NFFORPG - Kirigakure no Sato

Sora Mizuki
Tým E

V Sor to vřelo vzteky. Nejradši by toho tlouštíka na místě zastřelila, ale tušila, že už to nemá cenu. Měla za to, že jeho křičení je určitě prozradilo a jestli jeho přátelé nejsou hluší, určitě je teď najdou. Jen jestli my dřív nenajdem je… myslela si vražedně a střelila pohledem po dívkách dole.
Zatím co tlouštík někam zmizel, Riu něco řekla Maki a hned nato vyskočila na strom opodál.
Sora si frustrovaně povzdechla. Už nechtěla být jen zálohou, která nemá na práci nic jiného, než sedět na stromě. Když dívky bojovali s chlapcem, chtěla se taky přidat a pomoct – ale místo toho zůstala kde byla, aby se neprozradila. Připadala si zbytečná.
Zatímco Riu se pohybovala v korunách stromů směrem za Maki, Sora tiše vytáhla mapu, kterou dostala v kanceláři Mizukage. Zkoumavě si ji prohlédla a skousla si ret. Jestli nepřátel bylo víc, bylo by nejlepší, kdyby se vrátila do vesnice a řekla, co se stalo, ale… Nechtěla jen tak utéct a nechat tu její tým. A rozdělit se by mohlo být nebezpečné.
Nakonec od toho nápadu sešla, srolovala mapu a zkroušeně se vydala za Riu. Stále si opakovala, že udělala dobře, když zůstala na tom stromě, ale i tak si připadala jako zbabělec, který nechal kamarády ve štychu.
Snažila se zbavit se těch myšlenek a místo toho začala přemýšlet, co se stalo tam dole. Riu chlapce pravděpodobně uvrhla do nějakého genjutsu a ten začal být zmatený a křičel… Jestli si to dobře pamatovala, křičel tři jména. A jestliže je tlouštík mimo hru, mohli jim tedy zbývat ještě tři nepřátelé.
Ale to všechno byli jen dohady a Sor odmítala nechat plány náhodě.
Přeskočila pár stromů, aby změnila svou pozici a nebyla tak blízko Riu, kdyby se rozhodla zaútočit.
Když viděla dívku zastavit, zastavila taky.
Před nimi se nacházela mýtina. Sensei byl zrovna ve sporu s černovlasým chlapcem, zatímco opodál hnědovlasá holka soupeřila s nějakým klukem. Holohlavý muž je s očividným zájmem sledoval. Sor odhadla, že kluk soupeřící s holkou bude nejspíš členem jejich týmu, jelikož sensei by se pravděpodobně s vlastním učněm nepral a navíc si matně pamatovala, že se zmiňoval o nějakém Kasumim… Avšak Sora potřebovala jistotu. Nehodlala jen tak zaútočit a pak se dozvědět, že trefila vlastního člena týmu.
Již podruhé za tento den opatrně vytáhla luk se šípem, který následně přiložila k tetivě. Při pohybu byla opatrná a zůstávala ukrytá ve stínech stromů, aby ji nikdo neviděl. Tiše sledovala mýtinu a přemýšlela, co by mohla udělat.

Shingo Kira
Tým C

Východní cvičiště
Slunečné a teplé ráno začalo střídat šedé zataženo a vítr. Lidé se z ulic raději co nejrychleji vytráceli, aby se mohli schovat před případným deštěm. Z jednoho vyššího obytného domu v Nagamachi vyšel starší muž a mířil na východ. Procházel cvičištěm, až došel tam, kam potřeboval. Mezi několika statnými stromy a keři byla docela velká zatravněná plocha, která snad jen na pár hrbolků byla úplně rovná. Stařík vyšel po jednom ze stromů a došel k jedné silné větvi. Mezi stromy a větvemi byla napnutá pavučina, jejíž vlákna byla tlustá jako tužka. Muž okolo pavučiny dvakrát prošel, jako by snad kontroloval, jestli není nijak potrhaná, či jestli na ní není nějaká jiná vada, ale nic v ní nenašel. pak pomalu přešel o něco níž a usadil se na větvi ukrytou pod jinou silnou větví, a tak měl poměrně dobrý úkryt před deštěm. Zahřmělo a v lese se začalo ozývat šumění kapek padajícího deště. Zavřel oči a zaposlouchal se do šumění. Když se k němu Fun přiloudal, chvíli na jeho přítomnost nereagoval. Až po chvíli promluvil tichým hlasem.
"Déšť. Pro někoho pouhopouhé padání vody z nebe, pro jiné otravnost, které se snaží vyhnout, aby nezmokli. Já déšť vyhledávám. Obdivuji fakt, že jedna kapka, která spadne z nebe, může zachránit život vyprahlému člověku, ale může to být ta samá kapka, která způsobí, že se rozvodněná řeka přelije přes břeh a tím vznikne povodeň. Rovněž se mi líbí hudba, kterou déšť hraje. Klapání, když kapky dopadají do vody, šum, když spadnou do listí, tříštění se o pevně věci... A jak vidíš déšť ty?"

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Ryuu Yuki
Tým A

Vyčerpán ležící na zemi se mu jakoby zastavil čas.
Nevnímal nic jiného než mraky, které tancovali na obloze.
Tvořili různé tvary a Ryuu je s úsměvem pozoroval.
Vyrušila ho až Tenshi, která se k němu dostala jako první.
"Promiň, příště budeš muset být rychlejší."
S radostí přijal Tenshi nataženou ruku a za její pomoci se postavil na nohy. "Díky! pronesl s plným úsměvem.
I když se oprášil od prachu, stejně mu na oblečení zůstal zaprášený nádech. Ryuu byl opravdu rád, protože se mu nic nestalo a tak zpozoroval.
Situace mezi Takem a Sensei se zlepšila. "Doufám, že se teď půjdeme parádně najíst."
Na jeho myšlenku mu téměř okamžitě odpovědělo břicho, které vydalo hlasité zakručení.

