NFFORPG - Konohagakure no Sato

Miki Hakumei, tým 5

Miki byl zabrán do svých myšlenek a jen na půl vnímal tým. Byl sice zvědav, kdo jsou ti dva pánové, co zmínila sensei, ale něco mu našeptávalo, že to brzy zjistí. Vrátil se ke svým myšlenkám ohledně mise, když v tom někdo zařval na Suzume. Chlapec sebou trhl div nespadl na zem. Srovnal si brýle a zaostřil na přicházející trojici. Ti dva pánové museli být ti, o kterých Suzume mluvila a ta dívka jim byla představena jako jejich nová parťačka, Rina. Miki se na chvíli zachmuřil, Co mají ty ženské s tím, že si skrývají obličej. Pak člověk řekne blbost a ony ho za to bací a ani se na to chudák chlap nemůže připravit... Chmury ovšem byly vystřídány přátelským úsměvem. Došel za svým týmem a položil ruku Naoko na rameno.
"Občas je i milá," mrknul spiklenecky na rudovlásku, načež sundal ruku z Naoko, páč hrozilo, že by o tu ruku přišel.
"Hakumei Miki, těší mě," mírně se uklonil dívce, "pánové, jejímu doprovodu pokývnul hlavou. Takže teď chudák sám byl obklopen kulturistkou, lamačkou kostí a mysteriózní dívkou. Pro některé by to byl snad splněný sen, popravdě, on se bál, že ho sežerou zaživa, až budou mít všechny své dny. Možná na těch pár dní si dobrovolně něco udělá, v nemocnici ho doktoři ochrání a pochopí.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Planoucí vlna se blížila čím dál víc, hrozící ošklivými popáleninami. Kaito se jí jednoduše vyhnul, ale dívky tolik času neměli, a tak se musela Kasumi uchýlit k riskantnějším metodám.
Její zákrok přišel na poslední chvíli a vskutku, díky vlně chakry, vyslané z dívčiny dlaně, je aura ohnivé chakry jen tak tak minula. Tedy přesněji se jen provalila těsně kolem nich, jako řeka kolem ostrova v jejím středu. Kasumi zůstala celá, ale Midori tolik štěstí neměla, tu proud chakry popálil na pravém lokti.
Homura se uculil, když viděl, že se všem podařilo zareagovat včas a vyhnout se zranění, načež se hodlal znovu vrhnout do boje, když tu se kousek od něho ozvala exploze.
Muž díky tomu stihl jen tak tak uhnout letícímu kunaii, který ho díky tomu škrábl na tváři, místo toho aby se mu zabodl do hlavy, a zastavil se.
Pohledem okamžitě vyhledal Kaita a ušklíbl se.
„Heh! Yaru ja nee ka, Kaito! (To nebylo špatný, Kaito!)“ uznal chlapcovi dovednosti, zatímco se kolem něho začal vlnit vzduch a nadzdvihávat mu tu a tam mírně vlasy.
„Katon: Ushi Ikari no Jutsu!“ poskládal Homura bleskurychle sadu několika pečetí, zhluboka se nadechl a vypustil na mladíka obrovskou masu ohně, která se okamžitě zformovala do velikého, ohnivého býka, který se za řevu vrhl proti mladíkovi, se svými plamenými rohy napřaženými před sebou.
Samotný Homura se obrátil zpátky na dívky před ním a pořád s tím samým úšklebkem a hořícími pěstmi vyrazil proti nim.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Hm?“ obrátil se Takuya na Onigiri, načež se zamyslel a založil si ruce za hlavou.
„Nic moc. Jen že-,“ začal, ale zarazil se a koukl se po kapitánovi.
‚Uniforma nebo plášť ještě z nikoho dobrého člověka nedělá.‘
„Jen že je to celý až moc složitý. Prostě toho týpka musíme sejmout a zeptat se ho přímo!“ obrátil se zpátky na Onigiri a odhodlaně se zamračil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Rina Baraen
Setkání s ostatními

Cesta jí uběhla rychleji než čekala. Když dorazili do tábora, její doprovod byl srdečně přivítán dívkou, která mohla mít něco přes dvacet let. Vzápětí se dozvěděla, že je to její nová Sensei. Než si stihla pořádně prohlédnout tábor už se jí představovala její Sensei - Suzume a dva nový parťáci - Naoto a Miki. Zvedla pravou ruku a zamávala jim na pozdrav i když stáli sotva pár metrů od sebe. Chvilku si prohlížela nové tváře. Nemohla si nevšimnout masky, kterou měla Naoko přilepenou na tváři. Zajímalo by mě jaký pak úsměv se schovává za tou maskou. "Rina." Vypadlo z ní, když si uvědomila, že se ještě nepredstavila.

