplátku jen pokynula, nervózně polkla a naposledy se rozhlídla po Pandích horách.
*PUF*
Lei a Paku se objevili přímo v kanceláři Hokage.
„Tak to se Vám povedlo dědo..“ špitla dívka vyčítavě směrem k pandě a rozhlížela se, jestli jsou v místnosti sami.

Kasumi Hyuuga
Tým 1
Cvičiště

Na Kaitovu iniciativu se rozhodla zareagovat dalším útokem. Nevyužít toho by byla škoda. Vytáhla jeden z kunaiů s navázaným, ostrým vlascem a hodila ho tak, aby proletěl senseiovi kolem levého ramene a zabodl se za ním do stromu. Na druhém konci vlasce, který si nechala u sebe byl však druhý kunai a ten měl přijít na řadu v zápětí, kdy se rozběhla kolem senseie a pokud vše vyšlo jak mělo, za jeho zády hodila pro změnu tenhle dopředu. Obyčejně by použila něco ostřejšího, ale po poslední zkušenosti, kdy si sáhla na dno s užitím chakry se teď držela plánu ji hned nevyčerpat.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Bestie z Kasugawy

"Vypadá to tu jako příprava na bitvu." Řekl dívce Utari, když zamířila přes pozemky k budově stanice.
"Tvůj strejček asi nenechává nic náhodě, nebo je podělanej až za ušima."
Když se vzalo v úvahu, že nepřítel byl jen jeden, tak zhruba čtyřicítka elitních policistů a tým ninjů se jevilo jako nepřiměřená síla.
Před temnými schody vedoucími do suterénu seskočil medvídek dívce z ramene.
"Myslím, že mám dost svých rodinných šaškáren, tak se půjdu podívat po Kumarovi a sejdeme se v kanceláři, abychom domluvili další postup."
Utari dívku opustil se špatným svědomím, ale zároveň věřil, že některé bitvy si musí Onigiri vybojovat sama.
"Vstupte." Uslyšela dívka vyzvání z tělocvičny. Sotva vstoupila, přistál jí v ruce bokken.
Akinobu stál na druhé straně tělocvičny a sám svíral bokken v ruce. Evidentně se tu chtěl jen rozhýbat a připravit se, protože u pasu měl připevněnou katanu a wakizashi.
"Slibuji, že se budu chovat slušně." Řekl suše.
"Jen kenjutsu, žádné špinavé triky, potřebuji přemýšlet." Dodal a zaujal šermířský postoj.
Tohle celé samozřejmě nebylo o nějakém porovnávání sil, ale o kapitánově zvláštním způsobu komunikace.
Akinobu přeběhl tělocvičnu a zaútočil na dívku cvičnými seky na levé rameno, potom na pravé a útok zakončil bodnutím na břicho, jenže v poslední chvíli stočil zápěstí a útok najednou překvapivě směřoval na vnitřní stranu Onigiřina stehna. Byla to dobrá technika.
"Tak co máte?"

"Svět není tak jednoduchej jen proto, že ty jsi jednoduchej!"
Rozkřikla se teď pro změnu ona. Mrtví na hřbitově dnes evidentně odpočívat nebudou.
"Neočekávám od tebe pochopení! Jste tu jen proto, aby jste zabili Bestii, nic víc, nic míň! Ueda zaplatil za služby tvého senseie velké peníze a úkol je jasný, klidně se toho svého obra zeptej!"
Rudovláska se vytrhla Takuyovi ze sevření, ale znovu mu nafackovat už nejspíš nechtěla.
"Hele já jsem jen holka z ulice, vím jen to, co běžný lidi v tomhle městě. Podle mě žádný špatný lidi neumírají. Z Kasugawy se stalo město hříchu, ale neměj obavy, Bishamontenův vyvolený město očistí a nastolí pořádek, mír a štěstí. Tak se to aspoň říká...a pokud to znamená granát v tvém ksichtě, tak sis to určitě zasloužil."
Pohleděla na slunce zapadající za vysokými budovami města.
"Měl by jsi jít za svými přáteli. Určitě tě budou potřebovat, ať už je vaše práce jakákoliv. Nikdy nevíš, jak dlouho je ještě budeš mít.
Měj se, mám pocit, že se ještě setkáme Takuyo Riko."
Lítostivě se podívala na hroby a dala se opět k odchodu.