Asaki Yuki
Tým D
Háj
Mise D - Hrůzovláda opeřenců
'Sakra, tahle technika nevydrží moc dlouho,' řekne si pro sebe Asaki a dívá se na opeřence. Po chvíli chvíli Yuri pomocí katonu vytvoří otvor a tím oba dva vyskočí. Když jí řekne, že mám zmizet, tak se rozběhne pryč. Když se poté Gateba objeví u černovlásky, tak se na něj podívá a po chvíli se jí mladík zeptá, jestli může pokračovat ona. „Jo jasně, není problém,“ řekne a poté vezme několik kunaiů a hodí je po škůdcích.
Po chvíli se podívá na Garekiho, který se někam kouká. Když si Asaki všimne, že ona dívka krmí ptáky, tak se trochu zarazí, ale raději nic neřekne.

Anaka Kisho a Morio
Tým B
Kdesi v lese

Kishovo napětí ihned zmizelo když viděl, že sensei jeho vysvětlení přešel naprosto bez vysvětlení. Kromě toho jim poskytl dvě více méně příjemné informace. Zaprvé… dneska se končí. Chlapec z duše souhlasil s tím, že si dneska potřebují odpočinout. Ačkoliv si nebyl jist jaký důmyslný soubor domácích prací na něj doma stařík vychrlí.
Zadruhé… zítra je čeká něco naprosto nového. Mise. Zelenovláskovi se v očích objevila světýlka nadšení a zájmu. První mise. Naprosto nová zkušenost. A taky trochu jiná forma tréninku. Než tohle fiasko.
Tohle už není hra, teď se budou muset snažit doopravdy. A kromě toho… Kisho se nemohl dočkat až budou bojovat proti obrovským chlupatým trolům, přerostlým vlkům s krvavými tesáky, oživlým masožravým rostlinám a….!!! Dobře. Možná bych mohl trochu brzdit. Tohle je reálnej život, ne manga. snažil se Kisho alespoň trochu uklidnit svou zdivočelou fantazii. Ale stejně, v jakémsi koutečku duše doufal, že narazí alespoň na jednoho malého vlka se zkrvavenými tesáky. Nebo chlupatého trola.
Zatímco se zelenovlásek utápěl ve vlastních představách, očekáváních a pochopitelně i v nervozitě z něčeho naprosto nového, vpodstatě ani nezaznamenal Yuujirův efektivní odchod ze scény. V lese tedy zůstali opět jen tři. Riri celou situaci shrnula dost výstižně. ”Prostě mise.” Ačkoliv Kisho neměl ani trochu pochopení pro její bezbarvý tón bez jakékoliv známky nadšení. On byl z představy nadcházející mise příjemně vzrušený. Dívka měla v tu chvíli ale očividně poněkud jiné priority, takže si vytáhla svojí svačinu a jala se jí mlčky přežvykovat.
Kisho mezitím na ubohého Kenjira chrlil svoje dojmy z Yuujirovy náhlé zprávy. Ačkoliv na konec připojil již s vážnou tváří i svou obavu. Koneckonců, jestli to půjde stejně jako dneska jsou nahraní. Takže se holt budou muset snažit. Ale sensei určitě zvolil optimální obtížnost mise. V tomhle mu chlapec bezmezně důvěřoval.
Riri, která mezitím dojedla svou svačinu, se ozvala s tím, že by se měli přeci jen vrátit do vesnice. Kisho ve svém malém sedmém nebi na tak přízemní věc trochu pozapomněl. Ale když se zmínila o týmové strategii, ihned trochu zvážněl a začal souhlasně přikyvovat. Vykročil tedy se svými kolegy po boku směrem k vesnici a přitom začal mluvit o trochu vážnějších věcech. ”Nejsem si jist, jestli se o tom dá bavit takhle obecně a jestli je to vůbec k něčemu dobrý. Kromě toho mám dneska tak vyčerpanej mozek, že ani nevim, jestli ještě vyplivnu něco kloudnýho. Vás něco o čem by se dalo bavit teď napadá..?” obrátil se chlapec s otázkou na Riri a Kenjira. V žádném případě nechtěl skupinovou taktiku zlehčovat. Po dnešku se ukázalo se, že to by od něj víc než stupidní. Ale už opravdu neměl sílu na to vymýšlet nějaké složité plány. Dnešní trénink ho, především psychicky, zdeptal a zčásti vyčerpal.

