NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 5933 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
.
„To-to je támhle!" vyšel námořník s tou dívkou ven z uličky a píchl prstem k útesu s nízkou budovou na něm, který se rýsoval nedaleko za městem.
Jak se to děvče jen jmenovalo? Přemýšlel Kouhei a nenápadně přitom sledoval zpod kápi tu dívku, co k němu momentálně stála zády a držela toho námořníka za límec.
Sayuki...Sayuri! Vzpomněl si Kouhei.
Málem bych ji nepoznal. Pousmál se nostalgicky.
To, že tu byla, se dalo odůvodnit hned několika možnostmi, avšak jen jedna byla nejpravděpodobnější.
Suna má lepší kontakty, než jsem čekal. Budu si muset dávat větší pozor. Pomyslel si a trochu se zamračil.
Jelikož ten námořník ukazoval směrem k útesu se skladištěm, kde byl právě Oazu, asi se kontaktu s tou čtveřicí nevyhnou.
Škoda, Sayuri. Sklopil Kouhei opět hlavu a na tváři se mu roztáhl nepatrný úsměv.
Sayuri Sugito
"Hm, takže u skladiště na útesu. To je předpokládám dost daleko od centra tohoto města. Kde to je přesně?" řekla dost hrubě Sayuri a to podtrhla i ještě silnějším přitažením jeho límce.
"To by mohlo být ono. Jestli je někde tady, tak se nejspíš nebude chtít zdržovat nikde v centru dění a takové skladiště na útesu je celkem dobrá schovávačka, i když právě tam by měli očekávat, že je případní zájemci budou hledat." pomyslela si Sayuri. Bylo to buď, anebo. Mohli stejně dobře spát v nějakém zablešeném hotelu a popřípadě tu nebýt vůbec.
.
Kouhei se náramně bavil potyčkou, co způsobil, když tu zahlédl tvář té dívky a zarazil se.
Námořník se už chystal tu holku nějak hrubě odbýt, když tu spatřil její zářící ruku a ztuhl.
Jeho druhý kolega viděl, že se nebrání a tak se rozhodl raději mlčky počkat jak se to vyvine.
Po té toho prvního námořníka ta dívka zatáhla s sebou do uličky vedle hospody a položila mu dost zajímavou otázku. Bylo jasné, že ta dívky s tou trojicí chlápků nebyli obyčejní přivandrovalci.
„Já-já nic nevim! Slyšel sem, že se prej nedávno někdo ochomejtal kolem starýho skladiště na útesu, jinak sem o žádnejch ninjích nic neslyšel!" zvedl vylekaně ruce.
Richi Tyoshi
Stale se držel u ostatních když procházeli vesnici.
,,Možná je tu dost lidi ale když je tak obavaný tak bude mít vetší chakru a vyraznější než-li ostatní"dodal a sledoval nadale potočku.
Sayuri to vzala v klidu a najednou se Richimu rozšířili vzorničky
,,Kruci Sayuri ...doufám že to nikdo nevidí"řekl když vycítil ze Sayuri soutředila chakru.
Když ho zatahla do uličky čekal na ní před uličkou.Čekal co z něj vypáčí
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Nad Richiho otázkou jen zakroutila hlavou.
"I když jsi senzibil, tohle je velký přístav se spoustou lidí, nemáš šanci ho prozkoumat tak, abys našel toho hledaného," namítla a znovu se podívala na přístav.
"Stáním asi nic nevyřešíme, zajdeme do tamější hospody, jestli někde informace dostaneme, tak tam." pronesla k ostatním a pomalým krokem vyrazila k přístavu. Klidným krokem tam došli asi za 20 minut a hned se poptali, kde najdou místní hospodu. Naštěstí byla poměrně blízko u bran, takže nemuseli procházet celé přístavní město.
