NFFORPG - Konohagakure no Sato

Bestie z Kasugawy

Policista, kterého Onigiri tahala za rukáv, se překvapeně obrátil k dívce.
"Podívej se kolem holka, také se jen bránili!"
V podstatě měl policista pravdu. Spousta jeho kolegů ležela všude po zemi, naříkajíc nad svými zpřelámanými končetinami. Někteří se nehýbali vůbec. Nejhůř dopadl holohlavý policista, jehož obličej byl znetvořen k nepoznání.
Jak začal Takuya z chumlu těl odhazovat jednoho člověka za druhým, jeden z uniformovaných se v zápalu boje po chlapci ohnal obuškem, ale rána nedopadla, protože ho za zápěstí chytila obří ruka vousatého ninji.
"Hmmm...tohle fakt nechceš." Prohlásil jounin a zvedl muže za paži do vzduchu. Ten sebou začal zmítat.
"Na čí straně sakra jste?!"
"Dost!" Ozval se od vysklených dveří velitelský hlas seržanta Mokiho.
"Emoce musejí jít v naší práci stranou!" Řekl nahněvaně a vlepil výchovný pohlavek nejbližší policistce.
"Nechováte se o nic lépe nebo disciplinovaněji než ta Bestie! Tohle jsem vás neučil, měli byste se stydět! Teď zajistěte podezřelého a dělejte laskavě svoji práci! A sežeňte zdravotníky!"
Domlácený muž ležící na zemi využil okamžiku a zvedl rozevřenou dlaň ke stropu. "Pomoz mi!" Zakřičel zoufale.
"Bishamonten!"
Všichni, kteří stáli poblíž Bestie, byli odhozeni stranou jako by je do hrudi kopl kůň. Navíc měli všichni v očích vypálený neurčitý zlatý obrys postavy s holí. Jako když se člověk upřeně dívá na žárovku a pak zavře oči.
Když se ninjové dali dohromady, mohli vidět, jak Bestie před budovou probíhá skrz policejní obklíčení jako nůž máslem a míří z pozemků pryč.
Kumaru se nemohl zvednout. Hlava mu po pádu na zem třeštila, bylo mu horko, neskutečně se potil a třásl se. Jako by jeho tělo reagovalo na nějakou cizí látku v těle.
Najednou mu to došlo. Ten škrábanec na ruce a rudý cop mizející ve tmě.
Bestie měla během útoku v policejních řadách komplice! A ne ledajakého!
Nemohl to být nikdo jiný, než tajemná dívka z ulice.
Musela ho otrávit během toho prvotního zmatku ve tmě. Byl celý útok na stanici jen záminka nebo dobrá příležitost jak se ho zbavit?
Byla škoda, že už to nikomu neřekne, protože jeho vědomí se začalo nořit do tmy.
Ze suterénu vyběhl kapitán Ueda. "Co to tu sakra děláte?! Neříkejte, že jste toho parchanta nechali zase zdrhnout! Sakra Moki, jste celý?!"
"V pořádku, ale obávám se, že Kumaru-san..." Odpověděl otřeseně seržant a ukázal na nehybného jounina.
"Sakra! Kumaru-san, Kumaru-san! Slyšíte mě?! Co je s vámi?!"

Midori Hyuuga
Tým 1
Cvičiště

Konečně se dostala do pozice, kde chtěla být. Strom jí chránil jak před shurikeny, tak před zrakem senseie a to bylo ideální. S někým ovšem ani náhodou nepočítala a kmen stromu jí před ním vůbec neochránil. Spíše naopak, zamezil jí v jakékoliv snaze o ústup. Ne, že by si myslela, že by měla při případném ústupu šanci, že ano, ale takto se prostě cítila jen v pasti.
Na samotném okraji vědomí postřehla další osobu vedle ohnivce a to, že se události na cvičišti zklidnily, ale i tak její myšlenky z naprosté většiny zabíralo vrčení přímo před ní a snaha být tak nehybná, jak jen to dokázala.
Možná, kdyby nebyla tak unavená, dokázala by si všechno pospojovat, a možná by se nic nezměnilo, i kdyby jí rychleji došlo, že na místo dorazila členka klanu Inuzuka. Pravděpodobně by se před vrčením stejně tiskla co nejpevněji ke stromu a jen vytřeštěně pozorovala, co udělá, vydána mu na milost.
Alespoň do doby, než přestal vrčet a kousek se stáhnul. Zhluboka a lehce roztřeseně se nadechla a odvážila se trošku uvolnit. Konečně k ní dolehly i hlasy ostatních. Byla vděčná, že Kaito zopakoval jejich jména, jinak by to pro ní byla opravdu trapná situace. Netroufla si z vlka před sebou spustit oči, takže zbytek mohla pozorovat jen díky své oční technice a tu by už taky ráda ukončila. Potřebovala si sednout, ale situace jí to nedovolovala.
"Moc mě těší." ozvala se poté taky a nemotorně se poklonila. Převážně asi tedy Kamimaru, ale pochopila, že Homura o ní stejně věděl, takže předpokládala, že Moriko-san bude taky.
Kasumiina slova jí zase tak moc nepřekvapila, dokonce se při nich trošku ušklíbla. Přála by si mít takovou odvahu jako druhá Hyuuga. Její loket už byl naprosto nepoužitelný. To, co jí při souboji udržovalo v pohybu bylo nyní pryč a najednou byla ráda za strom za sebou.

Naoko
Tým 5
Tábor
"Pokud vodu směňují, je to stejné, jako by ji kupovali. Tím, že Nakanojo přišla o svůj zdroj vody stojí město peníze," odpověděla trpělivě Mikimu a dál se k situaci nevyjadřovala. Maximálně jen pokrčila rameny a pokývla hlavou. To co Suzume řekla bylo celkem logické a až průzkum Země Železa. Dívka přejela pohledem své nové kolegy a pod maskou se skepticky ušklíbla. Neměli zkušenosti, neměli pořádný výcvik a i přesto je vedení vesnice poslalo, aby se jí, Naoko, pletly pod nohy. Tahle mise se musela udělat pořádně.
Černovláska si nabrala večeři a odebrala se na okraj tábora, kde se mohla v klidu najíst. Nestála o to, aby někdo z nich viděl její obličej. Přinejhorším ne víckrát, než je zdrávo. Po jídle omyla nádobí, uklidila ho a jako první se odebrala na své lůžko. Nehodlala ale spát. Trpělivě vyčkala, až celý tábor usne, načež se zvedla, vzala si celou svou výbavu a tiše, jako myška vyšla ven do noci.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume Tachibana, Naoto Maeda, Shinobu Ueda
Tým 5
Nakanojo
Suzume si všimla, jak se Naoko odtáhla. Všechno v ní ji nutilo po dívce prostě sáhnout a přitáhnout si ji k sobě, ale za prvé by musela Rině vysvětlovat, co se děje, a za druhé by kunoichi v jejích očích přede všemi ztrapnila. Proto si pouze povzdychla. Museli se teď soustředit hlavně na misi.
Naoko ale všechny, nebo minimálně jouninku a Naota, překvapila svou znalostí. Shinobu kývnul. „Pokud se nad tamtím kopcem snáší jedovatý déšť, přijde mi to celý jako nehoda. V Nagigatě se dozvíme ale víc.“
„Miki má pravdu,“ kývla Suzume. „Vodu nikdo neprodává. Pokud se někde něco děje, viník pravděpodobně ani netuší, co se tady v Nakanojo děje,“ dodala a usmála se na Mikiho. Líbilo se jí, že chce dát Naoko stále šanci. „S náma se člověk nenudí,“ zazubila se nakonec na Rinu.
Po večeři šla většina osazenstva tábora spát. Jen Naoto s Ryuunosukem dál živě diskutovali o možnostech otravy. Suzume chtěla mluvit s nimi, ale brzy se dostali do tak odborných termínů, že se prostě posadila na jednu z beden a tam usnula. Lékař ji musel přikrýt dekou, aby nenastydla.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Vše se seběhlo hrozně rychle. Jakmile se světla rozsvítila a Onigiri se vrátila, byla svědkem něco strašného. Zastavila se uprostřed kroku a nevěřícně civěla před sebe. Nebyla to bestie, kdo kosil jednoho nebohého policistu po druhém. Ne. To muž, kterým všichni tak opovrhovali a proti němuž měli chránit město, ležel na zemi a sotva se bránil kopancům a pěstem statečných policistů. Jak jen mohli?
„Přestaňte,“ hlesla dívka a do očí jí vyhrkly slzy. Tohle nebylo správné! Tohle bylo odporné! „Přestaňte!“ vykřikla. „To si říkáte strážci zákona?! Je po všem! Vždyť už se jen brání!“ úpěla a sama popadla jednoho z policistů za napřáhnutou pěst a začala ho od úpějícího muže tahat. „Přestaňte, no tak!“