Kitsune Saya
Tým B
Kancelář Mizukage, čtvrť Nagamachi

Pozorně si prohlédla člověka za stolem. Na okamžik ji zamrzelo, že přišla díky němu o setkání s Mizukage, na druhou stranu ale nebylo od věci poznávat i lidi kolem ní.
"Matsumoto Yuujiro," zopakovala polohlasně jméno jejího nového senseie, přičemž jí pohled sklouzl na kus svitku, který jí muž podával. Zdálo se jí povědomé, nedělala však předčasné závěry. Dokud se s ním nesetká tváří v tvář, nemůže si být nikdy ničím zcela jista.
Mohla alespoň doufat, že bude složení jejího týmu převážně mužského rodu. Pokud šlo o chlapce, s muži se vždy vycházelo podstatně snadněji než s ženami.
Pomalu došla až ke stolu a převzala si nabízený papír. Oči jí přitom vylétly zpět k muži za stolem.
"Velmi obsáhlé informace," stočila koutky rtů do úsměvu a s poklonou vyšla ze dveří kanceláře. Vyptávat se dál momentálně nemělo smysl. Alespoň si však udělala minimální představu o někom další z blízkosti Mizukage.
Několik kroků od dveří se zastavila a zády se opřela o zeď. Když už musela hledat svého senseie doma, chtěla se podívat, v jaké části vesnice vlastně bydlí. V prstech pravé ruky rozložila svitek a přelétla adresu pohledem. Nagamachi... To nebylo nejhorší. I když to mohlo být i lepší.
Saya zmuchlala papírek s adresou v dlani a zamířila z budovy Mizukage nejkratší cestou do Nagamachi čtvrti. Neměla ve zvyku plýtvat časem, ačkoliv jí nebyl blízký ani spěch. Uměla vyčkávat, dlouze a trpělivě, teď ale svižnými kroky mířila rovnou za svým cílem. Zajímalo ji, kdo se skrývá za jménem Matsumoto. Ačkoliv měla dojem, že je jí jméno povědomé a něco o něm přinejmenším zaslechla, pouze tváří v tvář mohla poznat, jak se člověk doopravdy chová.
Byt s číslem, které se nacházelo v adrese, nalezla v jednom z bytových domů uprostřed ulice. Hlava jí klesla o několik centimetrů do strany, když si číslici visící na dveřích nečinně prohlížela. Jako by na ní snad bylo něco zajímavého. Nakonec ale přeci jen zdvihla ruku a dvakrát krátce klepla o dřevo klouby prstů.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Deri Hamushi
Kancelář Mizukage
Chvilku na to, co jedna mladá duše opustila kancelář, druhá už klepala na dveře. Po vyzvání ke vstupu a pozdravu stanula před Derim modrovlasá dívka, která se představila jako Saya Kitsune. Mladá kunoichi zde patrně čekala někoho jiného, ale ten, respektive ta, seděla ještě o jedny dveře dál.
Namísto ní se jí tedy naskytl pohled na milou tvář Deriho, který držel její složku v okamžiku v ruce.
„Dobrý den, Sayo-san! Jistě, hned to bude!“ věnoval Deri dívce přívětivý úsměv, načež zalistoval její složkou.
„Byla jste přiřazena do týmu B pod Matsumota Yuujira. Myslím, že byste ho mohla zastihnout ještě doma. Tady máte adresu,“ sdělil vzápětí Saye vše, co potřebovala vědět, a podal jí papírek, na který jí předtím bleskurychle napsal adresu mladého jounina.

Kapitán Moshino
Akeho cesta za exotikou
Když se Ake na kapitána obrátil se svou neobvyklou otázkou, zůstal na něho muž chvilku oněměle zírat.
„Neděláš si spíš srandu ty ze mě, kluku? Jestli ne tak seš asi pořádný vemeno! Mazej k veslům! Vyplouváme!“ dostal ze sebe nakonec načež dloubl palcem za rameno směrem, kterým Akeho posílal a sám si to vykročil na své místo u kormidla, zatímco se jeho muži začali starat o vesla, odvazovat lana, vytahovat můstek a chystat plachty.

btw.

Tobě nikdy nikdo neřek "zvedni kotvy a pojď", Tobi?

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaiju Hisayo
Team F
Tarashiho chatrč
Onen chlápek se Kaijuovi představil jako Tarashiho, jeho sensei. Bělovlasásek na něj chvíli nevěřícně koukal. Jeho pohled přerušil až sám Tarashi, který mu řekl, že si sednou venku, kde pockaji na jeho trámové parťáky. Chlapec holohlavce následoval a sedl si kus od něj. Přeci jen s ostatními lidmi moc nemluvil. Jen tam seděl,nez cosi zaujalo jeho pozornost. Byla to bílá fredka, která si to mířila k jeho senseiovi. Kaiju si ji chvíli prohlížel. Pak obrátil svůj zrak někam jinam a prohlížel si okolí. V tom vyběhl z lesa nějaký kluk, který udajne sledoval fredku a chvíli po něm vykulhal ještě jeden. Oběma věnoval jen krátký pohled a pak se jim nevěnoval. Začal přemýšlet nad svoji sestřičkou, která by měla být v Akademii. 'Snad se ti tam darilepe jak mě, sestři.' řekl si v duchu. Ještě jednou se podíval na všechny čtyři a jeho pohled stanul na fredce, která vypadala jakože spí.

Fun Kotoshi
cesta na cvičiště

Kdybyste se na chvíli naklonili k křevěným dveřím, vonících po laku, na chodbě radnice v Kiri, docela jistě byste mohli zaslechnout šustění listin, kterými se ustavičně věnoval Deri Hamushi. Ale ne! Chvíli počkejte, za pár minut zase budete moci poslouchat dál. Teď je tam ale mladý Fun a Deri ho přiřazuje do týmu. Teď šustění listin neuslišíte a poslouchání cizího rozhovoru je neslušné! A víte co? Můžete sledovat Funa na jeho cestě shinobi. To bude jistě zábavnější než pořád ta stejná, nudná písnička. Co vy na to?... Ahh, už vychází z místnosti! Deri ho přiřadil do týmu C víte? A poslal ho na východní cvičiště za Shingem Kirou. Pojďte, budu vám vyprávět jeho příběh.
Když se mladý Fun rozloučil a poděkoval Derimu, vydal se ulicemi kirigakure následovaný mírným šustěním svého malého rádia, díky kterému rozeznal okolí a mohl se tak alespoň vyhýbat kolemjdoucím, kteří byli na své cestě do práce opravdu bezohlední. Cestou přemýšlel nad tím, kdy ho asi Taketori dožene. Opravdu neměl náladu ho jít hledat a tak prostě pokračoval dál směrem na východ. "Snad to nebude nějakej specialista na vychloubání ten sensei. To by mě toho asi moc nenaučil, jen bych si toho hodně vyslechl. No, snad to bude dobrý, Taketori. Sakra... Zase si mluvím sám pro sebe. Taketori tu není. Měl bych si už konečně zvyknout na něj nemluvit i když je poblíž. Stejně je hluchej jak poleno." Na Funův monolog reagovalo pár lidí údivem. Někteří dokonce pobavením, ale on stejně neviděl výraz v jejich tvářích, takže mu to bylo jedno.
No dobře... Teď to ještě nebylo tak zajímavé, to přiznávám, ale pozor! Už dorazil na cvičiště! Až se potká se svým senseiem tak možná bude i něco zajímavého. To se ale dozvíme až v dalším postu...

