NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 5963 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Oazu Jinjiru
Plyn už vystoupal do plné výšky bludiště. Richi ho vdechnout prostě musel. Když se dostal až na jeho sliznice, pocítil sladkou vůni záhuby. Jeho hlava začala doslova třeštit. Nohy se začaly plantat, jeho tělo bylo neovladatelné, protože jed působil i na CNS člověka. Oazu se odtrhl od jedné půlky bludiště. Což způsobilo, že technika Mayaku aji přestala být aktivní, jenže její doznívající účinky v podobě paralýzy jedem těla, budou minimálně 2 minuty působit dále. Doslova si lehl do travnaté stěny, která jej celého pohltila. V mžiku se objevil v místech, kde právě Richi pociťoval účinky jeho techniky. Jeho ruka se obalila trávou, která se natočila tak, aby se na pravé straně shromáždily travnaté čepele a rozmáchl se přes jeho prsa, kde se jeho čepel zaryla asi 5 centimetrů, když se přibližoval k srdci trochu tuku povytáhl, aby mu jej nepoškodil. Vyrval svou ruku a okolí obstříkla vlna krve, která se z jeho těla vyvalila proudem.
"Nicko" ulehl zase zpátky do travnaté stěny a objevil se až venku, kousek od stěny skladiště, takže neviděl, kde je Kouhei ani dívka... Zrušil proto bludiště, aby měl o všem dostatečný přehled, z dálky už viděl podivně vyhlížející mrak.
"Loutkaři a jejich jedy..." povzdychl si a pořádně zadržel dech. Vyrazil pak směrem za Kouheiem, mu kdyžtak pomoct s tou malou krasotinkou...
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Na Kouheiovu otázku vůbec nereagovala. Nebyl totiž čas. Doufala jen, že Richi je v tom obludáriu dobře chráněný, jelikož rychle použila Kawarimi místo sebe i Yuki. Objevila se kousek od svého původního stanoviště, aby měla stále dobrý přehled o situaci.
Všimla si poměrné rychle, že bomby jsou mezi jí a jejími protivníky.
"Dobrá zpráva, zasáhne to je, špatná zpráva, zasáhne to mě." pomyslela si. Rychle šáhla do kapsy a vytáhla malou ampulku s protijedem, kterou si rychle vrazila do nohy. Právě včas, jelikož obě bomby právě vynuchly a vše bylo zahaleno do jedovatého kouře.
Kouhei, Ryuuji
Kouhei spatřil, že Sayuri vyvolala další loutku, kterou se ubránila senbonům.
Ale nebyla to obyčejná loutka, jelikož proti Kouheiovi poslala větrný vír.
„Jakpak ses dostala k téhle loutce, děvče?“ zeptal se trochu vážněji Sayuri, s náznakem zájmu v hlasu, zatím co se kousek před něho postavil Ryuuji, napřáhl se dlaní a máchl s ní proti víru.
Z jeho dlaně proti víru vyletělo obrovské větrné ostří, které vír úplně rozptýlilo, z něhož vypadli na zem doprostředka vzdálenosti mezi Sayuri s Kouheiem a Ryuujim dvě bomby, a pokračovalo dál proti Sayuřině loutce.
Richi Tyoshi
Černý písek
Richi sledoval jak pokladá ruce na zem připravoval se ze brzy vyrazí však najednou byl obklíčený.
Stal tam vcelku klidu.
Jeho ruka začala modře jak byla pokrytá raitonem.Natahl prsty a sekl s ní do křoví.
Však na to aby mohl rychle prolíst se rychle regeneroval.
,,CO těd...Sayuri tam je sama"zavřel oči
,,Dobrý žije"rekl když ucítil její chakru
Sayuri Sugito
Stalo se snad to nejhorší, co se mohlo stát. Ten druhý ninja se konečně probudil k životu a její původní útok se obrátil proti ní a když se chtěla bránit Sasorim, tak nejenže o něj přišla, ale dokonce ho ovládl Kouhei.
Chtěla použít pečeť pro kawarimi, ale nemohla jehlice měly široký rozptyl a mohlo to zasáhnout Richiho. Vyvolala tedy rychle Yuki a postavila ji před sebe jako štít.