Naoko
Tým 5
Nakanojo
"Taky fakt," odpověděla pobaveně a ujelo jí lehké uchechtnutí, které trochu narušovalo její běžně chladné vystupování. To už se ale táborem ozvalo zvolání a dívka ihned pohlédla za hlasem. Hlas znala a i když věděla, že přijde, nebyla tak úplně připravená. Málem už se zvedla, jak chtěla Naota obejmout, když si uvědomila co dělá a zůstala sedět tam kde byla. Rukou si zkontrolovala masku, aby se ujistila, že má tvář bezpečně zakrytou a jen co tak učinila, stiskla ruku v pěst, aby znemožnila zamávání, které jí ruka automaticky chtěla udělat.
'Co k sakru blbneš, fakt jako! Dneska celej den! Přestaň se chovat jako malá holka, kruciš! Né, že by tě napadlo, že ho obejmeš. Na to rovnou zapomeň,' sklopila pohled k zemi, když jí ve zmatené mysli proběhl tvrdý boj s pocity. Nějaké přízemnosti, jako byla touha a láska prostě museli stranou. Byla kunoichi, ne žádná vesnická fuchtle.
Naoko se pokusila soustředit na novou kunoichi. Její pohled okamžitě pozbyl veškerou nejistotu a ztvrdl. Tohle, že byla plnohodnotná náhrada za Akihira? To sotva. Naoko se už, už chystala říct něco nevhodného, když sama sebe zarazila a zavřela na chvilku oči.
'A co když dělám jen ukvapené závěry, no?' Dívka se zhluboka nadechla, jako kdyby si pročišťovala hlavu.
'Prostě budu sama sebou. Heh... což je v mojem případě fakt problém,' uchechtla se vlastní myšlence, vstala z místa a o pár kroků přistoupila k návštěvníkům.
"Shinobu-san, Naoto-san," uklonila se lehce oběma mužům, jako kdyby pro ni byla čest se s nimi setkat. Na Rinu se však jen pohlédla a založila si ruce křížem, aby dala najevo svojí odtažitost a změřila si ji hodnotícím pohledem. Rina ostatně na Naoko mohla vidět jen oči, protože vše ostatní bylo skryto pod maskou kočky, která se trochu podobala těm, které nosili anbu. Na této však byl jasně vyrytý znak Konohy.
"Vítej," promluvila nakonec dívka a těkla naposledy k Naotovy, než se prostě otočila a vrátila se k ohni.
"Mlčeti zlato," povzdychla si tiše, když míjela Ryuunosukeho. Byla sama ze sebe zmatená a nelíbilo se jí, že nemá všechno pod kontrolou. Dávala to za vinu doznívajícím účinkům jedu. Nebo pubertě. A pak, že dívky dospívají dříve.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Chlapec ani moc nečekal, že by Homuru zasáhl, ale i tak bylo dobré, že se mu povedlo mu pošramotit. Než se stačil Kaito vzpamatovat, vykřikl jeho sensei nějakou techniku a Kaito pootočil hlavu, aby se podíval co jeho mistr udělal. Od Homury se začala šířit lávě podovná aura, která spalovala vše, co jí přišlo do cesty. Kaito musel pláchnout a to hned, ale předtím... . Chlapec plácl do země, čímž se vyhoupl na nohy. Tam se však nezastavil a pokračoval do prudkého skoku vzad a připravil si v ruce kunai. Na místě, kde se dotkl země však nechal ležet ukrytý výbušný lístek a v letu si odpočítal kdy se aura dotkne lístku. Kunai hodil přesně ve chvíli, aby ho výbuch zachytil ještě v letu a aby se trajektorie kunaie přesměrovala na jeho mistra. Výbuchem zesílený a jak Kaito doufal, nečekaný útok. Až když letěl vzad, všiml si Kasumi a Midori. Neměl jim jak pomoct a musel prostě věřit v jejich schopnosti.

Onigiri Ueda
Tým 5
Kasugawa
Onigiri na jeho pochvalu nereagovala. Netušila jak. V Takawě se prostě něco stalo a ona netušila co. Ulevilo se jí teprve když spatřila Kumara s Takuyou, ke kterým se raději hned přidala a poslouchala rozhovor senseie a kapitána.
Takže se jim opravdu nedokázalo prokázat, že se něco takového mohlo dít. Jenže jestli v tom jel Doktor a jeho neteř, šlo přinejmenším o vydávání dětí, jestli ne o obchod. Znovu ji zasvrběly ruce. Byla ta obluda, kterou tak chladnokrevně zabila, bývalé dítě ze sirotčince?
„Co jsi zjistil?“ šeptla k Takuyovi, zatímco se dospělí bavili.

Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
cvičiště

Homura se nedal zastavit, vypadalo to čím dál hůř, protože ať se jim podařilo udělat cokoliv, Kasumi měla dojem, že na to reaguje dvakrát tak destruktivním útokem. Teprve teď si uvědomila, že vlastně vydrželi překvapivě dlouho.
Neměla čas se ptát, jestli je Midori celá, protože se proti nim řítil další ničivý protiútok.
Prudce se vymrštila alespoň na kolena tak, aby Midori zůstala v těsném zákrytu za ní, soustředila všechnu chakru, kterou v té rychlosti soustředit dokázala a v momentě, kdy se oheň dostával k nim ji vystřelila proti němu: "Hakke Kūshō!" byla to jakási nezvyklá varianta jejího běžného útoku. Nemohla se k němu pořádně postavit a byla pod tlakem, kdy zvolit správný moment vypuštění chakry. Ani nemířila na konkrétní bod nebo osobu, snažila se jen rozrazit oheň tak, aby je nezasáhl.
Pochopitelně neměla nejmenší jistotu, jestli bude její snaha úspěšná.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Nakonec se dočkali a dveře do kanceláře se otevřely, načež vstoupili Akinobu a Onigiri.
Takuya okamžitě vzhlédl a v očích se mu zajiskřilo, když dívku spatřil. Vypadala v pořádku. To měl ten chlap štěstí!
Kumaru se poté okamžitě pustil do menšího výslechu kapitána.
Nad tím, co jim řekl, Takuya hořce ohrnul ret. Jak jim mohl něco takového jen tak sdělit!? Celý to znělo příšerně špatně!
„Tak co?“ obrátil se černovlásek na muže. V tomhle celém neviděl smysl. Beztak musí ukončit řádění Bestie a zeptat se ho co je zač a proč to všechno dělal, tak nač otálet!?