Riu Hinamure – Tým E
Neďaleko Kiri

Chlapec sa chytil do Riuineho Genjutsu, bol zmetený a začal utekať preč. Riu sa preto za ním rozbehla potom však spomalila
„Maki budem ťa sledovať opoďial , keby sa niečo stane až ti viem pomôcť“ povedala Riu a vyskočila do korún stromov, kde sa pohybovala nepozorovane ale tak aby mala Maki na dohľad
*Dúfam že Sora neskočí hneť za Maki ale bude sa držať v bezpečnej vzdialenosti * Pomyslela si Riu a šla ďalej celkom aj tušila kam ich chlapec zavedie ale obávala sa či tam vôbec dobehne keď že vedela čo jej Genjutsu dokáže spraviť keď ho neprekukne.
Chlapec to však zvládol a vybehol niekde na mitinku kde sa Riu nedostala a ostala ukrytá v korunách stromov. Zbadala tam päť ďalších ľudí a s toho Senseia a Kasumiho. Riu začala premýšľať čo ďalej by mala spraviť

Ake Hoku
Yohei
Ake chviličku ještě koukal na palubu, jako by nějaká práce byla trochu pod jeho úroveň, ale pak s výrazem, že spolkl svoji pýchu přešel lávku a vystoupil na palubu. Z jedné strany kotva nebyla, toho si všiml, když šel podél lodi a tak přešel na druhý bok a naklonil se přes zábradlí, jak by to udělal rozmazlený pitomec, kterého teď hrál. Ani na druhé straně si však kotvy nevšiml, a tak se narovnal a otočil na kapitána. "Jaksi, žádnou kotvu nevidím, je možné, že si ze mě děláte srandu?" zeptal se chladným tónem někoho, kdo není na takové jednání zvyklý.

btw

JD, loď v mole NIKDY není ukotvená kotvou, ale zato je vždy přivázaná k molu Trust me :D

Isamu Kenji
Tým F
Lesík u Kiri

Isamu se zastavil na místě. Jeho kolega se mezitím přiblížil, aby viděl do dutiny, kde fretka seděla. Isamu na ní chvíli civěl. Najednou však udělal chybu. Přiblížil se k malé dírce, odkud mohla fretka vylézt, čehož si Isamu nevšiml, protože přemýšlel v tu chvíli nad něčím jiným. Najednou ucítil bolest u kotníku, načež se pootočil. Fretka hnala směrem z lesa pryč a aby toho nebylo málo, Isamu zaškobrtnul leknutím o kořen a podvrtl si kotník. Naštěstí to brzy rozchodil. To ale už bylo k ničemu. Fretka hnala k Tarashiho chatrči. V tom se Kaiyou dal do běhu. Isamu kulhal za ním. Fretka běžela a Isamu se Shunshinem pokusil dostat blíže. Nicméně však selhal a fretka mu utekla. Hned první úkol jsem nezvládl, řekl si, ach jo.

Kaiyou Umi
Tým F

Lesík
Kaiyou sledoval větve stromů okolo místa, kde se zastavili. Přes větve viděl malou díru, která upoutala jeho pozornost, a že které vykoukal fretčí hlava. Přemýšlel, jakým způsobem by mohl zvíře vystrnadit, nebo se dostat k dutině. Lézt po stromech neuměl, a odtud by se po fretce těžce házelo. Koneckonců nemohl se zbavit dojmu, že to zvíře není jen tak obyčejné, a tudíž by nebylo tak hloupé, aby ji vystrašil kámen, který by někdo hodil po stromu. Přemýšlel, díval se všude okolo sebe, a najednou tu potvůrku spatřil. Od Isamovy nohy se dala na útěk, a Kaiyou vyběhl za ní. Pronásledoval ji až k okraji lesa, když však uviděl chatrč, zpomalil. Něco mu říkalo, že lov skončil.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Tarashi a Fretka – tým F
Tarashiho chatrč

Biela fretka vykukla spoza konárov a pozrela na chlapcov čo ju naháňali. Chvíľku tak stála a sledovala čo sa bude diať no nekukala tam večne potom sa znova schovala do dutiny a zmizla.
O niekoľko minút mohol Isamu ucítiť jemné uhryznutie do členka. Fretka si zrejme našla nejakú cestičku s dutiny stromu až na zem a nepozorovane sa priblížila k Isamuovi. Hneť ako ho uhryzla rozbehla sa späť ku chatrči. Kde akurát bol Tarashi s nejakým chlapcom

„Ja som Tarashi a som tvoj sensei“ povedal a usmial sa chlapcovu nechuť nejako neregistroval.
„Poď posadíme sa tu vonku o chvíľu sa by sa mali vrátiť aj tvoji tímoví kolegovia“ riekol a z lesíka neďaleko sa vynorila fretka ktorá behom chvíle u Tarashiho v kline a točila sa do klbka chystajúca sa tak na kute

Tenshi Wakiya, tým A

Nechápavě koukala ze sensei na Taka a na neznámého. Chudáka Ryuue ani nezaregistrovala. Neměla ponětí, co vlastně Mikayo řekla, dokud to laskavě nepřeložil Yuujiro, a poté taky neměla šajnu, co se tu děje. Nebohého Ryuue si konečně všimla, jakmile byla o něm zmínka a okamžitě k němu přispěchala.
"Jak se opovažuješ padat ze skály, když jsem ještě z tebe neudělala špíz?" řekla na oko uraženě, načež mu podala pomocnou ruku. Celkem slušně odignorovala debatu o zadku sensei, nechtěla to slyšet, prostě nechtěla, ale omluvu Taka už pustila do své hlavy. Že by se nastolil znovu mír? problesklo ji hlavou, přičemž se izahihňala s volnou rukou před pusou. Tenhle tým se jí zamlouval, až moc. Být v jiném týmu si nedokázala vůbec představit.