Když už zahlédli hospodu, najednou do Sayuri neomaleně vrazil nějaký námořník. Sayuri byla klidná, čekala nějakou omluvu, které se však nedočkala a teprve teď to Sayuri poměrně naštvalo. Nejraději by ho prohodila nejbližší zdí, ale nemohla způsobit rozruch, takže jen klidně zezadu přistoupila k námořníkovi, který jí dlužil omluvu a zaklepala mu na rameno. Byl o něco vyšší, ale i tak, když se otočil, se zvládla natáhnout, chytnout ho za límec a prudce si přitáhnout jeho obličej až k sobě. Poté tiše promluvila, aby její slova slyšel jen on.
"Poslyšte, právě jste do mě poměrně neomaleně vrazil a já se nedočkala omluvy, chápu, že vás zajímá jen moře a saké, ale mě teď zajímá, zda-li bych za vaše krásné probuzení, jelikož jsem skoro spala, neměla nějak poděkovat, co takhle, polámanými žebry?!" zeptala se naprosto klidně a druhou ruku dala mezi jeho a sebe tak, že pouze on viděl, když se podíval dolů, že jí ruka modře září, když do ní koncentrovala chakru. Naštěstí byli natočení tak, že to opravdu nebylo nikým jiným vidět, protože to by byl jinak problém. Námořníkovi to ale stačilo, ve tváři se mu objevil výraz, jakoby spatřil smrt. V tuto chvíli se od něj trochu odtáhla a nahlas řekla: "Děkuji za omluvu, vůbec nic se nestalo, ale jste hrozně milý, že mi chcete pomoci ukázat cestu, takže jdeme." Po těchto slovech ho zatáhla za límec a zatáhla ho do uličky, kde bylo málo lidí. Když se poočku podívala po ostatních, nikdo jim pozornost nevěnoval, ani ji to nepřekvapilo.
V uličce na námořníka tiše promluvila: "Hele, ty buldozere, teď mi řekni, jestli nevíš i nějakých ninjech, kteří se tu zdržují a dobře si to promysli."
zeptala se ho hrubě. Námořník byl naštěstí tak vyděšený, že ani nemohl křičet. NA chyby v tuto chvíli nebyl čas, ale nebyl ani čas na dlouhé hledání bez potřebných informací, chtěla to dokončit co nejrychleji a vrátit se.
.
Čtveřice Černých vstoupila do vesnice a stejně jako každého nového příchozího je cesta zavedla do přístavní části vesnice.
Neměli ani ponětí, jak blízko jejich cíl je.
Kouhei seděl před zdejší hospodou, rozvaleně a zahalený ve svém plášti s kápí, že docela připomínal obyčejného vandráka.
Ryuuji stál ve stejném plášti s kápí vedle něho, s rukama založenýma na prsou a sklopenou hlavou. Vypadal, jakoby usnul ve stoje.
Kouhei sledoval dění kolem něho. Plavbu na hlavní ostrov Země Vody už zařídil, ale pro nyní se rozhodl strávit chvilku sledováním života ve vesnici, jelikož měli do odplutí lodě ještě chvíli čas.
„Podívej se na ně, Ryuuji. Žijí si své bezvýznamné životy, každý den pořád stejně," pronesl tiše Kouhei se sklopenou hlavou, zatím co jeho oči sledovali lidi na ulici, konkrétně dva zarostlé muže, pravděpodoně námořníky.
„Moře a sklenice vodky, to je celý jejich život," pronesl a ušklíbl směsicí pobavení a pohradání, „krapet jim ho zpestříme, co říkáš?" usmál se šibalsky Kouhei a hýbl ukazováčkem.
V tu chvíli první z námořníků, co šel před tím druhým, klopýtl a vrazil do dívky, co šla s dvojicí mužů a jedním klukem proti nim. A touto čtveřicí nebyl nikdo jiný, než tým Černých.
„Co do mě strkáš ty hovado?!" obořil se první námořník na toho druhého, když se vzpamatoval. Že by se nějak omlouval ho ani nenapadlo.