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Natsuko vyvalila oči a zahleděla se kamsi do dveří.
Ren, který ji celou dobu zaujatě sledoval, s širokým úsměvem následoval její pohled, jako by snad viděl totéž, co ona, načež se s tím samým úsměvem obrátil zpátky na dívenku.
Její pohled se ale zničehonic změnil, když vyslovila název umění, které Ren právě použil.
Hnědovlásek zamrkal. Jak to, že znala genjutsu? A co ta nenadálá změna nálady?
Další překvapení přišlo, když po něm dívka skočila se senbonem v ruce a úmyslem ho zabít v očích.
Ren se tak musel rychle odrazit, aby se jejímu útoku vyhnul, a vyskočil zpátky na strop.
„Co to děláš, Natsuko-chan?“ zajímal se v podřepu, držící si na hlavě svůj slamák a druhou rukou shamisen, aby mu nespadly ze zad.
Že by popletl techniku a ukázal jí omylem něco ošklivého? Byl si jistý, že použil tu pravou.
Tak či onak, tohle byl velice zajímavý vývoj událostí!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Dívka měla vlastně docela štěstí, že se kousek od ní objevil svištící kunai s výbušným lístkem protože se ihned zapomnělo na její faux pas. Lei ihned přepla na defenzivní mód a uskočila pár metrů za své původní postavení a do toho ji ještě pokryla nějaká barierová technika.
„Že by od té holčičky..?“ přemýšlela dívka a pozorovala jak se po výbuchu objevil na scéně nějaký muž s kunaiem. Položila ruku na svitek v boční kapse a čekala co bude dál.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Natsuko zamrkala a pak vyvalila oči. Najednou se z ničeho nic otevřely dveře a v nich spatřila… „Maminko?“ hlesla a zůstala na ně upřeně zírat.
Tohle nebylo možné. Jak tam mohla stát? Viděla ji. Přeci viděla, jak ji ten odporný chlap podřízl! Viděla, jak se její hrdlo zbarvilo do ruda, slyšela, jak vykřikla. Měla její smrt každý den před očima. Stalo se to. Tak jak se teď mohlo stát, že žena, která jí dala život a kterou tak milovala, teď stála živá a zdravá přímo před ní?!
„Gen…,“ hlesla znovu a zamračila se, „jutsu,“ obrátila se na Rena. Její dětský úsměv byl ten tam. Dívala se na něj vražednýma očima. „Ty!“ vykřikla, tasila zpod sukně jehlici a zaútočila přímo na mladíka, aby neměl čas vytáhnout shamisen ani složit pečeťe. Dívala se mu přitom na čelo. Uživateli genjutsu se člověk nikdy nesměl dívat do očí.
***
Když Nozomi zaslechla ten pozdrav, cuknul jí koutek a po čele stekla kapka. Samozřejmě se jí nedivila, ale to ji nemohla Hiroko prostě varovat, když už ji sem posílala? „Zdravím,“ usmála se. „Já jsem taky vážně z Konohy,“ poklepala si na chránič na opasku, „a vypadá to, že jediný tým ninjů jsme tu my. Ukázala bys mi prosím své dopo…“
Nedořekla. Překvapeně vzhlédla, zrovna když mezi skupinku vlétl kunai s připevněným lístkem a vybuchl. Když prach slehl, svítila před každým ze čtveřice průhledná chakrová bariéra.
„Co to má sakra znamenat!“ vykřikla žena a povolila pečeť, takže se štíty rozpadly. Ihned musela odskočit, protože na její místo dopadl muž svírající kunai.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Netrvalo dlouho a Leiino pufnutí přivolalo první zvědavé obličeje. Nebo spíše obličej. Lei stála s rukama v bok a proti ní si to štrádovala na pohled mlaďoučká dívenka. Její hlas byl na její zjev trochu nestandardní, ale i tak nepřišla pandí slečně nijak podezřelá a navíc měla na sobě outfit shinobiho z Konohy o čemž si Lei pomyslela, že se nejspíš jedná o fanynku jejich práce. „Tak roztomilá!“
„Ahoj holčičko!“ pozdravila energicky Lei a pokračovala „Jsem vážně z Konohy a měla bych tu doplnit svůj tým.“ poklepala prstem na symbol Listové. „Nevíš náhodou kde bych je našla?“ zeptala se a natáhla ruku směrem k její nové sensei s úmyslem podrbat ji po té roztomilé hlavě.

Bestie z Kasugawy

"Velmi dobře." Pochválil Akinobu dívku za to, jak ze situace elegantně vybruslila.
"Jsi velmi disciplinovaná, kdyby jsme tehdy měli víc takových lidí, možná bych dnes dál žil s bratrem v Takawě." Řekl trochu zasněně.
Minuli potemnělou kuchyňku a sekretářský stůl a vstoupili do kanceláře.
S rukama založenýma na hrudi, kývl Kumaru Onigiri na pozdrav.
Na Kapitána vrhl nesmlouvavý pohled.
"Hmmm...Musíme si promluvit."
"Já vím." Odvětil Akinobu klidně, prošel kolem Takuyi a posadil se za svůj stůl.
"Takže? Jak to bylo s tím sirotčincem a kapitánem Murakamim?"
Akinobu propletl prsty na rukou a podepřel si v zamyšlení bradu.
"Jeden ze zodpovědných sociálních pracovníků nás upozornil na to, že některé děti co prošli místním sirotčincem, nelze dohledat. A měl pravdu. Nicméně žádný obchod s dětmi jsme neprokázali. Ten požár vše dost zkomplikoval. Odhalili jsme jen jistý boční příjem ředitelky sirotčince.
U soudu dostala deset let. Nakonec jí rok a půl odpustili. Hádám, že ji nakonec dohnalo svědomí."
"Kapitán Murakami v tomhle figuruje jak?" Zeptal se netrpělivě Kumaru. Měl pocit, že už nemají moc času.
"Ukázalo se, že Murakami o tom nevěděl, ale nakonec se snažil celou záležitost ututlat, takže nakonec skončil ve vězení taky. Tam ho ubodali spoluvězni. Jeho manželce sociálka na doporučení soudu dočasně odebrala dceru a adoptovaného syna, kteří později v tom sirotčinci oba uhořeli. Paní Murakami si pak vzala život. Škoda, byla to opravdu dobrá důstojnice.
Takhle to prostě je, Kumaru-san."

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„To bude asi úděl dobrého velitele,“ pokrčila dívka rameny. Ta slova myslela vážně. Nikdy si nemyslela, že by si její strýc svou hodnost nezasloužil. Štval ji jen jako člověk a ona dokázala odlišit pracovní záležitosti od osobních. Tedy zatím to vždy nakonec dokázala.
Když mladíka míjela, zachytila jeho pohled. Její fialkové oči na něm bezelstně viděly, dokud se kunoichi neusmála a nekývla k pozdravu. „Díky, Kenzo-san.“
Chodbu rozezněly kroky po schodech. Onigiri poslouchala ten pravidelný zvuk a zamyšleně hleděla na ústí před nimi. Co měl ten pohled znamenat? Litoval ji? Proč?
Z myšlenek ji vytrhl Akinobu. Bylo jí naprosto jasné, že to poznal. Ona se ale ani trochu nezastyděla. „Mým velitelem je Kumaru-sensei. To on by vám měl sdělovat informace. Já jsem učeň. Nechci něco misinterpretovat a způsobit tím planý poplach,“ odvětila klidně a vydala se za ním. Také si všimla, že Kenzo zmizel. Doufala, že se Utari vrátil za velkým jouninem a spravil ho o nejnovějších objevech.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Naoto Maeda, Shinobu Ueda
Cesta za týmem 5
Nakanojo
"Není největší sranda poznávat lidi za běhu?" zazubil se Naoto.
***
Zbytek noci byl stejně poklidný. Všichni se poctivě prostřídali v hlídkách, zrána složili tábor a vydali se znovu na cestu. K večeru konečně zahlédli Nakanojo.