Yuri Gateba
Tím D
Háj

Rútil sa na nás kŕdeľ vtákov. Na jednej ruke by som ich určite nespočítal. Asaki sa prisunula ku mne, urobila nejaké pečate a okolo nás sa zjavila ľadová guľa. Pýtala sa, čo budeme robiť.
,,Zabijeme ich všetkých!" povedal som neľútostne. Spravil som pečate a o malú chvíľu mi z úst vyletela malá ohnivá guľa. Roztopila kus ľadu dosť veľký na to, aby sme sa odtiaľ dostali. Otvor bol zo strany, kde nebolo tak veľa vtákov a na tej samej strane bol živý plot z okrasných kerov.
,,Najprv sa ale musíme vzdialiť," povedal som, chytil som Asaki zo zadu za pás a odskočil som z ňou do zadu cez živý plot. Zasiahlo ma pár vetvičiek, ale nič vážne. Dostali sme sa na druhú stranu.
,,Vzdiaľ sa!" zakričal som na ňu a ja som sa obrátil späť na plot. Už z druhej strany leteli vtáci. Najrýchlejšie ako som mohol som zložil pečate a zároveň som odskočil. Z úst mi vyletela veľká ohnivá guľa, o priemere asi 1 meter. Ako letela k vtákom, pripevnil som na kunai výbušný lístok a hodil som ho do guli. Nastal výbuch a tlaková vlna ma odhodila kúsok do zadu. Okrem mňa ujmu utrpel aj malý kus sadu a hlavne vtáci. Niektorí ešte stále leteli smerom na mňa. Ja som sa iba po pod nos usmial. Vybral som za hrsť shurikenov do každej ruky a hodil som ich do nich. Dva shurikeny trafili vtákov, ostatní stále leteli. Odrazil som sa nohami a drevenou nohou som urobil Dainamikku Entorī na jednom vtákovi. Ako odletel, trafil druhého. Nakoniec z posledných zvýškov chakry som im tam poslal obrovskú ohnivú guľu. Potom som sa obrátil na Asaki.
,,Pár ich tam ešte je, zvládneš-" zastavil som sa uprostred vety. To čo som uvidel ma dorazilo. Satsuki a ten nový tých vtákov kŕmili jablkami. Bolo vo mne toľko hnevu, no na oko som vyzeral kľudne. Hnev na mne bol trochu vidieť, ale iba trochu. Satsuki bola ku mne otočená chrbtom, tutiž bola otočená k tomu novému. Vzal som do ruky kunai a dobre mierenou ranou som trafil toho vtáka na jej rameni.
,,Je koniec," povedal som a v ruke som už držal jeden zo svojich nôžov. Zrak som mal stále priamo uprený na Satsuki.

Kitsune Saya
Tým B
Nevěstinec, Kancelář Mizukage

Bylo pravé poledne, kdy stejně jako každý den panoval uvnitř nevěstince klid. Ožívat to uvnitř začínalo pokaždé až s příchodem večerních hodin, hlavní zábava pak proudila přes noc a ráno opět vše utichlo. Jen několik stálých zákazníků tak Sayu nenutilo ke skrývání se a odposlouchávání jejich rozhovorů. Nebylo co poslouchat, proto si v poklidu převzala svitek, jež jí byl doručen a rychle prolétla očima řádky.
"Konečně," smotala svitek nazpět, když se dozvěděla o svém zařazení do týmu a zamířila do horních pater domu, kde sídlily soukromé pokoje. Byl nejvyšší čas se připravit a vyrazit vstříc Mizukage, od které se měla dozvědět podrobnosti.
Při myšlence na Mizukage se Saya sama pro sebe ušklíbla. Myslela si o té ženské svoje a nic dobrého to rozhodně nebylo. Bude proto přinejmenším zajímavé setkat se s ní tváří v tvář a obhlédnout si ji. Ostatně, to nikdy nemohlo být na škodu a zatím takovou příležitost nikdy neměla. Urychleně si proto převázala pruh látky přes tuniku, jež doma nosila volně, a natáhla si černé kalhoty. Kolem pasu si upevnila pásek s ampulkami, jehlicemi a flusačkou se šipkami a věnovala krátký pohled velkému zrcadlu, jež viselo na protější zdi. Ne, opravdu nevypadala jako někdo žijící na takovémhle místě. A když nebylo těžké utajit to před dětmi na Akademii, nebude to těžké ani před členy jejího týmu. Leda by některý z nich patřil mezi návštěvníky matčina podniku, což ovšem s jejich věkem nepřicházelo v úvahu.
Spěšně vyšla ze svého pokoje, jež pečlivě zamknula, a zamířila z domu ven. Nacházela se až na samém konci vesnice, dojít proto k budově, kde sídlila Mizukage, jí zabralo nějaký čas. Když však konečně stanula před dveřmi kanceláře, na okamžik se zarazila. Pokud tam bude skutečně Mizukage, měla by se tvářit trochu příjemněji. S nasazením milého úsměvu tedy zaklepala a po vyzvání vstoupila dovnitř.
"Jsem Kitsune Saya. Obdržela jsem zprávu o zařazení do týmu," oznámila přívětivým hlasem ihned poté, co za sebou zavřela dveře.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kapitán Moshino
Akeho cesta za exotikou
„Jo, to je,“ poplácal muž loď, kde se pár metrů pod ním nacházelo její pojmenování, odpovídající tomu, které Ake hledal, a znovu si odplivl, načež se pobaveně ušklíbl.
„Tak tebe posílá Touma jo? To se moc nevytách... No nevadí, zvedni kotvi kluku a poď na palubu! Za chvíli odplouváme!“ vyzval zničehonic Akeho k nalodění kapitán, jak kdyby si stihli dát s Toumou nějaký telepatický signál, než Ake došel, načež se sám odlepil od zábradlí a odešel na Akeho počkat na palubu.