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Dívka na stromě ztuhla. Ten jeho tón, ta slova, co řekl. Jak je řekl. „Ty,“ hlesla a vytřeštila oči. Společně s tím se však usmála. A nebyl to hezký úsměv. Ten kluk nebyl nějaký cucák, co se nedávno stal geninem. V jeho nitru cítila něco, co ji přitahovalo. Něco, co ji přitahovalo, aby to mohla zničit. „Jak chceš,“ hlesla. Věděla, co jeho slova znamenají. Tohle nebyla hra. Jeden z nich tu dnes zemře.
Dívka se odrazila a vrhla po mladíkovi další jahlice, tentokrát mířící na krk.
…
Muž se uchechtnul, i když to v tom čeru bylo sotva vidět. Takhle zblízka si ale mohla všimnout, že má dlouhé vlasy svázané do culíku. „Taky nejsem místní, tak se na mě asi nějaký vítání nevztahuje,“ oznámil a postavil se do bojového postoje s katanou napřaženou před sebe. „Božhužel ti budu muset nabídnout přesný opak pohostinnosti,“ oznámil, ale sám nezaútočil. Ta holka se mu vyhnula velmi obratně. Patrně nebyla na stejné úrovni jako ty dvě. Musel být opatrný.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
"Nani?" vydal ze sebe mladík překvapeně, když polovina lístku prostě zmizela. Stalo se něco, co ani jeho oči nedokázali zaregistrovat a to mladíka znepokojilo. Zatím každá Homurova akce byla sice rychlá, ale dalo se na ni reagovat. Kaito si připravil další kunai, když tu se ohnivé víry rozplynuly. Kaito překvapeně nadzvedl obočí. U Homuri stála hnědovlasá žena, která ho obejmula a Kaito tak úplně nevěděl, jestli v boji pokračovat, nebo ne. Rozhodl se počkat a bylo to správné rozhodnutí, protože to opravdu nebyl žádný trik vyvolaný klonovací technikou.
'Ani jsem neviděl, jak se přiblížila... ,' pomyslel si užasle a stočil pohled k Midori, před kterou stál obrovský vlk.
'No do pr*ele...' projelo mu myslí a musel se sám napomenout, protože se snažil neužívat hrubých výrazů. Sprostá slova sama o sobě nebyla úplně na škodu, když se používala střídmě, ale pokud se to s nimi přehnalo, veškerá tvrdě budovaná reputace byla ta tam.
"Ahoj, Moriko-San a Kamimaru," pravil s úsměvem a zvedl ruku v pozdravném gestu bez mávání. Vypadalo to, že se právě seznámili s Homurovou družkou. Kaito si až do teď myslel, že je jeho sensei jedním z těch starých mládenců, kteří díky dlouholeté službě zavrhli veškerý společenský život. V tom Kasumi pronesla co pronesla a Kaito se na ni podíval s lehkým úžasem a s neuměle potlačovaným smíchem. Opravdu nečekal, že by si dovolila něco takového. Vždyť to byla Kasumi! Evidentně se v jejím případě hodně sekl v prvním dojmu.
"Dobře ty," uchechtnul se pobaveně. Sám při tomto tréningu neutrpěl žádné zranění, ale z předchozích zkušeností s Homurou mu to přišlo dokonale vystihujicí.

Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
cvičiště

V prvním momentě byla Kasumi ráda, že je po všem. Sice nevyhráli, ale špatně si nevedli. Přestože věděla, že má Homura družku, nemohla zakrýt překvapení z jejího chování. Poněkud očekávala stejně odměřenou a přísnou ženu, jakou byl on sám. Tahle byla ale víc než milá a sladká, až vším údivem Kasumi zapomněla zjistit, jestli oba její týmoví kolegové jsou celí.
Jakmile chytila trochu dech a vyslechla jejich rozhovor, něco ji napadlo. Pokusila se na tváři vykouzlit něco jako úsměv.
"Moc mě těší," kývla postupně na oba nově příchozí. "To nic není," zareagovala pak na její připomínku, jak jsou zřízení. "To bývá i mnohem horší, dokud můžeme odejít po svých, není si na co stěžovat. Navíc má Konoha plno schopných mediků, jak už jsme mohli zjistit," rozhodila rukama a pohledem přejela Midoriinu popálenou ruku. Nenápadně přitom dávala pozor, jestli se z ní Homura nepokusí pohledem udělat hromádku popela.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Kasumi s Kaitem si načasovali své útoky a odváděje tak pozornost od Midori, která se mezitím jala zaujmout strategičtější pozici na útok ze zálohy, až Homura ukončí svou techniku, zaútočila dvojice na ohnivé tornádů svými vrhacími zbraněmi.
Dvojice shurikenů ohnivá smršť neškodně smetla.
Kaitův kunai, který letěl zprvu zcela mimo tornádů, ve svém letu nerušeně pokračoval, dokud ho nestrefil shuriken a nůž tak prudce nezměnil svou trajektorii, mířící teď přímo do klidného oka víru, ve kterém stál jounin.
Těsně předtím, než však vletěl do tornáda, byl výbušný lístek na něm hladce rozseknut vejpůl a půlka ho zmizela.
Homura, stojící uprostřed ohnivé smršti, se akorát natahoval pro předposlední dávku shurikenů, když tu za sebou zaslechl dupnutí, jak za ním kdosi doskočil na zem, a těkl pohledem překvapeně přes rameno.
„Ohayou, daarin~“ roztáhl se hnědovlásce za ním ve tváři široký úsměv s prominentními špičáky.
Ač exploze Kaitova lístku nepřišla, ohnivé tornádo se po chvilce rozplynulo.
Midori, která se mezitím odplýžila bokem a tiskla se teď zády ke kmenu stromu, aby ji její sensei neodhalil a ani netrefil zbloudilým shurikenem, její šanci na útok ze zálohy zhatil mohutný vlk s jizvou přes levé oko, který odkudsi skočil před dívku a varovně na ni začal vrčet.
A nebyl to jediný nově příchozí. Homuru totiž objímala a roztomile se mu otírala tváří o tvář jakási hnědovláska s červenými značkami ve tvaru tesáků na tvářích.
„Tolik si mi chyběl daariiiin~“ radovala se, zatímco se od ní vyšší Homura snažil s výmluvným výrazem odtáhnout. Zároveň se ale ani nedalo říct, že by se nějak výrazně bránil. A dokonce to vypadalo, že měl i nepatrný, sotva zaznamenatelný ruměnec ve tvářích...!?
Když se ho hnědovláska nabažila, pustila se a přejela pohledem k trojici.
„To je tvůj tým!?“ zabodla proti Kaitovi s Kasumi ukazováček a obrátila se nadšeně na ohnivce.
„Jo...“ zabručel Homura, který už se zase tvářil tak, jako vždy.
„Kasumi, Kaito a Midori,“ představil trojici a ukázal při tom palcem i na hnědovlásku opodál.
„Tohle jsou Moriko a Kamimaru, vy tři... Seznamte se...“ stáhl ruku zpátky a založil si ji i s druhou na prsou, hledící nezaujatě někam stranou, jako by ztratil o dění zájem, když byl jejich souboj přerušen.
Vlk, naproti Midori, přestal vrčet a namísto toho jen pohodil ohonem, pomlaskl si a posadil se. I v sedě byl jen o něco málo menší, než dívka naproti němu, ze které nespouštěl pohled. Přeci jen to byl ninja vlk, ne ninja pes.
„Ahoj smečko!“ zamávala trojici vesele Moriko, když tu se zarazila.
„Od čeho jsou tak pochroumaní!?“ probodla Homuru vyčítavým pohledem.
„Trénovali jsme... To k tomu patří...“ zabručel muž.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Když měl jeho chvat kýžený efekt, Takuya tomu chvilku nemohl uvěřit, než se jeho překvapení proměnilo ve vítězoslavně zatnutou pěst.
„Yosh!“ zaradoval se černovlásek. V duchu ale cítil, že je něco špatně. Tohle šlo moc lehce. Posledně na Bestii byli tři a tomu muži se nejen podařilo Takuyu zranit, ale i utéct, a ten samý muž teď ležel na zemi a nezvedal se... zatímco ho všichni policisté v hale začali bezostyšně mlátit a kopat.
Takuya na to zůstal chvíli zkoprněle civět, než zlostí zaskřípal zuby a zatnul pěsti, až mu klouby zbělely.
„KOUKEJTE S TIM PŘESTAT!“ zařval a vrhl se muže od Bestie odtrhnout. Síly na to měl dost, takže mu stačilo brát jednoho za druhým za opasek a trhat s nimi za sebe. Bylo jich ale příliš, než aby stihl zasáhnout efektivně dostatečně včas a tak se halou rozlehl bolestivý výkřik muže, trýzněného paralyzérem.
„Nechte ho bejt sakra! Slyšíte!? Chlap poraženýho nemlátí!“ řval Takuya na muže a rval je z Bestie co mohl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičiště

Ta chvilková naděje se rozplynula stejně rychle, jako dým z dýmovnice. Vlastně doslova. A pak nastala hra na postřeh. Zasažení ohnivou střelou si teď opravdu dovolit nemohli.
"U mě taky." odpověděla rovněž, ale pozornost měla stále převážně upřenou na náhodné střely. Nemohla být ještě větší přítěží. Výše adrenalinu v její krvi ještě nezačala klesat, ale věděla, že to dlouho trvat nebude. Neměla tušení, co si počít. Naprostá většina jejích schopností byla na blízkou vzdálenost a těch pár věcí, co zvládla na dálku jí bylo v téhle situaci úplně nanic.
Kaitův nápad byl skvělý, zeshora byla jediná nechráněná strana a také strana, kam se lidé dívají nejméně. Neměla pochyby, že Homuru plamenná zeď ochrání, přestože by jí zajímalo, jak zařídil, aby to fungovalo pouze jednostranně, když se mu jeho vlastní shurikeny podařilo dostat k nim. Netroufla si ani hodit své zbraně za Kaitovými, aby je nějakou nepříjemnou náhodou nerozhodila z jejich cesty.
Jediný její nápad bylo počkat, než ohnivec onu clonu spustí. Nemohl jí přeci udržovat do nekonečna a snad jej unavovala o něco více, než je ono uhýbání. Netušila, jestli se ještě ke všemu musí uvnitř točit, aby stěnu stále udržoval. Musí se o té technice dozvědět více, takhle bylo moc neznámých. Nicméně návrh co dál neměla a tak jen něco nesouhlasně zamručela, aby se mladíkovi dostalo odpovědi.
Rozhodla se využít toho, že přes stěnu pravděpodobně nejde vidět a vydala se na místo, kde by nebyla přímo naproti těm dvěma, ale snad mimo zorný úhel senseie, kdyby k nim byl natočen čelem. Za neustálého uhýbání střelám postupovala pomaleji, než by chtěla, ale v tu chvíli si říkala, že její největší možnost jak pomoct je buď snad překvapivější útok z jiné strany, nebo prostě odvedení pozornosti.

Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
cvičistě

Když se objevily plameny a kolem nich začaly létat shurikeny jako z pekla. Kasumi se z toho horka co od nich sálalo, začaly dělat mžitky před očima. Možná to nebylo jen z horka. Měla pocit, že už ze sebe vydala neuvěřitelně chakry a střídala schopnosti jednu za druhou.
"Jo, dobrý," skoro neslyšně odpověděla a kývla na Kaitovu otázku.
Většině shurikenů se snažila vyhnout, což pro ni, pro někoho, kdo bojoval tělem, nebyl až takový problém, jaký by to mohlo způsobit jiným, přesto se ale musela mít na pozoru. Občas hodila před sebe taky nějaký shuriken, aby jím zastavila jiný. Pak se rozhodla zkusit dva prohodit přímo skrz vír k Homurovi, přestože netušila, jak to dopadne, věděla ale kam má mířit.
Všimla si Kaitova útoku a snažila se svůj co nejlépe synchronizovat s ním, protože to vůbec nevypadalo jako špatný nápad, pokud tedy její zbraně bariérou projdou.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Bestie z Kasugawy

Když Onigiri vyběhla z budovy, jakékoliv technické zařízení nebylo v dohledu. Nicméně budova se po pravé straně stáčela.
Elektrický rozvaděč byl opravdu umístěn za pravým rohem. Dvířka byla otevřená a na zemi ležel přeříznutý visací zámek, pravděpodobně pilkou na železo.
Problém byl v tom, že všechny ukazatele hodnot byly potemnělé, což znamenalo nejspíš to, že kapitán Ueda ještě nenahodil hlavní zdroj v suterénu. Než se dostavila panika, kontrolky se rozsvítily, ale červeně. Zvednutí malých spínačů zespoda vzhůru zafungovalo a se zelenými světýlky se probralo i osvětlení pozemků a budov.
Onigiri se vrátila do hlavní haly až když Bestie ležela vyřízena na podlaze.

Postava v kápi se obrátila proti Takuyovi, držíc za krk holohlavého policistu před sebou jako štít. Takuya ale ránu jen předstíral a místo toho přešel do přemetu.
Muž pod kápí zřejmě dotek ucítil, protože policistu okamžitě pustil a vyvlékl se z pláště. Ale příliš pozdě.
Výbuch lístku Bestii ošklivě zvrátil hlavu a tvrdě dopadla tváří k zemi. Plápolavá zelená světla v místě očí pohasla a světla haly se naopak rozzářila.

Teď, když díky Onigiri světla zase svítila, byla vidět všechna ta spoušť.
Zařízení vstupní haly bylo zničeno. Všude byli poházení policisté, někteří vypadali zraněni dost těžce.
Kumaru si musel přiznat, že se k ničemu nedostal, protože ho jeho student předběhl. Nedovedl si představit, že by Takuya dokázal vyřídit Bestii sám, natož tak rychle. Přesto se to stalo.
Navíc se při pádu o něco škrábl na zápěstí levé ruky, když ho srazil jeden z policistů. Měl pocit, že koutkem oka zahlédl rudý cop mizející ve tmě, ale nejspíš to byl jen přelud.
V hale najednou začalo být nezvykle horko. Kumaru si setřel pot z čela a pořádně si nepřítele prohlédl.
Samotná Bestie byl vysoký černovlasý muž, oblečený v černém vojenském svetru přepásaném popruhy. Byl vybaven takovým arsenálem, jako by se chystal do války. Byla vidět spousta nožů v pouzdrech, také něco, co vypadalo jako různé typy granátů, na ruce měl vystřelovací a zároveň navíjecí zařízení a u pasu měl dvě ocelové hole.