Ryuunosuke se usmál. „Není potřeba se cítit hloupě, Naoko-chan. Tohle se může stát a díky tobě jsme zjistili potřebné informace.“
„Suzumé!“ ozvalo se celým tábořištěm. Žena překvapeně vzhlédla a její smutný výraz okamžitě smazal široký úsměv. „Naoto! Shinobu-san!“ vyskočila na nohy a objala hnědovlasého medika, který k nim právě došel v doprovodu statného podnikatele a nějaké mladé dívky.
„Vedu ti posilu,“ ukázal na rudovlásku, když se zrzka odtáhla.
„Nazdar,“ zazubila se jouninka a zabodla si palec do prsou, div si neprotrhla chuuninskou vestu, „já jsem Suzume, tvoje sensei. Tohle jsou Naoko a Miki, tvoji noví kolegové,“ představila se a mávla ke svým studentům.
Ryuunosuke se pouze usmál a dívce němě zamával.
Takiyo se na dívku potměšile ušklíbl. Kunoichi okolo sebe vždycky šířily pocit tajemna a vzrušujícího dobrodružství. A tahle měla navíc vlasy rudé jako plamen!

Naoko
Tým 5
Tábor mediků
"I kdyby to byl génius, furt to bude nováček. Jako ty," odpověděla kousavě a lehce si do Mikiho rýpla. Všichni její dosavadní kolegové se prakticky jen mihly okolo. Nikdy nebyl dostatek času na to, získat si nějakou důvěru, nebo se s někym skamarádit. Dívka se stále utvrzovala v tom, že je samota lepší. Neměla přátele, rodinu a nebýt Suzume a Naota, neměla by nikoho. Mikimu dala šanci, ale opravdu si nebyla jistá, jestli vyjde vstříct ještě někomu. Mnohem lehčí bylo se prostě jen uzavřít a řešit všechno osamotě. Z temných myšlenek ji nakonec vytrhl Ryuunosuke.
"Prosím?" optala se lehce zmateně, než dostala informaci od dlouhého vedení.
"Cejtim se docela hloupě," dodala a lehce zakroutila hlavou. "Takhle se nechat otrávit... . Jinak to docela jde, doktore," pokrčila rameny a protáhla se na důkaz toho, že ce cítí dobře.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Mam... a to teda nevypadá!“ odpovídal Kumarovi Takuya dotčeně, zatímco si kontroloval Anikiho a zásoby pro boj.
„Jo...“
„Nejsem! Proč bych jako byl!?“ začali ho dotazy jeho senseie rozčilovat. Proč se ho na to vůbec ptal!?
„Prostě ho tentokrát už zdrhnout nenecháme, přijdem tomu jeho řádění na kloub, a bude hotovo jasný!?“ prohlásil černovlásek sebejistě, zatímco se bezděky pustil do broušení svého meče.
Svá slova ale myslel vážně. Nehodlal se smířit se stejným výsledkem, jako při jejich prvním střetu s Bestií! Tohle město mělo problém a to nejen s Bestií, takže ho hodlal rozlousknout, pokud to byla jediná cesta jak tuhle misi splnit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume zavrtěla hlavou. „Shinobu-san se o sebe dokáže postarat sám. Naoto má jen stejnou cestu a naše nová kolegyně také. Ti dva budou pokračovat, i když si myslím, že by tu Naoto mohl nechat nějaký vědomosti, aby vám pomohl s tou otravou tady,“ usmála se a obrátila se na Ryuunosukeho.
Rudovlasý bylinkář kývnul. „Rád ho zase uvidím. Jak se vlastně mají Satoya a Yuujiro-san?“
Ženu zamrazilo. „Prostě…,“ hlesla a obrátila se zpět k ohni, „zmizeli.“ Bylo pro ni jednodušší říct, že její bývalý sensei zmizel.
Ryuunosuke poznal, že to nebude tak jednoduché, a raději otočil list. „Jak se cítíš, Naoko?“

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičiště tam u nich

Na tváři se jí objevil nepatrný úsměv, když její technika senseie skutečně nejenom že pozastavila, ale rovněž odmrštila vzad. Oči stále hrůzou lehce rozšířené, pozorující oheň, jak prolétl jen kousíček od jejího obličeje.
Svou chybu soustředit se chvíli jen na ohnivce si uvědomila o zlomek časového intervalu později, když se odrážela, že vyrazí za ním. Náraz od Kasumi pro ní tak přišel jako blesk z modrého nebe a tak ani neprovedla nic, aby jejich pád k zemi zpomalila. Chvíli nevěděla, jestli je jen tak překvapená, nebo jestli má vyražený dech. Naštěstí se jednalo jen o překvapení a díky situaci, ve které se nacházeli, měla v sobě vysokou hladinu adrenalinu a tak naraženou kostrč nebo na co vlastně dopadla vůbec nevnímala.
Jenže ta chvíle byla v dané situaci moc dlouhá. Ze svého místa pod Kasumi viděla blížící se červenou vlnu, ale netušila, co s tím udělat. Mohla jen sledovat, jak se (minimálně pro okolní přírodu) smrtící vlna nezadržitelně blíží až k nim a doufat, že tím, že je dole ona, alespoň tak Kasumi snad nedostane plný zásah, kdyby se jí nepovedlo dostat včas do bezpečí.