Miki Hakumei, tým 5

Sledoval ty tři, především Naoko, a doufal, že se z toho brzo dostane. Rozhodně nechtěl přijít o kolegu hned na první misi. Naštěstí měli pro ní lék. Mikimu se zablýsklo v očích nadějí. Ovšem lék vyvolal spousty jiných otázek ohledně Naoko, nebyla člověkem, který zůstane někde ležet a nic nedělat. Užuž se chtěl dívky zeptat, jak jí je, ale když viděl po čem dívka šmatá, nic neřekl. Naoko byla silnou dívkou a on jí v tom chtěl podpořit. Avšak svoji otázku vyřkne, až budou někde sami.
"Máš pravdu, Naoko-chan, první a třetí zní lépe. Na kamenech se to pouze může usazovat." nadhodil Miki svoji poznámku o poznání veselejší, hlavně proto že byl zapojen.
"Jinak, nezjistil jsem toho moc. Jak už jsem říkal zde přítomným, vodu mají z jiné vesnice, prý to za něco mění. A nějak širokodaleko tu další vesnice není, takže nějaké mezivesnické spory, ty bych asi vyřadil." shrnul svůj malý výslech paní se stánek s jídlem, načež si narovnal brýle. Konečně mohl být nápomocen.
"A k tomu otrávenému dešti, buď nějaká technika a nebo prostá příroda. Moc slunce, voda se vypařuje, tvoří mraky, a pak prší. Pokud se onen jed vypařuje s vodou, je možné, že se vyprší na jiném místě a tím může docházet k tamní otravě. Nebo, pokud se jed nevypařuje, může tvořit ty divné povlaky na kamenech a okolí." znovu si urovnal brýle. Konečně, konečně mohl říci i něco chytřejšího. Také se podle toho přiblbe tvářil.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa, hřbitov
„Tak hele! Já sem tu jen proto že tu ňákej parchant zabíjí nevinný lidi jasný!? Nemam páru vo ničem z toho co tu meleš!“ pustil Rin Takuya a rozhodil dopáleně rukama.
„Vláda nad městem? Sebranka co zapaluje domy? Jak mam asi tak něco z toho chápat když mi nic nevysvětlíš a jen tu furt dokola meleš něco vo vyslanci bohů!? Když je to takovej hustej vobránce spravedlivejch, proč po mě s Oni-chan házel granáty místo toho aby nám řek co za spanilej cíl tu v tomhle městě má a kterýmu záporákovi máme teda nakopat zadek když ne jemu, ha!?“ soptil. Už toho měl dost! Proč se furt všichni tvářili že je všechno tak složitý!? Dyť stačilo votevřít pusu a nechodit vokolo horký kaše!

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Ren zamrkal a naklonil hlavu do strany. Natsuko zničehonic přestala poskakovat její veselí vystřídaly daleko temnější emoce. To bylo zajímavé.
„Naze? (Proč?)“ zajímal se navzdory tomu, že to pro dívku mohlo být velice citlivé téma. Pestrobarevnost lidských emocí byla ale vždy tak zajímavá! Skoro měl chuť vytáhnout svůj bloček a hnědovlásku si nakreslit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Rina
kancelář Hokage, Rinin byt, brána do vesnice