„Co to plácáš? Já za to nemůžu že neumíš chodit, blboune!" zařval na na něj druhý námořník a v tu chvíli se strhla mela.
Richi Tyoshi
Černé písky
Země Ohně
Richi šel stále vedle Sayuri.Nad její odpovědí se mu změnila tvář na jeho klasickou.
,,To víš Sayuri dal bych si chvíli pauzu a někam si jít aspon na 3 dny odpočinout"řekl a koukal před sebe aniž by se podíval na Sayuri.
,,Akemi a ty jste jediný takový mí bližný"řekl a odmlčel se zas když se zeptala jestli to není ono.
,,Asi ano"řekl a otočil se na ty dva
,,Jsem sensibil nemam se pokusit prohledat vesnici???"zeptal se a cekal na odpoved
Yamamoto Endo
"To není špatný nápad. Ale žádný úchylnosti, je ti to jasný." usmál se a společně vstoupili do vesničky. Vypadala celkem dobře a oni dva by tam měli zapadnout. Byl z toho trochu nervózní, musel dávat pozor na to, jak mluví a nepřeřeknout se. Zastavil, z hluboka se nadechl a vydechl. Nohy se přestali třást.
"Od teď jsem Kasumi. Nevím, jestli si necháš svoje jméno, ale k holce se přece jen jméno Yamamoto moc nehodí." v tomhle nebyl úplně nejhorší. Miloval hry, v kterých šlo o to neříct kdo jsi a přitom odhalit ostatní. Tohle bylo přece něco podobného ne?
.
.
Vesnička Asatsuyu nevypadala nijak zvláštně. Byla to menší vesnička farmářů, obchodníků a řemeslníků. Domy byly obyčejné, postavené většinou ze dřeva a kamenných cihel a střechy byly z bambusu.
Uspořádání budov tvořilo obdélník, jehož uličky směřovali do středu vesnice, kde bylo menší prázdné náměstí s pekárnou, hospodou a obchodem se vším možným pro cestovatele.
Na okraji vesnice bylo několik políček.
Ale právě obchod se vším možným, na náměstí, by upoutal momentálně veškerou pozornost, jelikož měl rozbitou výlohu a poničené dveře.
Onen muž, kterého Choujou na kraji vesnice oslovil, si nesl motyku přes rameno a pravděpodobně směřoval na své políčko.
Trochu se zarazil a přeměřil si Choujoa nedůvěřivým pohledem.
„Tak-tak to opravdu netuším…!“ řekl trochu vystrašeně.
„A…takových jako jsi ty tu máme plné zuby, ztrať se!“ dodal po chvilce směsicí strachu a odhodlání v hlase, načež se sebral a začal utíkat jako o život, jelikož očekával, že ho ten žoldák za jeho drzost bude chtít zabít.
Choujouovo vzezření ve vesnici vážně nešlo přehlédnout. Několik lidí, co šlo jeho směrem, někam zabočilo, po tom co promluvil s tím mužem, a pár žen, které to sledovali z oken svých domů, zavřelo raději dřevěné okenice.
Choujou Kazuki
Vesnička Asatsuyu
Moje henge bolo vymyslené k tomu, aby som nemusel príliš obmedzovať moje schopnosti. Preto som si aj nechal katanu a nepremenil som sa len na nejaké bežné a milé niečo, napríklad dieťa či ženu, alebo obchodníka. Zväčša som pripomínal žoldáka, kľudne som však mohol byť aj banditom či nunkeninom, proste riziko povolania.
Prechádzal som po dedine, ktorá toho zniesla už pravdepodobne veľa. Už veľa krát som dostal misiu ktorá sa mi zrovna nemusela páčiť, alebo to tiež misiu, kde som sa musel pozerať na niečo, čo mi bolo viac než len proti srsti. Svoje pocity som sa už dobre naučeným trikom oddelil od mojej mysle a pokračoval som ďalej s ľahkým úškrnom na tvári. Pohľadom som skúmal okolitých obyvateľov, domy a snažil som sa z nich vyčítať nejakébližšie informácie o stave, v akom sa dedina nachádza. Často sa stačilo pozrieť na tvár, s tým som už pár skúseností mal. Vedel som rozoznať, keď sa človek pozeral zúfalým pohľadom alebo, podobne. Nakoniec som však predsa len prišiel k náhodnému človeku, pristúpil som k nemu a pozdravil som ho kívnutím hlavy.