Bestie z Kasugawy

Akinobu se otočil po své ose spolu s Onigiri a z kleku na poslední chvíli srazil ránu mířící na koleno do strany.
Byl ve velmi zranitelné pozici avšak dívka šance nevyužila.
Kapitán si viditelně povzdechl.
"Ano, ano, já vím. Jen jsem se chtěl rozhýbat aniž by na mě uctivě civěl celý sbor." Řekl trochu otráveně.
Najednou se ozvalo klepání na dveře. Zpoza nich vykoukl Kenzo se svýma obrovskýma zelenýma očima a upláclou černou patkou.
"Kapitáne...je čas." Řekl vážně.
"Vidíš?" Obrátil se Kapitán na Onigiri. "Nikdy mě nenechají ani na chvilku na pokoji."
Vzal si od dívky bokken a i s tím svým je opřel o regál.
Když míjeli Kenza ve dveřích, mladík před kapitánem sklopil oči. Byl napjatý jako luk. Strach z šéfa byl evidentní.
Ale Akinobu kolem něj prošel takřka bez povšimnutí.
"V pořádku, já zamknu." Zašeptal téměř neznatelně mladík a zachrastil klíči.
Když ho míjela Onigiri, věnoval dívce zvláštní dlouhý pohled. Nebyl v něm strach, spíše lítost.
Vyšli schody do přízemí. Většina policistů se přesunula do haly. Na venkovním pozemku najednou nestála ani noha. Všichni byli ukrytí v budovách a hodlali využít alespoň částečný moment překvapení.
"Ještě jedna rada do života. Bude se ti hodit, pokud tu dnes všichni nezemřeme." Obrátil se Akinobu na Onigiri.
"S lidmi, co tě platí za tvé služby mluv na rovinu a upřímně. Nejsem hlupák, vím, že jsi mi neřekla ani polovinu toho, co víte."
Pak se odvrátil a vydal se po schodech nahoru směrem ke své kanceláři, kde na něj už měl čekat Kumaru. Kenzo je už nenásledoval. Minul se s rudovlasou policistkou v čepici a ztratil se někde v davu.

Mezi tím v kanceláři stál Kumaru opřený o stůl. Ruce měl založené na hrudi. Nekonečné čekání si krátil kontrolováním Takuyi.
"Hmmm...máš po ruce veškeré vybavení? Nabrus si meč, vypadá snad ještě tupěji než obvykle.
Noha je v pohodě?
Jsi nervózní?"
Chtěl mít opravdu jistotu. Sám si prohlédl své vybavení a ujistil se, že je vše na svém místě. Navíc tím zaháněl svíravý pocit v břiše. I když byl zkušený lovec, tohohle pocitu se nikdy úplně nezbavil. Pocit nervózního očekávání, než se kořist konečně objeví. Navíc měl dojem, že Bestie neukázala ani polovinu své skutečné síly.
Upřímně doufal, že Bestie nebude ten typ, který se nikdy nevzdává. Nebylo by dobré protahovat nějaký drsný střet uprostřed města plného civilistů.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Hvězdice co po něm dívka hodila odrazil kunaiem a ohnal se po ní hořící pěstí. Midori naštěstí všas zaregovala a rázovou vlnou chakry, kterou ze svého těla vypustila, muže skutečně zastavila. Hořící pěst jí tak proletěla jen kousek od tváře, načež Midori v jejím vlastním protiútoku zamezila Kasumi, která ji strhla k zemi.
Homura, kterého rázová vlna odmrštila vzad, mezitím těkl pohledem za sebe, prudce se prohnul v zádech a udělal přes Kaita přemet, díky čemuž mu chlapcův kunai jen prosekl bundu na zádech.
"Katon: Hitsuchi!" zvolal Homura když opět stanul na nohou, pustil kunai, poskládal pár pečetí a praštil dlaněmi o zem. Jakmile se tak stalo, vylila se z nich rudá záře jako voda z protržené hráze a začala se šířit na všechny strany, během zapalovala stébla trávy a pálila hlínu jako divoký požár. Samotný oheň to ale nebyl, pouze ohnivá podstata Homurovi chakry. A ta se teď řítila proti trojici ležící na zemi sotva pár metrů před ním.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 5
Kasugawa
„I když jste je trénovali, nemůžete jim vidět do hlavy. Možná je prostě chyba na obou stranách. Aspoň u bestie je to jisté,“ oznámila dívka. Při jeho dalších slovech se zamračila.
„Pokud to bude potřeba, nezaváhám,“ odvětila a napjala se. Nedokázala popsat jak, ale ucítila, že přijde útok. Možná si prostě začala zvykat na protivníkovu řeč těla. Vytočila se a rychlou otočkou, díky níž se vyhla i útoku na ruce, se dostala muži do zad a sekla mu po kolenní jamce.
„Bestie je ninja, nebo má spíše schopnosti ninji,“ chytila meč obouruč a pár kroků ustoupila. „Zdá se, že ji někdo posílil. Ona je jen vrchol ledovce. Když se jí zbavíme, může se objevit další. Mimochodem myslím, že nahoře čekají na svého kapitána.“

Kasumi Hyuuga
Tým 1

Že Homura překazil všechny její pokusy o útok ji až rak moc nepřekvapilo, ale jak drsným způsobem se pustil do Midori už vypadalo trochu nebezpečně.
Udělala kotoul, kterým se vyhnula všem nepříjemnostem a dostala blíž kamarádce. Rozhodla se tentokrát zareagovat trochu jinak, než přímým útokem nansenseie. Neměla čas a nehodlala čekat, jal zvládne Midori zareagovat, prootže Homurův útok zhodnotila jako příliš riskantní. Navíc si všimla, že na Homuru se zaměřil i Kaito a nechtěla být součástí terče pro jeho případný útok.
Se vší rychlostí, kterou v sobě našla se pokusila srazit Midori stranou.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Dívenka se ho nejprve lekla, ale pak se mu po krátké odmlce svěřila. Přála si znovu vidět svou matku.
Ren na ni chvilku mlčky hleděl, načež seskočil ze stropu, urovnal si slamák s shamisenem na zádech a narovnal se.
„Dobře,“ usmál se na ni a poskládal dvojici pečetí.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Mlčel, zatímco Kumaru mluvil, a s rukama v kapsách kráčel dál po jeho boku.
„Hmm...“ zabručel po vzoru svého sensei, „já si teda hrdiny představuju jinak...“
Dvojice došla zpět na stanici, kde se policejní sbora chystal na střet s Bestií, a jak se zdálo, i Onigiri tu už dávno byla.
Prý byla v tělocvičně s kapitánem. Nad tím se Takuya zašklebil. Ten chlap byl hrozně protivný a jeho parťačka tam s ním byla sama. To se mu teda moc nelíbilo. Onigiri byla ale silná a statečná, určitě pomoc nepotřebovala!
Když se potkali s Kenzem, který se už zase choval jako vystrašená hromádka nervů, Takuya si při jeho odchodu jen hlasitě odfrkl a založil si ruce na prsou.
Už aby tu s tím vším byli hotoví. Spoustu lidí tu potřebovalo ukázat, zač je toho ohnivá vůle!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Miki Hakumei, tým 5

Venku na čerstvým vzduchu bylo krásně. Lidé si povídali, měli dokonce i normální obličeje. Oh, jak si užíval tuhle chvíli, avšak nakonec se vrátil zpátky.
Nasál vůni dělaného pokrmu. Vonělo to moc hezky, škoda jen, že jako jediný idiot bude vybírat maso. Už párkrát pomyslel na to, že by maso opět zkusil jíst, dokonce to i zkusil, ale vzpomínka byla zatím vždy silnější. Oklepal se a nasadil svůj šarmantní úsměv, i když nebylo koho okouzlovat.
"Ale, ale...Naoko, třeba ten nováček nebude tak marný, jak sis ho asi představila, hádám." mrknl šibalsky na Naoko. Narozdíl od ní, on se těšil na novou tvář. S Akihirem si moc nepokecal, s Naoko vlastně taky moc ne, teď už by to mohlo konečně vyjít.