Deri Hamushi
Kancelář Mizukage
Poté, co čerstvý genin zaklepal na dveře, vyzvání ke vstupu na sebe nedalo dlouho čekat.
„Dále!“ zaznělo zpoza dveří. Hlas Ichimitsu to ale rozhodně nebyl.
„Co pro Vás mohu udělat, mladý muži?“ usmál se na Funa Deri hned, jak mladý genin vstoupil. Vzápětí si ale všiml, že je něco jinak, a pak mu to došlo.
„Vy budete Kotoshi Fun, že?“ naklonil Deri hlavu mírně do strany, načež bez vyčkání na odpověď okamžitě zalovil v šuplíku se složkami čerstvých geninů a vytáhl tu chlapcovu. O Funovi byl informovaný o něco lépe, než o ostatních, a o tom druhém rovněž. Jeho příchod očekával co nevidět. Bylo docela zvláštní, že je mizukage přidělila do stejného týmu. Na druhou stranu se ti dva dlouhodobě znali, takže to mohla být lepší volba, než je rozdělit.
„Přišel jste si pro přidělení do týmu, nemýlím-li se, že? Byl jste přidělen do týmu C pod Kiru Shinga. Váš nový sensei na Vás bude čekat na východním cvičišti. Hodně štěstí, Kotoshi-san!“ věnoval mladíkovi úsměv Deri alespoň verbálně, když mimika nestačila, když tu si vzpomněl, že na něco zapomněl.
„Ah! A kdybyste náhodou potkal Taketoriho, vyřiďte mu prosím, že byl přidělen do týmu s Vámi,“ požádal ho ještě zelenovlásek, než Fun odešel.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Satsuki Min, tým D

Drobila kolem sebe svačinku nebo nějak drtila jablíčka. Připadala si jako princezna, jen místo lesní zvěře měla kolem sebe černé krásky. Kolem sebe už musela mýt pěkný houf, který se během chvíle ztenčil. Pohlédla na druhou dvojici, která právě měla větší problémy s opeřenci. Usmála se lehce povýšeně. Vrány se do nich pustily celkem slušně. Satsuki snad nebyla v životě šťastnější. Viděla někoho z klanu trpět komickým způsobem. S úšklebkem se vrátila k hodování vran. Mezitím ji jedná krásně černá přistála na rameni. Dívka ztuhla a okamžitě nabídla vráně poslední drobky, přičemž v duchu doufala, aby ji neublížila. Neměla v plánu nikomu působit potíže, byla tohle jejich práce, jinak by to nedělala. Pokoušela se podobné myšlenky poslat i vráně. Pohlédla na Ikuseho stylem "Pohni!". Měla k tomu pár důvodů, za prvé: ji docházelo jídlo, za druhé: vrány byly celkem zaměstnané druhou dvojicí a za třetí: měla špatné tušení, že je to možná bude čekat taky.

Zara Hideaki
Tým E

'Kdo to je?! Co tu dělají?!' Zara neměl na žádnou z otázek, které mu běžely v hlavě, odpověď. Nikdo z nich ani neměl nikde na těle čelenku se znakem vesnice.
"Odkud jste?" zeptal se.
"Snad nemyslíte, že vám to řeknu, mistře Zaro." odpověděl plešatý muž. Dívka po jeho pravici se uchechtla, zatímco černovlasý chlapec po levici se ani nepohnul.
'Nejsou to žádní banditi, to je jasný...z nějakého důvodu ale chtějí, abychom neznali jejich původ.' přemýšlel Zara. 'Kdybych měl hádat podle oblečení...AAAH! Tohle mi vyřadí jen pár možností...KSAKRU!' Nemohl se dostat k žádnému vodítku, které by mu o cizincích něco nepovědělo. Přitom musel myslet i na Kasumiho a také na dívky, pro které se musel co nejrychleji vrátit.
"Jsem si jistý, že to nějak vyřešíme, jenom se všichni uklidněme." sensei týmu E se situaci jako vždy snažil vyřešit po dobrém.
"Myslím, že jste tu jediný, kdo není v klidu, mistře Zaro. Poslechněte sám sebe, uklidněte se. Nic se přece neděje." chlácholil jej sensei druhého týmu. Zara však věděl, že je zle. 'Odkud vůbec zná moje jméno?'
V jeho myšlenkách ho však vyrušil zadýchaný hlásek vycházející z lesu za nimi.
"KAMIKO-CHAAAN! JIRO-KUUUN!! HOTURO-SENSEEEEII!!!" To plešatého muže evidentně zneklidnilo. Zamračil se a lehce kývl hlavou na stranu, kde stál černovlasý chlapec s mečem. Ten očima zachytil mistrovo znamení. Pohlédl na Zaru a najednou zmizel. Použil sice jen techniku Problesknutí, ale i pro Hideakiho bylo těžké jej zahlédnout. Následoval jej. Použil tu samou techniku a vytáhl kunai. Jeho ostří narazilo na ostří chlapcova meče.
"ZMIZ KASUMI!" křikl na svého studenta. Hned na to se však ozvala Kamiko.
"Nikam mizet nebudeš, blbečku!" houkla na Kasumiho a vyběhla jeho směrem. V tu samou chvíli z křoví vypadl tlouštík Minori. Byl úplně rudý a strašně se potil. Zdálo se, že každou chvíli musí omdlít.