"Ty jeden šme*de, to mi nemůžeš ukázat radši nějaký svůj výtvor než mi krást můj vlastní." řekla naštvaně Sayuri po přečkaném útoku. Dopalovalo ji vidět proti sobě Sasoriho, ale hodlala se pomstít.
"Fuuton: Kaze no seigi" (Vítr spravedlnosti) zamumlala tiše. Ruce Yuki se zvedly a vypustily ze svých rukou prudký větrný vír. Ostatní to nevěděli, ale byl slabší než jindy. Jediným pohybem zápěstí do něj hodila něco, co asi těžko mohli ti dva vidět. Byly to dvě jedové bomby. Vítr byl dost silný, aby doletěly mezi ty dva, kousek od nich a vybouchly.
Oazu Jinjiru
Šibalsky se pousmál.
"Chlapec si myslí, že hraju jen na kytky" pomyslel si. Znovu přiložil dlaně k zemi, tentokrát obě.
"Víš, sem kreativní a nemám rád jednotný styl boje..." do země přes jeho ruce prostupovala chakra, která se shromáždila pod povrchem.
"Labyrynt no Kusa!" okamžitou rychlostí ze země vyrašily proudy trávy, které mířily až do výšky tří metrů. Zformovaly se do úhledných kvádrů a spojily se do labyryntu. Nad snětí chodeb se vytvořila střecha, až bylo vše hotovo Oazu udělal několik kroků vpřed. Do labyntu. Ruce zajely do živého plotu.
"Mayaku aji" hlesl. Rostliny, které tvořily podloží a jejich květy se rozevřely a začaly vypouštět neviditelnou, nepáchnoucí a nedráždící látku do okolí labyryntu.
Richi Tyoshi
Černý písek
Sledoval jeho každý pohyb a přemýšlel nad nějakou strategii.Něčeho malo si všiml jen ověřit zda to platí.
,,Před nějakým použití rostliny do ní dává chakru.Mezi tím musí vyrust a dokvíst tím pádem mam okamžiky na boj"říkal si a najendou na nej vyleteli dve semínka.
Richi však před sebe natahl paže.Z obouch vystrelil s dlaní malinky blesk přímo do tech semen.
Udělal par kroku do strany a dale čekal.
Čekal na okamžik kdy bude chtít vyvolat rostlinu.
Kouhei, Ryuuji
„Škoda, těšil jsem se, že si předtím trochu poklábosíme,“ pronesl zklamaně Kouhei.
Ryuuji se najednou probral k životu, složil pár pečetí a nastavil vedle sebe ruce, jakoby držel nějakou hadici. Mezi dlaněmi se mu najednou začal tvořit větrný vír, s obrovskou sací silou, který do sebe vtáhl všechny senbony a ty vířily mezi Ryuujiho dlaněmi jako v mixéru.
Hned na to dal Ryuuji ruce před sebe a všechny senbony vyletěli zpátky proti Sayuri, zrychlené silou víru.
Během toho Kouhei hýbl dvěma prsty a proti Sasorimu vyrazilo jedno z jeho lanek. Nezaútočilo však na Sasoriho, jak by člověk očekával, ale obletělo ho a seklo do vzduchu mezi Sasorim a Sayuri. Jelikož bylo lanko napuštěné větrnou chakrou, přeseklo Sayurina chakrová vlákna a tím přerušilo spojení Sayuri s její loutku. Hned na to ovládl Kouhei svým vlastním chakrovým vláknem Sasoriho a jediným pohybem prstu se Sayurina vlastní loutka obrátila proti ní.
Oazu Jinjiru
Čekal, že bude muset provést oběť, aby svojí kamarádku zachránil, nicméně své výhody překvapení nevyužil. Oazu se otočil za jeho hlasem. Nastavil dlaň na které mu vyrostla další rostlina. Chvíli zase trvalo, než byla připravena k útoku to ale pomalu vstoupil do květinového pole.
"Ano, kytky jsou mé jediné potěšení, tedy krom zabíjení ninjů jako ty" namířil rukou na něj a květinka vystřelila 2 malé semínka přímo k Richimu.