Bestie z Kasugawy

Akinobu na chvíli odvrátil pohled a zadíval se do stropu.
"Všechny ty lidi tam nahoře..." Řekl zachmuřeně. "jsme se seržantem Mokim vycvičili dle našeho nejlepšího svědomí, věřím, že umějí bojovat. Ale Bestii nenazýváme Bestií jen tak pro nic. Nepřítel má ohromnou sílu a výdrž, reflexy jaké jsem nikdy neviděl. Nejhorší je, že zranění se bát nemusí, protože meč v břiše ho nezabije."
Znovu obrátil pohled na Onigiri.
"Nikdy jsi nikoho nezabila. Vidím ti to na očích, nemáš ten pohled. Dokonce to i cítím z tvého pohybu, zvláštní.
Co tím ale chci říct je to, že musíš být odhodlána nepřítele zabít ať už je pod maskou kdokoliv. Nedá ti jinou možnost. Žádné naše vězení ho nedokáže udržet."
Pak znenadání zaútočil. Vymrštil se vpřed jako zmije, bodl dívce po krku a navázal lehkým rychlým sekem po dívčiných zápěstích svírajících bokken.
"Teď mě ale zajímá víc to tvé pozorování. Navíc jsi mi neodpověděla na moji původní otázku: Co vlastně víš?"

"Hmmm...to jsem si mohl myslet." Zabručel si Kumaru pod vousy.
"Hmmm...víš." Zabručel o něco později k Takuyovi.
"Zoufalí, nespokojení lidé, kterým se třeba i stalo nějaké bezpráví, mají někdy potřebu mít svého hrdinu. Chtějí věřit, že aspoň jednou v životě je někdo zachrání, že bude spravedlnost na jejich straně, že zlo bude po zásluze potrestáno. Lidé mají rádi hrdiny. Stejně jako ta dívka. Jsou ochotni přijmout Bestii jako svého hrdinu i když rozhoduje o jejich životech. Je soudcem a rovnou i katem."
Došli na policejní pozemky, kde narazili na seržanta Mokiho jako předtím Onigiri.
"Hmmm...nečekal jsem kvůli tomu takovej humbuk." Poznamenal otráveně jounin, zatímco se rozhlížel kolem.
"Doufám, že se nebudou plést." Okomentoval připravující se policisty.
"Ručím za ně." Řekl seržant hrdě.
"Mimochodem, prošla tudy slečna Onigiri s tou pandou červenou." Dodal spěšně.
Jounin zabručel na srozuměnou. "Medvídek. Nechte mě hádat Moki-san. Je s ním v tělocvičně-suterénu a nemá je nikdo vyrušovat, mám pravdu?" Kumaru založil ruce na hrudi. Tvářil se nečitelně, ale v jeho hlase byla slyšet nespokojenost.
"Je to tak." Krčil seržant rameny. Chvíli to vypadalo, že se jeho hustý knír zavlnil.
Rozhodli se tedy počkat v kapitánově kanceláři. Cestou prošli kolem Kenza, který zrovna nervózně zamykal kuchyňku.
Zamžoural velikýma zelenýma očima, když si všiml jejich přítomnosti.
"Kapitán je...je dole, to už asi víte." Řekl roztržitě.
"Hmmm, ano, to víme." Odpověděl jounin a věnoval chlapci dlouhý pohled.
Mohl on být Bestie? Jeho jméno k té domněnce svádělo, vzhledem ke vztahu k místnímu folklóru, ale pohled na něj od této myšlenky odrazoval.
"Já..já...pro něj doběhnu, pane. Určitě s vámi bude chtít mluvit!"
"Hmm, jo, to já s ním taky." Řekl si pro sebe jounin tiše, když mladík zmizel na schodech.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

„Hm,“ promnula si žena bradu. „Máš pravdu, Hanako. I mně se zdál starosta nějaký divný,“ přemítala. „Netuším, kde je konec Renovi, ale s tím si to vyřídím, až se s ním uvidím. My tři bychom mohly vymyslet na starostu nějakou lest.“
Další slova dívky ji donutila svraštit obočí. „Co je s tou dívkou?“ Než však stihla Hanako cokoliv říct, ozvalo se nedaleko velmi známé pufnutí. Nozomi překvapeně vyběhla před márnici a na ulici za bránou ke hřbitova zahlédla nějakou dívku. Na čele měla chránič, ale z dálky jouninka symbol nerozeznala. Vydala se proto k ní. Nepředstavovala pro ni nebezpečí. Kdyby byla nepřítel, neobjevila by se tu takhle hlučně.
„Posila z Konohy?“ zamrkala překvapivě, když konečně rozeznala znak vyrytý do plíšku. I když byla přicházející hnědovláska drobná a měla tělo i obličej malého dítěte, její výraz i tón hlasu působily dospěle.
...
Dívka polekaně zvedla zrak a upřela jej na Rena. Co dělal u ní v bytě? Zatvářila se umanutě. „Aby,“ hlesla a vypadala, že přemýšlí, „Aby se maminka vrátila.“