"Zdar, človeče. Nevieš kde by som našiel hm, niekoho ako ja ? Teda, žoldnierov, vojakov, nunkeninov.. čokoľvek." Zaškeril som sa. Nebolo dôležité ako moc sa prekecnem, teda pochopiteľne som nechcel povedať, že som z Kirigakure no sato. Dôležité bolo to, že som to povedal nahlas a tým pádom ma mohla počuť kľudne celá ulica, popravde som dúfal že tým niekoho, niekedy vylákam. Aj keby to bolo v prípade, že sa ma ten niekto chce zbaviť, bol by pre mňa najlepšou spojkou.
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Tahle mise byla jedno překvápko za druhým. Nejdřív přeskočilo Richimu, když tady nadnesl návrh, který vypadal jako rande, a aby toho nebylo málo, tak se k němu přidá ten sedlák. Naštěstí ten se brzy začal zajímat o něco úplně jiného, takže nemusela na jeho "návrh" ani odpovídat.
"Richi, vesnice je vzhůru nohama, máme nyní problémy s jistými lidmi a ty myslíš na dovolenou, ještě navíc ve dvou...Zbláznil ses?" řekla Sayuri směrem na Richiho a na jejím pohledu bylo jasně znát, že má skutečně pochybnosti, jestli si z ní nedělá jen Richi srandu.
"Navíc příště vol slova lépe, někdo by mohl myslet, že mě zveš na rande," dodala navíc klidným tónem.
Touhle záležitostí už se nechtěla nadále zaobírat, byl to pro ni jen nemístný žert, navíc už viděla přístav, ve kterém měli hledat onu osobu.
"Hele, není to ono?" zeptala se jen tak do vzduchu a čekala na odpověď od kohokoli.
Izo a Takejiro
Agenti Černých písků ze Suny.
Země Ohně
Hranice přešli v naprostém pořádku. Nyní se nacházeli v Zemi ohně, domovině ninjů z Konohy. Pozornost a opatrnost byly na místě, ale Takejiro stále nehodlal zavřít pusu.
Zrzek byl možná ukecaný, zároveň však poslouchal, co si povídají ostatní.
"Sayuri-chan? Pokud nechceš trávit volno s touhle půltunovou krávou, tak se dobrovolně nabízím! Dokonce si ani nebudeš muset brát dovolenou. Sklenku bychom zvládli i v pracovní době!"
Až přehnaně galantně se jí uklonil, mrkl na ní a usmál se svým jedinečným šibalským úsměvem.
To už se musel ozvat i Izo. "Vážně pochybuji, že by s tebou chtěl někdo dobrovolně trávit svůj volný čas Takejiro. Natož tahle slečna."
"Ale notáák! Vždyť ty ho se mnou trávíš!"
"Co mi zbývá? Ty už se ode mě už odlepit nechceš..."
Tohle nastartovalo další vlnu Takejirova kecání.
Z dálky už byl vidět onen přístav, ve kterém se měl nacházet Kouhei.
Wolfgang Tori - Vesnička Asatsuyu
Wolfgang si vyslechl senseie a jen souhlasil a když se vzdálil, tak si zase vyslechl Yamamota a chvilku také přemýšlel. Pak se pousmál, prohlédl si Yamamota, který byl zrovna přeměněn na ženu a jen se šibalsky usmál "neber to nějak úchylně, ale co třebas hrát pár?" na chvilku se odmlčel a pokračoval "budeme pár co se chce přistěhovat, ale slyšeli jsme o nějakých nepokojích a že chceme znát více informací, než se přestěhujeme" řekl a pal dodal "jen já bych asi musel hrát toho kdo bude spíše mluvit a ty by ses měl chovat jako křehká dívka, nepotřebujeme dělat nějaký povyk s nadupanou ženskou" dořekl a pak se zeptal "co ty na to? pokud chceš můžeme si to vyměnit" nabídl a čekal co Yamamoto na to.