Policisté, kteří zůstali na nohách nyní hrdinně nezaváhali a přiskočili k ležící Bestii dát jí co proto. Z pozemků přiběhli další a kolem ležícího muže se utvořil chumel, který ninjům znemožňoval se k Bestii dostat.
Rány nemilosrdně padaly jedna za druhou, dokonce bylo slyšet i křupnutí nějaké kosti.
V muži asi ještě nějaký život zbyl, protože se schoulil do klubíčka snažíc se ochránit si alespoň hlavu. Jenže v chumlu těl se objevila hůl s paralyzérem.
Halou se nesl zmučený výkřik.
Kumaru stál na místě, sledujíc počínání svých spojenců. Zasloužili si jen pohrdání.
Vousatý ninja skřípal zuby a ruce měl zaťaté v pěst.
Záblesky vzpomínek mu říkaly, že kdysi byl často v podobné situaci. Když táta umřel a nikdo už nad ním nedržel ochrannou ruku, skupina dětí na něj pravidelně pořádala lov, který většinou končil dost podobně.
Když už musel, preferoval rychlé a čisté zabití.
Tohle prostě nebylo správné!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Lei se dostala i s dívkami do další ulice, která nikam nevedla. Dívce se nelíbilo, že tak mají omezenou možnost útěku v případě nástupu nepřátel. Kdyby byly všechny provozuschopné, tak by jim jako ninjum nedělalo problém přelézt domy kdyby bylo potřeba.
„Holky, tady vás opřu a půjdu zkontrolovat situaci.“ opřela dívky o jeden z domů a byla připravena vyrazit. Nedošla ani do půlky ulice když se ozvalo tlesknutí a jediný vchod do streetu se začal uzavírat kamennou stěnou. Lei zaujmula bojové postavení a ještě rychle pohledem zkontrolovala dívky. To že bude nejspíš muset bojovat a ještě během toho hlídat ty dvě se ji vůbec nelíbilo. Do ulice se rychle přestalo dostávat světlo a toho ihned nepřítel využil. Lei zahlédla siluetu vysoké postavy a na to se proti ní řítil nejspíš meč. Pandí holka reagovala rychlým parakotoulem do strany, tak aby odvedla boj od odpočívajících děvčat. Skončila v podřepu s jednou rukou opřenou o zem a s druhou šmátrajících po shurikenech.
„Toto je velice nezdvořilé. Jsem v téhle vesnici asi deset minut a jediné čeho se tu mladá slečna dočká, je takováhle šikana.“ prohlásila Lei a doufala, že získá čas na lepší analýzu jejího oponenta a taky v to, že si soupeř bude všímat hlavně ji. V opačném případě měla v záloze problesknutí.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Proč se na něho tak zlobila? Ren si vůbec nevybavoval, že by udělal cokoliv, čím by Natsuko tak rozlítil.
Po dalším zaznění flétny se kolem Rena doslova zhmotnily letící jehlice, které se ho teď pokoušely prošpikovat ze všech stran.
Hnědovlásek se prakticky bez rozmyšlení vrhl vstříc jehlicím, letícím směrem od vchodu do domku, aby se vyhnul zbytku.

Natsuko
Natsuko zůstala stát na větvi stromu a s nenávistýma očima chlapce propalovala. O co se to snažil? Proč se nebránil? Vždyť ji neviděl! Protože se ale hýbal, zabodlo se do něj jen velmi málo jehlic. Dvě ho zasáhly do ramene a stehna zepředu, další tři zezadu do zad, nepoškodily ho nijak smrtělně.

Ren Kurogami
Ren se zastavil kousek před vchodem do domu a na chvíli přestal kvůli bolesti hrát. Úšklebek se zatnutými zuby se ale po chvilce proměnil v úsměv a hnědovlásek se dal znovu do hry.
„Když tě porazím, Natsuko-chan, pomůžeš mi poznat lépe svět?“ zeptal se své neviditelné soupeřky.
„Ne. Když tě porazím, Natsuko-chan, pomůžeš mi poznat lépe svět,“ opravil se a jeho úsměv se lehce změnil, zatímco se jeho ruka s trsátkem sklouzla opět po strunách.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Jakmile Lei doběhla za jeden z domů, ocitla se v široké, ale za to slepé ulici. Tam mohla dívky odložit a vydat se své sensei na pomoct… Kdyby se ovšem na scéně neobjevil další problém. Ozvalo se tlesknutí, zatřásla se země a jediný východ z ulice zatarasil obrovský kamenný blok, který nakonec zastínil i slunce a uzavřel tak všechny tři ve velkém kvádru. V tu chvíli se cosi šustlo a před Lei se v šeru objevila vysoká postava, která se po ní ohnala něčím, co se zalesklo ve zbytku světla, které se do kvádru dostávalo skrze různé praskliny. Mohla to být katana?
***
Znovu se ozvala flétna. „Děláš si ze mě srandu?“ ozvalo se odnikud. Ren byl stále sám, ale ona určitě někde byla. „Proč bych ti měla říkat něco takovýho? Jsme ninjové. Prostě jsem ti lhala!“ křikla zase odjinud. Jehlice teď na chlapce letěly ze všech stran. Následoval je zvuk flétny. „Zabila jsem jeho a zabiju i tebe. Jen tě to bude o dost víc bolet za to, cos udělal!“

Rina Baraen, tým 5

Na pozvaní od Suzume si přišedla k ostatním. Přece jen se lépe myslí s plným žaludkem. V hlavě si snažila poskládat všechny možné informace o nynější situaci. Bohužel toho moc o téhle oblasti nevěděla, takže nemohla do konverzace přispět svými poznámky. Miki mu rozhodně optimismus nechyběl. "Jsem zvědavá, co za dobrodruštví s vámi zažiju." Zazubila se na ostatní a potom co snědla svůj přiděl jídla si vytáhla svojí knihu do které se snažila zachytit, jak všichni sedí po spolu. Poté co dokreslila vstala a pronesla. "No pokud tu budeme sedět a spekulovat, tak na to nikdy nepřijdeme."