Když vešla do místnosti pozdravila mírným úklonem, jak jí to učíval Stařeček, aby zdravila starší a významné osoby s respektem. Bylo vidět, že je netřeba zbytečného představování, jelikož jí skoro okamžitě oslovila jménem, než stihla cokoliv říct. Kývla hlavou na znamení souhlasu a pozorně poslouchala detaily, které se jí snažila Hiroko předat. Štěstí v neštěstí.. mhmm.., zopakovala si v hlavě. "Vypadá to, že můj tým je v nebezpečí a já bych tu neměla mrhat drahocenným časem," usmála se s mírným úklonem a zmizela ve dveřích.
Zamířila si to nejkratší cestou do svého bytu. Interiér byl skromný a velmi jednoduchý. V bytě měla jen ty nejnutnější věci, které potřebovala k dennímu fungování. Vzhledem k tomu, že si o svojí výbavu velmi dobře pečovala, kontrola jí zabrala chviličku a u brány, kde se měla sejít s medikem byla o půlhodiny dříve.
Z příruční kapsy , kterou měla schovanou v kabátu, si vytáhla notýsek a posadila se ke zdi aby viděla na rušné ulice vesnice. K inspiraci si vybrala dívku, která stála opodál a nemohla se rozhodnout co za jídlo si ze stánku koupí. Jemnými tahy tužkou na papíře se pomalu ale jistě probouzela dívka k životu.

Naoko
Tým 5
Tabor mediků
Přenos na lůžko už Naoko nezaznamenala. Chvilku poté, co jim řekla o otráveném dešti, usnula a probudila se až na lůžku, kde vedle ní seděla Suzume, jako na stráži. Měla jediné štěstí, že ji přitom nedržela za ruku. To by byla veškerá Naočina reputace v troskách. Otrávený déšť byl ale problém. Pokud byla otrávena řeka, mohl se díky vypařování dostat jed do mraků a tak otrávit celé okolí. Naoko však tušila, že problém bude jinde. Byl tu nějaký jedový shinobi, který tu otravoval vodu. A za tím vším byla zase politika. Tak hnusná politika byla prostě všude.
"Nikoho jsem nezahlédla," promluvila tiše, aby dala Suzume najevo, že už je zase při vědomí.
"U jeskyně, ze které prýští voda a kolem řeky, jsou kameny pokryty zvláštním povlakem. Možná to je ten jed. Odebrala jsem vzorek. Takže podle mého názoru jsou tři možnosti, jak se jedn dostává do vody," pokračovala Naoko, aniž by jakkoliv komentovala fakt, že byla otrávena. Nebylo to důležité. Díky tomu se alespoň problém více odhalil.
"Za prvé, voda teče otrávená od pramene v zemi. Za druhé, někdo pravidelně pokrývá kameny jedem, aby se pomalu rozpouštěl do vody. A za třetí, někdo pravidelně otravuje vodu technikou jedovatého deště. Já se přikláním spíše k první a třetí variantě," domluvila a pokusila se najít svou masku kočky, aby Suzume a Mikimu jasně dala najevo, že ona nestojí o žádné citové výlevy. To ta maska symbolizovala dokonale.
"Cos objevil ty Miki? A řekni rovnou co si o tom myslíš, když máš i zprávu odemě." Optala se mladíka a zahleděla se na něho svými ořískovymi kukadly. Byl sice trochu trhlej, ale stále to byl její parťák. Jeho názor byl stejně důležitej jako názor Suzume. Navíc to byla jeho první mise a Naoko, jako jeho Senpai, musela dohlédnout, aby tu nabral zkušenosti.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

„Otrávená?!“ vyvalila oči Suzume a přisedla si k dívce blíže. Když mladík řekl, že mají lék, trochu se jí ulevilo, ale stále o Naoko měla starost. Vždyť pro ni byla jako mladší sestra!
„Otrávený déšť?“ zamračil se laborant. „Jak může pršet otrávený déšť?“
Suzume mu netrpělivě zamávala před rukou. „Nechte teď déšť deštěm. Ten lék,“ upozornila ho na nemocnou tmavovlásku.
„Jéj, pardon,“ zazubil se rozpačitě.
Zanedlouho zůstala Naoko na lůžku, pod dekou a krytá lékem, který z ní pomalu smýval únavu a ostatní příznaky. Suzume u ní seděla na patách a mnula si bradu. Ani ji nenapadalo, jak může z nebe padat otrávená voda.