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Usmála se. "Ty nemáš právo se mě na nic ptát, nukenine." řekla nahlas Sayuri. Dění za svými zády nevěnovala pozornost, musela se soustředit jen na ty dva před sebou, i když ten druhý vypadal celkem nezaujatě. Richimu musela důvěřovat.
Škubla malíčkem a Sasori zvedl hbitě svůj ocas a pustil na ně salvu jehel a zároveň vyvolala na své ruce dvě překvapení, které nedávno dostalo od Akemi, ještě je nepoužila, ale těšila se na jejich účinky.
Kouhei, Ryuuji
„To by jeden neřekl, že z té malé roztomilé Sayuri vyroste princezna válečnice,“ zasmál se srdečně Kouhei.
„Copak tu vlastně pohledáváš, hmm? Kazekage vás poslal mě najít?“ zeptal se jí stále tím veselým hlasem.
Ryuuji stál nehybně vedle Kouheie, jakoby se ho to ani netýkalo.
Richi Tyoshi
Černý písek
Stal tam a pozorně si ho prohlédl.
,,Musím si dávat na ten jeho plevel pozor"říkal si a najednou tam začala rust jedna rostlina.
,,Ha botanika zajmavé"řekl si a pousmal se.
Když však rostlina dokvetla vystřelila jehlice přímo na Richiho.Chtěl uhnout ale pak si uvedomil ze by to schitala Sayuri.
Rychle udělal pečetě a pak roztahl ruce.
Jehlice se zabodali přímo do Richiho.Však se obevil oblaček kouře a pak spadlo poleno na zem.
Richi se oběvil na devatý hodině od něj.
,,Tak ty asi máš rád rostlinky co ???"zeptal se a mezi tím si vytahnul ninja pasku s krosny.
Oazu Jinjiru
"Chm" zamračil se nad tím, jak zničil jeho dílo z růží. Nicméně následovalo další přiložení ruky k zemi, první se ze země trochu zakouřilo, pak ale vyrostly tři rostliny.
"Euphorbia leuconeura" řekl. Květina rostla. Dorostla až do výšky metru a půl, pak se začaly tvořit listy a plody, které umřely a narostly plody, které se doslova pěchovaly semínky. Stonky se natočily s plody tak, aby všechny mířily na Richiho.
"Euphorbia gun!" všechny 12 plodů vystřelilo obrovskou rychlostí nesčetné množství semen, které letěly na Richiho jako kulky, bylo to jednoduché, buď zasáhnou jeho, nebo jeho kamarádku...
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Trochu zaskřípala zuby. "Je mi 16 a jak..." zarazila se, když neznámý odhalil svou tvář. Teprve nyní si to uvědomila. Ona ho znala. "Černé havraní vlasy a oči barvy krve. Není pochyb." pomyslela si.
"Kouhei Sugito." řekla naštvaně. "Myslela jsem, že už si dávno mrtvý. Ale neboj, dneska to napravíme." Byla poměrně v ráži, jelikož se kolem ní neustále vynořovali jen samí zrádci a ona už toho měla dost.
V tom se objevil někdo další na scéně a ona jen škubla hlavou za ním. "Jak švábi, kde je jeden, je i druhý co." ušklíbla se Sayuri. Chtěla ze šlahounů nějak Richiho dostat, ale nebylo potřeba, zvládl to sám.
Nyní byly rozděleni. Richi měl toho magora se zálibou v pleveli a ona měla ty dva před sebou, z toho jeden byl loutkář, pravděpodobně o dost zkušenější, ale ona měla eso v rukávu, Yuki, tohle zvládne...
Richi Tyoshi
Černý písek
Stal vedle Sayuri a její loutky.Sledoval a stále si pohlížel ty dva před sebou.Ty si ho snad ani nevšimli.
Najednou však ucítil kolem sebe všude chakru a ten okamžik na Richiho vyleteli šlahouny a svazali ho až po pas.Trny se mu zapíchli do těla.
Richi jak se zabodali tak jen přizavřel oči.Najednou však se obevila osoba která tohle měla na vedomí.
Richi se otočil na Sayuri a usmal se.
,,Tak to jsou oni co jsme hledali"řekl a mrkl na ní jedním okem.
Najednou se celím jeho tělem projel raiton a všechnu rostlinu na sobe spalil.