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Jak Kaito očekával, změnilo se okolí výbuchu v horkou páru a kromadu kapek, které ho mohli oprařit, kdyby tam zůstal. Jeho plán s kouřovou bombou na druhou stranu nevyšel tak, jak si plánoval. Čekal, že ho obě dívky nenechají jen tak složit pečetě pro techniku, která by dým rozfoukala. Bohužel se tak stalo a jejich sensei si vytvořil bariéru, kterou napřímo nedokázal překonat jediný z jeho útoků. Planoucí víry chránili Homuru jen ze čtyř stran, pátou stranu chránila zem a šestá strana byla odkrytá. Díky vlastní technice se navíc Homura nemohl hnout z místa a pokud se musel soustředit na jeho ohnivé střely, mohla tu být jedna šance.
Mladík se vyhl dvěma planoucím shurikenům, vtáhl kunai a navázal na něho další výbušný lístek. Sám moc dobře nevěděl, jak by mu aktuálně mohli být Hyuugy užitečné, protože prakticky neznal jejich schopnosti a od pohledu vypadali vyčerpaně. Mohli Homuru nějak zaměstnat. I kdyby to znamenalo, že budou metat nazdařbůh kunaie a Shurikeny do ohnivých vírů. Proto se před vykonaním vlastního plánu přiblížil blíže k děvčatům. Stále tady byla šance, že díky vířícímu ohni nebude Homura slyšet co si povídají.
"Všichni v pohodě?" optal se jich, aby zjistil stav, ale neměl čas na ně pohlédnout. Kdyby to udělal, hořící shuriken by se mu zavrtal hluboko do břicha. Takhle se mu jen těsně vyhl. Při rychlém pohledu vypadali obě dívky dost unaveně.
"S tímhle si moje techniky nejspíš neporadí, máte nějaký nápad?" Vyhrkl další otázku a prostě zkusil co chtěl udělat. Po pohledu na Kasumi ho úplně přešla chuť něco po nich chtít a rozhodl se jednat. Stejně tomuto útoku moc nevěřil. Připravil si Shuriken do jedné a kunai do druhé ruky, pravou rukou hodil kunai s výbušným lístkem nad ohnivá tornáda a z otočky hodil shiriken se silnou falší. Shuriken zasáhl kunai přesně ve chvíli, ldy prolétal nad Homurou a srazil ho přímo na něj.
"Kai!" odpálil lístek ručním znamením a doufal. Celkově mohl jen doufat, protože proti katonu byli jeho elementární techniky marné a shuriken jutsu proti tak zkušenému soupeři blo slabé.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Takuyo!“ vyhrkla, když spatřila chlapce zase letět z okna. Ten se ale zase vrátil zpátky a pustil se do bestie. Tak strašně jim chtěla pomoct. Nejraději by prostě tasila, seběhla za svým kamarádem a pustila se do bestie, jenže věděla, že nikdo jiný nebude mít šanci. A pravděpodobně ani oni, když nebudou mít světlo.
„Sensei,“ hlesla k velkému muži, „půjdu udělat něco se světlem a pak se vrátím!“ vyhrkla a vrhla se od schodů doprava k požárnímu východu. Jakmile byla venku, divoce se rozhlédla. Hledala rozvodovou skříň.

Miki Hakumei, tým 5

Po představování se zase šli sednout a překvapivě Naoko si sedla od nich co nejdál. Měl sto chutí ji poškádlit a přisednout si k ní blíže, ale nechtěl už pokoušet štěstí.
"Naoko, asi tě musím opravit. Nikdo jim tu vodu neprodává, směňují ji za něco jiného. Je možné, že ta otrava může být pouze lidskou chybou, které si nikdo nevšiml. Měli bychom se kouknout na ten záliv, tam zjistíme víc." upravil si brýle na nose, načež si zkřížil ruce na hrudi.
"A když už tu máme i novou krev," naklonil se blíže k Rině, mrkl na ni,"ne že já bych tu byl nějak extra dlouho," řekl tíším hlasem k ní a narovnal se,"aspoň to bude dobrý ztužovacíkolektiv výlet." obdařil všechny svým milým úsměvem.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Za co měl zaplatit? Na ten ramen ji přeci pozval a ten už zaplatil. Nelíbil se jí snad jeho trik?
Nad tím, čím Natsuko tak rozlítil, si Ren lámal hlavu prozatím marně. Rozhodl se proto raději soustředit na přítomnost. Kouřová bomba, následovaná zvukem flétny, vycházejícím zvenčí. Ta dívka musela být buďto velice rychlá a mrštná, a nebo nebyla sama. Flétna v boji mohla mít ale jen málo využití. Jaké genjutsu to asi bude!? Ren se samou nedočkavostí začal rozhlížet kolem a napínat všechny své smysly na maximum, jak to jen dovedl. Byl zvědavý, na který z nich se dívčin útok zaměří. Soudě podle ruky, vrhajíci mu jehlici do zad, to byl patrně především zrak. A podle svistotu, který vydávala, když prolétala kolem, i sluch. Dokonce i hmat, což poznal Ren podle bolesti, kterou mu zbraň způsobila, když ho kvůli nedostatečně rychlé reakci škrábla na pravé paži. Hnědovlásek se odrazil od stropu jak nejrychleji dovedl, ale bohužel ne dost rychle. Hned na to se vrhl ven ze dveří domu, tak, jak si je pamatoval. Venku udělal kotoul, během kterého se přetočil čelem k domku, a zabrzdil.
Soudě podle chuti krve z ranky a absence pachu toto genjutsu patrně chuť a čuch neovlivňovalo.
A nebo to byl jen prostý útok jehlicí.
„Nebyla jsi to ty, kdo zabil toho pána z márnice, Natsuko-chan? Proč jsi mi to neřekla?“ odplivl si hnědovlásek vlastní krev a napřimil se, hledící na kouřem zahalený vnitřek domu, zatímco si ze zad sundal svůj shamisen.
Ranka na ruce a bolavé rameno od nárazu do futer pří průletu dveřmi. Přibude k tomu ještě něco dalšího? Dopustí to Pilířový Ninja?
To už byla druhá malá holčička, která Rena oklamala. Na jednu stranu to bylo skvělé, ale na druhou mu to tímto tempem zevšední, uvažoval hnědovlásek, zatímco se z jeho nástroje začaly linout klidné, konejšivé tóny, hodící se k odpolednímu odpočinku po obědě.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Světlice neměla kýžený efekt a dřív, než stihl Takuya rozpoznat, kde se v té tmě nachází Bestie, se proti němu rozletěl kopem odmrštěný policista.
„Guh!“ hekl černovlásek, když ho muž smetl a vyrazil ven z okna.
Jen tak tak se černovlásek chytil jednou rukou rámu a druhou policisty.
„Ten zmetek!“ cedil přes zatnuté zuby vztekle Takuya. Po zkontrolování, že se muži nic nestane když ho pustí, ho nechal spadnout na zem a vyhoupl se zpátky do okna.
Bestie mezitím stihl chytit toho holohlavého, kterému akorát zabodával světlici do tváře, která vzplála jako politá benzínem a místností se rozlehl pach a řev.
„Oi! Koukej ho pustit!“ zařval na Bestii Takuya a vrhl se proti ní. Vzdálenost mezi nimi zkrátil během okamžiku pomocí Shunshin no Jutsu a s napřaženou pěstí se na protivníka vrhl. Nakonec ale přešel ze zdánlivého a přímočarého útoku pravým hákem v přemet přes Bestii, které plácl za letu výbušný lístek na kapucu a po doskoku ho ručním znamením odpálil.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Ohnivý býk se řítil proti Kaitovi jako mašina bez brzd. Chlapec před ním uskočil pomocí Shunshin no Jutsu jen tak tak, a dobře udělal, protože býk skutečně naběhl v plné rychlosti do vody. Náraz masy plamenů do vody vyústil v explozi vroucích kapek a páry, která se vylila do okolí, nebezpečně blízko k bojující čtveřici. Naštěstí ale začala rychle chladnout.
Chvilku na to vybuchla dýmovnice, kterou chtěl Kaito vyřadit z boje Homurův zrak, a díky které se bohužel vyřadil z boje i sám, protože mohl jen těžko útočit na něco, co neviděl.
Dívky tento problém ale neměly. A Homura na to nezapomínal.
Rychle od nich odskočil a už za letu se dal do skládání pečetí.
„Katon: Hi no Tatsumaki!“ zvolal, když doskočil, vypustil z úst proud ohně a máchnutím dlaní do strany ho roztočil kolem sebe a proměnil ve vířící sloupec plamenů, připomínající ohnivé tornádů, chránící ho před útoky ze všech stran a rozfoukávající kouř z Kaitovi dýmovnice.
„Katon: Housenka no Jutsu!“ zaznělo posléze z nitra ohnivého tornáda, z jehož stěn začaly létat do všech stran ohnivé projektily, v jejichž nitru se skrývaly shurikeny. Jejich přesnost byla mizivá, ale zato bylo prakticky nemožné předvídat, kterým směrem další z nich poletí a kdy se tak stane.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Lei byla ve vesnici sotva pět minut a situace už se začala dost přiostřovat. Malá dívka se pustila do souboje teď už s odmaskovaným mužem, zatímco dvě další dívky padly na kolena a nevypadalo to s nimi nijak dobře. Lei chtěla dívce pomoci bojovat ale ta ji zarazila a dala ji první rozkaz. Pandí holce začalo docházet, že to asi nebude úplně obyčejné malé dítě a rozkaz instinktivně poslechla. Cítila z Nozomi sílu a vůdcovství. Přiskočila k Akane a Hanako, které mohli být tak o dva nebo tři roky mladší než Lei a obě čapla kolem pasu. Dvě dívky na dvě podpaždí. Rozhlídla se a chtěla s dívkami zamířit za jeden z domů.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště
Kaito si dovolil uhnout pohledem od býka k bojující trojici. Homura byl příliš zdatným bojovníkem, než aby na to stačili sami. Chlapec však věděl, že v boji zblízka by se holkám jen pletl do cesty a byl by více přítěží. Musel jim tedy pomoci jiným způsobem. Hmátl tedy do zadní kapsy a jednou rukou zkušeně navázal na kunail kouřovou bombu. Jen co se býk přiblížil, aktivoval mladík své tělo a probleskl se šikmo od něj, do Homurovo mrtvého úhlu, dvacet kroků od něho a dostatečně daleko od vody, protože čekal, že díky spojení ohně a vody vznikne horká pára, která by ho mohla ohrozit. Nepřipadalo v úvahu, aby zaútočil z dálky, protože to nejhorší, co by mohl udělat by bylo, kdyby ohrozil vlastní parťačky. Kaito hodil kunai s kouřovou bombou tak, aby neletěl přímo na trojici, ale aby zůstal v Homurovo mrtvém úhlu a za ním hodil shuriken, kterému dal silnou faleš, takže nebylo zprvu poznat, kam míří. Shuriken však trefil kunai kousek od trojice a odrazil ho tak, aby kunai dopadl krok od bojujicích.
"Kai!" odpálil bombu a doufal, že to bude pro jeho kolegyně výhoda navíc. Oni měli skvělé oči. Homura ne.

Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
cvičiště

Úspěšně se jí podařilo zapojit se do boje proti Homurovi. Hned z počátku bylo jasné, že ho jen tak neporazí. Dávalo jí opravdu zabrat, aby ji vážně nezranil, ale to od začátku očekávala. Když se jí ale občas podařilo senseie zasáhnout, okamžitě to povzbudilo její snahu. Brzo však pochopila, že ne vždy je to její vlastní zásluhou. Všimla si, že ji občas Homura nechá zasáhnout schválně, aby se tak dostala do nevýhodné pozice, proto tomu přizpůsobila svůj boj a rozhodla se útočit méně, za to přesněji. Roce jejího senseie působily hrozivěji, než souboj s kýmkoliv zkušeným z vlastního klanu.
Byla ale velmi překvapená, když jí Midori přispěchala na pomoc. Ani na moment se na ni nepodívala, aby se nepřestala soustředit, přesto ale nečekala, že dívka s jejím zraněním bude ochotná využít své schopnosti na plno a dál pokračovat v přímém boji proti jejich senseiovi. Nic ale nenamítala, Midori už si dokázala spočítat svoje síly a odhadnout, co může udělat a co ne, proto také nic neplánovala a to jak moc se zapojí do útoku nechala na ní.
V tuhle chvíli by se opravdu hodilo, kdyby tu byl i Kaito, nebo kdyby dokázala alespoň odhadnout, kdy bude mít nějakou možnost jim pomoct.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Midori Hyuuga
Tým 1
Cvičiště

Netrvalo jí dlouho si uvědomit, že toto není prostor k tomu být opatrná. Kasumi potřebovala její pomoc a ona byla rozhodnuta jí poskytnout. Zatla zuby a se zasyčením se pokusila několika rychlými pohyby loket rozhýbat. Zbavit se tak té největší bolesti z rozpraskání spálené kůže najednou a mimo útok a díky adrenalinu to snad i zabralo. Ruka skutečně alespoň na omezenou dobu použitelná byla.
Pokusila se co nejlépe sjednotit své útoky s druhou Hyuugou a místo překážení snad i pomáhat. Čtyři ruce se určitě hlídají opravdu hůře než pouze dvě, občasně tři. Obavy z popálenin musely ustoupit do pozadí a jediné, čemu v tu chvíli věnovala pozornost byly pohyby Homury a Kasumi, se kterou se opravdu snažila být v synchronizaci a neplést se jí do cesty.

Naoko
Tým 5
Nakanojo
Naoko hleděla seděla strnule, jako kdyby ji někdo zamrazil do ledu. Měla sto chutí strhnout si masku z obličeje, ale nešlo to. V posledních dnech dlouho přemýšlela, že se jí zbaví, ale nedokázala to. Za ty roky vytvořila něco, co nešlo jen tak zničit. Dokonce jí občas připadalo, že to má vlastní život. Když si k ní ostatní přisedli, odtáhla se až na samotný okraj lavice. Když přišla řeč na Zemi Železa, obrátila ke skupině svůj pohled.
"Tochikawa-san se nedokázal udržet na trhu. Kvalita jeho výrobků nesklidila valný úspěch a konkurence ho převálcovala. Nepřijde mi pravděpodobné, že by mohl zrovna on dělat potíže. Leda by se kvůli dluhům zapletl do něčeho smrdutého. K chemickým zbraním se každý staví s lehkým odporem, protože v ninja válkách nejsou zase tak účinné. Stačí nějaká větrná technika a jedovatý plyn se lehce obrátí proti uživateli," zapojila se znenadání do hovoru a myšlenky na vlastní problémy byli rázem tytam. Dívka se dokonce natočila ke skupině a už nevypadala tak odtažitě.
"Je ale možné, že své prostory někomu pronalaj. Když jste na dně, etika jde většinou stranou. A pokud dotyčný těží prodejem vody vesnici Nakanojo… ," nechala větu viset ve vzduchu. Bylo to všechno jen dohady a nebylo potřeba je dokončovat. Stejně se tam budou muset vypravit. Suzume, Naoko a dva nováčci. Dívka se zahleděla směrem, kde ležela Země Železa.

Bestie z Kasugawy

Náhlý záblesk světla uškodil především policistům, kteří nebyli schopni boje. Jenže Bestie, pravděpodobně v ten moment otočena zády, nejenže oslepení odolala, ale byla i schopna boje.
Kopem z otočky poslala postava v kápi jednoho z policistů proti Takuyovi, Tělo ho smetlo a vyrazilo ven z budovy.
"Ne, Máme jen hlavní jistič a pojistky! Pojistky jsou za budovou a hlavní jistič je..." Odpověděl Onigiri Akinobu a na chvíli se odmlčel. "V suterénu! Musíme se rozdělit!"
Skupina seběhla schody. Světlice, kterou držel holohlavý, jakž takž osvětlovala vstupní halu. Během té krátké chvíle od útoku Bestie složila zhruba polovinu z dvacítky policistů.
Bestie najednou otočila hlavu. Rychle, jako dravec upřela zelená světla z pod kápě na holohlavého.
"Ty...!" Zachroptěla temná postava.
Z toho tónu běhal mráz po zádech.
Postava odstrčila dalšího policistu, který smetl vousatého ninju na zem.
Než kdokoliv stihl cokoliv udělat, ozval se zvuk vystřeleného lana a zaječení holohlavého. V rameni měl hluboko zabodnutou jakousi neurčitou šipku na laně. Druhý konec lana končil Bestii v rukávu pláště.
Trhnutím si přitáhla holohlavého k sobě, chytila ho za krk a otočila tváří směrem k ostatním.
"Za všechny ty, KTEŘÍ BYLI VČERA SPÁLENI!"
Postava muži rozlila po obličeji obsah malé lahvičky. Téměř okamžitě byl po hale cítit líh. Pak holohlavému vyrvala z ruky světlici, kterou stále svíral a brutálně mu ji zabodla do obličeje.
Obličej policisty vzplanul a muž začal vřeštět bolestí. Zápach lihu vystřídal zápach spáleného masa.
Pak muž dostal ránu a další a další. Halou létaly zuby a policisté v té hrůze nebyli schopni nic dělat.