Před chvílí o kousek dál
Chlapec sice úspěšné unikl ohnivé technice, ale dívky okamžité zahájily další útok. Jedna z nich složila pečetě. Minori se připravil, aby mohl co nejrychleji uskočit. Po dokončení pečetí se však nic nestalo. Protivnice na něj pouze vyslala vlnu teplého vzduchu. Měl za to, že je to jen na zmatení a skutečná technika přijde ze země. Vyskočil proto na větev o několik metrů dál. V tu samou chvíli k němu vyrazila druhá dívka. On už tam sice nebyl, ale to mu moc nepomohlo. Byl chycen v genjutsu a nevěděl o tom. Okamžitě začal pociťovat nával obrovského horka. Myslel, že jde o ninjutsu, možnost iluze ho ani nenapadla. Teď už mu bylo jasné, že tohle sám nezvládne. Použil techniku Problesknutí a vyrazil směrem od dívek.
Nepřítelova technika ho ovlivňovala čím dál tím víc. Příšerně z něj teklo. I když mu ve skutečnosti nijak extrémní teplo nebylo, jeho hlava si myslela, že ano, a dala proto tělu povel, aby začalo chladit. Krok od kroku se mu běželo hůř.
"KAMIKO-CHAAAN! JIRO-KUUUN!! HOTURO-SENSEEEEII!!!" zakřičel, jak nejhlasitěji dovedl. Doufal, že mu někdo z jeho kolegů přijde na pomoc. Po chvíli už ani netušil, kam běží. Myslel, že každou chvíli omdlí. Pár vteřin na to vyběhl na menší mýtinku, kde stálo pět lidí. Jiro-kun stál s mečem proti senseiovi druhého týmu, Kamiku-chan běžela proti chlapci, kterého předtím spolu s ostatními sledovali a Horuto-sensei stál vzadu a celou scénu s kříženýma rukama sledoval. To bylo poslední, co tlusťoučký Minori viděl. Poté zabodl nos do prachu.

Ake Hoku
Yohei
Ake si změřil námořníka mírně znechuceným pohledem. Svoji roli už si vymyslel po cestě do přístavu a teď už jen zbývalo ji bezchybně zahrát.
"Kde bych tu našel kapitána? Jistý pán Touma mě doporučil toto plavidlo, je-li však jeho jméno Umikou." Ake mírně nadzvedl bradu a skryl svůj úsměv za masku mírného pohrdání. Právě teď byl syn bohatých obchodníků na tajné cestě a jeho úkolem bylo tuto roli dokonale zahrát. Ake proto zkoumavým pohledem přešel každou píď paluby, jako by hledal každé smítko špíny, a výsledným, téměř neznatelným, pokrčením nosu naznačil nesouhlas s tím co viděl.
Nakonec stočil svůj pohled zpět k neupravenému muži a i jemu věnoval mírně pohrdlivý pohled, což Akeho v duchu pobavilo, vzhledem k tomu, že podle jeho vlastních standardů byl ten muž VELMI upravený.

Fun Kotoshi
Ráno v Kiri

Brzy ráno, kdy ještě ani paprsek slunečního světla nebylo možné spatřit, kdy ještě ptáci využívali pár hodin odpočinku předtím, než budou spívat jeden přes druhého při východu slunce, bylo možno před starou budovou sirotčince zahlédnout postavu, s trojdílnou holí, jak bez přestávky opakuje stále stejné pohyby. Někdy pomalu a precizně, po chvíli zase tak rychle, že postavě vlály vlasy do všech směrů. Ta osoba, viditelná jen díky troše měsíčního svitu, to byl mladý Fun, který už od půlnoci nemohl spát a tak jen opakoval předem nacvičené kombinace. Sám. Bez protivníka.
Tak to trvalo až do šesti ráno, kdy potichu došel do pokoje v sirotčinci, kde měl tričko a zbytek výstroje, umyl si obličej, vzal si z kuchyně kus chleba a potom co se málem rozbyl na schodech a kupodivu tím nikoho neprobudil, vyšel do ulic a aktivoval si svou techniku. Nemohl si dovolit s ní v noci trénovat. Dnes ji bude asi docela potřebovat. Chakry má dost. Včera ji vůbec nepoužil, ale dneska se do toho pořádně opře.
Rád občas sedává na stromě na okraji městských lázní a užívá si teplo, které na něj vyzařují první sluneční paprsky. Nikdy ve svém životě to světlo neviděl, ale i tak miloval teplo, které vydává.
A to stejné udělal i dnes. Asi dvě hodiny jen tak seděl na větvi stromu a přemýšlel o tom, jak si povede mimo akademii jako genin. Zjistí to už dnes. Kolem osmé hodiny se sebral a vydal se do kanceláře mizukage, kam už dlouho nezavítal. Neměl to tam rád. Vždy tam vládla až moc chladná atmosféra. Ale dnes tam musel a tak když dorazil ke dveřím kanceláře, jen se zašklebil a zaťukal na dveře.

Awatabi Maki
Tým E
Maki si trochu oddychla, ale stále nenastala chvíle na odpočinek.
Ryuu, teď už zřejmě dost v ráži, jí dala pokyn, aby ať to bude vypadat jak to bude vypadat, zaútočila Maki hned po její technice.
Maki pokrčila rameny s výrazem “proč ne“ a přikrčila se. Ryuu udělala něco prapodivného, k čemu potřebovala několik pečetí a Maki dost zajímalo, co se z toho vyklube..hned co Ryuu vydechla, Maki zpozorněla, ještě trochu se přikrčila, připravila se ke a ve chvíli, kdy její spolubojovnice vydechla poslední vzduch z plic, Maki vyrazila, ještě za letu a dlouhý nůž a velkým skokem se dostala až k nepříteli. Měla připravený velmi rychlý chvat. Rychlý pohyb nožem, který nemá ublížit, ale jen zmást a následný úder, zesílený švihem a energií ze skoku druhou rukou mířený na hruď.

Jahiro Tako
Tým A
Severní cvičiště
Tako byl aktuálně před Mikayo v bezpečí a to bylo jeho jediné štěstí. Mikayo byla celá rudá vsteky, ale na to nemohl hledět. On byl také namíchnutej. Jestli ho nechtěla zabít, jistě by zkončil v nemocnici, ze které ho dneska propustili. Dokonce si připravil i další řeč, ale když Mikayo spustila, jenom němě nadzvedl obočí a jeho tvrdý výraz se změnil v nechápavý. Zmateně pohlédl na druhého senseie, protože té své nerozuměl skoro nic.
Po tom, co dostal překlad svahelštiny, Takův vzdor povolil úplně. Úplně ho to zaskočilo a Yuujiro tomu také nepomohl. Dokonce dostal Taka do rospaků.
"Jmenuji se Jahiro..Jahiro Tako."
Odpověděl a sledoval, jak se vzdaluje. To, aby Tako nahlas přiznal, že se mu její zadek líbí, nepřipadalo v úvahu a tak se jen otočil k Mikayo.
"Gomen sensei. Získání svitku mi zastínilo úsudek..a..sahnou vám na zadek byla FAKT jen souhra náhod...ale bylo to jediné, za co sem se mohl přitáhnout, abych vám druhou rukou svitek vzal...gomen."
Tako se dokonce i uklonil, aby dal důraz na svou omluvu a zároveň vysvětlení. Celej jeho výbuch bylo jen práskání do prázdna a Tako se cítil docela trapně. Správný ninja nepropadne emocím. Nenechá se vyprovokovat.
'Zostudil sem se před dalším týmem...možná bych to měl..'
Tako ani nedokončil svou myšlenku, protože byť jen pomyslet na ukončení své kariéry, byl konec jeho snu. To nepřipadalo v úvahu.