Mohl se opět hýbat.Otočil se na toho nově příchozího tak ze skoro dotýkal Sayuri zad.
Oazu Jinjiru
Místo, kde byli všichni ostatní :P
Odpočíval ve skladišti. Nemusel hlídat, měl na to své květiny a semínka. Všechny byly rozmístěny dost daleko od skladiště a sebemenší pohyb v prostoru mu neunikl. Chvíli podřimoval, pak ale něco ucítil. Narušitel. Nejenom jeden, hned několik, první cítil skupinku dvou lidí, pak cítil další dva lidi a nakonec ještě dva.
"Co se to dop***le děje?" hodil si na sebe plášť a zamířil ke dveřím. Přes sklo se podíval. Kouhei si hrál s nějakou bandou...
"Beze mě? Čelenkovatí?!!" zaskřípal zubama a celý zrudl zlostí, konečně se mohl zase mstít, mohl zase mučit a týrat ty ubohé vesnické nátury. Otočil se na patě a zamířil k zadnímu vchodu. Pomalu vyšel ven a z poza rohu pozoroval situaci. Kouhei se zabýval o loutkařku, určitě to byla rodina... Ten jeden mu byl na obtíž, určitě nepřekypoval talentem, aby zahrnul jeho pozornost. Byl tedy připravený pro něj. Čapnul si a na zem položil ruku.
"Kai" hlesl. Všechny semínka v okolí začala rapidně rychle klíčit. K nebesům se vyšvihly květiny různých barev a vůní, které samy o sobě dráždily všechny vnímací smysly. Složil několik pečetí. Nikdo by si toho nevšiml, vše se dělo pod zemí, kořeny jedné z růží se neslyšně podrývaly až k Richimu. Pak nastala změna růstu. Radikula se zaktivovala a rostlina začala díky apikální dominanci zvyšovat svůj apex. Kaulom vyrašil z půdy a rychle se omotal kolem Richiho až po pás, pak růst zpomalil, nicméně růže rostla více a více. Vytvořili se modifikace phylomu, trny, které se zabodly do Richiho těla. On vyšel z poza úkrytu a ladnou chůzí mířil ke skupince.
"Máme návštěvu Kouhei?" namířil ruku k Richimu a zaťal pěst, tím se kaulom ještě více utáhl a trny se mu zabodly do těla mnohem hlouběji.
Kouhei, Ryuuji
Útes nedaleko přístavu na hranicích Země Ohně a Země Vody
Kouhei se zasmál. Několik kunaiů ignoroval, jelikož ho ani neohrozily.
„Jeden by řekl, že budeš mít v 17 lepší paměť, děvče,“ řekl Kouhei s úsměvem a stáhl si kápi z hlavy.
„Pěkná loutka…mě jejich tvorba nikdy nějak nezaujala,“ prohlédl si Sayurinu loutku.
„Jakpak se daří našemu drahému klanu?“ naklonil hlavu trochu na stranu a zadíval se Sayuri do očí, stále s tím samým úsměvem. Její společník ho nezajímal. Nebyl to Sugito, pro Kouheie byl jen dalším mravenečkem, bojujícím se životem.
Richi Tyoshi
Černé písky
Země Ohně
Poslouchal co na to Sayuri.Však když nedořekla slovo tak se hnedka za ní otočil.
Něco nebo někdo jí tahl pryč.
,,Kruci sem shinobi musím dodělat úkol"říkal si v hlavě.
,,Co to kecám musím zachránit Sayuri i kdyby to mělo znamenat neuspech mise"řekl si a vyběhl za ní ze křoví.
Směrem kam jí to tahlo ucítil cizí chakru.
Vytahl s krosny několik kunaiu který uchopil mezi prsty.Mavnutím ruky se kunaie zabodali do zeme v řade od Sayuri až k tí osobě.
Richi tychle doběhl k Sayuri a stoupl si přímo vedle ní.
,,To jsou asi oni ne Sayuri"řekl a začal si prohlížet obě postavy které stali před nimi.
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Při slovech Richiho se jí zúžily zorničky. "Jak to myslíš mrtví, vždyť to byli j..."