Onigiri Ueda
Tým 5
Kasugawa
„Bojím se, že tak jednoduché to nebude,“ podrbala se dívka za hlavou nad Takuyovým návrhem. Ta osoba, co jí říkali Bestie, byla hrozně silná. Kdo ví, jestli ji zvládnou alespoň zabít. Museli být Kumarovi co nejvíc k užitku!
Rozhodor jejího senseie a Akinobua jí však neunikl. Jakou roli v tom všem teda sehrál?
Všechno přerušilo zhasnutí světel a holohlavý muž zakňoural. Dívka stiskla ruce v pěst. Bylo to tady a oni museli všechny ochránit!
„Rozkaz!“ kývla a rozeběhla se za oběma muži. „Máte tu nějaký náhradní zdroj světla?“ zajímala se, jenže v tu chvíli se Bestie objevila. Onigiri našponovala všechny svoje smysly k prasknutí a položila ruku na jílec meče. Neviděla. Musela tedy poslouchat jako tenkrát s medvídkem na zádech. Kéž by tu Utari byl.
Na její otázku jí odpověděl náhlý záblesk světla z prvního patra. Dívce se zúžily zorničky. Flashbang? Kdo to tam u všech klasů hodil flashbang?!

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume Tachibana, Naoto Maeda, Shinobu Ueda
Tým 5
Nakanojo
‚Proč je zase tak odtažitá?‘ pomyslel si Naoto, ale nahlas nic neřekl.
Suzume si povzdychla nad Naočiným chováním a musela se usmát, když se do řeči pustil Miki. „Takže Rino,“ oslovila ji pak zrzka. „Pojď se k nám posadit, určitě máš hlad,“ zazubila se.
Ryuunosuke podal hostům vývar a Suzume se dala do shrnutí situace. Informovala jak svoji novou žačku, tak nově příchozí muže o otravě v řece, která pravděpodobně pocházela z moře a do pitné vody se dostávala deštěm. Přitom samozřejmě vynechala Naočinu otravu.
„Hm,“ promnul si bradu Naoto. „Na sever odsud je Země železa. Je možné, že by se ten kondenzovaný jed objevoval odtud?“
Shinobu si zamyšleně poklepal na jílec katany. „Na jihu země je tovární oblast. Vyráběly se tam zbraně, ale ta společnost asi před rokem zkrachovala. Vlastně… poblíž tam mám schůzku s potenciálním klientem. Nagigata se to město jmenuje.“

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Muž si sundal masku a probodl ženu rudýma očima. Neřekl však ani slovo a probleskl se přímo k ní, aby na ní zaútočil dýkou. Nozomi tasila kunai a začala se s ním přetlačovat.
Akane s Hanako náhle ztuhly a padly na kolena. V očích měly strach. „Sakra!“ zavrčela hnědovláska, zatímco vykryla další výpad. „Pando!“ oslovila novou posilu, protože netušila, jak se jmenuje. „Vem ty dvě a dostaň je někam do bezpečí!“
***
Natsuko vyvalila oči a probodla mladíka nad sebou chladnýma očima. Stále se mu však dívala na čelo. „Hra skončila, ninjo!“ sdělila mu a po jejím dětském hlásku zbyla jen vzpomínka. „Teď za to zaplatíš!“ vykřikla a hodila na zem kouřovou bombu. Na to se místností rozezněla flétna. Zezadu na Rena zaútočila ruka s jehlicí.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Takuya tomu, o čem se Kumaru s policejním kapitánem bavili, sice moc nerozumněl, ale v atmosféře mezi těmi dvěma číst ještě dokázal. Tohle téma se Akinobuovi evidentně nelíbilo.
Příchod plešatého muže doprovodila tma, když všechna světla zhasla.
„Huh!?“ rozhlédl se několikrát kolem rychle Takuya, snažící se navyknout si co nejrychleji na tmu, zatímco oba policisté začali jančit. Bez přípravy předem to ale moc dobře nešlo a mračna na nebi tomu také moc nepomáhala.
„Oo! (Jo!)“ přikývl Takuya a zamračil se, když začal Kumaru vydávat rozkazy, načež se prostě otočil na patě, zakryl si obličej pažemi a proskočil oknem.
Venku se přichytil chodidly ke zdi stanice a rozeběhel se k oknu v prvním patře.
Měl vážně chuť tam prostě vpadnout, ale i on si uvědomoval, že tahle tma není náhoda a ten, komu má hrát do karet, je nepřítel.
Proto první, co prorazilo okno do prvního patra, nebyl Takuya, ale flashbang. Černovlásek skočil dovnítř hned po záblesku s taseným Anikim, snažící se pomocí sluchu a zraku najít ve tmě siluetu Bestie.

Homura
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
Zatímco se Kaito snažil nezuhelnatit ohnivým býkem, potýkaly se Kasumi s Midori s jeho stvořitelem.
Midori zprvu možná hodlala používat jen jednu ruku, ale hned, jak se do sebe Kasumi s Homurou pustili, bylo jasné, že to nebude stačit. Její parťačka potřebovala všechnu pomoc, co mohla dostat.
Homurovi ohnivé pěsti proti Juukenu byl nevyrovnaný souboj, už jen proto, že byl muž jednoduše zkušenější a dával si pozor, aby ho dívka netrefila nikam, kde by ho to nějak znatelněji ohrozilo, a zároveň nechal tu a tam nějaký zásah projít, jen proto, že se tím Kasumi otevřela jeho protiútoku. Nikdy ji netrefil naplno, protože si dívka celkem dobře vedla ve svádění jeho výpadů stranou, aniž by se dotkla ohně kolem jeho dlaní, nebo se jimi nechala chytit, což by pro ni trénink netrénink znamenalo okamžitou popáleninu. Drobnějších a nezanedbatelných ranek ale už pár přeci jen schytala a další pár rukou potřebovala jako sůl, jestli proti ohnivci měli mít šanci.
Kaito se mezitím postavil zády k řece a čekal, až se k němu býk opět přiřítí, a že to netrvalo dlouho.
Exploze na chvilku zahalila zvířecí hlavu kouřem. Když se z něho zvíře ale opět vyhnalo, roh, co mu lístek rozmetal, se během chvilky z ohně opět zformoval, býk zařval a vrhl se proti Kaitovi jako ztělesnění destrukční síly plamene, zanechávaje za sebou spálené stopy a rozhrabanou hlínu všude, kde se kopyty odrazil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaito Saturobi
Tým 1
Cvičiště
Kaito dopadl na zem a lehkým saltem uskočil vzad, aby měl jistotu, že vyvázne Homurovo spalující auře. Radost, že dokázal svého senseie byť jen trochu poranit, musela počkat, protože než se nadál, běžel proti němu plamenný býk. Chlapec měl dojem, že to nebude jen tak ledajaká technika. Nebyl však tak pošetilý, aby nevěděl, že mezi tušením a jistotu je veliký rozdíl. Musel si své tušení nejprve ověřit. Postavil se tedy do postoje toreadora v coridě a v duchu počítal. Do srážky zbývalo jen pár vteřin.
"Tak pojď," vyzval ho tiše, načež nafingoval úskok do prava a prudce se parakotoulem odkulil nalevo, aby byl mimo dosah plamenných rohů, kdyby si zvíře včas uvědomilo jeho záměr. I tak pocítil jeho žár před kterým si musel chránit obličej levou rukou. Úplně cítil, jak se mu chloupky na levé ruce připalují. Když ho zvíře minulo, pokračovalo plynule dál, až se velkým obloukem stočilo opět k němu, měl jistotu. Býk cestou narazl do tří stromů, které doslova vybuchly v záplavě hořících třísek. Nebyla to jen ohnivá koule s tvarem býka, tahle technika byla naváděná. Pravou ruku zastrčil do zadní kapsy a v rychlosti namotal na kunai další výbušný lístek. Když se býk přiblížil, hodil ho přímo proti jeho hlavě a odpálil. V duchu úplně viděl, jak býk vyběhne z dýmu nepoškozen a pro jistotu aktivoval své tělo k dalšímo problesknutí. Musel se přesunout blíže k řece, která tekla kousek od něj. Pokud by výbušný lístek nezabral, byla to jeho jediná naděje. Pokid by nezabralo ani to, kage mu pomáhej. Býk se z dýmu vyřítil a Kaito se probleskl k říčnínu břehu, otočil se k němu zády a čekal.