Riri Arui
Tým B
„To“ místo v lese

Riri se dívala na mizející obláček a pak se podívala na své společníky. Měli sice spoustu nápadů, ale tet to bylo na ni příliš informací.

Rozhlédla se po paloučku a zamyslela se ještě jednou nad krátkou bitvou, která zde proběhla. Chtěla na někoho svalit vinu, ale kdesi hluboko věděla, že to nic nevyřeší. Možná by se jí i ulevilo, ale jen na krátko. Přišel čas vzít otěže svého osudu a pořádně s nima popohnat koně tvrdého tréningu.
„Takže mise.“
Konstatovala, bez emocionálního zabarvení hlasu. Podívala se na své kamarády, zda ji některý z nich chce něco říci, připravená je mlčky vyslechnout. Potom šla ke svým věcem, vytáhla svačinu a pomalu přežvykovala chleba se sýrem, znovu pozorujíce bojiště a přehrávající si, celou situaci. Když dožvýkala chleba, znovu pohlédla na své spolubojovníky a pronesla:
„Pojďme zpátky do vesnice, čekají nás dva dlouhé dny. A o skupinové strategii si můžeme povídat cestou.“

Kaiju Hisayo
Team F
Tarashiho Chatrč
To čekání než někdo otevře, přišlo Kaijuovi dlouhá doba. Avšak než dokončil myšlenku, opravdu někdo otevřel. 'Tohle je fakt můj sensei?' pomyslel si. Povzdychl si, když si ho prohlédl od hlavy po patu. Jeho výraz se změnil z nezaujetí na ještě větší nezaujetí a pak se mu podíval do očí.
,,Eh, no hledám nějakého Tarashiho, je to prý můj sensei." odpovím mu. Stále mám nezaujatý výraz ve tváři, jako by ho nic nebavilo. ,,Nevíte kde bych ho našel?" dodám a čekám na jeho odpověď.

Mikayo Yuki, Yuujiro Matsumoto
Tým A a B
Východní cvičiště
Mikayo byla úplně rudá vzteky. „Ty chuji!“ vyhrkla se zatnutou pěstí. „Mně nevadi, že seš se mnu v kompanii! Je mi ganz, esli si tě vostatni přehazovali jak horku kobzolu! Já tě jako kolegu beru! Ale negabaj mi na ř**!“
Yuujiro znal Mikayo déle a tak se naučil jejím slovům rozumět. Ta děcka měla štěstí, že takhle mluvila jen totálně vytočená, jinak si dávala pozor na jazyk. Muž se uchechtl. „Prej jí nevadí, že jsi v jejím týmu, ani když si tě ostatní přehazovali jako bramboru. Jen jí prej nemáš sahat na zadek. Tys to vzal pěkně zhurta,“ oznámil mu pobaveně. „Poradím ti, abys na ní šel víc zlehka. Je to tsunderka,“ šeptl k mladíkovi tišeji.
„Hej! Na či straně stojíš, Yuujiro?!“
„Na ničí, jen jsem šel kolem. Mimochodem, nespadl ti před chvilkou žák z kopce?“
Mikayo zmateně zamrkala a rozhlédla se. Opodál se najednou objevily ruce, hlava a nakonec celý Ryuu. „Eh… no jo… To sem ho chtěla učit.“
Muž si oddechl. Ledová královna se sopkou uvnitř zase mluvila celkem normálně. „Tak se tu mějte. A ty… Nevím, jak se jmenuješ,“ pohlédl na Taka. „Přiznej si, že se ti ten její zadek líbí,“ mrknul na něj významně. „Komu by ne?“
„Polib mě kapsu, hezoune!“ křikla po něm modrovláska.

Tarashi – sensei týmu F
Tarasiho chatrč
Tarashi si vychutnával svoj čaj a vychutnával si chvíľu pokoja kým jeho zverenci chytia fretku, no skôr si myslel že ju to prestane baviť a privedie ich späť do chatrče keď niekto zaklopal.
„Že by sa niečo stalo?“ spýtal sa potichu sám pre seba a išiel otvoriť dvere. Dával si načal ale chatrč nemal veľkú tak to dlho netrvalo a otvoril dvere za ktorými stál mladík
„S čím ti môžem pomôcť mladí muž“ predniesol Tarashi smerom k mladíkovi a prezrel si ho od hlavy až k päte

Kasumi Hisoka
Tým E

Kaiju Hisayo
Team F
Budova Mizukage > Tarashiho chatrč
Kaiju poslouchal pokyny, které my udělil onen muž. Na tváři měl stále nezaujatý výraz. Když domluvil, vzal si od něj všechno potřebné papíry a odešel.
,,Nashledanou." řekl mezi dveřma a následně zmizel. Mapku si rozložil, aby tam trefil. Cesta byla dlouhá a Kaiju směřoval přímo k oné hatrci. Doufal, že je tam najde a nebude je muset hledat někde jinde. Asi po půl hodině chůze, se mu zjevila ona chatrč.
,,To je ono?" řekl normálním, ale udiveným tónem. Došel k té chatrči a zaklepal na dveře.