.
Kouhei, spolu s Ryuujim, kráčel ulicemi přístavu, do kterého konečně doputovali.
Přístav byl nejzazším místem Země ohně a Země Vody a jelikož ležel na jejich hranicích, náležitě tím trpěl.
Z několika domů zbyly jen ruiny a město jako takové působilo na člověka dosti ponuře.
Kouhei se pod kápí různě rozhlížel kolem sebe a sledoval osudy lidí, zde žijících.
Pousmál se.
Mravenečci bojovali o své přežití.
Jeho momentálním cílem však bylo zařídit převoz na hlavní ostrov Země Vody a vrátit se pro Oaza, který čekal ve starém skladišti, na útesu na severním konci města.
Oaza a jeho cíle Kouhei bral jako pošetilou honbu za mstou, nicméně Oazu byl schopný a už přišel více než jednou vhod.
Jakmile zařídí dopravu, vrátí se pro něj a vyrazí dál.
Nebylo času na zbyt.
Na Kouheiově tváři se krátce objevil šílený úsměv.
Amaya čekala.
Yamamoto Endo
Ten senseiův návrh nebyl zase tak špatný. Když se od nich vzdálil začal přemýšlet.
"Ty, Wolfe. Když už sensei mluvil o tý hospodě, myslím, že tam bude nejlepší začít co ty na to?" z vlastní zkušenosti věděl,, že za prvé lidem alkohol rozváže jazyk a postupně řeknou i to, co by jindy nikdy neřekli a za druhé je tam toho nejvíc. Nevýhodou bylo to, že by to nemuselo být pravdivé. Ale co je dneska stoprocentní.
Hrozil se toho, co by se stalo, kdyby je tam nachytal sensei a nedejbože si to špatně vyložil.
Choujou Kazuki
-Vesnička Asatsuyu
Naša cesta ubiehala celkom v tichosti.. aspoň čo sa mňa týkalo. Pozorne som sledoval svoje okolie, pár krát som sa pozrel ku slnku až som sa nakoniec obrátil k mojim študentom. Po tom, čo som sa uistil že nás nikto nepočúva, som ukázal smerom ktorý viedol priamo k dedinke.
"Pôjdem tam prví, nečakajte ma, rozdelíme sa no vy dvaja ostanete spolu, vymyslite si.. niečo. Stretneme sa večer v hostinci alebo v krčme, okolo ôsmej-deviatej, každá dedina má niečo z toho." Povedal som na čo som sa obrátil k ceste. Po tom som sa však zastavil a znova som sa na nich obrátil.
"Ešte jedna vec, príďte tam neskôr než ja.. aspoň o takých dvadsať minút či hodinu. Ak sa neuvidíme večer tak, pokračujte ďalej vo svojej práci.. viete prečo sme tu." Dodal som na čo som sa už vytratil niekde v diaľke. Mne osobne už netrvalo dlho, kým som sa k dedinke dostal. Pozorným pohľadom som prečesával okolie, najprv som sa musel uistiť že ma nikto nesleduje.. aj keby ma sledoval tak by som síce nespravil nič ale, je dobré o tom aspoň vedieť.
.
.
Babička Nanako, Kana, Michiyo
„Kano! Kde jsi?“ Volala Nanako svou vnučku, Kanu.
Ve vesničce Asatsuyu se akorát rozednívalo.
„Už letím!“ Houkla Kana na svou babičku a chrcla si studenou vodu do obličeje.
Kana a její babička Nanako vlastnili ve vesnici Asatsuyu pekařství, a tak museli brzo vstávat, aby bylo pečivo ještě teplé, až si pro něj přijdou první zákazníci.