Junna Sasaki
Tým 3
Na jezeře
„To ne!“ vykřikla dívka. Shikamuro vykryl její zbraně, lapil Nanami a vyhnul se Itoovi. Oba její noví kolegové tak skončili ve vodě a ona zbyla opět sama. Neměla proti němu nejmenší šanci. Stačilo pár jeho pohybů a bude ve vodě stejně jako ostatní.
Zdálo se však, že příroda je na její straně. Ozvalo se křupnutí. Junna vzhlédla, Shikamuro vzhlédnul. A pak se plošina rozdělila ve dví a muž skončil pod vodou. Hnědovláska se nedokázala ovládnout, vyprskla a urychleně si přikryla ústa rukou, aby své rozpoložení zakryla. Pak se rozeběhla pomoci všem potopeným. Nejprve podala ruku Nanami. „Jsi v pořádku?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Ehehehe,“ zasmála se rozpačitě dívka. Ta slova o Kumarovi ji ale zaujala. „Je těžké uvěřit, že byl Kumaru-sensei dřevo,“ usmála se.
Na stanici to žilo na rozdíl od pomalu usínajícího města. Onigiri procházela mezi lidmi a dávala si dobrý pozor, aby nikomu nepřekážela a nikdo do ní kvůli její neopatrnosti nevrazil. Mávajícího Mokiho si všimla vlastně hned.
„Moki-san,“ oslovila muže a krátkým kývnutím se s ním pozdravila. Její strýc si ji žádal znovu v tělocvičně. Kunoichi polkla a kývla. „Dobře, děkuji,“ rozloučila se se seržantem a pospíchala na místo, kde poprvé trénovala s kapitánem zdejších jednotek. „Akinobu-san?“ promluvila později, když vešla.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Kancelář hokage
Černovláska seděla jako obvykle za svým stolem a podepisovala pro ten den snad poslední lejstra. Už ji vlastně čekala jen jedna návštěva nového absolventa akademie a zadání mise. Když se ozvalo zaklepání na dveře, pouze vzhlédla a odložila štětec.
„Dále.“
Rudovlásku, která vešla, poznávala. Hiroko dbala vždy na to, aby znala všechny ninji vesnice jménem, a proto často navštěvovala akademii a třídy. „Ty musíš být Baraen Rina,“ usmála se na dívku shovívavě. „Přiřadila jsem tě k týmu pět. Ten je ale na misi v Nakanojo na severu Země horkých pramenů. Máš ale štěstí v neštěstí. Jeden z naších mediků tím směrem dnes vyráží. Už o tobě ví a za hodinu máte sraz před bránou vesnice. Sbal si to nejnutnější,“ podala jí vysvětlení její situace.

Rina
Stará chatrč na kraji lesa, Akademia, kancelář Hokage
Den na který čekala dlouhá léta. Od života o kterém se jí jenom zdálo jí dělí několik okamžiků. S usměvem na tváři potkává starce v kuchyni. "Chtěl bych ti něco předat, ještě než si zaběhneš pro vysvědčení..", zmizel ve dveřích než Rina stihla něco poznamenat už byl zase zpátky a v rukou držel černé kožené oblečení. Rina se objevila slza z radosti v očích, ale hned jí zatlačila zpátky. Obejmula starce a ze srdce mu poděkovala. Zaběhla k sobě do pokoje. Sundala ze sebe potrhané oblečení, které za sebou nemělo nespočet hodin tréninku a oblékla se do nového obleku. Utáhla všechny kožené opasky a přes hlavu si přehodila kapuci, která jí zakrývala půlku hlavy. "Děkuji!" křičela z pokoje, když se prohlížela v zrcadle. Rozloučila se starcem a zmizela ve dveřích.
Mířila si to přímo do vesnice. V lehkém běhu zdolávala překážky, které si za ta léta v lese vryla do paměti. Cestu si zkracovala skrz znamé zkratky a hlavou jí prolétávaly vzpomínky na to jak v tomto lese cvičila. Jakou dlouho cestu se jí podařilo ujít a co vše jí ještě čeká na dobrodružství s novými lidmi. Ve vesnici si zkrátila cestu přes střechy budov k akademii, kde si vyzvedla své vysvědčení. Zabouchla za sebou dveře a zhluboka se nadechla. Tak a je to tady. Je načase ukončit tuhle kapitolu a popsat novou. Cestou ke kanceláři Hokage přemýšlela nad tím jaké lidi bude mít ve svém týmu. Zda budou stejní jako ti co si z ní dělali srandu na akademii a nebo se na ní štěstí zase jednou usměje a pozná co je to mít kamarády do deště?
Když se probrala ze svých myšlenek uvědomila si, že jí nohy zavedly přímo před dveře za kterými se nacházela kancelář Hokage. Jemně zaklepala na dveře.