Kasumi Hyuuga
Tým 1
cvičiště

"Kso!" zavrčela si Kasumi sama pro sebe, když se ohlédla na svou kolegyni a zjistila, že Midori nevyvázla tak úplně bez zranění. Na druhé straně byla sama překvapená, že dokázala tak rychle přijít s řešením, které fungovalo. Začínala být ale vyčerpaná a Homurovi energie rozhodně nedocházela.
Vrhl se přímo proti nim a Kasumi si připravila obě ruce. Ty její sice nehořely, ale hodlala se senseiem plně změřit síly svou klanovou technikou.
Midori pro tentokrát součástí jejích plánů nebyla. Netušila, jak vážné je její zranění a zda může dál bojovat. Vždycky ji vnímala jako poměrně křehkou a Hyuuga s popálenou rukou je ve značné nevýhodě, toho si byla vědoma. Proto čekala, až se k ní sensei přiblíží a už z dálky se pečlivě zaměřila na jeho chakrové body. Právě v ten moment jí taky došlo, že kdyby byla úspěšná, možná tohle je ten nejlepší způsob, jak Homuru zarazit. Ne že by mu zablokovaná chakra úplně zamezila v boji.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Bestie z Kasugawy

"Hmmm...jasně." Odpověděl Kumaru chladně.
"Bylo nám řečeno, že jste v tom hrál svoji roli."
Pohledy ninji a policejního kapitána se střetly a atmosféra v místnosti zhoustla.
"Kdo vám to řekl?" Zeptal se kapitán opatrně.
"Hmmm...záleží na tom?"
"Hádám, že ne. Ale máte pravdu Kumaru-san, odhalil jsem pravdu a svého nadřízeného práskl vyššímu velení a převzal jeho místo. Takhle jsem si svůj kariérní vzestup vážně nepředstavoval, ale co se dá dělat...."
"Hmmm...víme, že jste na tom všichni vydělali."
Poznamenal Kumaru s tváří, jenž neprozrazovala vůbec nic.
Ten člověk se mu nezdál. Měl pocit, že kapitán odpovídá jen v polopravdách, které se mu zrovna hodí.
"Jsem si jistý, že ve vesnici ninjů to chodí podobně. Když ten nahoře zemře, ti dole ho nahradí a tak dále a tak dále. Příjemné to být nemusí, ale vyděláte na tom." Oponoval Akinobu.
Kumaru si hodně rychle uvědomil, že umístění Murakamiho do vězení mezi vězně, které tam sám dostal, nebyla náhoda. Rozhodně to bylo proti všem zvyklostem.
Nemuselo to být příjemné, ale vydělali na tom...
Ozvalo se zaklepání na dveře kanceláře, které nepříjemný rozhovor ukončilo.
Do místnosti vstoupil holohlavý policista, kterého ninjové viděli už předtím, když hlásil kapitánovi, že město hoří.
"Kapitáne, jednotky jsou na místě. Pošleme ty ninji dolů ať..."
Akinobu ho umlčel gestem ruky. Už ale nestihl vydat žádný rozkaz, protože se rozeběhly události, které se později daly označit za Legendární bitvu s Bestií.

Veškerá světla v budově a na pozemku najednou pohasla.
"Je tady." Poznamenal Kumaru.
"Přišel si pro nás!" Začal vystrašeně kňourat holohlavý.
"Drž zobák ty jeden idiote, říkám ti drž zobák!" Pustil se do něj Akinobu.

Předtím, než světla zhasla, jeden z policistů ve vstupní hale si nervózně zapálil cigaretu. Na uklidnění, dnes bylo jedno, že je uvnitř budovy za prosklenými dveřmi.
V momentě, kdy se hala ponořila do tmy, policejní pozemky osvěcoval jen svit měsíce. Jenže měsíc byl pomalu zakrývám mraky které kousek po kousku ubíraly měsíčnímu svitu až jej zakryly úplně.
Policista si uvědomil, že mu cigareta zhasla. Sáhl tedy po zapalovači a připálil si. Díky plamenu zapalovače si všiml temné siluety mířící vzduchem k proskleným dveřím. Poslední co stihl, bylo rozpoznat napřaženou pěst a vyděšeně vyjeknout.

Ze spodního patra se ozvalo tříštění skla, vyděšené výkřiky a třesk oceli.
"Hmmm..." Zabručel Kumaru, aby bylo jasné, že by měli jít.
"Takuyo, vezmi to oknem, já a Onigiri to vezmeme po schodech. Budeš tam dřív, než my, tak buď opatrný. Od vás obou potřebuji, aby jste zařídili mě i policistům nějaké osvětlení a já Bestii vyřídím."
Zněl sebevědomě, aby všem dodal odvahy. Poté zapálil světlici a podal ji holohlavému.
On, Onigiri s kapitánem a holohlavý policista se rozeběhli ke schodům. V momentě, kdy na ně Kumaru vstoupil, prorazilo tělo v uniformě zábradlí u schodů, zastavilo se o zeď a skutálelo se po schodech dolů.
"Musíme to zabít!" Křikl Akinobu.

Midori Hyuuga
Tým 1
cvičiště

Ulevilo se jí, když se Kasumi stihla včas zvednout. Trošku v ní však hrklo, když neuskočila někam do bezpečí, ale chránila je obě před ničivým útokem.
Připadala si poměrně zbytečně, když neudělala nic a jen tam ležela a nechala se zachránit. Nebyla však dost rychlá a ačkoliv si uvědomovala, že to spíš ona by měla být živým štítem už jen z logiky věci, že Kasumi měla proti většině protivníků větší šanci, neměla prostor s tím nic udělat. Dokonce byla ještě tak nešikovná, že při snaze se zvednout vystrčila loket ze zákrytu a za svou chybu vzápětí zaplatila.
Jejich šanci vycítila ve chvíli, kdy se ohnivec otočil a chvíli se věnoval Kaitovi. Nicméně z podřepu, ve kterém zrovna byla docela daleko od Homury toho moc dělat nemohla a tak se rozhodla podpořit cokoliv, s čím přijde Kasumi. Připravila si nahromaděnou chakru do levé dlaně, té pravé se rozhodla nevěřit, přecijen jakýkoliv pohyb loktem znamenal rozptýlení, a pozorně sledovala, jestli se jí nenaskytne příležitost k útoku.