Poslední slovo už nedořekla. Ucítila, jak se jí něco pevně obvázalo kolem kotníku a pak už jí to táhlo přes keř velmi hrubě po zemi. Snažila se rychle něčeho chytit, ale nebylo čeho, takže sebou jenom šila. "To si někdo odskáče." pomyslela si Sayuri. Byla vlečena jako pytel brambor až k majiteli lanek.
K Sayurinu překvapení na konci "cesty" jí lanka pustila. Rychle vyskočila na nohy a odskočila od těch dvou před nimi. Byla celá od prachu navíc, měla předloktí celé odřené, jak ji táhl po kamenité cestě. Okamžitě sáhla po svém svitku a vyvolala Sasoriho. Byla připravená bojovat, ale zbystřila uši při zaslechnutí svého jména, takže zatím nezaútočila
"Odkud mě znáš ty zvrácený červe?" sykla hrubě Sayuri. Viděla totiž vedle zahaleného muže tělo Takejira. Nebylo v jednom kuse. A Sayuri se nyní třásla, nikoli strachem, ale vzteky.
Kouhei, Ryuuji
Útes nedaleko přístavu na hranicích Země Ohně a Země Vody
Kolem nohy Sayuri se však najednou omotalo železné lanko, které s ní následně prudce škublo a vytáhlo ven ze křoví.
Táhlo jí hrubě a docela rychle po zemi, pryč od Richiho a od jejich „úkrytu“ ve křoví u skladiště, po cestě vedoucí z útesu.
„Vyrostala jsi,“ pronesl mile Kouhei, když se Sayuri zastavila asi pět metrů před ním s Ryuujim a lanko jí pustilo a zmizelo v jeho rukávu.
Richi Tyoshi
Černé písky
Země Ohně
Čekal skryt a najednou uslyšel zvuk sokola.Najednou Richi zbytřil.Hlídal okolí a tu najednou se zasekl.Jeho zorničky se rozšířili.To toho mu Sayuri začala říkat že se jí něco nezdá.
,,STUJ!!!"řekl rychle na Sayuri
,,Jeden z nich je mrtví,z ničeho nic zmizela jeho chakra"dodal a přemýšlel co dělat ted.
Jako bývalí strateg se mi honilo hodně nápadu co udělat ale nevěděl co bude lepší.
Jako shinobi měl za úkol dodělat misi,ale Richiho jako člověka ho nutilo jít pomoc tomu druhému.
,,Co těd???"zeptal se
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Klečeli tam za tím keřem a čekali, zda-li někdo ke skladišti nedorazí. Nikde se však nikdo neobjevoval, byl klid, až moc velký klid. Sayuri začínala mít špatné tušení, které se umocnilo především, když uslyšela sokola, poněkud nepřirozeného.
"Byl to signál?!" pomyslela si Sayuri. Nevěděla, nemohla si být jistá, na ničem se nedomluvili a sokoli tady létají zcela běžně, takže co ji vlastně rozrušovalo? Nevěděla, ale už tady nechtěla zůstat ani minutu.
"Richi, mám špatný pocit, vrátíme se za těma dvěma, jestli jsou v pořádku." promluvila na něj velice tichým hláskem. Bylo to spíš jen jakoby se jí hýbaly rty a nevycházely z nich slova, než mluva, avšak byla si jistá, že tomu Richi porozumí.
Kouhei, Ryuuji
Lanka projela oběma snadněji, než by měla a obě těla se vzápětí rozplynula. Byly to jen iluze.
Stíny vás neukryjí navěky, pánové. Pousmál se Kouhei a rozhlédl se po okolí.
V tu chvíli se z nejbližšího stínu vyřítil první muž, s černým štítem na ruce, a běžel přímo proti němu.
Chvilku na to vyběhl i druhý, skočil za roh nejbližšího domu, přiložil si ruce k ústům a zakřičel jako sokol.
Kouhei nehybně stál a sledoval onoho muže, co běžel proti němu.
Chvilku před tím, než do něho měl vrazit, zvedl pravou ruku do strany a uskočil doleva.
Z jeho pravého rukávu vyletěla znovu ta samá lanka, do kterých ten muž vletěl jako míč do sítě v brance, načež Kouhei hýbl prsty a lanka toho muže kompletně obmotala a zařízla se mu bolestivě do masa.