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Ne, že by Kaito čekal, že jeho útok bude ffungovat, když nevyšel ani na slabšího soupeře, než byl Homura, ale že shuriken chytí jen tak do ruky a vykryje jím druhej, který letěl necelou vteřinu po něm, bylo pro Kaita naprosto ohromující. Naneštěstí na úžas nebyl čas, protože Homura vykryl i jeho druhý útok. Ten člověk, pokud to teda byl ještě člověk, reagoval na všechny tři najednou a vypadal u toho, jako kdyby zvládl i deset dalších. Než se Kaito stihl rozhodnout co dál, vyřešil Homura jeho dilema, když na mladíka poslal salvu ohnivých koulí. Chlapec se ani nesnažil vytvořit obranu, protože žádnou dostačující neměl a altivoval své tělo na dva rychlé skoky za pomocí Shunshin no Jutsu. Jednou, aby se vyhl ohnivým koulím a druhou kousek za Homurova záda. To už se jejich sensei řítil na Midori, která zrovna vykřikla známou techniku. Kaito nestihl vymyslet nic jiného, než se prostým skluzem dostat Homurovi pod nohy, aby o něho Jounin zakopl ve chvíli, kdy by ho technika donutila byť jen o krůček ustoupit. Při zkluzu složil pečetě stejné raitonové techniky co se pokoušel použít i předtím a kunai, který začal raitonově probleskovat nastavil Homurovi do cesty. Pokud by o něho Homura opravdu zakopl, dostal by navíc i ránu Raitonem. Chlapec jen doufal, že na to Kasumi správně zareaguje.

Naoko
Tým 5
Tábor mediků
"Jau," vyhrkla spíše instinktivně, než bolestí dívka, když ji Suzume narazila masku na obličej. Technika se zrušila prakticky hned, jak dostala Naoko masku na obličej. Konečně byla zase komoletní a mohla být v klidu. Navíc ji docela pobavilo, že vylekala jak svojí sensei, tak mladého medika.

Naoko se ke skupině venku přidala až po nějaké době a usadila se kousek od Mikiho. Ne však příliš blízko. Byla tak steanou a přitom byla s nimi. Jak se Suzume správně domnívala, zpráva, že za nimi míří Naoto ji opravdu rozveselila. Na druhou stranu, fakt, že s nimi jde i Shinobu Ueda přijala Naoko vlažněji. Byl to celkem fajn člověk, ale znal Naoko bez masky, aniž by tušil, že existuje nějaká Naoko s maskou a dívka si nebyla jistá, zda by ji nedokázal nějak poznat. Doufala však, že ne. Třetí zpráva Naoko všechnu náladu zase sebrala. Že odvolali Akihira věděla, ale že ho za tu chvilku stihli rovnou vyměnit, to byl opravdu opruz. Akihiro se Naoko alespoň dokázal vyrovnat, nebo ji dokonce předčít, ale bude tomu i v tomto případě? Navíc měla Akihira v hrsti i v osobním životě a on měl v hrsti jí. Byl totiž dalším, kdo věděl co se skrývá pod maskou.
"Skvěle," pravila s řetelně kousavou skepsí v hlase. Alespoň, že se uvidí s Naotem, i když ho nebude moct ani obejmout.
"A proč s nima jde i největší dodavatel rýže pro Konohu? Doprovází ho Naoto a bylo to po cestě?"
'Pokud potřeboval doprovod, bude ten náš nováček zase novopečenej genin,' pomyslela si Naoko a založila si ruce na prsou v obraném ggestu. Neměla ráda změny.

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičiště, nepříjemně krátká vzdálenost od Homurovy hořící pěsti

Rychlost, s jakou se Homura vypořádal s útoky, které na něj mířily jí znemožnila zasáhnout jej alespoň trošku nepozorovaně. Přesto však shurikeny, které držela hodila směrem, odkud se ohnivec přibližoval. Doufala, že jí to poskytne tu chviličku, kterou potřebovala na shromáždění chakry. Byl to poměrně zoufalý pokus o kterém si nebyla jistá, jestli vůbec zafunguje, ale raději by odcházela s neseškvařeným obličejem a bylo jí jasné, že je sensei rychlejší, a i kdyby zkoušela uhýbat, dlouho se by se jí nedařilo.
"Jūkenpō Ichigekishin" Na poslední chvíli ze sebe vyrazila vlnu chakry, která by měla ohnivce minimálně vyvést z rovnováhy, ne-li jej odstrčit kousek zpět, a pokud se tak skutečně stalo, okamžitě vyrazila rovnou za ním s napřaženou pravou rukou a přichystaná použít Shōtei k oblasti jeho břicha.
A pokud se tak nestalo, no, pravděpodobně se cvičištěm roznesla ne úplně příjemná vůně páleného masa, ale alespoň to snad ostatním poskytlo příležitost k dalšímu pokusu o útok.

Onigiri Ueda
Tým 5
Kasugawa
Dívka si jeho útoku všimla a s dřevěným třísknutím svedla jeho útok tak, že ji boken pouze škrábl vzadu na stehně hrotem. Hned chytila svou zbraň obouruč a zabodla so Akinobua zamračené oči. „Možná je ale vážně někde něco špatně, pokud se k tomuhle někdo snížil,“ zatvářila se alespoň trochu smířlivě. To, jak reagoval, jak odpovídal… Tajil něco? Nebo byl opravdu jen rozčílený?
Jeho poslední slova ji rozhněvala. „Nic takového jsem neřekla,“ zavrčela a klouby na prstech jí zbělely, jak sevřela jílec pevněji. „Nesoudím. Jen pozoruji. Nikdo není jen dobrý nebo jen zlý. A já jsem připravena chránit ty, jenž nedokáží bojovat.“