Kana si uvázala kolem pasu zástěru a když procházela kolem pece v kuchyni, zatáhla za nohu, která vyčnívala zpod peřiny na peci.
„Vstávej Michiyo! Koukej konečně něco dělat!“ Řekla rázně Kana ženě, spící na peci.
„Hmmm…,“ zabručela Michiyo, zatáhla chodidlo pod peřinu a převalila se na druhý bok.
„Jak dlouho se tu chceš ještě bezplatně přiživovat?“ Křikla na ní ještě Kana, než zmizela ve dveřích.
„Běž někam…,“ odfrkla si Michiyo a přetáhla si polštář přes hlavu.
Kana přišla za Nanako, uvázala si bílý šátek kolem hlavy a hned se dala do vkládání plechů do pecí.
„Měj s ní trpělivost, určitě je to dobré děvče,“ položila jí ruku na rameno Nanako a vlídně se na ní usmála.
„To teda nevím…,“ zašklebila se Kana a zavřela dvířka jedné z pecí.
Iryzo Yoris - Čierne piesky
zem čaju / pred vesnicou
Keď zazriem čo sa deje a koľko poviku voči mojím scimitarom sa uškrnie „Aké to milé privítanie. Tolko povyku voči mojím zbraniam“ povrchne poviem sám pre seba. Zvičajne by som to nepovedal ale tu sa nemám pred kým pretvarovať a hrať sa na dobráka. Prikrčím sa a nenapadne položím ruku na zem pričom si miesto označím pečaťou na techniku Shunshin no Jutsu. Následne zoberiem hrsť hliny do rúk a pretriem si ruky.
Pomali sa vydám do maléj vesnice a usmejem sa „Nebojte sa som shinoby zo Sunagakure. Prišiel som vám pomôcť odhaliť čo sa deje a zneškodniť tu vašu príšeru“ milo poviem a pravou rukou sa poškrabem po zatilku na hlave. „Ach aby ste mi verili tu je moja čelenka“ dodám a opatrne si odokryjem ľavú ruku kde mám upevnenú čelenku
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")-Suna
Vesnice v zemi větru-čtvrtý den ultimáta
Seděl v lokále a upíjel ředěné saké, věděl kdy přestat, neměl strach, že by alkohol nějak ovlivnil jeho vnímání. Trochu se i najedl a pak se rozhodl, že zkusí navázat komunikaci. Věděl, že když mezi starousedlíky přijde někdo nový, že ho budou bedlivě pozorovat, proto zahrabal v batohu a vytáhl mapu zobrazující cestu mezi Sunou a vesnicí, kde se právě nacházel. Opřel se, a mapu začal prohlížet v takové pozici, aby bylo jasně poznat razítko na její zadní straně, které oznamovalo, kde mapu sehnal. několik lidí jistě snadno dokázalo přečíst, že pochází z knihovny v Suně. Už měl i naplánováno, že během noci se pořádně porozhlédne po okolí a možná vzbudí i starostu, ale tím si ještě nebyl jistý. I kdyby se na zmínku o Suně nikdo nechytil, šel by spát a zjišťováním pokračoval v noci.
Malá vesnice na okraji Země Větru
"Ten se vrátí na sto procent chlapče." Odfrknul si kovář.
"Člověk by nevěřil, jaká pak*ž se v této zemi pohybuje! Raději by jsi se neměl zdržovat příliš dlouho..."
Kovář si šel pak následně po svých a Senji skončil v hodspodě...
V hospodě nebylo moc lidí a ti, kteří tam byli rázně popíjeli.
Co měli také jiného dělat? Brzy přijdou o všechen svůj majetek a zemřou hlady, pokud nepřijde žádná pomoc, tak proč to všechno neprochlastat že?
V hospodě bylo ticho, na hospodu až moc. Všichni byli ponořeni do svých černých myšlenek. Žena za pultem obsluhovala Senjiho a mezi tím se smutným výrazem umývala skleničky.