Pak se otočil na ten dům, za jehož rohem se schovával ten druhý muž.
Zvedl levačku, napřáhl se a švihl s ní jako by švihal bičem. Z jeho pravého rukávu vyjela znovu pětice lanek, která svištěla proti zdi toho domu. Jakmile se jí dotkly, zařízly se pár centimetrů do zdi a ohnuly se za roh, za kterým byl schovaný ten druhý muž.
Ten už nedopadl tak „dobře“ jako ten první. Lanka se zakousla do jeho těla, načež Kouhei trhl rukou a lanka rozřízla muže hned na několik částí.
Potom se poslušně vrátila do jeho rukávu a Kouhei trochu oklepal rukou od krve.
Pak se zadíval na toho prvního, svázaného lanky, ležícího na zemi v kaluži krve.
„Bolí to?“ usmál se na něj mile.
Mužův výraz mluvil za vše.
Sice to nebyl Kouheiův styl, ale rozhodl se nad ním smilovat.
Škubl pravačkou a první muž dopadl stejně jako druhý.
„Už je to dlouho…jsem zvědavý, jak se mému klanu daří,“ povzdechl si Kouhei zamyšleně a vykročil směrem ke skladišti, s dlaněmi od krve.
Izo a Takejiro
Agenti Černých písků ze Suny, Země Ohně
Iluze Iza a Takejira se při útoku rozplynuly. Oba již byli skryti ve stínech pomocí techniky Černých písků, Burendo no kage.
Izo se snažil vymyslet únikový plán zatímco byli skryti.
"Sakra je to on! Potřebuji tu informaci dostat do vesnice, ale drží nás v šachu! Navíc máme dva lidi vepředu! Snad se schovali dobře a nenajde je. Ale oni by mohli utéci přes útes! Musíme je varovat!"
Takejiro možná vypadal jako hlupák, ale opak byl pravdou. Věděl moc dobře, co je třeba udělat.
Vyběhl ze stínu, čímž prozradil svoji pozici. Na pravé ruce vytvořil velký černý štít a rozeběhl se proti Kouheiovi ve snaze upoutat veškerou jeho pozornost a popřípadě jej srazit k zemi.
Izo mezi tím též vyběhl ze stínu, ale utíkal opačným směrem, zahnul za roh nejbližší budovy. Na chvilku se zastavil, nadechl se a autenticky napodobil křik sokola. Doufal, že ti dva potvrzující signál pochopí a utečou dříve, než se k nim Kouhei dostane. Izo teď musel splnit svoji povinnost a též se musel pokusit dostat se z městečka pryč.
"Takejiro, neumírej mi kámo!"
S touto myšlenkou se rozeběhl ulicí.
Kouhei, Ryuuji
Kouhei došel s Ryuujim až k těm dvěma, vzhlédl a zadíval se na ně. Nebyl důvod hrát dál nějaké divadélko.
„Snad se po nás Suně nestýská?“ pronesl pobaveně, ušklíbl se a hýbl prsty. V tu ráno vyjelo z jeho rukávů deset železných lanek a blesku rychle vystřelilo proti Izovi s Takejirem jako deset vlnících se hadů.
Izo a Takejiro
Agenti Černých písků ze Suny, Země Ohně
Sayuri a Richi už odešli směrem ke skladišti. Oni dva se rychle připravili.
Muži v kápích šli opravdu za nimi. Byl to Kouhei a Ryuuji. Jistojistě.
Oba zůstali stát a pozorovali příchozí dvojici.
"Přejete si něco pánové? Nebo je jen náhoda, že jdete zrovna stejnou cestou jako my?" Řekl chladně Izo a zamračil se.
Kouhei, Ryuuji
Útes nedaleko přístavu na hranicích Země Ohně a Země Vody
Kouhei sledoval čtveřici odejít a jakmile byli dostatečně daleko, sebral se a vykročil nenápadně za nimi. Ryuuji ho následoval a kráčel po druhé straně ulice. Tu a tam zmizeli ve stínech, jindy se zastavili a dali do řeči s náhodným pocestným.