Saeki Uchiha
(Tým 4)

Přikrčená za keřem sledovala dění před sebou. Věděla, že musí Yasuovi poskytnout prostor k úniku. Rozhlédla s kolem, snažila se něco vymyslet. Jenže její myšlenky se vraceli k nápadu, že musí pozornost odlákat na sebe. Najednou jsou na to jen dva. Pokud se jí nepodaří vyléčit třetího člena jejich týmu, jakože nejspíš nepodaří, musejí to zvládnout v téhle sestavě. Nebyla z toho moc nadšená, ale nic jiného jí nezbývalo.

Začala proto rychle šplhat po stromu někam do půlky, tam se rozeběhla po větvi, ze které se zase odrazila vysoko do vzduchu. V letu začala skládat pečetě.
"Katon: Goukakyuu no jutsu!"

Mířila Sensei pod nohy. Jejím úmyslem nebylo ji zranit, ale dostat pryč, aby Yasuo mohl odtáhnout bezvědomého chlapce pryč.

Miki Hakumei, tým 5

Ignorováván i s jeho otázkou si šel sednout naproti otrávené a zdravotníkovi. Aspoň něco mu mohli říct, třeba jen přihlouplé zavři klapačku. Zadíval se do neurčité masové směsi od skvělé a uričtě profesionální kuchařky Suzume a zapřemýšlel se, jak Naoko musela být daleko, že u ní pršelo a tady ani kapka. Bylo vyloučeno, aby zmeškal déšť, celou dobu byl venku, nebo v to aspoň doufal.
Jak tak koukal do nikam, vůbec ho nic nenapadalo. Tahle mise se stávala čím dál větší záhadou a k jejímu rozuzlení nebyli ani kousek blíže. Možná jen Naoko ano, jelikož ta získala nějaké vzorky...a Miki neměl absolutně nic. No, první misi si představoval rozhodně jinak.

Shikamuro Nara
Tým 3
Jezero, kousek od monumentu Hokage

Situace se začala konečně vyhrocovat. Studenti to konečně začali brát vážně a zaútočili. Mohlo by to možná dopadnout jinak, kdyby se Ito tak neopozdil sbíráním svého vybavení. Díky tomu měl hnědovlásek čas reagovat na všechny tři. Zatlačil stínem silněji proti Nanami a bez velikých problémů ho dotlačil až k ní a zajal ji do své moci. V tu samou chvíli lehce pozměnil svou pečeť a ze stinu kolem jeho těla vylétly dva stíny vzhůru, hmotné, tenké a hbyté, které odrazili Junnou vržené kunaie, ještě, než k Shikamurovi Ito vůbec doběhl. Ve chvíli, kdy se k němu mladík dostal, nepotřeboval už hnědovlásek držet pečeť a lehce před ním uskočil na okraj plošiny, čímž stáhl Nanami pozadu do vody. Tehdny přerušil techniku úplně, aby zabránil jejímu utopení. Sérii Itových útoků, která přišla necelou vteřinu po úskoku, se obratně vyhl, přetočil se za mladíka a plynulým, ale celice rychlým kopem ho srazil z plošiny do vody. Na plošině tedy zůstal opět jen Shikamuro a Junna, kteří k sobě stáli čelem. Hnědovlásek udělal první krok k dívce, aby ukončil tréning, ale díky své váze prasklá plošina nevydržela a zlomila se přímo pod hnědovláskovýma nohama.
"Jejda... ," prohlásil překvapeně těsně před tím, než mu odlomený kus ujel pod nohou, hnědovlásek udělal ukázkový roštěp a zmizel v obláčku bílého kouře, který ve vteřině pročísl déšť.