Vesnice v Zemi Čaje
Z dálky lidé zahlédli neznámou osobu mířící k vesnici. Možná to mohla být ta stvůra co napadala místní obyvatele a oddělovala jim končetiny od těl.
Když lidé zahlédli u chlapcova pasu dvě velké čepele, scimitary, začali okamžitě panikařit.
Ženy schovávaly své potomky do domů a muži vybýhali ven ozbrojeni vším možným, co bylo po ruce. Před vesnicí se postavili do řady, připraveni rozsekat přicházející ozbrojenou osobu, pokud to bude nutné...
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")-Suna
Vesnice v zemi větru-čtvrtý den ultimáta
Teď už vypadal vážně překvapeně. Říkáte ninja? A někdo kdo dokáže tohle? Do hlasu se mu vkrade stopa strachu, záměrně. A myslíte, že se vrátí? Proto tu nemám zůstávat? Každopádně vám děkuji za rady, jistě se podle nich zařídím. Počkám, na jeho reakci, a pak se vidám směrem k hospůdce, zkusím si u hostinského vyjednat nocleh a potom si chvilku sednu v lokále a dám si lahev vody a trochu saké, budu ho hodně ředit a poslouchat, o čem se bude v okolí povídat, pokud vůbec o něčem.
Kasai klidně seděl a dál se soustředil, podle toho jak se boj vyvíjel, tak byl zatím rád, že se k němu protivníci nedostali, ale opravdu by nejraději vztyčil bariéru a vše by pak mohlo probíhat úplně v pořádku, bohužel musel zde sedět a plně se soustředit "do nich přátelé" řekl si Kasai a dál se soustředil.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Cesta do zemi čaju
Prvá noc bola kľudná a bezstarostná. Druhý deň niebol o nič zábavnejší ako ten prví. Cesta sa zdála byť nekonečne dlhá a nudná. Kráčal som z nohy na nohu ako by som mal umrieť od nudy keď prišiel koniec dna. Našiel som si vhodné taborisko, najedol som sa pripravil okolo seba pasce až ma v nevyhnutních prípadoch zobudia. Keď som bol zo všetkým hotový zaľahol som a behom pár minút som zaspal. Ráno sa zobudím priskoro celý vyspati zi zbalim všetký veci a poberiem sa ďalej. Tak ako prvé dva dni tak aj tretí bol nudni len z tým že na konci dňa som zazrel malú vesnicu v zemi čaju
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Malá vesnice na okraji Země Větru
Muž se od srdce zasmál. "Hah, tak do sebevznícení to mělo opravdu daleko! Byl to takový lump. Sprostý bandita!" Při zmíňce o útočníkovi začal mluvit vážně. "Náš starouš si myslí, že to nejspíš byl nějaký zběhlý ninja co přepadává obyčejný lidi jako sme my a okrádá je o podstivě vydělané peníze! Poslali jsme zprávu do Suny, aby to vyřešili. Je to také jejich země. Stejně jako ta naše. Jen doufám, že někoho pošlou včas. Nejradši bych tomu šme*dovi zakroutil krkem, kdybych mohl, ale já rozumím jen kovařině..."
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")-Suna
Vesnice v zemi větru-čtvrtý den ultimáta
Nasadil mírně udivený výraz, ale chtěl využít toho, že muž se nebojí mluvit. Velice vám děkuji za odpověď, ale pokud se mohu ptát, co se tu vlastně stalo? nějaký požár? Otec mi kdysi vyprávěl o případech, kdy se vlivem horka nějaká budova sama vznítila, ale nikdy nebyly škody tak rozsáhlé. Mohl bych se něco dozvědět, informací mám stále pomálu, navíc ne každý obyvatel této vesnice může být ochotný mluvit o něčem tak čerstvém. A do hostince určitě zajdu, mohu se tam jednak dozvědět mnoho informací, jednak mi může poskytnout zázemí.