Čtveřici sledovali z dostatečné vzdálenosti až k útesu, kde se ti čtyři rozdělili. Sayuri s tím chlapcem pokračovali ke skladišti a ti dva muži zůstali na začátku útesu.
Doufám, že Oaza nepopadne amok. Rád bych si se Sayuri ještě trochu popovídal. Ušklíbl se Kouhei a vykročil s Ryuujim k těm dvěma mužům.
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
I když nerada, nechala se poplácat od Takejira po zádech, jak malé děcko, přece jen to byla součást role.
"Jasně Daichi-niichan." řekla až přespříliš sladce a nasadila připitomnělý úsměv.
Po cestě pak Takejiro a Izo mluvili o chlápcích před hospodou. Sayuri si musela v duchu hořce přiznat, že si jich nevšimla. Ale jedna věc jí nešla z hlavy. Zmínili jméno Kouhei, to muselo být jméno toho hledaného. Sayuri to jméno přišlo povědomé, ale nemohla si vzpomenout odkud.
Brzy od úvah o jeho jménu upustila, usoudila, že zkrátka někde slyšela stejné nebo podobně jméno, ale neexistuje přece jen jeden Kouhei, takže je zbytečné nad tím uvažovat.
Když dorazili blízko skladiště. Takejiro rozdělil úkoly a Sayuri jen kývla na něj a pak na Richiho, aby ji následoval. Nedaleko skladiště byl jeden poněkud trochu větší keř, takže za něj se Sayuri s Richim schovaly a čekali, jestli někdo nedorazí.
Izo a Takejiro
Agenti Černých písků ze Suny, Země Ohně
Potyčku námořníků vyřešila Sayuri, bohužel dost neobratně.
Zatímco Takejiro pohledem kontroloval Sayuri, jestli situaci zvládne. Izo sledoval okolí. Bylo tu hodně námořníků. Tohle nebyla zrovna turistická oblast. Jeho cvičenému zraku ale neuniklo, že někdo k pádu námořníka napomohl.
"Musíme si dávat pozor. Kouhei tu někde je a možná nás sleduje."
Sayuri se za chvilku vrátila a řekla jim o skladišti na útesu.
"Musíš si dávat pozor ségra, námořníci jsou drsný chlapi!"
Zvolal Takejiro a lehce plácl Sayuri přes záda. Řekl to samozřejmě tak, aby utvrdil dojem, že jsou jen turisté a hledají odvoz.
Izo kývl a skupina se dala dále do pohybu. Nešli však přímo ke skladišti, ale procházeli různě městečkem, aby nebyl poznat cíl jejich cesty. Izo cestou šeptal. "Takejiro, viděls ty dva zahalené chlápky v plášti a kápi?"
"Jasně že jo. Přišlo mi divný, že jeden sedí a má co k pití, zatímco ten druhý vedle něj stojí. Navíc určitě patřil k němu."
"Podle informací je pravděpodobné, že Kouhei nebude sám. Má s ním být i Ryuuji. Expert na větrné techniky."
Vše poměrně zapadalo. Dvě osoby, které nechtějí být spatřeny jsou oblečeny v plášti a kápi a zároveň jsou na takovém místě, aby měli dokonalý přehled o tom kdo vstupuje, nebo odchází z městečka. Navíc ten námořník neupadl sám...
"Pokud se opravdu pohybují kolem skladiště, tak se tam určitě objeví znovu. Vy dva (Sayuri a Richi) se schováte někde poblíž a budete sledovat příchozí a odchozí osoby kolem skladiště. Za žádnou cenu do té budovy nelezte! Já a Takejiro vám budeme hlídat záda. Tamti dva u hospody byli až příliš podezřelí..."
Sayuri Sugito
Černé písky
Země Ohně
Sayuri udělala pár kroků za námořníkem a podívala se na poněkud staré skladiště, na které směřoval námořníkův ukazováček.
Pak mu hodila nějaké peníze.
"Tady máš za své mlčení. Teď vypadni, než si ten trest za tvou neomalenost rozmyslím." řekla tvrdě námořníkovi a šla směrem k týmu, kde jim řekla informace, které z námořníka dostala.
"Myslím, že za prozkoumání to stojí. Problém je však, že tam vede jen jedna cesta."