Usagi Drop

Ale ta další...
Víte, když jsem se dozvěděla, že anime končí, zatímco manga má před sebou ještě dlouhou cestu, samozřejmě jsem neodolala. Zjišťění, že se jedná o časový skok - deset let do budoucnosti... mě trochu nahlodalo. Podle všech shoujo zákonitostí totiž muž vychovávající šestnáctiletou nevlastní dceru znamená jen jednu jedinou věc. Ale... ne, říkala jsem si, že tohle přece shoujo není a já jsem přehnaně podezíravá. Tohle třeba jen ukáže jejich budoucnost, milá Rin jistě bude randit s Koukim a Daikichi se konečně vymáčkne ohledně Yukari.
No jo, ale já holt nejsem paranoidní pro nic za nic. x_x
Rin si začíná uvědomovat své zvláštní city ohledně Daikichiho. Kouki je do ní zamilovaný, ale s ní to dvakrát nehne. Je zmatená... dobře, to všechno by se dalo snést. Nakonec, je jí 16, je to ještě hloupá puberťačka uprostřed.. ehm, bouře hormonů. A on v podstatě není její (biologický) otec, že.
Jenže ono se to nezlepší. Jak se ukázalo, Yukari se provdala za pana Neznámého, takže ani tady jsem naději nehledala. A Kouki zůstal odmítnutý.
Rin si uvědomí, že Daikichiho miluje. A rozhodně ne jako dceruška svého otce. (A už jsem se zmínila, že ji Souchi, dědeček, jen adoptoval?) Kouki na to přichází a bum, vyžvaní to Daikichimu. Ten samozřejmě nevěří, ale když jejich rozhovor Rin vyslechne a uteče do tmy, pomalu mu dochází, že na tom asi něco bude.
Odmítá, vždyť ji sakra deset let bral jako svou vlastní dceru, a tohle se jen tak nezmění! Tady jsem chlapci držela palečky, když už nemá rozum ta husa, tak ať ho má on.
Nicméně z něj později vypadne, že dává Rin čas - další dva roky do její maturity a pak... pak si mohou promluvit znovu. Pokud se nic nezmění, pokud si on či ona někoho nenajdou.
K mé velké smůle nenajdou a o dva roky později (= o pár stránek později. Celá tahle komedie od prozrazení se odehrávala zhruba v šesti krátkých kapitolách) se dívenka bohužel nezamilovala. A co víc, po troše bručení na téma kdyby sis domů přivedla čtyřicetiletýho chlápka, nebyl bych nadšenej, blablabla Daikichi evidentně usoudí, že fakt, že on sám je tím čtyřicetiletým chlápkem, ho zase tolik nebolí. Dokonce padne slovo svatba! Should we get married? Eventually... Ovšem docela mě zabilo Rinino krásné malování si budoucnosti: chce nosit Daikichiho dítě a vychovat ho se stejnou láskou, kterou on kdysi obdarovával jí...
Ach, jak dojemné. Ale, moje milá, ty jsi sakra jeho dítě!! A dítě obvykle nemívá s rodičem dítě, kapišto?

Chjo. Degradovat skvělé josei na hloupé a naprosto nepřesvědčivé shoujo... to chce takovou odvahu a takové nepochopení vlastního příběhu, že... ugh.
Ne, se zápletkou na téma dívka miluje svého nevlastního otce nemám takový problém. Ale ne tady! Sem se to tak strašně moc nehodí, je to tak... neuvěřitelné. Nepřesvědčivé. Chci říct, my u toho byli. Byli jsme u jejich seznámení. Sakra, vždyť ji jako malou koupal, ošetřoval ji, když byla nemocná... byla to jeho dcera, krev sem, krev tam.
Mangaka se prostě naprosto spletla v žánru. Četla jsem názory, že někteří lidé berou Usagi Drop jako dvě mangy: před skokem do budoucnosti a po - a první je obvykle hodnocena jako 10/10, druhá maximálně na pětku šestku, a to jen z toho důvodu, že měli rádi první část. Jo, sen každýho autora. -_-"

Vytvořit dojem lásky, lásky, která není klišovitá, naopak opravdová a uvěřitelná - a není mezi dvěma milenci... není lehké. Tak proč jsi vzápětí tu krásnou iluzi duhových barev rozřískala na kousky? To prostě nechápu. To je... nezodpovědnost. Nezodpovědnost a neúcta k vlastním postavám. x_x

Prý to měla být jednovolumovka. Člověk si říká, jestli náhodou není škoda, že nebyla.

Ale... dojmy z anime mi to nezkazilo. Ještěže tak.