Malá vesnice na okraji Země Větru
Nějaký mladý cizinec se stále vyptával na nocleh. Až narazil na statného vousatého muže. "Chlapče, nocleh v této vesnici není dobrá volba. Pokud le přeci jen stojíš o nějaký nocleh, poptej se v támhle té hospůdce, dostaneš tam najíst a možná se pro tebe najde i čistá postel. Ale před úsvitem už buď pryč, tady tě nepotká nic dobrého, věř mi." Síla jeho hlasu napovídala tomu, že
tento muž nemá strach tak jako ostatní. Bylo z něj cítit jen jakési smíření s nastávající situací.
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")-Suna
Vesnice v zemi větru-čtvrtý den ultimáta
Zmateně jsem zůstal stát na místě, kde jsem se ptal domorodé osoby. Aha, zjevně je strach opravdu velký, tohle jsem rozhodně nečekal. Stále v přestrojení procházím vesnicí a zastavuji všechny, které potkám, ptám se stále na stejnou věc. Dobrý večer, jsem poutník, nevíte, kde bych mohl přenocovat? Doufám, že nějaké takové místo najdu, abych mohl v noci prozkoumat okolí. Pokud ne, holt se usadím někde poblíž, ale rád bych alespoň jednu noc strávil uvnitř, ideálně se navečeřel v nějakém hostinci. Během toho přemýšlím, co mohu udělat s cílem. Nebude to lehké, to je jasné, ale voda mi může dost pomoci. Navíc ještě skoro nic nevím, asi brzy zajdu za někým odpovědným v této vesnici.
Hirotado Yutsurai/Zlaté písky
Země Větru
Chlápek se zdál v pohodě, tak k němu klidně došel. Po Hirotadovo představení byl muž opravdu rád, že je shinobim ze Suny, poslaným vyřešit zdejší problémy. Stejně jako v briefingovém svitku i tento muž se zmínil o ničivých vlnách.
Hirotado zvednul ruce v jakoby obranném gestu. "Klid, hlavně klid kámo, budu potřebovat mluvit s někým, kdo to tu vede. Máte přece nějakého starostu nebo tak něco že jo?"
Malá vesnice na okraji Země Větru
Vstupujete do vesnice. Procházíte se krajinou, která je spálená na uhel, ještě jdou na zemi vidět i nějaké mrtvoly, když ale dojdete do středu vesnice, vypadá poměrně nepoškozeně, jakoby požár zužoval jen okraje vesnice v přesném kruhu. Určitě to vypadalo na cizí zavinění. Pak se zeptáš jednoho z místních.
"Ne, on nás zabije, když ti to řeknu ne! Prosím pomocte nám zničte ho, zítra příjde!" vyhrkl vesničan a utekl pryč do vesnice.
Vesnice Bushikakishi - Země větru
Pochmurně naladění občané žili jakoby nic, obchody ale strádaly a turistů se tu od těch ničivých vln moc neobjevilo. Jednoho z obyvatel oslovil neznámý mladík, představil se jako ninja ze Suny.
"Oh, jste naše spása! Příroda nás ničí! Vlny jako tsunami nás každý večer sužují, nevíme co s tím!" obchodník začal znovu zmatkovat a vyšilovat jako když se objevily první vlny.
Ake Hoku, Katsuo Shinchi
Ake bez váhání vytasil meč ze svého předloktí a vyrazil přímo proti Katsuovi. Jeho bublinám se ani neobtěžoval vyhýbat, prostě je, jako už jednou předtím, přeskočil. Jediné, co zabránilo Akemu v tom, aby Katsua přeseknu od klíční kosti až po protilehlý bok, byl Katsuův bublifuk, který touto ránou však utrpěl příliš fatální škody, než aby se dal znovu použít. Katsuo se rozhodl znovu nabýt nějáký odstup a tak odskočil skrz kouřovou bariéru ven z plošiny, Ake ho okamžitě následoval.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^