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Vyslechl si Kumarovu odpověď a zamyšleně sklopil pohled.
Tohle se mu nelíbilo. Začínalo to být děsně složitý a to neměl rád!
„Co to sakra děláš Takuyo!?“ zamračil se po chvíli. Začal váhat a to nebylo dobré. Do boje vážky nepatřily a do života správnýho chlapa taky ne!
„Yosh! Vim jak to udělam! Příště ho prostě zmlátim a zeptam se ho proč to dělá! Tak!“ vzhlédl rozhodně Takuya a plácl se pěstí do dlaně, při čemž mu v očích poskakovala opět ta samá jiskra, jako vždy, když se pro něco rozhodl.
Nebylo to vůbec složité, bylo to úplně jednoduché! Stačilo se nenechat zatlačit světem do zajetých kolejí.
„Hm?“ vzhlédl k muži, když se ho kus od stanice zeptal, co s Rin probírali.
„Říkala, že si to ty voběti Bestie zasloužili a že je tohle město schnilý, nebo tak něco,“ odvětil černovlásek s rukama v kapsách zamračeně.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Své odpovědi se dočkal a kýžené reakce také. Natsuko mu sdělila, kam se její maminka poděla. Nebylo překvapením, že se poté rozeběhla pryč.
Ren se za ní chvilku mlčky díval, dokud mu dívka nezmizela z dohledu.
„Nee, Natsuko-chan?“ objevila se chvíli na to dívce před obličejem Renova tvář znovu, vzhůru nohama. Hnědovlásek stál totiž na stropě jejího domku, odkud dívence, sedící na gauči, hleděl do tváře.
„Co je to, co si přeješ ze všeho nejvíce?“ naklonil mladík hlavu mírně do strany zvědavě a jeho hnědé kadeře se mírně zhouply, zatímco si přidržoval rukama za zády svůj shamisen a slamák, aby mu nespadly.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
První se dal do útoku Kaito, který po něm mrštil fuuma shuriken. Když se proti němu velká hvězdice rozletěla, Homura se mírně odrazil a ve vodorovné rovině se zemí se rotočil kolem své vertikální osy. Z této otočky popadl Kaitův fuuma shuriken akorát, když prolétal pod ním, načež využil své setrvačnosti, dokončil i se shurikenem v ruce otočku a zabodl ho do země skrz oko druhého fuuma shurikenu, který k němu akorát dolétal a který tím na místě zastavil. Samotný Homura skončil na pravém chodidle a levém koleni a hbytě první fuuma shuriken vytrhl ze země, aby s ním vykryl salvu menších shurikenů, co po něm Kaito hodil.
Mezitím už ho minul i druhý Kasumin kunai, díky čemuž se dostal do jakési smyčky, kterou se tím kolem něho snažila dívka vytvořit.
Ohnivec proto do Kaitova fuuma shurikenu vpustil ohnivou chakru, díky čemuž se jeho čepele rozpálily do běla, a mrštně jimi lanko kolem sebe přeťal, načež jej z otočiky na patě hodil do trajektorie Kasumina běhu. Svou otočku na patě zakončil zpátky čelem ke Kaitovi, akorát když dokončoval sadu pečetí.
„Katon: Housenka no Jutsu!“ vyslal Kaitovým směrem spršku asi deseti náhodně se řítících ohnivých střel.
Jakmile tak učinil, vyhledal pohledem, který byl navzdory žárů na cvičišti chladný jako led, poslední členku jeho týmu, a vrhl se jako dravá šelma přímo proti ní, třímající v levačce kunai na odrážení jejích potencionálních protiútoků vrhacími zbraněmi.
Jeho ruce po cestě vzplály a tak Midori rázem nehrozil od blížícího se pravého háku jen rozbitý nos, ale i ošklivě popálená tvář.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
kancelář Hokage - Konoha - Izumizaki

Lei byla ráda, že ji nikdo nevynadal a že kromě zjištění o smrti Daichiho, šlo vše ohledně jejího znovupřijetí do služby dobře.
„Dívka nám hodně pomohla a určitě se i něco přiučila.“ promluvil pandí stařešina. Otočil se směrem k Lei. „Nechceš se do té vesnice dostat rychleji děvče?“
Lei přijala poplácání od Hokage a vstřebávala nové informace.
„To by bylo super dědo!“ přijala bez váhání pandí nabídku.
„Děkuji za přijetí a ještě jednou se omlouvám, že jsme sem takhle vpadli.“ řekla dívka směrem k oběma ženám. „Nashled..“ chtěla se ještě rozloučit ale mezitím ji panda chytil za ruku a stejně tak jak se v kanceláři rychle objevili, tak i rychle zmizeli.

Dívka se spolu s Pakuem objevila uprostřed vylidněné vesnice Izumizaki a rozhlížela se kolem.
„Uff..“ oddychoval si panda „..na takovou spoustu cestování jsem již poněkud starý, takže si na to nezvykej děvče.“ opíral se Lei o nohu a odpočíval. Dívka mu věnovala děkovný úsměv a podrbala ho na hlavě.
„No tohle..“ chtěl ji plný hrdosti zarazit ale pocit blaha ho na pár vteřin přemohl.
„Tak se tu snaž ať nám neuděláš ostudu děvče, já už musím zmizet. Kdyby si něco potřebovala, obrať se na Linga jako vždy.“ řekl po chvíli Paku, s dívkou se rozloučil a zmizel.
„Tak co teď?“ ptala se v duchu dívka a hledala pohledem nějaké obyvatelstvo.

Bestie z Kasugawy

Akinobu, zasypán údery, byl nucen couvat. Suterénem se rozléhaly zvuky praštícího dřeva. Kapitán s každým úderem provedl perfektní úkrok, aby si udržel od dívky vzdálenost.
"To nikoho neopravňuje rozhodnout o jeho životě!" Odpověděl už mnohem živěji. V očích měl jakýsi oheň, který tam předtím nebyl.
Při dívčině posledním útoku přešel z půlobratu do pokleku a plochou bokkenu plácl dívku výchovně přes zadek.
"A zlomit mu u toho nohy. Mučit ho. Něco takového do moderní společnosti nepatří."
Odkulil se stranou, bleskově se zvedl na nohy a opět zaujal postoj.
"Tvůj sensei říká, že Bestie dnes zaútočí přímo na stanici. Jsi připravena ochránit mé lidi? I když Bestie tahá lidi z ohně a my jsme ti údajní darebáci?"

"Hmmm...Ne." Odpověděl vousatý ninja téměř bez rozmýšlení.
"Vzpomeň si na Doktora a jeho neteř. Lékaři by měli být dobří lidé, ale tihle dva přesto nejsou. Podle Utariho a Onigiri je Bestie nejspíš jejich výtvor.
Uniforma nebo plášť ještě z nikoho dobrého člověka nedělá. Stejně jako meč na zádech ještě z nikoho nedělá dobrého šermíře.
Kdyby všechno na světě bylo jak má být, ninjové by nebyli potřeba a my bychom žili v pohádce."
V tichosti se vydali směrem ke stanici. Byl čas zaujmout pozice.
"Hmmm...co říkala ta dívka?" Zeptal se Kumaru asi sto metrů od zdí policejního komplexu.
Byl si jistý, že Takuya s tou dívkou mluvil i když ji měl jen sledovat.